ROZSUDEK SOUDU (třetího senátu)
3. dubna 2003(1)
„Hospodářská soutěž ─ Spojování podniků ─ Nařízení (EHS) č. 4064/89 ─ Žaloba podaná třetí osobou ─ Přípustnost ─ Závazky v průběhu první fáze přezkumu ─ Licence ke značce ─ Změna závazků ─ Lhůty ─ Finanční podpora ze strany státu ─ Příliš nízká cena za převzetí ─ Existence vážných pochybností o slučitelnosti spojení podniků se společným trhem ─ Neexistence závazků na trzích vykazujících vážné problémy v oblasti hospodářské soutěže“
Ve věci T‑114/02,
BaByliss SA, se sídlem v Montrouge (Francie), zastoupená J.-P. Guntherem, advokátem,
žalobkyně,
podporovaná
De’Longhi SpA, se sídlem v Treviso (Itálie), zastoupenou M. Merolou, D. Domenicuccim a I. van Schendelem, advokáty,
vedlejší účastnicí,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené V. Superti, K. Wiednerem a F. Lelièvrem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalované,
podporované
SEB SA, se sídlem v Écully (Francie), zastoupenou D. Voillemotem a S. Hautbourgem, advokáty,
vedlejší účastnicí,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise SG (2002) D/228078 ze dne 8. ledna 2002 nevznést námitky proti spojení společností SEB a Moulinex a prohlásit je za slučitelné se společným trhem a s dohodou o Evropském hospodářském prostoru, s výhradou dodržení navržených závazků (věc COMP/M.2621 ─ SEB/Moulinex),
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ
EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (třetí senát),
ve složení K. Lenaerts, předseda, J. Azizi a M. Jaeger, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. října 2002,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků [Úř věst. L 395, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 31, ve znění oprav, Úř. věst. 1990, L 257, s. 13, a ve znění změn provedených nařízením Rady (ES) č. 1310/97 ze dne 30. června 1997 (Úř. věst. L 180, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 164), dále jen „nařízení č. 4064/89“] se podle svého článku 1 vztahuje na všechna spojení mající význam pro celé Společenství ve smyslu odstavců 2 a 3 uvedeného článku.
2 Podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 4064/89 musí být spojení mající význam pro celé Společenství oznámena předem Komisi.
3 Krom toho čl. 7 odst. 1 nařízení č. 4064/89 stanoví, že spojení mající význam pro celé Společenství nenabude účinku před jeho oznámením nebo dokud nebylo prohlášeno za slučitelné se společným trhem. Článek 7 odst. 4 nicméně Komisi umožňuje přiznat na žádost odchylku z této povinnosti pozastavení spojení.
4 Podle čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 4064/89, pokud Komise zjistí, že oznámené spojení, ačkoliv spadá pod ustanovení tohoto nařízení, nevyvolává vážné pochybnosti o jeho slučitelnosti se společným trhem, rozhodne, že proti němu nevznese námitky a prohlásí, že je slučitelné se společným trhem (dále jen „fáze I“).
5 Naopak, pokud Komise zjistí, že oznámené spojení spadá do oblasti působnosti nařízení a vyvolává vážné pochybnosti o slučitelnosti se společným trhem, přijme podle čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 4064/89 rozhodnutí o zahájení řízení (dále jen „fáze II“).
6 Podle čl. 6 odst. 2 uvedeného nařízení:
„Pokud Komise zjistí, že poté, co bylo oznámené spojení změněno, již nevyvolává vážné pochybnosti ve smyslu odst. 1 písm. c), může rozhodnout, že prohlásí spojení za slučitelné se společným trhem podle odst. 1 písm. b).
Komise může podle odst. 1 písm. b) připojit ke svému rozhodnutí podmínky a povinnosti, aby zajistila, že dotyčné podniky plní závazky, které převzaly vůči Komisi, aby bylo spojení slučitelné se společným trhem.“
7 Podle čl. 18 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 447/98 ze dne 1. března 1998 o oznamováních, lhůtách a slyšeních stanovených v nařízení č. 4064/89 (Úř. věst. L 61, s. 1) „[z]ávazky, které Komisi navrhly zúčastněné podniky podle čl. 6 odst. 2 nařízení […] č. 4064/89, které mají podle záměru stran vytvořit základ pro rozhodnutí podle čl. 6 odst. 1 písm. b) výše uvedeného nařízení, musí být předloženy Komisi nejpozději do tří týdnů ode dne obdržení oznámení“.
8 V oznámení o [nápravných opatřeních], kter[á] jsou přijateln[á] podle nařízení č. 4064/89 a nařízení č. 447/98 (Úř. věst. 2001, C 68, s. 3, dále jen „oznámení o nápravných opatřeních“), Komise stanoví pravidla, která má v úmyslu dodržovat v oblasti závazků.
9 Podle čl. 21 odst. 1 nařízení č. 4064/89 má Komise výhradní právo přijímat rozhodnutí podle tohoto nařízení. Článek 21 odst. 2 krom toho upřesňuje, že členské státy nesmí použít své vnitrostátní právní předpisy upravující hospodářskou soutěž na spojení mající význam pro celé Společenství.
10 Článek 9 odst. 2 písm. a) nařízení č. 4064/89 nicméně Komisi umožňuje postoupit přezkum spojení majícího význam pro celé Společenství na členské státy, pokud tímto spojením hrozí vytvoření nebo posílení dominantního postavení, v jehož důsledku by byla výrazně narušena účinná hospodářská soutěž na trhu v tomto členském státě, který má veškeré znaky zvláštního trhu.
Skutkový základ sporu
I – Dotčené podniky
11 Projednávaná žaloba, podaná společností BaByliss SA (dále rovněž „žalobkyně“), směřuje ke zrušení rozhodnutí, kterým Komise schválila, za určitých podmínek, spojení společností SEB a Moulinex.
12 Žalobkyně je francouzský podnik, kontrolovaný americkou skupinou Conair, který se specializuje na výrobu a prodej malých elektrospotřebičů pro domácnost ke kosmetickým účelům pod značkou BaByliss (například vysoušeče vlasů, vlasové žehličky a kulmy, strojky na stříhání vlasů, epilační přístroje pro ženy a přístroje pro péči o tělo). Skupina Conair působí ve všech oblastech malých elektrospotřebičů pro domácnost (kuchyně, kosmetika, úklid) ve Spojených státech a ve světě, především pod značkami Conair, BaByliss, Interplak, Forfex, Cuisinart, Revlon a Vidal Sassoon.
13 SEB je francouzský podnik působící v odvětví vývoje, výroby a prodeje malých elektrospotřebičů pro domácnost na celosvětové úrovni. SEB uvádí své výrobky na trh ve více než 120 zemích pod dvěma značkami světového formátu (Tefal a Rowenta) a čtyřmi regionálními značkami (Calor a SEB ve Francii a v Belgii, Arno v Brazílii a v zemích Mercosur, Samurai v zemích Andského paktu). Kategorie výrobků, které SEB uvádí na trh pod těmito různými značkami, jsou přístroje na vaření (minitrouby, fritézy, toustovače, zařízení na přípravu neformálních jídel), přístroje na teplé nápoje (elektrické překapávače na kávu, kávovary na espresso, varné konvice), kuchyňské roboty, žehličky a napařovací systémy, přístroje pro osobní péči (epilace, péče o vlasy, holení atd.), vysavače, ventilační zařízení, přístroje pro vytápění domácností a kuchyňské náčiní.
14 Moulinex je rovněž francouzský podnik působící v odvětví vývoje, výroby a prodeje malých elektrospotřebičů pro domácnost na celosvětové úrovni. Moulinex uvádí na trh stejné kategorie výrobků jako SEB pod dvěma mezinárodními značkami (Moulinex a Krups) a jednou regionální značkou (Swan ve Spojeném království). Moulinex uvádí na trh rovněž mikrovlnné trouby.
II – Vnitrostátní řízení
15 Dne 7. září 2001 zahájil obchodní soud v Nanterre řízení o nucené správě proti skupině Moulinex. V souladu s francouzským právem museli správci jmenovaní soudem zjistit, zda podnik v nucené správě může pokračovat v činnosti, má být převzat třetí osobou nebo má být zrušen. Vzhledem k tomu, že pokračování činnosti společnosti Moulinex se ukázalo jako nemožné, správci se snažili najít kupce, který by převzal celou společnost Moulinex nebo její část.
16 V rámci tohoto řízení se přihlásila skupina SEB jako uchazeč o převzetí určitých aktiv společnosti Moulinex v odvětví malých elektrospotřebičů pro domácnost a to:
– veškerých práv spojených s užíváním značek Moulinex, Krups a Swan pro všechny dotčené výrobky;
– části výrobních prostředků (osmi průmyslových závodů z celkem 18 a některých zařízení z nepřevzatých závodů) umožňujících výrobu alespoň některých modelů všech výrobků vyráběných společností Moulinex, s výjimkou vysavačů a mikrovlnných trub;
– některých distribučních společností, a to v Evropě pouze společnosti německé a španělské.
17 Společnost BaByliss, se záměrem zvýšit svůj podíl v odvětví malých elektrospotřebičů pro domácnost ve Francii a ve světě, zaslala dopisem ze dne 25. září 2001 soudem ustanoveným správcům společnosti Moulinex nabídku na převzetí veškerých činností spojených se značkou Krups ve světě, včetně materiálu, zařízení, zásob, práv duševního vlastnictví a distribuční sítě.
18 Rozsudkem ze dne 22. října 2001 obchodní soud v Nanterre schválil plán převzetí navržený skupinou SEB.
III – Řízení před Komisí
19 Na žádost skupiny SEB Komise dne 27. září 2001 povolila odchylku z odkladného účinku podle čl. 7 odst. 4 nařízení č. 4064/89. Rozhodnutí Komise bylo odůvodněno především tím, že soudem ustanovení správci požadovali, aby všechny nabídky na převzetí byly bezpodmínečné. Odchylka přiznaná Komisí byla omezena na správu převzatých aktiv.
20 Dne 13. listopadu 2001 Komise obdržela podle článku 4 nařízení č. 4064/89 oznámení o zamýšleném nabytí určitých aktiv společnosti Moulinex ze strany skupiny SEB.
21 Dne 21. listopadu 2001 Komise zveřejnila v Úředním věstníku Evropských společenství oznámení podle čl. 4 odst. 3 nařízení č. 4064/89. V bodě 4 tohoto oznámení Komise vyzvala „dotčené třetí osoby, aby jí zaslaly své případné připomínky k zamýšlenému spojení“.
22 V návaznosti na toto zveřejnění sdělila společnost BaByliss dopisy ze dne 27. a 29 listopadu 2001 své obavy, pokud jde o dotčené zamýšlené spojení, vzhledem ke značným protisoutěžním účinkům bližšího vztahu mezi společnostmi SEB a Moulinex v odvětví, do kterého se BaByliss chystá ve velmi krátké době vstoupit. BaByliss v tomto ohledu zdůraznila, že se považuje za potenciálního konkurenta SEB-Moulinex v oblasti malých elektrospotřebičů pro domácnost a konkrétně v odvětví malých kuchyňských spotřebičů, v němž vyvíjí činnost pod značkou Cuisinart. V příloze k dopisu ze dne 29. listopadu 2001 BaByliss zaslala Komisi návrh na celkové převzetí, zahrnující veškeré zaměstnance a veškerá aktiva společnosti Moulinex ve Francii, a připojila podnikatelský plán pro Cuisinart („Stratégie Cuisinart en France“) z listopadu 2001.
23 Dopisem ze dne 30. listopadu 2001 BaByliss odpověděla na dotazník určený konkurentům, který jí Komise zaslala 27. listopadu 2001.
24 Dne 5. prosince 2001 navrhli účastníci spojení Komisi závazky.
25 Téhož dne měli zástupci společnosti BaByliss ohledně zamýšleného spojení jednání s Komisí.
26 Dopisem ze dne 6. prosince 2001 BaByliss sdělila Komisi své výhrady k tomu, že by mohla na základě článku 9 nařízení č. 4064/89 celý případ nebo jeho část postoupit národním orgánům pro ochranu hospodářské soutěže, které o to požádají.
27 Dne 7. prosince 2001 požádaly francouzské orgány pro ochranu hospodářské soutěže Komisi o částečné postoupení na základě čl. 9 odst. 2 písm. a) nařízení č. 4064/89, pokud jde o účinky dotčeného spojení na hospodářskou soutěž ve Francii v případě určitých trhů s malými elektrospotřebiči pro domácnost.
28 V návaznosti na výtky Komise změnili účastníci spojení dne 18. prosince 2001 své původní závazky.
29 Dne 20. prosince 2004 BaByliss sdělila Komisi své připomínky ohledně podílů na trhu, které by měl SEB-Moulinex v kategoriích výrobků přezkoumávaných Komisí po uskutečnění dotčeného spojení.
30 Dopisem ze dne 21. prosince 2001 BaByliss odpověděla na dotazník týkající se závazků účastníků spojení, který jí Komise zaslala dne 20. prosince 2001.
31 V návaznosti na připomínky zúčastněných třetích osob změnili účastníci spojení znovu své závazky.
32 Dne 28. prosince 2001 žalobkyně podala nabídku na částečné převzetí společnosti Moulinex.
33 Dne 3. ledna 2002 BaByliss doplnila své odpovědi na dotazník týkající se závazků účastníků spojení, který jí zaslala Komise dne 20. prosince 2001. Žalobkyně krom toho znovu potvrdila svůj zájem o získání veškerých aktiv společnosti Moulinex, případně jejich části. Zopakovala rovněž obavy ohledně svého postavení a dominantního postavení subjektu SEB-Moulinex, které by bylo důsledkem dotčeného spojení u některých kategorií malých elektrospotřebičů pro domácnost v hlavních evropských zemích.
34 Dne 8. ledna 2005 Komise na základě čl. 6 odst. 1 písm. b) a čl. 6 odst. 2 nařízení č. 4064/89, jakož i článku 57 dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHS), schválila, za určitých podmínek, spojení společností SEB a Moulinex (dále jen „napadené rozhodnutí“).
35 Napadené rozhodnutí se nicméně netýká francouzského trhu, neboť Komise téhož dne vyslovila souhlas se žádostí francouzských orgánů o částečné postoupení.
36 Dne 8. července 2002 francouzský ministr hospodářství schválil spojení bez uložení závazků na základě doktríny zvané „podnik v úpadku“.
Napadené rozhodnutí
IV – Dotčené výrobkové trhy
37 Napadené rozhodnutí uvádí v bodě 16 odůvodnění, že hospodářské odvětví dotčené předmětným spojením je odvětví prodeje malých elektrospotřebičů pro domácnost, které lze rozdělit na třináct kategorií výrobků: fritézy, minitrouby, toustovače, sendvičovače a vaflovače, zařízení na přípravu neformálních jídel („stone gril“, „wokparty“, „raclette“, „fondue“ atd.), elektrické zahradní grily a interiérové grily, varné kotle na rýži a tlakové hrnce, elektrické překapávače na kávu, varné konvice, kávovary na espresso, kuchyňské roboty, žehličky a napařovací systémy a přístroje pro osobní péči (zdravotní a kosmetické přístroje). Prvních jedenáct kategorií výrobků patří mezi kuchyňské spotřebiče.
38 Komise má za to, že každá kategorie malých elektrospotřebičů pro domácnost může tvořit samostatný výrobkový trh (bod 25 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Závěry Komise jsou založeny především na analýze zastupitelnosti na straně poptávky, neboť každá kategorie odpovídá určité funkci a je určena k odlišnému konečnému použití. Komise krom toho odmítá zastupitelnost na straně nabídky. Zdůrazňuje totiž, že i kdyby všichni výrobci byli schopni vyrábět všechny malé elektrospotřebiče pro domácnost, náklady a čas nezbytné ke vstupu na nový výrobkový trh mohou být značné.
V – Dotčené zeměpisné trhy
39 Komise má za to, že „národní vymezení dotčených zeměpisných trhů se po skončení přezkumu první fáze jeví jako nejvhodnější“ (bod 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
VI – Význam značky
40 Komise uvádí, že značky jsou pro konečné spotřebitele jedním z hlavních faktorů výběru a představují tedy jeden z hlavních prvků konkurence mezi výrobci malých elektrospotřebičů pro domácnost (bod 36 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
41 V tomto ohledu poukazuje na to, že společnosti SEB a Moulinex investují značné částky do zachování proslulosti svých značek (bod 38 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Konstatuje rovněž, že nabídky obdržené při prodeji společnosti Moulinex se týkaly téměř výlučně značek této skupiny a méně výrobních jednotek (bod 39 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
VII – Analýza hospodářské soutěže
42 Pokud jde o účinky dotčeného spojení na hospodářskou soutěž, Komise především odmítá tezi, že účinky dotčeného spojení se neliší od situace v hospodářské soutěži, která by nastala v případě zrušení skupiny Moulinex. V tomto ohledu konstatuje:
„Po skončení přezkumu ve fázi I nelze s takovou argumentací souhlasit, protože od uvalení nucené správy na skupinu Moulinex projevilo několik podniků zájem o převzetí značek v jejím vlastnictví. Krom toho nelze vyloučit, že některá zařízení a práva duševního vlastnictví by byla převzata třetími osobami odlišnými od skupiny SEB. Vzhledem k významu značek na dotčených trzích by tito nabyvatelé byli pravděpodobně schopni obnovit zcela nebo zčásti konkurenční kapacitu skupiny Moulinex“ (bod 41 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
43 Po provedení analýzy Komise dospěla k závěru, že oznámené spojení vyvolává vážné pochybnosti o jeho slučitelnosti se společným trhem na některých trzích s kuchyňskými spotřebiči (bod 44 odůvodnění napadeného rozhodnutí). S ohledem na zeměpisné trhy přezkoumávané v napadeném rozhodnutí v podstatě uvádí:
– v Portugalsku, Řecku, Belgii a Nizozemsku, kde měly SEB a Moulinex před spojením v oblasti malých elektrospotřebičů pro domácnost někdy významné postavení, by postavení skupiny SEB bylo připojením skupiny Moulinex posíleno a operace by vedla ke spojení někdy velkých podílů na trhu u velké části kategorií dotčených výrobků. Podle Komise by tržní síla byla krom toho posílena jedinečným portfoliem několika značek, zatímco subjekty jako je Philips, Braun nebo Taurus mají pouze jedinou značku (body 43 a 45 až 47 odůvodnění napadeného rozhodnutí);
– v Německu, Rakousku, Dánsku, Švédsku a Norsku by spojení výrazně změnilo podmínky hospodářské soutěže na určitých výrobkových trzích (bod 43 odůvodnění napadeného rozhodnutí);
– konečně v ostatních členských státech by spojení změnilo podmínky hospodářské soutěže pouze okrajově (bod 43 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
44 Podle Komise tak oznámené spojení vyvolává vážné pochybnosti o jeho slučitelnosti se společným trhem na následujících trzích (bod 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí):
– Německo: fritézy a grily;
– Rakousko: fritézy a zařízení na přípravu neformálních jídel;
– Belgie: kuchyňské roboty, kávovary na espresso, varné konvice, toustovače, zařízení na přípravu neformálních jídel, grily a žehličky a napařovací systémy;
– Dánsko: fritézy a přenosné trouby;
– Řecko: fritézy, varné konvice, sendvičovače a vaflovače, kávovary na espresso a kuchyňské roboty;
– Norsko: fritézy a přenosné trouby;
– Nizozemsko: fritézy, kávovary na espresso, minitrouby, zařízení na přípravu neformálních jídel, grily a žehličky a napařovací systémy;
– Portugalsko: fritézy, toustovače, elektrické překapávače na kávu, kávovary na espresso, varné konvice, minitrouby, sendvičovače a vaflovače, zařízení na přípravu neformálních jídel, grily a kuchyňské roboty;
– Švédsko: fritézy.
45 Komise naopak dospěla k závěru, že spojení nevyvolává vážné pochybnosti pokud jde o trhy s přístroji pro osobní péči, v jejichž případě, ať jde o jakoukoliv zemi (s výjimkou Francie) nebo zvolené vymezení výrobkových trhů, je společný podíl účastníků spojení na trhu nižší než 20 % (bod 44 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
VIII – Závazky účastníků spojení
46 V návaznosti na závazky navržené účastníky spojení má Komise nicméně za to, že vážné pochybnosti o slučitelnosti spojení lze odstranit, jelikož tyto závazky představují přímou a bezprostřední odpověď na problémy hospodářské soutěže identifikované, s výjimkou Francie, v rozhodnutí.
47 Závazky předložené účastníky spojení dne 5. prosince 2001 původně předpokládaly stažení výrobků značky Moulinex spadajících do kategorie fritéz, přenosných trub, zařízení na přípravu neformálních jídel, grilů a žehliček a napařovacích systémů z trhu v celém EHP po dobu dvou let. Tyto původní závazky však podle Komise neumožňovaly, aby skupinu Moulinex nahradil jiný subjekt, a netýkaly se všech trhů, ohledně kterých mohlo spojení vyvolávat vážné pochybnosti (bod 135 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
48 Účastníci spojení tedy dne 18. prosince 2001 „vylepšili své návrhy, aby byly proveditelné a účinné“ (bod 135 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tento návrh předpokládal poskytnutí výhradní licence ke značce Moulinex na dobu tří let (doplněné závazkem nevstoupit na trh pod značkou Moulinex po dobu dalšího roku) pro všechny kategorie výrobků v Belgii, Řecku, Nizozemsku a Portugalsku a pro kategorii fritéz v Německu, Rakousku, Dánsku, Norsku a Švédsku. Držitelé takové licence by podléhali povinnosti odběru toustovačů, elektrických překapávačů na kávu, varných konvic a kuchyňských robotů od poskytovatele licence.
49 Dotázané třetí osoby nicméně byly k těmto závazkům kritické, zejména pokud jde o dobu trvání licence a dobu nevstoupení na trh, povinnost odběru, neexistenci opatření k nápravě účinků oznámeného spojení na hospodářskou soutěž na určitých trzích, neexistenci dostatečných hospodářských předpokladů pro vstup nového subjektu na dotčené trhy, jakož i neexistenci skutečné kontroly držitele licence nad značkou Moulinex v rámci nápravných opatření týkajících se konkrétně fritéz, jelikož SEB bude užívat tuto značku pro jiné výrobky (bod 136 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
50 Skupina SEB tedy slovy napadeného rozhodnutí „vylepšila“ své závazky tak, že rozšířila licenci ke značce na všechny malé elektrospotřebiče pro domácnost pokud jde o Německo, Rakousko, Dánsko, Norsko a Švédsko. SEB tak srovnala závazky pro těchto pět zemí se závazky, které již navrhla pokud jde o Belgii, Řecko, Nizozemsko a Portugalsko. SEB rovněž prodloužila dobu trvání licence na pět let (a dobu nevstoupení na trh na tři roky) a zrušila pro držitele licence povinnost odběru (bod 137 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
51 Napadené rozhodnutí shrnuje závazky, s nimiž Komise souhlasila, následovně:
„129 Skupina SEB se zavazuje uzavřít v každém z těchto států smlouvu o výhradní licenci ke značce Moulinex ohledně prodeje všech třinácti kategorií malých elektrospotřebičů pro domácnost.
130 Podle těchto závazků bude tato licenční smlouva podepsána s jednou nebo více třetími stranami na dobu pěti let. Po dobu trvání licenční smlouvy a po dobu tří let po jejím uplynutí skupina SEB nesmí uvádět na trh v dotčených členských státech žádné přístroje pro domácnost pod značkou Moulinex. Skupina SEB se krom toho zavázala neuvádět modely řady Moulinex na trh v dotčených zemích pod jinou značkou, pokud se držitel licence rozhodne pro odběr výrobků od skupiny SEB nebo pro využívání licence k předmětu průmyslového vlastnictví.
131 Účelem této licence je povolit užívání značky Moulinex s cílem umožnit nabyvateli zavést nebo posílit jeho vlastní značku na dotčených zeměpisných trzích. Za tímto účelem bude nabyvatel moci používat značku Moulinex samotnou nebo ve spojení se svou vlastní značkou a poté kdykoliv přejít od ,co-brandingu‘ ke své vlastní značce. Skupina SEB bude mít pravomoc kontrolovat dodržování logotypu Moulinex držitelem nebo držiteli licence.
132 Držitel nebo držitelé licence si budou moci svobodně zvolit dodavatele a podmínky zásobování pokud jde o všechny výrobky a všechny dotčené země. Pokud si budou přát, mohou od skupiny SEB požadovat uzavření smlouvy o zásobování na celou dobu trvání licence nebo její část pro všechny nebo některé kategorie dotčených výrobků. Takové dodávky musí odpovídat 65 % prodejů pod značkou Moulinex v roce 2000. Je třeba uvést, že skupina SEB nicméně navrhuje uložit německému držiteli licence povinnost odběru pokud jde o kuchyňské roboty. SEB tuto výjimku odůvodňuje potřebou zachovat pracovní místa ve výrobních jednotkách převzatých v návaznosti na rozhodnutí obchodního soudu v Nanterre.
133 Skupina SEB se krom toho zavazuje poskytnout každému držiteli licence, který o to požádá, licenci k právům průmyslového vlastnictví (modely, vzory, patenty a know-how) vztahující se k jednomu či více modelům řady Moulinex, aby byli schopni je sami vyrábět nebo nechat je vyrábět třetí osobou podle jejich výběru.
134 Skupina SEB se zavazuje jmenovat zmocněnce, jehož úkolem bude nejprve zajistit uspokojivé plnění závazků ze strany skupiny SEB. Skupina SEB se zavázala uzavřít licenční smlouvu či smlouvy ke značce v souladu se závazky ve lhůtě [...] od data přijetí rozhodnutí Komise o povolení. Jestliže SEB neuzavře zcela nebo zčásti smlouvy předpokládané v závazcích, zmocněnec bude po uplynutí této lhůty zodpovědný za vyhledání jednoho či více držitelů licence a za uzavření uvedených smluv ve lhůtě [...]. Výběr držitele či držitelů licence bude podléhat schválení ze strany Komise.“
52 Komise má za to, že tyto závazky vedou k výraznému snížení překrývání se podílů na trhu vyplývajícího z oznámeného spojení. Konstatuje, že pouze překrývání, které je důsledkem prodejů pod značkou Krups, není odstraněno. Nicméně podle Komise může zvýšení podílu na trhu v souvislosti se značkou Krups vést k problémům v hospodářské soutěži pouze na trzích kávovarů na espresso a na trhu zařízení na přípravu neformálních jídel v Portugalsku (bod 139 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
53 Podle názoru Komise navržené závazky umožňují obnovit trvale podmínky účinné hospodářské soutěže. Doba pěti let stanovená pro licenci totiž umožní držiteli licence převést výrobky Moulinex ke své vlastní značce s omezenými ztrátami pro skupinu SEB, až bude znovu schopna zavést značku Moulinex na dotčené trhy. Komise v tomto ohledu poukazuje na to, že průměrná doba životnosti malých elektrospotřebičů pro domácnost je tři roky. Přechod k vlastní značce bude podle Komise o to snazší, že držitel licence bude jediným uživatelem značky Moulinex pro všechny malé elektrospotřebiče pro domácnost v dotčené zeměpisné oblasti (bod 140 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
54 Komise má za to, že rozšíření závazku poskytnutí výhradní licence na veškeré malé elektrospotřebiče pro domácnost, a tedy i na výrobky, ohledně kterých Komise nevznesla vážné pochybnosti, je nezbytné k zajištění účinnosti a životaschopnosti těchto nápravných opatření. Kdyby se totiž licence vztahovaly na omezený počet výrobků, manévrovací prostor držitele licence pro provedení „rebrandingu“ by byl značně omezen, protože značku Moulinex by v dotčených zemích používaly dva konkurenční subjekty: SEB a držitel licence omezené na některé výrobky (bod 141 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
55 Komise nadto poukazuje na to, že držitel licence bude mít možnost vyrábět výrobky Moulinex samostatně, pokud o to bude stát, zatímco skupina SEB může být povinna umožnit mu využívat nové modely, které vyvine pro řadu výrobků Moulinex v zemích, na které se závazky nevztahují (bod 142 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
56 Komise konečně zdůrazňuje, že podle závazků musí být držitel či držitelé licence v současnosti přítomni na trhu nebo být potenciálně schopni na něj vstoupit, životaschopní, nezávislí, bez jakéhokoliv vztahu ke skupině SEB a musí mít schopnosti a motivaci nezbytné k aktivní a účinné soutěži na dotčených trzích. Závazky rovněž stanoví, že tento držitel či držitelé licence musí mít svou vlastní značku, kterou lze spojit se značkou Moulinex (bod 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
57 Komise se tedy domnívá (v bodě 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí), že závazky navržené účastníky spojení jsou dostatečné k odstranění vážných pochybností o slučitelnosti se společným trhem v těchto devíti zemích za podmínky, že účastníci dodrží následující závazky:
„a) závazek poskytnout výhradní licenci ke značce Moulinex na dobu pěti let na prodej elektrospotřebičů pro domácnost vztahující se na třináct kategorií výrobků uvedených v tomto rozhodnutí, jak je definován v bodě 1 písm. a) závazků uvedených v příloze tohoto rozhodnutí;
b) závazek neuvádět v dotčených zemích na trh výrobky pod značkou Moulinex po dobu trvání licenční smlouvy a po dobu tří let po jejím uplynutí, jak je uvedeno v bodě 1 písm. c);
c) neuvádět v dotčených zemích na trh modely výrobků Moulinex pod jinou značkou na územích, pro která držitel nebo držitelé licence uzavřeli smlouvu o zásobování nebo získali licenci k předmětu průmyslového vlastnictví, jak je uvedeno v bodě 1 písm. e);
d) závazek uzavřít s každým držitelem licence, který o to požádá, smlouvu o zásobování (za prodejní cenu odpovídající průmyslové výrobní ceně zvýšené o provozní náklady spojené s výrobou a dodáním výrobků držiteli licence) nebo licenční smlouvu k předmětu průmyslového vlastnictví pro veškeré dotčené výrobky s výjimkou kuchyňských robotů v Německu, jak je uvedeno v bodě 1 písm. d) závazků;
e) závazek pokračovat v obecné politice vývoje nových modelů a zachovat plnou hospodářskou a konkurenční hodnotu značky Moulinex ve všech devíti dotčených státech až do uzavření licenční smlouvy, jak je uvedeno v bodě 1 písm. h) závazků;
f) závazek uzavřít smlouvu nebo smlouvy na poskytnutí výhradní licence ke značce pro devět dotčených zemí ve lhůtách stanovených v bodě 1 písm. h) a v bodě 2 písm. e) bodě iv) závazků;
g) závazek týkající se schválení nabyvatele nebo nabyvatelů licence ze strany Komise uvedený v bodě 1 písm. i) závazků, a
h) dodržení jakéhokoliv návrhu zmocněnce, který bude užitečný k provedení závazků nebo ke splnění jeho úkolu, jak je uvedeno v bodě 2 písm. e) bodě ii) závazků.“
58 Detaily závazků skupiny SEB jsou uvedeny v příloze napadeného rozhodnutí.
59 V bodě 2 písm. g) přílohy je uvedeno:
„Pokud bude schválení této operace jiným orgánem pro ochranu hospodářské soutěže podléhat závazkům, které by buď byly v rozporu s těmito závazky, nebo by vedly k situaci, která by byla nad rámec toho, co je nezbytné pro obnovení hospodářské soutěže na dotčených trzích, skupina SEB může požádat Komisi o přezkoumání těchto závazků s cílem odstranit tyto rozpory nebo zbavit skupinu SEB zcela nebo zčásti podmínek a povinností obsažených v těchto závazcích, které již nebudou nezbytné.“
IX – Státní podpory
60 V odpověď na argumenty některých třetích stran vytýkajících skupině SEB, že v rámci navrhovaného převzetí obdrží ze strany francouzských orgánů státní podporu, Komise v bodě 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatuje, že po předběžném přezkumu mechanismu plánovaného francouzskými orgány se nezdá, že by veřejné zásahy zamýšlené v rámci nucené správy byly opatřeními, která přinesou skupině SEB prospěch. Komise má tedy za to, že jejich účinek nemůže být brán v úvahu při přezkumu navrhované operace podle nařízení č. 4064/89.
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
61 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 15. dubna 2002 podala žalobkyně projednávanou žalobu. Samostatným podáním došlým téhož dne podala žalobkyně návrh, aby Soud o žalobě rozhodl ve zrychleném řízení na základě článku 76a jednacího řádu Soudu.
62 Dopisem ze dne 30. dubna 2002 Komise sdělila Soudu, že nemá námitky proti návrhu na projednání věci ve zrychleném řízení. Krom toho Komise zdůraznila, že žalobkyně neprokázala, že byla napadeným rozhodnutím osobně dotčena.
63 Dopisem ze dne 8. května 2002 vedoucí soudní kanceláře Soudu informoval žalobkyni, že bylo vyhověno její žádosti o prodloužení lhůty k předložení žalobní odpovědi do 24. června 2002. Zároveň žalobkyni vyzval, s cílem nezdržovat řízení, aby vznesla případné otázky přípustnosti žaloby spolu se svou obranou pokud jde o základ žaloby.
64 V rámci organizačních procesních opatření vyzval vedoucí soudní kanceláře Soudu dopisem ze dne 17. června 2002 žalobkyni, aby do 28. června 2002 odpověděla na řadu písemných otázek.
65 Komise dne 24. června 2002 předložila svou žalobní odpověď obsahující námitky proti přípustnosti žaloby a podpůrně její obranu pokud jde o základ žaloby.
66 Dne 28. června 2002 žalobkyně předložila odpovědi na otázky Soudu.
67 Rozhodnutím ze dne 2. července 2002 Soud (třetí senát) vyhověl návrhu na projednání ve zrychleném řízení podle článku 76a jednacího řádu.
68 Dne 18. července 2002 žalobkyně v souladu s výzvou ze strany vedoucího soudní kanceláře předložila v reakci na žalobní odpověď Komise vyjádření k přípustnosti.
69 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 19. července 2002 skupina SEB požádala o vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise. Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 29. července 2002 společnost De’Longhi požádala o vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání žalobkyně. Těmto žádostem bylo vyhověno usnesením předsedy třetího senátu ze dne 16. září 2002. Na žádost bylo skupině SEB povoleno předložit spis vedlejšího účastníka a společnosti De’Longhi předložit určité dokumenty uvedené v jejím návrhu na vstup do řízení jako vedlejší účastnice.
70 Na základě zprávy soudce zpravodaje Soud (třetí senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření vyzval účastnice řízení k předložení určitých dokumentů a k zodpovězení písemných otázek. Účastnice řízení těmto žádostem vyhověly ve stanovených lhůtách.
71 Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky byly vyslechnuty na veřejném jednání dne 9. října 2002.
72 Žalobkyně podporovaná společností De’Longhi navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
73 Komise navrhuje, aby Soud:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou nebo, podpůrně, ji zamítl jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
74 SEB navrhuje, aby Soud:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou nebo, podpůrně, ji zamítl jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
K přípustnosti
I – Argumenty účastnic řízení
75 Žalobkyně, podporovaná společností De’Longhi, tvrdí, že je napadeným aktem bezprostředně a osobně dotčena ve smyslu článku 230 ES. BaByliss totiž nově vstoupila na trh malých kuchyňských elektrospotřebičů a je tak přímým konkurentem skupin SEB a Moulinex. Krom toho žalobkyně zdůrazňuje, že se aktivně účastnila správního řízení předcházejícího přijetí napadeného rozhodnutí.
76 Komise tvrdí, že žalobkyně není napadeným rozhodnutím osobně dotčena.
77 Komise uplatňuje, zaprvé, že pouhá skutečnost, že BaByliss reagovala spontánně na zveřejnění oznámení o zamýšleném spojení v Úředním věstníku Evropských společenství podle čl. 4 odst. 3 nařízení č. 4064/89 a kontaktovala ji, podle jejího názoru nestačí k prokázání toho, že BaByliss je napadeným rozhodnutím osobně dotčena. BaByliss nijak neprokázala, že je napadeným rozhodnutím zasažena z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji individualizuje obdobným způsobem jako skupinu SEB.
78 Komise zdůrazňuje, že řada podniků se stejně jako žalobkyně aktivně účastnila řízení. Okolnost, že podnik předložil vyjádření, sama o sobě neodůvodňuje to, že podnik je osobně dotčen. Podrobné přezkoumání spojení totiž vyžaduje pravidelný kontakt s řadou hospodářských subjektů.
79 Zadruhé poukazuje na to, že podle článku 2 stanov společnosti BaByliss, „předmětem činnosti společnosti jsou: [v]šechny činnosti v oblasti výroby, zpracování, zastoupení, dovozu a vývozu, velkoobchodu a maloobchodu pokud jde o veškeré předměty a zboží související zejména s péčí o vlasy a kosmetikou, parfumerií a dárkovými předměty“, zatímco spojení povolené napadeným rozhodnutím se týká odvětví malých elektrospotřebičů pro domácnost, které nesouvisí s „péčí o vlasy, kosmetikou, parfumerií a ostatními dárkovými předměty“.
80 Zatřetí Komise uvádí, že žalobkyně se prezentuje jako „nový účastník“ na trhu malých kuchyňských elektrospotřebičů, ale že, jak sama připouští, ani k datu napadeného rozhodnutí, ani k datu podání žaloby neuvedla na trh žádný malý elektrospotřebič pro domácnost. BaByliss se ostatně sama definuje jako „potenciální soutěžitel“. Komise poukazuje na to, že i když žalobkyně oznámila, že „oficiálně“ uvede takové výrobky na trh 15. května 2002, nepředložila k prokázání tohoto tvrzení žádné důkazy.
81 Začtvrté Komise uvádí, že nic neumožňuje tvrdit, že výrobky uváděné na trh společností BaByliss, která je usazena ve Francii, budou přímo konkurovat přístrojům prodávaným skupinou SEB na zeměpisných trzích, ohledně kterých Komise vyjádřila vážné pochybnosti, jelikož se nevyslovila k situaci na francouzském trhu, která bude přezkoumána francouzskými orgány pro ochranu hospodářské soutěže.
82 Zapáté Komise tvrdí, že žalobkyně se neprávem domnívá, že se může opírat o „rozsudky Air France“. Její situace je naprosto odlišná od situace Air France. Ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 19. května 1994, Air France v. Komise (T‑2/93, Recueil, s. II‑323), totiž Soud poukázal na to, že situace v hospodářské soutěži na dotčených trzích byla ze strany Komise posouzena s přihlédnutím zejména k situaci Air France (bod 45 rozsudku), která byla jediným vážným konkurentem podniků účastnících se spojení, zatímco žalobkyně na trzích dotčených spojením vůbec není přítomná. Komise rovněž poukazuje na to, že Soud uvedl, že Air France se podle dohody uzavřené mezi ní, francouzskou vládou a Komisí musela zcela vzdát podílu ve společnosti TAT (bod 46 rozsudku), zatímco v projednávaném případě se BaByliss nemůže dovolávat žádné dohody nebo rozhodnutí obdobného dosahu, které by jí umožňovalo prokázat, že její faktická situace ji individualizuje obdobným způsobem jako SEB. Komise zdůrazňuje, že v rozsudku Soudu ze dne 24. března 1994, Air France v. Komise,(T‑3/93, Recueil, s. II‑121), byla Air France hlavním konkurentem British Airways, zatímco v projednávaném případě je BaByliss pouze jedním z mnoha podniků, který se považuje za konkurenta (nadto potenciálního) skupiny SEB.
83 Komise nakonec upozorňuje na to, že nový výklad článku 230 ES, který podal Soud v rozsudku ze dne 3. května 2002, Jégo-Quéré SA v. Komise (T‑177/01, Recueil, s. II‑2365, bod 51), neznamená, že je žaloba přípustná, neboť jednak napadené rozhodnutí je individuálním rozhodnutím bez obecné působnosti a jednak nijak neomezuje práva žalobkyně (která ostatně není na trzích dotčených spojením přítomná) a neukládá jí žádnou povinnost. Právní postavení žalobkyně není dotčeno určitým a aktuálním způsobem.
84 SEB tvrdí, že žalobkyně není napadeným rozhodnutím osobně dotčena. SEB v tomto ohledu zejména zdůrazňuje, že žalobkyně mohla, stejně jako ona sama, podat konkrétní a vážně míněnou nabídku v rámci insolvenčního řízení, kdyby měla skutečně zájem na úplném nebo částečném převzetí aktiv skupiny Moulinex. Jak však SEB připomíná, první nabídka žalobkyně na převzetí skupiny Moulinex nebyla vážně míněna a obchodní soud v Nanterre ji shledal nepřípustnou, zatímco další nabídky následovaly až po uskutečnění spojení a jejich jediným cílem bylo zpochybnit plán převzetí předložený skupinou SEB. Dodává, že žalobkyně neprojevila žádný zájem o získání licence ke značce Moulinex, ačkoliv taková licence by jí umožnila, s ohledem na strategii rozvoje, kterou zmiňuje, proniknout na dotčené trhy a trvale a účinně se tam usadit.
85 SEB rovněž poukazuje na to, že k dnešnímu dni nebyly výrobky společnosti BaByliss uvedeny na žádný ze zeměpisných trhů dotčených napadeným rozhodnutím, a dokonce ani ve Francii, kde se činnost žalobkyně omezila na prezentaci v jedné restauraci v Lyonu v květnu 2002. SEB zdůrazňuje, že Komise žalobkyni ostatně ani nezmiňuje ve své analýze hospodářské soutěže, ať již jako stávajícího anebo potenciálního soutěžitele.
86 SEB konečně uvádí, že žalobkyně se neúčastnila důkladného šetření prováděného zpravodaji Rady pro hospodářskou soutěž ve Francii, a dokonce ani nebyla na jednání u Rady pro hospodářskou soutěž přítomna nebo zastoupena.
II – Závěry Soudu
87 Podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, „každá fyzická nebo právnická osoba může […] podat žalobu proti rozhodnutím, která jsou jí určena, jakož i proti rozhodnutím, která, byť vydána ve formě nařízení nebo rozhodnutí určeného jiné osobě, se jí bezprostředně a osobně dotýkají“
88 Žalobkyně není účastníkem spojení podniků a není adresátem napadeného rozhodnutí. Je proto třeba přezkoumat, zda je bezprostředně a osobně dotčena.
89 Nelze popřít, že dotčení je bezprostřední. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí umožňuje okamžité provedení zamýšleného spojení podniků, může vést k okamžité změně situace na dotčených trzích, která tedy závisí pouze na vůli účastníků spojení (viz výše uvedený rozsudek ze dne 24. března 1994, Air France v. Komise, bod 80).
90 Je tudíž třeba přezkoumat, zda je žalobkyně uvedeným rozhodnutím dotčena rovněž osobně.
91 Podle ustálené judikatury platí, že „jiné subjekty než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny, pouze tehdy, pokud je toto rozhodnutí zasahuje z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí“ (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, Recueil, s. 223).
92 V tomto ohledu Soud konstatuje, pokud jde zaprvé o účast na řízení, že je nesporné, že žalobkyně v návaznost na zveřejnění podle čl. 4 odst. 3 nařízení č. 4064/89 sdělila Komisi prostřednictvím dopisů ze dne 27., 29. a 30 listopadu a 6., 20., 21. a 28. prosince 2001 své vyjádření k důsledkům dotčeného spojení na situaci v hospodářské soutěži na předmětných trzích, jakož i na její vlastní postavení. Komise krom toho žalobkyni vyslechla při setkání dne 5. prosince 2001 a při telefonické konferenci s úředníky pověřenými šetřením zamýšleného spojení dne 4. ledna 2002.
93 Krom toho BaByliss při těchto příležitostech uvedla v podstatě tytéž výtky, které jsou uvedeny v její žalobě k Soudu. Týkaly se především posouzení účinků spojení na jednotlivé dotčené zeměpisné a výrobkové trhy a konkrétně na postavení společnosti BaByliss, jakož i posouzení účinnosti závazků, které SEB navrhla ke zmírnění problémů hospodářské soutěže vyvolaných převzetím skupiny Moulinex.
94 Konečně je třeba uvést, že dopisy zaslané žalobkyní Komisi nepředstavují pouze jednostranný a Komisí nevyžádaný krok, ale že Komise žalobkyni vyzvala, aby se vyjádřila k závazkům navrženým účastníky spojení.
95 Z toho vyplývá, že žalobkyně se aktivně účastnila řízení. Ačkoli, jak správně zdůrazňuje Komise, pouhá účast na řízení sama o sobě sice nepostačuje k prokázání, že se rozhodnutí žalobkyně osobně dotýká, obzvláště pak v případech spojování podniků, kdy jejich podrobný přezkum vyžaduje pravidelný kontakt s řadou podniků, nic to nemění na tom, že aktivní účast na správním řízení představuje skutečnost, kterou judikatura v oblasti hospodářské soutěže, včetně oblasti kontroly spojování podniků, zpravidla bere v úvahu při stanovení, v kombinaci s dalšími zvláštními okolnostmi, přípustnosti žaloby (viz zejména rozsudky Soudního dvora ze dne 28. ledna 1986, Cofaz a další v. Komise, 169/84, Recueil, s. 391, body 24 a 25, a ze dne 31. března 1998, Francie v. Komise, zvaný „Kali & Salz“, C‑68/94 a C‑30/95, Recueil, s. I‑1375, bod 54, a výše uvedený rozsudek AirFrance v. Komise, bod 44).
96 Pokud jde zadruhé o postavení žalobkyně jako konkurenta, je třeba především připomenout, že BaByliss uvedla, aniž jí Komise nebo SEB odporovaly, že je jedním z hlavních subjektů působících na trhu malých elektrospotřebičů pro domácnost pro kosmetické účely nebo pro osobní péči (vysoušeče vlasů, vlasové žehličky a kulmy, strojky na stříhání vlasů, epilační přístroje pro ženy a přístroje pro péči o tělo atd.).
97 Podle bodu 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí je hospodářským odvětvím dotčeným spojením podniků odvětví prodeje malých elektrospotřebičů pro domácnost, které lze rozdělit na třináct kategorií výrobků, a to jedenáct kategorií kuchyňských spotřebičů, žehličky a napařovací systémy a přístroje pro osobní péči. Z toho vyplývá, že trh s přístroji pro osobní péči je, jak je ostatně uvedeno v bodě 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí, dotčen předmětným spojením. Ze strany Komise ani ze strany skupiny SEB nebylo přitom zpochybněno, že žalobkyně je jedním z hlavních soutěžitelů/účastníků na tomto trhu s přístroji pro kosmetické účely nebo pro osobní péči.
98 Krom toho je třeba uvést, že závazky se rovněž týkají všech třinácti kategorií malých elektrospotřebičů pro domácnost, tedy včetně přístrojů pro kosmetické účely nebo pro osobní péči.
99 Krom toho, i když žalobkyně nebyla ani k datu přijetí napadeného rozhodnutí ani ke dni podání žaloby přímo přítomna na žádném z dvanácti trhů dotčených spojením, tvrdí nicméně, že je přinejmenším potenciálním konkurentem, jelikož v současnosti vstupuje na evropský trh s malými kuchyňskými elektrospotřebiči.
100 Komise a SEB nezpochybnily přípustnost žaloby podané potenciálním soutěžitelem pokud se, jako v projednávaném případě, jedná o oligopolistické trhy, které se vyznačují značnými bariérami na vstupu vyplývajícími z velké věrnosti značce, jakož i obtížným přístupem k maloobchodnímu prodeji (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 27. listopadu 1997, Kaysersberg v. Komise, T‑290/94, Recueil, s. II‑2137).
101 Komise a SEB naproti tomu zdůraznily, že tvrzení, že žalobkyně je potenciálním soutěžitelem nebylo prokázáno ani doloženo důkazy. Nicméně žalobkyně v odpovědích na písemné otázky Soudu i ve svém vyjádření k námitce nepřípustnosti v tomto ohledu uvádí, že posílena zkušeností na americkém trhu začala počátkem roku 2001 uskutečňovat svou strategii vstupu na evropský trh malých kuchyňských elektrospotřebičů pod značkou Cuisinart, a konkrétněji na segmenty trhu s minitroubami, toustovači, kávovary na espresso a kuchyňskými roboty, jak to dokládají následující skutečnosti: první studie evropského trhu s malými kuchyňskými elektrospotřebiči (únor 2001), technická studie přizpůsobení elektrického napětí výrobků Cuisinart (únor–srpen 2001), tříletá smlouva o partnerství s Paulem Bocusem (říjen 2001) a profesní výstavy s Paulem Bocusem v Orlandu a v Chicagu představující výrobky Cuisinart (září 2001 a květen 2002), dokončení strategie a rozpočtu na rok 2002 pro uvedení výrobků Cuisinart v Evropě (listopad 2001), jednání s hlavními francouzskými klienty o zařazení značky Cuisinart do nabídky (prosinec 2001 – květen 2002), oficiální uvedení ve francouzském tisku (plánované na březen 2002, ale nakonec odložené) a konečně dne 16. května 2002 „oficiální datum uvedení výrobků Cuisinart ve Francii u Paula Bocuseho v Lyonu, za přítomnosti padesátky pozvaných hostů“. BaByliss uvažuje rovněž o vstupu na segmenty trhu s elektrickými překapávači na kávu a kávovary na espresso, jakož i s fritézami.
102 Okolnost, kterou zdůrazňuje Komise a SEB, že skutečný vstup žalobkyně na trhy dotčené spojením byl v porovnání s jejími prohlášeními několikrát odložen, nemůže být dostatečným důvodem k učinění závěru, že společnost BaByliss nelze považovat za potenciálního konkurenta. Pouhá skutečnost, že vstup na trh zabere více času, než bylo předpokládáno, totiž neznamená, že k tomuto vstupu nedojde, a to tím méně, jak Komise uznává v bodě 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že „náklady a čas potřebné ke vstupu na nový výrobkový trh mohou být s ohledem na charakteristiky trhu značné“, že „soutěžitel k tomu, aby vstoupil na nový výrobkový trh, ať už působí na jiných sousedních trzích nebo na dotčeném výrobkovém trhu v jiné zeměpisné oblasti, či nikoliv, musí zajistit, aby měl dostatečný odbyt, a tedy objem prodejů [a že k tomu] musí zajistit, aby jeho výrobky byly zařazeny do nabídky prodejců a aby jeho značka byla konečným spotřebitelům známá, což vyžaduje určitý čas a značné náklady na marketing a reklamu“.
103 Z toho rovněž vyplývá, že i před tím, než jsou výrobky společnosti BaByliss skutečně prodávány na trhu, je tato společnost ve vztahu přímé konkurence se skupinou SEB-Moulinex pokud jde o zařazení jejích výrobků do nabídky hlavních distributorů. Žalobkyně v tomto ohledu upřesnila, že od října 2002 jsou plánovány demonstrační testy v „určitých vybraných obchodech“ v obchodních střediscích Auchan a Monoprix. V tomto rozsahu se BaByliss zdá být stávajícím konkurentem účastníků spojení pokud jde o všechny trhy s malými kuchyňskými elektrospotřebiči, na které hodlá v krátké době pod značkou Cuisinart proniknout. Žalobkyně dále poukazuje na to, aniž jí je odporováno, že výrobky pro osobní péči, jakož i malé kuchyňské elektrospotřebiče náležejí u všech klientů do téhož oddělení, že výrobky nabízejí titíž kupující a že nákupní politiky jsou spojené s tím důsledkem, že celkový obrat u těchto kategorií se zohledňuje ve společných cílech slev založených na celkovém obratu.
104 I když, jak zdůrazňuje Komise, podle podnikatelského plánu žalobkyně z listopadu 2001 je zjevně plánován, alespoň krátkodobě, pouze vstup na francouzský trh, na který se napadené rozhodnutí nevztahuje, je třeba uvést, že žalobkyně vysvětlila, že strategií skupiny BaByliss je uvést značku Cuisinart nejprve na francouzský trh, aby získala zkušenosti s marketingem výrobku a soustředila velké investice tam, kde je celková organizace skupiny silná, a že počítá s tím, že využije úspěšného proniknutí na francouzský trh k následné expanzi do dalších členských států.
105 Krom toho je třeba připomenout, že BaByliss je ze 100 % vlastněna společností Conair, což je společnost podle amerického práva, která působí ve všech odvětvích malých elektrospotřebičů pro domácnost (kuchyň, kosmetika, úklid) ve Spojených státech a ve světě, a to především pod značkami BaByliss, Conair a Revlon.
106 Třebaže společnost BaByliss nemá pozici na dotčeném trhu ve smyslu nařízení č. 4064/89, její postavení na trhu s přístroji pro osobní péči, jakož i činnost a zkušenosti její mateřské společnosti Conair jsou dostatečným základem k tomu, aby mohla být označena za „potenciálního“ konkurenta a aby byl usnadněn její vstup na trh s malými kuchyňskými elektrospotřebiči.
107 Konečně pokud jde o argument Komise vycházející z předmětu činnosti společnosti BaByliss, stačí konstatovat, že její činnost není omezena pouze na odvětví péče o vlasy a kosmetiky, jak dokládá použití příslovce „zejména“ v definici jejího předmětu činnosti.
108 Zatřetí je třeba poukázat na to, že s ohledem na svůj záměr proniknout na evropský trh malých elektrospotřebičů pro domácnost se BaByliss několikrát ucházela o převzetí společnosti Moulinex, nebo alespoň některých jejích aktiv.
109 Žalobkyně tak dne 25. září 2001 předložila první nabídku částečného převzetí týkající se veškerých aktiv Krups (práva k předmětům průmyslového vlastnictví, materiál a zařízení, výrobní závod v Mexiku, zásoby, distribuční síť) za cenu 100 milionů eur.
110 SEB tvrdí, že tato nabídka nemůže žalobkyni individualizovat, jelikož byla nepřípustná a obchodní soud v Nanterre k ní dokonce ani nepřihlédl.
111 Žalobkyně v tomto ohledu uvádí, že nebyla schopna předložit celkovou nabídku týkající se veškerých aktiv a zaměstnanců společnosti Moulinex, protože jí nebyl umožněn přístup k jakýmkoliv finančním informacím o společnosti i přes písemné žádosti v tomto smyslu. Pouze společnost SEB mohla provést kompletní audit závodů společnosti Moulinex a podat tak soudem ustanoveným správcům úplnější nabídku převzetí této společnosti.
112 Rovněž společnost De’Longhi v dopise zaslaném Komisi dne 3. prosince 2001 kritizovala nedostatek transparentnosti postupu převodu společnosti Moulinex, přičemž uvedla toto:
„SEB vypracovala svou nabídku jako částečné převzetí, omezené na určité výrobní závody společnosti Moulinex a na činnosti s nimi spojené, ale následně získala souhlas rovněž s převzetím forem a dalších výrobních nástrojů spojených s nepřeváděnými činnostmi [...] aniž by tím nadto došlo ke změně navržené ceny. SEB rovněž získala v praxi pravomoc užívat značku Moulinex pro celou svou výrobu, a to aniž by bylo stanoveno jakékoliv protiplnění, navzdory hodnotě této značky, která je v dotčeném odvětví v Evropě vedoucí [...] To vysvětluje nejistotu obklopující podrobnosti převodu při předkládání vyjádření zájmu. Tato situace vedla k tomu, že většina konkurentů společnosti SEB nepodala žádnou nabídku, a vysvětluje, proč podmínky a podrobnosti transakce nebyly zveřejněny nebo byly zveřejněny teprve nedávno, až poté, co byla smlouva uzavřena“.
113 SEB tato tvrzení popřela. Připomněla v tomto ohledu, že vzhledem k tomu, že se nejednalo o soudní řízení o likvidaci, bylo možné podávat pouze nabídky směřující k reorganizaci podniku a ve lhůtách insolvenčního řízení byly správcům ustanoveným soudem podány pouze tři nabídky, a to nabídky společnosti Euroland, společnosti Participation industrielle a skupiny SEB. První dvě nabídky byly podle obchodního soudu v Nanterre nepřípustné, zatímco ostatní vyjádření zájmu, která správci obdrželi, se týkala v zásadě pouze značky Krups. Tato různá vyjádření zájmu, zejména vyjádření předložené společností BaByliss, které se nevztahovalo na akcie společnosti Krups, ale pouze na některá z jejích aktiv, byla podle společnosti SEB velmi omezená a nezapadala do rámce reorganizačního plánu, neboť nezahrnovala převzetí žádných průmyslových závodů společnosti Moulinex ani zaměstnanců, a nebyla tudíž přípustná. Za těchto okolností obchodní soud v Nanterre rozhodl, že nabídka „předložená skupinou SEB je jediná, která zbývá“. SEB zdůrazňuje, že v rámci odvolání proti tomuto rozsudku zamítl odvolací soud ve Versailles všechny výtky směřující vůči postupu soudem ustanovených správců, ačkoliv především BaByliss, která do tohoto řízení dobrovolně vstoupila, poukazovala na to, že „rychlost a uspěchanost převzetí neumožnily společnostem, které projevily zájem, a zejména společnostem Euroland a SA BaByliss, seznámit se se spisem a vypracovat, za běžných podmínek a v dostačujících lhůtách, plán pokračování činnosti – pokud jde o první společnost – a plán převzetí – pokud jde o druhou společnost“.
114 V tomto ohledu je třeba připomenout, že vnitrostátní klasifikace jsou při posouzení povahy činnosti z hlediska ustanovení práva Společenství neúčinné (rozsudek ze dne 12. prosince 2000, Aéroports de Paris v. Komise, T‑128/98, Recueil, s. II‑3929, bod 128). Nadto okolnost, že nabídka společnosti BaByliss byla ve francouzském právu posouzena jako nepřípustná, protože nezapadala do rámce reorganizačního plánu prostřednictvím převodu, nemění nic na tom, že žalobkyně touto nabídkou již 25. září 2001 projevila svůj zájem o převzetí přinejmenším části společnosti Moulinex..
115 Žalobkyně poté nadále projevovala o společnost Moulinex zájem tím, že podala tři dodatečné nabídky na její částečné nebo úplné převzetí, a to:
– nabídku celkového převzetí společnosti Moulinex ze dne 29. listopadu 2001, přičemž tato nabídka obsahovala převzetí všech zaměstnanců ve Francii, tedy přibližně 5 500 osob, a aktiv společnosti Moulinex, včetně zásob za symbolickou cenu jedno euro; tato nabídka byla sdělena Komisi v rámci jejího přezkumu dotčeného spojení, jakož i generálnímu ředitelství pro hospodářskou soutěž, ochranu spotřebitelů a boj proti podvodům a zástupci ministerstva hospodářství ve Francii;
– nabídku částečného převzetí společnosti Moulinex ze dne 28. prosince 2001: tato nová nabídka se týkala převzetí veškerých činností spojených se značkou Krups ve světě, jeho průmyslového vybavení a zaměstnanců, kteří jsou s ním spojeni, za cenu, která bude určena v závislosti na rozsahu dotčených aktiv; tato nabídka byla sdělena Komisi v rámci jejího přezkumu dotčeného spojení a předána francouzským orgánům;
– nabídku převzetí určitých aktiv společnosti Moulinex ze dne 15. února 2002: BaByliss zaslala soudem ustanoveným správcům společnosti Moulinex novou nabídku jejího převzetí, zahrnující aktiva společnosti Moulinex nepřevzatá společností SEB a spočívající v pracovištích Alençon, Bayeux a Falaise, jakož i veškerého vybavení určeného k výrobě mikrovlnných trub; společnost BaByliss navrhovala za převzetí cenu 150 000 eur. .
116 Tyto různé nabídky, ačkoli nerespektovaly stanovené podmínky nebo byly podány k orgánům, které nebyly příslušné k jejich zpracování, nebo byly podány po uskutečnění spojení, případně, pokud jde o nabídku ze dne 15. února 2002, po vydání napadeného rozhodnutí, svědčí nicméně o stálém zájmu žalobkyně, trvajícím od 25. září 2001, o převzetí společnosti Moulinex nebo některých jejích aktiv.
117 Z výše uvedených úvah vyplývá, že žalobkyně je bezprostředně a osobně dotčena spojením společností SEB a Moulinex a že její žaloba směřující ke zrušení napadeného rozhodnutí je přípustná.
K věci samé
118 Žalobkyně uvádí na podporu své žaloby na neplatnost čtyři žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí tím, že Komise akceptovala opožděné předložení závazků ze strany skupiny SEB. Druhým žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení, když schválila spojení po skončení fáze I, aniž zahájila fázi II. Svým třetím žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí je stiženo vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení, jelikož závazky jsou nedostatečné ke zmírnění problémů v oblasti hospodářské soutěže. Čtvrtým žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení, když nepřezkoumala, zda nepřiměřeně nízká cena zaplacená skupinou SEB za převzetí společnosti Moulinex a finanční podpora ze strany francouzského státu nemohly posílit postavení skupiny SEB.
I – K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení podstatných formálních náležitostí tím, že Komise akceptovala opožděné předložení závazků ze strany skupiny SEB
Argumenty účastnic řízení
119 Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo formální vadou v tom, že schválilo spornou operaci na základě závazků předložených skupinou SEB po uplynutí předepsané lhůty tří týdnů ode dne obdržení oznámení.
120 Žalobkyně připomíná, že podle čl. 18 odst. 1 nařízení č. 447/98, „[z]ávazky [v průběhu fáze I] musí být předloženy Komisi nejpozději do tří týdnů ode dne obdržení oznámení“. Krom toho cituje bod 37 oznámení Komise o nápravných opatřeních:
„Vzhledem k tomu, že [nápravná opatření] prvního období jsou určen[a] k poskytnutí přímé odezvy na rychle poznatelnou obavu o ohrožení hospodářské soutěže, jsou přijatelné pouze omezené úpravy navrhovaných závazků. Takové úpravy, předložené jako okamžitá reakce na výsledky projednávání, obsahují vyjasnění, zdokonalení a/nebo jiná zlepšení, která zajistí proveditelnost a účinnost závazků.“
121 Žalobkyně poukazuje na to, že Komise v projednávaném případě porušila článek 18 nařízení č. 447/98 a bod 37 oznámení o nápravných opatřeních tím, že akceptovala nové závazky ze strany skupiny SEB více než deset dní po předepsané lhůtě tří týdnů.
122 Dne 5. prosince 2001, posledního dne lhůty pro podání nabídek, totiž SEB navrhla Komisi závazek spočívající v pouhém pozastavení prodeje určitých kategorií výrobků pod značkou Moulinex po dobu dvou let v celém EHP (bod 135 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise sama usoudila, že takový závazek neumožňuje vyřešit problémy v oblasti hospodářské soutěže vyvolané spojením. V tomto ohledu je příznačné, že Komise ostatně ani nepovažovala za nutné provádět tržní test za účelem posouzení jejich účinnosti.
123 Žalobkyně uvádí, že až 18. prosince 2001, tedy pět týdnů po oznámení dotčeného spojení, SEB předložila nové závazky, spočívající v poskytnutí výhradní licence ke značce Moulinex, vztahující se na prodej všech kategorií výrobků dotčených spojením třetí osobě, a to na dobu tří let. Dodává, že tento druhý návrh závazků byl sám předmětem třetího návrhu, který přinesl podstatné změny krátce před přijetím napadeného rozhodnutí a vedl k řešení nakonec přijatému Komisí (body 129 až 134 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
124 Podle žalobkyně se tak zdá, že druhý a třetí návrh závazků předložených skupinou SEB se jak povahou, tak rozsahem a délkou trvání podstatně liší od původně předloženého návrhu. Nelze je tedy rozhodně považovat za pouhé vylepšení původních závazků ve smyslu oznámení Komise, ale jde o nové závazky. Komise tedy měla v tomto stadiu řízení rozhodnout o zahájení fáze II.
125 Žalobkyně pro srovnání uvádí, že ve věci, ve které bylo vydáno rozhodnutí Komise ze dne 14. března 2000, kterým se spojení prohlašuje za neslučitelné se společným trhem a s dohodou o EHP (věc COMP/M.1672 ─ Volvo/Scania) (Úř. věst. 2001, L 143, s. 74), podle odstavců 359 a 362 uvedeného rozhodnutí společnost Volvo předložila první návrh závazků ve lhůtě k tomu stanovené (v tomto případě ve fázi II) a poté o patnáct dní později předložila nový návrh závazků. Komise odmítla tyto druhé závazky vzít v úvahu s odůvodněním, že „nové závazky neobsahují nic, co by společnost Volvo nemohla zahrnout do závazků předložených ve lhůtě tří měsíců“.
126 Komise uvádí, že tvrzení, že „porušila podstatné formální náležitostí tím, že přijala opožděné předložení závazků ze strany SEB“, je zcela nepodložené.
Závěry Soudu
127 Je třeba připomenout, že účastníci spojení navrhli Komisi závazky během fáze I třikrát, a to dne 5. prosince 2001, dne 18. prosince 2001 a k nespecifikovanému pozdějšímu datu, před přijetím napadeného rozhodnutí dne 8. ledna 2002.
128 Obsah těchto závazků byl v podstatě následující:
– ve své původní verzi ze dne 5. prosince 2001 (dále jen „původní verze závazků“) závazky předpokládaly stažení pěti kategorií dotčených výrobků se značkou Moulinex z trhu v celém EHP po dobu dvou let;
– ve své pozměněné verzi ze dne 18. prosince 2001 ( dále jen „pozměněná verze závazků“) závazky předpokládaly poskytnutí výhradní licence ke značce Moulinex na dobu tří let, doprovázené závazkem nevstoupit na trh pod značkou Moulinex po dobu dalšího roku po uplynutí doby licence, pro všechny kategorie malých elektrospotřebičů pro domácnost v Belgii, Řecku, Nizozemsku a Portugalsku a pro kategorii fritéz v Německu, Rakousku, Dánsku, Norsku a Švédsku, jakož i povinnost odběru pro držitele licence pokud jde o čtyři kategorie dotčených výrobků;
– ve své konečné verzi akceptované v napadeném rozhodnutí (dále jen „konečná verze závazků“) závazky předpokládaly poskytnutí výhradní licence ke značce Moulinex na dobu pěti let, doprovázené závazkem nevstoupit na trh pod značkou Moulinex po dobu dalších tří let po uplynutí doby licence, pro všechny kategorie malých elektrospotřebičů pro domácnost v Rakousku, Německu, Belgii, Dánsku, Řecku, Norsku, Nizozemsku, Portugalsku a Švédsku, jakož i povinnost odběru pro držitele licence v Německu pokud jde o jednu kategorii dotčených výrobků po dobu dvou let.
129 Je třeba uvést, že podle čl. 18 odst. 1 nařízení č. 447/98:
„Závazky, které Komisi navrhly zúčastněné podniky podle čl. 6 odst. 2 nařízení […] č. 4064/89, které mají podle záměru stran vytvořit základ pro rozhodnutí podle čl. 6 odst. 1 písm. b) výše uvedeného nařízení, musí být předloženy Komisi nejpozději do tří týdnů ode dne obdržení oznámení.“
130 V projednávaném případě došlo k oznámení spojení dne 13. listopadu 2001 a lhůta pro navržení závazků Komisi v průběhu fáze I podle způsobu počítání lhůt uvedeného v článcích 6 až 9 a čl. 18 odst. 3 nařízení č. 447/98 tedy uplynula dne 5. prosince 2001. Z toho vyplývá, že původní verze závazků byla Komisi doručena ve lhůtě požadované v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 447/98.
131 Nicméně je nesporné, že původní verze závazků není ta, kterou nakonec Komise akceptovala v napadeném rozhodnutí. Podle bodu 135 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž původní verze závazků neumožňovala Komisi rozptýlit veškeré vážné pochybnosti o slučitelnosti spojení se společným trhem, protože by neumožnila nahradit společnost Moulinex jiným subjektem a nevztahovala se na všechny trhy, kde spojení mohlo vyvolat vážné pochybnosti.
132 Je přitom nesporné, že jak pozměněná verze závazků, tak jejich konečná verze byly účastníky spojení předloženy po lhůtě tří týdnů stanovené v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 447/98. Za těchto okolností je třeba přezkoumat, zda měla Komise právo akceptovat uvedené závazky, aniž toto posledně uvedené ustanovení porušila.
133 Za účelem provedení tohoto přezkumu je třeba vzít v úvahu především použitelná ustanovení nařízení č. 4064/89 a č. 447/98.
134 Je třeba poukázat na to, že podle znění čl. 18 odst. 1 nařízení č. 447/98 musí účastníci řízení předložit Komisi ve lhůtě tří týdnů závazky, „které mají podle [jejich] záměru […] vytvořit základ“ pro rozhodnutí přijaté po skončení fáze I.
135 Podobně čl. 10 odst. 1 druhý pododstavec nařízení č. 4064/89 stanoví, že fáze I se prodlouží na šest týdnů, jestliže dotyčné podniky po oznámení spojení předloží závazky podle čl. 6 odst. 2 téhož nařízení, „na kterých má být podle záměru stran založeno“ rozhodnutí na závěr fáze I.
136 Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že lhůta tří týdnů stanovená v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 447/98 je pojata jako lhůta závazná pro účastníky spojení, v tom smyslu, že pokud předloží závazky po této lhůtě, Komise není povinna k nim v rámci fáze I přihlédnout. Naproti tomu ze znění výše uvedených ustanovení nevyplývá, že Komise k takovým opožděným závazkům nesmí přihlédnout.
137 Za účelem určení, zda čl. 18 odst. 1 nařízení č. 447/98 má být vykládán v tomto smyslu, je nicméně třeba přezkoumat znění uvedeného ustanovení z hlediska cílů, které sleduje.
138 V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že uvedené ustanovení bylo zavedeno nařízením č. 447/98, které zrušilo nařízení Komise (ES) č. 3384/94 ze dne 21. prosince 1994 o oznamováních, lhůtách a slyšeních stanovených v nařízení č. 4064/89 (Úř. věst. L 377, s. 1), v návaznosti na přijetí nařízení č. 1310/97. Tímto posledně uvedeným nařízením byla do nařízení č. 4064/89 vložena pravidla pro nabídku závazků během fáze I. V bodě 16 odůvodnění nařízení č. 447/98 Komise uvádí, že lhůty pro podání závazků podle uvedeného nařízení jsou nezbytné „vzhledem k tomu, aby Komise mohla provádět náležité posouzení závazků, jejichž cílem je vytvoření spojení slučitelného se společným trhem, a zajistit řádné konzultace s jinými zúčastněnými stranami, třetími stranami a orgány členských států“.
139 Z tohoto bodu odůvodnění tak vyplývá, že zavedením lhůty stanovené v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 447/98 chtěla Komise zajistit, že bude mít dostatek času k posouzení navržených závazků a zajištění konzultací se třetími stranami. Avšak i když dosažení tohoto cíle nutně vyžaduje, aby lhůta stanovená tímto ustanovením byla závazná pro účastníky spojení, aby nemohli předkládat závazky před uplynutím fáze I ve lhůtě, která by Komisi neumožňovala mít čas nezbytný k jejich posouzení a zajištění konzultací s třetími stranami, nijak naopak nevyžaduje, aby tato lhůta byla závazná pro Komisi, která může mít za to, že s ohledem na okolnosti dané věci je k provedení posouzení a konzultací dostačující kratší lhůta.
140 Z toho vyplývá, že čl. 18 odst. 1 nařízení č. 447/98 musí být chápán v tom smyslu, že i když účastníci spojení nemohou vyžadovat od Komise, aby přihlédla k závazkům a jejich změnám předloženým po lhůtě tří týdnů, Komise musí mít naopak možnost, má-li za to, že má čas potřebný k posouzení závazků, povolit spojení s ohledem na tyto závazky, i pokud ke změnám došlo po lhůtě tří týdnů.
141 Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Komise byla oprávněna přijmout pozměněnou verzi závazků, jakož i jejich konečnou verzi po uplynutí lhůty tří týdnů stanovené v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 447/98, protože uvedená lhůta pro ni není závazná.
142 V každém případě je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, Komise tím, že přijala uvedené závazky, jednala v souladu se zásadami, které v této oblasti stanovila v oznámení o nápravných opatřeních.
143 Úvodem je třeba zdůraznit, že na rozdíl od toho, co navrhuje Komise ve své žalobní odpovědi, uvedené oznámení není zcela právně nezávazné. Komise je totiž vázána oznámeními, která přijme v oblasti kontroly spojování podniků, pokud se neodchylují od ustanovení Smlouvy a nařízení č. 4064/89 (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 13. června 2002, Nizozemsko v. Komise, C‑382/99, Recueil, s. I‑5163, bod 24, a ze dne 26. září 2002, Španělsko v. Komise, C‑351/98, Recueil, s. I‑8031, bod 53). Krom toho Komise se nemůže odchylovat od pravidel, která si sama stanovila (viz zejména rozsudek Soudu ze dne 17. prosince 1991, Hercules Chemicals v. Komise, T‑7/89, Recueil, s. II‑1711, bod 53).
144 V oznámení o nápravných opatřeních Komise uvedla:
„37 Pokud vyhodnocení ukáže, že nabízené závazky nestačí na odstranění obav o ohrožení hospodářské soutěže, které fúze [spojení] vyvolává, budou o tom strany informovány. Vzhledem k tomu, že [nápravná opatření] prvního období jsou určen[a] k poskytnutí přímé odezvy na rychle poznatelnou obavu o ohrožení hospodářské soutěže, jsou přijatelné pouze omezené úpravy navrhovaných závazků. Takové úpravy, předložené jako okamžitá reakce na výsledky projednávání, obsahují vyjasnění, zdokonalení a/nebo jiná zlepšení, která zajistí proveditelnost a účinnost závazků.“
145 V projednávaném případě je zjevné – a žalobkyně to nepopřela – že změny, které provedla konečná verze závazků ve verzi pozměněné, představují omezené úpravy ve smyslu bodu 37 oznámení o nápravných opatřeních. V porovnání s předchozí verzí se totiž konečná verze závazků omezuje na prodloužení doby trvání výhradní licence a následné povinnosti nevstoupit znovu na trh, na rozšíření zásady, že licence se bude vztahovat na všechny malé elektrospotřebiče pro domácnost, přijaté pro čtyři členské státy na pět dalších, a konečně na omezení rozsahu povinnosti odběru. Vzhledem k tomu, že tyto úpravy se týkají pouze působnosti, a to časové a zeměpisné a pokud jde o výrobky, povinností stanovených v pozměněné verzi závazků, lze je považovat za omezené úpravy směřující ke zdokonalení nebo jinému zlepšení původní verze závazků ve smyslu bodu 37 oznámení o nápravných opatřeních.
146 Co se týče změn provedených pozměněnou verzí v původní verzi závazků, které spočívají v přeměně povinnosti stažení značky Moulinex z trhu v povinnost poskytnutí výhradní licence k této značce, je třeba konstatovat, že v důsledku poskytnutí výhradní licence, stejně jako stažení značky z trhu, je majitel značky Moulinex, v tomto případě SEB, zbaven práva užívat uvedenou značku na dotčených územích. V tomto rozsahu lze okolnost, že poskytnutí výhradní licence krom toho umožňuje třetím osobám značku užívat, považovat za „vylepšení“ oproti prostému stažení z trhu.
147 V projednávaném případě krom toho závazky v bodě 1 písm. c) stanoví, že SEB nesmí užívat značku Moulinex po dobu tří let po uplynutí licenčních smluv. Nadto bod 1 písm. a) druhý pododstavec umožňuje držitelům licence značku Moulinex kdykoliv během doby trvání licence přestat užívat a přejít definitivně ke své vlastní značce. Na základě těchto dvou ustanovení bude značka Moulinex stažena z trhu po dobu minimálně tří let a, alespoň teoreticky, nejvýše osmi let. Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, se konečná verze závazků neomezuje na nahrazení stažení značky Moulinex z trhu podle původní verze závazků poskytnutím licence k této značce, ale posiluje toto neužívání značky Moulinex ze strany skupiny SEB tím, že ji zavazuje k poskytnutí licence. Rovněž z tohoto důvodu se zdá být konečná verze závazků „vylepšením“ oproti jejich původní verzi.
148 Krom toho i když původní verze závazků nebyla výslovně konzultována s třetími stranami, toto vylepšení lze považovat za „okamžit[ou] reakc[i] na výsledky projednávání“ s třetími osobami, která má zajistit „proveditelnost a účinnost“ závazků. V odpovědi na otázku 25 v dotazníku zaslaném konkurentům totiž žalobkyně sama zdůraznila, že pro trvalé postavení na každém z dotčených národních výrobkových trhů jsou velmi důležité dva faktory: věrnost spotřebitelů značce a přístup k různým distribučním sítím. S ohledem na tyto odpovědi mohla Komise z konzultace s třetími stranami logicky vyvodit, že výhradní licence ke značce Moulinex představuje okamžitou reakci na jí identifikované problémy, neboť taková licence na rozdíl od prostého stažení značky z trhu umožňuje nahradit společnost Moulinex hospodářským subjektem, který má proslulou značku a přístup k distribučním kanálům.
149 Ze spisu ostatně vyplývá, že společnost De’Longhi v poznámce ze dne 17. prosince 2001 „k případným závazkům skupiny SEB“ Komisi výslovně sdělila, že „jako alternativu k převodu by bylo možné požadovat od skupiny SEB poskytnutí licencí ke značce Moulinex třetím osobám na všech národních trzích, kde má spojení obzvláště významné protisoutěžní účinky“. I když De’Longhi, jak uvedla na jednání, své stanovisko v odpovědi na dotazník ohledně závazků ze dne 3. ledna 2002 pozměnila, nic to nemění na tom, že toto stanovisko představuje skutečnost potvrzující, že Komise mohla mít důvodně ─ a v každém případě, aniž se dopustila zjevného omylu ─ za to, že závazek poskytnutí licence představuje okamžitou reakci na konzultace s třetími osobami, neboť De’Longhi sama tuto možnost doporučovala, než ji navrhla SEB.
150 S ohledem na veškeré tyto důvody lze pozměněnou verzi závazků, stejně jako jejich konečnou verzi považovat za omezené úpravy, které může Komise podle bodu 37 oznámení o nápravných opatřeních přijmout po uplynutí lhůty stanovené v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 447/98.
151 V důsledku toho musí být první žalobní důvod zamítnut v plném rozsahu.
II – K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení, když spojení schválila, aniž zahájila fázi II
Argumenty účastnic řízení
152 Žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení tím, že nezahájila na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 4064/89 fázi II, ačkoliv podmínky schválení po skončení fáze I nebyly splněny, protože závazky navržené skupinou SEB neumožňovaly jasně vyloučit všechny vážné pochybnosti o slučitelnosti spojení se společným trhem.
153 Žalobkyně připomíná, že oznámení o nápravných opatřeních stanoví, že „závazky, které se Komisi předloží v prvním období, [musí] stačit k jasnému vyloučení ,vážných pochybností‘“ o slučitelnosti spojení se společným trhem. Konkrétně, závazky přijaté v průběhu fáze I mohou vést ke schválení, aniž by byla zahájena fáze II, pouze pokud:
– problémy v oblasti hospodářské soutěže vyvolané spojením lze snadno identifikovat;
– uvedené závazky stačí k jasnému vyloučení všech vážných pochybností a jsou tedy koncipovány tak, aby poskytly přímou odezvu na zjištěné problémy v oblasti hospodářské soutěže;
– uvedené závazky představují „okamžitou odpověď“ na výsledky konzultací vedených Komisí s hospodářskými subjekty působícími na trhu a s účastníky spojení.
154 Komise tak v oznámení o nápravných opatřeních uvádí:
„Závazky v prvním období mohou být přijaty pouze v určitých typech situací. Problém vzniklý v oblasti hospodářské soutěže musí být tak zřejmý a [nápravná opatření] tak jasn[á], že není nutné zahájit podrobnější šetření“.
155 Žalobkyně poukazuje rovněž na to, že ve výše uvedené věci Volvo/Scania, Komise odmítla návrh závazků předložený účastníky spojení poté, co konstatovala následující:
„Nelze učinit závěr, že nový návrh by zjevně a jednoznačně vyloučil všechny zjištěné problémy v oblasti hospodářské soutěže. Vzhledem ke složitosti nového návrhu by jej Komise nemohla v krátké době, která jí zbývá před uplynutím lhůty stanovené v čl. 10 odst. 3 nařízení o kontrole spojování podniků, účinně posoudit. Bylo by nutné provést doplňující šetření a bylo by rovněž třeba získat stanoviska zúčastněných třetích stran v souladu s platnými ustanoveními nařízení o kontrole spojování podniků.“
156 Za těchto okolností Komise podle názoru žalobkyně nemohla, aniž by se dopustila nesprávného právního posouzení, schválit spojení po skončení fáze I. Žalobkyně se totiž domnívá, že Komise si nemohla být po skončení této fáze dostatečně jistá, že přijaté závazky umožňují odstranit veškeré pochybnosti o slučitelnosti spojení se společným trhem.
157 Tři skutečnosti ukazují, že Komise sama nebyla po skončení fáze I schopna s požadovanou jistotou určit, že navržené závazky stačí k vyřešení všech problémů v oblasti hospodářské soutěže vyvolaných spojením.
158 Zaprvé žalobkyně zdůrazňuje, že pokud je jí známo, Komise v minulosti nikdy nepovolila spojení pouze na základě závazku poskytnutí licence ke značce a takové závazky vždy doprovázely nebo doplňovaly další nápravná opatření, jako je převod aktiv. Žalobkyně v tomto ohledu poukazuje na to, že Komise sama v bodě 16 svého oznámení o nápravných opatřeních doporučuje, že „pokud problém vzniklý v oblasti hospodářské soutěže vyplývá z horizontálního překrývání, je nutné převést nejvhodnější podnik [činnost]“. Podle žalobkyně Komise tedy nemohla mít zkušenost, která by jí s dostatečnou jistotou umožňovala určit, zda prostý závazek poskytnutí licence ke značce může jasně vyřešit zjištěné problémy v oblasti hospodářské soutěže.
159 Zadruhé, žalobkyně uvádí, že Komise nemohla mít dostatečný rozhled, pokud jde o účinnost přijatých závazků. Podle žalobkyně, na rozdíl od prostého závazku převodu, jehož účinky může Komise snadno posoudit, se účinnost závazku poskytnutí licence ke značce z povahy věci hodnotí obtížněji, jelikož závisí na řadě parametrů, jako je doba trvání licence, doba následného neužívání značky a přesný rozsah licence. Nadto skutečnost, že licence ke značce Moulinex mohou být podle mechanismu závazků stanoveného Komisí poskytnuty různým podnikům podle dotčených výrobků a zemí, může posouzení účinku těchto závazků ještě zkomplikovat. V tomto rozsahu má žalobkyně za to, že Komise nebyla schopna, aniž provedla hloubkové šetření, dostatečně přesně posoudit, zda by třetí osoba či osoby, které by vlastnily licenci, mohly skutečně být reálnou protiváhou subjektu SEB-Moulinex po uskutečnění spojení, pokud jde o každou kategorii výrobků a každou dotčenou zemi.
160 Zatřetí žalobkyně zdůrazňuje, že dotazník, jehož cílem bylo posoudit účinnost pozměněné verze závazků předložené skupinou SEB byl zaslán třetím zúčastněným stranám dne 20. prosince 2001, přičemž odpověď byla požadována do 21. prosince 2001. Podle jejího názoru krajně krátká lhůta na odpověď v žádném případě neumožnila dotázaným třetím osobám, aby se přesně a podrobně vyjádřily k předvídaným účinkům navržených závazků. Žalobkyně připouští, že v určitých případech lze akceptovat velmi krátkou lhůtu na odpověď pokud jde o závazky, jejichž účinky lze snadno posoudit, jako je převod aktiv. Naproti tomu co se týče složitých a nadto neobvyklých závazků, lhůtu jednoho dne nelze v žádném případě považovat za dostatečnou k tomu, aby umožnila zúčastněným třetím osobám předložit podrobné stanovisko.
161 Komise nesouhlasí s tím, že by se dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla o povolení spojení po skončení fáze I, aniž zahájila hloubkové šetření.
Závěry Soudu
162 Úvodem je třeba konstatovat, že v rozsahu, v němž žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení tím, že nezahájila fázi II, ačkoliv závazky navržené skupinou SEB neumožňovaly jasně vyloučit všechny vážné pochybnosti, zpochybňuje ekonomické posouzení, které vedlo Komisi k tomu, aby akceptovala závazky navržené SEB. Tento žalobní důvod je tedy stejný jako třetí žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení pokud jde o způsobilost závazků vyřešit vyvolané problémy v oblasti hospodářské soutěže. Uvedený aspekt tohoto žalobního důvodu tedy bude přezkoumán v rámci třetího žalobního důvodu.
163 Je třeba uvést, že podle bodu 8 odůvodnění nařízení č. 1310/97 lze závazky přijaté ve fázi I akceptovat, „pokud je problém soutěže rychle poznatelný a může být snadno vyřešen“. Stejně tak v bodě 37 oznámení o nápravných opatřeních se opakuje, že nápravné prostředky fáze I „jsou určeny k poskytnutí přímé odezvy na rychle poznatelnou obavu o ohrožení hospodářské soutěže“.
164 V projednávaném případě je nutné konstatovat, pokud jde o povahu dotčených problémů v oblasti hospodářské soutěže, že žalobkyně neidentifikovala jiné problémy, než uvedla Komise v napadeném rozhodnutí.
165 V tomto ohledu je třeba ostatně poukázat na to, že Komise vycházela z opatrné analýzy hospodářské soutěže. Na rozdíl od toho, co v průběhu správního řízení tvrdily oznamující strany, které se domnívaly, že zeměpisný rozsah trhů je celosvětový, Komise v bodě 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že národní vymezení dotčených zeměpisných trhů „se po skončení přezkumu v první fázi jeví jako nejvhodnější“. Stejně tak za účelem posouzení soutěžního postavení nového subjektu po uskutečnění spojení Komise při sečtení podílů SEB a Moulinex na trhu vyšla z předpokladu, že na straně společnosti Moulinex nedojde ke ztrátě odbytu, ačkoliv kontext převzetí by pravděpodobně k takové ztrátě vedl a ačkoliv je nesporné, že prodej některých modelů řady Moulinex byl ukončen. V bodě 42 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise dospěla k závěru, že nelze vyloučit, „alespoň po skončení první fáze šetření, že spojený subjekt bude schopen obnovit soutěžní kapacitu společnosti Moulinex na úroveň před uvalením nucené správy“.
166 Je tedy třeba uznat, že Komise přesně identifikovala problémy v oblasti hospodářské soutěže vyvolané dotčeným spojením.
167 Žalobkyně uvádí tři skutečnosti, aby prokázala, že Komise si nemohla být dostatečně jistá, že navrhované závazky umožňují odstranit veškeré pochybnosti o slučitelnosti spojení se společným trhem, a že se tedy dopustila nesprávného právního posouzení tím, že povolila spojení po skončení fáze I. Tyto skutečnosti se týkají zaprvé povahy závazků, zadruhé nedostatečného rozhledu, který měla Komise k posouzení účinnosti závazků, a zatřetí lhůty poskytnuté třetím osobám k tomu, aby se vyjádřily k závazkům.
168 Pokud jde zaprvé o povahu navržených závazků, je třeba připomenout, že v projednávaném případě tyto závazky spočívaly v uzavření výhradních licenčních smluv ke značce Moulinex v devíti členských státech, vztahujících se na všech třináct dotčených výrobků na dobu pěti let, a v závazku skupiny SEB neuvádět po dobu trvání licenční smlouvy a po dobu tří let po jejím uplynutí na trh žádné výrobky pod značkou Moulinex.
169 Ani nařízení č. 4064/89 ani oznámení o nápravných opatřeních nestanoví výslovně, jaký typ závazků může nebo musí být přijat po skončení fáze II nebo v rámci fáze I. Vzhledem k tomu, že cílem nařízení č. 4064/89 je zabránit vytvoření nebo posílení tržních struktur, které by mohly významně narušit účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu, musí nicméně navržené závazky Komisi umožňovat, aby učinila závěr, že dotčené spojení nevytváří nebo neposiluje dominantní postavení. V tomto ohledu není rozdíl mezi závazky přijatými v průběhu fáze I a v průběhu fáze II, i když prvně uvedené závazky musí, vzhledem k tomu, že v průběhu fáze I se neprovádí hloubková studie trhu, nejenom umožnit učinit závěr, že spojení nevytváří nebo neposiluje dominantní postavení, ale musí nadto stačit k jasnému vyloučení všech pochybností v tomto ohledu.
170 I když převod aktiv je často nejvhodnějším opatřením ke snadné nápravě problému v oblasti hospodářské soutěže, zejména v případě horizontálního překrývání, nelze a priori vyloučit, že licenční smlouva může představovat vhodné opatření k nápravě problémů identifikovaných v oblasti hospodářské soutěže. Soud tak v rozsudku ze dne 25. března 1999, Gencor v. Komise (T‑102/96, Recueil, s. II‑753, bod 319), připustil, že „nemůže být a priori vyloučeno, že by závazky, jež se na první pohled vztahují ke způsobu chování, jako například nevyužívání značky po určitou dobu nebo poskytnutí části výrobní kapacity podniku vzešlého ze spojení třetím soutěžitelům, nebo obecněji přístup k základní infrastruktuře za nikoli diskriminačních podmínek, mohly rovněž zabránit vzniku nebo posílení dominantního postavení“.
171 Žalobkyní zdůrazňovaná okolnost, že Komise v minulosti nikdy nepovolila spojení pouze na základě závazku poskytnutí licence ke značce, je irelevantní. Komisi totiž nelze vytýkat, že akceptovala závazky navržené skupinou SEB, pouze na základě toho, že dosud nikdy nepovolila spojení pouze na základě závazků poskytnutí licence ke značce, jestliže tyto závazky mohou účinně vyřešit problémy identifikované v oblasti hospodářské soutěže. Tato otázka, která se týká obsahu závazků, bude přezkoumána v rámci žalobního důvodu vycházejícího z nedostatečnosti závazků.
172 Nadto ze spisu vyplývá, že během správního řízení několik třetích osob, mezi nimi De’Longhi, Komisi sdělilo, že licenční smlouva může za určitých podmínek stačit k vyřešení problémů v oblasti hospodářské soutěže identifikovaných v tomto případě (viz bod 149 výše).
173 Je nesporné, že značky mají v odvětví dotčeném spojením prvořadý význam a jsou pro konečné spotřebitele jedním z hlavních faktorů výběru. Nabídky na převzetí skupiny Moulinex se ostatně týkaly téměř výlučně značek této skupiny spíše než výrobních jednotek a žalobkyně sama měla zájem především o získání značky Krups. Není zpochybňováno, že v projednávaném případě by měl převod hmotných aktiv na strukturu hospodářské soutěže pouze okrajový vliv. Pokud by byl požadován převod nehmotných aktiv tvořených právy ke značce, znamenalo by to v podstatě částečně zakázat spojení, což by bylo v rozporu se zásadou proporcionality, jestliže závazky poskytnutí licence ke značce mohly zabránit vzniku nebo posílení dominantního postavení subjektu SEB-Moulinex.
174 Je nutné konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že Komise nebyla schopna určit, zda by třetí osoba či osoby, které by vlastnily licenci, mohly být reálnou protiváhou skupiny SEB-Moulinex. V tomto ohledu je třeba naopak uvést, že Komise do konečné verze závazků začlenila bod týkající se charakteristik držitele licence a stanovila, že držitelé licence musí být jí schváleni, musí být životaschopní a nezávislí a musí mít schopnosti k účinné soutěži na dotyčném trhu.
175 Konečně, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, ze závazků navržených skupinou SEB vyplývá, že v jedné zemi nemůže být více držitelů licence, neboť závazky v bodě 1 písm. a) výslovně stanoví, že licence je v každém z dotčených členských států výhradní, a v bodě 1 písm. c) výslovně stanoví, že licence se bude vztahovat na všechny malé elektrospotřebiče pro domácnost a že ani držitel licence ani SEB nebudou moci užívat značku Moulinex pro jiné výrobky.
176 Zadruhé, co se týče výtky, že Komise nemohla mít dostatečný rozhled pokud jde o účinnost přijatých závazků, stačí uvést, že i když účinnost licence ke značce závisí na několika faktorech, které je obtížnější posoudit než převod aktiv, nelze nicméně a priori vyloučit, že by Komise byla schopna posoudit její rozhodující parametry v rámci fáze I.
177 Ostatně je nutno konstatovat, že Komise vzala v úvahu přesně všechna kritéria zmiňovaná žalobkyní a mohla je otestovat na trhu. V návaznosti na její vlastní šetření a na odpovědi poskytnuté konzultovanými třetími stranami tak Komise byla schopna lépe identifikovat nedostatky původně navržených závazků a provést jejich nutná vylepšení, pokud jde o dobu trvání licence, dobu následného neužívání značky a přesný rozsah licence. Konečná verze závazků tak zahrnuje zejména:
– prodloužení doby trvání licenční smlouvy a doby trvání následného zákazu soutěžit, původně stanovených na tři roky, respektive jeden rok, o dva roky [bod 1 písm. c) první pododstavec závazků];
– rozšíření licenčních smluv na všechny dotčené výrobky a zákaz skupině SEB uvádět na trh v devíti dotčených členských státech jakékoliv výrobky (i ty, které nejsou dotčeny) pod značkou Moulinex [bod 1 písm. a) a bod 1 písm. c) druhý pododstavec závazků];
– zrušení povinnosti držitelů licence odebírat určité dotčené výrobky od skupiny SEB (s výhradou zvláštního případu Německa) [bod 1 písm. d) závazků];
– povinnost pro uchazeče o licenci působit v současnosti na trhu nebo být potenciálně schopni na něj vstoupit [bod 1 písm. g) závazků].
178 Za těchto okolností nelze mít za to, že závazky dosahovaly takového rozsahu a složitosti, že Komisi neumožňovaly určit s požadovaným stupněm jistoty, zda bude na trhu obnovena účinná hospodářská soutěž, neboť konečná verze závazků zohledňuje do značné míry výtky předložené třetími osobami. Rovněž je nutné uvést, že z téhož důvodu byly závazky akceptované Komisí dostatečně přesné, aby umožnily Komisi provést jejich úplné posouzení.
179 Pokud jde zatřetí o čas poskytnutý třetím stranám k tomu, aby se vyjádřily, je třeba připomenout, že v bodě 34 oznámení o nápravných opatřeních Komise stanoví:
„34 Aby návrhy závazků poskytly základ pro rozhodnutí podle čl. 6 odst. 2, musí splňovat tyto požadavky:
a) musí být předloženy v řádné lhůtě, nejpozději poslední den třítýdenního období;
[...]
Ve stejné době jako závazky musí strany předložit nedůvěrné znění závazků pro účely tržního testu.“
180 Žalobkyně si stěžuje, že se musela do 21. prosince 2001 vyjádřit k pozměněné verzi závazků, která jí byla předložena dne 20. prosince 2001. Jak zdůrazňuje Komise, ze spisu nicméně vyplývá, že tato výtka postrádá skutkový základ, protože dopis Komise výslovně uvádí, že stanovená lhůta končí dne 2. ledna 2002, a nikoli dne 21. prosince 2001. Z toho vyplývá, že třetí strany, mezi nimi i žalobkyně, měly na předložení vyjádření k pozměněné verzi závazků dvanáct dnů. Tato lhůta je zjevně více než dostatečná, zejména s ohledem na požadavek rychlosti řízení o kontrole spojení. Ve výše uvedeném rozsudku Kaysersberg v. Komise tak Soud uznal za dostatečnou lhůtu 24 hodin poskytnutou třetím stranám k tomu, aby se vyjádřily k nové verzi závazků. Je třeba rovněž poukázat na to, že i když žalobkyně zpochybňuje čas, který jí byl poskytnut k tomu, aby se vyjádřila k posledním návrhům závazků, nezpochybňuje naproti tomu, že navzdory krátkému času, který měla k dispozici, byla schopna předložit písemné vyjádření k pozměněné verzi závazků. Konečně žalobkyně neuvádí nic, co by mohlo prokázat, že delší lhůta by jí umožnila předložit skutečnosti, které by mohly změnit napadené rozhodnutí. K tomu je relevantní podotknout, že výtky žalobkyně před Soudem jsou v podstatě tytéž, jaké uvedla v průběhu správního řízení. Za těchto okolností je nutné učinit závěr, že Komise přijala napadené rozhodnutí s plnou znalostí věci poté, co zkonzultovala se třetími osobami účinnost opatření navržených k vyřešení problémů identifikovaných v oblasti hospodářské soutěže.
181 Z výše uvedeného vyplývá, že ani dotčené problémy v oblasti hospodářské soutěže, ani povaha závazků navržených skupinou SEB nebo lhůta poskytnutá třetím stranám nemohly zabránit Komisi, aby dospěla k závěru, že vážné pochybnosti lze rozptýlit po skončení fáze I.
182 Z výše uvedeného vyplývá, že žalobní důvod vycházející z toho, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení, když nezahájila fázi II, musí být zamítnut.
III – Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení, jelikož závazky byly nedostatečné ke zmírnění problémů vyvolaných v oblasti hospodářské soutěže
183 Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení, jelikož závazky přijaté skupinou SEB jsou nedostatečné ke zmírnění problémů v oblasti hospodářské soutěže vyvolaných spojením.
184 Tento žalobní důvod se dělí na pět částí. Žalobkyně se domnívá, že Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení, jelikož:
– závazek poskytnutí licence ke značce není z povahy věci způsobilý k vyřešení problémů v oblasti hospodářské soutěže vyvolaných spojením;
– doba trvání závazků je nedostatečná;
– povinnost odběru na německém trhu a podmínky spojené s možností odběru pro všechny držitele licence povedou k posílení postavení subjektu SEB-Moulinex;
– skutečnost, že Komise souhlasila s tím, že tatáž značka může být v rámci Evropské unie užívána různými podniky, může vyvolat koluzní jednání mezi SEB-Moulinex a třetí osobu či osobami, které budou držiteli licence;
– nebyl uložen žádný závazek na trzích, které nicméně vykazují problémy v oblasti hospodářské soutěže.
185 De’Longhi krom toho tvrdí, že závazky vedou k rozdělení trhu pokud jde o značku Moulinex.
K první části, vycházející z toho, že závazek poskytnutí licence ke značce není z povahy věci způsobilý k vyřešení problémů v oblasti hospodářské soutěže vyvolaných spojením
A – Argumenty účastnic řízení
186 Žalobkyně se domnívá, že závazek poskytnutí licence ke značce není z povahy věci způsobilý k vyřešení problémů v oblasti hospodářské soutěže v projednávaném případě. Prostý závazek poskytnutí licence ke značce tak neumožňuje kompenzovat negativní účinky přibližně 40% podílu na trhu malých kuchyňských elektrospotřebičů jako celku, mimo Francii.
187 Žalobkyně poukazuje na to, že Komise sama ve svém oznámení o nápravných opatřeních zdůrazňuje, že:
– pokud problém vzniklý v oblasti hospodářské soutěže vyplývá z horizontálního překrývání, je nutné převést nejvhodnější činnost (bod 16);
– v mimořádných případech může k vytvoření podmínek pro účinnou soutěž stačit převod balíčku, který obsahuje pouze obchodní značky a podpůrná výrobní aktiva. Za takových okolností nicméně „Komise [musí] být přesvědčena, že kupující může taková aktiva účinně a okamžitě začlenit“ (bod 18).
188 Žalobkyně podotýká, že Komise naproti tomu v tomto oznámení nepředpokládá, že samotná licence ke značce by mohla vyřešit problém horizontálního překrývání. Komise ostatně nikdy dříve neuložila, ve formě závazku, poskytnutí licence ke značce bez dalších nápravných opatření, jako je převod značek a činností, převod výrobních kapacit a převod části obchodního a administrativního personálu a pracovní síly náležejících k převáděnému výrobnímu závodu [viz například rozhodnutí Komise 94/435/ES ze dne 16. ledna 1996, týkající se řízení podle nařízení č. 4064/89, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné se společným trhem a Dohodou o EHP (Věc IV/M.623 ─ Kimberly-Clark/Scott) (Úř. věst. L 183, s. 1).
189 Pro příklad žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Komise ze dne 27. července 2001, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné se společným trhem (Věc N IV/M.2337 ─ Nestlé/Ralston Purina, Úř. věst. C 239, s. 8), v němž Komise požadovala závazky převodu značek, aby bylo vyloučeno horizontální překrývání činností účastníků spojení a aby nový subjekt získal podíl na trhu odpovídající podílu, který měla společnost Ralston Purina před uskutečněním spojení. Komise nadto požadovala převod všech výrobků řady dotčené závazky, aby nabyvatel značky nebyl vystaven nepřímé konkurenci ze strany společnosti Nestlé/Ralston Purina. O podobných opatřeních rozhodla Komise ve výše uvedené věci Kimberly-Clark/Scott.
190 Komise nesouhlasí s tím, že by závazek poskytnutí licence ke značce nebyl způsobilý vyřešit problémy v oblasti hospodářské soutěže vyvolané spojením.
B – Závěry Soudu
191 Nejprve je třeba připomenout, že, jak bylo uvedeno v rámci předchozího žalobního důvodu, nic neumožňuje a priori vyloučit, že závazky vztahující se ke způsobu chování, jako je závazek poskytnutí licence ke značce, mohou vyřešit problémy v oblasti hospodářské soutěže vyvolané spojením, a že relevantní otázkou je nikoli to, zda Komise již schválila spojení pouze na základě závazků poskytnutí licence ke značce, ale zda takové závazky mohly v projednávaném případě zabránit vzniku nebo posílení dominantního postavení.
192 V tomto ohledu je nesporné, že značky představují prvořadý faktor hospodářské soutěže na dotčených trzích. Řada výrobců se ostatně rozhodla výrobu zcela nebo zčásti převést jinam a ponechat si pouze značky, prodejní síly a marketingové týmy.
193 Krom toho je nesporné, že vzhledem k tomu, že průměrná doba životnosti malých elektrospotřebičů pro domácnost je řádově tři roky, licence ke značce na dobu pěti let doplněná další dobou tří let, během které SEB nesmí uvádět na trh malé elektrospotřebiče pro domácnost pod značkou Moulinex, může držitelům licence umožnit převést zákazníky od výrobků Moulinex ke své vlastní značce. Je tomu tak tím spíše, že podle závazků musí být držitel či držitelé licence životaschopní, nezávislí, musí mít schopnosti k účinné soutěži na dotyčném trhu a musí být v každém případě schváleni Komisí.
194 Je třeba rovněž připomenout, že poskytnutí licence ke značce je nápravné opatření, které bylo zmíněno a požadováno třetími osobami zúčastněnými na spojení. Toto opatření se tedy jevilo jako vhodné k vyřešení problémů v oblasti hospodářské soutěže v projednávaném případě.
195 Z toho vyplývá, že s výhradou otázky, zda doba trvání závazku je dostatečná, která bude přezkoumána dále, závazky poskytnutí licence ke značce nabídnuté skupinou SEB jsou způsobilé vyřešit problémy v oblasti hospodářské soutěže vyvolané dotčeným spojením.
196 Tento závěr nemohou příklady uvedené žalobkyní vyvrátit. Jednak některá tvrzení žalobkyně jsou fakticky nesprávná. Průměrné podíly subjektu SEB-Moulinex na trhu v odvětví malých elektrospotřebičů pro domácnost v Evropě jsou nižší než 30 %, a nikoli tedy 40 %. Stejně tak ve věci Nestlé/Ralston Purina Komise nepožadovala převod značek pokud jde o španělské trhy, ale přijala, jako jednu ze dvou možností, závazky, ve kterých účastníci spojení souhlasili s poskytnutím licence ke značce na celkovou dobu přibližně osmi let (zahrnující dvě fáze), což umožnilo zavedení nové značky na trhu (bod 68 odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí Nestlé/Ralston Purina). Krom toho, žalobkyně v každém případě neprokázala, že trhy a problémy v případě těchto spojení měly charakteristiky v zásadě obdobné těm v projednávaném případě. Okolnost ─ za předpokladu, že by byla prokázána ─ že Komise usoudila, že závazky, které se týkaly pouze licencí ke značkám, nemohou vyřešit problémy v oblasti hospodářské soutěže vyvolané určitým spojením, neznamená, že takové závazky nejsou dostatečné k vyloučení rizika vzniku nebo posílení dominantního postavení vyplývajícího z jiného spojení uskutečňovaného na jiném trhu s jinými charakteristikami.
K druhé části, vycházející z toho, že Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když přijala závazky s nedostatečnou dobou trvání
A – Argumenty účastnic řízení
197 Žalobkyně tvrdí, že závazky přijaté Komisí mají nedostatečně dlouhou dobu trvání. Podle žalobkyně totiž návrat k účinné hospodářské soutěži vyžaduje, aby případný nabyvatel značky Moulinex měl prostředky k rozvoji dotčených značek a aby k tomu měl motivaci. V napadeném rozhodnutí (bod 36 odůvodnění) Komise ostatně sama uznává, že „značky jsou pro konečné spotřebitele jedním z hlavních faktorů výběru a představují tedy jeden z hlavních prvků konkurence mezi výrobci malých elektrospotřebičů pro domácnost“. Podle společnosti BaByliss je toto stanovisko odůvodněno tím, že v odvětví, kde technologické charakteristiky výrobků nepředstavují faktor rozhodující o koupi výrobku spotřebitelem, hraje image značky zásadní roli při získání věrnosti zákazníků.
198 V tomto kontextu je proslulost značky jedním z hlavních prvků dotčených trhů a udržení proslulosti na vysoké úrovni vyžaduje značné investice do reklamy za účelem překonání zvyklostí spotřebitelů a překážek spojených s pověstí dobře zavedených výrobců. Podle názoru žalobkyně se takové investice ekonomicky vrátí až po velmi dlouhé době a za předpokladu, že veškeré zisky z investice poplynou investorovi. Zatímco se tedy podniky již působící na trhu mohou spokojit s relativně přiměřenými výdaji na reklamu, v případě subjektu nově vstupujícího na trh je tomu jinak, zejména stojí-li proti němu silná skupina s vysoce proslulými značkami.
199 Žalobkyně poukazuje na to, že ekonomická literatura ukazuje velmi přesně, že rozumně jednající výrobce bude systematicky investovat méně, pokud může očekávat pouze částečnou návratnost své investice. V důsledku toho nabyvatel, který není majitelem značek a který tedy má investovat do zvýšení jejich proslulosti s vědomím, že je bude muset později vrátit konkurentovi, nemá žádný důvod k udržování nebo rozvoji značek. Z toho plyne značné oslabení převzatých značek. Doba trvání licence a doba neužívání, která po ní musí následovat, jsou tak rozhodující pro účinnost závazku.
200 Pro příklad žalobkyně uvádí, že ve výše uvedené věci Kimberly-Clark/Scott, kde měl subjekt vzniklý spojením vedoucí postavení na trhu s hygienickými výrobky z papíru ve Spojeném království a v Irsku, se společným podílem na trhu mezi 50 a 60 %, Komise požadovala uzavření licenční smlouvy k dotčeným značkám na celkovou dobu patnácti let.
201 Rozhodnutí Komise C(2001) 3014 konečné, ze dne 10 října 2001, kterým se spojení prohlašuje za neslučitelné se společným trhem a Dohodou o EHP (věc COMP/M.2283 ─ Schneider-Legrand), výslovně zakotvuje tento přístup, když stanoví:
„Šetření Komise potvrdilo, že je nevýhodné nemít od počátku vlastní značku, a ukázalo, že nabyvatel bude potřebovat dlouhou dobu (řádově sedm let), aby dokončil navrhované nahrazení značky. Šetření Komise současně ukazuje, že nabyvatel by musel být chráněn ujednáními o nevstoupení na dotčené trhy s původní značkou po dobu více než deseti let“.
202 Žalobkyně má za to, že skutečnosti, které uvádí Komise, aby ukázala nedostatečnost závazků navržených ve věci Schneider-Legrand, lze přenést přímo na projednávaný případ.
203 Komise se tedy dopustila zjevně nesprávného posouzení, když v projednávaném případě dospěla k závěru, že závazek poskytnutí licence ke značce na dobu pěti let spolu se závazkem skupiny SEB neužívat značku Moulinex po dobu dalších tří let „umožní držiteli licence převést výrobky Moulinex ke své vlastní značce s omezenými ztrátami pro skupinu SEB, až bude znovu schopna zavést značku Moulinex na dotčené trhy“ .
204 Komise, podporovaná skupinou SEB, nesouhlasí s tím, že by se dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že přijala závazky na údajně nedostatečnou dobu.
B – Závěry Soudu
205 Při přezkumu výtek žalobkyně týkajících se doby trvání závazků je třeba připomenout, že podle bodu 1 písm. a) druhého pododstavce závazků je jejich cílem dovolit užívání značky Moulinex ve spojení s vlastní značkou držitele licence s cílem umožnit držiteli licence, aby během této doby „co-brandingu“ a po ní zavedl nebo posílil svou vlastní značku na dotčeném trhu. Za tímto účelem bude moci držitel licence během doby trvání licence ke značce Moulinex buď tuto značku okamžitě užívat ve spojení se svou vlastní značkou, nebo ji užívat dočasně samotnou, s cílem přechodu na „co-branding“. Podle téhož ustanovení bude držitel licence rovněž moci přejít kdykoliv během doby trvání licence od „co-brandingu“ ke své vlastní značce.
206 Je třeba rovněž připomenout, že za účelem zajištění tohoto cíle závazky stanoví, v bodě 1 písm. g) třetím pododstavci, že držitelé licence musí být hospodářské subjekty disponující vlastní značkou, kterou lze spojit se značkou Moulinex, a nesmí jít o subjekty, jejichž hlavním předmětem činnosti je maloobchodní prodej.
207 Z výše uvedeného vyplývá, že cílem závazků není, aby každý z držitelů licence mohl užívat značku Moulinex jako takovou, ale umožnit těmto držitelům licence, aby během přechodného období, kdy budou moci užívat svou vlastní značku ve spojení se značkou Moulinex, zajistili přechod od značky Moulinex k jejich vlastním značkám, aby mohli být po tomto přechodném období, jakmile bude SEB znovu oprávněna užívat značku Moulinex v devíti dotčených členských státech, pro tuto značku skutečnou konkurencí.
208 V důsledku toho není cílem závazků, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, zavést v devíti dotčených členských státech novou značku, ale umožnit držitelům licence zavést nebo posílit jejich vlastní značku jako značku účinně konkurující značce Moulinex.
209 Krom toho vzhledem k tomu, že cílem závazků je umožnit držitelům licence zavést nebo posílit jejich vlastní značku jako značku účinně konkurující značce Moulinex, žalobkyní tvrzená okolnost, že SEB bude schopna, s ohledem na svůj současný silný podíl na trhu, na své portfolio značek a na proslulost značky Moulinex, značku Moulinex v devíti dotčených členských státech snadno znovu zavést, je irelevantní. Otázkou totiž není to, zda SEB bude schopna v dotčených členských státech značku Moulinex znovu zavést, což je ostatně třeba pro ověření dostatečnosti závazků přijatých v napadeném rozhodnutí předpokládat, ale to, zda držitelé licence budou schopni vybudovat nebo posílit své vlastní postavení coby účinných konkurentů skupiny SEB.
210 Je tedy třeba ověřit, zda je délka přechodného období stanoveného závazky dostatečná k dosažení tohoto cíle.
211 V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že podle bodu 1 písm. c) prvního pododstavce závazků bude každá licenční smlouva ke značce Moulinex v devíti dotčených členských státech uzavřena na pět let. Krom toho SEB nesmí, podle téhož ustanovení a podle bodu 1 písm. c) druhého pododstavce, po dobu trvání licenční smlouvy a po dobu tří let po jejím uplynutí uvádět na trh v devíti dotčených členských státech pod značkou Moulinex malé elektrospotřebiče pro domácnost, které patří do některé z dotčených třinácti kategorií výrobků, ani jiné domácí spotřebiče nezahrnuté v těchto kategoriích, jako jsou vysavače nebo mikrovlnné trouby.
212 Z těchto ustanovení vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, není celková doba závazků, podle nichž SEB nebude moci uvádět na trh výrobky pod značkou Moulinex, pět let, ale osm let, zahrnujících první pětileté období, během kterého bude mít držitel licence výlučné právo užívat značku samotnou nebo ve spojení s vlastní značkou, a druhé tříleté období, během kterého SEB nesmí uvádět na trh v dotčených zemích žádné výrobky pod značkou Moulinex. Z toho vyplývá, že po dobu osmi let nebude mít SEB právo užívat značkou Moulinex v dotčených členských státech.
213 Z uvedených ustanovení rovněž vyplývá, že v devíti dotčených členských státech nebude značka Moulinex vůbec užívána po dobu minimálně tří let a, alespoň teoreticky, nejvýše osmi. Podle závazků si totiž každý držitel licence může zvolit okamžik, kdy se rozhodne přejít od „co-brandingu“ k vlastní značce. SEB ve svém spisu vedlejšího účastníka uvedla, že stávající uchazeči o poskytnutí licence mají v úmyslu přejít od „co-brandingu“ k vlastní značce po třech až čtyřech letech, což povede k tomu, že z dotčených členských států zmizí značka Moulinex na dobu přibližně pěti let.
214 Taková absence značky Moulinex v prodejnách umožní držitelům licence učinit trvale známou jejich vlastní značku. Krom toho taková absence znamená, že SEB nebude schopna získat automaticky pozice, které měla společnost Moulinex, až bude moci po skončení doby neužívání znovu zavést značku na dotčené trhy.
215 Krom toho je třeba připomenout, že v bodě 140 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že průměrná doba životnosti malých elektrospotřebičů pro domácnost je řádově tři roky, aniž jí v tom žalobkyně odporovala.
216 Zdá se tedy, že doba trvání závazků pokryje dobu odpovídající téměř třem životním cyklům výrobků, zatímco doba, po kterou nebude značka Moulinex vůbec užívána, odpovídá alespoň jednomu životnímu cyklu výrobků.
217 V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise správně zdůraznila, aniž jí v tom žalobkyně odporovala, že na trhu sousedícím s trhem s dotčenými výrobky, tedy na trhu velkých elektrospotřebičů pro domácnost, se společnosti Whirlpool podařil přechod od značky Philips ke značce Whirlpool za tři roky, mezi roky 1990 a 1993, což odpovídá životnímu cyklu výrobku. K tomuto přechodu došlo, ačkoliv značka Philips byla i nadále přítomná na sousedních trzích a byla společností Philips podporována. Komise pro srovnání rovněž uvedla, že na trzích s podobnými výrobky se společnost Dyson stala vedoucím podnikem na britském trhu s vysavači za dobu kratší než pět let, společnost Colgate získala významný podíl na francouzském trhu s elektrickými zubními kartáčky za jeden rok a společnosti Moulinex, která původně nepůsobila na trhu s elektrickými přístroji na vaření (zařízení na přípravu neformálních jídel), se do pěti let podařilo získat na trzích v jednotlivých evropských zemích podíly ve výši 5 až 15 %.
218 Je třeba rovněž poukázat na to, že ve sdělení o omezeních přímo souvisejících se spojováním a pro ně nezbytných (Úř. věst. 2001, C 188, s. 5, bod 15) Komise uvedla, že v případě převodu podniku je přijatelná doba zákazu konkurence uloženého prodejci za účelem zaručení převodu plné hodnoty převáděných aktiv na nabyvatele nejvýše tři roky, pokud převod podniku zahrnuje goodwill a know-how, a dva roky, pokud zahrnuje pouze goodwill. V projednávaném případě je doba, po kterou nesmí SEB užívat značku Moulinex na územích držitelů licence, osm let.
219 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, bude držitel licence nikoli systematicky investovat méně z důvodu, že není majitelem značky, ale bude naopak podněcován k investicím do své vlastní značky, jejímž je majitelem, poté, co zpočátku využije podpory značky Moulinex pro její uvedení nebo posílení. Vzhledem k tomu, že cílem závazků není užívat značku Moulinex po dobu pěti let, ale umožnit přechod od této značky k jiným značkám, je v zájmu držitele či držitelů licence investovat do vlastní značky, aby prodloužili trvání prospěchu plynoucího z užívání značky Moulinex během prvních let. Období spojení dvou značek je tedy pouze nezbytnou etapou přechodu k vlastní značce držitele licence. Za těchto podmínek bude návratnost investic pokračovat ještě dlouho po uplynutí osmi let stanovených závazky a neskončí ke dni, kdy bude SEB moci značku Moulinex znovu užívat.
220 Zadruhé je třeba poukázat na to, že podle bodu 1 písm. g) prvního pododstavce držitelé licence musí být „hospodářské subjekty v současnosti působící na trhu nebo být potenciálně schopni na něj vstoupit, životaschopní, nezávislí, bez jakéhokoliv vztahu ke skupině SEB a musí mít schopnosti a motivaci nezbytné k aktivní a účinné soutěži na dotčených trzích“. Krom toho, jak již bylo připomenuto výše, podle bodu 1 písm. g) třetího pododstavce musí mít držitelé licence vlastní značku, kterou lze spojit se značkou Moulinex, a nesmí jít o subjekty, jejichž hlavním předmětem činnosti je maloobchodní prodej.
221 Je nutné konstatovat, že tato ustanovení tím, že omezují poskytnutí licence na hospodářské subjekty, které již působí na trhu, nebo jsou schopny na něj v krátké době vstoupit, a které vlastní značku, mohou účinně přispět k tomu, že držitelé licence se stanou účinnými konkurenty ve lhůtě stanovené závazky. To je ještě posíleno skutečností, že hospodářské subjekty, jejichž hlavním předmětem činnosti je maloobchodní prodej, i kdyby měly vlastní značky, jsou podle bodu 1 písm. g) třetího pododstavce závazků vyloučeny z okruhu potenciálních nabyvatelů značky Moulinex. Komise totiž v bodě 27 písm. d) a v bodě 37 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, aniž jí v tom žalobkyně odporovala, že vlastní značky těchto subjektů, tedy „značky distributorů“, jsou na dotčených trzích slabě zastoupeny.
222 S ohledem na tyto okolnosti je třeba učinit závěr, že Komise se nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když usoudila, že doba trvání závazků je dostatečná k tomu, aby umožnila držitelům licence ke značce Moulinex zavést nebo posílit jejich vlastní značku coby značku účinně konkurující v devíti dotčených členských státech značce Moulinex.
223 Výtky žalobkyně ohledně délky trvání závazků musí být tedy zamítnuty.
224 Tento závěr nemohou vyvrátit dvě rozhodnutí uvedená žalobkyní. Charakteristiky dvou trhů ve věcech Kimberly-Clark/Scott a Schneider/Legrand totiž nejsou srovnatelné s charakteristikami trhů dotčených v projednávané věci, takže, jak bylo uvedeno výše, žalobkyní uplatňované srovnání je irelevantní.
225 Ve věci Kimberly-Clark/Scott byla dlouhá doba trvání závazků (licence na dobu nejvýše deseti let spolu s pětiletou dobou neužívání) podle tvrzení Komise, které společnost Kimberly-Clark nezpochybnila, odůvodněna, protože uvedení nové značky na trh s toaletním papírem, papírovými utěrkami a papírovými kapesníčky bylo obzvláště obtížné, jelikož existovaly pouze dvě významné značky (Kleenex a Andrex), zatímco ostatní značky byly pouze málo rozšířené a zákazníci jim nebyli moc věrní. Naproti tomu v projednávané věci existují zavedené značky, k nimž mohou zákazníci značky Moulinex přejít.
226 Stejně tak ve věci Schneider/Legrand, vedle toho, že rozhodnutí Komise bylo Soudem zrušeno, byl návrh účastníků spojení nabídnout možnost užívat několik značek po dobu tří let odmítnut, protože průzkum trhu ukázal, že nabyvatel by potřeboval dobu řádově sedmi let, aby úspěšně dokončil navrhované nahrazení značky, jelikož doba životnosti elektrických přístrojů „nízkého napětí“ je velmi dlouhá, zatímco doba životnosti malých elektrospotřebičů pro domácnost je krátká. Krom toho společnost Schneider navrhla, aby značka byla, v rámci téhož vnitrostátního trhu, rozdělena a užívána jak společností Schneider, tak držitelem licence, zatímco v projednávaném případě nebudou na témže trhu výrobky se značkou Moulinex pocházející od dvou podniků, jelikož závazky předpokládají výhradní licenci a následný zákaz užívání značky Moulinex.
K třetí části, vycházející z toho, že povinnost odběru na německém trhu a podmínky spojené s možností odběru pro všechny držitele licence povedou k posílení postavení subjektu SEB-Moulinex
A – Argumenty účastnic řízení
227 Žalobkyně tvrdí, že pokud jde o kuchyňské roboty v Německu, povinnost držitele licence ke značce Moulinex po dobu dvou let odebírat všechny přístroje spadající do této kategorie od skupiny SEB, ve výši 65 % prodejů v této kategorii výrobků uskutečněných společností Moulinex v roce 2000, může postavení subjektu SEB-Moulinex na německém trhu ještě posílit.
228 Zaprvé žalobkyně poukazuje na to, že taková povinnost zajišťuje subjektu SEB-Moulinex zaručený odbyt pro jeho výrobky. Umožnila by tedy skupině SEB-Moulinex využít vyšších úspor z rozsahu výroby a přispěla by tak ke snížení marginálních výrobních nákladů.
229 Zadruhé má žalobkyně za to, že skutečnost, že SEB souhlasí se zásobováním držitele licence za průměrných obchodních podmínek pro interní převod v rámci skupiny SEB, mezi průmyslovými společnostmi a jejich obchodními dceřinými společnostmi, na dotčeném území či územích, bude držiteli licence bránit v tom, aby využil méně nákladných zdrojů zásobování, které by mohl najít. Držitel licence tak bude moci skupině SEB konkurovat cenou pouze změnou výše své marže.
230 Zatřetí je žalobkyně toho názoru, že toto opatření vezme držiteli licence jakoukoliv motivaci k technické inovaci, jelikož umožňuje skupině SEB, vedoucímu podniku na trhu, aby určovala technické normy jednotlivých výrobků, čímž potlačí jakoukoliv konkurenci, pokud jde o charakteristiky výrobků.
231 Konečně začtvrté má žalobkyně za to, že toto opatření není pro činnost držitele licence nezbytné. Konkrétně se domnívá, že prosté poskytnutí možnosti odběru od skupiny SEB držiteli licence, jak je to stanoveno v případě ostatních zemí, by držiteli licence umožnilo vykonávat činnost, i kdyby neměl k dispozici potřebné výrobní kapacity.
232 Za těchto podmínek žalobkyně dospěla k závěru, že Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když přijala závazek, který může vést k posílení postavení subjektu SEB-Moulinex na německém trhu.
233 Podpůrně žalobkyně zdůrazňuje, že aspekty závazku týkajícího se odběru od SEB-Moulinex by mohly vést k většímu omezení soutěže na základě cen na dotčených tržních segmentech.
234 Poukazuje jednak na to, že závazek stanoví možnost držitele licence zásobovat se u SEB-Moulinex pokud jde o jeden či více dotčených výrobků nebo jednu či více dotčených zemí. Nicméně v případě, že by držitel licence chtěl odebírat výrobky Moulinex od skupiny SEB, „takové dodávky musí odpovídat 65 % prodejů pod značkou Moulinex v roce 2000“ (bod 132 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle názoru společnosti BaByliss taková povinnost zajišťuje skupině SEB zaručený odbyt a připravuje držitele licence o svobodu při výběru zdrojů zásobování.
235 Dále žalobkyně poukazuje na to, že závazek držitele licence odebrat od SEB-Moulinex zboží ve výši alespoň 65 % prodejů uskutečněných společností Moulinex během roku 2000 může vést k homogenizaci prodejních cen subjektu SEB-Moulinex a držitele licence u dotčených výrobků. Podle žalobkyně se totiž držitel licence bude spolu se SEB-Moulinex podílet na veškerých výrobních nákladech, a to u pravděpodobně velmi významného podílu jeho celkových potřeb ohledně dotyčného výrobku. Tak vysoká podobnost struktury nákladů může vést k automatickému nebo dohodnutému vyrovnání prodejních cen dotčených výrobků, jelikož soutěžit na základě cen bude možné jen prostřednictvím nákladů na prodej a výše marže držitele licence. Žalobkyně má za to, že čím koncentrovanější jsou trhy předcházející prodeji konečných výrobků, tím je riziko koluzního jednání větší. Komise existenci takového rizika výslovně zdůrazňuje ve svých pokynech o použitelnosti článku 81 Smlouvy o ES na dohody o horizontální spolupráci (Úř. věst. 2001, C 3, s. 1).
236 Komise nesouhlasí s tím, že by závazek odběru na německém trhu vedl k posílení postavení subjektu SEB-Moulinex na německém trhu.
B – Závěry Soudu
237 Žalobkyně v podstatě zpochybňuje jednak povinnost odběru uloženou německému držiteli licence pokud jde o kuchyňské roboty a jednak možnost všech držitelů licence v devíti členských státech uzavřít smlouvu o zásobování, pokud jde o některý z výrobků, na něž se vztahuje rozhodnutí.
238 Pokud jde o povinnost odběru uloženou držiteli licence v Německu, je třeba nejprve připomenout, že podle rozhodnutí, které v tomto ohledu žalobkyně nezpochybnila, je jejím cílem zachovat činnost výrobních závodů a s ní související pracovní místa.
239 Dále je třeba uvést, že tato povinnost se vztahuje pouze na jediný výrobek, kuchyňské roboty, v jediné zemi a na omezenou dobu dvou let. Krom toho je třeba poukázat na to, že Komise nezjistila, že by SEB-Moulinex měl na tomto trhu s kuchyňskými roboty v Německu dominantní postavení, jelikož podíl nového subjektu na tomto trhu je pouze 20 až 30 %. Nadto je třeba zdůraznit, že povinnost odběru se vztahuje pouze na 65 % prodejů uskutečněných společností Moulinex v roce 2000, takže držitel licence má i nadále možnost, pokud jde o zbývající část prodejů, odebírat výrobky od třetích osob nebo sám dotčený výrobek vyrábět. Technologická inovace tedy nebude dotčena, jelikož nic nebrání držiteli licence v tom, aby vyvíjel své vlastní výrobky k doplnění výrobků od skupiny SEB a s výhledem nahrazení přístrojů dodávaných skupinou SEB, vzhledem ke krátké době trvání závazku.
240 Konečně bod závazků stanovící, že SEB musí prodávat výrobky držiteli licence za prodejní cenu odpovídající průmyslové výrobní ceně zvýšené o náklady, rozhodně nepoškodí konkurenceschopnost držitele licence, ale naopak mu zajistí výhodnou cenu. V každém případě, na rozdíl od toho, co plyne z argumentace žalobkyně, SEB není konkurentem držitele licence, který má uvedenou povinnost odběru pokud jde o výrobky Moulinex, neboť podle závazků nemůže skupina SEB po dobu trvání licence a po dobu tří let po jejím uplynutí prodávat na německém trhu žádné výrobky Moulinex.
241 Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, omezená povinnost odběru, jak ji stanoví závazky, nevede k posílení postavení subjektu SEB-Moulinex ani ke snížení účinnosti licence.
242 Pokud jde o výtku týkající se odběru výrobků od skupiny SEB na jiných trzích, než je trh s kuchyňskými roboty v Německu, stačí poznamenat, že nejde o povinnost, ale o pouhou možnost, které mohou držitelé licence využít podle svého zájmu. Pokud jde o skutečnost, že v případě využití této možnosti jsou držitelé licence povinni odebrat určitá minimální množství, nezdá se, že by mohla zpochybnit nenapadnutelnost ustanovení.
243 Z toho vyplývá, že výtka žalobkyně musí být zamítnuta.
Ke čtvrté části, vycházející z toho, že skutečnost, že Komise souhlasila s tím, aby značka Moulinex byla užívána různými podniky v různých zemích Evropské unie může vyvolat koordinaci jednání mezi subjektem SEB-Moulinex a držitelem či držiteli licence
A – Argumenty účastnic řízení
244 Podle žalobkyně může skutečnost, že Komise souhlasila s tím, že tatáž značka může být v rámci Evropské unie užívána různými podniky, vyvolat koluzní jednání mezi subjektem SEB-Moulinex a držitelem či držiteli licence.
245 Žalobkyně se domnívá, že užívání jedné a téže značky nelze rozdělit napříč územím členských států, aniž by byl zaveden systém koordinace v oblasti prodeje, marketingu a reklamy a aniž by tím bylo ohroženo samotné další trvání této značky. Tento přístup byl formulován velmi explicitně francouzským ministrem hospodářství ve věci Pernod-Ricard/Coca-Cola (rozhodnutí ze dne 24. listopadu 1999 o návrhu nabytí aktiv skupiny Pernod-Ricard týkajících se nápojů značky Orangina společností Coca-Cola) a potvrzen francouzským Conseil d'État (rozsudek Conseil d'État ze dne 6. října 2000, společnost Pernod-Ricard). Rovněž Komise tradičně zdůrazňuje to, že je nezbytné koordinovat prodejní a marketingové přístupy na velmi blízkých trzích (výše uvedené rozhodnutí Schneider/Legrand, bod 796 odůvodnění).
246 Žalobkyně uvádí, že v projednávaném případě se přitom Komise v napadeném rozhodnutí nezabývala možnou koluzí vyplývající z toho, že licence ke značce budou moci být poskytnuty různým podnikům podle dotčených zemí a výrobků.
247 Komise tvrdí, že výtka žalobkyně je nepodložená.
B – Závěry Soudu
248 Je třeba připomenout, že je nesporné, že trhy s malými elektrospotřebiči pro domácnost mají národní dimenzi. Jak bylo uvedeno v bodě 27 odůvodnění napadeného rozhodnutí, „charakteristiky“ výrobků se mohou lišit podle jednotlivých států z důvodu zvláštností a preferencí spotřebitelů; vztahy mezi zákazníky a dodavateli vznikají především na národní bázi; většina výrobců známých značek má v každém členském státě vlastní prodejní organizaci; distribuční struktury jsou národní.
249 Za těchto podmínek Komise správně usoudila, že tatáž značka může být užívána různými hospodářskými subjekty podle členských států, přičemž každý z těchto subjektů má vlastní organizaci a strategii v oblasti marketingu, reklamy a organizace prodeje, a že držitel licence může nakládat se značkou Moulinex nezávisle na skupině SEB a rozvíjet vlastní značku bez nutnosti koordinace se skupinou SEB nebo s ostatními držiteli licence.
250 SEB krom toho nebude moci poskytnout licenci pro totéž území další osobě ani sama na tomto území značku Moulinex užívat. Nebude tedy žádný důvod koordinovat soutěžní chování v souvislosti se značkou Moulinex. Krom toho výběr držitelů licence musí být schválen Komisí. Konečně Komise bude každopádně schopna dbát na to, aby byla případná rizika koordinace jednání mezi držiteli licence zmiňovaná žalobkyní vyloučena.
251 Z toho vyplývá, že výtka žalobkyně je nepodložená.
252 Tento závěr nemohou případy uvedené žalobkyní zpochybnit, neboť charakteristiky dotčených trhů jsou zcela jiné. Ve věci Pernod-Ricard/Coca-Cola nebyla prokázána nezávislost držitele licence, zatímco v projednávaném případě musí být držitel licence nezávislý, aby mohl být Komisí schválen. Krom toho podle Conseil d'État oba trhy s nealkoholickými perlivými nápoji „hors foyers“ a „alimentaires“ ve Francii nebyly „uzavřené“ a jednalo se o dva sousední výrobkové trhy, a nikoli, jako v projednávaném případě, o dva zeměpisně oddělené trhy s národní dimenzí a charakteristikami. Krom toho riziko koordinace mezi držitelem licence a společností Coca-Cola rozhodně nebylo vyloučeno, zejména protože majitel značky nadále vykonával kontrolu kvality výrobků a zajišťoval balení a reklamu. Tato situace tedy není srovnatelná s dotčeným spojením, neboť jednotlivé národní trhy jsou oddělené a držitelé licence budou mít při provádění kontroly kvality výrobků a zajišťování balení a reklamy naprostou volnost a budou mít možnost rozvíjet ve svém zájmu vlastní značku.
253 Z toho vyplývá, že čtvrtá část tohoto žalobního důvodu je neopodstatněná.
K páté části, vycházející z toho, že Komise povolila spojení bez závazků pokud jde o trhy vykazující vážné problémy v oblasti hospodářské soutěže
A – Argumenty účastnic řízení
254 Žalobkyně Komisi vytýká, že neuložila žádné závazky na trzích, které vykazují vážné problémy v oblasti hospodářské soutěže. Poukazuje například na to, že nebyl vyžadován žádný závazek pokud jde o italský trh, ačkoliv SEB-Moulinex měl po uskutečnění spojení podíl na trhu s varnými konvicemi ve výši 65 až 75 % a na trzích se zařízeními na přípravu neformálních jídel a s kuchyňskými roboty ve výši 40 až 50 %. Žalobkyně rovněž uvádí, že v Norsku měl SEB-Moulinex po uskutečnění spojení na trhu s fritézami, kávovary na espresso a zařízeními na přípravu neformálních jídel podíl ve výši 55 až 65 % a na trhu s minitroubami ve výši 70 až 80 %.
255 Podle žalobkyně byla stejně problematická situace zjištěna na britském, irském, španělském, finském a norském trhu.
256 Žalobkyně má za to, že závazky požadované Komisí nejsou dostatečné k vyřešení problémů v oblasti hospodářské soutěže vyvolaných spojením.
257 Pro srovnání poukazuje na to, že srovnatelný podíl na trhu v jiných tržních segmentech vedl k uložení závazků ze strany Komise. Uvádí, že v Portugalsku byl požadován závazek, když SEB-Moulinex měl po uskutečnění spojení podíl na trhu s minitroubami, zařízeními na přípravu neformálních jídel a kuchyňskými roboty ve výši 65 až 75 % a na trhu elektrických překapávačů na kávu a fritéz ve výši 40 až 50 %. Nadto Komise vyžadovala závazky v tržních segmentech, kde měl nový subjekt menší podíl na trhu.
258 V odpověď na písemnou otázku Soudu vyzývající žalobkyni, aby upřesnila povahu svých výtek pokud jde o britský, irský, španělský, finský a norský trh, uvedla následující.
259 Co se týče Španělska, žalobkyně uvádí, že spojením získal SEB-Moulinex podíl na trhu přesahující 35 %, nebo dokonce 40 %, a to na čtyřech trzích s malými kuchyňskými elektrospotřebiči. Komise nicméně po provedení analýzy dospěla k závěru o slučitelnosti spojení na španělském trhu, přičemž uvedla, že:
– subjekt nebude schopen jednat protisoutěžně, jelikož bude čelit významným konkurentům;
– jakýkoliv pokus o protisoutěžní jednání na dotčených trzích by byl potrestán nižšími nákupy výrobků SEB-Moulinex na jiných trzích než na trzích s varnými konvicemi a přenosnými troubami, na kterých nový subjekt dosahuje mezi 85 a 95 % svého obratu.
260 Žalobkyně se domnívá, že Komise neprokázala, že neexistují vážné pochybnosti o slučitelnosti spojení se společným trhem, což by umožnilo neukládat závazky v této zemi, jelikož:
– v každém z členských států primárně přezkoumávaných v napadeném rozhodnutí (Portugalsko, Belgie, Nizozemsko, Řecko) Komise dospěla k závěru, že existují vážné pochybnosti vyžadující uložení závazků, když vycházela zejména z hodnoty představované trhy, na kterých měl SEB-Moulinex společný podíl vyšší než 40 %, v poměru k celkové hodnotě všech trhů s kuchyňskými spotřebiči (Portugalsko, Belgie, Nizozemsko, Řecko) ─ Komise tak mohla určit, že například v Belgii představovalo šest trhů, na kterých měl SEB-Moulinex po uskutečnění spojení podíl více než 40 %, dohromady 44 % hodnoty všech dotčených trhů s kuchyňskými spotřebiči;
– konkrétně pokud jde o Řecko, Komise požadovala od skupiny SEB závazky i přesto, že čtyři trhy, na kterých měl SEB-Moulinex společný podíl více než 40 %, představovaly 24 % hodnoty všech trhů s kuchyňskými spotřebiči.
261 Podle žalobkyně tedy v případě Španělska nemohla Komise dojít k závěru o neexistenci rizika protisoutěžního jednání subjektu SEB-Moulinex na dotčených trzích, aniž přesně změřila hodnotu, kterou představovaly trhy, na nichž měl SEB-Moulinex ve Španělsku podíl vyšší než 40 %, v poměru ke všem trhům s kuchyňskými spotřebiči. Komise se však ve své analýze spokojila se změřením části, kterou představovaly pouze dva z trhů, na kterých měl SEB-Moulinex významné postavení (trhy s varnými konvicemi a přenosnými troubami), v celkovém obratu SEB-Moulinex dosaženém na všech trzích s kuchyňskými spotřebiči. Posouzení Komise je tedy chybné v rozsahu, v němž ve svém výpočtu nevzala v úvahu obrat dosažený na trzích s kuchyňskými roboty a zařízeními na přípravu neformálních jídel, ačkoliv podíl SEB-Moulinex na těchto trzích byl 55 až 65 %, respektive 35 až 45 %.
262 Na základě všech těchto důvodů má žalobkyně za to, že Komise nemohla pouze na základě skutečností uvedených v napadeném rozhodnutí dospět k závěru, že uskutečnění spojení SEB-Moulinex nevyvolává žádnou vážnou pochybnost o jeho slučitelnosti se společným trhem ve Španělsku, a vyloučit tak uložení závazků v této zemi.
263 Tyto argumenty žalobkyně podle ní platí obdobně pro situaci na finském trhu. Komise totiž nezměřila hodnotu, kterou představovaly trhy, na nichž měl SEB-Moulinex společný podíl na trhu přesahující 40 % v poměru k celkové hodnotě všech trhů s kuchyňskými spotřebiči. Komise se nadto spokojila s posouzením situace v oblasti hospodářské soutěže na trhu s toustovači pro učinění závěru o neexistenci vážného rizika pro hospodářskou soutěž na dotčených trzích ve Finsku, aniž přihlédla k existenci tří dalších výrobkových trhů, na kterých měl SEB-Moulinex po uskutečnění spojení podíl přesahující 40 % (trh s minitroubami: 35 až 45 %, trh s kávovary na espresso: 40 až 50 %, a trh s grily: 40 až 50 %). Krom toho Komise neuvedla, jako to učinila ve své analýze řeckého trhu, skutečnost, že nový subjekt má silné postavení rovněž na trhu s kuchyňskými roboty ve Finsku (30 až 40 %).
264 Pokud jde o Itálii, žalobkyně uvádí, že proti analýze situace v oblasti hospodářské soutěže v tomto státě, kterou provedla Komise, lze namítnout tytéž argumenty. Podle žalobkyně tak Komise sice odkázala na hodnotu, kterou představovaly trhy s varnými konvicemi a zařízeními na přípravu neformálních jídel Itálii v poměru k celkové hodnotě všech trhů s kuchyňskými spotřebiči, ale nepřihlédla k trhu s kuchyňskými roboty, na kterém měl SEB-Moulinex podíl 40 až 50 %. Podle žalobkyně Komise nemohla za těchto podmínek platně učinit závěr, že spojení nevzbuzuje vážné pochybnosti o jeho slučitelnosti se společným trhem v Itálii.
265 Co se týče Spojeného království a Irska, žalobkyně se domnívá, že Komise nepoužila na britský trh všechna příslušná kritéria hodnoty nebo obratu, která použila ve své analýze situace v oblasti hospodářské soutěže v ostatních zemích. Komise tak opominula změřit rozsah rizik, která vyvolalo spojení na britském a irském trhu. Komise totiž vyloučila existenci rizik pro hospodářskou soutěž pouze na základě uplatnění hranice pro přezkum ve výši 40 % a zjištění existence konkurenta s podílem na trhu 15 až 25 % a omezeného překrývání činností a nijak neanalyzovala, jaký dopad na hospodářskou soutěž má propojení významných postavení subjektu SEB-Moulinex na trzích s fritézami (30 až 40 %), tlakovými hrnci (30 až 40 %) a žehličkami (35 až 45 %) po uskutečnění dotčeného spojení.
266 Komise nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že nebyly přijaty závazky na trzích vykazujících vážné problémy v oblasti hospodářské soutěže.
267 Komise nejprve zdůrazňuje, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, z bodu 137 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že „SEB vylepšila své závazky tak, že rozšířila licenci ke značce na všechny malé elektrospotřebiče pro domácnost pokud jde o […] Norsko“.
268 Dále, pokud jde o italský trh, má za to, že žalobkyně nemůže vycházet pouze z podílů nového subjektu na trhu s kuchyňskými roboty, zařízeními na přípravu neformálních jídel a varnými konvicemi pro učinění závěru, že závazky byly nezbytné. Je třeba vzít v úvahu všechny skutečnosti relevantní pro určení, zda spojení vytváří nebo posiluje dominantní postavení na společném trhu. Na trhu kuchyňských robotů jsou tři významní soutěžitelé schopni čelit novému subjektu. Stejně tak, jak vyplývá v napadeného rozhodnutí, je třeba relativizovat postavení účastníků spojení na trzích se zařízeními na přípravu neformálních jídel a s varnými konvicemi v Itálii, jelikož někteří konkurenti účastníků spojení mají významné postavení na několika dalších výrobkových trzích, jako je trh s přenosnými troubami, fritézami nebo kávovary na espresso. Komise má za to, že jakýkoliv pokus o protisoutěžní jednání na trzích se zařízeními na přípravu neformálních jídel a varnými konvicemi by byl potrestán nižšími nákupy výrobků SEB a Moulinex na ostatních trzích.
269 Krom toho situace na těchto trzích, kterou žalobkyně obzvláště zpochybňuje, je zcela odlišná od situace v Portugalsku, jelikož na portugalském trhu má nový subjekt podíly na trhu více než 40 % u desíti z jedenácti kategorií výrobků. Nový subjekt získal v Portugalsku prakticky na všech relevantních výrobkových trzích nesrovnatelnou sílu, které nemohli čelit ostatní výrobci ani distributoři.
270 Konečně argumentace žalobkyně, podle níž Komise nevzala v úvahu problémy v oblasti hospodářské soutěže na britském, irském, španělském, finském a norském trhu, je nepřípustná podle čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu, jelikož není nijak vysvětlena nebo odůvodněna.
271 V odpovědi na písemné otázky ze strany Soudu Komise nejprve připomíná důvody, které ji vedly k učinění závěru, že existence vážných pochybností v případě Portugalska, Řecka, Belgie, Nizozemska, Německa, Rakouska, Dánska, Švédska a Norska odůvodňuje uložení závazků vztahujících se na všechny výrobkové trhy v těchto devíti zemích a že není nutné ukládat závazky pokud jde o Itálii, Španělsko, Spojené království, Irsko a Finsko, vzhledem k tomu, že v těchto zemích nebyly zjištěny žádné vážné pochybnosti.
272 Komise před vylíčením svého odůvodnění ve čtyřech etapách podotýká, že při provádění analýzy vycházela ze své rozhodovací praxe a z informací o fungování trhů získaných v rámci šetření.
273 Komise tak dospěla k závěru, že pro fungování hospodářské soutěže na dotčených trzích jsou nezbytné dva faktory: disponovat uznávanou značkou (bod 36 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a mít přístup k prodejcům (viz např. bod 35 odůvodnění napadeného rozhodnutí), kteří jsou jedni a titíž pro všechny kategorie výrobků.
274 Pokud jde o první faktor, Komise odkazuje na své rozhodnutí 98/602/ES ze dne 15. října 1997, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné se společným trhem a s dohodou o EHP (Věc IV/M.938 ─ Guinness/Grand Metropolitan) (Úř. věst. 1988, L 288, s. 24), ve kterém zdůraznila, že „držitel portfolia dominantních značek může být v řadě ohledů zvýhodněn“, a zejména „je v silnější pozici vůči svým zákazníkům, neboť jim může nabídnout sortiment výrobků, který představuje větší část jejich obratu“ (bod 38 a následující odůvodnění napadeného rozhodnutí). Totéž rozhodnutí v bodě 41 svého odůvodnění vysvětluje, že „význam těchto zvýhodnění a jejich potenciální dopad na strukturu hospodářské soutěže na trhu záleží na několika faktorech, a to: skutečnosti, zda držitel portfolia značek disponuje značkou číslo jedna nebo jednou či několika značkami, které jsou na dotyčném trhu dominantní; podílech na trhu, které zaujímají jednotlivé značky, zejména ve srovnání se značkami konkurenčních výrobků; relativním významu trhů, na nichž mají účastníci významné podíly a značky, s ohledem na všechny výrobkové trhy, které pokrývá portfolio; počtu trhů, na kterých má držitel portfolia značku číslo jedna nebo dominantní značku“.
275 Vyjednávací síla distributorů je druhým faktorem podstatným pro fungování hospodářské soutěže na dotčeném trhu. V tomto ohledu skupina SEB uvedla, že „jakýkoliv pokus [z její strany] zvýšit ceny u jednotlivých řad výrobků [...], u nichž její teoretický podíl na trhu přesahuje 35 %, pravděpodobně vyvolá odvetná opatření ze strany prodejců u jiných řad malých elektrospotřebičů pro domácnost, která by byla o to vážnější, že by se dotkla dvou třetin prodejů malých elektrospotřebičů pro domácnost“.
276 Než Komise dospěla k závěru, že nebylo třeba uložit závazky pokud jde o Itálii, Španělsko, Spojené království, Irsko a Finsko, přihlédla postupně ke čtyřem faktorům, které vyplývají ze zjištění podmínek hospodářské soutěže, kterými se vyznačuje dotčené spojení.
277 První faktor se týkal určení trhů, na kterých má nový subjekt podíl vyšší než 40 %. Cílem druhého bylo určit existenci významného překrývání mezi účastníky spojení na dotčeném výrobkovém trhu (viz body 86 až 88, 90 až 92, 95, 97, 98, 101, 102, 107, 110, 111, 113, 121 a 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Třetí faktor spočíval v určení postavení subjektu vzniklého spojením ve vztahu k jeho konkurentům (viz body 87, 92, 96 až 98, 101, 102, 105, 107, 110, 111, 113, 116, 119 a 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Konečně poslední faktor se týkal určení významu dotčeného výrobkového trhu ve vztahu k celkovým prodejům nového subjektu a, v souvislosti s tím, možnosti distributorů přijmout odvetná opatření (viz body 83, 97, 101, 102, 105, 110, 116, 119 a 123 napadeného rozhodnutí). Komise vysvětluje, že zohlednění tohoto posledně uvedeného faktoru zvaného „sortimentový účinek“ se ukázalo při analýze hospodářské soutěže jako nezbytné, jelikož na všech výrobkových trzích téže země se vyskytují tytéž značky a titíž velkoodběratelé.
278 Při zohlednění jednotlivých výše uvedených kritérií Komise dospěla k závěru, že v Portugalsku, Nizozemsku, Belgii a Řecku spojení vyvolává vážné pochybnosti o slučitelnosti se společným trhem pokud jde o všechny výrobky. Co se týče prvního faktoru, Komise uvedla, že nový subjekt má u většiny výrobků sortimentu podíl na trhu vyšší než 40 % (body 48, 55, 63 a 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise poté konstatovala (bod 83 a následující odůvodnění napadeného rozhodnutí), že trhy, na nichž má subjekt podíl přesahující 40 %, představují více než 50 % celkových prodejů subjektu. Pokud jde o sortimentové účinky, Komise usoudila, že za těchto podmínek ještě posilují tržní sílu, kterou mohou mít účastníci spojení na dotčených trzích. Proto Komise uložila závazky vztahující se na všechny výrobkové trhy v těchto zemích.
279 Pokud jde o ostatní země, vzhledem k tomu, že první kritérium nebylo splněno, Komise posuzovala, zda spojení vede k významnému překrývání mezi účastníky spojení na dotčených výrobkových trzích. Komise nejprve vyloučila existenci vážných pochybností u výrobkových trhů, kde bylo překrývání minimální, a spojení tedy neznamenalo významnou změnu situace v oblasti hospodářské soutěže. Tak tomu bylo u Finska v případě přenosných trub (bod 87 odůvodnění rozhodnutí), Německa v případě zařízení na přípravu neformálních jídel (bod 88 odůvodnění rozhodnutí) a Finska, Norska a Švédska v případě kávovarů na espresso (bod 90 odůvodnění rozhodnutí). Na trhu zařízení na přípravu neformálních jídel a kuchyňských robotů ve Španělsku bylo překrývání velmi malé. Komise v této souvislosti vzala v úvahu společné postavení účastníků spojení vůči jejich konkurentům. Například na trhu kuchyňských robotů v Itálii by spojený subjekt vyloučil až čtvrtého největšího výrobce na trhu. Při neexistenci významného překrývání mezi účastníky spojení a vzhledem k silnému postavení konkurentů (Braun: 10 až 20 %, Philips: 10 až 20 %, De’Longhi: 0 až 10 %) Komise dospěla k závěru, že spojení nevyvolává na tomto trhu vážné pochybnosti (bod 121 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
280 Komise se poté snažila zjistit, na které z těchto zemí by mělo spojení dopad v podobě sortimentového účinku, který by věcně změnil poměr sil mezi SEB-Moulinex a odběrateli. Za tím účelem Komise ohodnotila význam předmětného trhu nebo trhů dotčených spojením v poměru ke všem prodejům spojeného subjektu v téže zemi. Pokud byl tento poměr malý, tj. nižší než 10 %, Komise usoudila, že schopnost prodejců přijmout odvetná opatření není spojením dotčena a je dostačující k tomu, aby využili sortimentového účinku ve svůj prospěch. V této souvislosti Komise samozřejmě vzala v úvahu skutečnost, že prodejci mají na vnitrostátním trhu k dispozici alternativní nabídky (viz body 116, 119, 122 a 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Naproti tomu Komise vyjádřila vážné pochybnosti u všech trhů, u nichž by spojení vedlo k výrazné změně postavení účastníků spojení vůči odběratelům.
281 Konkrétně pokud jde o trh s varnými konvicemi a zařízeními na přípravu neformálních jídel v Itálii, Komise usoudila, že s ohledem na malou část obratu, kterou představují tyto výrobkové trhy pro subjekt vzniklý spojením, a s ohledem na možnost prodejců přejít k alternativním a známým značkám, spojení nemůže vyvolávat vážné pochybnosti (body 115 až 117 a 121 až 124 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
282 Na otázku Soudu, zda by závěr Komise ohledně Itálie byl jiný, kdyby, pro určení schopnosti prodejců „potrestat“ eventuální protisoutěžní jednání subjektu SEB-Moulinex, byl trh s kuchyňskými roboty přičten k trhům s varnými konvicemi a zařízeními na přípravu neformálních jídel, Komise odpověděla, že sečtení těchto tří trhů není nijak odůvodněné a že každopádně, i kdyby bylo třeba výše uvedené trhy sečíst, její závěr by to nezměnilo.
283 V případě Itálie trh s varnými konvicemi a trh se zařízeními na přípravu neformálních jídel představoval každý 0 až 10 % celkové hodnoty kategorie malých kuchyňských elektrospotřebičů. Trh se zařízeními na přípravu neformálních jídel představoval 0 až 10 % celkové hodnoty kategorie malých kuchyňských elektrospořebičů. Trh s kuchyňskými roboty představoval 25 až 35 % celkové hodnoty kategorie malých kuchyňských elektrospotřebičů.. Tyto tři výrobkové trhy dohromady tedy představovaly 30 až 40 % celkové hodnoty kategorie malých kuchyňských elektrospotřebičů v Itálii.
284 Z důvodu silného postavení takových konkurentů na trhu s kuchyňskými roboty, jako jsou společnosti Braun, Philips a De’Longhi, bylo podle Komise vyloučeno, aby spojení vedlo k vytvoření nebo posílení dominantního postavení. Vzhledem k tomu, že SEB-Moulinex nemá na trhu s kuchyňskými roboty tržní sílu, nebylo krom toho sečtení jejího postavení na tomto trhu a postavení na trzích s varnými konvicemi a zařízeními na přípravu neformálních jídel odůvodněné.
285 V každém případě Komise dodává, že její stanovisko by zůstalo nezměněno vzhledem ke zvláštním rysům italského trhu. Tento trh se vyznačuje přítomností dvou tradičně silných hospodářských subjektů (viz bod 123 odůvodnění rozhodnutí): jednak Saeco, vedoucí podnik na trhu s kávovary na espresso na celosvětové úrovni, který má na italském trhu podíl 60 až 70 %, a jednak De’Longhi, který je vedoucím podnikem na čtyřech výrobkových trzích, a to trzích s přenosnými troubami, fritézami, toustovači a grily, přičemž tyto trhy společně představují 30 až 40 % hodnoty celé kategorie malých kuchyňských elektrospotřebičů v Itálii.
286 Komise nicméně upřesňuje, že případný odrazující účinek, kterého mohou využít prodejci, záleží z velké části na tom, jakou hodnotu představují výrobkové trhy, na nichž má SEB-Moulinex podíl alespoň 40 %, v poměru k celkovým prodejům subjektu SEB-Moulinex. V bodě 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak uvedeno, že „jakýkoliv pokus o protisoutěžní jednání na těchto trzích by tedy byl potrestán nižšími nákupy výrobků SEB a Moulinex na ostatních trzích, kde spojený subjekt dosahuje 90 až 100 % svého obratu, což by znamenalo, že jakékoliv zvýšení cen ze strany účastníků spojení nepřinese zisk“.
287 Komise dodává, že je třeba zohlednit nejen konkurenční tlak ze strany stávajících konkurentů na dotčeném trhu, ale i potenciální tlak ze strany podniků působících na sousedních trzích. Například na italském trhu s kuchyňskými roboty limituje silná přítomnost stávajících konkurentů, jako jsou Braun, Philips a De’Longhi, sílu nového subjektu. Nadto společnost Saeco může díky své rozhodující síle na sousedních trzích kdykoliv na tento výrobkový trh vstoupit.
288 Pokud jde o možnost narušení hospodářské soutěže prostřednictvím snížení ceny, o níž původně Komise neuvažovala, má Komise za to, že tuto otázku je třeba přezkoumat z hlediska jednání, jehož cílem je vyloučení jiných podniků z trhu, jelikož jednotlivé výrobky dotčené spojením jsou „nezávislé nebo zastupitelné zboží“, a dočasné snížení cen tudíž může vést k tomu, že někteří soutěžitelé opustí trh, nebo zabránit vstupu nových soutěžitelů, a to tím spíše, že výrobci se obracejí na tytéž velkoodběratele, prodejce, pokud jde o všechny dotčené výrobky.
289 Na otázku Soudu k této věci Komise odpověděla, že žádná skutečnost, o níž se dozvěděla během šetření, neumožňovala předvídat, že zamýšlené spojení povede k takovému jednání. Podnik může o takovém jednání uvažovat pouze tehdy, pokud je schopen dlouhodobě finančně podporovat ceny nižší než mezní náklady, v přesvědčení, že to povede k vyřazení konkurentů.
290 Nic však nenaznačovalo, že by SEB byla finančně silnější než její konkurenti nebo že by její mezní náklady byly nižší. Krom toho konkurent vytlačený z trhu by se na něj mohl vrátit, pokud by se ceny vrátily na úroveň, která by znovu umožňovala činnost, neboť by měl stále svou značku, která představuje podstatný faktor konkurence na trhu s malými elektrospotřebiči pro domácnost.
291 Komise nadto tvrdí, že není jisté, že by snížení cen stačilo k tomu, aby zabránilo vstupu takových nových soutěžitelů, jako je žalobkyně, která ve svých vyjádřeních ze dne 28. června 2002 a 25. července 2002, adresovaných Soudu, v bodech 7 a 11 uvádí, že její podíly na trhu by mohly dosáhnout [...%] v [...] při zahájení činnosti v roce 2002.
292 Konečně Komise tvrdí, že dodavatel, který se pustí do politiky snížení cen, jejímž důsledkem je vyřazení konkurentů, je ovlivněn chováním distributorů. Motivace, kterou by mohl mít dodavatel k tomu, aby se pustil do takové politiky, by byla snížena v rozsahu, v němž by maloobchodní ceny malých elektrospotřebičů pro domácnost byly určovány distributory, kteří by v případě snížení cen ze strany dodavatelů mohli zachovat stejné maloobchodní ceny a dosáhnout tak dodatečného zisku na úkor dodavatelů.
293 V důsledku toho Komise uvádí, že omezila svou analýzu na bezprostřední a jisté účinky spojení a nepřihlížela v projednávaném případě k účinkům následným a méně jistým, jako je vylučující jednání.
294 Pokud jde o možné ovlivnění volby konečných spotřebitelů ze strany prodejců, Komise nejprve poukazuje na to, že průzkum trhu ukázal, že spotřebitelé výrazně preferují výrobky se známou značkou, když jednak tyto výrobky jsou dražší než výrobky s neznámou značkou a jednak, jak již bylo uvedeno výše, přístup k distribuci je nezbytnou podmínkou účasti na hospodářské soutěži na dotčených trzích.
295 Během šetření mohla Komise identifikovat určující charakteristiky vztahů mezi výrobci, a tím i možnost prodejců určovat volbu konečných spotřebitelů.
296 Komise zdůrazňuje význam politiky zařazování výrobků do nabídky, která spočívá pro distributory v tom, že si nekonkurují se stejnými modely, a ve snaze o specifickou nabídku s cílem zabránit tomu, aby spotřebitel srovnával příliš striktně prodejní ceny v různých obchodech.
297 Komise krom toho poukazuje na to, že žalobkyně ve své odpovědi na otázky Komise ze dne 30. listopadu 2002 v bodě 11 uvádí, že „dobrý výrobek s dobrým poměrem kvalita-cena nemá žádnou šanci dostat se na trh, pokud ho distributoři nezařadí do nabídky“.
298 Prodejci tak určují volbu spotřebitelů svou schopností ovlivnit zařazení výrobků do nabídky a rozhodovat o prodejní ceně a podpoře prodeje prodávaných výrobků.
B – Závěry Soudu
1. K přípustnosti
299 Žalobkyně tvrdí, že Komise povolila spojení bez přijetí závazků pokud jde o trhy vykazující vážné problémy v oblasti hospodářské soutěže.
300 Komise a SEB mají za to, že tento žalobní důvod, vznesený žalobkyní v návaznosti na písemné otázky Soudu a na jednání, je nepřípustný na základě čl. 48 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu, podle nějž nelze v průběhu řízení předkládat nové důvody, a čl. 44 odst. 1 písm. c) téhož jednacího řádu, podle nějž žaloba musí obsahovat předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů, aby bylo dodrženo právo na obhajobu.
301 V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že v žalobě je výslovně uvedeno, že Komise povolila spojení bez závazků pokud jde o trhy vykazující vážné problémy v oblasti hospodářské soutěže. Vzhledem k tomu, že čl. 48 odst. 2 první pododstavec jednacího řádu zakazuje pouze předkládání nových důvodů, musí být námitka nepřípustnosti zamítnuta.
302 Pokud jde o italské trhy, Komise ostatně ve své žalobní odpovědi odpověděla na tento žalobní důvod pokud jde o meritum, aniž vznesla námitku proti jeho přípustnosti.
303 Nicméně v odpovědi na písemné otázky Soudu Komise poté uvedla, že pokud jde o Itálii a tím spíše o ostatní země, v nichž Komise neuložila závazky, žalobkyně nekritizovala odůvodnění Komise, podle nějž budou mít prodejci možnost potrestat jakýkoliv pokus o protisoutěžní jednání.
304 I když je třeba uznat, že argumentace uvedená v žalobě je stručná, zejména pokud jde o britský, irský, španělský, finský a norský trh, u nichž se žalobkyně omezila na konstatování, že na nich byla rovněž zjištěna problematická situace, nic to nemění na tom, že argumenty žalobkyně jak v odpovědích na písemné otázky Soudu vyzývající ji k upřesnění povahy jejích výtek, tak na jednání, nelze považovat za nepřípustný nový důvod, ale pouze za skutečnosti, které mohou podpořit opodstatněnost důvodu uvedeného v žalobě. Totéž platí i pro tvrzení týkající se italského trhu.
305 Zadruhé, námitka vycházející z čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu musí být rovněž zamítnuta. Podle tohoto ustanovení má být žalobní důvod popsán v žalobě stručně. Krom toho cílem tohoto ustanovení je chránit právo na obhajobu. Je přitom nutné konstatovat, že Komise byla zcela schopna odpovědět na výtky žalobkyně v této věci. Konkrétně je třeba poukázat na to, že Komise již v žalobní odpovědi uvedla svůj názor, že na italském trhu nebylo třeba ukládat závazky, jelikož jakýkoliv pokus subjektu SEB-Moulinex o protisoutěžní jednání by byl potrestán nižšími nákupy výrobků této skupiny na ostatních trzích v Itálii. Komise byla rovněž Soudem vyzvána k zodpovězení řady otázek týkajících se této výtky. Konečně na jednání Komise ještě mohla podrobně vysvětlit opodstatněnost svého stanoviska v této věci.
306 Zatřetí v rozsahu, v němž Komise vytýká Soudu, že sám vznesl nový žalobní důvod, protože žalobkyně jej nevznesla, stačí připomenout, že žalobní důvod vyplývající z neexistence závazků v zemích vykazujících problémy v oblasti hospodářské soutěže žalobkyně skutečně v žalobě uvedla. Až v návaznosti na argumentaci Komise v její žalobní odpovědi Soud usoudil, že je nezbytné položit v rámci organizačních procesních opatření podle článku 64 jednacího řádu řadu písemných otázek za účelem vyjasnění příslušných argumentací obou účastnic řízení. Krom toho je třeba v tomto ohledu připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. listopadu 1998, Parlament v. Gutiérrez de Quijano y Lloréns, C‑252/96 P, Recueil, s. I‑7421, bod 30), že z prosté četby čl. 48 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu, v kontextu hlavy II kapitoly I tohoto jednacího řádu, nadepsané „Písemná část řízení“, jasně vyplývá, že toto ustanovení platí pro účastníky řízení, a nikoli pro Soud.
307 Z výše uvedeného vyplývá, že žalobní důvod vycházející z neexistence závazků na trzích vykazujících vážné problémy v oblasti hospodářské soutěže je přípustný, a to i v rozsahu, v němž se vztahuje na španělský, britský, irský, finský a norský trh.
2. K věci samé
308 Nejprve je třeba připomenout, že Komise v napadeném rozhodnutí shledala, že spojení vyvolává vážné pochybnosti na určitých výrobkových trzích v Portugalsku, Řecku, Belgii, Nizozemsku, Německu, Rakousku, Dánsku, Švédsku a Norsku (bod 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V důsledku toho v těchto zemích uložila závazky.
309 Dále je třeba připomenout, že Komise použila národní vymezení dotčených zeměpisných trhů (bod 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a dospěla k závěru, že každá ze třinácti kategorií výrobků představuje samostatný trh (body 17 až 25 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Z toho vyplývá, že analýzu hospodářské situace je třeba provést, alespoň v prvním stadiu, odděleně podle jednotlivých trhů, a to jak zeměpisných, tak výrobkových. Nicméně výhradní licence ke značce Moulinex předvídané v závazcích v každém z těchto devíti členských států se vztahují vždy na všech třináct výrobkových trhů, a to i když byly vážné pochybnosti zjištěny pouze u některého z výrobkových trhů. Komise totiž v bodě 141 odůvodnění napadeného rozhodnutí správně usoudila, že rozšíření závazku poskytnutí výhradní licence na všechny malé elektrospotřebiče pro domácnost, a tedy i na výrobky, u nichž Komise nevznesla vážné pochybnosti, je nezbytné pro zajištění účinnosti a životaschopnosti nápravných opatření stanovených závazky, jelikož tatáž značka nemůže být současně na témže zeměpisném trhu v držení dvou rozdílných hospodářských subjektů.
310 Z toho vyplývá, že zjištění, že spojení vyvolává vážné pochybnosti na jednom výrobkovém trhu určité země, stačilo k uložení závazku pokud jde o všechny výrobkové trhy uvedené země. Z bodů 113, 114 a 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí tak vyplývá, že ve Švédsku byly uloženy závazky, ačkoli Komise dospěla k závěru, že spojení vyvolává v této zemi vážné pochybnosti pouze na trhu s fritézami.
311 Pokud jde o trhy v Itálii, Španělsku, Spojeném království, Irsku a Finsku, Komise naopak usoudila, že spojení mění podmínky hospodářské soutěže pouze okrajově, a neuložila tudíž závazky vztahující se na tyto země.
312 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že na určitých trzích v Norsku, Itálii, Španělsku, Spojeném království, Irsku a Finsku se ukázaly vážné problémy v oblasti hospodářské soutěže a že Komise měla, v souladu s analýzou hospodářské soutěže, kterou provedla ve členských státech dotčených závazky, uložit rovněž závazky týkající se těchto trhů.
313 V odpovědi na písemné otázky Soudu Komise vysvětlila, že při provádění analýzy vzala v úvahu postupně čtyři faktory vyplývající ze zjištění podmínek hospodářské soutěže, kterými se vyznačuje dotčené spojení, a to:
– na kterých trzích má nový subjekt podíly vyšší než 40 %;
– zda existuje významné překrývání mezi účastníky spojení na dotčeném výrobkovém trhu;
– jaké je postavení subjektu vzniklého spojením ve vztahu k jeho konkurentům;
– jaký je význam dotčeného výrobkového trhu v poměru k celkovým prodejům spojeného subjektu a, v souvislosti s tím, nakolik jsou distributoři schopni vyvíjet protitlak (dále jen „sortimentový účinek“)?
314 Před přezkoumáním toho, zda tato analýza ve čtyřech etapách vede, jak tvrdí Komise, k vyloučení vážných pochybností u všech zeměpisných trhů, u nichž neuložila závazky, je třeba nejprve ověřit, zda Komise takovou analýzu skutečně použila v napadeném rozhodnutí k posouzení účinků spojení na jednotlivé trhy.
a) Ke čtyřem etapám analýzy
– K hranici dominance 40 %
315 Z napadeného rozhodnutí a zejména z bodů 44, 48, 55, 56, 63, 72 a 83 jeho odůvodnění vyplývá, že, v souladu s první etapou uvedenou Komisí v odpovědích na otázky Soudu, celá analýza soutěžního prostředí v rozhodnutí je založena na úvaze, že podíl na trhu ve výši 40 % je známkou dominance. Jakmile podíl spojeného subjektu SEB-Moulinex na výrobkovém trhu dosáhl hranice 40 % nebo ji překročil, bylo důvodné mít za to, s výhradou přezkoumání tří dalších faktorů, že má dominantní postavení a že musí být uloženy závazky. Jak Komise upřesnila v odpovědích na otázky Soudu, konstatovala existenci dominantního postavení dokonce i na trhu s kuchyňskými roboty v Řecku, ačkoliv tam měl subjekt SEB-Moulinex podíl pouze 39 %. Z bodů 55, 58, 62 a 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí nadto vyplývá, že Komise usoudila, že spojení vyvolává vážné pochybnosti na trhu s toustovači v Belgii, ačkoliv účastníci spojení měli na trhu podíl pouze 20 až 30 % a museli čelit konkurenci společnosti Philips, která měla na trhu podíl 25 až 35 %.
– K neexistenci významného překrývání
316 Podle vysvětlení podaného Komisí v odpovědi na písemné otázky Soudu Komise poté u trhů, na nichž měl nový subjekt podíl vyšší než 40 %, zkoumala, zda na trzích s dotčenými výrobky dochází k výraznému překrývání mezi účastníky spojení. Komise uvedla, že pokud zjistila, že nedochází k překrývání nebo jen minimálnímu, vyloučila vážné pochybnosti pokud jde o dotčený výrobkový trh na základě toho, že spojení nezpůsobuje výraznou změnu situace v oblasti hospodářské soutěže.
317 V souladu s tím, co Komise uvedla v odpovědi na písemné otázky Soudu, ji neexistence významného překrývání vedla k vyloučení existence vážných pochybností u řady výrobkových trhů, na nichž bylo překrývání minimální [viz mimo jiné trh s přenosnými troubami ve Finsku (bod 87 odůvodnění napadeného rozhodnutí), trh se zařízeními na přípravu neformálních jídel v Německu (bod 88 odůvodnění napadeného rozhodnutí), trh s kávovary na espresso v Norsku a Švédsku (bod 90 odůvodnění napadeného rozhodnutí)].
318 Neexistence významného překrývání mezi účastníky spojení může, jak správně tvrdí Komise, vyloučit vážné pochybnosti i u výrobkových trhů, na nichž má subjekt podíl více než 40 %, jelikož v takovém případě dominantní postavení nevzniklo nebo nebylo posíleno v důsledku spojení, ale existovalo již dříve.
319 Je však třeba uvést dvě upřesnění.
320 Jednak, i když je překrývání malé, spojení vede k posílení dominantního postavení, a je tedy namístě vyloučit vážné pochybnosti, pouze pokud je překrývání skutečně bezvýznamné.
321 V tomto ohledu je třeba uvést, že rozhodnutí se omezuje na uvedení podílů na trhu v rozpětí 10 %. Nicméně i když lze skutečně mít za to, že k významnému překrývání nedochází, pokud se podíl na trhu blíží 0 %, není tomu tak, pokud se blíží 10 %, a v takovém případě je třeba konstatovat vznik nebo posílení dominantního postavení. Rozhodnutí tedy neumožňuje Soudu provést řádnou kontrolu legality. Krom toho ačkoliv Soud v písemných otázkách výslovně vyzval Komisi, aby upřesnila přesný podíl subjektu SEB-Moulinex na trhu s varnými konvicemi a zařízeními na přípravu neformálních jídel v Itálii, Komise ve své odpovědi pouze zopakovala údaje v rozpětí 10 % obsažené v rozhodnutí.
322 Nemožnost účinného přezkumu rozhodnutí kvůli příliš vágním údajům obsaženým v rozhodnutí ostatně vyplývá z konstatování v samotném rozhodnutí. Komise tak na základě téže úvahy, podle níž měl jeden z účastníků spojení podíl na trhu ve výši 0 až 10 %, jednou vyloučila vážné pochybnosti z důvodu neexistence významného překrývání a podruhé konstatovala existenci takových pochybností.
323 Tak je tomu zejména u trhu s kuchyňskými roboty v Řecku. Na tomto trhu, kde měl nový subjekt společný podíl o málo nižší než je hranice dominance (39 %, viz bod 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí a odpověď na otázky Soudu), Komise nevyloučila vážné pochybnosti navzdory překrývání v rozmezí 0 až 10 %, přičemž podíl společnosti Moulinex na trhu s dotčenými výrobky byl 30 až 40 % a podíl skupiny SEB pouze 0 až 10 % (viz tabulku v příloze napadeného rozhodnutí).
324 Podobně Komise konstatovala existenci vážných pochybností na trhu s žehličkami v Nizozemsku, kde měli účastníci spojení společný podíl řádově 40 až 50 % s omezeným překrýváním ve výši 0 až 10 % pro Moulinex.
325 U dalších výrobkových trhů, na nichž měl spojený subjekt podíl 40 až 50 %, Komise rovněž dospěla k závěru, že spojení vyvolává vážné pochybnosti, navzdory skutečnosti, že jeden z účastníků měl podíl pouze 0 až 10 %. Tak je tomu mimo jiné u trhu s grily v Německu (bod 97 odůvodnění napadeného rozhodnutí), na kterém musí účastníci spojení krom toho čelit významným konkurentům, mezi nimi zejména společnosti Severin, která má na trhu podíl 25 až 35 %, u trhu s žehličkami a napařovacími systémy v Belgii (viz body 55, 56 a 59 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a u trhů s fritézami, toustovači a elektrickými překapávači na kávu v Portugalsku (viz body 48, 49 a 54 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
326 Krom toho, ačkoliv neexistence významného překrývání je platným důvodem pro vyloučení vážných pochybností, když Komise v prvním stadiu přezkoumává soutěžní prostředí na úrovni jednotlivého výrobkového trhu, není naopak důvod k tomu, zohledňovat tento faktor na úrovni obecnějšího přezkumu situace na všech výrobkových trzích dotčené země.
327 V tomto ohledu je třeba ostatně poznamenat, že Komise několikrát na základě okolnosti, že jeden z účastníků spojení měl silné postavení na trzích, kde byl druhý účastník pouze slabý, a obráceně, učinila závěr, že spojení vyvolává vážné pochybnosti. Pokud jde o Řecko, Komise v bodě 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí zdůraznila:
„Účastníci spojení měli současně velmi významné podíly (30 až 40 % a 20 až 30 %) pouze na trhu se sendvičovači/vaflovači. V důsledku spojení jsou tedy k postavení společnosti Moulinex pokud jde o kávovary na espresso připojena významná dominantní postavení na trzích s fritézami, varnými konvicemi, sendvičovači a kuchyňskými roboty“.
– K postavení subjektu vzniklého spojením ve vztahu k jeho konkurentům
328 Komise uvádí, že poté zohlednila společné postavení účastníků spojení vůči jejich konkurentům, aby případně vyloučila vážné pochybnosti.
329 V tomto ohledu je třeba nejprve poukázat na to, že vzhledem k tomu, že hranice dominance je podle rozhodnutí 40 %, pouhé zjištění, že spojený subjekt bude na určitém výrobkovém trhu čelit konkurentům, neznamená, že spojení na tomto trhu nevyvolává pochybnosti. Existence konkurentů může případně zmírnit, nebo dokonce vyloučit dominantní postavení spojeného subjektu pouze v případě, že tito konkurenti mají silné postavení, které jim umožňuje být skutečnou protiváhou.
330 Dále je třeba připomenout, že dotčené trhy se vyznačují spíše oligopolní strukturou a že několik podniků jednak disponuje širokým sortimentem výrobků a jednak působí v celé Evropě. Jsou to, jak je uvedeno v bodě 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí, subjekty jako SEB, Moulinex, Philips, Bosch, Braun nebo De’Longhi. Za těchto podmínek se nezdá, že by přítomnost některého z těchto soutěžitelů na daném trhu představovala zvláštní okolnost, která by sama o sobě odůvodňovala to, že spojení na tomto trhu nevyvolává pochybnosti. Totéž platí pro podniky, které buď mají široký sortiment výrobků, ale působí pouze v některých státech (Taurus ve Španělsku nebo Morphy ve Spojeném království), anebo mají omezený počet výrobků (Saeco pokud jde o kávovary na espresso).
331 Z napadeného rozhodnutí ostatně vyplývá, že téměř na všech trzích, u nichž Komise usoudila, že spojení vzbuzuje vážné pochybnosti, zjistila přítomnost některého z těchto konkurentů.
332 Z toho vyplývá, že přítomnost některého z těchto konkurentů na trzích, kde měl spojený subjekt podíl ve výši 40 % nebo vyšší, nemohla sama o sobě vyloučit existenci vážných pochybností a takový důsledek mohla mít případně pouze tehdy, pokud tito konkurenti měli dostatečně silné podíly na trhu, aby mohli být skutečnou protiváhou postavení subjektu SEB-Moulinex a vyloučit tak vážné pochybnosti.
333 V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise ostatně dospěla k závěru o existenci vážných pochybností na řadě trhů, na nichž měli konkurenti účastníků spojení nezanedbatelné podíly.
334 Komise tak nevyloučila vážné pochybnosti o slučitelnosti na trhu s fritézami v Řecku, ačkoliv hlavní konkurent účastníků spojení, De’Longhi, měl na tomto trhu podíl 35 až 45 %, což představovalo nejenom velmi významné postavení, ale dokonce postavení rovnocenné postavení SEB-Moulinex (viz bod 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
335 Podobně Komise dospěla k závěru o existenci vážných pochybností na trhu s žehličkami a napařovacími systémy v Nizozemsku, ačkoliv SEB-Moulinex, který měl na tomto trhu podíl 40 až 50 % (viz bod 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí), musel čelit konkurenci ze strany společnosti Philips, jejíž podíl na trhu byl 35 až 45 % (viz bod 67 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
336 Komise dále odmítla vyloučit existenci vážných pochybností navzdory přítomnosti konkurentů s významným postavením na trzích s varnými konvicemi a žehličkami v Belgii. Na prvně uvedeném trhu měl nový subjekt podíl 35 až 45 % (viz bod 55 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a hlavní konkurent, Braun, podíl 20 až 30 % (viz bod 58 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Na druhém trhu měl nový subjekt podíl 40 až 50 % (viz bod 55 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a hlavní konkurent, Philips, podíl 25 až 35 % (viz bod 59 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
337 Konečně na trhu s toustovači v Belgii, na kterém měl hlavní konkurent, Philips, podíl 25 až 35 % (viz bod 58 odůvodnění napadeného rozhodnutí), Komise nevyloučila existenci vážných pochybností o slučitelnosti spojení, ačkoliv nový subjekt měl na tomto trhu podíl pouze 20 až 30 % (v viz bod 55 odůvodnění napadeného rozhodnutí), to znamená podíl nejen výrazně nižší než Komisí stanovená hranice dominance, ale rovněž nižší než podíl hlavního konkurenta.
338 Z výše uvedeného vyplývá, že podle analýzy provedené Komisí v napadeném rozhodnutí nebyla přítomnost konkurentů v zásadě považována za faktor, který může vyloučit zjištění, že spojení vyvolává vážné pochybnosti, a to ani v případě, že tito konkurenti měli poměrně významné podíly na trhu.
– K sortimentovému účinku
339 Úvodem je třeba připomenout, že každý výrobkový trh představuje samostatný trh. Z toho vyplývá, že podmínky hospodářské soutěže na každém výrobkovém trhu, v každém členském státě, musí být v zásadě posouzeny nezávisle na podmínkách na ostatních trzích nebo na všech trzích jako celku. Pokud jde o oněch devět členských států, na které se vztahují závazky, i když Komise občas svou analýzu obohatila úvahami týkajícími se celkové situace na všech výrobkových trzích daného zeměpisného trhu, nejprve vždy zjišťovala existenci vážných pochybností na určitých výrobkových trzích posuzováním každého výrobkového trhu zvlášť.
340 Pokud jde o Portugalsko, Řecko, Nizozemsko a Belgii, Komise tak poté, co konstatovala existenci vážných pochybností u řady výrobkových trhů, nadto usoudila, že vzhledem ke kombinaci významných dominantních postavení jsou účastníci spojení schopni rozšířit svou tržní sílu na všechny ostatní výrobkové trhy (body 54, 62, 71 a 82 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
341 Podle bodu 83 odůvodnění napadeného rozhodnutí lze riziko vytvoření tržní síly pokud jde o celý sortiment výrobků vyloučit, jestliže výrobkové trhy, na nichž má spojený subjekt podíl přesahující 40 %, nepředstavují více než 35 % společného obratu účastníků spojení. Nicméně toto rozlišování mezi zeměmi, ve kterých by byl spojený podnik schopen rozšířit svou tržní sílu na všechny výrobkové trhy, a těmi, v nichž spojení vyvolává vážné pochybnosti jen na některých výrobkových trzích, případně jen na jednom z nich (jako je tomu v případě Švédska), se jeví ve skutečnosti irelevantní, jelikož, jak bylo uvedeno výše, v obou případech byly uloženy tytéž závazky.
342 Odlišný charakter jednotlivých výrobkových trhů nelze nicméně považovat za absolutní a může se ukázat jako nezbytné zvážit posouzení konkrétního výrobkového trhu ve světle situace v oblasti hospodářské soutěže na všech ostatních výrobkových trzích dotčeného členského státu.
343 Toto zohlednění obecnější situace v oblasti hospodářské soutěže je odůvodněno v projednávaném případě tím spíše, že je nesporné, že značka je na dotčených trzích nejdůležitějším faktorem hospodářské soutěže a že z proslulosti značky mají prospěch všechny výrobky, které ji nesou. Podobně Komise může pro účely posouzení soutěžního postavení podniku přihlédnout k portfoliu značek v jeho držení nebo k okolnosti, že má významné podíly na mnoha dotčených výrobkových trzích (dále jen „portfoliový účinek“).
344 V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise v projednávaném případě přihlédla k tomuto portfoliovému účinku. V celém napadeném rozhodnutí, kromě analýzy zemí, na které se nevztahují závazky, Komise totiž zdůrazňovala skutečnost, že sílu spojeného subjektu zvyšuje jedinečné portfolio značek, zatímco jeho konkurenti mají pouze jedinou značku, silná přítomnost na mnoha trzích a spojení postavení skupiny SEB a společnosti Moulinex.
345 V bodě 52 odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak uvedeno, že „[s] ohledem na výše zmíněný význam značek na tomto typu trhu, na váhu účastníků spojení na téměř všech dotčených trzích a na sortiment výrobků a portfolio značek nového subjektu je málo pravděpodobné, že konkurenti budou schopni zpochybnit postavení účastníků spojení a vyvíjet na nový subjekt dostatečný konkurenční tlak“.
346 Je nutné poznamenat, že tento portfoliový účinek působí nejen vůči spotřebitelům a konkurentům ale i, a to především, vůči prodejcům. Komise tak v bodě 53 odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětluje, že „[t]otéž platí pro prodejce, kteří, i přes svou teoretickou vyjednávací sílu (například hrozbou vyřazení výrobku z nabídky), nebudou moci usměrnit jednání účastníků spojení v reakci na zvýšení ceny“; že „[p]ortfolio značek a jednotně silná přítomnost nového subjektu na všech dotčených výrobkových trzích budou takové, že nový subjekt bude schopen odradit prodejce od toho, aby se bránili zvýšení ceny například hrozbou vyřazení značek nového subjektu z nabídky“; že „[s]pojený subjekt může například nabízet kombinované slevy nebo slevy s prahovým efektem“ a že „[p]odobně v důsledku vedoucího postavení značek SEB a Moulinex bude pro prodejce obtížné se bez nich ve své nabídce obejít“. Tyto úvahy, uvedené v rámci analýzy trhů v Portugalsku, jsou zopakovány rovněž pokud jde o trhy v Belgii (body 60 a 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí), v Nizozemsku (body 69 a 70 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a v Řecku (body 80 a 81 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V tomto ohledu je třeba ještě poukázat na to, že jestliže Komise na základě portfoliového účinku dospěla k závěru, že nový subjekt SEB-Moulinex je schopen rozšířit svou tržní sílu na všechny výrobkové trhy v těchto čtyřech zemích, ačkoliv má na trhu pouze podíly pod hranicí 40 %, tím spíše může portfoliový účinek potvrzovat, že spojení vyvolává vážné pochybnosti na trzích, na nichž má nový subjekt podíly vyšší než 40 %.
347 Ve své dřívější rozhodovací praxi Komise již zdůraznila, že za účelem určení skutečné tržní síly podniku je nezbytné zohlednit portfoliový účinek. Komise tak ve svém výše uvedeném rozhodnutí Guinness/Grand Metropolitan vysvětlila, že držitel portfolia dominantních značek je v řadě ohledů zvýhodněn a je v silnější pozici zejména vůči svým zákazníkům, neboť jim může nabídnout sortiment výrobků, který představuje větší část jejich obratu.
348 Společnost De’Longhi ve svém vyjádření adresovaném Komisi (příloha 2 dopisu ze dne 3. prosince 2001) ostatně Komisi upozornila na nebezpečí vyplývající z koncentrace všech hlavních značek a úplného sortimentu výrobků v jedné a téže průmyslové skupině. V tomto ohledu mimo jiné uvedla:
„[A]spekt, který znepokojuje společnost De’Longhi nejvíce, je vztah, který nastane po uskutečnění spojení mezi SEB-Moulinex a velkými distributory, s ohledem na zvýšenou vyjednávací sílu, kterou bude mít nabyvatel na trzích, kde bude mít dominantní postavení. Tato síla bude tím větší, že po uskutečnění spojení bude mít k dispozici úplný sortiment výrobků a značek [...] Je zcela nepochybné, že SEB-Moulinex rozšíří značně své portfolio výrobků tak, že v určitých případech bude schopen dodávat úplný sortiment, což bude mít negativní důsledky, zejména pokud jde o distribuční kanály“.
349 V odpovědích na písemné otázky Soudu Komise uvedla, že přítomnost stejných značek a stejných velkoodběratelů na všech výrobkových trzích téže země nutně vedla k zohlednění sortimentového účinku v analýze hospodářské soutěže. Podle názoru Komise, jestliže spojení přispěje k tomu, že jeho účastníci získají silné postavení na výrobkových trzích, které celkově představují okrajovou část jejich obratu, subjekt vzniklý spojením nebude mít důvod využívat své síly na těchto trzích, protože odvetná opatření, která musí čekat na ostatních trzích, kde nemá silné postavení, by představovala ztráty na zisku výrazně převyšující zisky, které by mohl očekávat na trzích, kde má silné postavení. Komise ve svých písemnostech předložených Soudu a na jednání uvedla, že pokud prodeje spojeného subjektu na jím ovládaných trzích představovaly méně než 10 % všech jeho prodejů v téže zemi, měla za to, že schopnost prodejců přijmout odvetná opatření nebyla spojením dotčena a je na úrovni dostačující k tomu, aby využili sortimentového účinku ve svůj prospěch. Výrazem „sortimentový účinek“ se podle Komise rozumí to, že jakýkoliv pokus SEB-Moulinex o protisoutěžní jednání na trzích, kde má tento spojený subjekt dominantní postavení, bude potrestán nižšími nákupy jejích výrobků na ostatních trzích ze strany prodejců.
350 Podle Komise umožňuje sortimentový účinek vyloučit vážné pochybnosti pouze tehdy, představuje-li obrat, kterého dosahují účastníci spojení na ovládaných výrobkových trzích, pouze okrajovou část celkového obratu v téže zemi. Komise stanovila tuto okrajovou část obratu dosaženého na ovládaných trzích, nad níž již sortimentový účinek nemůže působit, na nejvýše 10 %. Tato hranice 10 % není zpochybňována. V bodě 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí tak Komise vysvětlila, že jakýkoliv pokus o protisoutěžní jednání na trzích s varnými konvicemi a zařízeními na přípravu neformálních jídel v Itálii, na kterých mají účastníci spojení společný podíl 65 až 75 %, respektive 40 až 50 %, by byl potrestán nižšími nákupy výrobků SEB a Moulinex na ostatních trzích v Itálii, kde spojený podnik dosahuje 90 až 100 % svého obratu, což znamená, že ovládané trhy představují pouze 0 až 10 % jejich obratu. Pokud jde o Španělsko a Finsko, Komise v bodech 116 a 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že podnik dosahuje 85 až 95 % svého obratu na trzích, které neovládá, což znamená, že ovládané trhy představují 5 až 15 % jejich obratu, takže případně o něco málo více než 10 %. V odpovědích na písemné otázky Soudu Komise nicméně výslovně potvrdila, že závěr, že prodejci mohou využít schopnosti přijmout odvetná opatření, učinila, když byl poměr mezi prodeji na ovládaných trzích a všemi prodeji v téže zemi malý, tj. nižší než 10 %. Na jednání Komise znovu potvrdila tuto maximální hranici 10 %, do které může podle ní sortimentový účinek působit.
351 Je důležité zdůraznit, že tato část obratu umožňující, aby sortimentový účinek působil, která byla stanovena na 10 %, nesmí být zaměňována s částí obratu nižší než 35 %, zmíněnou v bodě 83 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Hranice 35 % uvedená v bodě 83 odůvodnění napadeného rozhodnutí se totiž týká jiné otázky, a to od jaké úrovně je část obratu dosažená na ovládaných trzích natolik významná, že účastníci spojení jsou schopni rozšířit svou tržní sílu na všechny ostatní trhy dotčené země. V bodě 83 Komise konstatovala, že pokud jsou příslušné části společného obratu účastníků spojení na ovládaných trzích nižší než 35 %, lze vyloučit vážné pochybnosti o vytvoření tržní síly, pokud jde o celý sortiment výrobků v této zemi, a je tedy třeba přezkoumat už jen jednotlivé výrobkové trhy. Vedle toho, že se zdá, že tato otázka, jak bylo uvedeno výše, nemá v projednávané věci význam, neboť nezávisle na tom, zda účastníci spojení mají tržní sílu na jednom výrobkovém trhu nebo na všech výrobkových trzích dotčené země, byly uloženy tytéž závazky, nelze ji každopádně zaměňovat s otázkou, zda jsou prodejci schopni potrestat účastníky spojení, pokud se pokusí zneužít dominantního postavení na některých trzích. Zatímco hranice 35 % je hranicí, při jejímž překročení měla Komise za to, že existuje riziko rozšíření dominantního postavení na všechny výrobkové trhy země, hranice 10 % je hranicí, pod níž je podle Komise dominance účastníků spojení na výrobkovém trhu naopak ohrožena možností odvetných opatření ze strany prodejců.
352 Sortimentový účinek, jak jej použila Komise v projednávaném případě, vyžaduje následující poznámky.
353 Nejprve je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že Komise dospěla k závěru, že každý výrobkový trh představuje samostatný trh, musí být analýza hospodářské situace v zásadě provedena po jednotlivých trzích. I když, jak bylo uvedeno výše, se tedy může ukázat nezbytné zohlednit při analýze situace v oblasti hospodářské soutěže na určitém výrobkovém trhu údaje týkající se jiných výrobkových trhů, nebo i jiných zemí, nic to nemění na tom, že platí zásada samostatného posuzování každého trhu a jakákoliv odchylka od této zásady nebo její zmírnění musí spočívat na přesných a shodujících se indiciích, z nichž vyplývá existence takových souvislostí.
354 Zaprvé je třeba uvést, že zatímco portfoliový účinek slouží k posouzení skutečného soutěžního postavení subjektu vzniklého spojením a může případně vést k závěru, že subjekt má dominantní postavení navzdory podílu na trhu, který sám o sobě k dominantnímu postavení nevede, tím, že se zohlední nejen součet příslušných podílů účastníků spojení na trhu, ale i dodatečná síla vyplývající z toho, že nový subjekt disponuje velkým počtem značek a působí na mnoha trzích, cílem sortimentového účinku, jak se jej dovolává Komise k odůvodnění neexistence vážných pochybností v zemích, na které se nevztahují závazky, je naopak relativizovat sílu subjektu vzniklého spojením a nepřihlížet tak případně ke zjištění existence dominantního postavení, k němuž vede součet podílů na trhu.
355 V tomto ohledu je třeba připomenout, že je nesporné, že oba účastníci spojení měli silná postavení na mnoha trzích a disponovali několika známými značkami. V důsledku spojení došlo, kromě součtu podílů na trhu, k rozšíření portfolia značek a zvýšení počtu trhů, na kterých SEB a Moulinex působí, čímž došlo k posílení jejich tržní síly, především vůči prodejcům. Komise tak v napadeném rozhodnutí opakovaně uvedla, že silná postavení, která měly SEB a Moulinex před uskutečněním spojení na řadě výrobkových trhů, jsou ještě posílena připojením podílů na trhu a značek na řadě dalších trhů (viz zejména body odůvodnění napadeného rozhodnutí 46, 47, 50 až 52, 56, 60, 69, 73 atd.).
356 Zadruhé Komise neprokázala právně dostačujícím způsobem opodstatněnost tvrzení, že jakýkoliv pokus o protisoutěžní jednání na ovládaných trzích by byl potrestán nižšími nákupy výrobků SEB-Moulinex na ostatních trzích.
357 Jak uvedla společnost De’Longhi na jednání, případ konfliktu mezi SEB-Moulinex a prodejci, předpokládaný Komisí, není o nic pravděpodobnější než to, že se dohodnou za účelem maximalizace svých příslušných zájmů..
358 Komise nadto ani neukázala, v čem předpoklad, z nějž vyšla, tedy zvýšení cen ze strany SEB-Moulinex, nutně poškozuje zájmy prodejců a vede je tedy k tomu, aby tento subjekt chtěli potrestat.
359 Na dotaz Soudu na ekonomické základy, na kterých spočívá faktor „sortimentového účinku“, Komise připustila, že nemá k dispozici v tomto ohledu žádnou ekonomickou studii. Kromě odkazu na své rozhodnutí ve věci Guiness/Grand Metropolitan, které, jak bylo uvedeno výše, uplatňuje velmi odlišný koncept portfoliového účinku, Komise ve skutečnosti pouze sdělila, že tuto tezi uvedli účastníci spojení ve svém oznámení.
360 Komise nadto uvažovala pouze o možnosti zvýšení cen ze strany SEB-Moulinex. Tento subjekt však může využít jiných typů protisoutěžního jednání. Spojení tak subjektu SEB-Moulinex umožní zejména dosáhnout úspor z rozsahu výroby a zavést různá racionalizační opatření, čímž by došlo ke snížení nákladů, kterého by mohl využít například ke snížení cen nebo k tomu, aby nabídl prodejcům vyšší marži, s cílem posílit své postavení. SEB-Moulinex by rovněž mohl podněcovat prodejce k tomu, aby vyřadili z nabídky výrobky jeho konkurentů.
361 Konečně tvrzení, že prodejci jsou schopni v případě zvýšení cen subjekt SEB-Moulinex potrestat, spočívá na neprokázaném předpokladu, že prodejci určují volbu konečných spotřebitelů. Vzhledem k tomu, že jejich funkcí je prodávat konečným spotřebitelům výrobky, které tito spotřebitelé kupují, možnost, že by mohli potrestat SEB-Moulinex snížením nákupů výrobků tohoto subjektu na ostatních trzích je třeba brát s rezervou, a to tím spíše, že značka je rozhodujícím faktorem volby v hospodářské soutěži na dotčených trzích.
362 Zatřetí je třeba poukázat na to, že sortimentový účinek, který v pojetí Komise spočívá v předpokladu, že prodejci budou moci potrestat jakékoliv prostisoutěžní jednání nového subjektu, znamená spíše tvrzení, že prodejci budou schopni zabránit SEB-Moulinex ve zneužití, než prokázání toho, že spojený podnik nebude mít dominantní postavení. Cílem nařízení č. 4064/89 je však zakázat nikoli zneužití dominantního postavení, ale vytvoření nebo posílení takového postavení.
363 Z výše uvedeného vyplývá, že Komise neprokázala právně dostačujícím způsobem opodstatněnost své teorie sortimentového účinku, které se dovolává k odůvodnění neexistence vážných pochybností v zemích, na které se nevztahují závazky.
364 Krom toho i za předpokladu, že by Komise mohla využít této teorie k tomu, aby konstatovala neexistenci vážných pochybností na určitých trzích navzdory silnému postavení nového subjektu na těchto trzích, s odůvodněním, že tyto trhy představují pouze malý podíl v poměru ke všem dotčeným trhům, by v každém případě bylo třeba vzít v úvahu všechny trhy, na kterých měli účastníci spojení dominantní postavení a zejména ty, na kterých měl SEB-Moulinex podíl vyšší než 40 %, ale u nichž Komise vyloučila vážné pochybnosti z důvodu neexistence významného překrývání podílů účastníků spojení na trhu.
365 I když spojení nevytváří nebo výrazně neposiluje dominantní postavení, které měl některý z účastníků spojení před jeho uskutečněním, nic to nemění na tom, že nový subjekt má na těchto trzích takové postavení. Neexistence překrývání nevylučuje dominantní postavení. Nelze se tak domnívat, že by prodejce byl schopen potrestat subjekt vzniklý spojením dvou podniků, z nichž každý má monopol na polovině dotčených trhů.
b) K zemím, na něž se nevztahují závazky
366 Nyní je třeba ve světle výše uvedených úvah přezkoumat, zda důvody uvedené Komisí mohou ospravedlnit její zjištění, že spojení nevyvolávalo vážné pochybnosti, pokud jde o dotčené výrobkové trhy v Itálii, Španělsku, Finsku, Spojeném království a Irsku, nebo zda, jak tvrdí žalobkyně, Komise nemohla spojení schválit, aniž by na uvedených zeměpisných trzích uložila závazky.
367 V této souvislosti je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 315 výše, že existence, v rámci samostatného zeměpisného trhu, jediného dotčeného výrobkového trhu, na kterém spojení vyvolávalo vážné pochybnosti, stačila k tomu, aby byly automaticky uloženy závazky pokud jde o veškeré dotčené výrobkové trhy uvedeného zeměpisného trhu.
– Norsko
368 Je nutné konstatovat, že výtka žalobkyně vychází z nesprávného výkladu napadeného rozhodnutí, protože to shledalo existenci vážných pochybností na některých dotčených výrobkových trzích v Norsku a stanoví tedy, že závazky se vztahují rovněž na Norsko (bod 137 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
369 V tomto bodě tedy žalobní důvod zjevně postrádá skutkový základ a musí být zamítnut.
– Španělsko
370 Je třeba připomenout, že podle bodu 115 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou společné podíly účastníků spojení na trhu ve Španělsku 40 až 50 % (z toho 5 až 15 % pro SEB) pokud jde o varné konvice a 75 až 85 % (z toho 0 až 10 % pro SEB) pokud jde o přenosné trouby.
371 Nicméně Komise v bodě 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí dopěla k závěru, že tato velmi silná postavení neumožňují novému subjektu chovat se protisoutěžně. Tento závěr je založen pouze na úvaze, že „vzhledem k tomu, že konkurenti, jako je De’Longhi, Taurus, Bosch a Philips, mají významná postavení na řadě výrobkových trhů, včetně obou dotčených výrobkových trhů [...] mají prodejci k dispozici alternativní renomované značky, které jsou používány pro celý sortiment malých elektrospotřebičů pro domácnost a mohou nahradit značky účastníků spojení“, takže „jakýkoliv pokus o protisoutěžní jednání na těchto trzích by byl potrestán nižšími nákupy výrobků SEB a Moulinex na ostatních trzích, kde spojený podnik dosahuje 85 až 95 % svého obratu“.
372 Z toho vyplývá, že u tohoto zeměpisného trhu Komise vyloučila existenci vážných pochybností na základě dvou faktorů, a to nejprve postavení subjektu vzniklého spojením ve vztahu k jeho konkurentům a dále sortimentového účinku.
373 Zaprvé, co se týče postavení subjektu vzniklého spojením ve vztahu k jeho konkurentům, je třeba nejprve poukázat na to, že na rozdíl od toho, co uvádí Komise, na trhu s přenosnými troubami nemůže mít řada konkurentů, jako je De’Longhi, Taurus, Bosch a Philips, významné podíly, jelikož SEB-Moulinex má na tomto trhu podíl 75 až 85 %. Za těchto okolností totiž vychází konkurenční tlak na SEB-Moulinex buď od jediného konkurenta, který má na trhu nejvýše řádově 20% podíl, což je již téměř čtyřikrát méně než je podíl účastníků spojení, anebo od několika konkurentů, jejichž podíly na trhu jsou však nutně velmi malé a každopádně zanedbatelné ve vztahu k podílu účastníků spojení. Je třeba ostatně poukázat na to, že na žádném jiném výrobkovém trhu, dokonce ani v zemích, na které se vztahují závazky, nemá nový subjekt tak silné postavení jako na trhu s přenosnými troubami ve Španělsku.
374 Je tedy nutné konstatovat, že v projednávaném případě Komise neuvedla žádnou zvláštní okolnost, která by mohla vysvětlit, že navzdory podílům účastníků spojení na trhu ve výši 40 až 50 % (z toho 5 až 15 % pro SEB) pokud jde o varné konvice a ve výši 75 až 85 % (z toho 0 až 10 % pro SEB) pokud jde o přenosné trouby spojení nevyvolávalo vážné pochybnosti.
375 Zadruhé, co se týče sortimentového účinku, je třeba připomenout, že z důvodů uvedených výše v bodech 364 a 365 neumožňuje vyloučit existenci vážných pochybností.
376 V každém případě, i kdybychom připustili, jak tvrdí Komise v bodě 116 napadeného rozhodnutí a v odpovědích na písemné otázky Soudu, že sortimentový účinek umožňoval vyloučit existenci vážných pochybností, pokud byl na daném zeměpisném trhu obrat, kterého dosáhl SEB-Moulinex na dotčených výrobkových trzích, na nichž měl spojený subjekt podíl vyšší než 40 %, nižší než 10 % jeho celkového obratu na všech dotčených výrobkových trzích tohoto zeměpisného trhu, je nutné konstatovat, že Komise ani v napadeném rozhodnutí, ani před Soudem neprokázala, že tomu tak bylo ve Španělsku.
377 Z bodu 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí sice vyplývá, že trhy s varnými konvicemi a přenosnými troubami ve Španělsku představovaly nejvýše 5 až 15 % celkového obratu spojeného podniku na všech dotčených výrobkových trzích ve Španělsku. Nicméně je třeba poukázat na to, že podle bodů 88 a 92 odůvodnění napadeného rozhodnutí měl nový subjekt podíl přesahující 40 % rovněž na trzích se zařízeními na přípravu neformálních jídel a s kuchyňskými roboty. Podle tabulky č. 2 vyhotovené Komisí v odpověď na otázky Soudu tak trhy, na kterých měl SEB-Moulinex podíl vyšší než 40 %, včetně trhů se zařízeními na přípravu neformálních jídel a s kuchyňskými roboty, představovaly 25 až 35 % veškerých jejich prodejů ve Španělsku. Z důvodů uvedených výše v bodech 364 a 365 tedy Komise měla přihlédnout k těmto trhům při posouzení možnosti potrestání ze strany prodejců.
378 Je třeba ještě uvést, že SEB-Moulinex má podíl přesahující 40 % na ne méně než čtyřech dotčených výrobkových trzích ve Španělsku. V tomto ohledu je třeba připomenout, že v bodě 43 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že účinky spojení na hospodářskou soutěž lze rozdělit podle zemí do čtyř kategorií, a sice Francie, u níž byl přezkum postoupen vnitrostátním orgánům, země, kde spojení mění podmínky hospodářské soutěže pouze okrajově, země, kde spojení vzbuzuje vážné pochybnosti pouze u určitých výrobkových trhů, a konečně čtyři země (Portugalsko, Řecko, Belgie a Nizozemsko), kde spojení vedlo ke kombinaci někdy vysokých podílů na trhu u velké části kategorií dotčených výrobků, takže účastníci spojení by byli schopni rozšířit svou tržní sílu na všechny ostatní dotčené trhy. SEB-Moulinex má přitom ve Španělsku podíly přesahující 40 % na ne méně než čtyřech výrobkových trzích, tj. na tolika výrobkových trzích jako v Řecku, které je mezi zeměmi, u nichž Komise usoudila, že spojení vyvolává vážné pochybnosti u velkého počtu trhů.
379 Konečně, jak správně uvedla společnost De’Longhi a žalobkyně na jednání, Komise nepřezkoumala portfoliový účinek vyvolaný spojením a zejména skutečnost, že spojení umožnilo připojit silná postavení skupiny SEB na trzích s varnými konvicemi, zařízeními na přípravu neformálních jídel a žehličkami k podílům společnosti Moulinex na trzích s toustovači, elektrickými překapávači na kávu, přenosnými troubami a kuchyňskými roboty. Napadené rozhodnutí rovněž nevysvětluje, proč okolnost, že nový subjekt bude mít v důsledku spojení soubor čtyř značek, nemůže posílit jeho tržní sílu, ačkoliv u zeměpisných trhů, na které se vztahují závazky, Komise neopomenula zdůraznit, že SEB-Moulinex má dvě značky, zatímco jeho konkurenti pouze jednu.
380 Z výše uvedeného vyplývá, že faktory uvedené v bodech 115 a 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí neumožňovaly Komisi vyloučit existenci vážných pochybností na trzích s varnými konvicemi s přenosnými troubami ve Španělsku.
– Finsko
381 Je třeba připomenout, že podle bodu 118 odůvodnění napadeného rozhodnutí je společný podíl účastníků spojení na finském trhu s toustovači 45 až 55 %. I když je tento podíl vyšší než hranice 40 %, Komise usoudila, že spojení nevyvolává v této zemi vážné pochybnosti, protože vzhledem k přítomnosti takových konkurentů, jako jsou společnosti Philips a Bosch, by jakýkoliv pokus o protisoutěžní jednání mohl být potrestán nižšími nákupy výrobků SEB-Moulinex na ostatních trzích, kde spojený subjekt dosahuje 85 až 95 % obratu.
382 Z toho vyplývá, že pokud jde o tento zeměpisný trh, Komise dospěla k závěru, že spojení na trhu s toustovači ve Finsku nevyvolává vážné pochybnosti, pouze na základě sortimentového účinku. Z důvodů uvedených výše v bodech 364 a 365 však sortimentový účinek neumožňoval vyloučit existenci vážných pochybností.
383 V každém případě, i kdybychom připustili, jak tvrdí Komise v bodě 119 napadeného rozhodnutí a v odpovědích na písemné otázky Soudu, že sortimentový účinek umožňoval vyloučit existenci vážných pochybností, pokud byl na daném zeměpisném trhu obrat, kterého dosáhl SEB-Moulinex na dotčených výrobkových trzích, na nichž měl spojený subjekt podíl vyšší než 40 %, nižší než 10 % jeho celkového obratu na všech dotčených výrobkových trzích tohoto zeměpisného trhu, je nutné konstatovat, že Komise ani v napadeném rozhodnutí, ani před Soudem neprokázala, že tomu tak bylo ve Finsku.
384 I když totiž podle bodu 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí představoval trh s toustovači pouze 5 až 15 % obratu nového subjektu na všech dotčených výrobkových trzích ve Finsku, je třeba nicméně poukázat na to, že nový subjekt měl podíl přesahující 40 % rovněž na finských trzích s kávovary na espresso (40 až 50 %), přenosnými troubami (35 až 45 %) a grily (40 až 50 %) (body 87, 90 a 91 napadeného rozhodnutí). Podle tabulky č. 2 vyhotovené Komisí v odpověď na otázky Soudu tak trhy, na kterých měl SEB-Moulinex podíl vyšší než 40 %, včetně trhů s kávovary na espresso, přenosnými troubami a grily, představovaly 10 až 20 % veškerých jejich prodejů ve Finsku. Z důvodů uvedených výše v bodech 364 a 365 Komise tedy měla přihlédnout k těmto trhům při posouzení možnosti potrestání ze strany prodejců.
385 Je třeba ještě uvést, že SEB-Moulinex má podíl více než 40 % na ne méně než čtyřech dotčených výrobkových trzích ve Finsku, tj. na tolika výrobkových trzích jako v Řecku, které je mezi zeměmi, u nichž Komise usoudila, že spojení vyvolává vážné pochybnosti u velkého počtu trhů.
386 Konečně, jak správně uvedla společnost De’Longhi a žalobkyně na jednání, Komise nepřezkoumala portfoliový účinek vyvolaný spojením a zejména skutečnost, že spojení umožnilo připojit silná postavení skupiny SEB na trzích s grily a toustovači k podílům společnosti Moulinex na trzích s přenosnými troubami, elektrickými překapávači na kávu, kávovary na espresso, kuchyňskými roboty a toustovači. Napadené rozhodnutí rovněž nevysvětluje, proč okolnost, že nový subjekt bude mít v důsledku spojení soubor čtyř značek, nemůže posílit jeho tržní sílu, ačkoliv u zeměpisných trhů, na které se vztahují závazky, Komise neopomenula zdůraznit, že SEB-Moulinex má dvě značky, zatímco jeho konkurenti pouze jednu.
387 Z výše uvedeného vyplývá, že faktory uvedené v bodech 87, 90, 91 a 118 až 120 odůvodnění napadeného rozhodnutí neumožňovaly Komisi vyloučit existenci vážných pochybností na trzích s přenosnými troubami, kávovary na espresso, grily a toustovači ve Finsku.
– Itálie
388 Je třeba připomenout, že podle bodů 121 až 124 odůvodnění napadeného rozhodnutí má v Itálii nový subjekt podíl vyšší než 40 % na třech výrobkových trzích, a to na trhu s kuchyňskými roboty, zařízeními na přípravu neformálních jídel a varnými konvicemi.
389 Co se týče zaprvé trhu s kuchyňskými roboty, Komise v bodě 121 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že společný podíl účastníků spojení na trhu je 40 až 50 %, z toho 0 až 10 % pro SEB, a že účastníkům spojení konkurují především společnosti Braun (10 až 20 %), Philips (0 až 10 %) a De’Longhi (0 až 10 %), takže spojení má na hospodářskou soutěž malý vliv spočívající ve vyřazení čtvrtého největšího podniku z trhu.
390 Z toho vyplývá, že pouze jediný z faktorů uváděných Komisí, a to postavení subjektu vzniklého spojením na trhu ve vztahu k jeho konkurentům, ji vedl k tomu, aby vyloučila existenci vážných pochybností pokud jde o Itálii.
391 Nicméně z důvodů uvedených výše v bodě 329, není-li prokázáno, že uvedení konkurenti mají silné postavení, které jim umožňuje být skutečnou protiváhou subjektu SEB-Moulinex, okolnost, že SEB-Moulinex by musela čelit třem konkurentům, byla u trhu, na kterém měl vedoucí podnik podíl 40 až 50 %, sama o sobě zcela irelevantní.
392 V projednávaném případě přitom měli dva z uvedených konkurentů na trhu s kuchyňskými roboty, a to Philips a De’Longhi, pouze okrajové postavení s podílem 0 až 10 %. Pokud jde o třetího konkurenta, společnost Braun, měl sice reprezentativnější podíl na trhu ve výši 10 až 20 %, ale tento podíl je stále dvakrát až čtyřikrát nižší než podíl nového subjektu. Oproti tomu je třeba poukázat na to, že Komise usoudila, zejména v bodě 51 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že pokud jde o postavení nového subjektu v Portugalsku, vážné pochybnosti vyvolává okolnost, že účastníci spojení jsou vedoucími podniky na trhu s podíly alespoň dvakrát většími než jsou podíly jejich největšího konkurenta.
393 Podobně se nezdá být přesvědčivá skutečnost, že spojení má na hospodářskou soutěž malý vliv spočívající ve vyřazení čtvrtého největšího podniku z trhu. SEB totiž měla pouze malý podíl na trhu (0 až 10 %), stejně jako dva z dalších konkurentů společnosti Moulinex, a sice Philips a De’Longhi, pouze společnost Braun měla vyšší, třebaže skromný podíl na trhu. Je nutné konstatovat, že za těchto okolností vyřazení čtvrtého konkurenta z trhu nemá podstatně jiné důsledky, než které by vyplynuly z vyřazení druhého nebo třetího konkurenta.
394 Z výše uvedeného tedy vyplývá, že faktor uvedený v bodě 121 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komisi neumožňoval vyloučit existenci vážných pochybností na trhu s kuchyňskými roboty v Itálii.
395 Zadruhé, co se týče trhu se zařízeními na přípravu neformálních jídel, Komise v bodě 122 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že společný podíl účastníků spojení je 40 až 50 % (z toho 0 až 10 % pro Moulinex), přičemž jediným konkurentem, kterého označili účastníci spojení, je Philips s podílem na trhu ve výši 0 až 10 %. Pokud jde o trh s varnými konvicemi, Komise v témže bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že společný podíl účastníků spojení je 65 až 75 % (z toho 15 až 25 % pro Moulinex), a to před společnostmi De’Longhi, Philips a Braun, které mají 0 až 10 %. Nicméně v bodě 123 napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že vzhledem k tomu, že trhy s varnými konvicemi a zařízením na přípravu neformálních jídel představují každý pouze přibližně 0 až 5 % hodnoty celé kategorie kuchyňských spotřebičů, mají prodejci možnost potrestat jakýkoliv pokus o protisoutěžní jednání na těchto trzích nižšími nákupy výrobků SEB-Moulinex na ostatních trzích, kde spojený subjekt dosahuje 90 až 100 % obratu. Podle Komise se díky této možnosti potrestání nevyplatí žádné zvýšení cen ze strany účastníků spojení na obou dotčených trzích. V důsledku toho dospěla k závěru, že spojení nevyvolává na těchto trzích vážné pochybnosti.
396 Z toho vyplývá, že u tohoto trhu Komise vyloučila existenci vážných pochybností pouze na základě sortimentového účinku. Komise sice v bodě 122 odůvodnění napadeného rozhodnutí zmínila postavení subjektu vzniklého spojením ve vztahu k jeho konkurentům, nicméně tento faktor ji nevedl k vyloučení existence vážných pochybností na dotčených trzích. Je ostatně nutné konstatovat, že Komise se nemohla opírat o tento faktor. Co se týče trhu se zařízeními na přípravu neformálních jídel, je totiž třeba poukázat na to, že na rozdíl od trhu s kuchyňskými roboty Komise identifikovala pouze jednoho konkurenta, a nikoliv tři. Krom toho na základě údajů uvedených v napadeném rozhodnutí nelze vyloučit, že spojení dává dohromady dva největší subjekty na trhu, protože Moulinex a Philips měly oba podíl na trhu v rozmezí 0 až 10 %. Pokud jde o trh s varnými konvicemi, nezdá se, že by skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí umožňovaly odůvodnit neexistenci vážných pochybností, neboť i když zde jsou tři konkurenti, spojení dává dohromady dva největší subjekty na trhu, které na něm budou mít podíl 65 až 75 %, tedy téměř tři čtvrtiny.
397 Pokud jde o sortimentový účinek, v bodech 364 a 365 výše byly uvedeny důvody, proč nemohl umožňovat Komisi vyloučit existenci vážných pochybností. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že Komisí zdůrazňovaná okolnost, že De’Longhi byla vedoucím podnikem na čtyřech dalších dotčených výrobkových trzích a že Saeco měla na trhu s kávovary na espresso podíl 60 až 70 %, je irelevantní. Skutečnost, že SEB-Moulinex neměl podíl vyšší než 40 % na jiných trzích než na trzích s kuchyňskými roboty, zařízeními na přípravu neformálních jídel a varnými konvicemi totiž přirozeně nutně znamená, že na těchto ostatních trzích mohly mít silné postavení jiné subjekty.
398 V každém případě, i kdybychom připustili, jak tvrdí Komise v bodě 123 napadeného rozhodnutí a v odpovědích na písemné otázky Soudu, že sortimentový účinek umožňoval vyloučit existenci vážných pochybností, pokud byl na daném zeměpisném trhu obrat, kterého dosáhl SEB-Moulinex na dotčených výrobkových trzích, na nichž měl tento spojený subjekt podíl vyšší než 40 %, nižší než 10 % jeho celkového obratu na všech dotčených výrobkových trzích tohoto zeměpisného trhu, je nutné konstatovat, že Komise ani v napadeném rozhodnutí, ani před Soudem neprokázala, že tomu tak bylo v Itálii.
399 Z bodu 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí sice vyplývá, že trhy se zařízeními na přípravu neformálních jídel a varnými konvicemi v Itálii představovaly nejvýše 0 až 10 % celkového obratu spojeného podniku na všech dotčených výrobkových trzích v Itálii. Nicméně je třeba poukázat na to, že podle bodu 121 odůvodnění napadeného rozhodnutí měl nový subjekt podíl přesahující 40 % rovněž na trhu s kuchyňskými roboty. Podle tabulky č. 2 vyhotovené Komisí v odpověď na otázky Soudu tak trhy, na kterých měl SEB-Moulinex podíl vyšší než 40 %, včetně trhu s kuchyňskými roboty, představovaly 25 až 35 %, a podle odpovědi Komise na písemnou otázku Soudu dokonce 30 až 40 %, veškerých jejich prodejů v Itálii. Vedle toho, že z výše uvedených důvodů Komise nemohla vyloučit existenci vážných pochybností na tomto dotčeném výrobkovém trhu pouze na základě kritéria uvedeného v bodě 121 odůvodnění napadeného rozhodnutí, měla, jak bylo uvedeno výše, každopádně k tomuto trhu přihlédnout při posouzení možnosti potrestání ze strany prodejců, protože nový subjekt na něm měl podíl vyšší než 40 %.
400 Konečně, jak správně uvedla společnost De’Longhi a žalobkyně na jednání, Komise nepřezkoumala portfoliový účinek vyvolaný spojením a zejména skutečnost, že spojení umožnilo připojit silná postavení skupiny SEB na trzích s varnými konvicemi, zařízeními na přípravu neformálních jídel, grily a žehličkami k podílům společnosti Moulinex na trzích s elektrickými překapávači na kávu, varnými konvicemi, tlakovými hrnci a kuchyňskými roboty. Napadené rozhodnutí rovněž nevysvětluje, proč okolnost, že nový subjekt bude mít v důsledku spojení soubor čtyř značek, nemůže posílit jeho tržní sílu, ačkoliv u zeměpisných trhů, na které se vztahují závazky, Komise neopomenula zdůraznit, že SEB-Moulinex má dvě značky, zatímco jeho konkurenti pouze jednu.
401 Na základě těchto důvodů je třeba učinit závěr, že faktor uvedený v bodě 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí neumožňoval Komisi vyloučit existenci vážných pochybností na trzích se zařízeními na přípravu neformálních jídel a varnými konvicemi v Itálii.
402 Žalobní důvod je tedy pokud jde o Itálii opodstatněný.
– Spojené království a Irsko
403 Je třeba připomenout, že v bodech 125 a 126 napadeného rozhodnutí Komise uvádí, že účastníci spojení mají na trhu s žehličkami a napařovacími systémy ve Spojeném království a Irsku společný podíl ve 35 až 45 %. Jak vyplývá z tabulky č. 2 předložené Komisí, tento podíl na trhu je vyšší než 40 %. Komise nicméně v napadeném rozhodnutí dospěla k závěru, že spojení nevyvolává ve Spojeném království a Irsku vážné pochybnosti, z důvodu, že jednak mění „podmínky hospodářské soutěže pouze okrajově s malým zvýšením tržních podílů“ (zvýšení o 0 až 5 %) a jednak že „účastníci spojení budou čelit zejména společnosti Philips (s podílem na trhu 15 až 25 %)“.
404 Z toho vyplývá, že u tohoto zeměpisného trhu Komise vyloučila existenci vážných pochybností na základě dvou faktorů, a to nejprve neexistence významného překrývání a dále postavení subjektu vzniklého spojením ve vztahu k jeho konkurentům.
405 Zaprvé, co se týče neexistence významného překrývání, je třeba připomenout, že kvůli vágním údajům nemůže Soud přezkoumat, zda tento faktor umožňoval vyloučit existenci vážných pochybností. Krom toho je nutné konstatovat, že i když je zvýšení podílů na trhu malé, je nicméně dostačující k tomu, aby podíl na trhu překročil hranici dominance ve výši 40 % použitou v rozhodnutí.
406 Zadruhé, co se týče postavení subjektu vzniklého spojením ve vztahu k jeho konkurentům, vzhledem k tomu, že Philips je jedním ze čtyř hospodářských subjektů uvedených v bodě 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí coby subjekty, které jednak mají široký sortiment malých elektrospotřebičů pro domácnost a jednak působí v celé Evropě, skutečnost, že působí na předmětném trhu, nemá zvláštní význam. Stejně tak, jak bylo uvedeno výše, není myslitelné, aby podnik s podílem na trhu řádově 40 % neměl konkurenty.
407 Krom toho je třeba podotknout, že i když Komise zdůraznila malé zvýšení podílů na trhu s žehličkami a napařovacími systémy, nepřezkoumala, jak správně upozornila žalobkyně, jaký dopad na hospodářskou soutěž má propojení významných postavení subjektu SEB-Moulinex na řadě trhů a zejména na trhu s fritézami (kde se podíl SEB zvýší z 15 až 25 % na 30 až 40 %), na trhu s tlakovými hrnci (kde se podíl SEB zvýší z 25 až 35 % na 35 až 40 %), na trhu se zařízeními na přípravu neformálních jídel (se podíl SEB zvýší z 15 až 25 % na 25 až 35 %) a na trhu s kávovary na espresso (kde se podíl SEB zvýší z 0 až 10 % na 20 až 30 %). I když nový subjekt nedosahuje na žádném z těchto trhů hranice dominance a tyto trhy tedy nevyvolávají vážné pochybnosti, tato značná síla na řadě trhů může s ohledem na výše popsaný portfoliový účinek posílit dominanci, kterou má nový subjekt na trhu s žehličkami a napařovacími systémy.
408 Konečně, jak správně zdůrazňuje žalobkyně, je třeba konstatovat, že Komise nepoužila na předmětný zeměpisný trh kritérium poměrného obratu, které použila při analýze hospodářské soutěže na ostatních zeměpisných trzích ve stadiu uplatnění sortimentového účinku. Zatímco totiž Komise nesprávně vyloučila existenci vážných pochybností na dotčených výrobkových trzích v Itálii, Španělsku a Finsku z důvodu, že dotčené výrobkové trhy, na nichž měl SEB-Moulinex dominantní postavení, představovaly méně než 10 % jejich celkového obratu na všech dotčených výrobkových trzích v rámci těchto zeměpisných trhů, nevyvodila naopak žádný důsledek z toho, že trh s žehličkami a napařovacími systémy představoval 35 až 40 % celkového obratu SEB-Moulinex na všech dotčených výrobkových trzích ve Spojeném království a Irsku.
409 Konečně, jak správně uvedla společnost De’Longhi a žalobkyně na jednání, Komise nepřezkoumala portfoliový účinek vyvolaný spojením a zejména skutečnost, že spojení umožnilo připojit silná postavení skupiny SEB na trzích s fritézami, přenosnými troubami, zařízeními na přípravu neformálních jídel, tlakovými hrnci a žehličkami k podílům společnosti Moulinex na trzích s fritézami, kávovary na espresso a kuchyňskými roboty. Napadené rozhodnutí rovněž nevysvětluje, proč okolnost, že nový subjekt bude mít v důsledku spojení soubor pěti značek, nemůže posílit jeho tržní sílu, ačkoliv u zeměpisných trhů, na které se vztahují závazky, Komise neopomenula zdůraznit, že SEB-Moulinex má dvě značky, zatímco jeho konkurenti pouze jednu.
410 Na základě těchto důvodů je třeba učinit závěr, že faktory uvedené v bodech 125 a 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí neumožňovaly Komisi vyloučit existenci vážných pochybností na trhu s žehličkami a napařovacími systémy ve Spojeném království a Irsku.
c) Závěr
411 Z výše uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí musí být pokud jde o trhy v Itálii, Španělsku, Finsku, Spojeném království a Irsku zrušeno.
K výtce vycházející z toho, že závazky vedou k rozdělení trhu pokud jde o značku Moulinex
A – Argumenty účastnic řízení
412 Na jednání společnost De’Longhi uvedla, a to poprvé, že závazky přijaté v napadeném rozhodnutí vedou k rozdělení trhu pokud jde o značku Moulinex. Zdůrazňuje, že toto rozdělení trhu je posíleno posledním pododstavcem bodu 1 písm. c) závazků, který zakazuje držitelům licence vyvážet výrobky, které uvádějí na trh pod značkou Moulinex, na území dalších držitelů licence a na území skupiny SEB.
413 Podle společnosti De’Longhi se na takové rozdělení trhu nevztahuje nařízení Komise (ES) č. 240/96 o použití čl. [81] odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod o převodu technologií (Úř. věst. L 31, s. 2) a je tedy podle čl. 81 odst. 1 zakázáno.
414 Vzhledem k tomu, že De’Longhi Komisi na tuto problematiku během správního řízení upozornila, má za to, že Komise měla ověřit, zda závazky v tomto ohledu nevyvolávají pochybnosti.
415 Komise, podporovaná Francouzskou republikou a skupinou SEB, navrhuje argumentaci společnosti De’Longhi odmítnout.
B – Závěry Soudu
416 Je třeba uvést, že De’Longhi svým tvrzením, že závazky vedou k rozdělení trhu pokud jde o značku Moulinex, uplatňuje žalobní důvod, který nebyl vznesen ze strany žalobkyně.
417 Článek 40 třetí pododstavec statutu (ES) Soudního dvora a čl. 116 odst. 3 jednacího řádu přitom sice nebrání tomu, aby vedlejší účastník předložil argumenty, které jsou nové nebo se liší od argumentů účastníka řízení, jehož podporuje, neboť jinak by se jeho vedlejší účastenství omezovalo na opakování argumentů uvedených v žalobě, avšak nelze připustit, aby mu tato ustanovení umožňovala vznesením nových žalobních důvodů změnit nebo zkreslit rámec sporu vymezený žalobou (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 23. února 1961, De Gezamenlijke Steenkolenmijnen in Limburg v. Vysoký úřad, 30/59, Recueil, s. 1, 37; ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise, C‑313/90, Recueil, s. I‑1125, bod 22, a ze dne 8. července 1999, Chemie Linz v. Komise, C‑245/92 P, Recueil, s. I‑4643, bod 32; rozsudky Soudu ze dne 8. června 1995, Siemens v. Komise, T‑459/93, Recueil, s. II‑1675, bod 21; ze dne 25. června 1998, British Airways a další v. Komise, T‑371/94 a T‑394/94, Recueil, s. II‑2405, bod 75; ze dne 1. prosince 1999, Boehringer v. Rada a Komise, T‑125/96 a T‑152/96, Recueil, s. II‑3427, bod 183, a ze dne 28. února 2002, Atlantic Container Line a další v. Komise, T‑395/94, Recueil, s. II‑875, bod 382).
418 Je proto třeba mít za to, že jelikož vedlejší účastníci musí, na základě čl. 116 odst. 3 jednacího řádu, přijmout stav řízení, jaký je tu v době jejich vstupu do řízení, a jelikož se jejich návrhová žádání obsažená v návrhu na vstup do řízení musí omezit, na základě čl. 40 čtvrtého pododstavce statutu Soudního dvora, na podporu návrhových žádání jedné ze stran sporu, není společnost De’Longhi, jakožto vedlejší účastnice, oprávněná vznést tento důvod vycházející z rozdělení trhu v důsledku závazků. Tento důvod vznesený společností De’Longhi tedy musí být odmítnut jako nepřípustný.
419 I kdyby byl žalobní důvod vznesený společností De’Longhi přípustný (což není), v každém případě není opodstatněný.
420 Z článku 2 odst. 1 nařízení č. 4064/89 vyplývá, že když Komise v rámci přezkumu slučitelnosti spojení se společným trhem posuzuje, zda spojení vytváří nebo posiluje dominantní postavení ve smyslu odstavce 2 tohoto článku, musí „[vzít v úvahu] potřebu zachování a rozvoje účinné hospodářské soutěže na společném trhu, mimo jiné vzhledem ke struktuře všech dotčených trhů a ke skutečné nebo možné soutěž[i] ze strany podniků majících své sídlo uvnitř nebo mimo Společenství“.
421 Platí tedy, že, jak uvádí společnost De’Longhi, Komise nemůže při uplatňování nařízení č. 4064/89 přijmout závazky, které jsou v rozporu s pravidly hospodářské soutěže zavedenými Smlouvou, v rozsahu, v němž narušují zachování a rozvoj účinné hospodářské soutěže na společném trhu. V tomto kontextu Komise musí posoudit slučitelnost závazků zejména podle kritérií čl. 81 odst. 1 a 3 ES (který prostřednictvím odkazu na článek 83 ES představuje jeden z právních základů nařízení č. 4064/89) (viz rozsudek Soudu ze dne 20. listopadu 2002, Lagardère a Canal+ v. Komise, T‑251/00, Recueil, s. II-4825, bod 85).
422 Nicméně v projednávaném případě je třeba uvést, že zaprvé podle bodu 1 písm. c) posledního pododstavce závazků platí, že „držitel nebo držitelé licence se zaváží uvádět výrobky se značkou Moulinex pouze na jim přiděleném území nebo územích, pro něž jsou výrobky určeny“. Na rozdíl od toho, co tvrdí De’Longhi, ze znění tohoto ustanovení nevyplývá, že závazky ukládají držitelům licence ke značce Moulinex výslovně zákaz vývozu do ostatních členských států. Uvedené ustanovení lze totiž vyložit tak, že ukládá držitelům licence pouze povinnost uvádět výrobky se značkou Moulinex na trh na jim přiděleném území. Účelem ani důsledkem ustanovení, které zavazuje držitele licence k tomu, aby prodej výrobků, na něž se vztahuje licence, soustředil na svém území, však v zásadě není omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES.
423 Zadruhé je nutné konstatovat, že i kdyby mělo být sporné ustanovení, jak tvrdí De’Longhi, vykládáno v tom smyslu, že zakazuje držitelům licence vyvážet výrobky se značkou Moulinex do ostatních členských států, De’Longhi neukázala, v čem by bylo toto ustanovení v projednávaném případě v rozporu s čl. 81 odst. 1 ES. De’Longhi totiž nevysvětlila, jak by, s ohledem na národní dimenzi dotčených výrobkových trhů a na neexistenci významných paralelních dovozů mezi členskými státy, mohlo sporné ustanovení citelně omezit hospodářskou soutěž na dotčených trzích ve Společenství nebo významně ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES. Podle ustálené judikatury platí, že ani dohoda poskytující absolutní územní ochranu nespadá pod zákaz podle čl. 81 odst. 1 ES, jestliže se dotýká trhu pouze zanedbatelným způsobem (rozsudky Soudního dvora ze dne 9. července 1969, Völk, 5/69, Recueil, s. 295, bod 7; ze dne 7. června 1983, Musique diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, bod 85, a ze dne 28. dubna 1998, Javico, C‑306/96, Recueil,.s. I‑1983, bod 17).
424 De’Longhi nadto neprokázala, že držitel značky Moulinex, který není chráněn proti přinejmenším aktivní konkurenci ze strany dalších držitelů licence pokud jde o jemu přidělené území, by mohl být nucen vzít na sebe riziko prodeje výrobků s uvedenou značkou společně s vlastní značkou prostřednictvím „co-brandingu“. V tomto ohledu je třeba připomenout, že cílem závazků je umožnit držitelům licence, aby během přechodného období, kdy budou moci užívat svou vlastní značku ve spojení se značkou Moulinex, zajistili přechod od značky Moulinex ke svým vlastním značkám, aby mohly být značky držitelů licence po tomto přechodném období, jakmile bude SEB znovu oprávněna užívat značku Moulinex v devíti dotčených členských státech, pro tuto značku skutečnou konkurencí. Je přitom nutné připustit, že v takovém kontextu může neexistence jakékoliv ochrany držitele licence proti přinejmenším aktivní konkurenci ze strany dalších držitelů licence škodit posilování značek konkurujících značce Moulinex a může tak narušit hospodářskou soutěž na dotčeném trhu na území Společenství. V důsledku toho nelze zákaz aktivního prodeje ve sporném ustanovení nutně považovat za omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 8. června 1982, Nungesser a Eisele v. Komise, 258/78, Recueil, s. 2015, bod 57, a ze dne 6. října 1982, Coditel, 262/81, Recueil, s. 3381, bod 15).
425 Z těchto úvah vyplývá, že výtka společnosti De’Longhi vycházející z rozdělení trhu v důsledku závazků je nepřípustná a každopádně neopodstatněná.
IV – Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení, když nepřezkoumala, zda příliš nízká cena zaplacená skupinou SEB za převzetí společnosti Moulinex a finanční podpora ze strany francouzského státu nemohly posílit postavení skupiny SEB na dotčených trzích na úkor jejích konkurentů
Argumenty účastnic řízení
426 Žalobkyně se domnívá, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení, když nepřezkoumala, zda příliš nízká cena zaplacená skupinou SEB za převzetí společnosti Moulinex a finanční podpora ze strany francouzského státu nemohly posílit postavení společnosti SEB na dotčených trzích na úkor jejích konkurentů.
427 Uvádí, že Komise se v napadeném rozhodnutí omezila na konstatování, bez dalšího upřesnění, že po předběžném přezkumu mechanismu plánovaného francouzskými orgány se nezdá, že by veřejné zásahy zamýšlené v rámci nucené správy byly opatřeními, která přinesou prospěch skupině SEB. Podle názoru žalobkyně však příliš nízká cena zaplacená skupinou SEB byla zjevně taková, že umožňovala posílit postavení nového subjektu po uskutečnění spojení.
428 Žalobkyně v tomto ohledu připomíná, že Soud svým rozsudkem ze dne 31. ledna 2001, RJB Mining v. Komise (T‑156/98, Recueil, s. II‑337), zrušil rozhodnutí Komise v rozsahu, v němž nepřezkoumalo, zda a do jaké míry může být obchodní síla nového subjektu posílena příliš nízkou cenou za nabytí. Komise má tedy povinnost určit, zda výše ceny za nabytí může posílit postavení nového subjektu po uskutečnění spojení, ať už lze způsob financování považovat za podporu ve smyslu Smlouvy, či nikoliv.
429 V projednávané věci žalobkyně poukazuje zaprvé na to, že Komise byla dokonale informována o finančních podmínkách plánu skupiny SEB na převzetí. Konkrétně věděla o zjevném nepoměru mezi cenou za nabytí společnosti Moulinex (15 milionů eur) a skutečnou hodnotou nabytých aktiv (odhadovanou na více než 850 milionů eur). Komisi bylo rovněž známo to, že tento nepoměr lze vysvětlit zejména skutečností, že Francouzská republika souhlasila s převzetím nákladů na odstupné při propuštění, čímž snížila dluhy společnosti Moulinex, a umožnila tak skupině SEB jednak získat tuto společnost za cenu nijak neodpovídající její skutečné hodnotě a jednak disponovat dodatečnými prostředky k tomu, aby ještě posílila své tržní postavení.
430 Žalobkyně pro srovnání zdůrazňuje, že:
– sama původně podala nabídku na převzetí ve výši 100 milionů eur pouze za aktiva Krups (tedy částku téměř sedmkrát vyšší než částka, kterou nabídla skupina SEB za veškeré činnosti Krups a Moulinex);
– dopisem ze dne 29. listopadu 2001 předložila Komisi nabídku na převzetí všech zaměstnanců společnosti Moulinex, přičemž upřesnila, že pokud nebude možné dosáhnout žádoucí rentability, může přistoupit ke snížení stavů. Z těchto jednání přitom vyplynulo, že propuštění 3 600 zaměstnanců nepřevzatých skupinou SEB by pravděpodobně přineslo finanční náklady řádově 175 milionů eur;
– soudem ustanoveným správcům společnosti Moulinex předložila nabídku na převzetí aktiv této společnosti nepřevzatých skupinou SEB za cenu 150 000 eur.
431 Žalobkyně má za to, že obzvláště výhodné finanční podmínky převzetí společnosti Moulinex skupinou SEB posledně jmenované umožnily využít synergií vyvolaných externím růstem, aniž musela nést s ním související náklady. Opatření přijatá francouzskými orgány jednoznačně přinesla skupině SEB prospěch, neboť jí umožnila využít v rámci její obchodní činnosti finanční prostředky, které by jinak musela vyčlenit na získání společnosti Moulinex.
432 Žalobkyně má tedy za to, že Komise měla povinnost – bez ohledu na to, zda veřejný finanční příspěvek představoval státní podporu ve smyslu Smlouvy či nikoliv – určit, zda finanční podmínky převzetí společnosti Moulinex mohly samy o sobě, přímo nebo nepřímo, posílit tržní postavení nového subjektu SEB-Moulinex.
433 Z toho vyplývá, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení tím, že se omezila na „předběžný přezkum“ dopadu finančních opatření přijatých veřejnoprávními francouzskými orgány a že na základě povrchní analýzy dospěla k závěru, že „veřejné zásahy zamýšlené v rámci nucené správy“ nepřinesly skupině SEB prospěch.
434 Komise tvrdí, že žalobní důvod je zjevně zcela neopodstatněný.
Závěry Soudu
435 Žalobkyně uvádí v podstatě dvě výtky. Vytýká Komisi, že nepřezkoumala, zda SEB neposílila své postavení jednak tím, že zaplatila pouze příliš nízkou cenu, a jednak v důsledku toho, že Francouzská republika souhlasila s převzetím nákladů na odstupné při propuštění.
436 Co se týče ceny za převzetí, kterou zaplatila SEB, je třeba nejprve zdůraznit, že ji svrchovaně posoudil obchodní soud v Nanterre v rámci řízení o nucené správě a že tento soud na základě kritérií stanovených francouzským právem dospěl k závěru, že SEB předložila nabídku, která umožňovala nejlépe ochránit zájmy věřitelů.
437 Dále je nutné konstatovat, že žalobkyně nijak neprokázala, že cena zaplacená skupinou SEB byla příliš nízká. Uvádí nanejvýš hodnotu aktiv společnosti Moulinex, které získala skupina SEB, v roce 2000 podle účetní rozvahy a své vlastní nabídky.
438 Posouzení skutečné hodnoty podniku je přitom jednak složitou operací zahrnující rovněž subjektivní posouzení a hodnota uvedená v účetní rozvaze nemusí odpovídat ani skutečné hodnotě podniku ani hodnotě při jeho převzetí. Konkrétně hodnotu převzetí společnosti Moulinex na konci roku 2001, kdy jí hrozila likvidace, nelze považovat za odpovídající hodnotě vyplývající z konsolidované účetní uzávěrky zveřejněné společností Moulinex téměř o dva roky dříve.
439 Krom toho nabídky žalobkyně nijak nedokazují, že cena nabídnutá skupinou SEB byla příliš nízká. Je třeba uvést, že žalobkyně nabídla postupně cenu 100 milionů eur, 1 euro a 150 000 eur. Pokud jde o první nabídku, je třeba uvést, že se vztahovala pouze na práva ke značce Krups a výslovně vylučovala veškerá pasiva. Nelze ji tedy brát v úvahu při posuzovaní nabídky skupiny SEB na převzetí. Dále je nutné konstatovat, že částky se značně liší podle rozsahu nabídky a že žalobkyně dokonce ani neuvádí, která z nabídek se vztahuje na tatáž aktiva, jež převzala SEB, ani v čem její nabídky mohou určit hodnotu součástí společnosti Moulinex převzatých skupinou SEB. Za těchto podmínek nebylo možné posoudit cenu 15 milionů eur, kterou zaplatila skupina SEB za převzetí společnosti Moulinex.
440 Pokud jde o výtku vycházející z toho, že převzetí nákladů na odstupné při propuštění ze strany Francouzské republiky umožnilo skupině SEB získat společnost Moulinex, aniž musela nést všechny její dluhy, je třeba nejprve poukázat na to, že na rozdíl od věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek RJB Mining v. Komise, kterého se dovolává žalobkyně, Komise požádala dopisem ze dne 27. září a 9. listopadu 2001 francouzské orgány, aby jí poskytly informace týkající se případného zásahu Francouzské republiky v rámci ohlášení úpadku a převzetí skupiny Moulinex. Dále je třeba zdůraznit, že Francouzská republika odpověděla přípisem ze dne 16. listopadu 2001, že není plánován žádný zásah státu ve prospěch skupiny Moulinex a uvažuje se pouze o opatřeních pro opětovné zaměstnání přímo ve prospěch pracovníků. Ostatně ze spisu nevyplývá, že by odstupné při propuštění bylo převzato Francouzskou republikou a žalobkyně nepředložila žádný důkaz umožňující prokázat, že Francouzská republika převzala dluhy příslušející skupině SEB. Komise ostatně zdůraznila, aniž jí bylo odporováno, že by bylo absurdní, aby Francouzská republika platila odstupné při propuštění, protože ve Francii jsou všechny podniky ze zákona povinny sjednat pojištění proti riziku neplacení částek splatných na základě pracovních smluv v případě insolvenčního řízení, takže v případě platební neschopnosti by toto odstupné bylo zaplaceno z pojištění, a nikoli ze strany Francouzské republiky. Každopádně podle tvrzení Komise a Francouzské republiky, které žalobkyně nezpochybnila, případné veřejné zásahy se netýkají aktiv převzatých skupinou SEB, a nemají tudíž na hodnotu majetku nabytého skupinou SEB žádný vliv.
441 Konečně nelze mít za to, že Komise musí provést řízení v oblasti státních podpor v rámci každého řízení o spojení, které musí ukončit ve striktních lhůtách. Jestliže Soud ve výše uvedeném rozsudku RJB Mining v. Komise zrušil rozhodnutí Komise z důvodu, že Komise nepřezkoumala, zda úroveň ceny za nabytí mohla posílit postavení nového subjektu, bylo to z důvodu velmi specifických okolností této věci, kdy samotná kupní cena byla oznámena německými orgány jako podpora. Tuto situaci nelze srovnávat se spojením dvou soukromých společností, o nějž se jedná v projednávaném případě.
442 Z toho vyplývá, že tento žalobní důvod je neopodstatněný.
K nákladům řízení
443 Na základě čl. 87 odst. 3 jednacího řádu může Soud rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch, nebo pokud jsou k tomu dány výjimečné důvody. Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě měly žalobkyně i Komise částečně ve věci neúspěch, je důvodné rozhodnout, že ponesou každá vlastní náklady řízení.
444 Na základě čl. 87 odst. 4 třetího pododstavce jednacího řádu ponesou SEB a De’Longhi jakožto vedlejší účastnice řízení vlastní náklady.
Z těchto důvodů
SOUD (třetí senát),
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Komise SG (2002) D/228078 ze dne 8. ledna 2002 nevznést námitky proti spojení společností SEB a Moulinex a prohlásit je za slučitelné se společným trhem a s dohodou o Evropském hospodářském prostoru, s výhradou dodržení navržených závazků (věc COMP/M.2621 ─ SEB/Moulinex), se zrušuje pokud jde o trhy v Itálii, Španělsku, Finsku, Spojeném království a Irsku.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Žalobkyně a Komise ponesou každá vlastní náklady řízení.
4) SEB SA a De’Longhi SpA ponesou vlastní náklady řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 3. dubna 2003.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
H. Jung K. Lenaerts
Obsah
Právní rámec
Skutkový základ sporu
I – Dotčené podniky
II – Vnitrostátní řízení
III – Řízení před Komisí
Napadené rozhodnutí
IV – Dotčené výrobkové trhy
V – Dotčené zeměpisné trhy
VI – Význam značky
VII – Analýza hospodářské soutěže
VIII – Závazky účastníků spojení
IX – Státní podpory
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
K přípustnosti
I – Argumenty účastnic řízení
II – Závěry Soudu
K věci samé
I – K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení podstatných formálních náležitostí tím, že Komise akceptovala opožděné předložení závazků ze strany skupiny SEB
Argumenty účastnic řízení
Závěry Soudu
II – K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení, když spojení schválila, aniž by zahájila fázi II
Argumenty účastnic řízení
Závěry Soudu
III – Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení, jelikož závazky byly nedostatečné ke zmírnění problémů vyvolaných v oblasti hospodářské soutěže
K první části, vycházející z toho, že závazek poskytnutí licence ke značce není z povahy věci způsobilý k vyřešení problémů v oblasti hospodářské soutěže vyvolaných spojením
A – Argumenty účastnic řízení
B – Závěry Soudu
K druhé části, vycházející z toho, že Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když přijala závazky s nedostatečnou dobou trvání
A – Argumenty účastnic řízení
B – Závěry Soudu
K třetí části, vycházející z toho, že povinnost odběru na německém trhu a podmínky spojené s možností odběru pro všechny držitele licence povedou k posílení postavení subjektu SEB-Moulinex
A – Argumenty účastnic řízení
B – Závěry Soudu
Ke čtvrté části, vycházející z toho, že skutečnost, že Komise souhlasila s tím, aby značka Moulinex byla užívána různými podniky v různých zemích Evropské unie může vyvolat koordinaci jednání mezi subjektem SEB-Moulinex a držitelem či držiteli licence
A – Argumenty účastnic řízení
B – Závěry Soudu
K páté části, vycházející z toho, že Komise povolila spojení bez závazků pokud jde o trhy vykazující vážné problémy v oblasti hospodářské soutěže
A – Argumenty účastnic řízení
B – Závěry Soudu
1. K přípustnosti
2. K věci samé
a) Ke čtyřem etapám analýzy
– K hranici dominance 40 %
– K neexistenci významného překrývání
– K postavení subjektu vzniklého spojením ve vztahu k jeho konkurentům
– K sortimentovému účinku
b) K zemím, na něž se nevztahují závazky
– Norsko
– Španělsko
– Finsko
– Itálie
– Spojené království a Irsko
c) Závěr
K výtce vycházející z toho, že závazky vedou k rozdělení trhu pokud jde o značku Moulinex
A – Argumenty účastnic řízení
B – Závěry Soudu
IV – Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení, když nepřezkoumala, zda příliš nízká cena zaplacená skupinou SEB za převzetí společnosti Moulinex a finanční podpora ze strany francouzského státu nemohly posílit postavení skupiny SEB na dotčených trzích na úkor jejích konkurentů
Argumenty účastnic řízení
Závěry Soudu
K nákladům řízení