Věc C‑165/16
Toufik Lounes
proti
Secretary of State for the Home Department
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (England & Wales), Queen’s Bench Division (Administrative Court)]
„Řízení o předběžné otázce – Občanství Unie – Článek 21 SFEU – Směrnice 2004/38/ES – Oprávněné osoby – Dvojí občanství – Občan Unie, který nabyl občanství hostitelského členského státu a zároveň si ponechal původní občanství – Právo pobytu státního příslušníka třetího státu, který je rodinným příslušníkem občana Unie, v tomto členském státu“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 14. listopadu 2017
1. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Oprávněné osoby – Rodinní příslušníci občana Unie, kteří jsou státními příslušníky třetího státu, pobývající v členském státě, jehož je tento občan státním příslušníkem – Vyloučení – Občan Unie, který nabyl občanství hostitelského členského státu a zároveň si ponechal své původní občanství – Neexistence vlivu
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 3 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 16 odst. 1)
2. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Rodinní příslušníci občana Unie, kteří jsou státními příslušníky třetího státu, pobývající v hostitelském členském státě – Občan Unie, který nabyl občanství hostitelského členského státu a zároveň si ponechal své původní občanství – Odvozené právo pobytu v hostitelském členském státě – Podmínky
(Článek 21 odst. 1 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 7 odst. 1 a čl. 16 odst. 1)
1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS musí být vykládána v tom smyslu, že v takové situaci, kdy občan Evropské unie využil svého práva volného pohybu tím, že se přestěhoval do jiného členského státu, než jehož je státním příslušníkem, a v tomto jiném členském státě pobýval podle čl. 7 odst. 1 nebo čl. 16 odst. 1 této směrnice, a následně nabyl občanství tohoto členského státu, přičemž si zároveň ponechal své původní státní občanství, a několik let poté uzavřel sňatek se státním příslušníkem třetího státu, se kterým nadále pobývá na území uvedeného členského státu, tento státní příslušník nemá odvozené právo pobytu v dotyčném členském státě na základě ustanovení uvedené směrnice.
Z článku 3 odst. 1 uvedené směrnice totiž vyplývá, že do její oblasti působnosti spadají a osobami požívajícími práv z ní plynoucích jsou občané Unie, kteří se stěhují „do jiného členského státu, než jehož jsou státními příslušníky“, nebo v takovém členském státě pobývají, a jejich rodinní příslušníci ve smyslu čl. 2 bodu 2 uvedené směrnice, kteří je doprovázejí nebo následují (rozsudek ze dne 12. března 2014, O. a B., C‑456/12, EU:C:2014:135, bod 38).
Kromě toho je sice pravda, že cílem této směrnice je usnadnit a posílit výkon práva občanů Unie na volný pohyb a pobyt na území členských států, nic to však nemění na tom, že jejím předmětem je, jak vyplývá z jejího čl. 1 písm. a), stanovení podmínek výkonu tohoto práva (rozsudky ze dne 5. května 2011, McCarthy, C‑434/09, EU:C:2011:277, bod 33, a ze dne 12. března 2014, O. a B., C‑456/12, EU:C:2014:135, bod 41). Soudní dvůr v tomto ohledu judikoval, že vzhledem k tomu, že podle zásady mezinárodního práva nemůže členský stát odepřít vlastním státním příslušníkům právo na vstup na své území nebo pobyt v něm, a že tito státní příslušníci tam tedy požívají bezpodmínečného práva pobytu, posláním uvedené směrnice není upravit podmínky pobytu občana Unie v členském státě, jehož je státním příslušníkem.
Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že směrnice 2004/38 se již neuplatní na situaci P. N. García Ormazabal od doby, kdy dotyčná nabyla udělením státní občanství ve Spojeném království. Tento závěr nemůže být zpochybněn tím, že P. N. García Ormazabal využila práva volného pohybu tím, že se přestěhovala do Spojeného království a zde pobývala a vedle britského občanství si ponechala španělskou státní příslušnost. Navzdory této dvojí okolnosti totiž platí, že od nabytí tohoto občanství P. N. García Ormazabal již nepobývá v „jiném členském státě, než jehož je státní příslušn[icí]“, ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice, a tudíž již nespadá pod pojem „oprávněná osoba“ z uvedené směrnice ve smyslu tohoto ustanovení.
S přihlédnutím k judikatuře připomenuté v bodech 32 a 37 tohoto rozsudku ani její manžel T. Lounes, který je státním příslušníkem třetího státu, nespadá pod tento pojem, a tudíž mu nenáleží odvozené právo pobytu ve Spojeném království na základě téže směrnice.
(viz body 34, 36, 37, 42, 43, 44, 62 a výrok)
2. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS musí být vykládána v tom smyslu, že v takové situaci, kdy občan Evropské unie využil svého práva volného pohybu tím, že se přestěhoval do jiného členského státu, než jehož je státním příslušníkem, a v tomto jiném členském státě pobýval podle čl. 7 odst. 1 nebo čl. 16 odst. 1 této směrnice, a následně nabyl občanství tohoto členského státu, přičemž si zároveň ponechal své původní státní občanství, a několik let poté uzavřel sňatek se státním příslušníkem třetího státu, se kterým nadále pobývá na území uvedeného členského státu, tento státní příslušník nemá odvozené právo pobytu v dotyčném členském státě na základě ustanovení uvedené směrnice. Takovéto právo pobytu však může mít podle čl. 21 odst. 1 SFEU za podmínek, které nesmí být přísnější než podmínky stanovené směrnicí 2004/38 pro přiznání uvedeného práva státnímu příslušníku třetího státu, který je rodinným příslušníkem občana Unie, jenž využil svého práva volného pohybu a usadil se v jiném členském státě, než jehož je státním příslušníkem.
V projednávané věci je třeba podotknout, že na rozdíl od toho, co v podstatě tvrdí vláda Spojeného království, situaci takového státního příslušníka členského státu, jako je P. N. García Ormazabal, který využil práva volného pohybu tím, že se přestěhoval a legálně pobýval na území jiného členského státu, nelze stavět na roveň čistě vnitrostátní situaci pouze proto, že tento státní příslušník nabyl během tohoto pobytu vedle svého původního občanství i občanství hostitelského členského státu.
Práva přiznaná článkem 21 odst. 1 SFEU státním příslušníkům členských států zahrnují právo vést v hostitelském členském státě běžný rodinný život, za přítomnosti jejich rodinných příslušníků (viz obdobně rozsudek ze dne 25. července 2008, Metock a další, C‑127/08, EU:C:2008:449, bod 62). Skutečnost, že státní příslušník členského státu, který se přestěhoval do jiného členského státu a v tomto státě pobývá, následně nabude státní občanství tohoto jiného členského státu vedle svého původního občanství, nemůže vést k tomu, že tomuto státnímu příslušníku bude uvedené právo odepřeno, neboť v opačném případě by byl popřen užitečný účinek čl. 21 odst. 1 SFEU.
Užitečný účinek práv přiznaných občanům Unie článkem 21 odst. 1 SFEU vyžaduje, aby občan nacházející se v takové situaci, v jaké se nachází P. N. García Ormazabal, mohl nadále mít v hostitelském členském státě práva plynoucí z uvedeného ustanovení poté, co vedle svého původního občanství nabyl státní občanství hostitelského členského státu, a aby si zejména mohl vybudovat rodinný život se svým manželem či manželkou, kteří jsou státními příslušníky třetího státu, tím, že bude posledně jmenovaným přiznáno odvozené právo pobytu.
(viz body 49, 52, 53, 60, 62 a výrok)