ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého rozšířeného senátu)
29. května 2024(*)
„Životní prostředí – Těžba hnědého uhlí v povrchovém dole – Hnědouhelný důl Turów (Polsko) – Institucionální právo – Nesplnění povinností vyplývajících z usnesení Soudního dvora, kterým se vydává příkaz – Penále – Inkaso pohledávek započtením – Článek 101 odst. 1 a článek 102 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 – Vyškrtnutí hlavní věci – Neexistence zpětného účinku na nařízená předběžná opatření – Povinnost uvést odůvodnění“
Ve věcech T‑200/22 a T‑314/22,
Polská republika, zástupci: B. Majczyna, jako zmocněnec,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zástupci: J. Estrada de Solà, O. Verheecke a K. Herrmann, jako zmocněnci,
žalované,
TRIBUNÁL (druhý rozšířený senát),
ve složení: A. Marcoulli, předsedkyně, V. Tomljenović, R. Norkus, W. Valasidis (zpravodaj) a L. Spangsberg Grønfeldt, soudci,
za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na to, že účastnice řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodaly žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobami podanými na základě článku 263 SFEU se Polská republika domáhá ve věci T‑200/22 zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 7. a 8. února 2022, ze dne 16. a 31. března 2022, a ve věci T‑314/22 zrušení rozhodnutí Komise ze dne 16. května 2022 (dále společně jen „napadená rozhodnutí“), jimiž Komise inkasovala započtením částky, které dluží Polská republika z titulu denního penále uloženého místopředsedkyní Soudního dvora v usnesení ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752), za období od 20. září 2021 do 17. ledna 2022 a od 18. ledna 2022 do 3. února 2022.
Skutečnosti předcházející sporu
Řízení před Soudním dvorem
2 Dne 26. února 2021 podala Česká republika žalobu na základě článku 259 SFEU na určení, že Polská republika tím, že rozšířila a prodloužila těžbu hnědého uhlí v povrchovém dole Turów (Polsko), který se nachází v blízkosti hranic České republiky a Spolkové republiky Německo, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z unijního práva (věc C‑121/21).
3 Souběžně podala Česká republika návrh na předběžné opatření, kterým se domáhala, aby bylo Polské republice nařízeno bezodkladně pozastavit těžbu hnědého uhlí v dole Turów do vydání rozsudku Soudního dvora ve věci samé.
4 Usnesením ze dne 21. května 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:420), místopředsedkyně Soudního dvora tomuto návrhu vyhověla a nařídila Polské republice, aby bezodkladně pozastavila těžbu v tomto dole až do vyhlášení rozsudku, kterým bude skončeno řízení ve věci C‑121/21.
5 Vzhledem k tomu, že Česká republika měla za to, že Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z usnesení ze dne 21. května 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:420), podala dne 7. června 2021 nový návrh na předběžné opatření směřující k tomu, aby bylo Polské republice uloženo uhradit do rozpočtu Unie denní penále ve výši 5 milionů eur.
6 Samostatným podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 29. června 2021 navrhla Polská republika zrušení usnesení ze dne 21. května 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:420), na základě článku 163 jednacího řádu Soudního dvora.
7 Usnesením ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752), místopředsedkyně Soudního dvora zamítla návrh Polské republiky na zrušení usnesení ze dne 21. května 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:420), a uložila jí, aby Komisi zaplatila penále ve výši 500 000 eur za každý den ode dne oznámení tohoto usnesení Polské republice do doby, kdy tento členský stát splní povinnosti vyplývající z usnesení místopředsedkyně Soudního dvora ze dne 21. května 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:420).
Postup, který vedl k přijetí napadených rozhodnutí
8 Dopisem ze dne 19. října 2021 požádala Komise polské orgány, aby předložily důkazy o pozastavení těžby hnědého uhlí v dole Turów. V tomto dopise upřesnila, že v případě nepředložení těchto důkazů přistoupí k zasílání, počínaje 3. listopadem 2021 a po uplynutí období vždy třiceti kalendářních dnů, žádostí o platbu na základě usnesení ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752).
9 Různými dopisy zaslanými od 5. listopadu 2021 do 8. března 2022 požádala Komise Polskou republiku, aby zaplatila jednotlivé částky dlužné z titulu denního penále.
10 Komise následně vyzvala Polskou republiku k platbě uvedených částek navýšených o úroky z prodlení a oznámila jí, že v případě nezaplacení přistoupí k jejich inkasu započtením podle čl. 101 odst. 1 a článku 102 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1) (dále jen „finanční nařízení“).
11 Napadenými rozhodnutími Komise Polsko informovala, že provede započtení jeho dluhu proti různým pohledávkám Polska vůči Unii. Částka takto inkasovaná započtením činí 68 500 000 eur a odpovídá dennímu penále dlužnému za období od 20. září 2021 do 3. února 2022.
Dohoda o smírném řešení a vyškrtnutí věci C‑121/21
12 Dne 3. února 2022 uzavřely Česká republika a Polská republika dohodu o ukončení sporu, který vedl k věci C‑121/21 (dále jen „dohoda o smírném řešení“).
13 Dne 4. února 2022 oznámily oba členské státy Soudnímu dvoru, že v návaznosti na dohodu o smírném řešení upouštějí od všech svých nároků ve věci C‑121/21. Téhož dne polské orgány požádaly Komisi, aby ukončila vymáhání penále uloženého Soudním dvorem, a ke své žádosti připojily znění této dohody o smírném řešení.
14 Usnesením ze dne 4. února 2022, Česká republika v. Polsko (Důl Turów) (C‑121/21, nezveřejněné, EU:C:2022:82), byla věc C‑121/21 vyškrtnuta. Toto usnesení o vyškrtnutí bylo Komisi oznámeno dne 8. února 2022.
15 Téhož dne podala Polská republika na základě článku 163 jednacího řádu Soudního dvora návrh na zrušení usnesení ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752).
16 Dne 11. února 2022 polské orgány znovu požádaly Komisi, aby ukončila vymáhání penále a zrušila první a druhé napadené rozhodnutí z důvodu vyškrtnutí věci C‑121/21 z rejstříku Soudního dvora.
17 V odpověď na dopisy ze dne 4. a 11. února 2022 Komise polským orgánům dne 22. února 2022 sdělila, že dokud nebude usnesení ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752), „zrušeno“, má v úmyslu pokračovat v inkasu částek dlužných ke dni 3. února 2022 započtením.
18 Usnesením ze dne 19. května 2022, Česká republika v. Polsko (Důl Turów) (C‑121/21 R, nezveřejněné, EU:C:2022:408), byl návrh Polské republiky na zrušení usnesení ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752), zamítnut.
Návrhová žádání účastnic řízení
19 Polská republika navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadená rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
20 Komise v podstatě navrhuje, aby Tribunál:
– žaloby zamítl;
– uložil Polské republice náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
21 Poté, co byly účastnice řízení k tomuto bodu vyslechnuty, rozhodl Tribunál o spojení projednávaných věcí pro účely rozsudku podle čl. 68 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.
22 Na podporu svých žalob na neplatnost vznáší Polská republika dva žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení čl. 101 odst. 1 a článku 102 finančního nařízení ve spojení s článkem 98 téhož nařízení a druhý z porušení článku 296 SFEU, jakož i čl. 41 odst. 2 písm. c) a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článků 101 a 102 finančního nařízení ve spojení s článkem 98 téhož nařízení
23 Polská republika uvádí, že Komise přijetím napadených rozhodnutí překročila pravomoci, které má na základě článků 101 a 102 finančního nařízení ve spojení s článkem 98 téhož nařízení.
24 Polská republika konkrétně tvrdí, že důsledkem uzavření dohody o smírném řešení a vyškrtnutí věci C‑121/21 bylo retroaktivní ukončení účinků předběžných opatření nařízených v této věci. Má za to, že takový výklad je podpořen judikaturou Soudního dvora, podle níž má zrušení aktu, o němž rozhodl unijní soud, účinky ex tunc, a odnímá tedy se zpětnou účinností zrušovanému aktu právní účinky. Tento výklad je podle Polské republiky potvrzen ústavními tradicemi společnými členským státům. Dodává, že pokračování v provádění předběžných opatření navzdory vyškrtnutí věci C‑121/21 by šlo nad rámec cíle sledovaného těmito opatřeními.
25 Polská republika kromě toho tvrdí, že vzhledem k tomu, že předběžné opatření nařízené usnesením ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752), již pozbylo účinků, nepředstavují částky uvedené v žádostech o platbu existující dluh ve smyslu čl. 98 odst. 1 písm. a) finančního nařízení. Komise tedy měla stanovené dluhy zrušit a nevymáhat je.
26 Polská republika má za to, že pokud by Komise byla povinna pokračovat ve vymáhání navzdory uzavření dohody o smírném řešení a vyškrtnutí věci C‑121/21 z rejstříku Soudního dvora, odrazovalo by to účastníky řízení od toho, aby spory vyřešili smírně. Stát, který je dlužníkem, nese jak důsledky dohody o smírném řešení, tak náklady spojené s vymáháním pohledávky odpovídající uloženému penále.
27 Konečně Polská republika tvrdí, že čl. 101 odst. 6 finančního nařízení může být vykládán v tom smyslu, že příslušná schvalující osoba může zrušit stanovenou pohledávku s přihlédnutím k okolnostem, které nastaly mezi stanovením pohledávky a přijetím rozhodnutí o inkasu dlužných částek.
28 Komise argumenty Polské republiky zpochybňuje.
Úvodní poznámky
29 Je třeba uvést, že Polská republika se domáhá určení, že z důvodu vyškrtnutí věci C‑121/21 dne 4. února 2022 zanikly se zpětnou účinností finanční důsledky předběžných opatření nařízených v této věci. To má podle ní za následek neexistenci dluhu, a v důsledku toho je navrácení na základě článků 101 a 102 finančního nařízení protiprávní.
30 Před posouzením opodstatněnosti argumentů Polské republiky je třeba uvést úvahy týkající se zaprvé povahy a účelu penále spojeného s předběžnými opatřeními a zadruhé rozsahu řízení o předběžném opatření s ohledem na článek 279 SFEU.
– K povaze a účelu penále uloženého na základě článku 279 SFEU
31 Článek 279 SFEU přiznává Soudnímu dvoru pravomoc nařídit jakékoli předběžné opatření, které považuje za nezbytné k zajištění plné účinnosti konečného rozhodnutí (usnesení ze dne 20. listopadu 2017, Komise v. Polsko, C‑441/17 R, EU:C:2017:877, bod 97, a ze dne 27. října 2021, Komise v. Polsko, C‑204/21 R, EU:C:2021:878, bod 19). Konkrétně musí být soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních s to zajistit účinnost příkazu určeného jednomu z účastníků řízení podle článku 279 SFEU, a to přijetím jakéhokoli opatření určeného k zajištění toho, aby tento účastník řízení splnil povinnosti vyplývající z usnesení o předběžném opatření. Takové opatření může mimo jiné uložit zaplacení penále v případě nesplnění vydaného příkazu (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 27. října 2021, Komise v. Polsko, C‑204/21 R, EU:C:2021:878, bod 20 a citovaná judikatura).
32 Kromě toho uložení penále k zajištění dodržování předběžných opatření přijatých soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních má zajistit účinné uplatňování unijního práva, jež je inherentní hodnotě právního státu, která je zakotvena v článku 2 SEU a na které je Unie založena (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 20. listopadu 2017, Komise v. Polsko, C‑441/17 R, EU:C:2017:877, bod 102).
33 Z toho vyplývá, že penále uložené podpůrně k předběžným opatřením nelze považovat za sankci, ale za nástroj donucovací povahy, což obě účastnice tohoto sporu výslovně uznaly.
34 V projednávané věci místopředsedkyně Soudního dvora uložila penále právě za účelem „odradi[t] [Polskou republiku] od toho, aby oddaloval[a] uvedení svého jednání do souladu s […] usnesením“ ze dne 21. května 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:420).
– K rozsahu řízení o předběžném opatření s ohledem na článek 279 SFEU
35 Podle čl. 162 odst. 3 jednacího řádu Soudního dvora předběžné opatření pozbývá účinků dnem určeným usnesením, kterým bylo vydáno, a není-li takový den určen, vyhlášením rozsudku, jímž se končí řízení.
36 Vzhledem k tomu, že řízení o předběžných opatřeních má, jak vyplývá z čl. 160 odst. 1 a 2 jednacího řádu Soudního dvora, akcesorickou povahu ve vztahu k hlavnímu řízení, předběžná opatření přijatá v rámci řízení o předběžném opatření pozbývají účinků, jakmile je hlavní řízení ukončeno, zejména pokud byla věc týkající se tohoto řízení usnesením vyškrtnuta [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 19. května 2022, Česká republika v. Polsko (Důl Turów), C‑121/21 R, EU:C:2022:408, bod 25].
37 Vzhledem k akcesorické povaze řízení o předběžném opatření ve vztahu k hlavnímu řízení usnesení ze dne 21. května 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:420), a ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752), pozbyla účinků ke dni 4. února 2022. Usnesení ze dne 19. května 2022, Česká republika v. Polsko (Důl Turów) (C‑121/21 R, nezveřejněné, EU:C:2022:408, bod 26), navíc výslovně uvádí, že ode dne 4. února 2022, data usnesení o vyškrtnutí věci C‑121/21 z rejstříku Soudního dvora, již není Polská republika povinna bezodkladně pozastavit těžbu hnědého uhlí v dole Turów. Vzhledem k tomu, že toto předběžné opatření již neplatí, musí být uložení povinnosti tomuto členskému státu zaplatit Komisi penále ve výši 500 000 eur denně až do pozastavení této těžby považováno za neplatné od tohoto data.
38 Argumenty Polské republiky je třeba zkoumat ve světle těchto úvah.
K důsledkům vyškrtnutí hlavní věci z hlediska existence dluhu Polské republiky
39 Napadená rozhodnutí jsou rozhodnutími o započtení částek dlužných Polskou republikou z titulu denního penále uloženého místopředsedkyní Soudního dvora v usnesení ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752), za období od 20. září 2021 do 3. února 2022. Komise zejména upřesnila, že dokud není toto usnesení „zrušeno“, je povinna jej za období od 20. září 2021 do 3. února 2022 včetně provést.
40 V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že usnesení ze dne 4. února 2022, Česká republika v. Polsko (Důl Turów) (C‑121/21, nezveřejněné, EU:C:2022:82), vůbec nezmiňuje předběžná opatření stanovená usnesením ze dne 21. května 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:420), ani denní penále uložené na základě článku 279 SFEU. Zadruhé byl návrh Polské republiky na zrušení usnesení ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752), zamítnut. Zatřetí z bodu 26 usnesení ze dne 19. května 2022, Česká republika v. Polsko (Důl Turów) (C‑121/21 R, nezveřejněné, EU:C:2022:408), výslovně vyplývá, že uložení povinnosti Polské republice zaplatit Komisi penále ve výši 500 000 eur denně až do pozastavení této těžby musí být považováno za neplatné ode dne 4. února 2022. Jinými slovy, denní penále, které místopředsedkyně Soudního dvora uložila v usnesení ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752), přestalo vyvolávat účinky ke dni 4. února 2022.
41 Denní penále tedy ve skutečnosti běželo od data doručení usnesení ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752), do data vyškrtnutí věci C‑121/21 z rejstříku.
42 Z toho vyplývá, že i když vyškrtnutí věci v hlavním řízení mělo vliv na dobu trvání penále, nemá na rozdíl od toho, co tvrdí Polská republika, za následek zánik její povinnosti uhradit částku dlužnou z titulu penále. Přijetí odlišného závěru by znamenalo odchýlit se od účelu penále, kterým je zajistit účinné uplatňování unijního práva, jež je inherentní hodnotě právního státu zakotvené v článku 2 SEU (viz bod 32 výše).
43 Žádný z argumentů Polské republiky nemůže tento závěr zpochybnit.
44 Zaprvé, pokud jde o analogické použití judikatury týkající se účinků zrušení aktu unijním soudem, zmíněné v bodě 24 výše, je nutno konstatovat, že se v projednávané věci nepoužije, jelikož proti usnesení ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752), nelze podat opravný prostředek, a nelze jej tedy se zpětnou účinností zrušit.
45 Zadruhé, pokud jde o argument, podle kterého z většiny vnitrostátních právních řádů vyplývá, že předběžná opatření nařízená před vydáním konečného rozhodnutí přestávají se zpětnou účinností vyvolávat účinky, stane-li se hlavní řízení bezpředmětným, je třeba mít za to, že odkaz na vnitrostátní procesní pravidla je irelevantní, jelikož legalita napadených rozhodnutí musí být posouzena pouze z hlediska pravidel unijního práva. Jak ostatně připouští sama Polská republika, procesní pravidla členských států nejsou pro unijní soudy závazná.
46 V každém případě i za předpokladu, že v některých vnitrostátních právních řádech přestanou předběžná opatření nařízená před vydáním konečného rozhodnutí se zpětnou účinností vyvolávat účinky, stane-li se hlavní řízení bezpředmětným, nemůže toto konstatování stačit k prokázání, že tato procesní pravidla jsou součástí ústavních tradic společných členským státům a mohla by být z tohoto důvodu součástí právního řádu Evropské unie jakožto pramen práva.
47 Zatřetí, pokud jde o argumentaci Polské republiky, podle které by pokračování v provádění předběžných opatření navzdory vyškrtnutí věci C‑121/21 šlo nad rámec jediného cíle sledovaného těmito opatřeními, a sice zajistit účinnost rozsudku ve věci samé, je třeba konstatovat, že v projednávané věci je na rozdíl od toho, co tvrdí Polská republika, cílem penále uloženého na základě článku 279 SFEU nejen zajistit účinnost rozsudku ve věci samé, nýbrž rovněž zajistit dodržení předběžných opatření nařízených usnesením ze dne 21. května 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:420), a odradit Polskou republiku od toho, aby oddalovala uvedení svého jednání do souladu s tímto usnesením.
48 Pokud by byla argumentace Polské republiky přijata, zbavila by mechanismus penále uloženého na základě článku 279 SFEU podstaty, neboť by vedla k akceptování toho, že povinná strana, v projednávané věci Polská republika, záměrně neplní povinnost vyhovět předběžným opatřením nařízeným v řízení o předběžném opatření až do ukončení sporu v hlavním řízení a ohrožuje tak účinnost unijního práva.
49 Začtvrté nelze přijmout argument Polské republiky, podle kterého vymáhání penále činí uzavření dohody o smírném řešení méně atraktivním a škodí tak rozvoji dobrých sousedských vztahů. Je totiž třeba konstatovat, že účelem penále spojeného s předběžnými opatřeními není podporovat smírné řešení nebo dobré sousedské vztahy, ale jak bylo konstatováno v bodě 47 výše, zajistit dodržování předběžných opatření. Je třeba rovněž uvést, že uzavření dohody o smírném řešení a vyškrtnutí věci C‑121/21 měly pro Polskou republiku příznivé účinky v tom smyslu, že denní penále přestalo běžet dne 4. února 2022, a nikoli ke dni vyhlášení rozsudku Soudního dvora ve věci C‑121/21.
50 Zapáté argument Polské republiky vycházející z čl. 101 odst. 6 prvního pododstavce finančního nařízení nemůže obstát. Podle tohoto ustanovení totiž „[p]říslušná schvalující osoba může stanovenou pohledávku zcela nebo zčásti zrušit“. Nejedná se tedy o povinnost Komise zrušit stanovenou pohledávku. Kromě toho je třeba připomenout, že v projednávaném případě byly splněny podmínky stanovené pro inkaso započtením. Příslušná schvalující osoba Komise totiž řádně ověřila, že dluh Polské republiky existuje, a určila jeho výši.
51 Z toho vyplývá, že Komise nijak neporušila články 101 a 102 finančního nařízení ve spojení s článkem 98 téhož nařízení.
52 První žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 296 SFEU, čl. 41 odst. 2 písm. c) a článku 47 Listiny základních práv
53 Polská republika uvádí, že Komise porušila povinnost uvést odůvodnění, kterou jí ukládá článek 296 SFEU. Tvrdí, že napadená rozhodnutí jí neumožňují pochopit důvody, proč Komise pokračovala v procesu inkasa započtením navzdory uzavření dohody o smírném řešení a vyškrtnutí věci C‑121/21.
54 Polská republika dodává, že napadená rozhodnutí nezapadají do rámce rozhodovací praxe Komise, neboť Komise dosud nikdy nevymáhala penále na základě článku 279 SFEU. Napadená rozhodnutí tedy vyžadovala výslovné odůvodnění. Podle Polské republiky však napadená rozhodnutí neuvádějí právní základ opravňující Komisi k vymáhání denních penále uložených usnesením ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752), třebaže toto usnesení přestalo vyvolávat účinky. Polská republika kromě toho zdůraznila, že existuje úzká souvislost mezi povinností uvést odůvodnění na jedné straně a základním právem na účinnou soudní ochranu, jakož i právem na účinný prostředek nápravy zaručeným článkem 47 Listiny základních práv na straně druhé.
55 Komise argumenty Polské republiky zpochybňuje.
56 Podle ustálené judikatury musí být odůvodnění aktů unijních orgánů požadované článkem 296 SFEU a článkem 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něj jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonat přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na všech okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen nebo jichž se dotýká ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, na získání těchto vysvětlení (viz rozsudek ze dne 10. března 2016, HeidelbergCement v. Komise, C‑247/14 P, EU:C:2016:149, bod 16 a citovaná judikatura).
57 Povinnost uvést právní základ aktu je součástí povinnosti uvést odůvodnění (viz rozsudek ze dne 1. října 2009, Komise v. Rada, C‑370/07, EU:C:2009:590, bod 38 a citovaná judikatura).
58 Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (viz rozsudek ze dne 11. června 2020, Komise v. Di Bernardo, C‑114/19 P, EU:C:2020:457, bod 29 a citovaná judikatura).
59 V případě rozhodnutí o započtení pohledávek musí odůvodnění umožnit identifikovat s přesností pohledávky, které se započítávají, aniž je vyžadováno, aby bylo v rozhodnutí o započtení zopakováno odůvodnění uvedené původně na podporu stanovení každé z těchto pohledávek (viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Technion a Technion Research & Development Foundation v. Komise, T‑216/12, EU:T:2015:746, bod 98 a citovaná judikatura).
60 Kromě toho otázka, zda byla povinnost uvést odůvodnění splněna, musí být v zásadě posouzena podle informací, které měl žalobce k dispozici nejpozději v okamžiku podání žaloby. Odůvodnění totiž nelze uvést poprvé a a posteriori až před soudem, ledaže jsou dány výjimečné okolnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. července 2017, European Dynamics Luxembourg a další v. Agentura Evropské unie pro železnice, T‑392/15, EU:T:2017:462, bod 74 a citovaná judikatura).
61 Ve světle těchto úvah je třeba určit, zda jsou napadená rozhodnutí dostatečně odůvodněna.
62 V tomto ohledu je třeba uvést, že ke dni podání žalob ve věcech T‑200/22 a T‑314/22, tedy ke dni 19. dubna a 25. května 2022, Polská republika věděla o dopise ze dne 22. února 2022, který jí byl zaslán v odpověď na její dopisy ze dne 4. a 11. února 2022 (viz bod 17 výše).
63 V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 60 výše je třeba posoudit, zda Komise dodržela povinnost uvést odůvodnění, ve světle napadených rozhodnutí a dopisu ze dne 22. února 2022.
64 V projednávané věci je třeba zaprvé konstatovat, že Polská republika mohla v napadených rozhodnutích přesně identifikovat započítávané pohledávky. Přílohou těchto rozhodnutí je totiž dokument obsahující výpočet započtení a výpočet úroků z prodlení. Je třeba rovněž uvést, že v napadených rozhodnutích je uveden právní základ, na kterém jsou založena, v projednávaném případě články 101 a 102 finančního nařízení.
65 Zadruhé na rozdíl od toho, co tvrdí Polská republika, jí dopis ze dne 22. února 2022 umožňuje pochopit důvody, proč se Komise rozhodla pokračovat ve vymáhání dluhu vyplývajícího z vyměření denních penále uložených usnesením ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752), a to navzdory uzavření dohody o smírném řešení a vyškrtnutí věci C‑121/21 z rejstříku Soudního dvora. V tomto dopise totiž Komise vyjádřila záměr pokračovat v inkasu částek dlužných do 3. února 2022 započtením, jelikož předběžné opatření nařízené usnesením ze dne 21. května 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:420), přestalo platit dne 4. února 2022 a Komise se na základě dokumentů, které jí Polská republika poskytla, nemohla ujistit, že byla přijata opatření, která vyplývají z tohoto usnesení. Komise dodala, že dokud není usnesení ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752), „zrušeno“, je povinna jej za období od 20. září 2021 do 3. února 2022 včetně provést.
66 Zatřetí, pokud jde o argument Polské republiky, že při neexistenci předchozí rozhodovací praxe Komise měla být napadená rozhodnutí obzvláště odůvodněna, je třeba připomenout, jak je uvedeno v bodě 65 výše, že důvody pro inkaso částek dlužných ke dni 3. února 2022 započtením navzdory vyškrtnutí věci C‑121/21 z rejstříku Soudního dvora dostatečně vyplývaly z dopisu ze dne 22. února 2022.
67 Je tudíž třeba mít za to, že napadená rozhodnutí, posuzovaná zejména ve světle dopisu ze dne 22. února 2022, umožnila Polské republice seznámit se s důvody, proč Komise navzdory vyškrtnutí věci C‑121/21 z rejstříku Soudního dvora pokračovala ve vymáhání dluhu vyplývajícího z účtování denního penále uloženého usnesením ze dne 20. září 2021, Česká republika v. Polsko (C‑121/21 R, EU:C:2021:752).
68 Vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí jsou dostatečně odůvodněna, argument Polské republiky vycházející z úzké souvislosti mezi povinností uvést odůvodnění a základním právem na účinnou soudní ochranu, jakož i právem na účinný prostředek nápravy zaručeným článkem 47 Listiny je irelevantní.
69 S ohledem na výše uvedené je třeba druhý žalobní důvod zamítnout, a tudíž zamítnout žaloby v plném rozsahu.
K nákladům řízení
70 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
71 Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Polská republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Věci T‑200/22 a T‑314/22 se pro účely tohoto rozsudku spojují.
2) Žaloby se zamítají.
3) Polské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
Marcoulli | Tomljenović | Norkus |
Valasidis | | Spangsberg Grønfeldt |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. května 2024.
Podpisy