Věc C‑81/12

Asociaţia Accept

v.

Consiliul Naţional pentru Combaterea Discriminării

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce
podaná Curtea de Apel Bucureşti)

„Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78/ES – Článek 2 odst. 2 písm. a), čl. 10 odst. 1 a článek 17 – Zákaz diskriminace na základě sexuální orientace – Pojem ‚skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k diskriminaci‘ – Úprava důkazního břemena – Účinné, přiměřené a odrazující sankce – Osoba, která vystupuje a je vnímána veřejností jako hlavní manažer profesionálního fotbalového klubu – Veřejná prohlášení, která vylučují přijetí fotbalisty prezentovaného jako homosexuála“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 25. dubna 2013

1.        Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78 – Zahájení soudního nebo správního řízení – Sdružení nejednající jménem určitého stěžovatele – Přípustnost

[Směrnice Rady 2000/78, čl. 2 odst. 2 písm. a), čl. 8 odst. 1, čl. 9 odst. 2 a čl. 10 odst. 1, 2 a 4]

2.        Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Pravomoc vnitrostátního soudu – Prokázání a posouzení skutkových okolností sporu – Použití ustanovení vyložených Soudním dvorem

(Článek 267 SFEU)

3.        Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78 – Skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k diskriminaci – Pojem – Veřejná prohlášení, která vylučují přijetí fotbalisty prezentovaného jako homosexuála – Prohlášení osoby, která je vnímána jako hlavní manažer fotbalového klubu – Zahrnutí

(Směrnice Rady 2000/78, čl. 2 odst. 2 a čl. 10 odst. 1)

4.        Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78 – Zákaz diskriminace na základě sexuální orientace – Důkazní břemeno – Důkaz, jehož podáním by nutně bylo porušeno právo na respektování soukromého života – Neexistence

(Směrnice Rady 2000/78, čl. 10 odst. 1)

5.        Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78 – Porušení – Sankce – Režim účinných, přiměřených a odrazujících sankcí

(Směrnice Rady 2000/78, článek 17)

1.        Existence přímé diskriminace ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, nepředpokládá existenci konkrétního stěžovatele, který tvrdí, že se stal obětí takové diskriminace. Krom toho, vzhledem zejména k čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/78 nebrání čl. 9 odst. 2 této směrnice nijak tomu, aby členský stát ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovil právo sdružení, která mají oprávněný zájem na zajištění dodržování této směrnice, podat návrh na zahájení soudního nebo správního řízení k zajištění dodržování povinností vyplývajících z uvedené směrnice, aniž by jednaly jménem určitého stěžovatele, nebo pokud konkrétní stěžovatel neexistuje. Pokud členský stát takové právo stanoví, ze znění čl. 8 odst. 1 ve spojení s čl. 9 odst. 2, jakož i čl. 10 odst. 1, 2 a 4 směrnice 2000/78 vyplývá, že tato směrnice nebrání ani tomu, aby se úprava důkazního břemene, která je stanovena v tomto čl. 10 odst. 1, použila též v situacích, kdy takové sdružení zahájí řízení, aniž koná na účet nebo na podporu určitého stěžovatele nebo s jeho souhlasem.

(viz body 36–38)

2.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 41–43)

3.        Článek 2 odst. 2 a čl. 10 odst. 1 směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládány v tom smyslu, že veřejná prohlášení, která vylučují přijetí fotbalisty prezentovaného jako homosexuála, mohou být kvalifikována jako „skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k diskriminaci“, pokud jde o profesionální fotbalový klub, v případě, že dotyčná prohlášení pocházejí od osoby, která vystupuje jako hlavní manažer tohoto klubu a je hromadnými sdělovacími prostředky a ve společnosti takto vnímána, avšak nutně nemá právní způsobilost zavazovat nebo zastupovat tento klub v oblasti zaměstnávání.

Samotná skutečnost, že taková prohlášení nepocházejí přímo od určitého žalovaného, totiž nutně nebrání tomu, aby mohla být ve vztahu k tomuto účastníku řízení prokázána existence „skutečností nasvědčujících tomu, že došlo k diskriminaci“ ve smyslu čl. 10 odst. 1 uvedené směrnice.

Z toho plyne, že žalovaný zaměstnavatel nemůže vyvrátit existenci skutečností nasvědčujících tomu, že uplatňuje diskriminační politiku v oblasti zaměstnávání, tím, že se omezí na tvrzení, že prohlášení nasvědčující existenci homofobní politiky v oblasti zaměstnávání pocházejí od osoby, která přestože tvrdí a zdá se, že hraje významnou roli v rámci řízení tohoto zaměstnavatele, není právně způsobilá zavazovat ho v oblasti zaměstnávání. Skutečnost, že se žalovaný zaměstnavatel jasně nedistancoval od dotčených prohlášení, představuje okolnost, kterou může orgán rozhodující ve věci zohlednit v rámci celkového posouzení skutkového stavu.

(viz body 48–50, 53, výrok 1)

4.        Článek 10 odst. 1 směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že by veřejná prohlášení, která vylučují přijetí fotbalisty prezentovaného jako homosexuála, byla kvalifikována jako „skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k diskriminaci“ na základě sexuální orientace při přijímání hráčů profesionálním fotbalovým klubem, nemá důkazní břemeno, jak je upraveno v čl. 10 odst. 1 směrnice 2000/78, za následek, že je vyžadováno podání důkazu, jehož předložením by nutně bylo porušeno právo na respektování soukromého života.

Žalovaní totiž mohou u příslušných vnitrostátních orgánů popřít existenci takového porušení tím, že použitím jakýchkoli právních prostředků prokáží zejména to, že se jejich politika přijímání zakládá na kritériích nesouvisejících s diskriminací na základě sexuální orientace. K vyvrácení vyvratitelné domněnky, jejíž existence může vyplývat z čl. 10 odst. 1 směrnice 2000/78, není nutné, aby žalovaný prokázal, že osoby s určitou sexuální orientací byly v minulosti zaměstnány, jelikož takový požadavek může skutečně v určitých případech vést k porušení práva na respektování soukromého života.

V rámci celkového posouzení, které tedy přísluší vnitrostátnímu soudu rozhodujícímu ve věci, může být existence údajné diskriminace na základě sexuální orientace vyvrácena prostřednictvím souboru shodujících se indicií. Mezi takové indicie může patřit zejména reakce dotyčného žalovaného, kterou se jasně distancuje od veřejných prohlášení, v nichž tkví původ údajné diskriminace, jakož i existence výslovných ustanovení v oblasti politiky přijímání tímto účastníkem řízení k zajištění dodržování zásady rovného zacházení ve smyslu směrnice 2000/78.

(viz body 56–59, výrok 2)

5.        Článek 17 směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které lze v případě shledání diskriminace na základě sexuální orientace ve smyslu této směrnice uložit pouze napomenutí, pokud k takovému shledání dojde po uplynutí promlčecí lhůty šesti měsíců ode dne, kdy nastaly rozhodné skutečnosti, jestliže na základě téže právní úpravy není taková diskriminace postihována za hmotněprávních a procesněprávních podmínek, které sankci propůjčují účinnou, přiměřenou a odrazující povahu. Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda je tomu tak v případě dotčené právní úpravy, a případně podat výklad vnitrostátního práva v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu uvedené směrnice, aby bylo dosaženo výsledku sledovaného uvedenou směrnicí.

(viz bod 73, výrok 3)