Language of document :

Žaloba podaná dne 8. března 2010 - ClientEarth a další v. Komise

(Věc T-120/10)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: ClientEarth (Londýn, Spojené království), Transport & Environment (Brusel, Belgie), European Environmental Bureau (Brusel, Belgie) a BirdLife International (Brusel, Belgie) (zástupce: S. Hockman QC, barrister)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobců

určit, že žalovaná porušila nařízení (ES) č. 1049/20011 a nařízení (ES) č. 1367/20062;

určit, že důvody pro odepření přístupu k dokumentu podle čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1049/2001 musí být uvedeny v písemné odpovědi v rámci předepsaných lhůt dvoufázového správního postupu, nebo od nich musí být jakožto od tvrzení dovolávajících se výjimky nebo liberačního důvodu upuštěno, a že jinak nepodléhají soudnímu přezkumu;

zrušit napadené rozhodnutí ze dne 9. února 2010 (SG.E3/MM/psi-Ares(2010)70321), kterým Komise projevila úmysl odepřít žalobcům přístup k některým dokumentům obsahujícím informace o životním prostředí;

uložit žalované, aby bez prodlení a bez dalších úprav v souladu s článkem 10 nařízení č. 1049/2001 poskytla přístup ke všem požadovaným dokumentům identifikovaným během jejího přezkumu žádosti ze dne 15. října 2009 a potvrzující žádosti ze dne 17. prosince 2009, jakož i k veškerým dokumentům vytvořeným během jejich posuzování;

uložit žalované náhradu nákladů řízení vynaložených žalobci, a případnými vedlejšími účastníky řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Svým návrhem se žalobci podle článku 263 SFEU domáhají zrušení rozhodnutí Komise ze dne 9. února 2010, kterým žalovaná projevila úmysl odepřít žalobcům přístup k některým dokumentům obsahujícím informace o životním prostředí týkající se emisí skleníkových plynů v důsledku výroby biopaliv, které byly vytvořeny nebo využity Komisí v souladu se směrnicí 2009/28/ES3.

Na podporu své žaloby uplatňují žalobci následující žalobní důvody:

Zaprvé byl porušen článek 8 nařízení (ES) č. 1049/2001 z důvodu, že nebyl poskytnut včasný přístup k dokumentům, ani nebyly sděleny důvody pro jeho odepření. Žádost byla podána dne 15. října 2009. Žalovaná částečně žádost zamítla, když zpřístupnila čtyři dokumenty a odepřela přístup ke zhruba dvěma stům dokumentů. Žalobci napadli základ pro toto zamítnutí. Dne 9. února 2010, k němuž uplynula lhůta předepsaná nařízením, Komise odepřela přístup ke zbývajícím dokumentům a odmítla poskytnout pádné důvody pro jeho odepření.

Zadruhé byly porušeny čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001 z důvodu, že nebyly sděleny podrobné důvody pro odepření přístupu k jednotlivým dokumentům. Aby bylo možné výjimku uplatnit, musí být v rámci předepsané lhůty v písemné odpovědi sděleny podrobné důvody pro odepření přístupu ke každému jednotlivému dokumentu. Dne 9. února 2010, k němuž uplynula lhůta předepsaná nařízením, Komise odmítla zbývající dokumenty zpřístupnit, a nesdělila ani žádné podrobné důvody pro odepření přístupu k nim, jak to vyžaduje nařízení a judikatura.

Žalobci navíc tvrdí, že byl porušen článek 4 nařízení (ES) č. 1049/2001 z důvodu, že nebyl proveden konkrétní individuální přezkum obsahu každého jednotlivého dokumentu. Komise je povinna provést konkrétní individuální přezkum obsahu každého jednotlivého dokumentu při určování, zda se na daný dokument nebo jakoukoliv jeho část vztahuje výjimka z obecného pravidla, podle něhož mají být veškeré dokumenty zpřístupněny. Dne 9. února 2010, k němuž uplynula lhůta předepsaná nařízením, Komise přiznala, že tento rozbor ve vztahu k požadovaným dokumentům neprovedla, a v rozsahu, v němž byl nějaký rozbor proveden, nebyl žalobcům zpřístupněn.

Dále žalobci tvrdí, že byl porušen čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1049/2001 a čl. 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 1367/2006 z důvodu protiprávního použití výjimky podle čl. 4 odst. 3. Komise se původně výjimky podle čl. 4 odst. 3 dovolávala ve vztahu ke zhruba dvěma stům dokumentů. Dne 9. února 2010, k němuž uplynula lhůta předepsaná nařízením, Komise dané dokumenty nezpřístupnila. Aby se Komise mohla dovolávat výjimky podle čl. 4 odst. 3, musí prokázat, že dokument nebo informace, která je v něm obsažena, by vážně ohrozily její rozhodovací proces. Žalobci tvrdí, že dokumenty, které obsahují informace o životním prostředí týkající se emisí do životního prostředí, by vážně neohrozily rozhodovací proces Komise a že v rozsahu, v němž se na jakýkoliv dokument nebo informaci výjimka vztahuje, existuje převažující veřejný zájem na jejich zpřístupnění.

Současně žalobci tvrdí, že byl porušen čl. 4 odst. 6 nařízení (ES) č. 1049/2001 z důvodu, že nebyla provedena revize dokumentů. Jakmile Komise odmítne zpřístupnit požadované dokumenty, musí zvážit, zda není možné revidovat ty oddíly, na něž se jinak vztahuje výjimka, a zpřístupnit ty části, na něž se výjimka nevztahuje. Žalobci tvrdí, že Komise revizi nezvážila, ani neprovedla, a v důsledku toho odepřela přístup k informacím nebo částem dokumentů, které měly být jinak zpřístupněny.

Konečně žalobci uvádějí, že žalovaná porušila čl. 4 odst. 7 nařízení (ES) č. 1049/2001 z důvodu, že neurčila období použití výjimky podle čl. 4 odst. 3. Jakmile Komise odmítne zpřístupnit požadované dokumenty nebo jejich části, musí určit období, během něhož se výjimka použije. Žalobci tvrdí, že Komise nepřezkoumala, ani nesdělila období, během něhož se lze jinak platného nároku na uplatnění výjimky dovolávat.

____________

1 - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

2 - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264, s. 13).

3 - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. L 140, s. 16).