Věc T‑74/12

Mecafer

v.

Evropská komise

„Dumping – Dovoz některých kompresorů pocházejících z Číny – Částečné zamítnutí vrácení zaplaceného antidumpingového cla – Stanovení vývozní ceny – Odpočet antidumpingového cla – Posun časových účinků zrušení“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 18. listopadu 2015

1.      Soudní řízení – Předložení důkazů – Lhůta – Opožděné předložení důkazních návrhů – Podmínky

[Jednací řád Tribunálu (1991), čl. 46 odst. 1 a čl. 48 odst. 1]

2.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Vrácení antidumpingového cla – Výpočet skutečného dumpingového rozpětí – Stanovení vývozní ceny – Použití početně zjištěné vývozní ceny – Úpravy – Neodečtení zaplaceného antidumpingového cla – Podmínka – Zohlednění antidumpingového cla v cenách dalšího prodeje prvnímu nezávislému kupujícímu v Unii – Výběr metody analýzy – Posuzovací pravomoc orgánů – Soudní přezkum – Meze

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 9 a čl. 11 odst. 10)

3.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Stanovení vývozní ceny – Použití početně zjištěné vývozní ceny – Podmínky – Úpravy – Uplatnění bez návrhu

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 9)

4.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Vrácení antidumpingového cla – Výpočet skutečného dumpingového rozpětí – Stanovení vývozní ceny – Použití početně zjištěné vývozní ceny – Úpravy – Neodečtení zaplaceného antidumpingového cla – Podmínka – Zohlednění antidumpingového cla v cenách dalšího prodeje prvnímu nezávislému kupujícímu v Unii – Analýza podle jednotlivých kontrolních čísel výrobků

(Nařízení Rady č. 1225/2009, dvacátý bod odůvodnění a čl. 11 odst. 10)

5.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Vrácení antidumpingového cla – Výpočet skutečného dumpingového rozpětí – Stanovení vývozní ceny – Použití početně zjištěné vývozní ceny – Úpravy – Výklad ve světle antidumpingové dohody GATT z roku 1994 – Neodečtení zaplaceného antidumpingového cla – Výjimka – Striktní výklad

(Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu, „antidumpingová dohoda z roku 1994“, články 2.4 a 9.3.3; nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 9 druhý pododstavec a čl. 11 odst. 10)

6.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Vrácení antidumpingového cla – Výpočet skutečného dumpingového rozpětí – Stanovení vývozní ceny – Použití početně zjištěné vývozní ceny – Úpravy – Neodečtení zaplaceného antidumpingového cla – Podmínka – Posouzení případ od případu – Dřívější nebo pozdější praxe orgánů – Neexistence vlivu

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 11 odst. 10)

7.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Vrácení antidumpingového cla – Výpočet skutečného dumpingového rozpětí – Stanovení vývozní ceny – Použití početně zjištěné vývozní ceny – Úpravy – Neodečtení zaplaceného antidumpingového cla – Výběr metody analýzy – Povinnost použití metody soudržné s metodou přijatou za účelem posouzení přenesení antidumpingového cla na prvního nezávislého kupujícího v Unii

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odstavce 9 a 11, čl. 11 odst. 10)

8.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Vrácení antidumpingového cla – Výpočet skutečného dumpingového rozpětí – Stanovení vývozní ceny – Použití početně zjištěné vývozní ceny – Úpravy – Neodečtení zaplaceného antidumpingového cla – Prokázání zohlednění uvedené částky dovozcem

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 11 odst. 10)

9.      Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Omezení Soudním dvorem – Částečné zrušení rozhodnutí částečně zamítajícího vrácení bezdůvodně zaplaceného antidumpingového cla – Nezbytnost dočasného zachování účinků rozhodnutí, aby nevznikla povinnost převést všechny vrácené částky – Neexistence

(Článek 264 SFEU)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 28–30)

2.      V oblasti dumpingu čl. 11 odst. 10 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 nestanoví zvláštní metodu k posouzení, zda antidumpingové clo bylo řádně zohledněno v cenách prodeje prvnímu nezávislému kupujícímu v Unii V tomto ohledu, navzdory dvojímu odkazu na článek 2 základního antidumpingového nařízení nacházejícímu se v čl. 11 odst. 10 téhož nařízení se příslovce „řádně“ nevztahuje na metodu přezkumu nebo pravidlo uvedené v článku 2 základního antidumpingového nařízení, ale na cíl zohlednění antidumpingového cla v cenách dalšího prodeje uplatňovaných společnostmi propojenými s výrobcem-dovozcem vůči prvnímu nezávislému kupujícímu usazenému v Unii, tedy na změněné chování uvedených společností po zavedení antidumpingového cla, totiž in fine odstranění počátečně zjištěného dumpingového rozpětí.

Při neexistenci definice metody v základním antidumpingovém nařízení umožňující zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené v čl. 11 odst. 10 základního nařízení, předpokládá výběr mezi různými metodami posouzení komplexních hospodářských situací. V důsledku toho Komise má širokou posuzovací pravomoc při volbě metody, takže unijní soud je povolán provádět v této oblasti jen omezený soudní přezkum.

(viz body 53, 63–67)

3.      Pokud jde o určení vývozní ceny za účelem posouzení existence dumpingu, z článku 2 odst. 9 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 vyplývá, že orgány mohou mít za to, že vývozní cena není spolehlivá ve dvou případech, a sice existuje-li obchodní spojení mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou nebo z důvodu dohody o vyrovnání mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou. S výjimkou těchto případů jsou orgány povinny v případě, že existuje vývozní cena, vycházet z této ceny při stanovení dumpingu.

Je-li vývozní cena početně zjištěna na základě ceny účtované za dovezené výrobky při prvním prodeji nezávislému kupujícímu nebo na jakémkoli jiném přiměřeném základě, orgány provedou bez návrhu úpravy stanovené v čl. 2 odst. 9 druhém a třetím pododstavci základního antidumpingového nařízení.

(viz body 55–57)

4.      Za účelem určení existence zohlednění zaplaceného antidumpingového cla v prodejní ceně prvnímu nezávislému kupujícímu v Unii, podle čl. 11 odst. 10 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009, použití metody analýzy podle jednotlivých kontrolních čísel výrobků (metoda KČV podle jednotlivých KČV) negativně neovlivňuje jednotný charakter dotčeného výrobku, protože Komise nedefinovala dumpingová rozpětí podle jednotlivých KČV, ale jediné dumpingové rozpětí pro dotčený výrobek.

Dále, pokud je dotčený výrobek komplexním výrobkem, jehož různé modely mají odlišné technické vlastnosti a jehož ceny se mohou významně lišit, je metoda KČV podle jednotlivých KČV, na základě které se porovnávají KČV, jejichž vlastnosti a ceny dalšího prodeje jsou podobné, přiměřenější účelům posouzení vývoje ceny dalšího prodeje dotčeného výrobku mezi počátečním obdobím šetření a obdobím šetření vrácení cla. Naproti tomu metoda zkoumání založená na celkovém zvýšení obratu neumožňuje prokázat, zda propojený dovozce skutečně změnil své chování na trhu, nebo naopak zvolil cenovou politiku, která mu umožnila nahradit nejméně prodávané modely nejvíce prodávanými modely, a tím ovlivnit dosažený zisk.

Kromě toho podle doslovného výkladu bodu 20 odůvodnění a čl. 11 odst. 10 základního antidumpingového nařízení musí být zohlednění antidumpingového cla zkoumáno v každé prodejní ceně, a tudíž spíše podle metody podle jednotlivých transakcí, případně podle metody podle jednotlivých modelů nebo metody KČV podle jednotlivých KČV.

V tomto kontextu použití metody KČV podle jednotlivých KČV za předpokladu, že je uceleně uplatněna ve všech fázích zkoumání žádosti o vrácení, neznamená stanovení dodatečných podmínek pro vrácení celého zaplaceného antidumpingového cla, ale pouze ověření dodržení podmínek stanovených v čl. 11 odst. 10 základního nařízení na úrovni jednotlivých KČV spíše než na úrovni dotčeného výrobku jako celku.

Skutečnost, že přístup podle jednotlivých KČV není vůbec uveden v základním nařízení, nedokazuje, že je protiprávní nebo zjevně nesprávný.

(viz body 72–74, 76, 96, 114)

5.      Ustanovení základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 musí být vykládána v co největší míře s ohledem na příslušná ustanovení Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (antidumpingová dohoda).

Unie totiž přijala základní antidumpingové nařízení s cílem splnit své mezinárodní závazky vyplývající z antidumpingové dohody. Kromě toho se Unie prostřednictvím čl. 11 odst. 10 základního antidumpingového nařízení snažila provést zvláštní závazky, které obsahuje článek 9.3.3 antidumpingové dohody. Článek 11 odst. 10 základního nařízení je proto třeba vykládat ve světle tohoto ustanovení.

V tomto ohledu článek 2.4 čtvrtá věta antidumpingové dohody stanoví, podobně jako čl. 2 odst. 9 druhý pododstavec základního antidumpingového nařízení, pravidlo „clo jako náklad“, podle něhož cla a daně, které vznikly mezi dovozem a dalším prodejem, mezi které patří zaplacené antidumpingové clo, představují náklady, které je třeba odečíst při početním zjištění vývozní ceny. V tomto kontextu je třeba mít za to, že neodečtení částky antidumpingového cla podle článku 9.3.3 antidumpingové dohody je výjimkou z pravidla „clo jako náklad“ stanoveného v článku 2.4 čtvrté větě uvedené dohody. Stejně tak neodečtení antidumpingového cla, stanovené v čl. 11 odst. 10 základního antidumpingového nařízení je výjimkou z pravidla „clo jako náklad“ stanoveného v článku 2 odst. 9 druhém pododstavci uvedeného nařízení a musí být vykládáno striktně.

Překážka získání vrácení zaplaceného antidumpingového cla v plné výši, které spočívá v prokázání, že ceny dalšího prodeje v Unii byly zvýšeny na částku dvojnásobku dumpingového rozpětí, je tak nevyhnutelným důsledkem toho, že podmínky stanovené v čl. 11 odst. 10 základního antidumpingového nařízení nejsou splněny a že tudíž dochází k uplatnění pravidla „clo jako náklad“.

(viz body 81, 82, 86–88, 94, 95)

6.      V kontextu řízení o vrácení cla má Komise širokou posuzovací pravomoc pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky pro neodpočítání antidumpingového cla od početně zjištěné vývozní ceny. Tuto posuzovací pravomoc je třeba v každém jednotlivém případě vykonávat v závislosti na veškerých relevantních okolnostech.

V tomto ohledu podmínky pro neodečtení antidumpingového cla od výpočtu vývozní ceny musejí být posuzovány ve světle důkazů předložených dovozci, kteří žádají o neodečtení antidumpingového cla, a také ve světle skutkových okolností každé věci.

Proto se dovozce za účelem neodečtení zaplaceného antidumpingového cla nemůže dovolávat dřívější nebo pozdější praxe Komise.

(viz body 121–123)

7.      V rámci řízení o vrácení zaplaceného antidumpingového cla je zkoumání přenesení antidumpingového cla na zákazníky propojeného dovozce stanovené v čl. 11 odst. 10 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 fází výpočtu vývozní ceny početně zjištěné na základě čl. 2 odst. 9 uvedeného nařízení. V závislosti na výsledku získaném po tomto zkoumání bude totiž antidumpingové clo odečteno od početně zjištěné vývozní ceny, a proto bude mít přímý vliv na výši této ceny, neboť tato cena bude nevyhnutelně nižší, než kdyby antidumpingové clo nebylo odečteno. Navíc čím je nižší vývozní cena, tím je větší rozdíl od běžné ceny, a tím je vyšší upravené dumpingové rozpětí. Článek 11 odst. 10 základního antidumpingového nařízení se tedy podílí na početním zjištění vývozní ceny a nepřímo na výpočtu upraveného dumpingového rozpětí.

V tomto kontextu Komise musí přijmout soudržné metody pro účely uplatnění čl. 2 odst. 9 a 11 a čl. 11 odst. 10 základního nařízení.

V tomto ohledu, pokud Komise ověřuje, zda byla antidumpingová cla zohledněna v ceně dalšího prodeje prvnímu nezávislému kupujícímu v Unii podle metody analýzy podle jednotlivých kontrolních čísel výrobků (metoda KČV podle jednotlivých KČV), dopouští se zjevně nesprávného posouzení tím, že odmítne neodečtení antidumpingového cla od vývozních cen KČV, u kterých však bylo toto clo přeneseno do cen dalšího prodeje a do následných prodejních cen v Unii. Tímto postupem totiž Komise z metody KČV podle jednotlivých KČV, kterou se sama rozhodla uplatnit, nevyvozuje všechny důsledky, protože odečítá všechna zaplacená antidumpingová cla od početně zjištěné vývozní ceny podle článku 2 odst. 9 základního nařízení, čímž uměle snižuje jedinou váženou průměrnou vývozní cenu pro KČV.

Mimoto čl. 11 odst. 10 základního antidumpingového nařízení neukládá Komisi povinnost odečítat systematicky celé zaplacené antidumpingové clo v případě, kdy přezkum zohlednění antidumpingového cla podle metody KČV podle jednotlivých KČV neumožňoval dospět k závěru, že k tomuto zohlednění došlo u všech KČV, nýbrž pouze u některých z nich.

(viz body 137–144, 147)

8.      Za účelem určení, v kontextu řízení o vrácení zaplaceného antidumpingového cla, zda početně zjištěná vývozní cena musí být vypočtena bez odečtení částky tohoto cla, je jedinou podmínkou stanovenou v čl. 11 odst. 10 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009 skutečnost, že propojený dovozce poskytne nezvratné důkazy, že antidumpingové clo je zohledněno v cenách dalšího prodeje a cenách následných prodejů v Unii.

V tomto kontextu může být důkaz o zohlednění antidumpingových cel v cenách dalšího prodeje a cenách následných prodejů v Unii za podmínky, že je nezvratný, poskytnut jakýmkoli způsobem.

(viz body 151, 152)

9.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 162–164)