Věc C‑682/15
Berlioz Investment Fund SA
proti
Directeur de l’administration des contributions directes
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce
podaná Cour administrative (Lucembursko)]
„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2011/16/EU – Správní spolupráce v oblasti daní – Článek 1 odst. 1 – Článek 5 – Žádost o informace určená třetí osobě – Odmítnutí odpovědět – Sankce – Pojem ‚předpokládaný význam‘ požadovaných informací – Kontrola ze strany dožádaného orgánu – Kontrola ze strany soudu – Rozsah – Listina základních práv Evropské unie – Článek 51 – Uplatňování unijního práva – Článek 47 – Právo na účinný opravný prostředek k soudu – Přístup soudu a třetí osoby k žádosti o informace zaslané dožadujícím orgánem“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 16. května 2017
1. Základní práva – Listina základních práv Evropské unie – Působnost – Uplatňování unijního práva – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví peněžitou sankci za odmítnutí poskytnout informace podle směrnice 2011/16 – Zahrnutí
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 51 odst. 1; směrnice Rady 2011/16, článek 18 a čl. 22 odst. 1)
2. Základní práva – Právo na účinnou soudní ochranu – Meze – Rozhodnutí o uložení povinnosti, jehož účelem je umožnit vyhovět žádosti podané na základě směrnice 2011/16, a sankční opatření postihující nevyhovění takovému rozhodnutí – Zahrnutí – Podmínka – Přezkum legality rozhodnutí o uložení povinnosti
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47)
3. Sbližování právních předpisů – Správní spolupráce v oblasti daní – Směrnice 2011/16 – Výměna informací na žádost – Žádost o informace určená třetí osobě – Vznik povinnosti dožádaného členského státu jí vyhovět a legalita rozhodnutí o uložení povinnosti určeného tímto členským státem adresátovi veřejné správy – Podmínka – Předpokládaný význam požadovaných informací – Posouzení příslušející dožadujícímu orgánu – Meze
(Směrnice Rady 2011/16, čl. 1 odst. 1, článek 5 a čl. 17 odst. 1)
4. Sbližování právních předpisů – Správní spolupráce v oblasti daní – Směrnice 2011/16 – Výměna informací na žádost – Žádost o informace určená třetí osobě – Přezkum platnosti této žádosti dožádaným orgánem – Povinnosti dožadujícího orgánu – Uvedení náležitého odůvodnění účelu, k němuž jsou informace požadovány
(Směrnice Rady 2011/16, čl. 1 odst. 1, článek 5 a čl. 17 odst. 1)
5. Sbližování právních předpisů – Správní spolupráce v oblasti daní – Směrnice 2011/16 – Výměna informací na žádost – Žádost o informace určená třetí osobě – Přezkum platnosti této žádosti dožádaným orgánem – Rozsah – Právo na účinnou soudní ochranu – Soudní přezkum sankce uložené v důsledku nevyhovění rozhodnutí o uložení povinnosti – Přezkum legality takového rozhodnutí o uložení povinnosti – Zahrnutí
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47; směrnice Rady 2011/16, čl. 1 odst. 1 a článek 5)
6. Základní práva – Právo na účinnou soudní ochranu – Směrnice 2011/16 – Správní spolupráce v oblasti daní – Soudní přezkum žádosti o informace určené třetí osobě – Právo soudu dožádaného členského státu na přístup k této žádosti – Neexistence takového práva na přístup ze strany adresáta veřejné správy dotčeného touto žádostí
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47; směrnice Rady 2011/16, článek 16 a čl. 20 odst. 2)
1. Článek 51 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že když členský stát ve svých právních předpisech stanoví peněžitou sankci adresátovi veřejné správy, který odmítne poskytnout informace v rámci výměny informací mezi daňovými orgány, jejímž základem jsou mimo jiné ustanovení směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS, uplatňuje tento členský stát unijní právo ve smyslu tohoto ustanovení, takže se Listina základních práv Evropské unie použije.
Okolnost, že směrnice 2011/16 výslovně nestanoví uplatňování sankčních opatření, nebrání závěru, že tato opatření jsou případem provádění této směrnice, potažmo uplatňování unijního práva. Pojmy „opatření zaměřené na sběr informací“ ve smyslu článku 18 uvedené směrnice a „opatření nezbytná k zajištění plynulého fungování systému správní spolupráce“ ve smyslu čl. 22 odst. 1 téže směrnice mohou totiž zahrnovat taková opatření.
Skutečnost, že vnitrostátní ustanovení, na němž je založena taková sankce, jako je sankce uložená společnosti Berlioz, je ustanovením zákona, který nebyl přijat k provedení směrnice 2011/16, je za těchto podmínek irelevantní, jelikož prostřednictvím uplatňování tohoto vnitrostátního ustanovení má být zajištěno uplatňování uvedené směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. února 2013, Åkerberg Fransson, C‑617/10, EU:C:2013:105, bod 28).
(viz body 39, 40, 42, výrok 1)
2. Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že adresát veřejné správy, kterému byla za nevyhovění správnímu rozhodnutí, kterým mu byla uložena povinnost poskytnout informace v rámci výměny informací mezi vnitrostátními daňovými správami podle směrnice 2011/16, uložena peněžitá sankce, může zpochybnit legalitu tohoto rozhodnutí.
Z ustálené judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že základní práva zaručená v unijním právním řádu se uplatní ve všech situacích, které se řídí unijním právem, a že použitelnost unijního práva s sebou nese použitelnost základních práv zaručených Listinou (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. února 2013, Åkerberg Fransson, C‑617/10, EU:C:2013:105, body 19 až 21, jakož i ze dne 26. září 2013, Texdata Software, C‑418/11, EU:C:2013:588, body 72 a 73).
Konkrétně v souvislosti s požadavkem na právo zaručené unijním právem ve smyslu článku 47 Listiny je třeba připomenout, že ochrana proti svévolným a nepřiměřeným zásahům veřejné moci do soukromé sféry fyzické nebo právnické osoby představuje podle ustálené judikatury obecnou zásadou unijního práva (rozsudky ze dne 21. září 1989, Hoechst v. Komise, 46/87 a 227/88, EU:C:1989:337, bod 19, a ze dne 22. října 2002, Roquette Frères, C‑94/00, EU:C:2002:603, bod 27, jakož i usnesení ze dne 17. listopadu 2005, Minoan Lines v. Komise, C‑121/04 P, nezveřejněné, EU:C:2005:695, bod 30).
Článek 47 druhý pododstavec Listiny stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána nezávislým a nestranným soudem. Dodržení tohoto práva předpokládá možnost následně podrobit rozhodnutí správního orgánu, který sám nesplňuje podmínky nezávislosti a nestrannosti, kontrole ze strany soudu, který musí mít mimo jiné pravomoc rozhodovat o všech relevantních otázkách.
Proto vnitrostátní soud, kterému byla předložena žaloba proti peněžité administrativní sankci uložené adresátovi veřejné správy za nevyhovění rozhodnutí o uložení povinnosti, musí mít – jak podotkl generální advokát v bodě 80 svého stanoviska – možnost přezkoumat legalitu tohoto rozhodnutí, jinak není dodržen článek 47 Listiny.
(viz body 49, 51, 55, 56, 59, výrok 2)
3. Článek 1 odst. 1 a článek 5 směrnice 2011/16 musí být vykládány v tom smyslu, že „předpokládaný význam“ informací požadovaných jedním členským státem od jiného členského státu představuje podmínku, kterou musí splňovat žádost o informace, aby vznikla povinnost dožádaného členského státu jí vyhovět, potažmo podmínku legality rozhodnutí o uložení povinnosti určeného tímto členským státem adresátovi veřejné správy a sankčního opatření uloženého tomuto adresátovi za nevyhovění tomuto rozhodnutí.
Účelem pojmu „předpokládaný význam“ vyplývajícím z bodu 9 odůvodnění směrnice 2011/16 je tedy umožnit dožadujícímu orgánu získat veškeré informace, které se mu jeví jako důvodné pro jeho šetření, a nikoli mu dovolit, aby zjevně překročil rámec šetření nebo aby uložil dožádanému orgánu nepřiměřenou povinnost.
Tomuto orgánu, který vede šetření, z něhož vzešla žádost o informace, tedy náleží, aby předpokládaný význam požadovaných informací pro toto šetření posoudil podle okolností dané věci v závislosti na vývoji řízení a na tom, jak stanoví čl. 17 odst. 1 směrnice 2011/16, zda vyčerpal obvyklé zdroje informací, které mohl za daných okolností použít.
Dožadující orgán má sice v tomto ohledu prostor pro uvážení, avšak nemůže požadovat informace, které nemají pro předmětné šetření žádný význam.
(viz body 68, 70, 71, 74, výrok 3)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 78–80)
5. Článek 1 odst. 1 a článek 5 směrnice 2011/16 musí být vykládány v tom smyslu, že ověření prováděné dožádaným orgánem, kterému dožadující orgán zaslal žádost o informace podle této směrnice, se neomezuje na formální správnost této žádosti, nýbrž tak, že na jeho základě musí být tento dožádaný orgán s to ověřit, že nejsou požadovány informace, u nichž s ohledem na totožnost dotyčného daňového poplatníka a případně uvedené třetí osoby a na potřeby předmětného daňového šetření nelze předpokládat žádný význam. Tatáž ustanovení směrnice 2011/16 a článek 47 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci řízení o žalobě adresáta veřejné správy proti sankčnímu opatření, jež tomuto subjektu uložil dožádaný orgán v důsledku nevyhovění rozhodnutí o uložení povinnosti, které tento orgán přijal v návaznosti na žádost o informace zaslanou dožadujícím orgánem podle směrnice 2011/16, vnitrostátní soud může vedle provedení změny uložené sankce provést přezkum legality tohoto rozhodnutí o uložení povinnosti. Co se týče podmínky legality uvedeného rozhodnutí, související s předpokládaným významem požadovaných informací, je soudní přezkum omezen na ověření zjevné neexistence takového významu.
(viz bod 89, výrok 4)
6. Článek 47 druhý pododstavec Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že soud dožádaného členského státu musí mít při výkonu soudního přezkumu přístup k žádosti o informace zaslané dožadujícím členským státem dožádanému členskému státu. Adresát veřejné správy nemá naproti tomu právo na přístup k plnému znění této žádosti o informace, která v souladu s článkem 16 směrnice 2011/16 zůstává tajná. K tomu, aby jeho věc týkající se neexistence předpokládaného významu požadovaných informací mohla být v plném rozsahu projednána, v zásadě postačí, aby měl k dispozici informace uvedené v čl. 20 odst. 2 této směrnice.
(viz bod 101, výrok 5)