USNESENÍ TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
19. března 2012 (*)
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Zneužití dominantního postavení – Zamítnutí stížnosti – Oprávněný zájem – Zájem Společenství – Zčásti zjevně nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná žaloba“
Ve věci T‑273/09,
Associazione „Giùlemanidallajuve“, se sídlem v Cerignola (Itálie), zastoupené L. Missonem, G. Ernesem a A. Pelem, advokáty,
žalobce,
proti
Evropské komisi, zastoupené A. Bouquetem a V. Di Buccim, jako zmocněnci, ve spolupráci s J. Derennem, advokátem,
žalované,
podporované
Fédération internationale de football association (FIFA), se sídlem v Curychu (Švýcarsko), zastoupenou A. Baravem a D. Reymondem, advokáty,
vedlejší účastnicí,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise C(2009) 3916 ze dne 12. května 2009 přijatého na základě čl. 7 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 773/2004, kterým se z důvodu nedostatku oprávněného zájmu a zájmu Společenství zamítá stížnost podaná žalobcem, jež se týká porušení článku 81 ES a článku 82 ES, jehož se měly dopustit Federazione italiana giuoco calcio, Comitato olimpico nazionale italiano, Union of European Football Associations a Fédération Internationale de football association v rámci sankcí uložených Juventus Football Club SpA v Turíně (Itálie) (věc COMP/39464 – Supporters Juventus Turin/FIGC‑CONI‑UEFA‑FIFA),
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení I. Pelikánová, předsedkyně, K. Jürimäe a M. van der Woude (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává toto
Usnesení
Skutečnosti předcházející sporu
1 Associazione „Giùlemanidallajuve“ (dále jen „sdružení“ nebo „žalobce“) je neziskové sdružení založené společníky, menšinovými akcionáři a příznivci podporujícími Juventus Football Club SpA v Turíně (Itálie) (dále jen „klub Juventus“).
2 Sdružení bylo vytvořeno s cílem hájit zájmy svých členů a zpochybnit sankce uložené klubu Juventus v roce 2006 z důvodu některých nedovolených praktik směřujících k ovlivnění jmenování rozhodčích.
3 Tyto sankce uložila klubu Juventus odvolací komise federace Federazione italiana giuoco calcio (Italská fotbalová federace, dále jen „FIGC“) rozhodnutím ze dne 14. července 2006. Sankce poté z podstatné části potvrdil soud federace FIGC rozhodnutím ze dne 25. července 2006 a smírčí a rozhodčí senát Comitato olimpico nazionale italiano (Italský olympijský výbor, dále jen „CONI“) rozhodnutím ze dne 27. října 2006. Sankce vedly k uložení pokuty klubu Juventus, k odejmutí jeho titulu mistra Itálie v sezóně 2004/2005, k neudělení titulu mistra Itálie pro sezónu 2005/2006 a k jeho zařazení na poslední místo ve skupině A mistrovství Itálie ve fotbale v této posledně uvedené sezóně. V důsledku tohoto rozhodnutí musel hrát klub Juventus ve skupině B v sezóně 2006/2007 s penalizací devíti bodů a nemohl se na evropské úrovni zúčastnit Champions League (Liga mistrů) v této sezóně, byť se do této soutěže kvalifikoval.
4 Poté, co sdružení podalo návrh k regionálnímu správnímu soudu v Laziu (dále jen „TAR“), podalo dne 1. června 2007 stížnost ke Komisi Evropských společenství na základě čl. 7 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205). Účelem této stížnosti bylo poukázat na údajná porušení článků 81 ES a 82 ES, kterých se měly dopustit FIGC, CONI, Union of European Football Associations (Unie evropských fotbalových asociací, dále jen „UEFA“) a Fédération internationale de football association (dále jen „FIFA“), a to samostatně nebo společně v rámci sankcí uložených klubu Juventus. Sdružení v podstatě tvrdilo, že jak zřízení orgánů FIGC a CONI, které rozhodují o disciplinárních otázkách (odvolací komise federace FIGC, soud federace FIGC a smírčí a rozhodčí senát CONI), tak řízení vedená těmito orgány byla protiprávní. Navíc podle jeho názoru byla disciplinární opatření neodůvodněně přísná a diskriminační, a poškodila klub Juventus, četné sponzory, akcionáře a příznivce tohoto klubu.
5 Dne 10. července 2007 Komise vyzvala FIGC, CONI, FIFA a UEFA k podání připomínek ke stížnosti. Dne 19. února 2008 vyzvalo sdružení Komisi dopisem, aby se ke stížnosti vyjádřila. Komise dopisem ze dne 14. března 2008 odpověděla, že její služby stížnost přezkoumávají. Dne 26. června 2008 podal žalobce k Tribunálu žalobu pro nečinnost na základě článku 232 ES. Věc byla zapsána do rejstříku pod číslem T‑254/08. Téhož dne Komise požádala sdružení o dodatečné informace. Dne 10. července 2008 Komise požádala sdružení o další upřesnění. Sdružení odpovědělo na tyto dvě žádosti o informace dopisem ze dne 1. srpna 2008.
6 Dopisem ze dne 29. srpna 2008 informovala Komise v souladu s čl. 7 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81) žalobce o tom, že se po přezkumu předložených skutkových a právních okolností domnívá, že sdružení nemá oprávněný zájem na podání stížnosti ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1/2003, a že v každém případě neexistuje dostatečný zájem Společenství na zahájení šetření údajného porušení. Dopisy ze dne 25. září a 30. října 2008 odpověděl žalobce na uvedený dopis tak, že trvá na svém původním stanovisku.
7 Dne 12. května 2009 přijala Komise rozhodnutí C(2009) 3916 na základě čl. 7 odst. 2 nařízení č. 773/2004, kterým stížnost zamítla (dále jen „napadené rozhodnutí“). Komise se primárně dovolávala nedostatku oprávněného zájmu žalobce a podpůrně neexistence dostatečného zájmu Společenství na šetření.
8 Pokud jde o nedostatek oprávněného zájmu, Komise předně zdůraznila, že sdružení nezastupuje zájmy klubu Juventus a že nejedná jeho jménem. Komise měla dále za to, že sdružení neprokázalo poškození ekonomických zájmů svých členů, ať již jde o sponzory nebo o menšinové akcionáře klubu Juventus.
9 Pokud jde o nedostatečný zájem Společenství na šetření uplatněný podpůrně, Komise se domnívala, že i kdyby údajné porušení mohlo ovlivnit obchod v rámci Společenství, oznámené počínání nemá zásadní vliv na fungování společného trhu. V každém případě by pokračování v přezkumu stížnosti přimělo Komisi k šetření, které by bylo vzhledem k malé pravděpodobnosti zjištění protiprávního jednání nepřiměřené.
10 V návaznosti na přijetí napadeného rozhodnutí rozhodl šestý senát Tribunálu o nevydání rozhodnutí ve věci samé ohledně žaloby pro nečinnost podané sdružením (usnesení Tribunálu ze dne 22. prosince 2009, Associazione „Giùlemanidallajuve“ v. Komise, T‑254/08, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí).
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
11 Návrhem došlým dne 10. července 2009 podalo sdružení projednávanou žalobu.
12 Návrhem došlým dne 23. listopadu 2009 FIFA (dále jen „vedlejší účastnice“) požádala o povolení vedlejšího účastenství na podporu návrhových žádání Komise. Této žádosti bylo vyhověno usnesením předsedy šestého senátu ze dne 18. března 2010.
13 Vzhledem k tomu, že došlo ke změně ve složení senátů Tribunálu, byl soudce zpravodaj zařazen ke čtvrtému senátu, a v důsledku toho byla projednávaná věc přidělena právě tomuto senátu.
14 Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– nařídil Komisi, aby provedla šetření za účelem zjištění porušení článku 81 ES a článku 82 ES ze strany FIGC, CONI, UEFA a FIFA s cílem:
– zrušit předpisy porušující článek 81 ES a článek 82 ES a sankce uložené ze strany FIGC, CONI, UEFA a FIFA klubu Juventus;
– uložit FIGC, CONI, UEFA a FIFA povinnost k odpovídající náhradě újmy, kterou skutečně sdružení utrpělo z důvodu porušení článku 81 ES a článku 82 ES těmito podniky a sdruženími podniků;
– rozhodnout o uložení jakékoli účinné sankce.
15 Ve své replice žalobce rovněž navrhuje uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
16 Komise a vedlejší účastnice navrhují, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
17 Podle článku 111 jednacího řádu Tribunálu, je-li Tribunál zjevně nepříslušný k projednání určitého návrhu nebo je-li tento návrh zjevně nepřípustný nebo zjevně postrádá jakýkoli právní základ, může Tribunál rozhodnout usnesením obsahujícím odůvodnění a nepokračovat v řízení.
18 V projednávaném případě pokládá Tribunál věc na základě písemností ve spise za dostatečně objasněnou a na základě tohoto článku rozhodne o projednávané žalobě, aniž zahájí ústní část řízení.
1. K návrhovým žádáním žalobce směřujícím k uložení příkazu Komisi
19 Svým druhým bodem návrhových žádání se žalobce domáhá, aby Tribunál nařídil Komisi, aby provedla šetření za účelem zjištění údajného protiprávního jednání s cílem zrušit dotčené předpisy a sankce, aby uložil FIGC, CONI, UEFA a FIFA povinnost k náhradě újmy, kterou sdružení utrpělo a aby rozhodl o uložení jakékoli účinné sankce.
20 K tomuto Tribunál připomíná, že podle ustálené judikatury unijnímu soudu nepřísluší ukládat příkazy orgánům v rámci přezkumu legality, který vykonává. Podle článku 233 ES je totiž orgán, jehož akt byl prohlášen za neplatný, povinen přijmout opatření vyplývající z rozsudku vydaného v rámci žaloby na neplatnost (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 27. listopadu 1997, Tremblay a další v. Komise, T‑224/95, Recueil, s. II‑2215, bod 36, a citovaná judikatura).
21 Z toho plyne, že návrhová žádání žalobce směřující k uložení příkazu Komisi musejí být odmítnuta jako zjevně nepřípustná.
2. K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení
22 Je třeba podobně jako Komise poznamenat, že žaloba není členěna na žalobní důvody směřující ke zrušení předložené proti napadenému rozhodnutí. Po první části „skutkový stav“ (body 1 až 27 žaloby) následují některé úvahy týkající se projednání stížnosti Komisí (body 28 až 42 žaloby), oprávněného zájmu sdružení (body 43 až 63 žaloby), přípustnosti žaloby k Tribunálu (body 64 až 72 žaloby) a časově omezené povahy sankcí uložených klubu Juventus (body 73 až 76 žaloby). Žaloba dále obsahuje důkladně podloženou část „právní otázky“, která se týká porušení článků 81 ES a 82 ES dotčenými sportovními organizacemi a která opakuje argumenty uplatněné žalobcem v jeho stížnosti vůči oznámeným opatřením, jakož i určitá upřesnění poskytnutá sdružením v odpovědi na dopis Komise ze dne 29. srpna 2008 (body 77 až 368 žaloby).
23 V bodech 371 až 373 žaloby shrnuje žalobce své žalobní důvody takto:
– Komise dostatečně nezohlednila skutkové a právní okolnosti uvedené ve stížnosti, a z tohoto důvodu porušila své poslání provádět a udávat směr politice hospodářské soutěže a svou povinnost uvést odůvodnění;
– je tedy zřejmé, že opatření, jež jsou předmětem stížnosti, zjevně porušují články 81 ES a 82 ES.
24 Jelikož žalobce ve své žalobě v podstatě zopakoval znění své stížnosti, je obtížné, jak to zdůrazňuje Komise, identifikovat žalobní důvody směřující ke zrušení uplatněné proti úvahám Komise uvedeným v napadeném rozhodnutí.
25 Na základě toho, jak pochopila žalobu, se Komise domnívala, že by ve své žalobní odpovědi mohla rozlišit pět žalobních důvodů. Takto identifikované žalobní důvody vycházejí zaprvé z porušení povinnosti Komise uvést odůvodnění, zadruhé z nesprávného uplatnění pojmu „oprávněný zájem“ ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1/2003, zatřetí z porušení poslání Komise provádět a udávat směr politice hospodářské soutěže, začtvrté z nesprávného uplatnění pojmu „zájem Společenství“ na přezkoumání stížnosti a zapáté z porušení článků 81 ES a 82 ES.
26 V replice žalobce tento výklad žaloby nezpochybnil a uspořádal své výtky na základě žalobních důvodů identifikovaných Komisí v její žalobní odpovědi.
27 Komise rovněž v duplice uvedla existenci nového žalobního důvodu, který žalobce uplatnil v replice, vycházející z nedodržení zásady řádné správy.
28 Je třeba připomenout, že na základě čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu musejí všechny žaloby obsahovat předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů. Podle ustálené judikatury musejí být tyto informace dostatečně jasné a přesné, aby umožnily žalované straně připravit obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě, případně bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je pro to, aby byla žaloba přípustná, třeba, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby (usnesení Tribunálu ze dne 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T‑85/92, Recueil, s. II‑523, bod 20; ze dne 21. května 1999, Asia Motor France a další v. Komise, T‑154/98, Recueil, s. II‑1703, bod 49, a rozsudek Tribunálu ze dne 15. června 1999, Ismeri Europa v. Účetní dvůr, T‑277/97, Recueil, s. II‑1825, bod 29). Obdobné požadavky jsou vyžadovány, pokud je na podporu žalobního důvodu uplatňována určitá výtka (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2005, Honeywell v. Komise, T‑209/01, Sb. rozh. s. II‑5527, bod 55, a citovaná judikatura).
29 V projednávaném případě má Tribunál za to, že žaloba obsahuje přes své zjevné nedostatky dostatečné informace k tomu, aby Komise mohla zaujmout stanovisko k věci samé a aby Tribunál mohl vykonat přezkum.
30 Žaloba je tedy přípustná v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení napadeného rozhodnutí. Je tudíž třeba přezkoumat argumenty žalobce na základě žalobních důvodů identifikovaných Komisí, o nichž má Tribunál za to, že v podstatě odpovídají obsahu žaloby.
31 Tribunál nejprve přezkoumá čtvrtý žalobní důvod vycházející z nesprávného uplatnění pojmu „zájem Společenství“. Argumenty žalobce, které lze seskupit v rámci tohoto žalobního důvodu, se totiž zdají být nejobsažnější. Navíc čtvrtý žalobní důvod se týká jednoho z pilířů, na nichž Komise založila své úvahy pro zamítnutí stížnosti, přičemž druhým pilířem je neexistence oprávněného zájmu sdružení (viz body 7 až 9 výše).
32 Je třeba poznamenat, že každý z těchto dvou pilířů sám o sobě postačuje k odůvodnění zamítnutí stížnosti. Za těchto okolností, je-li čtvrtý žalobní důvod vycházející z nesprávného uplatnění pojmu „zájem Společenství“ zamítnut, nebude již třeba analýzy druhého žalobního důvodu týkajícího se nesprávného uplatnění pojmu „oprávněný zájem“ Komisí (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2006, SELEX Sistemi Integrati v. Komise, T‑155/04, Sb. rozh. s. II‑4797, bod 47, a citovaná judikatura).
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného uplatnění pojmu „zájem Společenství“
33 Podle ustálené judikatury může Komise, pokud se rozhodne udělit stížnostem, které projednává a které se týkají porušení článků 81 ES a 82 ES, prioritu, stanovit pořadí, ve kterém tyto stížnosti projedná, a odkázat na zájem Společenství, který daná věc představuje, jako na přednostní kritérium (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 18. září 1992, Automec v. Komise, T‑24/90, Recueil, s. II‑2223, body 83 až 85).
34 Komise musí za účelem posouzení zájmu Společenství na pokračování v přezkumu věci zejména porovnat význam údajného protiprávního jednání pro fungování společného trhu, pravděpodobnost možnosti prokázat jeho existenci a rozsah nezbytných vyšetřovacích opatření s cílem splnit za co nejlepších podmínek svůj úkol dohlížet na dodržování článků 81 ES a 82 ES (rozsudek Automec v. Komise, bod 33 výše, bod 86).
35 Za předpokladu, že je učiněn závěr, že je ovlivněn obchod uvnitř Společenství, tak bude stížnost na porušení článků 81 ES a 82 ES prošetřena Komisí pouze tehdy, existuje-li dostatečný zájem Společenství. Tak tomu může být především tehdy, je-li vytýkané protiprávní jednání způsobilé přivodit významná narušení fungování společného trhu (rozsudek Soudního dvora ze dne 23. dubna 2009, AEPI v. Komise, C‑425/07 P, Sb. rozh. s. I‑3205, bod 54).
36 Přezkum, který provádí unijní soud, vůči výkonu diskreční pravomoci, která je Komisi přiznána v rámci vyřizování stížností, nemůže vést uvedený soud k tomu, aby nahradil posouzení významu věci pro Společenství provedené Komisí svým posouzením, ale má za cíl ověřit, že napadené rozhodnutí není založeno na věcně nesprávných skutkových zjištěních a že není stiženo nesprávným právním posouzením ani zjevně nesprávným posouzením skutkového stavu nebo zneužitím pravomoci (rozsudky Tribunálu ze dne 14. února 2001, SEP v. Komise, T‑115/99, Recueil, s. II‑691, bod 34, a ze dne 26. ledna 2005, Piau v. Komise, T‑193/02, Sb. rozh. s. II‑209, bod 81).
37 V projednávaném případě Komise vyloučila existenci zájmu Společenství na šetření na základě dvou úvah.
38 Primárně se Komise v bodech 41 až 49 napadeného rozhodnutí domnívala, že oznámené počínání nemá zásadní vliv na fungování společného trhu ve smyslu výše zmíněné judikatury, a to ze čtyř důvodů, a sice z důvodu zaprvé omezeného hospodářského dopadu věci a dotčení omezeného počtu spotřebitelů, zadruhé předložení věci příslušným vnitrostátním soudům, zatřetí omezeného zeměpisného dopadu předpokládaných omezení a začtvrté ukončení účinků údajných omezení.
39 Podpůrně měla Komise v bodech 50 až 56 napadeného rozhodnutí za to, že pokračování v přezkumu stížnosti by ji v každém případě přimělo k šetření, které by bylo vzhledem k malé pravděpodobnosti zjištění protiprávního jednání nepřiměřené.
40 Komise, podporovaná vedlejší účastnicí, poukazuje na to, že žalobce nezpochybnil tuto druhou část jejích úvah uplatněnou podpůrně v napadeném rozhodnutí. Z toho podle Komise plyne, že i kdyby argumenty žalobce týkající se první části jejích úvah byly opodstatněné, nestačilo by to ke zpochybnění jejího závěru o tom, že neexistuje zájem Společenství na šetření. Argumenty uplatněné žalobcem v rámci čtvrtého žalobního důvodu by tedy byly irelevantní.
41 Takový argument nelze přijmout.
42 Přestože žalobce formálně nezpochybňoval opodstatněnost závěru Komise o nepřiměřené povaze šetření vzhledem k malé pravděpodobnosti zjištění protiprávního jednání, v bodě 373 žaloby uvedl, že opatření, jež jsou předmětem stížnosti, jsou jasně v rozporu s články 81 ES a 82 ES. V bodě 146 repliky žalobce tvrdí, že ve své stížnosti uvedl skutkové a právní okolnosti nezbytné k tomu, aby Komisi co nejvíce usnadnil její šetření. Z toho plyne, že žaloba, zejména její část „právní otázky“, která se týká porušení článků 81 ES a 82 ES dotčenými sportovními organizacemi, může být vykládána tak, že jejím předmětem je zpochybnit i podpůrný závěr Komise, jenž je uveden v bodech 50 až 56 napadeného rozhodnutí a jenž se týká malé pravděpodobnosti prokázání existence protiprávního jednání.
43 Po tomto konstatování je třeba zaprvé přezkoumat, zda závěr Komise o neexistenci zásadního vlivu na fungování společného trhu, jenž byl primárně uplatněn v bodech 41 až 49 napadeného rozhodnutí, spočívá na věcně nepřesných skutkových zjištěních nebo je stižen nesprávným právním posouzením, zjevně nesprávným posouzením skutkového stavu nebo zneužitím pravomoci. Není-li legalita tohoto závěru žalobcem zpochybněna, nebude již třeba analýzy týkající se podpůrného závěru Komise uvedeného v bodech 50 až 56 napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek SELEX Sistemi Integrati v. Komise, bod 32 výše, bod 47).
44 Žalobce nejprve v bodě 28 žaloby zdůrazňuje, že Komise dospěla k závěru o neexistenci zájmu Společenství a zásadního vlivu na fungování společného trhu na základě čtyř argumentů (viz bod 38 výše), z nichž tři – vycházející z omezeného hospodářského dopadu věci, předložení věci příslušným vnitrostátním soudům a ukončení účinků údajných protiprávních jednání – jsou irelevantní, neboť se netýkají problematiky související s ovlivněním obchodu mezi členskými státy.
45 Žalobce dále rozptýleně a izolovaně uplatňuje v žalobě vícero argumentů, na které lze nahlížet tak, že jejich účelem je zpochybnit úvahy Komise týkající se neexistence zásadního vlivu na fungování trhu. Tyto argumenty se týkají zaprvé mezinárodního dosahu věci, zadruhé přetrvávání účinků oznámeného protiprávního jednání, zatřetí nedostatečnosti vnitrostátních opravných prostředků a začtvrté hospodářského dosahu věci.
K mezinárodnímu dosahu věci
46 Je třeba nejprve shromáždit argumenty žalobce, které se mohou týkat zeměpisného dosahu údajného protiprávního jednání.
47 V části žaloby nadepsané „právní otázky: porušení článků 81 [ES] a 82 [ES]“ žalobce v bodech 123 až 138 žaloby trvá na mezinárodním charakteru sporu a tvrdí, že se oznámená opatření nevymykají zákazu v článcích 81 ES a 82 ES, neboť mají zásadní vliv na fungování trhu, jelikož mají tyto praktiky vliv na celé italské území (rozdělení trhu na úrovni Itálie) a omezují volnou hospodářskou soutěž na evropské úrovni (nemožnost, aby se klub Juventus účastnil Champions League z důvodu vazeb existujících mezi FIGC, CONI, UEFA a FIFA).
48 Žalobce v bodech 144 až 158 žaloby rovněž tvrdí, že omezující účinky hospodářské soutěže, na které u Komise poukazoval, způsobují citelné ovlivnění obchodu mezi členskými státy. To samé platí i pro argumenty, které uplatnil u Komise a které se týkají narušení volného pohybu kapitálu ve smyslu článku 56 ES. V tomto ohledu žalobce v bodech 159 až 171 žaloby vysvětluje, že sankce uložené klubu Juventus omezily investice klubu, jeho akcionářů a osob hodlajících nabýt podíly na kapitálu klubu, což ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Slovní spojení „které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy“ ve smyslu článků 81 ES a 82 ES má být totiž chápáno tak, že zahrnuje všechny kartelové dohody, které mohou ohrozit dosažení cílů Smlouvy, nehledě na otázku, zda mohou omezit obchod mezi členskými státy.
49 K tomuto je nutno konstatovat, jak to zdůrazňuje Komise, že žalobce zjevně zaměňuje ovlivnění obchodu mezi členskými státy ve smyslu článků 81 ES a 82 ES s pojmem „významné narušení fungování trhu“. Jedná se však o odlišné pojmy, které jsou jasně definovány judikaturou (rozsudek AEPI v. Komise, bod 35 výše, bod 49).
50 ovlivnění obchodu mezi členskými státy, na který žalobce odkazuje, je totiž podmínkou pro uplatnění článků 81 ES a 82 ES. Bez ovlivnění obchodu uvnitř Společenství se tato ustanovení neuplatní (viz rozsudek AEPI v. Komise, bod 35 výše, body 50 a 51, a citovaná judikatura).
51 Naproti tomu otázka významného narušení fungování trhu, na který odkázala Komise, když v bodech 41 až 49 napadeného rozhodnutí zdůraznila neexistenci zásadního vlivu na fungování společného trhu, spadá do rámce diskreční pravomoci Komise, která ji umožňuje odmítnout přezkoumání stížnosti. Tento totiž představuje jedno z kritérií hodnocení existence dostatečného zájmu Společenství na prošetření stížnosti Komisí. V tomto rámci je Komise povinna v každém projednávaném případě posoudit závažnost údajného narušení hospodářské soutěže a přetrvávání jeho účinků. Tato povinnost zejména znamená, že Komise zohlední dobu trvání a význam oznámeného protiprávního jednání, jakož i jeho dopad na stav hospodářské soutěže v Unii (viz rozsudek AEPI v. Komise, bod 35 výše, body 52 a 53, a citovaná judikatura).
52 Jak bylo připomenuto v bodě 35 výše, Komise má při neexistenci významného narušení fungování společného trhu právo odmítnout přezkoumání stížnosti, i kdyby oznámené počínání ovlivňovalo obchod mezi členskými státy ve smyslu článků 81 ES a 82 ES (rozsudek AEPI v. Komise, bod 35 výše, bod 54).
53 Argumenty žalobce, jejichž účelem je prokázat ovlivnění obchodu mezi členskými státy, jsou tudíž irelevantní.
54 Konečně, i kdyby některé výtky žalobce mohly být vykládány tak, že je jejich cílem zpochybnit posouzení Komise, co se týče neexistence narušení fungování trhu, což není tento případ, žádný důkaz předložený žalobcem nemůže zpochybnit opodstatněnost napadeného rozhodnutí v tomto bodě.
55 Jak totiž v bodech 43 a 47 napadeného rozhodnutí Komise uvádí, dopad sankce uložené klubu Juventus na soutěžní strukturu fotbalového trhu nemá významný dosah: klub nadále hrál ve skupině B a mohl pokračovat v účasti ve skupině A mistrovství Itálie již rok poté, co mu byla uložena sankce a v Champions League dva roky po téže sankci. Během sezón 2006/2007 a 2007/2008 se mohl Champions League účastnit jiný italský klub, aby reprezentoval Itálii. Argumenty žalobce týkající se případného vlivu na stanovení cen fotbalovými kluby z důvodu sankcí uložených klubu Juventus a dále údajná tichá dohoda mezi velkými evropskými kluby po zařazení do skupiny B klubu Juventus, nejsou nikterak podloženy, a nezpochybňují tudíž závěr Komise, podle kterého dotčená opatření neměla zásadní vliv na fungování společného trhu.
56 Je tedy třeba odmítnout argumenty žalobce týkající se mezinárodního dosahu věci jako irelevantní a v každém případě jako zjevně postrádající jakýkoliv právní základ.
K ukončení účinků údajných omezení
57 Žalobce zejména v bodech 73 až 76 žaloby popírá závěr, ke kterému dospěla Komise v bodě 48 napadeného rozhodnutí, týkající se nedostatku zájmu Společenství na šetření z důvodu ukončení účinků údajných omezení.
58 Komise tyto argumenty žalobce odmítá.
59 K tomuto je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury může Komise oprávněně rozhodnout, pokud takovéto rozhodnutí odůvodní, že nevyhoví stížnosti, jež poukazuje na praktiky, které byly později ukončeny (rozsudek Tribunálu ze dne 16. září 1998, IECC v. Komise, T‑133/95 a T‑204/95, Recueil, s. II‑3645, bod 146). Pokud však Komise zamýšlí založit své úvahy na skutečnosti, že jednání bylo ukončeno, je povinna při posuzování zájmu Společenství na přezkumu stížnosti ověřit, zda přetrvávají protisoutěžní účinky, a zohlednit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání (rozsudek Tribunálu ze dne 12. září 2007, UFEX a další v. Komise, T‑60/05, Sb. rozh. s. II‑3397, bod 74). Jestliže Komise tyto povinnosti dodrží, může stížnost zamítnout, i kdyby bylo protiprávní jednání dlouhodobé a mělo zvýšený stupeň závažnosti, pokud se neopře o věcně nesprávná skutková zjištění a nedopustí se zjevně nesprávného posouzení (výše citovaný rozsudek UFEX a další v. Komise, bod 140).
60 Ve světle této judikatury žalobce zjevně neprávem tvrdí, že doba trvání údajného protiprávního jednání a přetrvávání jeho účinků nejsou relevantními faktory pro posouzení zájmu Společenství na šetření.
61 Navíc žalobce nepodal žádný důkaz, který by umožňoval pochopit, jak přetrvávaly protisoutěžní účinky údajného protiprávního jednání s ohledem na skutečnost, že se klub Juventus mohl rychle znovu účastnit soutěží ve skupině A mistrovství Itálie a v Champions League. Žalobce rovněž neprokázal, jak mohly finanční dopady nesené klubem Juventus trvale ovlivnit ceny uplatňované tímto klubem a konkurenčními kluby.
62 Konečně na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, teoretická možnost, že sportovní organizace budou napadené počínání v budoucnu opakovat, neumožňuje domnívat se, že účinky oznámených opatření v projednávaném případě přetrvávají.
63 Z toho plyne, že Komise mohla právem dospět k nedostatku zájmu Společenství zejména z důvodu ukončení účinků údajného protiprávního jednání.
64 Argumenty žalobce musejí být tudíž odmítnuty jako zjevně postrádající jakýkoliv právní základ.
K možnosti předložení věci vnitrostátním soudům
65 Žalobce napadá závěr Komise uvedený v bodech 45 a 46 napadeného rozhodnutí, podle kterého bylo možné zamítnout stížnost zejména z důvodu možnosti předložení věci vnitrostátním orgánům a soudům.
66 Komise, podporovaná vedlejší účastnicí, argumenty žalobce zpochybňuje.
67 K tomuto je třeba připomenout, že je skutečnost, že vnitrostátnímu soudu nebo vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž již byla předložena otázka, zda je kartelová dohoda či praktika v souladu s články 81 ES a 82 ES, skutečností, jež může být zohledněna Komisí při hodnocení zájmu Společenství ve věci (rozsudky Tribunálu ze dne 24. ledna 1995, Tremblay a další v. Komise, T‑5/93, Recueil, s. II‑185, bod 62, a ze dne 3. července 2007, Au Lys de France v. Komise, T‑458/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 72).
68 Podle judikatury, pokud jsou účinky protiprávních jednání tvrzených ve stížnosti z podstatné části pociťovány pouze na území jednoho členského státu a pokud stěžovatel předložil spory týkající se těchto protiprávních jednání příslušným soudům a správním orgánům tohoto členského státu, je Komise oprávněna zamítnout stížnost z důvodu chybějícího zájmu Společenství za podmínky, že vnitrostátní soudy mohou dostatečně zaručit dodržení práv stěžovatele, což předpokládá, že dané soudy mohou shromáždit skutkové informace pro určení, zda dotčené jednání představuje protiprávní jednání (rozsudky Automec v. Komise, bod 33 výše, body 89 až 96, a Au Lys de France v. Komise, bod 67 výše, bod 83).
69 V projednávaném případě na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, nemá dopad oznámených opatření na evropské úrovni, jak je uvedeno v bodě 55 výše, zásadní význam, jelikož se těžiště věci nachází v Itálii.
70 Mimoto žalobce neposkytl žádnou indicii o tom, že by opravné prostředky, které skýtá italské právo, neumožňovaly dostatečně chránit jeho práva. Naopak ze spisu vyplývá, že sdružení zaprvé podpořilo klub Juventus v rámci jeho žaloby podané k TAR proti rozhodnutí soudu federace FIGC ze dne 25. července 2006 a zadruhé samo podalo žalobu k TAR proti rozhodnutí smírčího a rozhodčího senátu CONI ze dne 27. října 2006. Skutečnost, že TAR prohlásil řízení za bezpředmětné v důsledku zpětvzetí žaloby klubu Juventus, a okolnost, že žaloba sdružení byla prohlášena za nepřípustnou podle vnitrostátního práva, nezpochybňuje možnost, kterou žalobce měl, a sice předložit věc vnitrostátním soudům (v tomto smyslu viz rozsudek Au Lys de France v. Komise, bod 67 výše, bod 86). Mimoto sdružení mohlo předložit věc italskému orgánu pro hospodářskou soutěž, což je možnost, které žalobce v projednávané věci nevyužil.
71 Pokud jde o údajný nátlak na klub Juventus, aby nevykonal své právo podat žalobu k vnitrostátním soudům, je nutno konstatovat, jak to uznává sám žalobce v bodech 13 a 364 žaloby, že klubu Juventus nikdy nebyly odepřeny opravné prostředky, kterými disponoval na vnitrostátní úrovni ke zpochybnění rozhodnutí přijatých odvolacími orgány sportovních organizací.
72 Konečně argumenty žalobce, podle kterých italské soudy nebyly s to shromáždit skutkové informace pro určení, zda dotčené jednání představuje porušení článků 81 ES a 82 ES, jsou nepodložené. Skutečnost, že se žalobce domnívá, že Komise mohla lépe projednat jeho stížnost, je totiž pouze subjektivní názor, který nemůže tento orgán nutit k tomu, aby prošetřil stížnost tak, jako by spadala do jeho výlučné pravomoci.
73 Je tedy třeba učinit závěr, že se Komise nedopustila žádného pochybení, když měla za to, že předložení věci vnitrostátním soudům bylo relevantním faktorem pro zamítnutí stížnosti.
74 Argumenty žalobce musejí být tudíž odmítnuty jako zjevně postrádající jakýkoliv právní základ.
K omezenému hospodářskému dosahu věci
75 Žalobce napadá zejména v bodech 139 až 143 a 150 až 157 žaloby závěry, které Komise formuluje v bodech 42 až 44 napadeného rozhodnutí, k otázce omezeného hospodářského dosahu věci.
76 K tomuto je třeba uvést, že číselné údaje poskytnuté žalobcem v bodě 151 žaloby týkající se hospodářské ztráty, kterou klub Juventus utrpěl, nebyly Komisi předloženy před přijetím napadeného rozhodnutí. Podle ustálené judikatury však platí, že v rámci žaloby na neplatnost podané na základě článku 230 ES musí být legalita aktu posuzována podle informací, které měl k dispozici orgán, jenž akt vydal, v okamžiku jeho přijetí (viz například rozsudek Tribunálu ze dne 4. března 2009, Itálie v. Komise, T‑424/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 169). Jak to zdůraznila Komise, číselné údaje poskytnuté žalobcem musejí být tudíž prohlášeny za zjevně nepřípustné.
77 V odpovědi na nepřípustnost těchto údajů, kterou namítala Komise v žalobní odpovědi, žalobce ve fázi repliky tvrdil, že tyto údaje byly již zmíněny v jeho stížnosti a že Komise porušila zásadu řádné správy, jelikož nikdy nepožádala sdružení o sebemenší dodatečnou informaci v tomto ohledu a obecněji pokud jde o prvky její stížnosti, které byly kvalifikovány jako nedostatečné v napadeném rozhodnutí.
78 K tomuto je třeba připomenout, že podle čl. 48 odst. 2 jednacího řádu nelze v průběhu řízení předkládat nové důvody, ledaže se zakládají na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.
79 Je přitom třeba podobně jako Komise konstatovat, že argument uplatněný žalobcem založený na porušení zásady řádné správy představuje nový důvod ve smyslu uvedeného článku, a musí být tudíž prohlášen za nepřípustný.
80 Argument žalobce nebyl totiž uplatněn ve fázi žaloby a nesouvisí s žalobními důvody identifikovanými Komisí. Jak to bude uvedeno v bodech 100 až 106 dále, žalobce se v rámci třetího žalobního důvodu uplatněného v žalobě omezil na oznámení skutečnosti, že Komise nezohlednila skutkové a právní okolnosti uplatněné ve stížnosti. Žaloba však neobsahuje žádnou výtku týkající se otázek, které Komise měla položit sdružení a které se týkají zejména hospodářského dopadu oznámených sankcí na klub Juventus.
81 V každém případě, i kdyby argumenty žalobce týkající se nedodržení zásady řádné správy mohly být prohlášeny za přípustné, což není tento případ, nelze Komisi v rámci žaloby podané proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti v oblasti hospodářské soutěže vytýkat, že nezohlednila skutečnost, se kterou ji stěžovatel neseznámil a jejíž existenci mohla zjistit pouze zahájením šetření (rozsudek Tribunálu ze dne 4. března 2003, FENIN v. Komise, T‑319/99, Recueil, s. II‑357, bod 43). Vzhledem k tomu, že jedinou povinností Komise je přezkoumat skutkové a právní okolnosti, se kterými ji seznámil stěžovatel, nepřísluší jí na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, prokazovat, že přijala vyšetřovací opatření (rozsudek Tribunálu ze dne 12. května 2010, EMC Development v. Komise, T‑432/05, Sb. rozh. s. II‑1629, body 58 a 59).
82 Kromě toho je nutno konstatovat, že hospodářská ztráta, kterou údajně utrpěl jediný sankcionovaný hospodářský subjekt, neumožňuje bez dalšího učinit závěr o existenci zásadního vlivu na fungování trhu a o nezbytnosti toho, aby Komise vynaložila své omezené zdroje na prošetření údajného protiprávního jednání.
83 V projednávaném případě Komise v bodě 43 napadeného rozhodnutí poznamenala, aniž jí žalobce oponoval, že se třicet dva klubů každoročně účastní Champions League a že se jí jiný italský fotbalový klub mohl účastnit namísto klubu Juventus. Klub Juventus mohl znovu soutěžit s ostatními evropskými mužstvy během sezóny 2008/2009. Na základě těchto skutečností mohla Komise v bodě 44 napadeného rozhodnutí správně učinit závěr, že věc má omezený dosah a že neexistuje dostatečný zájem Společenství na pokračování hloubkového šetření.
84 Jak je uvedeno v bodě 55 výše, tato konkrétní zjištění nemohou být zpochybněna obecnými a nepodloženými tvrzeními žalobce, jež se týkají zaprvé údajného narušení celkového fungování fotbalového trhu a zadruhé případného vlivu na stanovení cen fotbalovými kluby a údajné možné tiché dohody mezi velkými kluby.
85 Z toho plyne, že výtky žalobce týkající se hospodářského dosahu věci musejí být zamítnuty jako zčásti zjevně nepřípustné a v každém případě jako zjevně postrádající jakýkoliv právní základ.
86 S ohledem na výše uvedené je třeba učinit závěr, že Komise mohla správně stanovit neexistenci zásadního vlivu na fungování trhu, a z tohoto důvodu stížnost zamítnout.
87 Vzhledem k tomu, že legalita tohoto závěru primárně uplatněného Komisí nebyla žalobcem zpochybněna, není již namístě přezkoumat, jak je uvedeno v bodě 43 výše, zda Komise došla neprávem k podpůrnému závěru, že by ji pokračování v přezkumu stížnosti v každém případě přimělo k šetření, které by bylo vzhledem k malé pravděpodobnosti zjištění protiprávního jednání nepřiměřené.
88 Čtvrtý žalobní důvod předložený v podstatě žalobcem musí být tudíž zamítnut jako zčásti irelevantní, zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně postrádající jakýkoli právní základ.
89 Jelikož Komise mohla právoplatně zamítnout stížnost pro neexistenci zájmu Společenství na šetření, není již nezbytné, jak je uvedeno v bodě 32 výše, přezkoumat druhý žalobní důvod identifikovaný Komisí a vycházející z nesprávného uplatnění pojmu „oprávněný zájem“.
K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění
90 Žalobce v bodech 38 až 42 a 372 žaloby tvrdí, že je napadené rozhodnutí odůvodněno stručně a že nikterak neodkazuje na skutkové a právní okolnosti, kterých se dovolával při správním řízení. Vysvětlení Komise podle názoru žalobce neumožňují účastníkům řízení nebo příslušnému soudu určit, jak Komise použila právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže v projednávaném případě.
91 V replice žalobce upřesňuje, že Komise měla vylíčit právní a skutkové důvody, které ji vedly k domněnce, že dopad údajného protiprávního jednání na obchod mezi členskými státy nebyl dostatečný, neboť taková analýza předchází výkonu její diskreční pravomoci ve věci zamítnutí stížností. Žalobce rovněž poukazuje na to, že Komise neodpověděla na jeho argument, podle kterého rozhodnutí sportovních organizací překračují hranice Itálie a jejich účinky stále přetrvávají. Konečně Komise nevysvětlila, v čem by byl její úkol natolik nepřiměřený ve vztahu ke sporné situaci.
92 Komise odmítá argumenty žalobce.
93 Z ustálené judikatury vyplývá, že odůvodnění individuálního rozhodnutí musí umožnit osobě, které je určeno, aby se seznámila s důvody, které vedly k přijetí opatření, a mohla tak případně uplatnit svá práva a ověřit, zda rozhodnutí je či není opodstatněné, a dále unijnímu soudu, aby mohl vykonat přezkum (viz rozsudek Au Lys de France v. Komise, bod 67 výše, bod 96, a citovaná judikatura).
94 V této souvislosti je třeba připomenout, že Komise není v odůvodnění rozhodnutí, které přijala za účelem zajištění provádění pravidel hospodářské soutěže, povinna vyjádřit se ke všem argumentům, které zúčastněné osoby uplatňují na podporu svého návrhu, avšak stačí, že popíše skutkové okolnosti a právní úvahy, které mají základní význam v systematice rozhodnutí (rozsudky Tribunálu ze dne 18. září 1996, Asia Motor France a další v. Komise, T‑387/94, Recueil, s. II‑961, bod 104, a ze dne 17. července 1998, ITT Promedia v. Komise, T‑111/96, Recueil, s. II‑2937, bod 131).
95 Pokud jde nejprve o výtku žalobce, podle které vysvětlení Komise neumožňují určit, jak Komise použila právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže, je nutno konstatovat, že, jak je uvedeno v bodech 7 až 9 a 51 výše, Komise nerozhodovala v napadeném rozhodnutí o porušení článků 81 ES a 82 ES, avšak v souladu s judikaturou pouze zamítla stížnost poté, co zejména odůvodnila neexistenci významného narušení fungování trhu. Argumenty uplatněné žalobcem týkající se údajného neuvedení odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto bodě směřují ve skutečnosti k napadení nezaujetí postoje Komise k údajnému porušení článků 81 ES a 82 ES dotčenými sportovními organizacemi.
96 Z napadeného rozhodnutí jasně vyplývá, že Komise stížnost zamítla primárně pro nedostatek oprávněného zájmu žalobce a podpůrně pro nedostatek zájmu Společenství.
97 Pokud jde konkrétně o nedostatek zájmu Společenství, Komise podrobně vylíčila důvody, které ji vedly k závěru o tom, že případný vliv na obchod mezi členskými státy nebyl dostatečný a že účinky údajného protiprávního jednání skončily. Argumenty žalobce týkající se skutečnosti, že Komise nezohlednila jeho argumenty v tomto ohledu, směřují ve skutečnosti k napadení opodstatněnosti závěrů Komise v tomto bodě.
98 Pokud jde o nepřiměřenou povahu šetření ve vztahu k pravděpodobnosti prokázání protiprávního jednání, je třeba konstatovat, že Komise jasným a podloženým způsobem vylíčila své úvahy v bodech 50 až 56 napadeného rozhodnutí.
99 Ve světle těchto úvah je třeba zamítnout první žalobní důvod žalobce jako zjevně postrádající jakýkoli právní základ.
Ke třetímu žalobnímu důvodu týkajícímu se porušení poslání Komise provádět a udávat směr politice hospodářské soutěže
100 Žalobce zejména v bodech 370 až 372 žaloby poukazuje na to, že Komise porušila své všeobecné poslání provádět a udávat směr politice hospodářské soutěže tím, že se ohradila procesní argumentací, aby unikla své hlavní povinnosti, jíž je dbát na provádění práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže, a tím, že dostatečně nezohlednila skutkové a právní okolnosti vylíčené ve stížnosti.
101 K tomuto je třeba připomenout, že Komise nemá povinnost zahájit řízení, která směřují k prokázání případných jednání, která jsou v rozporu s právem Společenství, a že mezi právy udělenými stěžovatelům není uvedeno právo na konečné rozhodnutí o tom, zda došlo k tvrzenému protiprávnímu jednání či nikoli (rozsudek Tribunálu ze dne 27. září 2006, Haladjian Frères v. Komise, T‑204/03, Sb. rozh. s. II‑3779, bod 27).
102 Komise je však povinna důkladně přezkoumat skutkové a právní okolnosti, se kterými ji seznámil stěžovatel (viz rozsudky Tribunálu Automec v. Komise, bod 33 výše, bod 79, a citovaná judikatura, a ze dne 16. prosince 1999, Micro Leader v. Komise, T‑198/98, Recueil, s. II‑3989, bod 27).
103 V projednávaném případě z komunikace mezi žalobcem a Komisí, vyplývá, že Komise důkladně přezkoumala jednotlivé skutkové a právní okolnosti, se kterými ji sdružení seznámilo. Žalobce nepopírá skutečnost, že byl několikrát v kontaktu se službami Komise a že mu tyto služby předložily žádosti o dodatečné informace týkající se zejména jeho oprávněného zájmu na podání stížnosti (viz bod 5 výše). Komise zamítla stížnost teprve poté, co se seznámila s upřesněními a připomínkami předloženými sdružením v odpovědi na dopis zaslaný na základě čl. 7 odst. 1 nařízení č. 773/2004 (viz body 6 a 7 výše).
104 S ohledem na skutkové a právní okolnosti obsažené ve stížnosti je třeba učinit závěr, že Komise tuto stížnost patřičně přezkoumala a že jí nelze vytýkat porušení poslání provádět a udávat směr politice hospodářské soutěže.
105 Konečně výtky žalobce, podle kterých žádný z jeho argumentů nebyl Komisí zpochybňován nebo analyzován, směřují ve skutečnosti k napadení nezaujetí stanoviska Komise k oznámeným praktikám.
106 Za těchto podmínek je třeba zamítnout třetí žalobní důvod žalobce jako zjevně postrádající jakýkoli právní základ.
K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článků 81 ES a 82 ES
107 Jak je uvedeno v bodě 22 výše, žaloba obsahuje důkladně podloženou část „právní otázky“, která se týká porušení článků 81 ES a 82 ES a která v podstatě opakuje argumenty uplatněné ve stížnosti vůči oznámeným opatřením a v odpovědi sdružení na dopis Komise ze dne 29. srpna 2008.
108 V této souvislosti je třeba připomenout, že Komise v napadeném rozhodnutí nerozhodovala o údajném porušení článků 81 ES a 82 ES dotčenými sportovními organizacemi, avšak že pouze zamítla stížnost zaprvé z důvodu, že žalobce neměl oprávněný zájem (viz bod 8 výše) a zadruhé z důvodu nedostatečného zájmu Společenství na šetření (viz bod 9 výše). Argumenty žalobce, které vycházejí z porušení článků 81 ES a 82 ES, jsou tudíž irelevantní (v tomto smyslu viz rozsudek Au Lys de France v. Komise, bod 67 výše, bod 104).
109 Jak je zmíněno v bodě 42 výše, nelze však vyloučit, že účelem argumentů uplatněných žalobcem je rovněž zpochybnit závěr Komise, podle kterého by byl rozsah požadovaného šetření nepřiměřený vzhledem k malé pravděpodobnosti zjištění porušení článků 81 ES a 82 ES (body 50 až 56 napadeného rozhodnutí).
110 Analýza argumentů žalobce již není však nezbytná, jelikož jak je uvedeno v bodech 86 a 87 výše, Komise mohla správně zamítnout stížnost z důvodu neexistence zásadního vlivu na fungování trhu (body 41 až 49 napadeného rozhodnutí).
111 Z toho plyne, že pátý žalobní důvod tudíž nemůže v žádném případě odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí.
112 S ohledem na výše uvedené musí být žaloba zamítnuta v plném rozsahu, jelikož žalobní důvody v podstatě předložené žalobcem jsou zčásti irelevantní, zčásti zjevně nepřípustné a zčásti zjevně postrádající jakýkoliv právní základ.
K nákladům řízení
113 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
114 Podle čl. 87 odst. 4 třetího pododstavce jednacího řádu může Tribunál nařídit, že vedlejší účastník ponese vlastní náklady řízení.
115 Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení Komise.
116 Podle čl. 87 odst. 4 třetího pododstavce jednacího řádu ponese vedlejší účastnice vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Associazione „Giùlemanidallajuve“ ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé Evropské komisi.
3) Fédération internationale de football association (FIFA) ponese vlastní náklady řízení.
V Lucemburku dne 19. března 2012.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předsedkyně |
Obsah
Skutečnosti předcházející sporu
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
Právní otázky
1. K návrhovým žádáním žalobce směřujícím k uložení příkazu Komisi
2. K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného uplatnění pojmu „zájem Společenství“
K mezinárodnímu dosahu věci
K ukončení účinků údajných omezení
K možnosti předložení věci vnitrostátním soudům
K omezenému hospodářskému dosahu věci
K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění
Ke třetímu žalobnímu důvodu týkajícímu se porušení poslání Komise provádět a udávat směr politice hospodářské soutěže
K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článků 81 ES a 82 ES
K nákladům řízení