Věci T‑35/10 a T‑7/11

Bank Melli Iran

v.

Rada Evropské unie

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránu s cílem zabránit šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Legitimní očekávání – Přezkum přijatých omezujících opatření – Nesprávné posouzení skutkového stavu – Rovné zacházení – Právní základ – Podstatné procesní náležitosti – Proporcionalita“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 6. září 2013

1.      Soudní řízení – Akty, které v průběhu řízení ruší a nahrazují napadené akty – Žádost o úpravu návrhových žádání znějících na zrušení podaná v průběhu řízení – Lhůta pro podání takové žádosti – Počátek – Datum sdělení nového aktu dotyčným osobám

(Článek 263 šestý pododstavec SFEU; rozhodnutí Rady 2011/783/SZBP; nařízení Rady č. 1245/2011 a č. 267/12)

2.      Soudní řízení – Rozhodnutí, které v průběhu řízení nahrazuje napadené rozhodnutí, jež bylo v mezidobí zrušeno autorem – Přípustnost nových návrhových žádání – Meze – Hypotetické akty, které ještě nebyly přijaty

3.      Právo Evropské unie – Základní práva – Osobní působnost – Právnické osoby, které jsou odnoží třetího státu – Zahrnutí – Odpovědnost třetího státu za dodržování základních práv na vlastním území – Irelevantní skutečnost

(Listina základních práv Evropské unie)

4.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Povinnost sdělit odůvodnění dotyčné osobě současně s aktem, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení nebo co možná nejdříve po jeho přijetí – Omezení – Bezpečnost Unie nebo jejích členských států či jejich zahraniční politika – Právo na přístup k dokumentům podmíněné příslušnou žádostí podanou k Radě

(Čl. 296 druhý pododstavec SFEU; rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP, čl. 24 odst. 3; nařízení Rady č. 423/2007, čl. 15 odst. 3, č. 961/2010, čl. 36 odst. 3, a č. 267/2012, čl. 46 odst. 3)

5.      Evropská unie – Soudní přezkum legality aktů orgánů – Omezující opatření vůči Íránu přijatá v rámci boje proti šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Povinnost sdělit skutečnosti zohledněné v neprospěch dotyčné osoby současně s přijetím aktu, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení nebo co možná nejdříve po jeho přijetí

6.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Omezující opatření vůči Íránu přijatá v rámci boje proti šíření jaderných zbraní – Akt ukládající taková opatření nebo ponechávající taková opatření v platnosti – Nesdělení žalobci – Neexistence dopadu s výjimkou prokázání zásahu do práv žalobce

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

7.      Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu přijatá v rámci boje proti šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Soudní přezkum legality – Rozsah – Rozložení důkazního břemene – Rozhodnutí založené na informacích poskytnutých členskými státy, které nelze sdělit unijnímu soudu – Nepřípustnost

(Rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP a 2011/783/SZBP; nařízení Rady č. 1100/2009, č. 961/2010, č. 1245/2011 a č. 267/2012)

8.      Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu přijatá v rámci boje proti šíření jaderných zbraní – Dosah – Prostředky a zdroje ústavu usazeného ve třetím státě – Vyloučení – Omezení – Prostředky použité k podnikatelské činnosti vykonávané zcela nebo částečně v rámci Unie

(Nařízení Rady č. 423/2007, č. 961/2010 a č. 267/2012)

9.      Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu přijatá v rámci boje proti šíření jaderných zbraní – Volba právního základu – Základ v článku 215 SFEU spíše než v článku 75 SFEU

(Články 75 SFEU a 215 SFEU; rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP; nařízení Rady č. 961/2010)

10.    Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu přijatá v rámci boje proti šíření jaderných zbraní – Volba právního základu – Opatření překračují rámec omezujících opatření přijatých Radou bezpečnosti OSN – Neexistence vlivu – Neporušení zásady proporcionality

(Článek 29 SEU; článek 215 SFEU; rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP)

11.    Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Rozhodnutí přijaté v rámci Smlouvy o EU – Povinnost Rady přijímat prováděcí omezující opatření – Neexistence

(Článek 29 SEU; článek 215 SFEU; rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP; nařízení Rady č. 961/2010)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 57)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 62)

3.      Ani Listina základních práv Evropské unie, ani primární právo Unie neobsahují ustanovení, jež by právnickým osobám, které jsou odnoží státu, upírala ochranu jejich základních práv. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že článek 34 Evropské úmluvy o lidských právech je procesním ustanovením, které se nevztahuje na řízení před unijním soudem, jelikož cílem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby stát, který je smluvní stranou uvedené úmluvy, byl před uvedeným soudem zároveň žalobcem a žalovaným. Kromě toho skutečnost, že stát ručí za dodržování základních práv na vlastním území, je irelevantní pro rozsah práv, jež mohou právnickým osobám, které jsou odnoží téhož státu, svědčit na území třetích států. Konečně služby, které jsou obchodními činnostmi provozovanými v odvětví, kde panuje hospodářská soutěž, a podléhajícími obecnému právu ani obchodní transakce prováděné se subjekty podílejícími se na šíření jaderných zbraní nemohou prokázat, že se dotyčný podnik podílel na výkonu veřejné moci a nelze jimi odůvodňovat kvalifikaci tohoto podniku jakožto odnože státu.

(viz body 65, 67, 69, 72, 73)

4.      Pokud naléhavé důvody související s bezpečností Unie nebo jejích členských států či jejich zahraniční politikou nebrání sdělení určitých poznatků, je Rada povinna seznámit subjekt, vůči němuž jsou namířena omezující opatření, se specifickými a konkrétními důvody, pro něž má za to, že tato opatření musela být přijata. V případě aktu, kterým se určitému subjektu zmrazují finanční prostředky, musí být tomuto subjektu skutečnosti zohledněné v jeho neprospěch sděleny současně s přijetím daného aktu nebo co možná nejdříve po jeho přijetí. Byly-li sděleny dostatečně přesné informace umožňující dotyčnému subjektu účelně vyjádřit stanovisko ke skutečnostem zohledněným Radou v jeho neprospěch, nezahrnuje zásada dodržování práva na obhajobu povinnost Rady poskytnout z vlastního podnětu přístup k dokumentům obsaženým v jejím spise. Rada je povinna poskytnout přístup ke všem nedůvěrným správním dokumentům týkajícím se dotčeného opatření pouze na žádost dotyčné osoby.

Za těchto podmínek je povinnost Rady uvést odůvodnění splněna takovým odůvodněním, které umožňuje určit subjekty, kterým žalobkyně údajně poskytovala finanční služby a vůči kterým jsou namířena omezující opatření přijatá Unií nebo Radou bezpečnosti OSN, stejně jako období, po které byly předmětné služby údajně poskytovány, a v některých případech i konkrétní transakce, s nimiž byly spojeny.

Nesdělení dokumentu, z něhož Rada vycházela při přijímání omezujících opatření vztahujících se na určitý subjekt nebo při ponechání těchto opatření v platnosti, navíc představuje porušení práva na obhajobu odůvodňující zrušení dotčených aktů jen v případě, že se prokáže, že by dotčená omezující opatření nemohla být legitimně přijata nebo ponechána v platnosti, pokud by nesdělený dokument musel být vyloučen z důkazů zohledněných v neprospěch onoho subjektu.

(viz body 79, 83, 84, 89, 100)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 85)

6.      Je sice pravda, že akt ukládající určité osobě nebo určitému subjektu omezující opatření nebo ponechávající taková opatření v platnosti musí být této osobě nebo tomuto subjektu sdělen a že lhůty pro podání žaloby na neplatnost takového aktu podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU začínají dotyčné osobě nebo dotyčnému subjektu běžet teprve od tohoto sdělení, nicméně tato okolnost neznamená, že by nesdělení předmětného aktu mohlo být samo o sobě důvodem pro jeho zrušení. Dotyčná osoba musí prokázat, že takové nesdělení vedlo k zásahu do jejích práv.

(viz body 112, 113)

7.      Soudní přezkum legality aktu, kterým byla přijata omezující opatření vůči určitému subjektu, zahrnuje posouzení skutečností a okolností, které jsou uplatňovány k jeho odůvodnění, stejně jako ověření důkazů a informací, na nichž je toto posouzení založeno. V případě sporu přísluší Radě tyto důkazy a informace předložit unijnímu soudu za účelem jejich ověření.

Skutečnost, že omezující opatření byla vůči žalobci přijata na základě informací získaných členským státem, nemění nic na tom, že napadenými akty jsou akty Rady, která se proto musí ujistit, že jejich přijetí je odůvodněné, a případně požádat dotyčný členský stát, aby jí k tomu předložil nezbytné důkazy a informace. Rada se ani nemůže dovolávat toho, že dotyčné důkazy a informace pocházejí z důvěrných zdrojů, a proto nemohou být sdělovány. Tato okolnost by sice případně mohla být důvodem k tomu, aby sdělování těchto důkazů a informací žalobci nebo jeho právním zástupcům bylo omezeno, avšak vzhledem k zásadní úloze soudního přezkumu v kontextu přijímání omezujících opatření musí mít unijní soud možnost přezkoumat legalitu a opodstatněnost takových opatření, přičemž vůči němu nelze namítat utajení nebo důvěrnost důkazů a informací použitých Radou. Rada dále není oprávněna založit akt, kterým se přijímají omezující opatření, na informacích nebo poznatcích ze spisu sdělených členským státem, jestliže tento členský stát není ochoten povolit jejich sdělení unijnímu soudu pověřenému přezkumem legality tohoto rozhodnutí.

(viz body 122, 125, 126)

8.      Ačkoli finanční ústav usazený ve třetím státě a zřízený podle práva tohoto státu není povinen na základě nařízení č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, nařízení č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 423/2007 či na základě nařízení č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010 zmrazit finanční prostředky subjektů zapojených do šíření jaderných zbraní, nic to nemění na tom, že jeho finanční prostředky a hospodářské zdroje nacházející se na území Unie, které byly použity k podnikatelské činnosti vykonávané zcela nebo částečně v rámci Unie nebo které vlastní státní příslušníci některého členského státu nebo právnické osoby, subjekty či orgány založené nebo zřízené podle práva některého členského státu, mohou být podrobeny omezujícím opatřením přijatým na základě uvedených nařízení, jestliže se tento finanční ústav podílí na šíření jaderných zbraní, je s ním přímo spojen nebo je podporuje. Z toho vyplývá, že jakmile zahraniční finanční ústav ví nebo může důvodně předpokládat, že některý z jeho klientů je zapojen do šíření jaderných zbraní, musí s ohledem na příslušné povinnosti stanovené právními předpisy neprodleně ukončit poskytování finančních služeb tomuto klientovi a již mu neposkytovat žádné další služby.

(viz body 132–134)

9.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 163, 164, 167–175)

10.    Skutečnost, že omezující opatření přijatá v rámci společní zahraniční a bezpečnostní politiky překračují rámec omezujících opatření, o kterých rozhodla Rada bezpečnosti OSN, nemá vliv na skutečnost, že článek 215 SFEU je jejich náležitým a dostatečným právním základem. Týž závěr musí platit obdobně i pro omezující opatření přijatá podle článku 29 SEU, jako jsou opatření stanovená v rozhodnutí 2010/413 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP a v rozhodnutích přijatých k jeho provedení. Ani článek 29 SEU totiž neomezuje pravomoci, které svěřuje Radě, na provádění opatření, o nichž rozhodne Rada bezpečnosti OSN. V důsledku toho pouhá skutečnost, že omezující opatření, která se vztahují na žalobkyni, překračují rámec opatření přijatých Radou bezpečnosti OSN, neznamená, že by Rada porušila zásadu proporcionality.

Rada navíc nemá povinnost podat žalobkyni objektivní odůvodnění skutečnosti, že vůči ní přijímá autonomní omezující opatření, nýbrž jen uvést konkrétní a zvláštní důvody, na jejichž základě dospěla k názoru, že na žalobkyni dopadají kritéria pro přijetí autonomních omezujících opatření.

(viz body 170, 182–184)

11.    Předchozí přijetí rozhodnutí podle hlavy V kapitoly 2 Smlouvy o EU sice představuje podmínku nezbytnou k tomu, aby Rada mohla přijmout omezující opatření na základě pravomocí, které jí svěřuje článek 215 SFEU, avšak na základě pouhé existence takového rozhodnutí nemůže vzniknout povinnost Rady taková opatření přijmout. Rada totiž v rámci využívání pravomocí, které jí svěřuje Smlouva o FEU, může volně posuzovat způsob provádění rozhodnutí přijatých podle hlavy V kapitoly 2 Smlouvy o EU, a to včetně přijetí případných omezujících opatření na základě článku 215 SFEU.

V této souvislosti navíc článek 29 SEU žádným způsobem nevylučuje, aby se vymezení přístupu Unie ke konkrétní otázce zeměpisné nebo tematické povahy týkalo i konkrétních opatření, která musí v důsledku určité události či určitého jevu provést všechny členské státy.

(viz body 193, 194, 197)