USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘENOU SLUŽBU
14. července 2010
Věc F‑41/10 R
Moises Bermejo Garde
v.
Evropský hospodářský a sociální výbor (EHVS)
„Veřejná služba – Řízení o předběžném opatření – Návrh na odklad vykonatelnosti – Naléhavost – Neexistence“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 278 SFEU a 157 AE, jakož i článku 279 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE na základě jeho článku 106a, kterou M. Bermejo Garde navrhuje zejména odklad vykonatelnosti rozhodnutí předsedy EHSV ze dne 13. dubna 2010 o jeho novém přidělení ode dne 6. dubna 2010 jakožto vedoucího oddělení k ředitelství pro logistiku EHSV.
Rozhodnutí: Návrh žalobce na nařízení předběžného opatření se zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Řízení o předběžném opatření – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky nařízení těchto opatření – „Fumus boni juris“ – Naléhavost – Kumulativní charakter
(Článek 278 SFEU a 279 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 39 a příloha I, čl. 7 odst. 1; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)
2. Řízení o předběžném opatření – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky nařízení těchto opatření – Vážná a nenapravitelná újma – Důkazní břemeno
(Článek 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)
3. Řízení o předběžném opatření – Odklad vykonatelnosti – Podmínky nařízení těchto opatření – Vážná a nenapravitelná újma – Zájem žalobce na nařízení požadovaného opatření – Zamítavé správního rozhodnutí
(Článek 278 SFEU)
4. Řízení o předběžném opatření – Pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních – Vydávání zákazů předběžné povahy
(Článek 279 SFEU ; statut Soudního dvora, článek 39)
5. Řízení o předběžném opatření – Odklad vykonatelnosti – Odklad vykonatelnosti rozhodnutí o novém přidělení
(Článek 278 SFEU)
1. Podle zaprvé ustanovení článků 278 SFEU, 279 SFEU a 157 AE a zadruhé článku 39 statutu Soudního dvora použitelného na Soud pro veřejnou službu na základě čl. 7 odst. 1 přílohy I uvedeného statutu, může uvedený Soud, má-li za to, že to okolnosti vyžadují, nařídit odklad provádění nebo vykonatelnosti napadeného aktu nebo uložit jiná předběžná opatření. Podle článku 102 odst. 2 jednacího řádu musí návrhy na předběžná opatření označit zejména okolnosti, které dokládají naléhavost, a rovněž skutkové i právní důvody, které prima facie (fumus boni iuris) odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření. Podmínky týkající se naléhavosti a fumus boni iuris jsou kumulativní, takže návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, není-li některá z podmínek splněna. V rámci tohoto celkového přezkumu je soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních nadán rozsáhlou posuzovací pravomocí a s přihlédnutím ke zvláštnostem projednávaného případu může určit způsob, jakým mají být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, jakož i pořadí tohoto přezkumu, jelikož mu žádné pravidlo práva Společenství neukládá předem stanovené schéma analýzy pro posouzení nezbytnosti předběžně rozhodnout.
(viz body 19 až 22)
Odkazy:
Tribunál: 9. srpna 2001, De Nicola v. EIB, T‑120/01 R, Recueil FP, s. I‑A‑171 a II‑783, body 12 a 13
Soud pro veřejnou službu: 31. května 2006, Bianchi v. ETF, F‑38/06 R, Sb. VS s. I‑A‑1‑27 a II‑A‑1‑93, body 20 a 22
2. Účelem řízení o předběžných opatřeních není zajištění nápravy újmy, ale zaručení plné účinnosti rozsudku ve věci samé. Pro dosažení posledně uvedeného cíle je třeba, aby požadovaná opatření byla naléhavá v tom smyslu, že je nezbytné proto, aby bylo zabráněno závažné a nenapravitelné újmě na zájmech žalobce, aby byla vyhlášena a jejich účinky nastaly už před rozhodnutím v hlavním řízení. Je dále na účastníku řízení, který požaduje předběžná opatření, aby prokázal, že nelze vyčkat na výsledek hlavního řízení, aniž by utrpěl závažnou a nenapravitelnou újmu. V tomto ohledu může soud příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních vzít v úvahu tvrzenou vážnou a nenapravitelnou újmu pouze tehdy, pokud je způsobena zájmům účastníka řízení, který předběžné opatření požaduje.
(viz body 25, 28 a 85)
Odkazy:
Soudní dvůr: 25. března 1999, Willeme v. Komise, C‑65/99 P(R), Recueil, s. I‑1857, bod 62
Tribunál: 10. září 1999, Elkaïm a Mazuel v. Komise, T‑173/99 R, Recueil FP, s. I‑A‑155 a II‑811, bod 25; 21. května 2001, Schaefer v. Komise, T‑52/01 R, Recueil FP, s. I‑A‑115 a II‑543, bod 47; 19. prosince 2002, Esch-Leonhardt a další v. ECB, T‑320/02 R, Recueil FP, s. I‑A‑325 a II‑1555, bod 27
3. Podání návrhu na odklad vykonatelnosti si u zamítavého správního rozhodnutí v zásadě nelze představit, protože takový odklad nemůže vést ke změně postavení žalobce. Nicméně odklad vykonatelnosti zamítavého aktu může být zvážen, jestliže zamítavé rozhodnutí odmítá zachovat aktuální postavení žalobce a nese tak s sebou změnu tohoto postavení. Naopak zamítavé rozhodnutí, které s sebou nenese žádnou změnu postavení žalobce, nemůže být předmětem takového odkladu.
(viz body 38, 40 a 42)
Odkazy:
Soudní dvůr: 23. března 1988, La Terza v. Soudní dvůr, 76/88 R, Recueil, s. 1741, bod 18; 30. dubna 1997, Moccia Irme v. Komise, C‑89/97 P(R), Recueil, s. I‑2327, bod 45
4. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních může využít různé formy zásahů, aby vyhověl zvláštním požadavkům každého konkrétního případu, to znamená nejen příkazy v rozsahu, v němž v ničem nepředjímají rozhodnutí soudu rozhodujícího v hlavní věci, ale rovněž pouhou výzvu dodržovat existující ustanovení, a taková výzva může představovat přiměřený nástroj odpovídající zásadám upravujícím řízení o předběžném opatření, který může předběžně zajistit vhodnou ochranu práv žalobce.
(viz bod 44)
Odkazy:
Tribunál: 12. prosince 1995, Connolly v. Komise, T‑203/95 R, Recueil, s. II‑2919, body 25, 43 a 44
5. S ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou orgány disponují v rámci organizace svých útvarů v závislosti na úkolech, které jsou jim svěřeny a současně při přidělení svých zaměstnanců, nepředstavuje rozhodnutí o novém přidělení, i když dotčeným úředníkům přináší nevýhody, mimořádnou a nepředvídatelnou událost v jejich služebním postupu. Za těchto okolností může být odklad vykonatelnosti takového rozhodnutí odůvodněn pouze naléhavými a výjimečnými okolnostmi, které mohou dotčenému úředníkovi způsobit vážnou a nenapravitelnou újmu.
(viz bod 47)
Odkazy:
Tribunál: 12. července 1996, Presle v. Cedefop, T‑93/96 R, Recueil FP, s. I‑A‑369 a II‑1093, bod 45