Žaloba podaná dne 9. září 2019 – Canon v. Komise

(Věc T-609/19)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Canon Inc. (Tokio, Japonsko) (zástupci: U. Soltész, W. Bosch, C. von Köckritz, K. Winkelmann, J. Schindler, D. Arts, W. Devroe, advokáti, a M. Reynolds, Solicitor)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2019) 4559 final ze dne 27. června 2019, kterým se ukládá pokuta za neoznámení spojení podniků v rozporu s čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 139/2004¹ a za uskutečnění spojení podniků v rozporu s čl. 7 odst. 1 téhož nařízení (Věc M.8179 – Canon/Toshiba Medical Systems Corporation, řízení podle čl. 14 odst. 2), které bylo žalobkyni doručeno dne 1. července 2019    ;

podpůrně zrušil nebo značně snížil výši pokut, které jí byly uloženy;

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila zjevně nesprávného právního posouzení, když nesprávně uplatnila právní kritéria pro posouzení podle čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 139/2004.

Žalobkyně tvrdí, že Komise nezohlednila existující judikaturu a opřela se o bezprecedentní a nepodložený koncept „částečného uskutečnění jediného spojení“. Posouzení Komise zejména neprokazuje, že předmětná mezitímní transakce přispěla k trvalé změně kontroly cílového podniku takovým způsobem, jaký vyžaduje judikatura.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že ačkoliv nebyl na straně žalobkyně prokázán úmysl ani nedbalost, Komise jí uložila pokutu v rozporu s článkem 14 nařízení Rady (ES) č. 139/2004, zásadou nulla poena sine lege a legitimního očekávání, zásadou proporcionality a zásadou souběhu protiprávních jednání. Žalobkyně tudíž Soudnímu dvoru navrhuje, aby uplatnil svoji neomezenou pravomoc v plném rozsahu zrušit rozhodnutí týkající se pokut nebo výši pokut značně snížit ve smyslu článku 16 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 a článku 261 SFEU.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise porušila podstatné formální náležitosti. Žalobkyně tvrdí, že tím, že jí Komise neumožnila vyjádřit se k novým argumentům a skutkovým okolnostem/důkazům ve formální odpovědi na dodatečné doplňující prohlášení o námitkách nebo dopis popisující skutkové okolnosti a v rámci dalšího ústního jednání, porušila článek 18 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 a právo žalobkyně na obhajobu.

____________

¹ Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Nařízení ES o spojování) (Úř. věst. 2004, L 24, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 40).