ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)
9. září 2014(*)
„Průmyslový vzor Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Zapsaný vzor Společenství představující přelomenou sušenku – Důvod neplatnosti – Nedostatek individuální povahy – Články 4, 6 a čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 6/2002“
Ve věci T‑494/12,
Biscuits Poult SAS, se sídlem v Montaubanu (Francie), zastoupená C. Chapoulliéem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému A. Folliardem-Monguiralem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vedlejší účastnicí řízení před Tribunálem, je
Banketbakkerij Merba BV, se sídlem v Oosterhoutu (Nizozemsko), zastoupená M. Abellem, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu OHIM ze dne 2. srpna 2012 (věc R 914/2011-3), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Banketbakkerij Merba BV a Biscuits Poult SAS,
TRIBUNÁL (třetí senát),
ve složení S. Papasavvas, předseda, N. J. Forwood (zpravodaj), a E. Bieliūnas, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Kristensen, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 14. listopadu 2012,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 14. února 2013,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice řízení k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 12. února 2013,
po jednání konaném dne 2. dubna 2014,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 25. března 2009 podala žalobkyně, Biscuits Poult SAS, přihlášku k zápisu průmyslového vzoru Společenství k Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) na základě nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142).
2 Průmyslový vzor, jehož zápis byl požadován, určený k použití pro „sušenky“, je vyobrazen takto:
3 Napadený průmyslový vzor byl zapsán pod číslem 1114292‑0001 a zveřejněn ve Věstníku (průmyslových) vzorů Společenství č. 75/2009 ze dne 22. dubna 2009.
4 Dne 15. února 2010 podala vedlejší účastnice řízení, Banketbakkerij Merba BV, k OHIM návrh na prohlášení neplatnosti napadeného průmyslového vzoru na základě čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142). Ve svém návrhu na prohlášení neplatnosti uvedla, že napadený průmyslový vzor není nový, nemá individuální povahu a jeho vzhled je podmíněn technickou funkcí ve smyslu článků 5, 6 a 8 nařízení č. 6/2002.
5 Na podporu svého návrhu na prohlášení neplatnosti se vedlejší účastnice řízení dovolává ohledně nedostatku novosti a individuální povahy níže vyobrazených starších průmyslových vzorů:
6 Zrušovací oddělení OHIM rozhodnutím ze dne 28. února 2011 zamítlo návrh na prohlášení neplatnosti napadeného průmyslového vzoru.
7 Dne 22. dubna 2011 podala vedlejší účastnice k OHIM odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení.
8 Třetí odvolací senát OHIM prohlásil rozhodnutím ze dne 2. srpna 2012 (dále jen „napadené rozhodnutí“) napadený průmyslový vzor za neplatný podle čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 z důvodu nedostatku individuální povahy ve smyslu článku 6 uvedeného nařízení.
9 Konkrétně odvolací senát nejprve uvedl, že vrstvu krému uvnitř sušenky rozestřenou po celé její délce nelze pro účely posouzení individuální povahy napadeného průmyslového vzoru zohlednit, protože při běžném užití tohoto produktu není viditelná. Dále měl odvolací senát za to, že vnější vzhled napadeného průmyslového vzoru je stejný jako vzhled tří starších vzorů reprodukovaných v bodě 5 výše. Konečně podle odvolacího senátu napadený průmyslový vzor nevyvolává u informovaného uživatele, který pravidelně nabízí nebo konzumuje tento typ sušenek, celkový dojem odlišný od dojmu, který vzniká v případě tří starších průmyslových vzorů, vzhledem ke značné volnosti, jíž se těší tvůrce tohoto druhu výrobků.
Návrhová žádání účastníků řízení
10 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil nebo „alespoň změnil“ napadené rozhodnutí;
– potvrdil rozhodnutí zrušovacího oddělení;
– zamítl návrh na prohlášení neplatnosti;
– uložil vedlejšímu účastníku řízení náhradu nákladů řízení.
11 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
12 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– potvrdil napadené rozhodnutí;
– podpůrně vrátil věc odvolacímu senátu k rozhodnutí o individuální povaze napadeného průmyslového vzoru v porovnání se všemi staršími průmyslovými vzory,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
13 Na podporu své žaloby se žalobkyně dovolává v podstatě jediného žalobního důvodu vycházejícího z porušení článku 6 nařízení č. 6/2002.
14 Na podporu tohoto žalobního důvodu uvádí, že odvolací senát nesprávně vyloučil zobrazení vnitřního vzhledu napadeného průmyslového vzoru, a tudíž nezjistil rozdíly v porovnání se staršími průmyslovými vzory, jež tomuto průmyslovému vzoru propůjčují individuální povahu.
15 Žalobkyně uvádí, že sušenku nelze považovat za „složený výrobek“ ve smyslu čl. 3 písm. c) nařízení č. 6/2002, a tudíž krém rozestřený uvnitř sušenky po celé její délce nepředstavuje součást takovéhoto výrobku. Článek 4 odst. 2 téhož nařízení se tudíž na projednávanou věc nepoužije.
16 Podpůrně žalobkyně uvádí, že krém rozestřený uvnitř sušenky po celé její délce je při běžném užití tohoto výrobku viditelný, protože sušenka bude v okamžiku spotřeby, která představuje její běžné užití, rozlomena. Kromě toho takovéto zobrazení sušenky odráží reklamní cíle dotyčného výrobního odvětví. Vzhled zmiňovaného krému měl být tudíž zohledněn i podle čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002.
17 Žalobkyně uvádí, že odvolací senát měl s ohledem na veškeré příznačné vlastnosti napadeného průmyslového vzoru, jimiž jsou jeho vnější vzhled, linie, obrysy, barvy, kontrast mezi vnější a vnitřní částí, zlatavý povrch, jakož i počet kousků čokolády na jeho povrchu a v textuře, uznat individuální povahu napadeného průmyslového vzoru v porovnání s prvními třemi průmyslovými vzory zobrazenými v bodě 5 výše.
18 Jak v této souvislosti vyplývá z čl. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002, je „průmyslový vzor“ definován jako „vzhled výrobku jako celku nebo jeho části vyplývající z jeho znaků, zejména z linií, obrysů, barev, tvaru, struktury povrchu a/nebo materiálu výrobku jako takového a/nebo jeho dekoru“.
19 Z toho vyplývá, že „ochrana průmyslového vzoru“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení č. 6/2002 spočívá v ochraně vnější úpravy výrobku, to znamená, podle čl. 3 písm. b) téhož nařízení, v ochraně vnější úpravy každého průmyslového nebo řemeslně zhotoveného předmětu nebo části takového předmětu.
20 Navíc z bodů odůvodnění 7, 12 a 14 nařízení č. 6/2002, které se týkají ochrany průmyslového vzoru, jakož i omezení ochrany na viditelné součásti a dojmu učiněného na informovaného uživatele, jenž vnímá vzhled výrobku, vyplývá, že toto nařízení přiznává ochranu výlučně viditelným částem výrobku nebo částem výrobků, které proto mohou být zapsány jako průmyslové vzory.
21 V této souvislosti čl. 4 odst. 2 nařízení č. 6/2002 stanoví zvláštní pravidlo týkající se konkrétně průmyslových vzorů použitých ohledně výrobku nebo včleněných do výrobku, který je součástí složeného výrobku ve smyslu čl. 3 odst. c) nařízení č. 6/2002. Podle tohoto pravidla jsou tyto průmyslové vzory chráněny pouze, pokud zaprvé součást včleněná do složeného výrobku zůstává viditelná při obvyklém používání tohoto výrobku a zadruhé viditelné znaky součásti jako takové splňují podmínky novosti a individuální povahy.
22 Vzhledem ke zvláštní povaze součástí složeného výrobku ve smyslu čl. 3 písm. c) nařízení č. 6/2002, které mohou být předmětem výroby a uvádění na trh odlišných od výroby a uvádění na trh složeného výrobku, je totiž pro zákonodárce přiměřené uznat možnost jejich zápisu jako průmyslového vzoru, avšak pod podmínkou jejich viditelnosti po včlenění do složeného výrobku, a to pouze pro viditelné části zmíněných součástí v rámci běžného používání složeného výrobku a v rozsahu, v němž jsou tyto části nové a mají individuální povahu.
23 Účelem ani účinkem čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 6 /2002 tedy není zvyšovat počet znaků výrobku, které mohou představovat průmyslový vzor podle čl. 3 písm. a) tohoto nařízení, ale stanovit zvláštní pravidlo týkající se zvláštního případu.
24 V projednávané věci – jak bylo uvedeno v bodě 14 napadeného rozhodnutí – žalobkyně před odvolacím senátem připustila, že vrstva rozplývajícího se krému rozestřená uvnitř sušenky po celé její délce je viditelná pouze tehdy, je-li sušenka rozlomena. Proto se takováto vlastnost netýká vnějšího vzhledu dotčeného výrobku.
25 Je tudíž nutno konstatovat, že odvolací senát použil články 3 a 6 nařízení č. 6/2002 správně, když v bodech 15 a 16 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že vrstva rozplývajícího se krému rozestřená uvnitř sušenky po celé její délce není viditelná, jelikož k tomu, aby bylo vidět dovnitř výrobku, musí být výrobek rozlomen, takže tuto vlastnost nelze zohlednit při posouzení individuální povahy napadeného průmyslového vzoru.
26 Jak kromě toho uvádí OHIM a vedlejší účastnice řízení, skutečnost, že výrobek může vykazovat znak blízký napadenému průmyslového vzoru, je-li při spotřebě rozlomen, není relevantní.
27 V tomto ohledu argument žalobkyně, podle kterého se vrstva rozplývajícího se krému, která je rozetřená uvnitř sušenky po celé její délce, stává viditelnou při běžném užívání sušenky, tj. při její spotřebě, vychází z nesprávného pochopení čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 6/2002, a proto je irelevantní. Z těchto ustanovení totiž vyplývá, že pojem „běžné užívání“ je relevantní pouze tehdy, jedná-li se o posouzení ochrany průmyslového vzoru použitého ve výrobku nebo do něj vtěleného, který představuje součást složeného výrobku ve smyslu čl. 3 písm. c) nařízení č. 6/2002. Článek 4 odst. 3 uvedeného nařízení navíc zdůrazňuje, že pojem „běžné užívání“ je definován „ve smyslu odstavce 2 písm. a)“ téhož článku.
28 Účastníci řízení přitom jednomyslně – a správně – uvádějí, že sušenka, jako je ta, jež je představována napadeným průmyslovým vzorem, není složeným výrobkem ve smyslu čl. 3 písm. c) nařízení č. 6/2002, jelikož se neskládá z více částí, které mohou být vyměňovány tak, že umožní rozebrání a opětovné sestavení výrobku. Proto jsou vlastnosti napadeného průmyslového vzoru, jež lze chránit, definovány s ohledem na pravidla uvedená v bodech 18 až 20 výše, která u výrobků, jež nepředstavují části tvořící složený výrobek ve smyslu ustanovení čl. 3 písm. c) nařízení č. 6/2002, neodkazují na pojem „běžné užívání“, ale na vzhled výrobku ve smyslu ustanovení čl. 3 písm. a) tohoto nařízení.
29 Odvolací senát se tedy nedopustil nesprávného posouzení, když v bodech 13 a 16 napadeného rozhodnutí uvedl, že neviditelné vlastnosti výrobku, které se netýkají jeho vzhledu, nemohou být zohledněny při určení, zda může být napadený průmyslový vzor předmětem ochrany, ani když v bodě 17 napadeného rozhodnutí na základě toho dospěl k závěru, že „náplň nacházející se podle zobrazení průmyslového vzoru uvnitř sušenky nemá být zohledněna při posouzení individuální povahy průmyslového vzoru“.
30 Navíc – jelikož pravidlo týkající se konkrétně částí určených ke spojení do složeného výrobku, stanovené čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 6/2002 (viz body 21 až 23 výše), představuje, pokud jde o tuto zvláštní oblast, které se projednávaná věc netýká, přizpůsobení se zásadě uvedené v bodech 18 až 20 výše, a jeho cílem ani účelem není změna podmínky spojené s viditelností znaků výrobku představovaných průmyslovým vzorem – skutečnost, že body 13 a 16 napadeného rozhodnutí obsahují odkaz na toto ustanovení, není s to zneplatnit argumentaci obsaženou v bodech 13 až 17 téhož rozhodnutí.
31 Z toho vyplývá, že žádný z argumentů žalobkyně uvedených v bodech 15 a 16 výše nemůže zpochybnit opodstatněnost napadeného rozhodnutí. Jelikož mohou být při posouzení individuální povahy zohledněny pouze viditelné znaky výrobku zobrazeného napadeným průmyslovým vzorem (viz body 25 až 30 výše), musí být argumentace žalobkyně týkající se tohoto posouzení (viz bod 17 výše) zamítnuta.
32 Vzhledem ke značné volnosti tvůrce v této oblasti, která byla konstatována v bodě 30 napadeného rozhodnutí a již ostatně žalobkyně nezpochybnila, je totiž třeba v tomto ohledu potvrdit závěry odvolacího senátu.
33 Jak především konstatoval odvolací senát v bodech 21 až 24 napadeného rozhodnutí, nepravidelný a drsný povrch sušenky, její žlutavé zbarvení, oblý tvar a přítomnost kousků čokolády jsou vlastnosti společné kolidujícím průmyslovým vzorům, které určují celkový dojem, který vyvolávají u informovaného uživatele, takže napadený průmyslový vzor nelze považovat za průmyslový vzor individuální povahy.
34 Hladší povrch napadeného průmyslového vzoru v porovnání s prvním a třetím průmyslovým vzorem zobrazeným v bodě 5 výše, jakož i rozdíl týkající se počtu, přesných rozměrů a většího či menšího vyčnívání kousků čokolády nacházejících se na každém z těchto průmyslových vzorů a na napadeném průmyslovém vzoru, nepropůjčují posledně uvedenému průmyslovému vzoru individuální povahu. Vzhledem ke značné volnosti tvůrce v této oblasti nemohou totiž tyto rozdíly vyvolat u informovaného uživatele, jak je definován v bodě 28 napadeného rozhodnutí, odlišný celkový dojem ve prospěch napadeného průmyslového vzoru.
35 Proto odvolací senát v bodě 31 napadeného rozhodnutí správně uvedl, že napadený průmyslový vzor je třeba prohlásit za neplatný v souladu s článkem 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 pro nedostatek individuální povahy ve smyslu článku 6 téhož nařízení.
36 Proto je nutné žalobu zamítnout, aniž by bylo třeba se vyjádřit k přípustnosti druhé části návrhových žádání žalobkyně a přípustnosti přílohy žaloby, která byla zpochybněna OHIM.
K nákladům řízení
37 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Biscuits Poult SAS ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) a Banketbakkerij Merba BV.
Papasavvas | Forwood | Bieliūnas |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 9. září 2014.
Podpisy.