Language of document : ECLI:EU:T:2020:445

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu)

23. září 2020(*)

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Ukrajině – Zmrazení finančních prostředků – Seznam osob, subjektů a orgánů, jimž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje – Ponechání jména žalobce na seznamu – Povinnost Rady ověřit, zda bylo rozhodnutí orgánu třetího státu přijato při dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu“

Ve věci T‑289/19,

Sergej Arbuzov, s bydlištěm v Kyjevě (Ukrajina), zastoupený M. Mlezivou, advokátem,

žalobce,

proti

Radě Evropské unie, zastoupené R. Pekařem a P. Mahnič, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/354 ze dne 4. března 2019, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2019, L 64, s. 7), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2019/352 ze dne 4. března 2019, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2019, L 64, s. 1), v rozsahu, v němž tyto akty ponechávají jméno žalobce na seznamu osob, subjektů a orgánů, na které se tato omezující opatření vztahují,

TRIBUNÁL (pátý senát),

ve složení D. Spielmann, předseda, O. Spineanu-Matei a R. Mastroianni (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Projednávaná věc spadá do rámce sporů týkajících se omezujících opatření přijatých vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině po potlačení demonstrací na Náměstí nezávislosti v Kyjevě (Ukrajina) v únoru 2014.

2        Žalobce, Sergej Arbuzov, zastával mimo jiné funkci guvernéra Národní banky Ukrajiny a funkci předsedy vlády Ukrajiny.

3        Dne 5. března 2014 přijala Rada Evropské unie rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 66, s. 26). Téhož dne přijala Rada nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 66, s. 1).

4        Body 1 a 2 odůvodnění rozhodnutí 2014/119 znějí:

„(1)       Dne 20. února 2014 Rada co nejdůrazněji odsoudila veškeré použití násilí na Ukrajině. Vyzvala k okamžitému ukončení násilí na Ukrajině a k plnému dodržování lidských práv a základních svobod. Apelovala na ukrajinskou vládu, aby zachovala maximální zdrženlivost, a vedoucí představitele opozice vyzvala, aby se distancovali od těch, kteří se uchylují k radikálnímu jednání, včetně násilí.

(2)       Dne 3. března 2014 Rada rozhodla o zaměření sankcí na opatření pro zmrazení a zpětné získání majetku osob určených jako osoby odpovědné za zneužití ukrajinských státních prostředků a osoby odpovědné za porušování lidských práv na Ukrajině s cílem konsolidovat a podpořit právní stát a dodržování lidských práv na Ukrajině.“

5        Článek 1 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2014/119 stanoví:

„1.      Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží osobám určeným jako osoby odpovědné za zneužití ukrajinských státních prostředků a za porušování lidských práv na Ukrajině, a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze, nebo které jsou těmito osobami nebo subjekty vlastněny, drženy či kontrolovány.

2.      Žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje se nezpřístupní přímo ani nepřímo fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v příloze ani v jejich prospěch.“

6        Podrobná pravidla pro toto zmrazování finančních prostředků jsou stanovena v čl. 1 odst. 3 až 6 rozhodnutí 2014/119.

7        V souladu s rozhodnutím 2014/119 ukládá nařízení č. 208/2014 povinnost přijmout předmětná omezující opatření a stanoví pravidla pro tato omezující opatření, která jsou formulována v podstatě totožně s pravidly obsaženými v uvedeném rozhodnutí.

8        Jména osob, na které se vztahuje rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014, jsou uvedena na seznamu v příloze uvedeného rozhodnutí a v příloze I uvedeného nařízení (dále jen „seznam“) spolu s odůvodněním jejich zařazení na seznam a s dalšími údaji. Jméno žalobce původně nebylo na seznamu uvedeno.

9        Rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014 byla pozměněna prováděcím rozhodnutím Rady 2014/216/SZBP ze dne 14. dubna 2014, kterým se provádí rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2014, L 111, s. 91), a prováděcím nařízením Rady (EU) č. 381/2014 ze dne 14. dubna 2014, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2014, L 111, s. 33).

10      Prováděcím rozhodnutím 2014/216 a prováděcím nařízením č. 381/2014 bylo na seznam doplněno jméno žalobce s identifikačními údaji „bývalý předseda vlády Ukrajiny“ a s odůvodněním, které zní:

„Osoba, jež je na Ukrajině vyšetřována z důvodu účasti na trestných činech v souvislosti se zneužitím ukrajinských státních prostředků a jejich nezákonným převodem do zahraničí.“

11      Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 16. června 2014 podal žalobce žalobu, zapsanou do rejstříku pod číslem T‑434/14, jejímž předmětem bylo mimo jiné zrušení rozhodnutí 2014/119, ve znění prováděcího rozhodnutí 2014/216, v rozsahu, v němž se jej tento akt týkal.

12      Dne 29. ledna 2015 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2015/143, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2015, L 24, s. 16), a nařízení (EU) 2015/138, kterým se mění nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2015, L 24, s. 1).

13      V rozhodnutí 2015/143 byla s účinností od 31. ledna 2015 upřesněna kritéria, na jejichž základě jsou na seznam zařazovány osoby, jimž se zmrazují finanční prostředky. Konkrétně byl čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2014/119 nahrazen tímto zněním:

„1.      Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží osobám odpovědným za zneužití ukrajinských státních prostředků a za porušování lidských práv na Ukrajině, a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze, nebo které tyto osoby vlastní, drží či kontrolují.

Pro účely tohoto rozhodnutí se osobou odpovědnou za zneužití ukrajinských státních prostředků rozumí i každá osoba, kterou ukrajinské orgány vyšetřují v souvislosti se:

a)      zneužitím ukrajinských veřejných prostředků nebo majetku či se spoluúčastí na těchto činech nebo

b)      zneužitím pravomoci veřejného činitele za účelem neoprávněného zvýhodnění sebe nebo třetí osoby, čímž vznikla ztráta na ukrajinských veřejných prostředcích nebo majetku, či v souvislosti se spoluúčastí na těchto činech.“

14      Nařízením 2015/138 bylo nařízení č. 208/2014 změněno v souladu s rozhodnutím 2015/143.

15      Dne 5. března 2015 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2015/364, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2015, L 62, s. 25), a prováděcí nařízení (EU) 2015/357, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2015, L 62, s. 1) (dále společně jen „akty z března 2015“). Rozhodnutím 2015/364 byl nahrazen článek 5 rozhodnutí 2014/119, a to tak, že platnost omezujících opatření byla ve vztahu k žalobci prodloužena do 6. března 2016, a dále jím byla změněna příloha posledně uvedeného rozhodnutí. Prováděcím nařízením 2015/357 byla odpovídajícím způsobem změněna příloha I nařízení č. 208/2014.

16      Akty z března 2015 bylo jméno žalobce ponecháno na seznamu s identifikačními údaji „bývalý předseda vlády Ukrajiny“ a s novým odůvodněním, jež zní následovně:

„Osoba, proti níž vedou ukrajinské orgány trestní řízení z důvodu zneužití veřejných prostředků nebo majetku.“

17      Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 5. května 2015 podal žalobce žalobu, zapsanou v rejstříku pod číslem T‑221/15 a znějící mimo jiné na zrušení aktů z března 2015 v rozsahu, v němž se jej tyto akty týkaly.

18      Rozsudkem ze dne 28. ledna 2016, Arbuzov v. Rada, (T‑434/14, nezveřejněný, EU:T:2016:46), bylo rozhodnutí 2014/119, ve znění prováděcího rozhodnutí 2014/216, Tribunálem zrušeno v rozsahu, v němž se vztahovalo na žalobce.

19      Dne 4. března 2016 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2016/318, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2016, L 60, s. 76), a prováděcí nařízení (EU) 2016/311, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2016, L 60, s. 1) (dále společně jen „akty z března 2016“).

20      Akty z března 2016 byla platnost omezujících opatření, mimo jiné pokud jde o žalobce, prodloužena do 6. března 2017, aniž bylo změněno odůvodnění jeho označení oproti odůvodnění v aktech z března 2015.

21      Spisem předloženým soudní kanceláři Tribunálu dne 28. dubna 2016 upravil žalobce návrh ve věci T‑221/15 v souladu s článkem 86 jednacího řádu Tribunálu tak, že se domáhal také zrušení aktů z března 2016 v rozsahu, v němž se jej tyto akty týkaly.

22      Dne 3. března 2017 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2017/381, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2017, L 58, s. 34), a prováděcí nařízení (EU) 2017/374, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2017, L 58, s. 1).

23      Rozhodnutím 2017/381 a prováděcím nařízením 2017/374 byla platnost omezujících opatření prodloužena do 6. března 2018, aniž bylo změněno odůvodnění označení žalobce oproti odůvodnění v aktech z března 2015.

24      Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 3. května 2017 podal žalobce žalobu znějící na zrušení rozhodnutí 2017/381 v rozsahu, v němž se jej toto rozhodnutí týkalo. Tato žaloba byla zapsána v rejstříku soudní kanceláře Tribunálu pod číslem T‑258/17.

25      Rozsudkem ze dne 7. července 2017, Arbuzov v. Rada (T‑221/15, nezveřejněný, EU:T:2017:478), zamítl Tribunál veškeré žalobcovy návrhy jak ve vztahu k aktům z března 2015, tak ve vztahu k aktům z března 2016.

26      Dne 5. března 2018 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2018/333, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2018, L 63, s. 48), a prováděcí nařízení (EU) 2018/326, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2018, L 63, s. 5) (dále společně jen „akty z března 2018“).

27      Akty z března 2018 byla platnost omezujících opatření prodloužena do 6. března 2019, aniž bylo změněno odůvodnění označení žalobce oproti odůvodnění v aktech z března 2015.

28      Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 3. května 2018 podal žalobce žalobu, zapsanou v rejstříku pod číslem T‑284/18 a znějící mimo jiné na zrušení aktů z března 2018 v rozsahu, v němž se jej tyto akty týkaly.

29      Rozsudkem ze dne 6. června 2018, Arbuzov v. Rada (T‑258/17, EU:T:2018:331), zrušil Tribunál rozhodnutí 2017/381 v rozsahu, v němž se týkalo žalobce.

30      V období od listopadu 2018 do února 2019 si Rada a žalobce vyměnili několik dopisů ohledně možného prodloužení předmětných omezujících opatření přijatých vůči žalobci. Konkrétně Rada zaslala žalobci několik dopisů Generální prokuratury Ukrajiny (dále jen „GP“) týkajících se proti němu vedených trestních řízení, z nichž vycházela při zvažování uvedeného prodloužení.

31      Dne 4. března 2019 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2019/354, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2019, L 64, s. 7), a prováděcí nařízení (EU) 2019/352, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2019, L 64, s. 1) (dále společně jen „napadené akty“).

32      Napadenými akty byla platnost předmětných omezujících opatření prodloužena do 6. března 2020 a jméno žalobce bylo ponecháno na seznamu se stejným odůvodněním, jaké bylo připomenuto v bodě 16 výše, doplněným o upřesnění následujícího znění:

„Z informací uvedených ve spisu Rady vyplývá, že při trestním řízení, z [něhož] Rada vycházela, bylo respektováno právo pana Arbuzova na obhajobu a jeho právo na účinnou soudní ochranu. Dokládá to zejména řada soudních rozhodnutí týkajících se zajištění majetku, jakož i zrušení zajištění majetku.“

33      Dopisem ze dne 5. března 2019 informovala Rada žalobce o ponechání omezujících opatření vůči němu v platnosti. Rada odpověděla na vyjádření žalobce obsažená v dopisech ze dne 23. října, 27. a 29. listopadu a 19. a 28. prosince 2018 a ze dne 25. ledna a 1. a 19. února 2019. Kromě toho mu předala napadené akty a stanovila mu lhůtu pro předložení vyjádření před tím, než bude vydáno rozhodnutí ohledně případného ponechání jeho jména na seznamu.

34      Dopisem ze dne 6. března 2019 podal žalobce žádost o přístup k některým dokumentům Rady a požádal ji mimo jiné o upřesnění, která soudní rozhodnutí svědčí podle napadených aktů o tom, že ukrajinské orgány dodržely v jeho případě právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu.

35      Dopisem ze dne 8. dubna 2019 odpověděla Rada na tuto žádost o přístup a rovněž uvedla, o kterých soudních rozhodnutích je v napadených aktech řeč. 

 Skutkové okolnosti po podání projednávané žaloby

36      Rozsudkem ze dne 11. července 2019, Arbuzov v. Rada (T‑284/18, nezveřejněný, EU:T:2019:511), zrušil Tribunál akty z března 2018 v rozsahu, v němž se týkaly žalobce.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

37      Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 1. května 2019 podal žalobce projednávanou žalobu znějící na zrušení napadených aktů.

38      Dne 18. července 2019 předložila Rada žalobní odpověď.

39      Replika byla soudní kanceláři Tribunálu předložena dne 6. září 2019.

40      Dne 30. září 2019 předložila Rada podle článku 66 jednacího řádu odůvodněnou žádost, aby obsah některých dokumentů přiložených k žalobní odpovědi nebyl uváděn ve veřejně přístupných dokumentech souvisejících s projednávanou věcí.

41      Vzhledem k tomu, že došlo ke změnám ve složení senátů Tribunálu, byla věc v souladu s čl. 27 odst. 5 jednacího řádu přidělena pátému senátu, k němuž byl přidělen nový soudce zpravodaj.

42      Duplika byla soudní kanceláři Tribunálu předložena dne 21. října 2019. K témuž datu byla ukončena písemná část řízení.

43      Podle čl. 106 odst. 3 jednacího řádu platí, že pokud účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, může Tribunál rozhodnout, že o žalobě bude rozhodováno bez konání ústní části řízení. Tribunál, který pokládal projednávanou věc za dostatečně objasněnou na základě písemností ve spise, rozhodl, že jelikož výše zmíněná žádost nebyla podána, bude rozhodováno bez konání ústní části řízení.

44      Žalobce v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené akty v rozsahu, v němž se jej týkají;

–        uložil Radě náhradu nákladů řízení.

45      Rada v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení;

–        podpůrně, pokud by byly napadené akty zrušeny v rozsahu, v němž se týkají žalobce, nařídil zachování účinků rozhodnutí 2019/354 až do doby, než nabude účinnosti částečné zrušení prováděcího nařízení 2019/352.

 Právní otázky

46      Přestože není žalobní návrh výslovně rozčleněn do žalobních důvodů, je třeba mít za to – jak poznamenává Rada v žalobní odpovědi a žalobce tomu neoponuje – že se žalobce na podporu žaloby dovolává v podstatě čtyř žalobních důvodů, přičemž první žalobní důvod vychází z porušení práva být vyslechnut, druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, třetí žalobní důvod vychází z porušení práva na řádnou správu spočívajícího ve zjevně nesprávném posouzení a čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení vlastnického práva.

47      Nejprve je třeba posoudit třetí žalobní důvod.

48      V rámci tohoto žalobního důvodu – a obecně i v dalších částech žaloby – žalobce s odkazem na rozsudek ze dne 19. prosince 2018, Azarov v. Rada (C‑530/17 P, EU:C:2018:1031), poukazuje zejména na to, že Rada neověřila, zda při přijetí rozhodnutí ukrajinských orgánů, z něhož vycházela při zachování omezujících opatření vůči němu, bylo dodrženo jeho právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu, a že se nezabývala skutečnostmi, které jí žalobce v tomto ohledu sdělil. Rada podle žalobce zejména nezohlednila porušení jeho práva na obhajobu, kterého se údajně dopustila GP, když bez jakéhokoliv skutečného odůvodnění zamítla jeho žádost o výslech svědků v rámci trestního řízení [důvěrné](1).  

49      V tomto ohledu žalobce rovněž uvádí, že řízení [důvěrné], vedené vůči němu již po dobu pěti let, zůstává ve fázi přípravného řízení, a to navzdory povolení, aby byl souzen v nepřítomnosti, které GP získala na začátku roku 2016. Dále vzhledem k tomu, že GP dne 15. ledna 2019 sdělila v rámci uvedeného řízení nové podezření, je třeba provést přezkum ohledně vedení zvláštního řízení in absentia, pro které ostatně chybí jedna ze dvou podmínek, jejichž splnění musí prokázat státní zástupce, když žádá o povolení vést řízení v nepřítomnosti, a sice že jméno dotčené osoby je uvedeno na seznamu mezistátně nebo mezinárodně hledaných osob. Podle žalobce bylo ukončení vyšetřování v tomto řízení oznámené ze strany GP fiktivní a jeho účelem bylo pouze vytvořit podmínky nezbytné pro další uložení omezujících opatření vůči jeho osobě. Na základě informací poskytnutých žalobcem měla tedy Rada požadovat od ukrajinských orgánů činných v trestním řízení další vysvětlení jejich dlouhodobé nečinnosti.  

50      Pokud jde o soudní rozhodnutí týkající se zajištění majetku, jakož i zrušení zajištění majetku, kterých se Rada dovolává k odůvodnění, že právo žalobce na obhajobu a jeho právo na účinnou soudní ochranu bylo dodrženo, žalobce uvádí, že podle odpovědi poskytnuté Radou v jejím dopise ze dne 8. dubna 2019 jsou rozhodnutími, na která odkazuje, rozhodnutí Pečerského obvodního soudu v Kyjevě (dále jen „Pečerský soud“) ze dne 1. srpna 2018 o zrušení obstavení korporátních práv (equity rights) společnosti s ručením omezeným, jakož i rozhodnutí téhož soudu ze dne 22. května a 3. a 30. srpna 2018 o zrušení obstavení majetku otce, matky a bratra žalobce.

51      Při přijímání rozhodnutí o prodloužení platnosti omezujících opatření vůči žalobci se tak Rada řídila rozhodnutími soudů, která obecně nemají žádný vztah k žalobci a která žádným způsobem nechrání ani neobnovují jeho práva, protože se týkají jiných osob, a to jednak jisté společnosti a jednak jeho rodinných příslušníků.

52      Kromě toho žalobce zdůrazňuje, že Rada dovozuje dodržování jeho práv pouze ve vztahu k řízení [důvěrné] a nevěnovala pozornost dodržování těchto práv v rámci ostatních trestních řízení, o nichž se zmiňuje GP.

53      Rada odmítá tvrzení žalobce týkající se porušení jeho práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu a odkazuje na znění napadených aktů a na svůj dopis ze dne 8. dubna 2019.

54      V tomto ohledu Rada nejprve připomíná, že v prvním, obecném oddíle části B napadených aktů jsou uvedeny obecné záruky práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu stanovené ukrajinským právem a že podle informací, které má k dispozici, byla tato práva v projednávaném případě dodržena. Z dokladů, které v průběhu let Rada získala, totiž vyplývá, že ve všech trestních řízeních týkajících se žalobce mu bylo doručeno sdělení o podezření a je mu podrobně znám jejich obsah. Radě také není známo, že by žalobci bylo upíráno právo předkládat návrhy týkající se procesních úkonů podle ukrajinského trestního řádu (dále jen „trestní řád“), ani to, že by využil některého z procesních úkonů stanovených trestním řádem, aby ovlivnil průběh vyšetřování.

55      Rada dále tvrdí, že úkony spočívající v předběžném zajištění majetku žalobce, provedené v rámci proti němu vedeného přípravného trestního řízení, byly provedeny v souladu s právními předpisy, tedy na základě soudních rozhodnutí, proti nimž bylo možné podat opravný prostředek.  

56      Pokud jde o argument, že se Rada řídila soudními rozhodnutími, která nemají žádný vztah k žalobci, Rada namítá, že vždy hodnotila informace o soudních rozhodnutích v souhrnu, včetně rozhodnutí týkajících se přímo majetku žalobce. Kromě toho skutečnost, že ukrajinské soudy v případě některých osob, jejichž majetek byl zajištěn v rámci přípravného trestního řízení proti žalobci, toto zajištění zrušily, zatímco jeho návrhy na zrušení zajištění majetku byly zamítnuty, nasvědčuje – na rozdíl od tvrzení žalobce – tomu, že tyto soudy nerozhodují mechanicky a neřídí se výlučně stanoviskem vyšetřujícího orgánu.

57      Rada kromě toho odmítá tvrzení, že dodržování práv žalobce zkoumala pouze ve vztahu k řízení [důvěrné]. Informace o úkonech v konkrétním řízení, výslovně uvedené v dopise ze dne 8. dubna 2019, dokládají dodržování práv žalobce v daném řízení. Ověřování, zda byla dodržena práva žalobce na obhajobu a na účinnou soudní ochranu, se týkala všech řízení vedených proti němu.

58      Konečně, pokud jde o argument žalobce, že v trestním řízení vedeném proti němu nebylo dosaženo žádného pokroku, Rada uvádí, že ukrajinské orgány požádala o vysvětlení, které obdržela a poskytla je žalobci. Pokud jde konkrétně o řízení [důvěrné], z dopisu GP ze dne 18. ledna 2019 vyplývá, že přípravné trestní řízení bylo dokončeno a [důvěrné], což podle Rady dokazuje, že v tomto řízení bylo dosaženo dostatečného pokroku. V tomto ohledu má Rada rovněž za to, že jelikož žalobce nepředložil žádný důkaz, který by mohl podpořit argument, že proti němu nemohlo být vedeno přípravné řízení v nepřítomnosti, neboť po něm nebylo vyhlášeno mezistátní nebo mezinárodní pátrání, mohla legitimně vycházet z rozhodnutí ukrajinských justičních orgánů, jež ukazují, že právo žalobce na obhajobu a jeho právo na účinnou soudní ochranu bylo dodrženo.

59      Podle Rady proto musí být tvrzení žalobce, že na její straně došlo k nesprávnému posouzení, odmítnuto jako neopodstatněné.

60      Z ustálené judikatury vyplývá, že soudy Evropské unie musí při přezkumu omezujících opatření zajišťovat v zásadě plný přezkum legality všech unijních aktů z hlediska základních práv, která jsou součástí unijního právního řádu, k nimž patří mimo jiné právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu, jež jsou zakotvena v článcích 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Arbuzov v. Rada, T‑284/18, nezveřejněný, EU:T:2019:511, bod 45 a citovaná judikatura).

61      Účinnost soudní kontroly zaručené v článku 47 Listiny vyžaduje, aby se unijní soud při přezkumu legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zařazení jména určité osoby na seznam osob, vůči nimž jsou namířena omezující opatření, nebo o jeho ponechání na tomto seznamu, ujistil o tom, že se toto rozhodnutí, které má ve vztahu k této osobě charakter individuálního rozhodnutí, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Proto je třeba ověřit skutečnosti uváděné v odůvodnění, ze kterého toto rozhodnutí vychází, tak aby se soudní přezkum neomezoval na posouzení abstraktní věrohodnosti uváděných důvodů, ale zaměřil se na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění uvedených aktů, podložené (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Arbuzov v. Rada, T‑284/18, nezveřejněný, EU:T:2019:511, bod 46 a citovaná judikatura).

62      Přijetí a zachování takových omezujících opatření, jako jsou opatření stanovená rozhodnutím 2014/119 a nařízením č. 208/2014, ve znění změn, vůči osobě určené jako osoba odpovědná za zneužití prostředků třetího státu, v zásadě vychází z rozhodnutí orgánu třetího státu, který je v tomto ohledu příslušný, zahájit a vést vůči této osobě trestní řízení týkající se trestného činu zneužití veřejných prostředků (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Arbuzov v. Rada, T‑284/18, nezveřejněný, EU:T:2019:511, bod 47 a citovaná judikatura).

63      I když Rada může v souladu s kritériem pro zařazení jména na seznam, jak je připomenuto v bodě 13 výše, opřít omezující opatření o rozhodnutí třetího státu, její povinnost dodržovat právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu znamená, že se musí ujistit o tom, že orgány třetího státu, které toto rozhodnutí přijaly, dodržely uvedená práva (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Arbuzov v. Rada, T‑284/18, nezveřejněný, EU:T:2019:511, bod 48 a citovaná judikatura).

64      Požadavek, aby Rada ověřila, že rozhodnutí třetích států, o která se zamýšlí opřít, byla přijata při dodržení těchto práv, má za cíl zajistit, aby k přijetí nebo zachování opatření, jimiž se zmrazují finanční prostředky, docházelo pouze na dostatečně pevném skutkovém základě, a tím chránit dotyčné osoby nebo subjekty. Rada tak může mít za to, že přijetí nebo zachování takových opatření je založeno na dostatečně pevném skutkovém základě, teprve až ověří, že při přijetí rozhodnutí dotyčného třetího státu, o které se hodlá opřít, bylo dodrženo právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Arbuzov v. Rada, T‑284/18, nezveřejněný, EU:T:2019:511, bod 49 a citovaná judikatura).

65      Kromě toho je sice pravda, že okolnost, že třetí stát patří ke státům, které přistoupily k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), s sebou nese přezkum prováděný Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „ESLP“) v oblasti základních práv, která jsou zaručena v EÚLP a v souladu s čl. 6 odst. 3 SEU tvoří součást unijního práva jakožto obecné zásady, avšak taková okolnost nemůže učinit nadbytečným požadavek na ověření připomenutý v bodě 64 výše (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Arbuzov v. Rada, T‑284/18, nezveřejněný, EU:T:2019:511, bod 50 a citovaná judikatura).

66      Podle judikatury je Rada povinna v odůvodnění k rozhodnutí přijmout nebo zachovat omezující opatření vůči určité osobě nebo určitému subjektu uvést, byť jen stručně, důvody, proč se domnívá, že rozhodnutí třetího státu, ze kterého hodlá vycházet, bylo přijato při dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu. Aby tedy Rada splnila svou povinnost uvést odůvodnění, musí v rozhodnutí o uložení omezujících opatření zmínit, že ověřila, že rozhodnutí třetího státu, o něž opírá tato opatření, bylo přijato při dodržení těchto práv (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Arbuzov v. Rada, T‑284/18, nezveřejněný, EU:T:2019:511, bod 51 a citovaná judikatura).

67      V konečném důsledku platí, že pokud Rada opírá přijetí nebo zachování takových omezujících opatření, o jaká jde v projednávané věci, o rozhodnutí třetího státu zahájit a vést trestní řízení z důvodu zneužití veřejných prostředků nebo majetku dotyčnou osobou, musí se jednak ujistit, že v okamžiku přijetí uvedeného rozhodnutí dodržely orgány tohoto třetího státu právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu osoby, vůči níž je vedeno předmětné trestní řízení, a jednak v rozhodnutí, kterým se ukládají omezující opatření, uvést důvody, proč má za to, že uvedené rozhodnutí třetího státu bylo přijato při dodržení těchto práv (rozsudek ze dne 11. července 2019, Arbuzov v. Rada, T‑284/18, nezveřejněný, EU:T:2019:511, bod 52).

68      To, zda Rada tyto povinnosti splnila, je třeba určit z hlediska shora uvedených zásad plynoucích z judikatury.

69      Úvodem je třeba poukázat na to, že i když je pravda, že Rada uvedla v napadených aktech (viz bod 32 výše) důvody, proč měla za to, že při přijetí rozhodnutí ukrajinských orgánů zahájit a vést trestní řízení pro zneužití státních prostředků nebo majetku vůči žalobci bylo dodrženo právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu, je nicméně třeba ověřit, zda Rada správně dospěla k závěru, že uvedené orgány v rámci řízení, na nichž se napadené akty zakládají, tato práva žalobce dodržely.

70      Přezkum opodstatněnosti odůvodnění, který spadá do materiální legality napadených aktů a v projednávané věci spočívá v ověření toho, zda skutečnosti, kterých se dovolává Rada, jsou doložené a zda jimi lze prokázat, že dodržení těchto práv ukrajinskými orgány bylo ověřeno, je totiž třeba odlišit od otázky odůvodnění, která se týká podstatné formální náležitosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Rada v. Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, body 60 a 61) a je pouze logickým následkem povinnosti Rady předem se ujistit o dodržení uvedených práv.

71      Vůči žalobci přitom byla uplatněna nová omezující opatření, jež byla přijata napadenými akty na základě kritéria pro zařazení uvedeného v čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2014/119, jak bylo upřesněno rozhodnutím 2015/143, a v článku 3 nařízení č. 208/2014, jak bylo upřesněno nařízením 2015/138 (viz body 13 a 14 výše). Toto kritérium počítá se zmrazením finančních prostředků osob, které byly určeny jako osoby odpovědné za zneužití ukrajinských státních prostředků, včetně osob, které jsou vyšetřovány ukrajinskými orgány.

72      Je třeba konstatovat, že Rada se při rozhodování o ponechání jména žalobce na seznamu opírala o skutečnost, že proti žalobci vedou ukrajinské orgány trestní řízení pro trestné činy spočívající ve zneužití veřejných prostředků nebo majetku, která byla doložena dopisy GP, jejichž kopie žalobce obdržel (viz bod 30 výše).

73      Zachování omezujících opatření přijatých vůči žalobci tedy stejně jako ve věcech, v nichž byl vydán rozsudek ze dne 19. prosince 2018, Azarov v. Rada (C‑530/17 P, EU:C:2018:1031), a rozsudek ze dne 11. července 2019, Arbuzov v. Rada (T‑284/18, nezveřejněný, EU:T:2019:511), vycházelo z rozhodnutí ukrajinských orgánů zahájit a vést trestní řízení v souvislosti s trestným činem zneužití ukrajinských státních prostředků.

74      Je třeba rovněž uvést, že Rada při změně přílohy rozhodnutí 2014/119 a přílohy I nařízení č. 208/2014 prostřednictvím napadených aktů doplnila novou část, která je zcela věnována právu na obhajobu a právu na účinnou soudní ochranu a dělí se dále na dva oddíly.

75      První oddíl obsahuje prosté obecně formulované připomenutí práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu podle trestního řádu. Konkrétně jsou pak v prvé řadě připomenuta jednotlivá procesní práva, která má podle článku 42 trestního řádu každá podezřelá nebo obviněná osoba v trestním řízení. Poté je připomenuto, že podle článku 306 trestního řádu musí každou stížnost proti rozhodnutím, jednáním nebo opomenutím vyšetřovatele nebo veřejného žalobce posoudit vyšetřující soudce místního soudu v přítomnosti stěžovatele nebo jeho obhájce či právního zástupce. Dále je mimo jiné uvedeno, že článek 309 trestního řádu stanoví, která rozhodnutí vyšetřujícího soudce mohou být napadena opravným prostředkem. Konečně je upřesněno, že řada procesních vyšetřovacích úkonů, jako je zajištění majetku a opatření k zajištění, je možná pouze s výhradou rozhodnutí vyšetřujícího soudce nebo soudu.

76      Druhý oddíl uvedené části se týká uplatnění práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu jednotlivých osob zařazených na seznam. Pokud jde konkrétně o žalobce, je upřesněno, že podle informací uvedených ve spisu Rady bylo při trestním řízení, z něhož Rada vycházela, respektováno jeho právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu, jak to dokládala zejména řada soudních rozhodnutí týkajících se zajištění majetku, jakož i zrušení zajištění majetku (viz bod 32 výše).

77      Je třeba rovněž uvést, že v dopise ze dne 5. března 2019 (viz bod 33 výše) Rada pouze uvedla, že ze spisu vyplývá, že v rámci trestních řízení, z nichž vycházela, bylo právo žalobce na obhajobu a jeho právo na účinnou soudní ochranu dodrženo.

78      Na výslovnou žádost žalobce nicméně Rada v dopise ze dne 8. dubna 2019 (viz body 34 a 35 výše) upřesnila, že soudní rozhodnutí týkající se zajištění majetku, jakož i zrušení zajištění majetku, na která odkazují napadené akty, jsou rozhodnutí uvedená buď v jejích dopisech ze dne 30. listopadu 2018 a 15. ledna 2019, nebo v dopisech GP, které k nim byly přiloženy. Kromě toho Rada uvedla, že z dopisu GP ze dne 2. ledna 2019 vyplývá, že zajištění majetku manželky žalobce nadále trvá navzdory jejím opakovaným pokusům dosáhnout jeho zrušení, a že soudní rozhodnutí přiložená k dopisu žalobce ze dne 27. listopadu 2018 prokazují, že žalobce mohl v rámci řízení [důvěrné] uplatnit svá práva.

79      Z odůvodnění uvedeného v napadených aktech ve spojení s dopisy Rady ze dne 5. března a 8. dubna 2019, jakož i z dopisů Rady a jejich příloh uvedených v dopise ze dne 8. dubna 2019 vyplývá, že Rada, na rozdíl od toho, co tvrdí, de facto pouze u řízení [důvěrné] potvrzuje, že skutečně ověřila dodržení práva žalobce na obhajobu a na účinnou soudní ochranu.

80      V tomto ohledu je třeba na úvod poznamenat, že Rada neprokázala, do jaké míry soudní rozhodnutí týkající se zajištění majetku nebo jeho zrušení svědčí o dodržení práva žalobce na obhajobu a jeho práva na účinnou soudní ochranu v průběhu řízení [důvěrné]. Jak bylo připomenuto v bodech 62 a 63 výše, v projednávané věci byla totiž Rada povinna před rozhodnutím o zachování dotčených omezujících opatření ověřit, zda při přijetí rozhodnutí ukrajinských orgánů činných v trestním řízení zahájit a vést trestní řízení týkající se trestných činů souvisejících se zneužitím veřejných prostředků nebo majetku údajně spáchaných žalobcem byla uvedená práva dodržena.

81      Z tohoto hlediska přitom nelze soudní rozhodnutí zmíněná výše v bodě 80 označit za rozhodnutí zahájit a vést vyšetřování odůvodňující zachování omezujících opatření.

82      Stačí totiž uvést, že jedinými rozhodnutími o zajištění majetku žalobce jsou rozhodnutí uvedená v dopise GP ze dne 2. listopadu 2018, která byla přijata v rámci řízení [důvěrné] v letech 2014 a 2015, a že čtyři soudní rozhodnutí uvedená v dopise GP ze dne 2. ledna 2019, která byla přijata v období od 22. května do 30. srpna 2018, se netýkají žalobce, nýbrž zrušení – opět ze strany Pečerského soudu – obstavení korporátních práv společnosti s ručením omezeným, jakož i obstavení majetku rodinných příslušníků žalobce.

83      Vzhledem k tomu, že se tato čtyři rozhodnutí Pečerského soudu týkají jiných fyzických nebo právnických osob než žalobce, nemohou tedy svědčit o dodržení jeho práva na obhajobu a jeho práva na účinnou soudní ochranu. Ostatně na rozdíl od toho, co tvrdí Rada, skutečnost, že těmito rozhodnutími bylo zrušeno zajištění majetku dotčených osob, nelze vykládat a contrario jako důkaz o dodržení uvedených práv žalobce.

84      Pokud jde o rozhodnutí o zajištění majetku žalobce přijatá v letech 2014 a 2015, nelze se jich dovolávat za účelem prokázání, že při přijetí rozhodnutí ukrajinských orgánů činných v trestním řízení, o které má Rada v úmyslu se opírat pro účely zachování dotčených omezujících opatření vůči žalobci v roce 2019, bylo dodrženo právo žalobce na obhajobu a jeho právo na účinnou soudní ochranu.

85      Každopádně všechna tato soudní rozhodnutí spadají do rámce trestního řízení, kterým bylo odůvodněno zařazení jména žalobce na seznam a jeho ponechání na něm, a mají ve vztahu k němu jen vedlejší charakter, neboť mají čistě zajišťovací povahu. Taková rozhodnutí, která mohou sloužit nanejvýš k prokázání existence dostatečně pevného skutkového základu, a sice skutečnosti, že v souladu s kritériem pro zařazení bylo vůči žalobci vedeno trestní řízení mimo jiné pro trestný čin zneužití ukrajinských státních prostředků nebo majetku, nejsou ze své podstaty sama o sobě způsobilá prokázat, že rozhodnutí ukrajinských orgánů činných v trestním řízení zahájit a vést uvedená trestní řízení, o něž se v podstatě opírá zachování omezujících opatření vůči žalobci, bylo přijato při dodržení práva žalobce na obhajobu a jeho práva na účinnou soudní ochranu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Arbuzov v. Rada, T‑284/18, nezveřejněný, EU:T:2019:511, bod 83).

86      Z dopisu ze dne 8. dubna 2019 ani z dalších písemností ve spise ostatně nevyplývá, že by Rada nad rámec prosté zmínky o existenci uvedených rozhodnutí týkajících se žalobce zkoumala jejich obsah a mohla na jejich základě učinit závěr, že podstata práva žalobce na obhajobu a jeho práva na účinnou soudní ochranu byla zachována.

87      V této souvislosti je třeba rovněž uvést, že Rada byla – na rozdíl od toho, co tvrdí (viz bod 58 výše) – povinna provést takové ověření nezávisle na jakémkoli důkazu poskytnutém žalobcem k prokázání, že v projednávaném případě bylo porušeno jeho právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu, přičemž pouhá existence ustanovení trestního řádu sama o sobě nestačí k prokázání dodržování těchto práv ze strany ukrajinských orgánů činných v trestním řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Kljujev v. Rada, T‑305/18, nezveřejněný, EU:T:2019:506, bod 72).

88      Rada ostatně ani nevysvětluje, jak lze na základě existence těchto soudních rozhodnutí mít za to, že ochrana dotčených práv byla zaručena, když – jak žalobce opakovaně uvedl v dopisech zaslaných Radě – řízení [důvěrné], které bylo zahájeno v roce 2014, se ještě nacházelo ve fázi přípravného řízení a dotčená věc nebyla předložena ukrajinskému soudu k meritornímu projednání, navzdory tomu, že Pečerský soud přijal dne 15. února 2016 rozhodnutí, kterým povolil GP vést řízení v nepřítomnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. června 2018, Arbuzov v. Rada, T‑258/17, EU:T:2018:331, bod 98).

89      Článek 47 druhý pododstavec Listiny, jenž představuje parametr, z hlediska kterého Rada posuzuje dodržení práva na účinnou soudní ochranu, přitom stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Klymenko v. Rada, T‑274/18, EU:T:2019:509, bod 84 a citovaná judikatura).

90      Pokud Listina obsahuje práva odpovídající právům zaručeným EÚLP, jako jsou práva stanovená v jejím článku 6, jsou podle čl. 52 odst. 3 Listiny smysl a rozsah těchto práv stejné jako ty, které jim přikládá EÚLP.

91      V tomto ohledu je třeba připomenout, že ESLP při výkladu článku 6 EÚLP uvedl, že cílem zásady přiměřené lhůty je zejména chránit obviněného před nadměrnými průtahy v řízení a zabránit tomu, aby zůstal příliš dlouho v nejistotě o svém osudu, jakož i prodlením, která mohou ohrozit účinnost a důvěryhodnost výkonu spravedlnosti (viz rozsudek ESLP ze dne 7. července 2015, Rutkowski a další v. Polsko, CE:ECHR:2015:0707JUD007228710, bod 126 a citovaná judikatura). ESLP rovněž konstatoval, že porušení této zásady může být konstatováno mimo jiné tehdy, vyznačuje-li se trestní řízení nacházející se ve stadiu vyšetřování četnými fázemi nečinnosti, jež jsou přičitatelné orgánům příslušným k vedení tohoto vyšetřování (v tomto smyslu viz rozsudky ESLP ze dne 6. ledna 2004, Rouille v. Francie, CE:ECHR:2004:0106JUD005026899, body 29 až 31; ze dne 27. září 2007, Reiner a další v. Rumunsko, CE:ECHR:2007:0927JUD000150502, body 57 až 59, a ze dne 12. ledna 2012, Borisenko v. Ukrajina, CE:ECHR:2012:0112JUD002572502, body 58 až 62).

92      Z judikatury dále vyplývá, že jsou-li vůči určité osobě uplatňována omezující opatření po dobu několika let, a to v zásadě z důvodu existence téhož předběžného vyšetřovacího řízení vedeného GP, je Rada povinna se hlouběji zabývat otázkou případného porušení základních práv této osoby ukrajinskými orgány (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2019, Stavyckyj v. Rada, T‑290/17, EU:T:2019:37, bod 132).

93      V projednávané věci tedy měla Rada přinejmenším uvést důvody, proč se mohla navzdory argumentům žalobce reprodukovaným v bodě 49 výše domnívat, že jeho právo na účinnou soudní ochranu před ukrajinskými orgány činnými v trestním řízení, které je zjevně základním právem, bylo respektováno, pokud jde o otázku, zda jeho záležitost byla projednána v přiměřené lhůtě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Klymenko v. Rada, T‑274/18, EU:T:2019:509, bod 87).

94      S ohledem na písemnosti ve spise tedy nelze učinit závěr, že skutečnosti, jež měla Rada k dispozici při přijímání napadených aktů, jí umožňovaly ověřit, zda rozhodnutí ukrajinských orgánů činných v trestním řízení bylo přijato při dodržení práva žalobce na účinnou soudní ochranu a na projednání jeho záležitosti v přiměřené lhůtě.

95      Kromě toho je třeba v tomto směru také podotknout, že judikatura, podle které v případě přijetí takového rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků, jako je rozhodnutí týkající se žalobce, přísluší Radě nebo unijnímu soudu, aby ověřily nikoli opodstatněnost vyšetřování, jež byla na Ukrajině vedena proti osobě, vůči které byla přijata tato opatření, nýbrž pouze opodstatněnost rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků ve vztahu k dokumentu nebo dokumentům, o který nebo o které se toto rozhodnutí opíralo, nemůže být vykládána v tom smyslu, že Rada není povinna ověřit, že rozhodnutí třetího státu, na němž zamýšlí založit přijetí omezujících opatření, bylo přijato při dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Arbuzov v. Rada, T‑284/18, nezveřejněný, EU:T:2019:511, bod 86 a citovaná judikatura).

96      Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám není prokázáno, že se Rada před přijetím napadených aktů ujistila o tom, že ukrajinské orgány činné v trestním řízení dodržely v rámci trestních řízení, ze kterých Rada vycházela, právo žalobce na obhajobu a jeho právo na účinnou soudní ochranu. Z toho vyplývá, že se Rada tím, že rozhodla o ponechání jména žalobce na seznamu, dopustila nesprávného posouzení.

97      Za těchto okolností je třeba napadené akty zrušit v rozsahu, v němž se týkají žalobce, aniž je nezbytné zabývat se ostatními důvody a argumenty vznesenými žalobcem.

98      Pokud jde o podpůrný návrh Rady (viz bod 45 třetí odrážka výše) směřující v zásadě k zachování účinků rozhodnutí 2019/354 do doby, než uplyne lhůta pro podání kasačního opravného prostředku, a v případě, že by byl podán kasační opravný prostředek, až do rozhodnutí o tomto kasačním opravném prostředku, stačí uvést, že rozhodnutí 2019/354 vyvolávalo účinky pouze do 6. března 2020. Z toho důvodu nemá zrušení tohoto rozhodnutí tímto rozsudkem vliv na období následující po tomto datu, takže o otázce zachování účinků tohoto rozhodnutí není nutné rozhodnout (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Arbuzov v. Rada, T‑284/18, EU:T:2019:511, bod 89 a citovaná judikatura).

 K nákladům řízení

99      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/354 ze dne 4. března 2019, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, a prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/352 ze dne 4. března 2019, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, se zrušují v rozsahu, v němž bylo na seznamu osob, subjektů a orgánů, na které se vztahují tato omezující opatření, ponecháno jméno Sergeje Arbuzova.

2)      Radě Evropské unie se ukládá náhrada nákladů řízení.

Spielmann

Spineanu-Matei

Mastroianni

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 23. září 2020.

Vedoucí soudní kanceláře

 

Předseda

E. Coulon S. Papasavvas


*      Jednací jazyk: čeština.


1 Skryté důvěrné údaje.