Žaloba podaná dne 29. dubna 2010 - Stichting Woonlinie a další v. Komise

(Věc T-202/10)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Stichting Woonlinie (Woudrichem, Nizozemsko), Stichting Allee Wonen (Roosendaal, Nizozemsko), Woningstichting Volksbelang (Wijk bij Duurstede, Nizozemsko), Stichting WoonInvest (Leidschendam-Voorburg, Nizozemsko), Stichting Woonstede (Ede, Nizozemsko) (zástupci: E. Henny, T. Ottervanger a P. Glazener, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyň

zrušit rozhodnutí Komise ve vztahu ke stávající státní podpoře podle článku 263 SFEU;

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně navrhují zrušení rozhodnutí Komise K(2009) 9963 v konečném znění ze dne 15. prosince 2009 týkajícího se státní podpory E 2/2005 a N 642/2009 (Nizozemsko) - Stávající podpora a zvláštní podpora projektů pro společnosti zabývající se bytovou výstavbou.. Žalobkyně zakládají žalobu na osmi důvodech.

Zaprvé, Komise tím, že všechna opatření kvalifikovala jako součást režimu státních podpor, se dopustila nesprávného právního posouzení. Komise proto neprávem považovala třetí a čtvrté opatření, jež sama uvedla, bez ohledu na to, zda je nutné kvalifikovat tato opatření ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, za součást stávajícího režimu státních podpor ve smyslu čl. 1 písm. d) nařízení č. 659/1999¹. Komise tudíž překročila své oprávnění tím, že obě opatření zahrnula do přezkumu slučitelnosti stávajícího režimu státních podpor se společným trhem.

Zadruhé, spočívá rozhodnutí Komise ve věci E 2/2005 na neúplném a zjevně nesprávném posouzení příslušných vnitrostátních právních předpisů a relevantního skutkového stavu. Komise nepřezkoumala, zda v současných nizozemských právních předpisech týkajících se financování sociálního bydlení nenastala skutečně zjevná chyba při definici služeb v obecném zájmu.

Zatřetí, Komise provedla nesprávné a nepečlivé posouzení v rozsahu, v němž dospěla k závěru, že pronájem sociálních bytů osobám se značně vysokými příjmy je součástí závazku veřejné služby přeneseného na podniky zabývající bytovou výstavbou.

Začtvrté, Komise zastává nesprávný právní názor a zneužívá své pravomoci v rozsahu, v němž od nizozemského státu vyžaduje novou definici "sociálního bydlení". Komise překročila svou pravomoc tím, že svou vlastní definici sociálního bydlení stanovila jako službu obecného hospodářského zájmu, ačkoliv Nizozemsku by přitom musel být při stanovení politiky v této oblasti přiznán širší prostor pro uvážení .

Zapáté, Komise zastává nesprávný právní názor v rozsahu, v němž nerozlišovala mezi definicí služby obecného hospodářského zájmu a způsobem jejího financování.

Zašesté, Komise porušila rozhodnutí 2005/842/ES² tím, že vyžaduje zvláštní popis služby obecného hospodářského zájmu. Komise neprávem shledala, že členský stát musí službu obecného hospodářského zájmu definovat na základě hranice příjmů.

Zasedmé se Komise dopustila nesprávného posouzení a porušila rozhodnutí 2005/842/ES v rozsahu, v němž způsob financování služby veřejného hospodářského zájmu byl zjevně nevhodný. Komise nezkoumala, zda s přihlédnutím k definici služby veřejného hospodářského zájmu mohla existovat případná nadměrná náhrada.

Zaosmé, Komise porušila postup posouzení stávajících státních podpor tím, že na základě tohoto postupu sestavila konečný výčet budov, které je nutné kvalifikovat jako nemovitosti pro sociální účely, takže budovy, které nebyly v tomto výčtu uvedeny, již nadále nespadaly pod službu obecného hospodářského zájmu.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).

² - Rozhodnutí Komise 2005/842/ES ze dne 28. listopadu 2005 o použití čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytované určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (Úř. věst. L 132, s. 67).