Žaloba podaná dne 11. ledna 2010 - Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada
(Věc T-18/10)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobci: Inuit Tapiriit Kanatami (Ottawa, Kanada), Nattivak Hunters & Trappers Association (Qikiqtarjuaq, Kanada) Pangnirtung Hunters' and Trappers' Organisation (Pangnirtung, Kanada), Jaypootie Moesesie (Qikiqtarjuaq, Kanada), Allen Kooneeliusie (Qikiqtarjuaq, Kanada), Toomasie Newkingnak (Qikiqtarjuaq, Kanada), David Kuptana (Ulukhaktok, Kanada), Karliin Aariak (Iqaluit, Kanada), Efstathios Andreas Agathos (Atény, Řecko), Canadian Seal Marketing Group (Quebec, Kanada), Ta Ma Su Seal Products (Cap-aux-Meules, Kanada), Fur Institute of Canada (Ottawa, Kanada), NuTan Furs, Inc (Catalina, Kanada), Inuit Circumpolar Conference Greenland (ICC) (Nuuk, Kanada), Johannes Egede (Nuuk, Kanada), Kalaallit Nunaanni Aalisartut Piniartullu Kattuffiat (KNAPK) (Nuuk, Kanada) (zástupci: J. Bouckaert, M. van der Woude a H. Viaene, advokáti)
Žalovaní: Evropský parlament a Rada Evropské unie
Návrhová žádání žalobců
prohlásit žalobu za přípustnou;
zrušit rozhodnutí č. 1007/2009 podle článku 263 SFEU;
uložit žalovaným náhradu nákladů řízení vynaložených žalobci;
rozhodnout, že žalovaní ponesou vlastní náklady řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Prostřednictvím této žaloby se žalobci, což jsou inuitští lovci tuleňů, fyzické osoby, které jsou nějak zapojeny do jiných činností souvisejících s produkty z tuleňů, organizace zastupující zájmy Inuitů, jakož i jiné fyzické osoby a společnosti činné ve zpracování produktů z tuleňů, domáhají zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1007/2009 ze dne 16. září 2009 o obchodování s produkty z tuleňů
1, které omezuje uvádění produktů z tuleňů na trh Evropské unie.
Žalobci na podporu své žaloby předkládají tři žalobní důvody.
Zaprvé žalobci tvrdí, že se Evropský parlament a Rada dopustily nesprávného právního posouzení tím, že použily článek 95 ES (nyní článek 114 SFEU) jako právní základ pro přijetí napadeného nařízení. V tomto ohledu žalobci tvrdí, že ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie potvrzuje, že účelem opatření, na která odkazuje článek 95 ES, musí být skutečné zlepšení podmínek pro vytvoření a fungování vnitřního trhu a že pouhá skutečnost, že mají vliv na jeho vytvoření, nepostačuje k tomu, aby se článek 95 ES uplatnil. Podle žalobců nevede napadené nařízení k takovému zlepšení, jaké je požadováno judikaturou Soudního dvora Evropské unie, ale naopak vylučuje jakoukoliv možnost, aby vnitřní trh s produkty z tuleňů spadal do rozsahu působnosti nařízení.
Zadruhé žalobci tvrdí, že se žalovaní dopustili nesprávného právního posouzení tím, že porušili zásady subsidiarity a proporcionality zakotvené v článku 5 SEU a podrobně rozpracované v Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality. Tvrdí, že žalovaní neprokázali, proč je zásah na úrovni Evropské unie nutný. Žalobci poukazují na to, že pouze dva členské státy Unie dosud zavedly zákaz produktů z tuleňů. Mimoto tvrdí, že k tomu, aby byly splněny cíle stanovené nařízením, by stačila méně omezující opatření. Žalobci napadají skutečnost, že se žalovaní rozhodli pro téměř úplný zákaz produktů z tuleňů než pro přijetí méně omezujících alternativ, jako jsou požadavky na označování výrobků.
Zatřetí žalobci tvrdí, že nařízení nadměrně omezuje jejich existenční možnosti tím, že omezuje jejich hospodářskou činnost na tradiční metody lovu a zdroje živobytí. Tvrdí, že i přes tento přímý zásah do jejich každodenního života, nikdy nebyli Radou ani Parlamentem vyslechnuti. Mimoto tvrdí, že žalovaní neporovnali zájmy inuitské komunity na přežití v Arktidě s morálním přesvědčením některých občanů Unie, a tudíž porušili článek I Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (dále jen "EÚLP") a článek 8 EÚLP, ve spojení s články 9 a 10 EÚLP, jak je vykládá judikatura Soudního dvora, jakož i jejich základní právo být vyslechnut.
____________1 - Úř. věst. 2009 L 286, s. 36.