STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
PRIITA PIKAMÄEA
přednesené dne 15. června 2023(1)
Věc C‑118/22
NG
Správní řízení
proti
Direktor na Glavna direkcija „Nacionalna policija“ pri MVR – Sofia,
za účasti:
Varchovna administrativna prokuratura
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nejvyšším správním soudem (Varchoven administrativen sad, Bulharsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Směrnice (EU) 2016/680 – Články 4, 5, 8, 10 a 16 – Uchovávání údajů o fyzické osobě odsouzené za úmyslný trestný čin až do jejího úmrtí – Fyzická osoba, která byla pravomocně odsouzena a následně rehabilitována – Zamítnutí žádosti o výmaz – Nezbytnost a přiměřenost zásahu do základních práv zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie“
1. Mělo by nás znepokojovat uchovávání osobních údajů v policejních spisech, které uzavírají zaevidovaného člověka, případně až do konce jeho života, do postavení společenského devianta, jenž je trvale nebezpečný? Neměli bychom naopak tuto policejní paměť vítat, vzhledem k tomu, že vyšetřovatelé k velké úlevě rodin obětí vyřešili staré nevyřešené případy, dnes známější jako „cold cases“?
2. Projednávaná věc je součástí tohoto antagonistického tázání, které se týká sladění veřejného zájmu spojeného s bojem proti trestné činnosti se zájmem jednotlivce na ochraně jeho osobních údajů a respektování jeho soukromého života. Dává Soudnímu dvoru příležitost rozhodnout o otázce zpracování těchto údajů pro účely vymáhání práva v jeho časovém rozměru, a to s ohledem na příslušná ustanovení směrnice (EU) 2016/680(2).
I. Právní rámec
A. Unijní právo
3. V projednávané věci jsou relevantní články 4, 5, 8, 10 a 16 směrnice 2016/680, jakož i čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).
B. Bulharské právo
4. Článek 26 odst. 1 a 2 zakona za Ministerstvo na vatrešnite raboti (zákon o ministerstvu vnitra, dále jen „ZMVR“) stanoví:
„(1) Při zpracování osobních údajů v souvislosti s ochranou národní bezpečnosti, bojem proti trestné činnosti, udržováním veřejného pořádku a vedením trestních řízeních orgány Ministerstva vnitra:
[…]
3. mohou zpracovávat všechny nezbytné kategorie osobních údajů;
[…]
(2) Lhůty pro uchovávání údajů uvedených v odstavci 1 nebo pro pravidelný přezkum nezbytnosti jejich uchovávání stanoví ministr vnitra. Tyto údaje se rovněž vymažou na základě soudního úkonu nebo rozhodnutí Komise pro ochranu osobních údajů.“
5. Článek 27 ZMVR stanoví:
„Údaje z evidence osob v policejním registru na základě článku 68 se použijí pouze pro účely ochrany národní bezpečnosti, boje proti trestné činnosti a udržování veřejného pořádku.“
6. Článek 68 ZMVR stanoví následující:
„(1) Policejní orgány zaevidují do policejního registru osoby, které jsou stíhány pro úmyslný trestný čin, který podléhá veřejnému stíhání. Vyšetřující orgány jsou povinny učinit opatření nezbytná pro evidenci v registru policejními orgány.
(2) Evidence v policejním registru je druhem zpracování osobních údajů osob uvedených v odstavci 1, které se provádí v rámci tohoto zákona.
(3) Pro účely evidence v policejním registru policejní orgány musí:
1. shromažďovat osobní údaje osob uvedených v článku 18 zákona o bulharských občanských průkazech;
2. pořizovat otisky prstů a fotografie osob;
3. odebírat vzorky pro účely profilování DNA osob.
[…]
(6) Evidence v policejním registru se vymaže na základě písemného příkazu správce osobních údajů nebo jím pověřených úředních osob z moci úřední nebo na základě písemné a odůvodněné žádosti evidované osoby, pokud:
1. byl zápis proveden v rozporu se zákonem;
2. trestní řízení bylo zastaveno, s výjimkou případů uvedených v čl. 24 odst. 3 [Nakazatelno-procesualen kodeks (trestní řád)];
3. trestní řízení skončilo osvobozujícím rozsudkem;
4. osoba byla zproštěna trestní odpovědnosti a byla jí uložena správní sankce;
5. osoba zemřela; v takovém případě mohou žádost podat její dědicové.
(7) Podmínky evidence v policejním registru a pro výmaz z něj stanoví nařízení Rady ministrů.“
II. Skutkový základ sporu, původní řízení a předběžná otázka
7. NG byl zaevidován do policejního spisu, vedeného v rámci vyšetřovacího řízení, pro křivou výpověď, trestný čin podle čl. 290 odst. 1 Nakazatelen Kodeks (trestní zákoník). V návaznosti na toto řízení byla proti němu dne 2. července 2015 vypracována obžaloba a rozsudkem ze dne 28. června 2016, potvrzeným v odvolacím řízení rozsudkem ze dne 2. prosince 2016, byl uznán vinným a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na dobu jednoho roku. Trest byl vykonán dne 14. března 2018.
8. Dne 15. července 2020 podal NG žádost o výmaz tohoto záznamu u místně příslušného orgánu Ministerstva na vatrešnite raboti (ministerstvo vnitra, Bulharsko), přičemž předložil výpis z rejstříku trestů, jímž prokázal neexistenci žádných předchozích trestů.
9. Rozhodnutím ze dne 2. září 2020 příslušný správní orgán tuto žádost zamítl s odůvodněním, že pravomocné odsouzení není jedním z důvodů pro výmaz z evidence v policejním spisu, taxativně uvedených v čl. 68 odst. 6 ZMVR, a to ani v případě rehabilitace ve smyslu článku 85 trestního zákoníku. Dne 8. října 2020 podal NG proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Správnímu soudu města Sofie (Administrativen sad Sofia grad, Bulharsko). Tento soud rozhodnutím ze dne 2. února 2021 tuto žalobu zamítl.
10. NG podal proti rozhodnutí Správního soudu města Sofie (Administrativen sad Sofia grad) kasační opravný prostředek k Nejvyššímu soudu (Varchoven administrativen sad, Bulharsko). Hlavní důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení zásady, která vyplývá z článků 5, 13 a 14 směrnice 2016/680, že zpracování osobních údajů jejich uchováváním nemůže být časově neomezené. Odsouzený přitom nemohl při neexistenci důvodu pro výmaz z policejního spisu požádat po své rehabilitaci o výmaz svých údajů shromážděných v souvislosti s trestným činem, za který si odpykal trest, takže doba uchovávání těchto údajů je neomezená.
11. Předkládající soud má pochybnosti ohledně souladu dotčené vnitrostátní právní úpravy týkající se policejního záznamu s unijním právem, a z tohoto důvodu se rozhodl přerušit původní řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Připouští výklad článku 5 [směrnice 2016/680] ve spojení s čl. 13 odst. 2 písm. b) a odst. 3) této směrnice, taková vnitrostátní legislativní opatření, která vedou prakticky k neomezenému právu na zpracování osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů nebo ke zrušení práva subjektu údajů na omezení zpracování, výmaz nebo zničení jeho údajů?“
III. Řízení před Soudním dvorem
12. Bulharská, česká, irská, španělská a polská vláda, jakož i Evropská komise předložily písemná vyjádření. Na jednání konaném dne 7. února 2023 byly rovněž vyslechnuty řeči navrhovatele v původním řízení, bulharské, irské, španělské, nizozemské a polské vlády, jakož i Komise.
IV. Analýza
A. K použitelnosti směrnice 2016/680
13. Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že předkládající soud zjevně považuje za dané, že sporná vnitrostátní právní úprava spadá do působnosti ratione materiae směrnice 2016/680, což podle mého názoru odůvodňuje několik poznámek.
14. V souladu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 1 směrnice 2016/680 se tato směrnice vztahuje na zpracování osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení. Článek 2 odst. 3 písm. a) směrnice 2016/680 vylučuje z působnosti této směrnice zpracování osobních údajů prováděné „při výkonu činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie“. Body 12 a 14 odůvodnění této směrnice upřesňují znění této výjimky nepoužitelnosti, když stanoví, že se vztahuje zejména na činnosti národní bezpečnosti oproti činnostem týkajícím se udržování veřejného pořádku, pokud je tento úkol svěřen policii nebo jiným donucovacím orgánům tam, kde je to nutné k ochraně před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a pro základní zájmy společnosti chráněné právem, které by mohly vést k trestnému činu, a k předcházení těmto hrozbám.
15. Při výkladu čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) 2016/679(3), který stanoví výjimku z použitelnosti tohoto nařízení, jež zní totožně se zněním čl. 2 odst. 3 písm. a) směrnice 2016/680, Soudní dvůr rozhodl, že toto prvně uvedené ustanovení, vykládané ve světle bodu 16 odůvodnění uvedeného nařízení, musí být chápáno tak, že jeho jediným cílem je vyloučit z působnosti uvedeného nařízení zpracování osobních údajů prováděné státními orgány v rámci činnosti, jež má chránit národní bezpečnost, nebo činnosti, kterou lze zařadit do téže kategorie, takže pouhá skutečnost, že se jedná o činnost státu nebo orgánu veřejné moci nepostačuje k tomu, aby se tato výjimka na takovou činnost automaticky vztahovala. Upřesnil, že činnosti, jejichž cílem je ochrana národní bezpečnosti, zahrnují zejména činnosti, jejichž cílem je chránit základní funkce státu a hlavní zájmy společnosti(4).
16. V projednávané věci jsou přitom údaje evidované a uchovávané policií podle článku 68 ZMVR zaznamenávány a uchovávány v souladu s článkem 27 tohoto zákona pro účely ochrany národní bezpečnosti, boje proti trestné činnosti a udržování veřejného pořádku. Zdá se tedy, že dotčený policejní spis představuje jedinečnou a smíšenou databázi, neboť sdružuje informace, které mohou být zpracovávány pro různé účely, včetně ochrany národní bezpečnosti, jež nespadá do věcné působnosti směrnice 2016/680. Za těchto okolností nelze zákonnost uchovávání údajů v takovém spisu zkoumat z hlediska požadavků uvedené směrnice, pokud jsou tyto údaje použity výhradně pro účely uvedené v čl. 1 odst. 1 této směrnice, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu(5). Z obsahu spisu předloženého Soudnímu dvoru se nezdá, že by uchovávání údajů o NG v policejním spisu, jejichž výmazu se NG domáhá, mohlo být považováno za zpracování mimo věcnou působnost směrnice 2016/680.
17. V této fázi je třeba zdůraznit, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení již byla předmětem rozsudku Soudního dvora v návaznosti na dotaz bulharského soudu pověřeného posouzením odmítnutí osoby obviněné z trestného činu daňového podvodu podrobit se shromažďování jejích údajů. Soudní dvůr v něm zejména rozhodl o zákonnosti shromažďování údajů ve vztahu k požadavkům článku 10 směrnice 2016/680, když rozhodl, že tento článek, ve spojení s čl. 4 odst. 1 písm. a) až c), jakož i s čl. 8 odst. 1 a 2 této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, které stanoví systematické shromažďování biometrických a genetických údajů každého obviněného z úmyslného trestného činu stíhaného z úřední povinnosti za účelem jejich registrace, aniž stanoví příslušnému orgánu povinnost určit a prokázat, zda je toto shromažďování zcela nezbytné k dosažení konkrétních sledovaných cílů a dále zda těchto cílů nelze dosáhnout opatřeními, která představují méně závažný zásah do práv a svobod subjektu údajů(6). V projednávané věci má Soudní dvůr přezkoumat zákonnost odlišného zásahu, a to uchovávání informací o trestně odsouzených fyzických osobách identifikovaných jménem a příjmením v předmětném policejním spisu, které představuje zpracování osobních údajů prováděné příslušným orgánem veřejné moci za účelem prevence, odhalování a vyšetřování trestných činů, konkrétně bulharským ministerstvem vnitra, ve smyslu čl. 3 odst. 1 a 2 a odst. 7 písm. a) směrnice 2016/680.
B. K přeformulování předběžné otázky
18. Úvodem je třeba připomenout, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU Soudnímu dvoru přísluší poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny. Úkolem Soudního dvora je totiž vyložit všechna ustanovení unijního práva, jež vnitrostátní soudy potřebují pro rozhodnutí o sporech, které projednávají, i pokud nejsou tato ustanovení výslovně zmíněna v otázkách položených těmito soudy Soudnímu dvoru(7).
19. Skutkové okolnosti věci v původním řízení se týkají žádosti o výmaz evidence osobních údajů v policejním spisu podané fyzickou osobou, která si po odsouzení za křivou výpověď odpykala trest a byla rehabilitována dne 14. března 2020, tj. téměř pět let po uvedené evidenci. Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím příslušného správního orgánu, potvrzeným v prvním stupni rozhodnutím Správního soudu (Administrativen sad Sofia grad), které je předmětem kasačního opravného prostředku podaného k předkládajícímu soudu, který má pochybnosti o slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy se směrnicí 2016/680, pokud jde o otázku uchovávání údajů v policejním spisu. Věc v původním řízení se tedy zjevně týká práva na výmaz osobních údajů bez zbytečného odkladu, tak jak je stanoveno v čl. 16 odst. 2 směrnice 2016/680, jestliže zpracování porušuje předpisy přijaté na základě článků 4, 8 nebo 10 této směrnice nebo jestliže tyto údaje musí být vymazány ke splnění právní povinnosti správce.
20. Článek 4 odst. 1 písm. c) a e) směrnice 2016/680 stanoví, že členské státy zajistí, aby byly osobní údaje v souladu se zásadami minimalizace údajů a omezení uchovávání údajů přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelům, pro které jsou zpracovávány a uchovávány ve formě umožňující identifikaci subjektů údajů po dobu ne delší, než je nezbytné pro účely, pro něž jsou zpracovávány(8). Článek 8 této směrnice se věnuje zákonnosti zpracování, která je podmíněna nezbytností zpracování prováděného ke splnění úkolu prováděného příslušným orgánem pro účely stanovené v čl. 1 odst. 1 uvedené směrnice a v rozsahu nezbytném pro tyto účely a na základě unijního nebo vnitrostátního práva, přičemž vnitrostátní právo musí stanovit alespoň cíle zpracování, osobní údaje, jež mají být zpracovány, a účely zpracování. Konečně, článek 10 směrnice 2016/680 stanoví právní režim zpracování zvláštních kategorií osobních údajů, jako jsou biometrické a genetické údaje používané v policejním spisu za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby.
21. Je třeba konstatovat, že ustanovení uvedená v předchozím bodě nejsou uvedena v předběžné otázce, ačkoli jsou zjevně relevantní pro účely odpovědi, kterou má Soudní dvůr v této věci poskytnout. Předkládající soud požádal o výklad článku 5 a čl. 13 odst. 2 písm. b) a odst. 3 směrnice 2016/680, jež nepatří mezi ustanovení výslovně uvedená v čl. 16 odst. 2 této směrnice, jejichž porušení vnitrostátními právními předpisy odůvodňuje uplatnění práva na výmaz přiznaného subjektu údajů. Toto právo je však uznáno i v případě, že údaje musí být vymazány za účelem splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje, což může odpovídat situacím uvedeným v článku 5 a čl. 13 odst. 2 písm. b) uvedené směrnice, konkrétně stanovení nejzazších lhůt pro uchovávání údajů nebo pravidelný přezkum nezbytnosti takového uchovávání(9) a poskytnutí doplňujících informací subjektu údajů správcem v konkrétních případech nad rámec informací uvedených v čl. 13 odst. 1, aby mu bylo umožněno uplatnit jeho práva. Naproti tomu se čl. 13 odst. 3 týká možnosti členských států přijmout za určitých podmínek legislativní opatření, aby poskytnutí informací subjektu údajů podle odstavce 2 odložily, omezily či od něho upustily, což nemůže spadat pod právní povinnost uloženou správci.
22. V každém případě z předkládacího rozhodnutí nevyplývá, že by v původním řízení vyvstala otázka, zda byl NG poučen o svých právech, neboť byl zjevně schopen je uplatnit, jak dokládá žaloba, kterou podal u správních a poté soudních orgánů ohledně uchovávání svých údajů. Zdá se tedy, že otázka předložená Soudnímu dvoru nevyžaduje výklad čl. 13 odst. 2 písm. b) a odst. 3 směrnice 2016/680. Proto jsou předmětem diskuse ve věci v původním řízení zejména čl. 16 odst. 2 směrnice 2016/680, jakož i její články 4, 5, 8 a 10.
23. Kromě toho, jak stanoví bod 104 odůvodnění směrnice 2016/680, tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané v Listině, jak jsou zakotveny ve Smlouvě o fungování Evropské unie, zejména právo na respektování soukromého a rodinného života a právo na ochranu osobních údajů. Podle bodu 46 odůvodnění této směrnice, jakékoli omezení práv subjektu údajů musí být v souladu s Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), jak je vykládá judikatura Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), a především musí dodržovat podstatu těchto práv a svobod. Je třeba připomenout, že základní práva na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů, zaručená články 7 a 8 Listiny, nejsou absolutními výsadami, ale musí být nahlížena v souvislosti s jejich funkcí ve společnosti a musí být v rovnováze s ostatními základními právy. Základní práva tedy lze omezit, pokud je omezení v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny stanoveno zákonem a respektuje podstatu těchto práv a zásadu proporcionality. Podle posledně uvedené zásady mohou být omezení zavedena pouze tehdy, když jsou nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého. Musí být činěna v mezích toho, co je nezbytně nutné, a právní úprava, která s sebou přináší dotčený zásah, musí stanovit jasná a přesná pravidla pro rozsah a použití předmětného opatření(10).
24. Za těchto podmínek je třeba se domnívat, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda články 4, 5, 8, 10 a čl. 16 odst. 2 směrnice 2016/680, vykládané ve světle a ve spojení s čl. 52 odst. 1 Listiny, musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, které stanoví uchovávání osobních údajů v policejním spisu, včetně biometrických a genetických údajů subjektu údajů, a to až do jeho úmrtí, a neumožňují mu dosáhnout výmazu těchto údajů v návaznosti na jeho rehabilitaci, ke které došlo po jeho trestním odsouzení(11).
C. K uchovávání osobních údajů při vymáhání práva
25. Před posouzením slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy týkající se předmětného policejního spisu je podle mého názoru nutné posoudit otázku uchovávání údajů při vymáhání práva ve světle některých ustanovení směrnice 2016/680, jakož i judikatury Soudního dvora a ESLP.
26. Zaprvé je třeba uvést, že cílem směrnice 2016/680 je přispět k dotvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva v rámci Unie, přičemž bude vybudován pevný a jednotný rámec pro ochranu osobních údajů za účelem zajištění dodržování základního práva na ochranu fyzických osob při zpracovávání osobních údajů, které je zakotveno v čl. 8 odst. 1 Listiny a v čl. 16 odst. 1 SFEU, přičemž toto právo úzce souvisí s právem na respektování soukromého života zakotveným v článku 7 Listiny(12). Za tímto účelem kapitoly II a III směrnice 2016/680 stanoví zásady, jimiž se řídí zpracování osobních údajů, jakož i práva subjektu údajů, která musí veškeré zpracování takových údajů respektovat. Veškeré zpracování osobních údajů musí být zejména v souladu se zásadami zpracování údajů a zákonnosti jejich zpracování, které jsou zakotveny v článcích 4 a 8 této směrnice. Vzhledem k tomu, že požadavky obsažené v tomto posledně uvedeném ustanovení odráží požadavky vyplývající z čl. 52 odst. 1 Listiny, musí být vykládány ve světle tohoto článku(13).
27. V odpovědi, která bude poskytnuta předkládajícímu soudu, je tedy třeba přihlédnout k zásadě „minimalizace údajů“ uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) směrnice 2016/680, která zásadu proporcionality vyjadřuje(14). Totéž platí pro zásadu omezení uchovávání, obsaženou v čl. 4 odst. 1 písm. e) této směrnice, která znamená posouzení přiměřenosti zpracování ve vztahu k jeho účelu s ohledem na plynutí času. Uchovávání údajů po dobu delší, než je nezbytné, tj. po dobu delší, než je nezbytné k dosažení účelu, pro který byly údaje uchovávány, bude v rozporu s touto zásadou(15). Z toho vyplývá, že i zpracování údajů, které bylo původně v souladu s právními předpisy, může být po určité době neslučitelné se směrnicí 2016/680, pokud již tyto údaje nejsou nezbytné pro dosažení takových účelů, a údaje musí být vymazány, jakmile je těchto účelů dosaženo(16).
28. Časovou problematikou uchovávání údajů se zabývá také článek 5 směrnice 2016/680, a to formou doplnění a upřesnění požadavků článku 4 této směrnice(17). Jak uvádí bod 26 odůvodnění uvedené směrnice, aby se zajistilo, že údaje nebudou uchovávány déle, než je nezbytné, měl by správce stanovit lhůty pro jejich výmaz nebo pravidelný přezkum. Je třeba konstatovat, že článek 5 směrnice 2016/680 zaprvé nechává na členských státech pravomoc posoudit a stanovit relevantní dobu uložení a zadruhé počítá s pravidelným přezkumem nezbytnosti uchovávat údaje jako alternativu ke stanovení nejzazší doby uchovávání předem. Tato druhá poznámka se mi zdá být v projednávané věci obzvláště důležitá, neboť odráží uznání možnosti neomezeného uchovávání údajů při vymáhání práva ze strany unijního normotvůrce(18). Toto zjištění musí být spojeno se zněním čl. 16 odst. 3 směrnice 2016/680, který předpokládá možnost omezení zpracování údajů jako alternativu k jejich výmazu, zejména v písm. b), musí-li být dané osobní údaje uchovány „pro účely dokazování“, což dokládá, že neexistuje absolutní právo na výmaz(19).
29. Otázka zákonnosti uchovávání údajů nutně zahrnuje povahu údajů, která v projednávané věci zahrnuje otisky prstů, fotografie a vzorek DNA osoby podezřelé ze spáchání trestného činu nebo odsouzené za trestný čin, neboť tento druh údajů zahrnuje zpracování do působnosti článku 10 směrnice 2016/680. Je třeba zdůraznit, že ačkoli právní režim vymezený tímto ustanovením na rozdíl od režimu stanoveného v článku 9 GDPR neobsahuje principiální zákaz zpracování těchto údajů, je takové zpracování povoleno „pouze tehdy, pokud je zcela nezbytné“, pokud existují vhodné záruky práv a svobod subjektu údajů a pokud je povoleno právem Unie nebo členského státu.
30. Podle judikatury platí, že cílem článku 10 směrnice 2016/680 je zajistit zvýšenou ochranu v souvislosti s tímto zpracováním, které může z důvodu zvláštní citlivosti dotčených údajů a kontextu, v němž jsou zpracovávány, způsobit, jak vyplývá z bodu 37 odůvodnění uvedené směrnice, závažná rizika pro taková základní práva a svobody, jako je právo na respektování soukromého života a právo na ochranu osobních údajů, která jsou zaručena články 7 a 8 Listiny. Jak vyplývá ze samotného znění článku 10 směrnice 2016/680, požadavek, podle kterého je zpracování takových údajů povoleno „pouze tehdy, pokud je zcela nezbytné“, musí být vykládán tak, že definuje přísnější podmínky pro zákonnost zpracování citlivých údajů ve vztahu k podmínkám vyplývajícím z čl. 4 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 8 odst. 1 této směrnice, které odkazují pouze na „nezbytnost“ zpracování údajů, které obecně patří do působnosti uvedené směrnice. Na straně jedné použití příslovce „pouze“ před výrazem „tehdy, pokud je zcela nezbytné“ tak zdůrazňuje, že zpracování zvláštních kategorií údajů ve smyslu článku 10 směrnice 2016/680 může být považováno za nezbytné pouze v omezeném počtu případů. Na straně druhé „naprostá“ povaha nezbytnosti zpracování takových údajů znamená, že tato nezbytnost musí být posuzována obzvláště striktně(20).
31. Zadruhé podotýkám, že ačkoli Soudní dvůr již několikrát rozhodoval o otázce zákonnosti uchovávání údajů při vymáhání práva, činil tak v normativních a skutkových souvislostech, které se od projednávané věci výrazně liší. Soudní dvůr tak rozhodl(21), že unijní právo, tak jak je stanoveno ve směrnici 2002/58/ES(22), z níž vyplývá, že uživatelé prostředků elektronické komunikace mohou právem očekávat, že jejich komunikace a s ní související údaje zůstanou anonymní a nebude možné je zaznamenat bez jejich souhlasu, brání preventivnímu plošnému a nerozlišujícímu uchováváním provozních a lokalizačních údajů za účelem boje proti trestné činnosti bez ohledu na stupeň závažnosti trestného činu, přičemž takové uchovávání je za určitých podmínek přípustné pouze v případě závažného, skutečného a aktuálního nebo předvídatelného ohrožení národní bezpečnosti. Dodal, že unijní právo naopak nebrání opatřením, která stanoví za účelem boje proti závažné trestné činnosti plošné a nerozlišující uchovávání údajů týkajících se totožnosti uživatelů a jejich IP adres, a to po nezbytně nutnou dobu, a cílené uchovávání údajů, které je na základě objektivních a nediskriminačních kritérií vymezeno kategoriemi dotčených osob nebo prostřednictvím zeměpisného kritéria, na dobu nezbytně nutnou, avšak s možností prodloužení, a na urychlené uchování příslušných údajů, které jsou po stanovenou dobu k dispozici poskytovatelům služeb, pokud všechna tato opatření pomocí jasných a přesných pravidel zajišťují při uchovávání dotčených údajů dodržení souvisejících hmotněprávních a procesních podmínek a pokud subjekty údajů mají k dispozici účinné záruky proti riziku zneužití.
32. Soudní dvůr rovněž použil kritérium dodržení mezí nezbytnosti zpracování osobních údajů v souvislosti s předáváním, uchováváním a používáním údajů obsažených ve jmenné evidenci cestujících na letech mimo EU leteckými dopravci (dále jen „údaje PNR“) pro účely prevence a odhalování teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti(23). Soudní dvůr měl příležitost zdůraznit, že vzhledem k tomu, že doba uchovávání údajů PNR může podle dohody PNR EU-Kanada činit až pět let, lze na základě této dohody disponovat informacemi o soukromém životě cestujících v letecké dopravě po značně dlouhou dobu a pokud jde o cestující, u nichž nebylo po jejich příletu do Kanady a do jejich odletu z této třetí země zjištěno riziko terorismu nebo závažné nadnárodní trestné činnosti, nezdá se, že by mezi jejich údaji PNR a účelem zamýšlené dohody existovala jakákoli souvislost, a to ani nepřímá, která by odůvodňovala uchovávání těchto údajů. Dospěl k závěru, že pokračující uchovávání údajů PNR všech cestujících v letecké dopravě po jejich odletu z Kanady pro účely případného přístupu k těmto údajům nezávisle na jakémkoli vztahu k boji proti terorismu a závažné nadnárodní trestné činnosti není odůvodněné(24).
33. Soudní dvůr rozhodoval v rámci řízení o předběžné otázce o platnosti a výkladu směrnice (EU) 2016/681(25), která leteckým dopravcům ukládá povinnost předávat za účelem boje proti terorismu a závažné trestné činnosti útvaru pro informace o cestujících členského státu určení nebo odletu daného letu údaje o každém cestujícím na letu mimo EU, který je provozován mezi třetí zemí a Evropskou unií. Takto předávané PNR údaje jsou předmětem předběžného posuzování útvarem pro informace o cestujících po dobu šesti měsíců a jsou dále uchovávány po dobu pěti let za účelem případného následného posuzování příslušnými orgány členských států, což může vést k analýzám po značně dlouhou dobu, a v případě osob, které cestují letadlem častěji než jednou za pět let, dokonce po neomezenou dobu. Soudní dvůr rozhodl, že tato směrnice zahrnuje zásahy určité závažnosti do práv zaručených články 7 a 8 Listiny, a to zejména v rozsahu, v němž je jejím cílem zavést systém nepřetržitého, necíleného a systematického dohledu, včetně automatizovaného posuzování osobních údajů všech osob využívajících služeb letecké dopravy, přičemž ji lze vykládat v souladu s články 7, 8 a 21, jakož i čl. 52 odst. 1 Listiny. Soudní dvůr upřesnil, že po uplynutí počátečního šestiměsíčního období uchovávání se zdá, že uchovávání údajů PNR není omezeno na nezbytně nutnou dobu v případě cestujících v letecké dopravě, u nichž ani předběžné posouzení, ani případné kontroly provedené během šestiměsíční doby, ani žádné jiné okolnosti neodhalily existenci objektivních skutečností, které by mohly prokázat riziko teroristických trestných činů nebo závažné trestné činnosti, jež by měly alespoň nepřímou objektivní souvislost s letem těchto cestujících. Soudní dvůr naproti tomu rozhodl, že uchovávání údajů PNR o všech cestujících v letecké dopravě, na které se vztahuje systém zavedený uvedenou směrnicí, již pojmově nepřekračuje meze toho, co je nezbytně nutné.
34. Na rozdíl od výše připomenuté judikatury je třeba zaprvé zdůraznit, že na rozdíl od toho, co je v souvislosti se zpracováním údajů stanoveno ve směrnici 2002/58(26), nepředstavuje souhlas subjektu údajů právní základ pro zpracování osobních údajů příslušnými orgány pro účely stanovené v čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680. Jak je uvedeno v bodě 35 odůvodnění této směrnice, plnění úkolů prevence, vyšetřování, odhalování nebo stíhání trestných činů, kterými je institucionálně pověřily právní předpisy, pak příslušným orgánům umožňuje vyžadovat od fyzických osob nebo jim nařizovat, aby splnily, co je po nich požadováno. Zadruhé v projednávané věci se nejedná o automatizované ukládání a analýzu „oceánu údajů“(27) vytvořených v odvětví elektronických komunikací nebo letecké dopravy, uchovávaných soukromými provozovateli a předávaných vyšetřovacím službám, ale o jediný policejní spis obsahující údaje osob, u nichž existují závažné důvody se domnívat, že spáchaly trestný čin, podezřelých a odsouzených za trestný čin, který je pod výlučnou kontrolou orgánu veřejné moci a je přísně důvěrný.
35. Specifičnost právního a skutkového kontextu výše uvedené judikatury podle mého názoru brání tomu, aby řešení přijatá v této judikatuře byla jednoduše použita v odpovědi na projednávanou předběžnou otázku, zejména pokud jde o rozlišení mezi cíli, pro které jsou údaje uchovávány (zajištění národní bezpečnosti, boj proti závažné trestné činnosti nebo trestným činům, které nespadají do oblasti národní bezpečnosti), a nezbytnou korelací mezi významem těchto cílů a mírou závažnosti zásahu do základních práv, jenž může být odůvodněn(28). Jinými slovy, tvrzení, že boj proti trestné činnosti obecně může odůvodnit pouze zásahy, které nejsou závažné povahy(29), nelze v projednávané věci přijmout, neboť by se tím značně omezil užitečný účinek směrnice 2016/680 a vnitrostátních nástrojů vyšetřování/veřejné bezpečnosti, jako je dotčený policejní spis, které spadají do působnosti této normy, jejíž účel vyjadřuje právě nutnost mít možnost zpracovávat údaje pro policejní účely přiměřeným způsobem. Je třeba uvést, že jak vyplývá z bodů 10 a 11 odůvodnění směrnice 2016/680, unijní normotvůrce hodlal přijmout pravidla, která zohledňují zvláštní povahu oblasti pokryté touto směrnicí. V tomto ohledu bod 12 odůvodnění stanoví, že činnosti policie nebo jiných donucovacích orgánů jsou zaměřeny především na prevenci, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů, bez dalšího upřesnění, včetně policejní činnosti bez předchozí znalosti, zda určitá událost je nebo není trestným činem(30).
36. Zatřetí je třeba uvést, že článek 7 Listiny, týkající se práva na respektování soukromého a rodinného života, obsahuje práva odpovídající právům zaručeným čl. 8 odst. 1 EÚLP a ochrana osobních údajů hraje zásadní roli při výkonu práva na respektování soukromého a rodinného života zakotveného v článku 8 EÚLP. V souladu s čl. 52 odst. 3 Listiny je tedy třeba uvedenému článku 7 dát tentýž smysl a dosah, jaký je přiznán čl. 8 odst. 1 EÚLP, jak je vykládán judikaturou ESLP(31).
37. ESLP má za to, že ochrana osobních údajů hraje zásadní roli při výkonu práva na respektování soukromého života zakotveného v článku 8 EÚLP a samotné uchovávání údajů týkajících se soukromého života jednotlivce představuje zásah ve smyslu článku 8 bez ohledu na to, zda jsou uložené informace následně použity. Podle tohoto soudu musí vnitrostátní právo mimo jiné zajistit, aby tyto údaje byly relevantní a nebyly nadbytečné ve vztahu k účelům, pro které jsou uchovávány, a aby byly uchovávány ve formě, jež umožňuje identifikaci subjektů údajů po dobu ne delší, než je nezbytné pro účely, pro které jsou uchovávány. Vnitrostátní právo musí rovněž obsahovat účinné záruky na ochranu uložených osobních údajů před nesprávným užíváním a zneužitím a zároveň musí poskytovat konkrétní možnost požádat o výmaz uložených údajů. ESLP však zdůraznil, že si je plně vědom toho, že vnitrostátní orgány jsou v zájmu ochrany svého obyvatelstva, jak je jejich povinností, vedeny k vytváření spisů, které účinně přispívají k potlačování a prevenci některých trestných činů, zejména těch nejzávažnějších. Tyto nástroje by však neměly být zaváděny s nadměrnou maximalizací informací v nich uložených a doby jejich uchovávání(32). V tomto posledním bodě má ESLP za to, že neexistence maximální doby uchovávání osobních údajů odsouzených osob není nutně neslučitelná s článkem 8 EÚLP, ale že existence a fungování určitých procesních záruk je v tomto případě o to nezbytnější(33).
D. K zásahu do základních práv zaručených v článcích 7 a 8 Listiny
38. Jak vyplývá z článku 68 ZMVR a z vyjádření bulharské vlády během jednání, údaje, na které se vztahuje vnitrostátní právní úprava, zahrnuje mimo jiné občanský stav subjektu údajů, trestné činy, z jejichž spáchání je podezřelý nebo za které byl odsouzen, jeho otisky prstů, fotografie a vzorky DNA odebrané pro účely profilování. Vzhledem k tomu, že tyto údaje tedy zahrnují informace o identifikovaných fyzických osobách, dotýkají se různé možné způsoby zpracování těchto údajů základního práva na respektování soukromého života zaručeného v článku 7 Listiny. Mimoto takové způsoby zpracování těchto údajů, jako jsou způsoby uvedené ve vnitrostátní právní úpravě, spadají i pod článek 8 Listiny, protože představují zpracování osobních údajů ve smyslu tohoto článku, a musejí tedy nutně splňovat požadavky na ochranu údajů stanovené v tomto článku(34).
39. Stejně jako ESLP, podle kterého pouhé uchovávání údajů týkajících se soukromého života jednotlivce představuje zásah ve smyslu článku 8 EÚLP(35), Soudní dvůr rozhodl, že uchovávání údajů představuje samo o sobě zásah do základních práv na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny bez ohledu na to, zda dotyčné informace o soukromém životě představují citlivé údaje, zda dotyčné osoby utrpěly z důvodu tohoto zásahu případné nepříznivé následky nebo zda uchovávané údaje budou následně využity(36).
40. Pokud jde o závažnost zásahu spočívajícího v uchovávání údajů, ta byla zjištěna s ohledem na povahu některých údajů, zejména biometrických a genetických údajů obsažených v policejním spisu, přičemž Soudní dvůr označil za významná rizika, která zpracování citlivých údajů představuje pro práva a svobody subjektů údajů, zejména v souvislosti s úkoly příslušných orgánů pro účely stanovené v čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680(37). V tomto ohledu je v bodě 23 odůvodnění této směrnice upřesněno, že vzhledem ke složitosti a citlivosti genetických informací existuje velké riziko, že je správce zneužije nebo opakovaně použije pro různé účely. Bod 51 odůvodnění uvedené směrnice stanoví, že rizika pro práva a svobody fyzických osob mohou vyplynout ze zpracování údajů, které by mohlo vést k fyzické, hmotné nebo nehmotné újmě, zejména v případech, kdy jsou zpracovávány genetické či biometrické údaje za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby nebo kdy jsou zpracovávány údaje o odsouzeních v trestních věcech a trestných činech.
41. Ke zjištění závažnosti zásahu přispívá i doba uchovávání údajů v policejním spisu v tom smyslu, že takové uchovávání je možné po celou dobu života odsouzeného. Konečně z čl. 26 odst. 6 ZMVR vyplývá, že osobní údaje mohou být předávány příslušným orgánům a příjemcům v členských státech Unie, institucím a agenturám Unie, třetím zemím nebo mezinárodním organizacím. V této souvislosti je třeba připomenout, že cílem směrnice 2016/680 je usnadnění volného pohybu osobních údajů mezi příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení v rámci Unie, a předávání těchto osobních údajů do třetích zemí a mezinárodním organizacím pro zajištění účinné justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce(38). V tomto ohledu je třeba připomenout, že právo na ochranu osobních údajů zejména vyžaduje, aby v případě předání osobních údajů z Unie do třetí země bylo zajištěno zachování vysoké úrovně ochrany základních práv a svobod přiznané unijním právem(39).
42. S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je dojít k závěru, že vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení zahrnuje zásahy určité závažnosti do práv zaručených články 7 a 8 Listiny, neboť jejím cílem je mimo jiné vytvořit nástroj pro nepřetržité uchovávání citlivých údajů o osobách odsouzených za trestný čin, které mohou překročit hranice dotčeného státu.
E. K odůvodnění zásahu
43. Jak bylo uvedeno, základní práva zakotvená v článcích 7 a 8 Listiny se neprojevují jako absolutní výsady a z čl. 52 odst. 1 Listiny plyne, že Listina připouští omezení výkonu takových práv za předpokladu, že jsou tato omezení stanovena zákonem, respektují podstatu těchto práv a při dodržení zásady proporcionality jsou nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého(40). Podle bodu 26 odůvodnění směrnice 2016/680 mohou donucovací orgány provádět činnosti za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení, pokud jsou stanoveny právním předpisem a pokud jsou v demokratické společnosti s náležitým přihlédnutím k oprávněným zájmům dotčené fyzické osoby nutné a přiměřené.
44. Pokud jde o dodržení zásady proporcionality, je třeba připomenout, že ochrana základního práva na respektování soukromí vyžaduje v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora, aby byly výjimky z ochrany osobních údajů a její omezení činěny v mezích toho, co je nezbytně nutné, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi více opatřeními vhodnými k dosažení sledovaných legitimních cílů, je třeba zvolit nejméně omezující opatření. Kromě toho nelze při sledování cíle obecného zájmu ztrácet ze zřetele skutečnost, že tento cíl je třeba uvést do souladu se základními právy dotčenými daným opatřením, a to vyváženým poměřením tohoto cíle s dotčenými právy, aby se zajistilo, že nepříznivé následky způsobené tímto opatřením nebudou nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům. Možnost odůvodnit omezení práv zaručených v článcích 7 a 8 Listiny tak musí být posuzována z hlediska závažnosti zásahu, který takové omezení představuje, a musí být ověřeno, že význam cíle obecného zájmu sledovaného tímto omezením je úměrný závažnosti zásahu(41).
1. K dodržení zásady legality
45. Požadavek, aby každé omezení výkonu základních práv bylo stanoveno zákonem, implikuje, že právní základ dovolující zásah do těchto práv musí sám definovat rozsah omezení výkonu dotyčného práva. V tomto ohledu Soudní dvůr mimoto rozhodl, že právní úprava zahrnující opatření, které umožňuje takový zásah, musí stanovit jasná a přesná pravidla pro rozsah a použití předmětného opatření a stanovit minimální požadavky, tak aby osoby, o jejichž osobní údaje jde, měly dostatečné záruky umožňující účinně chránit tyto údaje před rizikem zneužití. Právní základ pro jakékoli zpracování osobních údajů, které spadá do působnosti směrnice 2016/680, proto musí být, jak ostatně zdůraznil unijní normotvůrce v bodě 33 odůvodnění této směrnice, jasný a přesný a jeho použití by mělo být předvídatelné pro jednotlivce. Ti musí být zejména schopni určit okolnosti a podmínky, za nichž může být rozsah práv, která jim uvedená směrnice přiznává, omezen(42).
46. Zkoumání dotčené vnitrostátní právní úpravy, uvedené v předkládacím rozhodnutí a doplněné vyjádřením bulharské vlády podle mého názoru umožňuje se domnívat, že požadavek spočívající ve „kvalitě“ zákona je splněn, přičemž je třeba připomenout, že tento požadavek nevylučuje, aby dotčené omezení bylo formulováno dostatečně širokým způsobem, aby se mohlo přizpůsobit odlišným případům, jakož i změnám situací(43).
47. Zdá se tedy, že evidence a uchovávání údajů v policejním spisu je podle článku 27 ZMVR určeno taxativně k ochraně národní bezpečnosti, boji proti trestné činnosti a udržování veřejného pořádku a zpracování má usnadnit provozní vyšetřovací činnost podrobně popsanou v článku 8 tohoto zákona(44). Rozsah zpracování, pokud jde o povahu příslušných trestných činů, dotčené údaje, podmínky jejich shromažďování, informační fondy, v nichž jsou zpracovávány, a dobu jejich uchovávání, je dostatečně přesně stanoven v článku 68 ZMVR a článku 28 Naredba za reda za izvaršvane i snemane na policejska registracija (nařízení o pravidlech evidence v policejním registru a výmazu z něj, dále jen „NRISPR“). Vnitrostátní právní úprava výslovně a v souladu s bodem 26 odůvodnění směrnice 2016/680 stanoví postupy k zachování neporušenosti a důvěrné povahy osobních údajů, jakož i k jejich zničení prostřednictvím informací poskytnutých subjektu údajů v souladu s články 54 a 55 zakona za zaštita na ličnite danni (zákon o ochraně osobních údajů), zejména pokud jde o práva subjektu údajů požadovat od správce přístup k údajům, jejich opravu nebo výmaz. V tomto ohledu jsou důvody výmazu, postup a účinky výmazu uvedeny v článku 68 ZMVR a článku 18 a násl. NRISPR. Tato ustanovení zní dostatečně přesně a jasně, aby umožnila adresátům zákona řídit jejich chování, a odpovídají tak požadavku předvídatelnosti stanovenému judikaturou ESLP(45).
2. K dodržení podstaty základních práv zaručených v článcích 7 a 8 Listiny
48. Pokud jde o podstatu základního práva na respektování soukromého života, zakotveného v článku 7 Listiny, povaha informací obsažených v policejním spisu se omezuje na specifický aspekt tohoto soukromého života, týkající se trestní minulosti subjektu údajů, což neumožňuje vyvozovat závěry týkající se obecně soukromého života této osoby, jako jsou její každodenní životní návyky, místo jejího trvalého nebo přechodného pobytu, její každodenní nebo jiný pohyb, vykonávané činnosti, její sociální vztahy a společenské kruhy, které navštěvuje, a tím vytvořit její profil. Pokud jde o podstatu práva na ochranu osobních údajů zakotveného v článku 8 Listiny, z výše uvedených úvah vyplývá, že dotčená vnitrostátní právní úprava vymezuje účely zpracování údajů a stanoví taxativní výčet uchovávaných údajů a pravidla určená k zajištění možnosti přístupu k nim, jejich opravy nebo výmazu. Za těchto podmínek se zásah, který s sebou nese uchovávání údajů stanovené touto právní úpravou, nedotýká podstaty základních práv zakotvených ve výše uvedených článcích(46).
3. K cíli obecného zájmu a k otázce, zda je dotčené zpracovávání údajů způsobilé naplnit tento cíl
49. Jak bylo konstatováno v tomto stanovisku, údaje z evidence osob v policejním spise na základě článku 68 ZMVR se používají pro účely ochrany národní bezpečnosti, boje proti trestné činnosti a udržování veřejného pořádku. Bulharská vláda uvedla, že údaje jsou shromažďovány a zpracovávány pro účely trestního řízení, v němž byl subjekt údajů obviněn, a pro porovnání s dalšími údaji shromážděnými při vyšetřování jiných trestných činů. Posledně uvedený účel se týká rovněž srovnání s údaji shromážděnými v jiných členských státech(47).
50. Podle této vlády toto zpracování spadá do rozsahu provozně vyšetřovací činnosti popsané v článku 8 ZMVR, jejíž účely jsou definovány takto: předcházení a odhalování trestných činů, ohrožení národní bezpečnosti a porušování veřejného pořádku; pátrání po osobách, které se vyhýbají trestní odpovědnosti nebo se vyhnuly trestu v trestních věcech, v nichž probíhá veřejné stíhání, jakož i pátrání po pohřešovaných osobách; pátrání po věcech, které jsou předmětem nebo nástrojem spáchání trestného činu nebo mohou být použity jako důkaz; jakož i příprava a zajištění věcných důkazů a jejich předložení příslušným soudním orgánům.
51. Soudní dvůr upřesnil, že cíl ochrany veřejné bezpečnosti je cílem obecného zájmu Unie, kterým lze odůvodnit i závažné zásahy do základních práv zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny. Taková ochrana ostatně přispívá i k ochraně práv a svobod druhého. V tomto ohledu článek 6 Listiny zakotvuje právo každého nejen na svobodu, ale i na bezpečnost, přičemž toto ustanovení zaručuje práva odpovídající těm, která jsou zaručena v článku 5 EÚLP(48). Ve věci týkající se slučitelnosti shromažďování údajů ve stejném bulharském policejním spisu Soudní dvůr jasně rozhodl, že toto zpracování týkající se obviněných v rámci trestního řízení za účelem jejich registrace v rámci trestního řízení sleduje cíle uvedené v čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680, zejména cíle týkající se prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů, které představují cíle obecného zájmu uznané Unií. Dodal, že takové shromažďování může přispět k cíli uvedenému v bodě 27 odůvodnění směrnice 2016/680, podle kterého pro prevenci, vyšetřování a stíhání trestných činů je nutné, aby příslušné orgány mohly osobní údaje shromážděné v souvislosti s prevencí, vyšetřováním, odhalováním či stíháním určitých trestných činů zpracovat také v jiném kontextu, aby mohly lépe chápat trestné činnosti a nalézat souvislosti mezi různými odhalenými trestnými činy(49). Tyto úvahy platí zcela zjevně i pro uchovávání údajů.
52. Skutečnost, že uchovávání údajů v policejním spisu je zpracováním, které umožňuje dosáhnout cílů obecného zájmu, jimiž je odhalování a následně předcházení trestným činům, se mi zdá být obtížně zpochybnitelná. Je zřejmé, že policejní spis obsahující občanskou totožnost, fotografie, biometrické a genetické údaje – a tedy fyzické charakteristiky osoby, jež jsou jedinečné a nepadělatelné – uvedených osob představuje pro bezpečnostní služby plně relevantní vyšetřovací nástroj při objasňování trestných činů a zjišťování jejich pachatelů. V tomto smyslu dotčená vnitrostátní právní úprava odpovídá objektivním kritériím, která vymezují vztah mezi údaji, jež mají být uchovávány, a sledovaným účelem(50).
4. K nezbytnosti a přiměřenosti dotčeného zásahu
53. Jestliže je uchovávání údajů v dotčeném policejním spise zjevně vhodné k dosažení sledovaného cíle obecného zájmu, je třeba dále ověřit, zda je zásah do práv zaručených v článcích 7 a 8 Listiny, který z takového uchovávání vyplývá, omezen na to, co je nezbytně nutné, a to v tom smyslu, že by tohoto cíle nebylo možné rozumně dosáhnout stejně účinným způsobem jinými prostředky, které méně zasahují do těchto základních práv subjektů údajů, a zda tento zásah není nepřiměřený ve vztahu k tomuto cíli, což mimo jiné předpokládá poměření významu tohoto cíle a závažnosti zásahu(51).
54. Při výkonu této kontroly je třeba v projednávané věci přihlédnout k účelu policejního spisu, povaze dotčených trestných činů a počtu osob, které do něj mohou být zapsány, zvláštní citlivosti shromážděných osobních údajů a době jejich uchovávání, právním nebo technickým zárukám stanoveným vnitrostátní právní úpravou pro nahlížení do spisu a kontrolu uchovávání údajů v něm.
a) K účelu spisu
55. Irská vláda ve svém písemném vyjádření v podstatě tvrdila, že uchovávání údajů může být nezbytné pro související kontrolní účely, které slouží veřejnému zájmu v oblasti předcházení trestné činnosti a zajištění veřejné bezpečnosti. Informace obsažené v policejním spisu by tedy měly být k dispozici nejen pro účely vyšetřování pachatelů trestných činů, ale také pro správní policejní účely v rámci šetření před rozhodnutím o přijetí do zaměstnání nebo o prověrce pro výkon určitých veřejných nebo citlivých funkcí, přičemž cílem je ověřit, zda jednání dotčených osob není neslučitelné s výkonem těchto funkcí.
56. Bulharská vláda na jednání potvrdila to, co lze vyvodit z výslovného znění článku 27 ZMVR, totiž že předmětný policejní spis je nástrojem, který má napomáhat soudnímu, nikoliv správnímu vyšetřování. To zjištění má určitý význam s ohledem na důsledky zařazení do evidenčního spisu v tom smyslu, že nepříjemnost zařazení do spisu není doprovázena nemožností přístupu k určitým profesním činnostem(52). Evidence v předmětném policejním spisu není potrestáním, ani dodatečným trestem, její účel je jasně omezen na soudní vyšetřování a její použití je vyhrazeno pro služby podléhající povinnosti mlčenlivosti.
57. Nic to nemění na tom, že se jedná o jediný spis sloužící k mimořádně širokým účelům justiční policie, který obsahuje širokou škálu informací, od prostých informací o občanském stavu až po biometrické a genetické údaje, a obsahuje seznam osob, jež nemají stejné procesní postavení. Namísto jediného zpracování zahrnujícího všechny informace bylo v jiných předpisech považováno za vhodnější stanovit několik policejních spisů se specifickými účely, jediným použitím a druhem údajů.
b) K trestným činům a subjektům údajů
58. Uchovávání údajů v policejním spisu se týká osob obviněných a odsouzených za úmyslné trestné činy stíhané z úřední povinnosti, tedy v tom smyslu, že obžalobu podává státní zástupce. Podle bulharské vlády jsou z této kategorie vyloučeny neúmyslné trestné činy, přestupky a trestné činy soukromé povahy, jakož i některé trestné činy, za které byla uložena správní sankce. Bylo již uvedeno, že převážná většina trestných činů upravených trestním zákoníkem je úmyslná a téměř všechny jsou stíhány z úřední povinnosti(53).
59. Je třeba konstatovat, že vnitrostátní právní úprava neodkazuje na taxativně vyjmenované trestné činy, nerozlišuje trestné činy podle jejich povahy, která je sama o sobě spojena se závažností činů a použitelnou sankcí, ani neobsahuje kritérium týkající se přesné výše trestu odnětí svobody. Různorodé trestné činy jsou tak seskupeny do jedné široké kategorie, i když s výhradou spojenou s nutností úmyslného zavinění, což a priori vede k vyloučení trestných činů nízké závažnosti, u nichž postačuje pouhé fyzické spáchání trestného činu(54), a rovněž trestných činů vyznačujících se prostou neopatrností nebo nedbalostí. Když byla bulharská vláda na jednání požádána o upřesnění kategorie dotčených trestných činů, bohužel pouze uvedla, že se jedná pouze o trestné činy, za které lze uložit trest odnětí svobody v délce nejméně pěti let.
60. Pokud jde o subjekty údajů, je třeba poznamenat, že předmětné zpracování údajů je omezeno s ohledem na věk subjektů údajů, neboť z článku 4 NRISPR vyplývá, že nezletilé osoby nepodléhají evidenci v policejním spise, čímž se počet osob zapsaných v tomto spisu odpovídajícím způsobem snižuje. Předmětné opatření rozlišuje mezi dvěma kategoriemi jednotlivců, tj. osobami obviněnými a osobami odsouzenými. Takto uvedené osoby byly v rámci platných vnitrostátních postupů a na základě objektivních a nediskriminačních skutečností předem identifikovány jako osoby, které představují hrozbu pro veřejnou bezpečnost nebo udržení veřejného pořádku. Členské státy mají možnost přijmout opatření spočívající v uchovávání údajů týkající se osob, které jsou na základě takové identifikace předmětem vyšetřování, tedy kategorie osob, u nichž se lze důvodně domnívat, že spáchaly trestný čin, nebo odsouzení, což odráží skutečnost, že byla zjištěna jejich trestní odpovědnost, tedy situace, které mohou znamenat zvýšené riziko opakování trestné činnosti(55). Opakovaná trestná činnost, chápaná v širším obecném smyslu jako opakované páchání trestné činnosti, je jev, který se každý členský stát snaží měřit a pochopit jeho faktory, což je delikátní úkol, neboť závisí na dostupnosti objektivních a spolehlivých statistických údajů o trestné činnosti. Pokud tyto údaje existují, mohou odhalit, že trestní minulost je důležitým určujícím faktorem opakované trestné činnosti(56).
61. Dále je třeba zdůraznit, že obviněné osoby a jejich údaje „zmizí“ z policejního spisu, jakmile bude trestní řízení proti nim ukončeno rozhodnutím o zastavení nebo zproštění obžaloby podle článku 68 ZMVR, což má samozřejmě dopad na počet osob evidovaných ve spisu, k čemuž bulharská vláda nebyla schopna poskytnout žádné údaje(57).
c) K povaze údajů a době uchovávání
62. Pokud jde o dotčené údaje Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zvýšenou ochranu osob v souvislosti se zpracováním citlivých údajů je třeba, aby se správce tohoto zpracování ujistil, že tohoto cíle nemůže být dosaženo využitím jiných kategorií údajů než těch, které jsou uvedeny v článku 10 směrnice 2016/680(58). Jak již bylo uvedeno, údaje, jejichž uchovávání se předpokládá, zjevně mohou přispívat k předcházení, odhalování nebo stíhání trestných činů souvisejících s bojem proti trestné činnosti a udržováním veřejného pořádku. Stejně tak se mi zdá obtížné domnívat se, že tyto účely lze stejně účinně naplnit pouze na základě informací o občanském stavu nebo fotografických snímků dotyčné osoby, neboť by tím byla nadměrně omezena schopnost vyšetřovatelů objasnit další trestné činy na základě srovnání těchto údajů s údaji shromážděnými ve spise při předchozích vyšetřováních(59). Doba, kdy bylo doznání považováno za královnu důkazů, je naštěstí pryč a prvky shromážděné technickými a forenzními policejními službami pozitivně nahradily v důkazní hierarchii důkazy, které jsou předmětem pochybností. Lze tedy konstatovat, že dotčené údaje jsou relevantní a nejsou nadbytečné vzhledem k účelům zpracování.
63. Kromě toho je třeba poznamenat, že dotčená vnitrostátní právní úprava nestanoví přesnou maximální dobu, po kterou mohou být informace evidované ve spise uchovávány, neboť údaje jsou uchovávány pouze po dobu trvání řízení, jež končí rozhodnutím o odložení případu nebo zproštění obžaloby u některých obviněných osob, nebo po zbytek jejich života v případě těch, kteří jsou pravomocně odsouzeni. Podle informací poskytnutých bulharskou vládou na jednání, jež bude muset ověřit soud, dochází k výmazu z úřední povinnosti v okamžiku úmrtí subjektu údajů, přičemž dědicové mají mimoto právo požádat o výmaz záznamu podle čl. 68 odst. 6 ZMVR. Je třeba se domnívat, že tato situace odpovídá ve vztahu ke znění článku 5 směrnice 2016/680 nestanovení přiměřených lhůt pro výmaz osobních údajů v tom smyslu, že by pojem „lhůta“ měl nutně odpovídat době vyjádřené v letech, měsících nebo dnech? V případě kladné odpovědi znamená toto ustanovení jako alternativu stanovení lhůt pro pravidelné ověřování nutnosti uchovávat tyto údaje ve vnitrostátní právní úpravě(60).
64. Pokud jde o údaje o obviněných osobách a vzhledem k rozhodnutí bulharského zákonodárce neuchovávat je v případě, že na konci řízení, které se jich týká, nedojde k odsouzení, nezbytně nejistá doba trvání tohoto řízení neumožňuje jinou volbu, než formálně stanovit nejzazší lhůtu, jež by zabránila nadměrnému trvání řízení. Pokud jde o odsouzené osoby, domnívám se, že zmínka o úmrtí je skutečně zmínkou o časovém omezení, které je spojeno s biologickým životem subjektu údajů, což vylučuje jakoukoli kvalifikaci neurčitého nebo neomezeného trvání uchovávání údajů(61). Uplynutí doby uchovávání je předem stanoveno, i když přesné datum je již z povahy věci neurčité. V každém případě podotýkám, že bulharská vláda na jednání uvedla, že existuje pravidelné interní ověřování evidence ve spisu, v projednávané věci prováděné každé tři měsíce, což splňuje požadavky článku 5 směrnice 2016/680.
65. Je třeba dodat, že je nesporné, že v závislosti na věku, kdy je subjekt údajů zapsán do spisu, a na věku, kdy zemře, může být doba uchovávání velmi dlouhá, delší než doba stanovená pro zjištění opakované trestné činnosti nebo promlčecí lhůta pro trestní stíhání u nejzávažnějšího trestného činu(62). Tato doba uchovávání je nicméně odůvodněna účelem zpracování soudní policií, tj. shromažďováním indicií a důkazů za účelem identifikace pachatelů minulých nebo budoucích trestných činů s tím, že je třeba uvést, že riziko spojené s trestnými činy bez ohledu na to, jak jsou závažné, je obecné a trvalé povahy(63). Vyřešení neobjasněných případů, k nimž v některých případech dochází velmi pozdě, ukazuje jak na značné obtíže, kterým vyšetřovací útvary čelí, tak na význam dlouhodobého uchovávání biometrických a genetických údajů shromážděných ve spisech(64).
d) K existenci právních a technických záruk v oblasti uchovávání a přístupu k údajům
66. Přiměřenost zásahu, který vyplývá z uchovávání údajů v policejním spisu, nelze zkoumat nezávisle na pravidlech upravujících přístup ke spisu a kontrolu odůvodněnosti uchovávání údajů ve spisu. Podle ESLP je v případě, že si stát přisvojí nejširší pravomoc k neomezenému uchovávání údajů, rozhodující existence a fungování určitých účinných záruk. Vnitrostátní právo tedy musí obsahovat záruky, které účinně chrání uchovávané osobní údaje před nevhodným a zneužívajícím použitím a umožňují vymazání těchto údajů, jakmile se jejich další uchovávání stane nepřiměřeným, zejména tím, že poskytuje konkrétní možnost podat žádost o vymazání uchovávaných údajů(65).
1) K podmínkám nahlížení do spisu
67. Z bodů 28, 56 a 57 odůvodnění směrnice 2016/680 a z článků 24, 25 a 29 této směrnice vyplývá, že členské státy musí přijmout opatření, aby zajistily, že osobní údaje budou zpracovávány způsobem, který zajistí náležitou úroveň zabezpečení a mlčenlivosti, včetně zabránění neoprávněnému přístupu k těmto údajům a k zařízení používanému ke zpracování, jakož neoprávněnému použití těchto údajů a tohoto zařízení. Tato opatření zahrnují vedení záznamů správcem, který může dozorovému úřadu na požádání poskytnout určité množství informací o prováděném zpracování údajů, jakož i logy pro určité operace zpracování, jako je nahlížení, předávání a výmaz. Podle bodu 60 odůvodnění směrnice 2016/680 je správce povinen přijmout opatření ke zmírnění předem posouzených rizik vlastních danému zpracování, kdy rizika spočívají zejména v nepovoleném šíření údajů, jakož i nepovoleném přístupu k nim.
68. Bulharská vláda na jednání uvedla, že vnitrostátní právní úprava je v souladu s těmito požadavky, když poukázala na existenci souboru pravidel, která stanoví zejména vypracování jmenných seznamů úředníků s přístupem k údajům, nutnost, aby každý uživatel uvedl odůvodnění svého práva na přístup, svou totožnost a datum a čas přístupu(66). Tyto záruky týkající se okruhu osob oprávněných nahlížet do spisu a postupů pro nahlížení do spisu se zdají být způsobilé zabránit jakémukoli zneužití nebo podvodnému využití přístupu ke spisu, a tedy nepřiměřenému zásahu do základních práv zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny, což bude muset ověřit předkládající soud.
2) Ke kontrole uchovávání údajů ve spisu
69. Je nesporné, že výše uvedená kontrola, tak jak je stanovena čl. 68 odst. 6 ZMVR, má dvojí povahu, neboť ji provádějí příslušné orgány z úřední povinnosti, a to formou vlastní kontroly, a na odůvodněnou žádost dotčené osoby nebo jejích dědiců, přičemž důvody pro výmaz evidence ve spisu jsou v obou případech taxativně stanoveny v tomto ustanovení. Mezi tyto důvody nepatří situace jednotlivce, který byl rehabilitován, což vedlo k výmazu příslušného odsouzení z rejstříku trestů, a pouze důvod uvedený v čl. 68 odst. 6 bodě 1 ZMVR, týkající se záznamu provedeného v rozporu se zákonem, může být základem žádosti o výmaz ze spisu osoby odsouzené za trestný čin, podané, jako v projednávané věci, v průběhu života této osoby, a tedy před uplynutím zákonné doby uchovávání stanovené k okamžiku jejího úmrtí.
70. V odpovědi na dotaz na jednání ohledně rozsahu čl. 68 odst. 6 ZMVR s ohledem na to, jak jej uplatňují příslušné orgány a soudy, bulharská vláda objasnila, že toto ustanovení umožňuje změnu záznamu o obviněné osobě, který se stal nesprávným v důsledku překvalifikování trestného činu soudem. Vyloučila jakoukoli možnost výmazu záznamu ve spise v důsledku rehabilitace odsouzeného. V této souvislosti připomínám, že předmětný spis je vyšetřovacím nástrojem určeným k usnadnění provozní činnosti soudní policie, a nikoli, striktně vzato, trestním spisem, jako je rejstřík trestů. Tyto dva nástroje neslouží stejnému účelu: jeden je pamětí, která slouží výhradně vyšetřovatelům, aby jim dlouhodobě umožnila objasnit minulé nebo budoucí trestné činy, zatímco druhý má sloužit jako vodítko pro práci soudců při ukládání trestní sankce v dané věci. Pokud tedy dojde k rehabilitaci, která vede k tomu, že je příslušné odsouzení vymazáno z rejstříku trestů, může se jednotlivec případně ocitnout v situaci pachatele, který se dopustil trestného činu poprvé, a je pravděpodobné, že mu bude uložen mírnější trest nebo úprava výkonu trestu. Uchovávání jeho údajů ve spisu je však v zásadě i nadále nezbytné s ohledem na širší cíl tohoto spisu týkající se odhalování, objasňování a předcházení trestných činů.
71. Z vyjádření bulharské vlády přitom vyplývá, že důvod uvedený v čl. 68 odst. 6 bodě 1 ZMVR nezahrnuje posouzení nutnosti uchovávání údajů v časovém rozměru. Zdá se, že ve vnitrostátní právní úpravě ani ve správní či soudní praxi neexistuje žádné ustanovení, které by příslušnému orgánu umožňovalo vymazat záznam ze spisu v rámci čtvrtletních kontrol nebo dotčené osobě požádat o výmaz záznamu, pokud se uchovávání osobních údajů již nejeví jako nezbytné s ohledem na dobu, která uplynula od evidence. Zdá se, že ani předkládající soud, jenž má přezkoumat legalitu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o výmaz, není schopen takové posouzení provést.
F. Dílčí závěr
72. Lze mít za to, že kritéria použitá pro uchovávání údajů, jak jsou popsána výše, jsou dostatečně cílená, přiměřená a konkrétní, a dotčené zpracování osobních údajů respektuje meze nezbytné nutnosti nebo naprosté nezbytnosti? Soudní dvůr by mohl na tuto otázku odpovědět záporně z následujících důvodů.
73. Zaprvé je třeba zdůraznit, že otázka nutnosti uchovávat osobní údaje je obzvláště naléhavá, pokud je zpracování těchto údajů povoleno, jako v projednávané věci, pro preventivní účely. V tomto ohledu je skutečným kritériem odůvodňujícím zaznamenávání a uchovávání údajů v daném policejním spisu nebezpečnost subjektů údajů, což předpokládá posouzení rizika. V projednávané věci je třeba konstatovat, že toto posouzení končí na základě pouhého zjištění existence podezření nebo prokázaného spáchání úmyslného trestného činu, což je kritérium, které není příliš specifické, pokud je znakem skutkové podstaty trestných činů, nebo dokonce samotným základem trestní odpovědnosti. Zdá se mi tedy, že vnitrostátní režim uchovávání zohledňuje minimální stupeň závažnosti ve vztahu k trestnému činu a pokrývá širokou škálu trestných činů proti společenskému řádu, aniž a priori vyžaduje sankci spočívající v trestu odnětí svobody, což umožňuje se domnívat, že se uplatní bez ohledu na povahu nebo závažnost trestného činu(67). Připomínám, že Soudní dvůr měl za to, že takové bulharské právní předpisy, jako jsou předpisy, o které jde ve sporu v původním řízení, jež stanoví shromažďování biometrických a genetických údajů každého obviněného z úmyslného trestného činu stíhaného z úřední povinnosti, jsou v zásadě v rozporu s požadavkem uvedeným v článku 10 směrnice 2016/680, neboť mohou vést k nediferencovanému a generalizovanému shromažďování takových údajů, neboť pojem „úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti“ je obzvláště obecný a může se vztahovat na velké množství trestných činů bez ohledu na jejich povahu a závažnost(68).
74. Statistické studie sice mohou odhalit, že trestní minulost je důležitým faktorem opakované trestné činnosti, zdůrazňují však také existenci objektivních faktorů, které zvyšují riziko opakování trestné činnosti, jako je pohlaví, věk a povaha původního trestného činu, doba potřebná k opakování trestného jednání a skutečnost, že opakování trestné činnosti velmi souvisí s povahou trestného činu, který vedl k zadržení(69). Tím, že se jako kritérium pro uchovávání údajů až do úmrtí dotyčné osoby ponechává jakékoli odsouzení za úmyslný trestný čin, včetně prvního(70), se však zdá, že základní logikou zpracování těchto údajů je obzvláště rozsáhlé zachycení průběhu trestné činnosti, ať už jde o povahu nebo závažnost trestných činů nebo věk pachatele. Stejně jako v případě ESLP si lze položit otázku, zda tento typ logiky, dovedený do určité krajnosti, neznamená v praxi odůvodnění uchovávání informací o všech obyvatelích a o jejich zemřelých rodičích, což by bylo jistě nepřiměřené a irelevantní(71). Podotýkám, že Soudní dvůr rozhodl, že pouhá skutečnost, že je osobě sděleno obvinění z úmyslného trestného činu stíhaného z úřední povinnosti, nemůže být považována za skutečnost, která sama o sobě umožňuje předpokládat, že shromažďování biometrických a genetických údajů je zcela nezbytné s ohledem na cíle, které sleduje(72).
75. Zadruhé se zdá, že údaje jsou uchovávány bez ohledu na nutnost jejich uchovávání až do úmrtí subjektu údajů. Vzhledem ke znění čl. 68 odst. 6 ZMVR a jeho výkladu jsou příslušné orgány oprávněny vymazat údaje pouze ve výjimečných případech, které nesouvisejí s vývojem situace této osoby od doby záznamu ve spisu. Totéž logicky platí i pro opravný prostředek pro výmaz stanovený v témže předpisu, který má uvedená osoba a není dostatečně efektivní, neboť neumožňuje ověřit, zda je doba uchovávání údajů přiměřená účelu daného zásahu. Toto posouzení by mělo zohlednit různá kritéria, jako je povaha a závažnost zjištěných skutků, doba, která uplynula od jejich spáchání, zbývající zákonná doba uchovávání nebo věk žadatele v dané věci s ohledem na jeho osobní situaci, pokud jde o věk, v němž se skutků dopustil, jeho chování od té doby (sociální začlenění, odškodnění obětí) a jeho osobnost, přičemž rehabilitace dané osoby může v tomto kontextu představovat prvek celkového posouzení. Za těchto okolností se zdá být kontrola, kterou má zejména osoba zapsaná do spisu k dispozici, natolik omezená, že je téměř hypotetická(73).
76. Výše učiněná zjištění je třeba vnímat s ohledem na skutečnost, že citlivé údaje mohou být uchovávány po velmi dlouhou dobu a daný spis může dokonce svým uživatelům poskytnout velmi intruzivní funkce pro využití těchto údajů, zejména pro identifikaci, analýzu a porovnávání. Je třeba poznamenat, že v souladu s čl. 68 odst. 3 ZMVR musí policejní orgány pro účely evidence v policejním spisu odebírat vzorky pro účely „profilování DNA“ osob a pořizovat jejich fotografie, u kterých mohou být případně použity techniky pro rozpoznávání obličeje.
V. Závěry
77. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby odpověděl Nejvyššímu správnímu soudu (Varchoven administrativen sad, Bulharsko) následovně:
„Články 4, 5, 8, 10 a čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV, vykládané ve světle a ve spojení s čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie,
musí být vykládány v tom smyslu, že:
brání vnitrostátním právním předpisům, které stanoví uchovávání osobních údajů v policejním spisu, včetně biometrických a genetických údajů, o jakékoli osobě odsouzené za úmyslný trestný čin, bez jakéhokoli dalšího rozlišení ohledně povahy nebo závažnosti trestného činu, a to až do úmrtí této osoby, aniž je možné kontrolovat uchovávání údajů ve spisu s ohledem na dobu, která uplynula od jejich evidence, a případně následně dosáhnout jejich vymazání.
Ověření přiměřenosti doby uchovávání údajů za účelem zpracování s ohledem na situaci odsouzené osoby může zahrnovat rehabilitaci této osoby.“