Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 18. dubna 2024 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof - Německo) – M-GbR v. Finanzamt O

[Věc C-68/23¹ , Finanzamt O (Jednoúčelové poukazy)]

„Řízení o předběžné otázce – Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Články 30a a 30b – Poukazy poskytované elektronicky – Jednoúčelové poukazy a víceúčelové poukazy – Předplacené karty nebo kódy poukazů k nákupu digitálního obsahu s identifikátorem ‚země‘, který daný digitální obsah zpřístupňuje pouze v uvedeném členském státě“

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: M-GbR

Žalovaný: Finanzamt O

Výrok

Článek 30a a čl. 30b odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve znění směrnice Rady (EU) 2017/2455 ze dne 5. prosince 2017

musí být vykládány v tom smyslu, že

kvalifikace poukazu jako „jednoúčelového poukazu“ ve smyslu čl. 30a bodu 2 směrnice 2006/112 ve znění pozdějších předpisů závisí pouze na podmínkách stanovených v tomto ustanovení, které zahrnují podmínku, že místo poskytnutí služby určené konečným spotřebitelům, na kterou se tento poukaz vztahuje, musí být známo v okamžiku vydání uvedeného poukazu, a to nezávisle na okolnosti, že je předmětem převodů mezi osobami povinnými k dani, které jednají vlastním jménem a jsou usazeny na území jiných členských států, než ve kterém se tito koneční spotřebitelé nacházejí.

Článek 30b odst. 2 směrnice 2006/112 ve znění směrnice 2017/2455

musí být vykládán v tom smyslu, že

další prodej „víceúčelových poukazů“ ve smyslu čl. 30a bodu 3 směrnice 2006/112 ve znění pozdějších předpisů osobou povinnou k dani může být předmětem daně z přidané hodnoty za podmínky, že je kvalifikován jako poskytnutí služby osobě povinné k dani, která jako protiplnění za uvedené poukazy skutečně předává zboží nebo skutečně poskytuje služby konečnému spotřebiteli.

____________

¹ Úř. věst. C 179, 22.5.2023.