ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)
16. ledna 2007 (*)
„Úředníci – Důchody – Nárok na důchod nabytý před vstupem do služby Společenství – Převod do systému Společenství – Zpětvzetí žádosti o převod za účelem využití nových příznivějších ustanovení“
Ve věci F‑92/05,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE,
Emmanuelem Genettem, úředníkem Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Gorze (Francie), zastoupeným M.-A. Lucasem, advokátem,
žalobcem,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené V. Jorisem a D. Martinem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalované,
podporované
Belgickým královstvím, zastoupeným L. Van den Broeck, zmocněnkyní, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
vedlejším účastníkem,
SOUD (první senát)
ve složení H. Kreppel, předseda, H. Tagaras a S. Gervasoni (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: W. Hakenberg,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 20. září 2006,
vydává tento
Rozsudek
1 Návrhem došlým kanceláři Soudu prvního stupně Evropských společenství faxem dne 26. září 2005 (podání prvopisu bylo učiněno dne 28. září 2005) E. Genette především navrhuje zrušení rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 25. ledna 2005, kterým bylo zamítnuto jednak povolení vzít zpět žádost týkající se převodu nároků na důchod nabytých v belgických důchodových systémech, jež byla podána v roce 2001, a jednak povolení žádat o nový převod výše uvedených nároků.
Právní rámec
2 Článek 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“), ve svém znění před vstupem nařízení Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004 v platnost, kterým se mění výše uvedený služební řád (Úř. věst. L 124, s. 1; Zvl. vyd. 01/02, s. 130) (dále jen „nařízení ze dne 22. března 2004“) stanovil:
„Úředník, který nastoupí do služebního poměru v jednom ze Společenství po:
– odchodu ze služby ve státní správě nebo ve vnitrostátní či mezinárodní organizaci
[nebo]
– výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti,
může po svém [v okamžiku svého] jmenování uhradit Společenstvím buď pojistně matematickou protihodnotu, nebo paušální odkupní hodnotu nároků na starobní důchod, které mu vznikly na základě takové služby nebo činností.
V takovém případě stanoví orgán, v němž úředník vykonává službu, s přihlédnutím k platové třídě, do které byl úředník zařazen, počet let služby započitatelných pro důchod, které mu jsou započteny v rámci jeho vlastního systému za předchozí období na základě částky pojistně matematické protihodnoty nebo vrácených částek.“
3 Článek 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění nařízení ze dne 22. března 2004, které na základě svého článku 2 vstoupilo v platnost dne 1. května 2004, napříště stanoví:
„Úředník, který nastoupí do služebního poměru v jednom ze Společenství po:
– odchodu ze služby ve státní správě nebo ve vnitrostátní či mezinárodní organizaci
[nebo]
– výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti,
může v období mezi svým jmenováním a dobou vzniku nároku na vyplácení starobního důchodu ve smyslu článku 77 služebního řádu uhradit Společenstvím kapitálovou hodnotu nároků na důchod vzniklých na základě takové služby nebo činnosti, jejíž výše je aktualizována ke dni skutečného převodu.
V takovém případě stanoví orgán, v němž úředník vykonává službu, s přihlédnutím k základnímu platu a věku úředníka a ke směnnému kurzu v den žádosti o převod, prostřednictvím obecných prováděcích ustanovení počet let služby započitatelných pro důchod, které mu jsou započteny v rámci důchodového systému Společenství za předcházející služební období na základě kapitálu převedeného, po odečtení částky představující kapitálové zhodnocení, mezi dnem žádosti o převod a skutečným dnem převodu.
Úředníci mohou využít této možnosti pro každý členský stát a dotčený penzijní fond pouze jednou.“
4 V souladu s článkem 107a služebního řádu, vloženého nařízením ze dne 22. března 2004, jsou „[p]řechodná ustanovení“ stanovena přílohou XIII výše uvedeného služebního řádu. Podle čl. 26 odst. 3 této přílohy:
„Úředníci, kteří podali žádost o převod ve stanovené lhůtě, ale odmítli nabídku, která jim byla učiněna, kteří nepodali žádost o převod v předem stanovené lhůtě nebo jejichž žádost byla zamítnuta z důvodu podání po uplynutí uvedené lhůty, mají stále možnost podat nebo znovu podat uvedenou žádost nejpozději do 31. října 2004.“
5 Belgický zákon ze dne 21. května 1991, kterým se stanoví určité vztahy mezi belgickými důchodovými systémy a důchodovými systémy institucí mezinárodního práva veřejného, zveřejněný v Moniteur belge ze dne 20. června 1991, s. 13871 (dále jen „zákon z roku 1991“), ve svém článku 3 stanovil, že „[k]aždý úředník může se souhlasem instituce žádat o to, aby instituci byla uhrazena částka starobního důchodu připadající na činnosti a období předcházející jeho nástupu do služby instituce“. Jestliže úředník žádal o převod svých nároků na důchod nabytých v rámci belgického důchodového systému a jestliže tato žádost byla přijata, má se za to, že orgán Společenství na základě článku 11 tohoto zákona převzal práva úředníka. Se zřetelem k takto zavedenému mechanismu převzetí práv nebylo belgickým důchodovým systémem ve prospěch orgánu přede dnem vzniku nároku na důchod Společenství dotčenou osobou nic uhrazeno. Článek 9 zákona z roku 1991 stanovil, že [d]okud se převzetí práv stanovené v článku 11 nestane účinným, úředník může se souhlasem instituce vzít svou žádost o převod zpět. Toto zpětvzetí je konečné.“
6 Belgický zákon ze dne 10. února 2003, který upravuje převod nároků na důchod mezi belgickým důchodovým systémem a důchodovými systémy institucí mezinárodního práva veřejného, zveřejněný v Moniteur belge ze dne 27. března 2003, s. 14747 (dále jen „zákon z roku 2003“), změnil belgické právní předpisy týkající se převodu nároků na důchod nabytých v belgických systémech na Společenství. Tento zákon, použitelný na základě svého článku 29 na žádosti o převod podané od 1. ledna 2002, zavádí paušální systém vyplácení příspěvků uhrazených v belgickém důchodovém systému zvýšených o složené úroky. Jeho článek 4 stanoví, že „[ú]ředník nebo dočasný zaměstnanec, který poté, co mu vznikl nárok na jeden nebo několik důchodů stanovených v čl. 3 [odst.] 1 1° až 4°, vstoupil do služby instituce, může se souhlasem této instituce žádat, aby byly převedeny na tuto instituci nebo do jejího penzijního fondu, na základě jeho účasti v těchto penzijních systémech za období předcházející jeho vstupu do služby instituce, částky stanovené v souladu s článkem 7. […]“. Podle těchto nových právních předpisů vede převod nároků na důchod k okamžitému uhrazení peněz do systému Společenství. Článek 9 odst. 1 zákona z roku 2003 stanoví, že „[ž]ádost o převod se stává neodvolatelnou dnem, ke kterému Office [national des pensions] obdrží od instituce konečné potvrzení žádosti o převod podané úředníkem nebo dočasným zaměstnancem“.
7 Belgický zákon ze dne 20. července 2006 týkající se různých předpisů uveřejněný v Moniteur belge ze dne 28. července 2006, s. 36940 (dále jen „zákon z roku 2006“) změnil článek 9 zákona z roku 1991 se zpětnou účinností od 1. května 2004. Tento článek napříště stanoví, že „dokud se převzetí práv stanovené v článku 11 nestane účinným, úředník, který opustí instituci, aniž by mu vznikl nárok na starobní důchod, může se souhlasem instituce vzít svou žádost o převod zpět. Toto zpětvzetí je konečné“.
Skutkový základ sporu
8 Žalobce, narozený v roce 1968, před tím, než vstoupil do služby Komise dne 1. dubna 2000 se zařazením do platové třídy B5 stupně 3 pracoval v Belgii od roku 1992 do roku 1996 v soukromém sektoru jako osoba samostatně výdělečně činná a pak od roku 1996 do roku 2000 jako zaměstnanec.
9 Z těchto důvodů byl nejprve přičleněn k Institut national d´assurance sociale des travailleurs indépendants (dále jen „INASTI“), dále pak k Office national des pensions (dále jen „ONP“), k důchodovým systémům, do kterých přispíval, a tudíž nabyl u těchto institucí nárok na důchod.
10 Po svém jmenování na místo úředníka Společenství dne 1. ledna 2001 žalobce žádal dopisem ze dne 13. července 2001 Komisi o převod nároků, které nabyl v belgických systémech osob samostatně výdělečně činných a zaměstnanců, do důchodového systému Společenství. Tato žádost se zakládala na čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, jakož i na výše uvedeném článku 3 zákona z roku 1991.
11 Přípisem ze dne 11. června 2002 byl žalobci oddělením „Důchody a vztahy s bývalými zaměstnanci“ ředitelství B generálního ředitelství (GŘ) administrativy a personálu Komise sdělen počet dodatečných let služby započitatelných pro důchod v systému Společenství na základě Komisí vypočítané pojistně matematické protihodnoty důchodu nabytého v belgickém systému osob samostatně výdělečně činných. Pokud by žalobce odešel do starobního důchodu dosažením věkové hranice 65 let, pojistně matematická protihodnota starobního důchodu roční částky ve výši 1 431,29 eur vypočítané INASTI by se zvýšila na 8 139,33 eur a počet dodatečných let služby započitatelných pro důchod v systému Společenství by činil jeden rok a devatenáct dní. Krom toho ho Komise informovala, že na základě článku 11 zákona z roku 1991 převezme jeho práva na důchod nabytá v Belgii od vyměření jeho starobního důchodu Společenství.
12 Dne 26. srpna 2002 byl žalobci touto službou zaslán podobný přípis týkající se nároků na starobní důchod, které nabyl jakožto zaměstnanec a oznamoval mu, že dosažením věkové hranice 65 let pojistně matematická protihodnota roční částky starobního důchodu ve výši 1 952,48 eur vypočítané ONP by se zvýšila na 11 102,79 eur a že počet odpovídajících let služby započitatelných pro důchod v systému Společenství by činil jeden rok, pět měsíců a pět dní.
13 Tyto přípisy oznamovaly žalobci, že od přijetí jeho souhlasu s návrhy, které obsahovaly, už jeho žádost o převod nemůže být odvolána. Výše uvedené přípisy nicméně stanovily, že žádost může být výjimečně odvolána v případě zániku jeho funkcí u Komise, pokud ještě nebyly splněny podmínky požadované pro vznik nároku na starobní důchod Společenství na základě článku 77 služebního řádu.
14 Dne 17. července 2002 a 29. srpna 2002 žalobce projevil svůj souhlas s návrhy Komise ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002.
15 Jak bylo stanoveno ve výše uvedeném bodě 6, změnil zákon z roku 2003 pro žádosti podané od 1. ledna 2002 podmínky týkající se převodu nároků na důchod nabytých v belgických důchodových systémech na Společenství.
16 Žalobce se před říjnem 2004 dozvěděl, že osobě, kterou znal a která vstoupila do služby Komise v roce 2003 a stejně jako on sám žádala podle služebního řádu, ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, o převod svých nároků na důchod nabytých v belgickém systému zaměstnanců do systému Společenství, byla Belgií uhrazena částka odpovídající rokům přičlenění a odměně srovnatelné s jeho odměnou, což mělo za následek uznání dodatečných let služby v systému Společenství v podstatně významnějším rozsahu, než bylo uznání, na které měl on sám nárok.
17 Dne 31. října 2004 podal žalobce u Komise na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu žádost, jejímž cílem bylo, aby Komise:
– rozhodla povolit, jak stanoví článek 9 zákona z roku 1991, zpětvzetí žádosti, kterou podal dne 13. července 2001 na základě tohoto zákona, směřující k převodu nároků na důchod nabytých v belgických důchodových systémech osob samostatně výdělečně činných a zaměstnanců na systém Společenství;
– rozhodla o povolení, jak stanoví čl. 4 odst. 1 zákona z roku 2003, žádat převod jeho nároků na důchod na základě tohoto zákona.
18 Dne 2. února 2005 obdržel oznámení o rozhodnutí ze dne 25. ledna 2005 přijatého vedoucím oddělení „Důchody“, které zamítlo jeho žádost ze dne 31. října 2004 (dále jen „sporné rozhodnutí“) takto:
19 „ […] Žádáte […], aby bylo povoleno zaprvé zpětvzetí žádosti na základě čl. 11 odst. 2 přílohy VIII [služebního řádu] o převod Vašich nároků na důchod nabytých u belgických důchodových systémů INASTI a ONP a již vyřízené systémy podle ustanovení zákona [z] roku 1991 a zadruhé podání nové žádosti, která by měla být vyřízena výše uvedenými systémy podle ustanovení zákona [z] roku 2003.
20 Návrhy, které vám byly zaslány Komisí dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 po oznámení převoditelné výše starobního důchodu učiněném INASTI a ONP, však jasně uváděly, že převod se stal neodvolatelným od přijetí Vašeho souhlasu k výše uvedeným návrhům dotčenou službou. V důsledku Vašeho přijetí byl převod Vašich nároků uskutečněn a spisy ONP a INASTI byly definitivně uzavřeny [orgánem oprávněným ke jmenování].
21 I když zákon [z] roku 1991 stanoví možnost vzít zpět žádost o převod se souhlasem instituce (článek 9 zákona z roku 1991), byla tato možnost stanovena v praxi na úrovni [i]nstitucí pouze ve výjimečných případech uvedených ostatně v dopise o návrhu učiněným dotčené osobě: ,Žádost může být výjimečně odvolána v případě zániku funkcí dotčené osoby před tím, než byly splněny podmínky požadované pro vznik nároku na důchod Společenství podle článku 77 [s]lužebního řádu‘. Neexistuje tady vůbec možnost zpětvzetí žádosti, ale odvolání operace ve velmi zvláštním případě.
22 Kromě toho ve svém rozsudku ze dne 9. listopadu 1989 ve spojených věcech 75/88, 146/88 a 147/88 stanovil Soudní dvůr Evropských společenství jasně rozdíl mezi dvěma rozdílnými právními řády, do nichž patří rozhodnutí týkající se jednak výpočtu převoditelné částky, a jednak přepočtu těchto aktiv na roky služby, přičemž každé z nich spadá pod soudní přezkum vlastní těmto řádům. Z toho vyplývá, že teoretická možnost zpětvzetí žádosti o převod stanovená belgickým zákonem je bez účinku, jelikož právní úprava Společenství to nestanoví. Tak je tomu v tomto případě.
23 Za těchto podmínek je nemožné Vám povolit zpětvzetí již uzavřené žádosti a povolit podání nové žádosti týkající se převodu, který byl náležitě uskutečněn.“
24 Dne 22. dubna 2005 podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce u Komise na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu stížnost proti spornému rozhodnutí.
25 Dne 10. června 2005 přijal generální ředitel GŘ personálu a administrativy jakožto orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) rozhodnutí „jako odpověď na žádosti a stížnosti mnoha úředníků týkající se převodu nároků na důchod z belgického systému na systém Společenství“, které bylo žalobci oznámeno dne 14. června 2005 elektronickou poštou a faxem (dále jen „rozhodnutí ze dne 10. června 2005“).
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
26 Tato žaloba byla původně zapsána v kanceláři Soudu prvního stupně pod číslem T‑361/05.
27 Usnesením ze dne 15. prosince 2005 Soud prvního stupně na základě čl. 3 odst. 3 rozhodnutí Rady 2004/752/ES, Euratom ze dne 2. listopadu 2004 o zřízení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (Úř. věst. L 333, s. 7) postoupil tuto věc k Soudu. Žaloba byla zapsána v kanceláři Soudu pod číslem F‑92/05.
28 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 8. května 2006 Belgické království požádalo o vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání žalované. Na základě čl. 115 odst. 1 a čl. 116 odst. 6 jednacího řádu Soudu prvního stupně obdobně použitelného na Soud na základě čl. 3 odst. 4 rozhodnutí 2004/752 až do vstupu jednacího řádu Soudu v platnost povolil předseda prvního senátu Soudu na jednání usnesením ze dne 29. června 2006 toto vedlejší účastenství. Zpráva o jednání byla Belgickému království sdělena.
29 V rámci procesních organizačních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu Soudu prvního stupně požádal Soud Komisi, aby mu sdělila obecná prováděcí ustanovení (dále jen „OPU“) čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu platná při převodu nároků na důchod žalobce a ustanovení platná v současné době, přijatá orgánem v roce 1993 a 2004 a žádal účastníky řízení, jakož i vedlejšího účastníka řízení, aby odpověděli na písemné otázky. Těmto žádostem se vyhovělo.
30 Žalobce navrhuje, aby Soud:
– zrušil sporné rozhodnutí;
– zrušil rozhodnutí ze dne 10. června 2005;
– uložil žalované náhradu nákladů řízení.
31 Komise navrhuje, aby Soud:
– prohlásil žalobu za nepřípustnou;
– podpůrně, zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– rozhodl o náhradě nákladů řízení podle práva.
32 Belgické království navrhuje, na podporu Komise, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K přípustnosti žaloby
Argumenty účastníků řízení
33 Komise namítá nepřípustnost vycházející z podání žaloby po uplynutí lhůty stanovené v čl. 91 odst. 3 služebního řádu. Tvrdí, že se žalobce mýlí v tom, že se domnívá, že lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí ze dne 10. června 2005 začaly běžet až 18. srpna 2005, kdy mu OOJ potvrdil zamítnutí jeho stížnosti dopisem. Žaloba byla tudíž podána opožděně a měla by být odmítnuta jako nepřípustná.
Závěry Soudu
34 Žalobce podal dne 22. dubna 2005 stížnost proti spornému rozhodnutí. OOJ zamítl tuto stížnost rozhodnutím ze dne 10. června 2005, které bylo dotčené osobě oznámeno elektronickou poštou a faxem dne 14. června 2005. Dopisem ze dne 18. srpna 2005 OOJ jenom potvrdil, že odpověděl – „podle svého názoru úplným způsobem“ – ve svém rozhodnutí ze dne 10. června 2005 na stížnost žalobce. Komise tedy správně uvedla, že tříměsíční lhůta k podání žaloby, v průběhu které bylo přípustné podání žaloby proti rozhodnutí ze dne 25. ledna 2005 na základě čl. 91 odst. 3 služebního řádu, začala běžet dnem oznámení o zamítnutí stížnosti, a to dne 14. června 2005.
35 Tříměsíční lhůta tedy uplynula dne 14. září 2005. S ohledem na prodloužení lhůty z důvodu vzdálenosti stanovenou čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně, která činí deset dnů, však měla lhůta k podání žaloby v tomto případě uplynout dne 24. září 2005 o půlnoci.
36 Článek 101 odst. 2 první pododstavec tohoto jednacího řádu nicméně stanoví, že „[p]řipadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo úřední svátek, končí lhůta uplynutím nejblíže následujícího pracovního dne“. Dne 24. září 2005 byla sobota. Na základě výše uvedených ustanovení byla tedy v tomto případě lhůta k podání žaloby prodloužena až do pondělí dne 26. září 2005.
37 Projednávaná žaloba ze dne 26. září 2005, jež byla v tento den poslána faxem kanceláři Soudu prvního stupně, byla tedy podána ve lhůtě stanovené k podání žaloby. Z toho vyplývá, že námitka nepřípustnosti vycházející z prekluze musí být zamítnuta.
K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení rozhodnutí ze dne 10. června 2005
38 Ustálená judikatura stanoví, že návrhová žádání směřující proti zamítnutí stížnosti mají za účinek předložení aktu, proti němuž byla stížnost podána, Soudu a jako taková nemají samostatný obsah (rozsudek Soudního dvora ze dne 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, Recueil, s. 23, bod 8). Je tedy třeba se domnívat, že jediným cílem výše zmíněných návrhových žádání směřujících proti zamítnutí stížnosti ze dne 10. června 2005 je návrh na zrušení sporného rozhodnutí (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu prvního stupně, ze dne 23. března 2004, Theodorakis v. Rada, T‑310/02, Recueil FP, s. I‑A-95 a II‑427, bod 19).
K návrhovým žádáním směřujícím proti spornému rozhodnutí v rozsahu, v němž zamítá povolit žalobci zpětvzetí jeho žádosti o převod jeho nároků na důchod nabytých v belgických důchodových systémech osob samostatně výdělečně činných a zaměstnanců do systému Společenství
1. K výkladu návrhových žádání
– Argumenty účastníků řízení
39 Komise se domnívá, že žalobce ve skutečnosti zpochybňuje rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002, kterými určila počet let služby započitatelných pro důchod v systému Společenství z důvodu nároků na důchod nabytých dotčenou osobou v belgických systémech osob samostatně výdělečně činných a zaměstnanců.
40 Žalobce tvrdí, že i kdyby bylo jeho cílem, aby Komise zrušila svá rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 a nahradila je novými rozhodnutími, předmětem jeho žádosti by nebylo zrušení těchto rozhodnutí, ale to, aby Komise povolila zpětvzetí jeho žádosti o převod jeho nároků na důchod nabytých v belgických systémech podané v roce 2001.
41 Rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 by zůstala beze změny, i kdyby Komise vyhověla jeho žádosti, a bylo by to pouze prostřednictvím splnění řady dodatečných podmínek, které by Komisi vedlo k tomu, aby změnila výše uvedená rozhodnutí. K tomu by došlo, pouze kdyby belgické orgány, popřípadě v důsledku podání žaloby u belgických soudů, zaprvé připustily zpětvzetí žádosti o převod podané dne 13. července 2001 žalobcem na základě zákona z roku 1991, zadruhé souhlasily s podáním jeho nové žádosti o převod na základě zákona z roku 2003 a nakonec přijaly nová rozhodnutí ohledně částek, které by se měly uhradit do důchodového systému Společenství, jež by Komise měla na základě čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ve znění nařízení ze dne 22. března 2004 zohlednit při změně svých rozhodnutí týkajících se počtu dodatečných let služby započitatelných pro důchod přiznaných žalobci v systému Společenství.
– Závěry Soudu
42 Otázka položená výkladem výše zmíněných návrhových žádání je otázkou, zda žádost žalobce, aby bylo povoleno zpětvzetí jeho žádosti o převod jeho nároků na důchod, je odlišná od žádosti o zrušení rozhodnutí, která stanoví počet let započitatelných do důchodového systému Společenství za účelem přiznání nároků na důchod dříve nabytých.
43 Předem je třeba připomenout podmínky, které musí být splněny za účelem dosažení převodu nároků na důchod do důchodového systému Společenství.
44 Z rozsudku Soudního dvora ze dne 20. října 1981, Komise v. Belgie (137/80, Recueil, s. 2393, bod 13), vyplývá, že cílem možnosti přiznané úředníkovi čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, uhradit do důchodového systému Společenství při jeho jmenování pojistně matematickou protihodnotu nebo paušální odkupní hodnotu nároků na důchod nabytých během výkonu dřívějších funkcí ve státní správě, vnitrostátní nebo mezinárodní organizaci nebo podniku, je přiznat mu právo, jehož výkon závisí pouze na jeho vlastní volbě.
45 Pokud žádost podaná na základě čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu jak ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, tak ve znění tohoto nařízení, splňuje podmínky, je nejprve entita spravující důchodový systém, u kterého úředník předtím nabyl nároky na důchod, povinen vypočítat nabyté nároky, a poté je povinen orgán Společenství stanovit s ohledem na tyto nároky počet let, které se započítají do důchodového systému Společenství za období předcházející službě.
46 Převod nároků na důchod se tedy posuzuje jako operace obsahující dvě po sobě jdoucí jednostranná rozhodnutí přijatá na žádost dotčené osoby a za situace, kdy existuje přesně stanovená pravomoc jednak entity spravující vnitrostátní důchodový systém, a jednak entity orgánu Společenství.
47 Podmínky, za kterých může být převod nároků na důchod nabytých v posuzovaných belgických systémech zrušen, jsou tedy podmínkami, za kterých může být dosaženo zrušení výše zmíněných rozhodnutí upravujících převod.
48 Zákon z roku 1991, na základě kterého podal žalobce dne 13. července 2001 žádost o převod svých nároků na důchod nabytých v belgických důchodových systémech, stanoví mechanismus převzetí práv spočívající v převedení nároků na důchod nabytých v Belgii orgánem Společenství ode dne vzniku nároku na důchod Společenství. Ve svém článku 9 stanoví, že „[d]okud se převzetí práv stanovené v článku 11 nestane účinným, může úředník se souhlasem instituce vzít svou žádost o převod zpět. Toto zpětvzetí je konečné“.
49 Formulace výše uvedených ustanovení zákona z roku 1991 umožňuje takový výklad, že žalobce předložil Komisi žádost směřující k tomu, aby mu bylo povoleno zpětvzetí jeho žádosti o převod. Jelikož tato ustanovení stanoví, že až do doby, než se převzetí práv stane účinným, má dotčená osoba právo žádat zrušení rozhodnutí přijatých entitami spravujícími belgické důchodové systémy za účelem převodu, je převod nároků zcela zrušen, pokud rozhodnutí orgánu, které stanoví v systému Společenství uznání odpovídajícího počtu let služby, je rovněž zrušeno. „Souhlas instituce“ stanovený výše zmíněnými ustanoveními zákona z roku 1991 se tedy může vztahovat pouze na zrušení rozhodnutí přijatého orgánem při převodu nároků na důchod.
50 Z toho vyplývá, že, jak tvrdí Komise, výše zmíněná návrhová žádání musí být vykládána tak, že směřují ke zrušení odmítnutí učiněného Komisí zrušit rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002, která přijala při převodu nároků na důchod nabytých dotčenou osobou v obou belgických důchodových systémech do systému Společenství.
2. K přípustnosti návrhových žádání
– Argumenty účastníků řízení
51 Komise tvrdí, že její rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 jsou konečná, a tudíž nemohou být zpochybňována.
52 Žalobce nesprávně tvrdí, že tato dvě rozhodnutí jsou prozatímní z toho důvodu, že na základě čl. 11 odst. 1 zákona z roku 1991 je uznání počtu let služby definitivně provedené orgánem pro výpočet jeho důchodu závislé na věku, kdy vzniká nárok na důchod, a indexu spotřebitelských cen k tomuto dni. Rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 jsou konečná, jelikož vyžadovala souhlas žalobce s návrhy Komise týkajícími se převodu jeho nároků na důchod a s odpočty, které s nimi souvisely. Skutečnost, že uznání počtu let služby provedené k účinnému výpočtu jeho důchodu může být v praxi vázáno pouze na věk, kdy odejde dotčená osoba do důchodu, je v tomto případě bez účinku.
53 Jelikož žalobce výslovně projevil svůj souhlas s návrhy Komise, tímto souhlasem by se měla stát konečnými.
54 Pouze nová a podstatná skutečnost by mohla zpochybnit konečné rozhodnutí, jestliže by byla uplatněna v přiměřené lhůtě. I pokud by bylo možné právě na vstup zákona z roku 2003 v platnost, který byl zveřejněn v Moniteur belge dne 27. března 2003, nahlížet jako na novou skutečnost ve smyslu judikatury, žádost žalobce ze dne 31. října 2004 by byla podána po uplynutí takové přiměřené lhůty. Pokud jde o zjištění subjektivní povahy učiněné žalobcem ohledně rozdílů v zacházení mezi úředníky vyplývajících ze vstupu zákona z roku 2003 v platnost, nemůže představovat novou skutečnost zřejmou od vstupu výše uvedeného zákona v platnost.
– Závěry Soudu
55 Z výše uvedených bodů 45 až 47 vyplývá, že na dopisy ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 se nemůže nahlížet tak, že představují návrhy na dohodu nebo smlouvu odeslané Komisí žalobci. Představují návrhy jednostranných rozhodnutí vypracované Komisí na základě přesně stanovené pravomoci na žádost úředníka, které se nestaly skutečně rozhodnutími orgánu a které vstoupily v platnost až po potvrzení dotčenou osobou jeho žádostí o převod. V tomto případě žalobce potvrdil své žádosti dne 17. července 2002 a 29. srpna 2002. Netypické způsoby vypracování a vstupu těchto aktů v platnost podmíněné souhlasem dotčené osoby neovlivňují jejich jednostrannou povahu. Skutečnost, že jednostranná rozhodnutí jsou konečná, nemůže vyplývat z výslovného souhlasu žalobce, který tedy nemůže být proti této skutečnosti účinně namítán. Není to souhlas žalobce s návrhy Komise, co přiznalo rozhodnutím ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 konečnou povahu.
56 Jednostranná rozhodnutí orgánů týkající se úředníků se stávají konečnými, a dostávají se tak mimo soudní přezkum uplynutím lhůt stanovených pro podání stížnosti a žaloby stanovených články 90 a 91 služebního řádu. Žalobce zpochybnil rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 až žádostí odeslanou Komisi dne 31. října 2004.
57 Žalobce nemůže platně tvrdit, že tato rozhodnutí, která zcela určitě neupravují všechny skutečnosti umožňující konečný výpočet počtu let služby odpovídajících jeho nárokům na důchod, jsou pouze informativní nebo prozatímní, a že uplynutí lhůt stanovených pro podání žaloby je proto nemohlo učinit konečnými. Jejich cílem nebo výsledkem totiž bylo určit pravidla pro započítání nároků nabytých žalobcem v Belgii do důchodového systému Společenství s ohledem na již známé skutečnosti.
58 Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 se v mezích skutečností, které stanoví, staly po uplynutí lhůt určených pro podání žaloby konečnými.
59 Podle judikatury Společenství jsou lhůty stanovené články 90 a 91 služebního řádu, které jsou určené k zajištění jistoty právních situací, lhůtami veřejného pořádku a jsou závazné jak pro účastníky řízení, tak pro soudy. Úředník tudíž nemůže při předložení žádosti OOJ ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu obnovit ve svůj prospěch právo na podání žaloby proti rozhodnutí, které se stalo konečným po uplynutí lhůt stanovených pro podání žaloby (rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 22. září 1994, Carrer a další v. Soudní dvůr, T‑495/93, Recueil FP, s. I‑A-201 a II‑651, bod 20, a ze dne 14. července 1998, Lebedef v. Komise, T‑42/97, Recueil FP, s. I‑A-371 a II‑1071, bod 25).
60 Nicméně existence nové a podstatné skutečnosti může odůvodnit předložení žádosti směřující k novému přezkoumání takového rozhodnutí (viz především rozsudek Soudního dvora ze dne 26. září 1985, Valentini v. Komise, 231/84, Recueil, s. 3027, bod 14).
61 Podle požadavků judikatury je třeba, aby dotyčná skutečnost mohla podstatně změnit postavení osoby, která hodlá dosáhnout nového přezkumu rozhodnutí, jež se stalo konečným (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 13. listopadu 1986, Becker v. Komise, 232/85, Recueil, s. 3401, bod 10; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 7. února 2001, Inpesca v. Komise, T‑186/98, Recueil, s. II‑557, bod 51).
62 Kromě toho úředníkovi přísluší podat svou správní žádost v přiměřené lhůtě, aby se mohl účinně dovolávat nové skutečnosti. Zájem úředníka žádat o přizpůsobení svého správního postavení nové právní úpravě musí být totiž porovnáváno s kategorickým požadavkem právní jistoty (usnesení Soudu prvního stupně ze dne 25. března 1998, Koopman v. Komise, T‑202/97, Recueil FP, s. I‑A-163 a II‑511, bod 24; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 6. března 2001, Dunnett a další v. EIB, T‑192/99, Recueil, s. II‑813, bod 52).
63 Je tudíž třeba zaprvé přezkoumat, zda skutečnosti uvedené žalobcem na podporu jeho návrhových žádání představují novou skutečnost odůvodňující nové přezkoumání rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002, a zadruhé posoudit, zda žádost o nové přezkoumání výše uvedených rozhodnutí byla podána v přiměřené lhůtě.
K existenci nové podstatné skutečnosti
64 V tomto případě zpětná účinnost zákona z roku 2003 od dne 1. ledna 2002 narušila podmínky převodu nároků na důchod nabytých v belgických důchodových systémech do systému Evropských společenství.
65 Zákon z roku 1991 použitelný na žádosti o převod podané do 31. prosince 2001 byl založen na mechanismu převzetí práv na důchod nabytých dotčenou osobou v belgických důchodových systémech orgánem, přičemž převzetí se stává účinným až vyměřením důchodu dotčené osoby. Toto převzetí práv neznamenalo uhrazení částky představující nároky na důchod předtím nabyté úředníkem v Belgii do důchodového systému Společenství. V době, kdy úředníkovi vznikl nárok na důchod Společenství, byly nároky na důchod nabyté v Belgii tímto úředníkem uhrazovány Společenství příslušnými belgickými entitami měsíčními splátkami, přičemž při neexistenci převzetí práv by byly tyto nároky na důchod uhrazovány úředníkovi.
66 Zákon z roku 2003 zavedl zcela odlišný mechanismus převodu. Především je převod nároků na důchod nabytých v Belgii napříště uskutečňován bezprostředně uhrazením odpovídající částky do systému Společenství. Dále zákon z roku 2003 nahrazuje sui generis mechanismus převzetí práv charakteristický pro Belgii mechanismem převodu odpovídajícím ustanovením čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, to znamená převodem paušální odkupní hodnoty. A nakonec bylo změněno pravidlo pro výpočet převedených nároků. Totiž zatímco převzetí práv se zakládá na výpočtu pojistně matematické protihodnoty částky nároků na důchod, převod paušální odkupní hodnoty spočívá v uhrazení do důchodového systému Společenství příspěvků vyplacených do belgických důchodových systémů zvýšených o složené úroky.
67 V této souvislosti se účastníci řízení shodují na tom, že změna v belgických právních předpisech má obecně za následek zvýšení převoditelné částky nároků na důchod dotčené osoby vzhledem k částce vyplývající z výpočtu učiněného na základě zákona z roku 1991. Zajisté, belgická vláda uvedla ve svých odpovědích na písemné otázky Soudu zvláštní případy, kdy podmínky stanovené zákonem z roku 2003 jsou méně příznivé než podmínky stanovené zákonem z roku 1991. Tyto výhrady ale nestačí k tomu, aby zpochybnily ve velkém množství případů, a zvláště v případě žalobce, že nové belgické právní předpisy jsou příznivější. Žalobce na jednání tvrdil, aniž by mu bylo odporováno, že výše jeho převoditelných nároků nabytých v Belgii by byla zvýšená přibližně o 300 % za předpokladu nového převodu za podmínek stanovených zákonem z roku 2003.
68 I když zákon z roku 2003 narušil podmínky převodu nároků na důchod nabytých v Belgii do systému Společenství, belgická vláda nicméně ve svých písemných odpovědích na otázky Soudu tvrdila, že tento zákon, který je použitelný pouze na žádosti o převod podané od 1. ledna 2002, nijak nezměnil právní postavení úředníků a zaměstnanců Společenství, kteří podobně jako žalobce žádali o převod svých nároků před tímto dnem, a že tedy výše uvedený zákon by se nemohl považovat za novu skutečnost, na niž by se tito úředníci a zaměstnanci mohli odvolávat.
69 Z judikatury, a zejména z rozsudků ze dne 6. října 1982, Williams v. Účetní dvůr (9/81, Recueil, s. 3301, bod 14), a ze dne 11. ledna 2001, Gevaert v. Komise (C‑389/98 P, Recueil, s. I‑65, bod 49), vydaných Soudním dvorem ohledně obecných rozhodnutí měnících pravidla pro zařazení personálu, nicméně vyplývá, že přijetí nové právní úpravy představuje novou podstatnou skutečnost i pro úředníky, kteří nepodléhají její působnosti, pokud tato právní úprava má za následek neodůvodněné nerovné zacházení mezi těmito úředníky a osobami, na které se tato nová právní úprava vztahuje.
70 Taková nová skutečnost vyplývá pro žalobce z nabytí účinnosti zákona z roku 2003 a čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu.
71 Na základě přechodných opatření stanovených služebním řádem přiznává čl. 26 odst. 3 jeho přílohy XIII možnost podat v šestiměsíční lhůtě od účinnosti služebního řádu žádost o převod nebo novou žádost o převod třem kategoriím úředníků: úředníkům, kteří podali žádost o převod ve stanovené lhůtě, ale odmítli nabídku, která jim byla učiněna, kteří nepodali žádost o převod v předem stanovené lhůtě, a úředníkům, jejichž žádost byla zamítnuta z důvodu jejího podání po uplynutí těchto lhůt.
72 Tato ustanovení umožňují úředníkům, na které se vztahují pouze podmínky zákona z roku 1991, pokud dosáhli v souladu s čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost převodu svých nároků v okamžiku svého jmenování, aby se na ně vztahovaly příznivější podmínky zákona z roku 2003. Pokud jde o podmínky převodu jejich nároků na důchod, jsou tedy pro úředníky, kteří nabyli nároky na důchod v Belgii a kteří vstoupili do služby Společenství ve stejné době, z toho důvodu, že jedni dosáhli převodu svých nároků na důchod a jiní toho nedosáhli, upraveny odlišně.
73 Zaprvé se postavení žalobce v tomto ohledu podstatně neodlišuje od postavení úředníků, na které se vztahuje čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu. I kdyby se totiž na žalobce uplatnil mechanismus převzetí práv stanovený zákonem z roku 1991, nedosáhl by, podobně jako tři kategorie výše zmíněných úředníků, převodu svých nároků na důchod v souladu s čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, jelikož žádné z pravidel přesně uvedených tímto ustanovením nebylo provedeno.
74 Tato ustanovení v současném platném, jakož i v dřívějším znění přiznávají úředníkovi právo na to, aby byla do systému Společenství uhrazena částka představující nároky na důchod, které předtím nabyl v jiných důchodových systémech. Jak bylo uvedeno ve výše uvedeném bodě 66, mechanismus převzetí práv zavedený zákonem z roku 1991 nestanovil uhrazení výše uvedené částky. Je to zákon z roku 2003, co poprvé umožnilo úředníkům, kteří nabyli nároky na důchod v Belgii, uplatnit právo, které jim je přiznáno služebním řádem za podmínek stanovených v čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu jak ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, tak i ve znění tohoto nařízení.
75 Takto mohl žalobce ke dni, ke kterému žádal o převod svých nároků na důchod na základě zákona z roku 1991, v té době použitelného, dosáhnout pouze toho, že Komise převzala jeho práva na důchod nabytá v Belgii. Stejné znění rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 uvádí, že Komise použila na jeho žádost o převod mechanismus převzetí práv stanovený zákonem z roku 1991, a nikoli pravidla pro převod stanovená v čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost.
76 Ze samotného znění čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu přitom vyplývá, že tato ustanovení byla stanovena přesně k tomu, aby umožnila úředníkům, kteří ještě nedosáhli převodu svých nároků na důchod za podmínek stanovených čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, žádat o použití příslušných nových ustanovení. Proto se žalobce s ohledem na cíl sledovaný čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu nachází v postavení srovnatelném s postavením tří kategorií úředníků, na které se vztahuje tento článek.
77 Jelikož žalobce dále nemohl mít právo stanovené služebním řádem za podmínek uvedených čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, je možné se ptát, zda nevstupuje do působnosti čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu. Výklad čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu vylučující žalobce z jeho působnosti totiž může vytvořit pro převod nároků na důchod nabytých v Belgii neodůvodněný rozdíl v zacházení s ohledem na čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu.
78 Zadruhé je tento rozdíl v zacházení obtížně odůvodnitelný, zvlášť pokud, jako ve třetím případě uvedeném v čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, nemohl být převod nároků na důchod dosažen z toho důvodu, že žádost byla podána po uplynutí lhůty, to znamená z nedbalosti žalobce. Jak připustil zástupce Komise na jednání, úředník jmenovaný ve stejný den jako žalobce a méně pečlivější než žalobce, jenž podal žádost o převod na základě zákona z roku 1991 po uplynutí stanovené lhůty, by měl mít na rozdíl od žalobce novou možnost převodu podle příznivějších pravidel zákona z roku 2003. Cílem a výsledkem čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu je rovněž umožnit úředníkům, kteří se postavili proti konečnému odmítnutí převodu na základě čl. 11 odst. 2 přílohy XIII služebního řádu, ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost (viz v této věci rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 17. října 2000, Drabbe v. Komise, T‑27/99, Recueil FP, s. I‑A-213 a II‑955), podat novou žádost založenou na změněných ustanoveních uvedeného čl. 11 odst. 2, zatímco spis žalobce nebyl dodnes vyřízen na základě pravidel stanovených čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu v jeho znění před i po dni 1. května 2004.
79 Zatřetí je obtížné se domnívat, že volba provedená dotyčnými úředníky v okamžiku jejich jmenování, zda podat žádost o převod, odůvodňuje pozdější rozdíl v zacházení, který je ke dni jejich volby nepředvídatelný.
80 Článek 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu totiž dvojnásobně změnil postavení úředníků, kteří si zvolili nepodat žádost o převod nebo nepotvrdit svou žádost, přičemž zpochybňuje následky takové volby. Jednak výše uvedený článek umožňuje těmto úředníkům, aby změnili volbu provedenou v okamžiku svého jmenování, přičemž z čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost vyplývá, že tato volba je konečná (viz výše uvedený rozsudek Drabbe v. Komise). Krom toho čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu výslovně vyhrazuje těmto úředníkům možnost dosáhnout převodu svých nároků na důchod nabytých v Belgii za příznivějších podmínek stanovených zákonem z roku 2003.
81 Při podstatné změně právních následků jedné ze dvou možností poskytnutých úředníkovi čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, v okamžiku jeho jmenování, a to možnosti nevyužívat převod, ustanovení zákona z roku 2003 a čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu nezbytně změnila stejné podmínky této volby.
82 Mimoto tato změna byla dosažena zpětně, a proto byla nepředvídatelná pro úředníky, kteří si předtím vybrali možnost žádat o převod svých nároků na důchod. Ke dni, ke kterému si žalobce vybral možnost žádat o převod svých nároků na důchod, nemohl vědět, že pozdější ustanovení služebního řádu změní definitivní charakter neuskutečněného převodu, a tím spíše ani to, že tato ustanovení umožní úředníkům, kterým nebyly převedeny nároky na důchod nabyté v Belgii, dosáhnout tohoto převodu za příznivějších podmínek.
83 Zásada právní jistoty a zásada legitimního očekávání rozvinuté soudem Společenství vyžadují, aby právní předpisy Společenství byly určité a jejich použití bylo pro procesní subjekty předvídatelné (rozsudky Soudního dvora ze dne 15. února 1996, Duff a další, C‑63/93, Recueil, s. I‑569, bod 20, a ze dne 18. května 2000, Rombi a Arkopharma, C‑107/97, Recueil, s. I‑3367, bod 66; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 16. září 1999, Partex v. Komise, T‑182/96, Recueil, s. II‑2673, bod 191). Tyto zásady brání tomu, aby byla úředníkovi odepřena výhoda vyplývající z použití příznivějších právních předpisů na základě volby, jejíž následky nejsou předvídatelné v době, kdy byla učiněna.
84 Úvahy vyjádřené v pěti výše uvedených bodech mohou vyvolat s ohledem na zásadu legitimního očekávání pochybnost ohledně legality rozdílu v zacházení vyplývajícího z čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu mezi žalobcem a kategoriemi úředníků uvedených tímto ustanovením.
85 Z výše uvedeného vyplývá, že nabytí účinnosti zákona z roku 2003 a čl. 26 odst. 3 přílohy služebního řádu změnilo právní postavení žalobce s ohledem na převod jeho nároků na důchod nabytých v Belgii, a představuje tak novou podstatnou skutečnost odůvodňující nový přezkum rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002.
86 Ostatně ve svém sdělení personálu zveřejněném pod č. 357 v „Commission en direct“ z týdne od 11. března 2005 do 17. března 2005 Komise sama uvažovala o tom, že v důsledku nabytí účinnosti zákona z roku 2003 by belgické orgány měly rozhodnout o novém výpočtu výše nároků na důchod úředníků žádajících o převod těchto nároků v rámci zákona z roku 1991, a uvedla, že za tohoto předpokladu by byly všechny spisy automaticky přezkoumány.
K přiměřené povaze lhůty
87 Žalovaná tvrdí, že žádost o nové přezkoumání rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 nebyla podána v přiměřené lhůtě, jež začala běžet od zveřejnění zákona z roku 2003.
88 Avšak již bylo výše uvedeno, že nová podstatná skutečnost odůvodňující žádost o nové přezkoumání rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 vyplývala z nabytí účinnosti zákona z roku 2003 a čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu. Přiměřená lhůta, během které byl žalobce oprávněn uplatňovat výše uvedenou novou skutečnost, tudíž začala běžet až od nabytí účinnosti služebního řádu, tedy od 1. května 2004.
89 Je nicméně třeba přezkoumat, zda podáním své žádosti o nový přezkum rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 dne 31. října 2004, tedy přesně šest měsíců po nabytí účinnosti služebního řádu, žalobce nepřekročil přiměřenou lhůtu nezbytnou pro přípravu a podání své žádosti OOJ.
90 Péče žalobce musí být posuzována ode dne, kdy se přesně dozvěděl o nové skutečnosti, o niž se opírá. V tomto ohledu se musí přiznat, že výhoda paušálního systému vyplácení zavedeného zákonem z roku 2003, ve srovnání se systémem převzetí práv zavedeným zákonem z roku 1991, nevyplývá pro úředníky zjevně ze samotného znění zákona z roku 2003. Ostatně, jak připustila Komise ve výše zmíněném sdělení personálu, změna v belgických právních předpisech vede pouze „obecně“ ke zvýšení převoditelné částky nároků na důchod pro dotčenou osobu. Složitost pravidel pro výpočet převedených nároků na důchod umožňuje samotnému úředníkovi pouze obtížně určit, zda jeho právní postavení je ovlivněno příznivě, nebo nepříznivě novými belgickými právními předpisy. V tomto ohledu žalobce tvrdí, aniž by mu bylo vážně odporováno, že výhoda paušálního systému vyplácení se pro něj stala s určitostí zjevnou až v rámci vývoje událostí zahrnujících srovnání uznání počtu let služby, které bylo v jeho případě učiněno na základě zákona z roku 1991 s uznáním, které bylo učiněno v případě jednoho z jeho kolegů na základě zákona z roku 2003, informativní žádost podanou, kterou podal Union syndicale ohledně příčin a legality tohoto rozdílu v zacházení a právní studii v této věci, jež Union syndicale zadala jednomu ze svých právních poradců a která byla následně sdělena tímto poradcem Union syndicale dne 20. října 2004.
91 Především je třeba podotknout, že žalobce podal svou žádost směřující k novému přezkumu rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 dne 31. října 2004, tedy v šestiměsíční lhůtě, kterou na základě čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu přiznal zákonodárce úředníkům, kteří nedosáhli převodu svých nároků na důchod, pro podání žádosti o tento převod. Na úředníka, který podal svou žádost ve lhůtě povolené tímto článkem úředníkům, ve srovnání s kterými se domnívá, že je diskriminován, se nemůže nahlížet tak, že uplatnil nárok vyplývající z výše uvedeného článku na podporu své žádosti o nový přezkum v nepřiměřené lhůtě.
92 Z výše uvedeného vyplývá, že žádost o zrušení rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 zaslaná Komisi dne 31. října 2004 byla odůvodněna novou podstatnou skutečností a byla podána v přiměřené lhůtě běžící od doby, kdy se žalobce dozvěděl o této nové skutečnosti.
93 Návrhová žádání směřující ke zrušení odmítnutí Komise nově přezkoumat tato konečná rozhodnutí jsou tedy přípustná.
3. K věci samé
94 Na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení žalobce vznáší sedm žalobních důvodů:
– první žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení, jímž je stiženo odůvodnění sporného rozhodnutí, podle kterého neodvolatelnost převodu vyplývá ze samotného souhlasu dotčené osoby;
– druhý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení, jímž je stiženo odůvodnění sporného rozhodnutí, podle kterého převod nároků na důchod je neodvolatelný, protože byl uskutečněn a protože spisy INASTI a ONP týkající se žalobce byly definitivně uzavřeny;
– třetí žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení, jímž je stiženo odůvodnění sporného rozhodnutí, podle kterého převod nároků na důchod nemůže být zrušen, jelikož neexistuje ustanovení práva Společenství, které by to umožňovalo;
– čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že sporné rozhodnutí poškozuje právo žalobce napadnout u belgických soudů soulad rozhodnutí belgických orgánů, které na něho použily zákon z roku 1991, s právem Společenství, čímž tedy porušuje právní zásadu účinné soudní ochrany;
– pátý žalobní důvod vychází z toho, že sporné rozhodnutí porušuje povinnost pomoci stanovenou článkem 24 služebního řádu a kterou podle žalobce měla vzít z úřední povinnosti na sebe v tomto případě Komise;
– šestý a sedmý žalobní důvod vychází z rozporu zákona z roku 1991 s právem Společenství, a to jednak s čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, a jednak se zásadou rovného zacházení.
95 Z odpovědi na stížnost vyplývá, že sporné rozhodnutí bylo přijato ze dvou právních důvodů: jednak z důvodu neodvolatelnosti převodu nároků na důchod žalobce vyplývajícího z jeho výslovného souhlasu, který dal k návrhům Komise, a jednak z důvodu neexistence ustanovení práva Společenství, jež by žalobci umožňovalo zrušit výše uvedený převod.
96 Proto je třeba nejprve přezkoumat první a třetí žalobní důvod, které se vztahují k těmto dvěma důvodům.
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného právního posouzení, jímž je stiženo odůvodnění sporného rozhodnutí, podle kterého neodvolatelnost převodu vyplývá ze samotného souhlasu dotčené osoby
– Argumenty účastníků řízení
97 Žalobce tvrdí, že OPU čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu platná při převodu jeho nároků na důchod a zveřejněná v Informations administratives pod č. 789 ze dne 16. dubna 1993 ani OPU platná v současné době a zveřejněná v Informations administratives pod č. 60 ze dne 9. června 2004 nestanoví, že převod nabývá definitivní charakter a je neodvolatelný, když dotčená osoba projevila svůj souhlas s uznáním počtu odsloužených let, které mu byly orgánem navrženy na základě převoditelné částky určené vnitrostátními orgány.
98 Návrhy Komise ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 byly tudíž v rozporu s OPU čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu platnými při převodu nároků na důchod žalobce v tom, že stanoví, že „od přijetí Vašeho souhlasu [o]rgánem Vaše žádost o převod nároků na důchod již nebude moci být odvolána“.
99 Výše uvedené návrhy tedy nemohou být ve sporném rozhodnutí namítány vůči žalobci.
100 I kdyby existovala v té době právní úprava Společenství, která by stanovila neodvolatelnost převodu, když dotčená osoba projevila svůj souhlas s návrhy Komise, byla by taková právní úprava v rozporu s čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost a zásadou rovného zacházení.
101 Odmítnutím zrušit rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 z toho důvodu, že se stala neodvolatelnými v důsledku jejich přijetí žalobcem, se OOJ dopustil nesprávného právního posouzení, jímž je stiženo sporné rozhodnutí.
102 Komise zdůrazňuje, že žalobce výslovně projevil svůj souhlas s návrhy, které mu byly předloženy a že tímto výslovným souhlasem se stala rozhodnutí konečnými. Tvrdit, že tato rozhodnutí nejsou konečná a že úředník má právo kdykoli zpochybnit svůj výslovný souhlas, by mohlo úplně změnit smysl a dosah postupu upraveného čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, a popřít jakoukoliv právní hodnotu danou souhlasu svobodně projevenému úředníkem.
– Závěry Soudu
103 Jak bylo popsáno ve výše uvedených bodech 46 až 48 a v bodě 56, akty ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002, jejichž zrušení žádá žalobce, se posuzují jako jednostranná rozhodnutí, jež jsou účinná od svého potvrzení žalobcem dne 17. července 2002 a 29. srpna 2002.
104 Jednostranná rozhodnutí se přitom stávají v zásadě konečnými po uplynutí lhůt stanovených články 90 a 91 služebního řádu.
105 Bylo by možné se odchýlit od těchto ustanovení pouze zvláštní právní úpravou, která by stanovila zvláštní podmínky, za kterých by se rozhodnutí přijatá orgánem podle čl. 11 odst. 2 přílohy VIII jak ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, tak i ve znění tohoto nařízení, stala konečnými.
106 V odpovědi na otázky Soudu Komise neuvedla, které znění jí umožňuje se domnívat, že rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 se stala konečnými jejich výslovným přijetím žalobcem.
107 Zajisté, ustanovení čl. 1 odst. 2 OPU čl. 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu použitelná v roce 2002 stanoví, že „[v]olba se stala konečnou a neodvolatelnou, jakmile úředník [dal] souhlas […]“.
108 Nicméně tato OPU nebyla použitelná v případě převodu nároků na důchod do systému Společenství, jakým je projednávaný případ, ale v opačném případě, kdy se uskutečnil převod nároků na důchod ze systému Společenství do jiného důchodového systému. Naproti tomu je významné, že OPU čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu platná při převodu nároků na důchod žalobce neuvádí existenci souhlasu daného úředníkem k návrhům orgánu ani neuvádí, že tímto souhlasem se stávají rozhodnutí konečnými.
109 Z výše uvedeného vyplývá, že i kdyby výslovné přijetí žalobcem dne 17. července 2002 a 29. srpna 2002 jednostranných rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 mělo za následek jejich účinnost, nestala by se tato rozhodnutí v důsledku svého účinku konečnými.
110 Odmítnutím zrušit rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 z toho důvodu, že jejich výslovné přijetí žalobcem je učinilo konečnými, se tudíž OOJ dopustil nesprávného právního posouzení, jímž je stiženo sporného rozhodnutí.
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného právního posouzení, jímž je stiženo odůvodnění sporného rozhodnutí, podle kterého převod nároků na důchod nemůže být zrušen, jelikož neexistuje ustanovení práva Společenství, které by to umožňovalo
– Argumenty účastníků řízení
111 Žalobce tvrdí, že v rozporu s názorem vedoucího oddělení „Důchody“ uvedeným ve sporném rozhodnutí, možnost zpětvzetí žádosti o převod nároků na důchod prostřednictvím souhlasu orgánu nevyplývá v projednávaném případě pouze z čl. 9 zákona z roku 1991, ale rovněž z práva Společenství.
112 Základem žádosti ze dne 31. října 2004 není článek 9 zákona z roku 1991 ani článek 4 zákona z roku 2003, ale čl. 90 odst. 1 služebního řádu, jenž stanoví pro úředníka možnost předložit OOJ žádost, kterou ho vyzývá k tomu, aby přijal rozhodnutí.
113 Soud prvního stupně měl totiž ve svém rozsudku ze dne 30. září 1998, Chvatal a další v. Soudní dvůr (T‑154/96, Recueil FP, s. I‑A-527 a II‑1579, bod 52), za to, že výkon práva přiznaný čl. 90 odst. 1 služebního řádu jakékoliv osobě, na kterou se vztahuje uvedený služební řád, předložit OOJ žádost, kterou ho vyzývá, aby přijal rozhodnutí, se neváže na podmínku existence dříve existujícího právního základu, jenž by orgánu umožňoval přijmout požadované rozhodnutí, ani mu nepřekáží okolnost, že orgán nemá k jeho přijetí žádný prostor pro uvážení.
114 Komise ostatně má na základě čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu jak ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, tak ve znění tohoto nařízení, pravomoc povolit zpětvzetí žádosti o převod nároků na důchod, aniž by bylo dotčeno její právo odporovat takovému zpětvzetí z naléhavých důvodů právní jistoty, jakož i řádné správy a rozpočtového řízení, které nicméně v projednávaném případě zjevně neexistovaly.
115 Komise namítá, že nemohla zrušit svá rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002, jelikož právo Společenství nestanoví zpětvzetí žádosti o převodu nároků na důchod. V rozporu s tím, co tvrdí žalobce, znění čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu jak ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, tak ve znění tohoto nařízení, nedává pravomoc orgánům pro uskutečnění zrušení převodu nároků na důchod.
116 Původní formulace čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ani nová formulace neumožňují úředníkovi, aby podal několik žádostí o převod nároků na důchod nabytých ve vnitrostátním systému v souvislosti s vývojem příslušných právních předpisů dotyčného členského státu. Článek 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost totiž stanovil, že žádost o převod může být podána pouze v okamžiku jmenování. Článek 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ve znění tohoto nařízení potvrzuje, že přijaté rozhodnutí o žádosti o převodu je konečné, a stanoví, že „[ú]ředníci mohou využít této možnosti [...] pouze jednou“.
117 Judikatura Soudního dvora a Soudu prvního stupně ohledně nepřípustnosti žádostí o převod nároků na důchod nabytých ve vnitrostátním systému podaných v určité lhůtě po jmenování dotyčného úředníka tento výklad odůvodňuje. Pokud by úředník mohl v jakékoliv době během svého služebního postupu vzít zpět svou žádost o převod, ztratila by tato judikatura jakýkoliv užitečný dosah. Uvedením ve svém výše uvedeném rozsudku Drabbe v. Komise (bod 74), že žádost o převod může být platně podána pouze krátce po jmenování, Soud prvního stupně potvrdil, že taková žádost mohla být na základě čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, podána pouze v okamžiku jmenování, a tedy že již jednou potvrzená žádost o převod byla konečná.
– Závěry Soudu
118 Je třeba především přezkoumat, zda ustanovení čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu jak ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, tak ve znění tohoto nařízení, mohou, jak tvrdí žalovaný, být vykládána tak, že vylučují možnost zrušení převodu nároků na důchod.
119 Soud prvního stupně rozhodl ve výše uvedeném rozsudku Drabbe v. Komise, že tato ustanovení ve znění platném v době, kdy žalobce dosáhl převodu svých nároků na důchod, umožňují úředníkovi nechat převést na Společenství své dříve nabyté nároky na důchod až v okamžiku svého jmenování. Článek 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ve znění nařízení ze dne 22. března 2004 výslovně stanoví, co se týče možnosti převést dříve nabyté nároky na důchod na Společenství, že „[ú]ředníci mohou využít této možnosti pro každý členský stát a dotčený penzijní fond pouze jednou“.
120 Zaprvé, i když ustanovení čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, vysvětlená výše zmíněnou judikaturou omezila možnost danou úředníkovi žádat o převod svých nároků na důchod v době jeho jmenování, nestanovila naproti tomu žádné omezení ohledně možnosti žádat zrušení převodu nároků na důchod.
121 Zadruhé, kdyby rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 byla zrušena, nová žádost o převod by mohla být případně podána ve lhůtě, která napříště činí deset let a za podmínek stanovených ustanoveními čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění nařízení ze dne 22. března 2004. Tedy ustanovení čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, zejména v rozsahu, v němž stanoví, že žádost o převod mohla být podána pouze v okamžiku jmenování, nemohou bránit předložení žádosti o převod podané po jejich zrušení.
122 Zatřetí nelze argumentovat, že ustanovení čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění nařízení ze dne 22. března 2004, opravňují úředníka využít pouze jednou možnost žádat o převod dříve nabytých nároků na důchod, pro učinění závěru, že výše uvedená ustanovení zakazují zpětvzetí žádosti o převod. Jednak totiž možnost předložit druhou žádost o převod nesplývá s možností zpětvzetí první žádosti. Krom toho výše zmíněná ustanovení účinná od 1. května 2004 nejsou použitelná na žádost o převod podanou před tímto datem, a nemohou v důsledku toho bránit tomu, aby za předpokladu, že se výše uvedená žádost o převod vezme zpět, její žadatel nemohl nicméně podat novou žádost za podmínek platných v té době.
123 Nakonec ze samotného znění rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 vyplývá, že jsou založena na mechanismu zohlednění nároků na důchod v důchodovém systému Společenství, který je rozdílný od mechanismů, které jsou výslovně stanoveny pro převod těchto nároků čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost. Proto, i kdyby se služební řád, a především toto ustanovení, mohly vykládat tak, že brání zrušení převodu, stejná ustanovení by nemohla upravovat podmínky zrušení rozhodnutí přijatého na základě mechanismu sui generis spočívajícího v převzetí práv a vyplývajícího ze zákona z roku 1991 použitého na žalobce v roce 2002.
124 Z výše uvedeného vyplývá, že ustanovení čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu jak ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, tak ve znění tohoto nařízení, ani žádná jiná ustanovení služebního řádu nemohou být vykládána tak, že vylučují zrušení rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002.
125 Při neexistenci zvláštního ustanovení upravujícího v právu Společenství zrušení rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 jsou podmínky jejich zrušení obecnými podmínkami stanovenými judikaturou Soudního dvora pro individuální rozhodnutí vytvářející práva. Taková rozhodnutí nemohou být zrušena jejich autorem jednostranně, jelikož jsou v souladu s právem (rozsudek Soudního dvora ze dne 12. července 1957, Algera a další v. Společné shromáždění ESUO, 7/56, 3/57 až 7/57, Recueil, s. 81, 114 a 115). Potřeba zachovat důvěru ve stabilitu takto vytvořené situace, zakazuje správnímu orgánu v tomto případě zrušit své rozhodnutí.
126 Nicméně takový zákaz, který směřuje k ochraně práv oprávněné osoby, nemůže být z důvodu svého samotného cíle vůči této osobě uplatněn. Na žádost oprávněné osoby správní orgán, který přijal rozhodnutí vytvářející práva, může toto rozhodnutí zrušit a nahradit ho rozhodnutím, které je pro autora žádosti příznivější za podmínky, že toto zrušení nepoškodí práva třetích osob. I když je zrušení správního aktu v zásadě přípustné, musí být učiněno v souladu s požadavky zásady právní jistoty.
127 V projednávaném případě je třeba přezkoumat, zda zrušení rozhodnutí Komise ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 může ovlivnit práva belgických důchodových systémů.
128 Zaprvé zvláštností mechanismu převzetí práv zavedeného zákonem z roku 1991 je nezměnit práva ani povinnosti belgických důchodových systémů v době převodu nároků na důchod nabytých úředníkem v těchto systémech do důchodového systému Společenství. Tento převod totiž není doprovázen uhrazením žádné částky ze strany výše uvedených systémů do důchodového systému Společenství. Tyto systémy zůstávají dlužníky v rámci nároků na důchod úředníka a jejich povinnost spočívá jako dříve ve vyplácení důchodu odpovídajícího měsíčním splátkám ode dne vzniku nároku úředníka na důchod Společenství. Samotná změna se týká vztahů mezi úředníkem a orgánem, který přiznává úředníkovi v systému Společenství pojistně matematickou protihodnotu jeho nároků na důchod nabytých v Belgii, a protihodnotou přebírá nároky na důchod, které úředník nabyl v belgických důchodových systémech.
129 Jelikož práva belgických důchodových systémů nejsou ovlivněna převodem nároků na důchod podle mechanismu převzetí práva, nemohou být ovlivněna ani zrušením rozhodnutí přijatých za účelem zajištění tohoto převodu.
130 Zadruhé ke dni sporného rozhodnutí článek 9 zákona z roku 1991 ještě opravňoval úředníka Společenství, aniž by požadoval splnění jiné podmínky, než je udělení souhlasu jeho orgánu, ke zpětvzetí jeho žádosti o převod, dokud se převzetí nároků nestane účinným. Jelikož zákon z roku 1991 přiznával úředníkovi právo na zpětvzetí této žádosti o převod dříve, než se převzetí práv stalo účinným, Komise nemůže platně tvrdit, že zrušení rozhodnutí přijatých na základě tohoto zákona před účinností převzetí práv ovlivňuje práva belgických důchodových systémů. Ostatně jak již bylo uvedeno v předcházejícím bodě, článek 9 zákona z roku 1991 v širokém rozsahu poskytl úředníkovi právo na zpětvzetí jeho žádosti nepochybně právě proto, že převod nároků na důchod do systému Společenství podle mechanismu převzetí práv okamžitě nevedl k uhrazení důchodu nebo částky představující tento důchod.
131 Belgické království zajisté na jednání i ve svých písemných odpovědích na otázky Soudu tvrdilo, že možnost zpětvzetí stanovená článkem 9 zákona z roku 1991 byla upravena belgickým zákonodárcem pouze za tím účelem, aby umožnila úředníkovi, který opouští službu Společenství před vznikem svého nároku na starobní důchod v systému Společenství, zachovat své nároky na důchod nabyté v belgickém systému. Změna výše uvedeného článku 9 učiněná článkem 194 zákona z roku 2006 se zpětnou účinností od 1. května 2004 potvrzuje, že to bylo úmyslem zákonodárce v roce 1991. Tento argument nicméně nemůže být přijat. Tento výklad totiž nenachází žádnou podporu ve znění článku 9 v jeho původním znění zákona z roku 1991. Mimoto okolnost uváděná Belgickým královstvím, že Komise navrhla belgickým orgánům během přípravy zákona z roku 1991 omezení možnosti zpětvzetí žádosti o převod na případ ukončení výkonu služby, sama vede k závěru, že belgický zákonodárce vědomě odstranil tento návrh ve znění článku 9 zákona z roku 1991, a tím umožnil úředníkům zpětvzetí jejich žádosti o převod pouze pod podmínkou, že dosáhnou souhlasu jejich orgánu. Krom toho belgický zákonodárce omezením retroaktivního dosahu článku 194 zákona z roku 2006 na 1. květen 2004 implicitně připustil, že tento článek nebyl výkladový, ale pozměňovací, a že tudíž předcházející znění článku 9 zákona z roku 1991 neomezovalo možnost zpětvzetí pouze na případ, kdy úředníkovi nevznikl nárok starobní důchod Společenství.
132 Zatřetí, i kdyby se nové znění článku 9 zákona z roku 1991 mělo vzít v úvahu za účelem posouzení, zda k datu přijetí sporného rozhodnutí mohla být práva belgických důchodových systémů ovlivněna zrušením rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002, je třeba konstatovat, že s výhradou zpochybnění, jejichž předmětem by případě byla ustanovení článku 194 zákona z roku 2006 před příslušnými soudy, článek 9 zákona z roku 1991 ve svém novém znění by bránil, jak uvádí belgická vláda, tomu, aby žalobce dosáhl zrušení rozhodnutí, kterými belgické systémy rozhodly o převoditelné částce jeho nároků na důchod.
133 Z výše uvedeného vyplývá, že zrušení rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 nemůže samo o sobě ovlivnit práva belgických důchodových systémů, a že proto Komise nebyla povinna v rozporu s tím, co tvrdí, zamítnout žádost o zrušení výše uvedených rozhodnutí, jež jí byla oprávněnou osobou předložena.
134 Za těchto podmínek obecná pravidla použitelná na zrušení správních aktů nebránila tomu, aby Komise tato rozhodnutí zrušila.
135 V důsledku toho, že se Komise domnívala, že při neexistenci výslovných ustanovení práva Společenství, jež by ji k tomu opravňovala, nemohla zrušit rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002 na žádost oprávněné osoby, překročila rozsah pravomoci, kterou měla na základě čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu jak ve znění před vstupem nařízení ze dne 22. března 2004 v platnost, tak ve znění tohoto nařízení, a dopustila se tak nesprávného právního posouzení sporného rozhodnutí.
136 Z výše uvedeného vyplývá, že odmítnutí zrušit rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002, jež uplatnila Komise vůči žalobci ve sporném rozhodnutí, musí být, aniž by bylo nezbytné rozhodnout o ostatních žalobních důvodech, zrušeno, jelikož výše uvedené odmítnutí se zakládá na dvou důvodech stižených nesprávným právním posouzením.
K návrhovým žádáním žaloby směřujícím ke zrušení odmítnutí Komise povolit žalobci podání nové žádosti o převod
137 Žalobce neuplatňuje vůči výše uvedenému rozhodnutí žádný zvláštní žalobní důvod, takže je třeba mít za to, že hodlal dosáhnout zrušení tohoto rozhodnutí pouze jako následek zrušení odmítnutí zrušit rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002.
138 Komise zamítla žádost žalobce směřující k tomu, aby povolila podání nové žádosti o převod jeho nároků na důchod pro stejné důvody, pro které zamítla jeho žádost směřující k zrušení rozhodnutí ze dne 11. června 2002 a 26. srpna 2002. Z tohoto rozsudku vyplývá, že výše uvedené důvody jsou stiženy nesprávným právním posouzením. Z toho vyplývá, že odmítnutí Komise povolit žalobci podání nové žádosti o převod musí být rovněž zrušeno.
K nákladům řízení
139 Jak rozhodl Soud ve svém rozsudku ze dne 26. dubna 2006, Falcione v. Komise (F‑16/05, Sb. VS s. I-A-1-3 a II-A-1-7, body 77 až 86), jelikož jednací řád Soudu, a zejména zvláštní ustanovení týkající se náhrady nákladů řízení, nevstoupily v platnost, je třeba použít pouze jednací řád Soudu prvního stupně.
140 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Jelikož Komise neměla ve věci úspěch, je třeba jí uložit, že ponese vlastní náklady řízení i nahradí náklady řízení žalobce.
141 Na základě čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce téhož jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady. Belgické království tudíž jako vedlejší účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (první senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 25. ledna 2005 se zrušuje.
2) Komise Evropských společenství ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada nákladů řízení E. Genetta.
3) Belgické království ponese vlastní náklady řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 16. ledna 2007.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |