Věc C‑140/20
G. D.
v.
Commissioner of An Garda Síochána a další
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Irsko)]
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 5. dubna 2022
„Řízení o předběžné otázce – Zpracování osobních údajů v odvětví elektronických komunikací – Důvěrný charakter sdělení – Poskytovatelé služeb elektronických komunikací – Plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů – Přístup k uchovávaným údajům – Soudní přezkum a posteriori – Směrnice 2002/58/ES – Článek 15 odst. 1 – Listina základních práv Evropské unie – Články 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1 – Možnost vnitrostátního soudu časově omezit účinky prohlášení neplatnosti týkajícího se vnitrostátních právních předpisů neslučitelných s unijním právem – Vyloučení“
1. Sbližování právních předpisů – Odvětví telekomunikací – Zpracování osobních údajů a ochrana soukromí v odvětví elektronických komunikací – Směrnice 2002/58 – Možnost členských států omezit rozsah určitých práv a povinností – Vnitrostátní opatření, která ukládají poskytovatelům služeb elektronických komunikací povinnost plošného a nerozlišujícího uchovávání provozních a lokalizačních údajů – Cíl boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti – Nepřípustnost – Vnitrostátní opatření, která stanoví cílené uchovávání těchto údajů na základě objektivních a nediskriminačních kritérií a na dobu nezbytně nutnou – Vnitrostátní opatření, která stanoví plošné a nerozlišující uchovávání IP adres přidělených zdroji připojení, a to po nezbytně nutnou dobu – Vnitrostátní opatření, která stanoví plošné a nerozlišující uchovávání údajů o totožnosti uživatelů prostředků elektronické komunikace – Vnitrostátní opatření, která stanoví možnost přikázat poskytovatelům služeb elektronických komunikací, aby po určenou dobu prováděli urychlené uchování provozních a lokalizačních údajů – Cíl boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti – Přípustnost – Podmínky
(Listina základních práv Evropské unie, články 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58, ve znění směrnice 2009/136, čl. 15 odst. 1)
(viz body 51–57, 62–65, 71–74, 83–87, 91–93, výrok 1)
2. Sbližování právních předpisů – Odvětví telekomunikací – Zpracování osobních údajů a ochrana soukromí v odvětví elektronických komunikací – Směrnice 2002/58 – Možnost členských států omezit rozsah určitých práv a povinností – Vnitrostátní opatření, která ukládají poskytovatelům služeb elektronických komunikací povinnost plošného a nerozlišujícího uchovávání provozních a lokalizačních údajů – Přístup vnitrostátních orgánů k uchovávaným údajům pro účely vyšetřování – Povolení přístupu dané příslušníkem policie, kterému je nápomocno oddělení zřízené v rámci policie, jež má při plnění svého úkolu určitou míru autonomie – Přístup podléhající následnému přezkumu ze strany soudu – Nepřípustnost
(Listina základních práv Evropské unie, články 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58, ve znění směrnice 2009/136, čl. 15 odst. 1)
(viz body 106–112, výrok 2)
3. Sbližování právních předpisů – Odvětví telekomunikací – Zpracování osobních údajů a ochrana soukromí v odvětví elektronických komunikací – Směrnice 2002/58 – Možnost členských států omezit rozsah určitých práv a povinností – Vnitrostátní opatření, která ukládají poskytovatelům služeb elektronických komunikací povinnost plošného a nerozlišujícího uchovávání provozních a lokalizačních údajů – Cíl boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti – Nepřípustnost – Prohlášení neplatnosti vnitrostátních právních předpisů, které stanoví tato opatření, a to z důvodu jejich neslučitelnosti s unijním právem – Možnost vnitrostátního soudu časově omezit účinky tohoto prohlášení – Neexistence
(Listina základních práv Evropské unie, články 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58, ve znění směrnice 2009/136, čl. 15 odst. 1)
(viz body 118, 119, 122–128, výrok 3)
Shrnutí
V posledních letech Soudní dvůr v několika rozsudcích rozhodoval o uchovávání osobních údajů a přístupu k nim v oblasti elektronických komunikací(1).
Konkrétně, dvěma rozsudky vydanými velkým senátem dne 6. října 2020(2) potvrdil Soudní dvůr svou judikaturu vycházející z rozsudku Tele2 Sverige ohledně nepřiměřenosti plošného a nerozlišujícího uchovávání provozních a lokalizačních údajů. Soudní dvůr rovněž upřesnil zejména rozsah pravomocí, které směrnice o soukromí a elektronických komunikacích přiznává členským státům v oblasti uchovávání takových údajů za účelem zajištění národní bezpečnosti a boje proti trestné činnosti.
V této věci předložil Supreme Court (Nejvyšší soud, Irsko) žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v rámci občanskoprávního řízení zahájeného na návrh osoby odsouzené za vraždu spáchanou v Irsku k trestu odnětí svobody na doživotí. Tento odsouzený zpochybnil slučitelnost některých ustanovení vnitrostátního zákona o uchovávání údajů vytvářených v rámci elektronické komunikace(3) s unijním právem. Na základě tohoto zákona(4) byly provozní a lokalizační údaje související s telefonickými hovory obviněného uchovány poskytovateli služeb elektronických komunikací a zpřístupněny policejním orgánům. Pochybnosti vyjádřené předkládajícím soudem se týkají zejména toho, zda je režim plošného a nerozlišujícího uchovávání těchto údajů v souvislosti s bojem proti závažné trestné činnosti slučitelný se směrnicí o soukromí a elektronických komunikacích(5) ve spojení s Listinou(6).
Velký senát Soudního dvora ve svém rozsudku potvrdil judikaturu vycházející z rozsudku La Quadrature du Net a další, a zároveň upřesnil její dosah, když připomněl, že plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů souvisejících s elektronickou komunikací není dovoleno pro účely boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti. Potvrdil rovněž judikaturu vycházející z rozsudku Prokuratuur (Podmínky přístupu k údajům o elektronické komunikaci)(7), zejména pokud jde o povinnost podřídit přístup příslušných vnitrostátních orgánů k uvedeným uchovávaným údajům předchozí kontrole ze strany soudu nebo správního orgánu, který je ve vztahu k příslušníkovi policie nezávislý.
Závěry Soudního dvora
Soudní dvůr na prvním místě rozhodl, že směrnice o soukromí a elektronických komunikacích ve spojení s Listinou brání legislativním opatřením, která pro účely boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti preventivně stanoví plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů. S ohledem na odrazující účinky, které může mít uchovávání těchto údajů ve vztahu k výkonu základních práv(8), a na závažnost zásahu, který představuje, musí toto uchovávání představovat výjimku ze systému zavedeného touto směrnicí, a nikoli jeho pravidlo, aby tyto údaje nemohly být uchovávány systematicky a průběžně. Trestnou činnost, byť obzvláště závažnou, nelze postavit na roveň hrozbě pro národní bezpečnost, jelikož takové postavení na roveň by mohlo zavést kategorii na pomezí národní bezpečnosti a veřejné bezpečnosti, aby se na posledně uvedenou uplatnily požadavky vlastní prvně uvedené.
Naproti tomu směrnice o soukromí a elektronických komunikacích ve spojení s Listinou nebrání legislativním opatřením, která pro účely boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti stanoví cílené uchovávání provozních a lokalizačních údajů, které je na základě objektivních a nediskriminačních kritérií vymezeno kategoriemi dotčených osob nebo prostřednictvím zeměpisného kritéria, na dobu nezbytně nutnou, avšak s možností prodloužení. Soudní dvůr dodal, že takové opatření spočívající v uchovávání údajů týkající se míst nebo infrastruktur pravidelně navštěvovaných velkým počtem osob, nebo strategických míst, jako jsou letiště, nádraží, námořní přístavy nebo zóny výběru mýtného, může příslušným orgánům umožnit získat informace o přítomnosti osob používajících prostředky elektronické komunikace v těchto místech nebo zeměpisných oblastech a vyvodit z toho pro účely boje proti závažné trestné činnosti závěry o jejich přítomnosti a činnosti v těchto místech nebo těchto zeměpisných oblastech. Každopádně případná obtížnost přesného nastavení případů a podmínek, za nichž lze provádět cílené uchovávání, nemůže ospravedlnit to, aby členské státy stanovily plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů.
Tato směrnice ve spojení s Listinou nebrání ani legislativním opatřením, která pro tytéž účely stanoví plošné a nerozlišující uchovávání IP adres přidělených zdroji připojení, a to po nezbytně nutnou dobu, jakož i údajů o totožnosti uživatelů prostředků elektronické komunikace. Pokud jde o posledně uvedený aspekt, Soudní dvůr konkrétně upřesnil, že směrnice o soukromí a elektronických komunikacích, ani žádný jiný akt unijního práva nebrání vnitrostátním právním předpisům, jejichž předmětem je boj proti závažné trestné činnosti, podle kterých je pořízení takového prostředku elektronické komunikace, jako je předplacená SIM karta, podmíněno ověřením úředních dokladů prokazujících totožnost kupujícího a registrací informací, které z nich vyplývají, prodávajícím, přičemž prodávající je případně povinen zpřístupnit tyto informace příslušným vnitrostátním orgánům.
Nejinak je tomu u legislativních opatření, která, rovněž pro účely boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti, stanoví možnost přikázat rozhodnutím příslušného orgánu, které podléhá účinnému soudnímu přezkumu, poskytovatelům služeb elektronických komunikací, aby po určenou dobu prováděli urychlené uchování (quick freeze) provozních a lokalizačních údajů, jimiž disponují. Takové uchovávání totiž může být odůvodněno jen bojem proti závažné trestné činnosti a a fortiori zajištěním národní bezpečnosti, za podmínky, že toto opatření, jakož i přístup k takto uchovávaným údajům respektují meze toho, co je nezbytně nutné. Soudní dvůr připomněl, že takové opatření spočívající v urychleném uchovávání může být rozšířeno na provozní a lokalizační údaje týkající se jiných osob než těch, které jsou podezřelé z plánování nebo spáchání závažného trestného činu nebo narušení národní bezpečnosti, pokud tyto údaje mohou na základě objektivních a nediskriminačních kritérií přispět k objasnění takového trestného činu nebo takového narušení národní bezpečnosti, jako například údaje o oběti tohoto činu a o jejím sociálním nebo profesním zázemí.
Soudní dvůr nicméně následně uvedl, že všechna výše uvedená legislativní opatření musí pomocí jasných a přesných pravidel zajišťovat při uchovávání dotčených údajů dodržení souvisejících hmotněprávních a procesních podmínek a subjekty údajů musí mít k dispozici účinné záruky proti riziku zneužití. Různá opatření pro uchovávání provozních a lokalizačních údajů mohou být, podle rozhodnutí vnitrostátního zákonodárce a při dodržení mezí toho, co je nezbytně nutné, uplatněna společně.
Soudní dvůr kromě toho upřesnil, že povolit pro účely boje proti závažné trestné činnosti přístup k takovým údajům uchovávaným plošně a nerozlišujícím způsobem, aby bylo možné čelit závažné hrozbě pro národní bezpečnost, by bylo v rozporu s hierarchií cílů obecného zájmu, které mohou odůvodnit opatření přijaté na základě směrnice o soukromí a elektronických komunikacích(9). Znamenalo by to totiž, že přístup může být odůvodněn cílem menšího významu, než jaký odůvodňoval uchovávání, a sice zajištění národní bezpečnosti, což by mohlo zákaz provádět plošné a nerozlišující uchovávání pro účely boje proti závažné trestné činnosti zbavit veškerého užitečného účinku.
Na druhém místě Soudní dvůr rozhodl, že směrnice o soukromí a elektronických komunikacích ve spojení s Listinou brání vnitrostátním právním předpisům, podle kterých centralizované zpracování žádostí policie o přístup k údajům uchovávaným poskytovateli služeb elektronických komunikací, podaných v rámci vyšetřování a stíhání závažných trestných činů, provádí příslušník policie, a to i když je mu nápomocno oddělení zřízené v rámci policie, jež má při plnění svého úkolu určitou míru autonomie a jehož rozhodnutí mohou být následně předmětem soudního přezkumu. Takový příslušník totiž nesplňuje požadavky nezávislosti a nestrannosti, které musí splňovat správní orgán provádějící předchozí kontrolu žádostí příslušných vnitrostátních orgánů o přístup k údajům, jelikož nemá ve vztahu k těmto orgánům postavení třetího subjektu. A i když rozhodnutí takového příslušníka může být předmětem následného soudního přezkumu, tento přezkum nemůže nahradit nezávislý a, s výjimkou řádně odůvodněných naléhavých případů, předchozí přezkum.
Konečně na třetím místě potvrdil Soudní dvůr svou judikaturu, podle níž unijní právo brání tomu, aby vnitrostátní soud omezil časově účinky prohlášení neplatnosti, které musí učinit na základě vnitrostátního práva ve vztahu k vnitrostátním právním předpisům, jež ukládají poskytovatelům služeb elektronických komunikací plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů, a to z důvodu neslučitelnosti těchto právních předpisů se směrnicí o soukromí a elektronických komunikacích. Soudní dvůr však připomněl, že přípustnost důkazů získaných prostřednictvím takového uchovávání je podle zásady procesní autonomie členských států věcí vnitrostátního práva, s výhradou dodržení zejména zásad rovnocennosti a efektivity.