ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého rozšířeného senátu)
24. ledna 2024(*)
„Hospodářská a měnová unie – Bankovní unie – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků (SRM) – Jednotný fond pro řešení krizí (SRF) – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) o výpočtu příspěvků předem na rok 2021 – Povinnost uvést odůvodnění – Právo být vyslechnut – Zásada právní jistoty – Právo na účinnou soudní ochranu – Námitka protiprávnosti – Časové omezení účinků rozsudku“
Ve věci T‑347/21,
Hypo Vorarlberg Bank AG, se sídlem v Bregenzu (Rakousko), zástupci: G. Eisenberger, A. Brenneis a J. Holzmann, advokáti,
žalobkyně,
proti
Jednotnému výboru pro řešení krizí (SRB), zástupci: J. Kerlin, D. Ceran a C. Flynn, jako zmocněnci, ve spolupráci s: B. Meyring, T. Klupsch a S. Ianc, advokáti,
žalovanému,
podporovanému:
Evropským parlamentem, zástupci: J. Etienne, M. Menegatti a G. Bartram, jako zmocněnci,
a
Radou Evropské unie, zástupci: J. Bauerschmidt, J. Haunold a A. Westerhof Löfflerová, jako zmocněnci,
vedlejšími účastníky,
TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát),
ve složení: A. Kornezov, předseda, G. De Baere, D. Petrlík (zpravodaj), K. Kecsmár a S. Kingston, soudci,
za soudní kancelář: S. Jund, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po jednání konaném dne 2. března 2023,
vydává tento
Rozsudek(1)
1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Hypo Vorarlberg Bank AG, domáhá zrušení rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) (dále jen „Jednotný výbor“ nebo „SRB“) SRB/ES/2021/22 ze dne 14. dubna 2021 o výpočtu příspěvků předem na rok 2021 do Jednotného fondu pro řešení krizí (dále jen „napadené rozhodnutí“) v rozsahu, v němž se jí týká.
[omissis]
III. Návrhová žádání účastníků řízení
18 Žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí včetně jeho příloh v rozsahu, v němž se jí týká;
– uložil Jednotnému výboru náhradu nákladů řízení.
19 Jednotný výbor navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení;
– podpůrně, v případě zrušení napadeného rozhodnutí, zachoval účinky uvedeného rozhodnutí až do jeho nahrazení nebo alespoň po dobu šesti měsíců ode dne, kdy rozsudek nabude právní moci.
20 Evropský parlament navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu v rozsahu, v němž je založena na námitce protiprávnosti směrnice 2014/59 a nařízení č. 806/2014;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
21 Rada Evropské unie navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
IV. Právní otázky
[omissis]
A. K žalobním důvodům týkajícím se legality napadeného rozhodnutí
1. Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení podstatných formálních náležitostí z důvodu nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí
145 Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí nesplňuje požadavky na povinnost uvést odůvodnění vyplývající z čl. 296 druhého pododstavce SFEU a čl. 41 odst. 1 a odst. 2 písm. c) Listiny.
146 Druhý žalobní důvod sestává z pěti částí.
a) Úvodní poznámky
147 Článek 296 druhý pododstavec SFEU stanoví, že právní akty musí obsahovat odůvodnění. Stejně tak právo na řádnou správu zakotvené v článku 41 Listiny stanoví povinnost orgánů, institucí a jiných subjektů Unie odůvodňovat svá rozhodnutí.
148 Odůvodnění rozhodnutí orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie má mimořádný význam, jelikož zúčastněné osobě umožňuje rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda podat opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí, a příslušnému soudu provést soudní přezkum, takže představuje jednu z podmínek účinnosti soudní kontroly zaručené článkem 47 Listiny (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 103 a citovaná judikatura).
149 Takové odůvodnění musí být přizpůsobeno povaze daného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. V tomto ohledu není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast, a zejména na zájem, jejž mohou mít osoby, kterým je akt určen, na poskytnutí vysvětlení. Akt nepříznivě zasahující do právního postavení je tudíž dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a umožňují jí pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 104 a citovaná judikatura).
150 Pro účely posouzení, zda je toto odůvodnění dostatečné v případě rozhodnutí, kterým se stanoví příspěvky předem, je třeba zaprvé připomenout, že z judikatury Soudního dvora nelze vyvodit, že by odůvodnění každého rozhodnutí orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie, kterým se soukromému subjektu ukládá zaplacení určité peněžité částky, muselo nutně obsahovat všechny skutečnosti, které jeho adresátovi umožní ověřit správnost výpočtu výše této peněžní částky (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 105 a citovaná judikatura).
151 Zadruhé jsou orgány, instituce a jiné subjekty Unie podle zásady ochrany obchodního tajemství, která představuje obecnou zásadu unijního práva, konkretizovanou zejména v článku 339 SFEU, v zásadě povinny neodhalit konkurentům soukromého subjektu důvěrné informace, které tento subjekt poskytl (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 109 a citovaná judikatura).
152 Zatřetí závěr, že odůvodnění rozhodnutí Jednotného výboru, kterým se stanoví příspěvky předem, musí nezbytně umožnit institucím ověřit správnost výpočtu jejich příspěvku předem, by přitom nutně znamenal, že unijní normotvůrce nesmí zavést takový způsob výpočtu tohoto příspěvku, při kterém budou zahrnuty údaje, jejichž důvěrná povaha je chráněna unijním právem, a tedy by nadměrně omezil širokou posuzovací pravomoc, kterou tento normotvůrce musí za tímto účelem mít, zejména zabráněním mu rozhodnout se pro metodu, která může zajistit dynamické přizpůsobování financování Jednotného fondu pro řešení krizí v závislosti na vývoji finančního sektoru prostřednictvím komparativního zohledňování konkrétní finanční situace každé jednotlivé instituce povolené na území zúčastněných členských států (rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 118).
153 Začtvrté, i když z výše uvedeného vyplývá, že povinnost Jednotného výboru uvést odůvodnění musí být z důvodu principu, na kterém je založen systém financování Jednotného fondu pro řešení krizí, a způsobu výpočtu stanoveného unijním normotvůrcem poměřena s povinností Jednotného výboru zachovávat obchodní tajemství dotyčných institucí, nic to nemění na tom, že posledně zmíněnou povinnost nelze vykládat natolik široce, že zbaví povinnost uvést odůvodnění jejího hlavního obsahu (rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 120).
154 Při poměřování povinnosti uvést odůvodnění se zásadou ochrany obchodního tajemství nelze mít nicméně za to, že by odůvodnění rozhodnutí ukládajícího soukromému subjektu zaplacení určité peněžité částky, aniž jsou mu poskytnuty všechny informace umožňující přesně ověřit výpočet výše této peněžité částky, bylo nutně a v každém případě na újmu hlavnímu obsahu povinnosti uvést odůvodnění (rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 121).
155 Pokud jde o rozhodnutí Jednotného výboru, kterým se stanoví příspěvky předem, povinnost uvést odůvodnění je třeba považovat za splněnou tehdy, když osoby dotčené tímto rozhodnutím mají i bez obdržení údajů chráněných obchodním tajemstvím k dispozici metodu výpočtu použitou Jednotným výborem a informace dostatečné k tomu, aby v podstatě pochopily, jakým způsobem byla při výpočtu jejich příspěvku předem zohledněna jejich individuální situace vzhledem k situaci všech ostatních dotyčných institucí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 122).
156 V takovém případě mají totiž tyto osoby možnost ověřit, zda byl jejich příspěvek předem stanoven svévolně bez ohledu na to, jaká je jejich skutečná ekonomická situace, nebo za použití nevěrohodných údajů o zbytku finančního sektoru. Uvedené osoby tak mohou pochopit důvody rozhodnutí, jímž se stanoví jejich příspěvek předem, a posoudit, zda je účelné podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek, takže požadovat po Jednotném výboru, aby sdělil každou číselnou hodnotu, o kterou se opírá výpočet příspěvku každé dotyčné instituce, by bylo nepřiměřené (rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 123).
157 Z výše uvedeného vyplývá, že Jednotný výbor není zejména povinen poskytnout instituci údaje, které by jí umožnily úplně ověřit správnost hodnoty multiplikátoru pro úpravu příspěvku, neboť takové ověření by předpokládalo dostupnost údajů, na které se vztahuje obchodní tajemství týkající se ekonomické situace každé z ostatních dotyčných institucí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 135).
158 Jednotný výbor musí naopak v kolektivní a anonymizované formě zveřejnit nebo sdělit dotyčným institucím informace týkající se těchto institucí použité pro výpočet tohoto příspěvku, pokud lze tyto informace sdělit bez porušení obchodního tajemství (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 166).
159 Mezi informace, které v této souvislosti musí instituce obdržet, patří zejména mezní hodnoty každého intervalu a s nimi souvisejících ukazatelů, na jejichž základě byl příspěvek předem uložený institucím upraven v poměru k jejich rizikovému profilu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 167).
160 Argumenty žalobkyně uvedené v rámci druhého žalobního důvodu je tedy třeba zkoumat z hlediska těchto úvah.
b) K první části, týkající se odůvodnění určení roční cílové úrovně
161 Podle žalobkyně není napadené rozhodnutí řádně odůvodněno, pokud jde o určení roční cílové úrovně. Zejména není jasné, proč Jednotný výbor s ohledem na hospodářské dopady pandemie covidu-19 na bankovní sektor nepoužil nižší roční cílovou úroveň, tak jako tomu bylo v předchozích letech.
162 Žalobkyně uvádí, že se Jednotný výbor v tomto ohledu omezil na stereotypní a obecná tvrzení, jakož i na výčet ukazatelů rizika, které je třeba zohlednit při stanovení roční cílové úrovně, aniž vysvětlil, jak tyto ukazatele vyhodnotil. Zejména nevysvětlil, jakým způsobem posoudil případné procyklické účinky příspěvků předem na finanční situaci institucí a důsledky tohoto posouzení na určení roční cílové úrovně.
163 Podle žalobkyně jí proto napadené rozhodnutí neumožňuje posoudit, zda stanovení roční cílové úrovně ve výši jedné osminy z 1,35 % namísto 1 % průměrné hodnoty pojištěných vkladů v roce 2020 splňuje požadavek použitelné právní úpravy, podle které roční cílová úroveň nesmí překročit jednu osminu konečné cílové úrovně.
164 Jednotný výbor namítá, že s ohledem na prospektivní a vyčerpávající povahu výpočtu konečné cílové úrovně musí nutně vycházet z určitých předpokladů a svých odborných znalostí, aby mohl na každé příspěvkové období provést prognózy při stanovení této úrovně. Z bodů 43 až 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí kromě toho vyplývá, že Jednotný výbor ve své analýze fáze hospodářského cyklu a potenciálních procyklických účinků, které mohly mít příspěvky předem na finanční situaci institucí, náležitě zohlednil pandemii covidu-19.
165 Podle jeho názoru žalobkyně také opomíjí dynamickou povahu konečné cílové úrovně, která vyplývá ze skutečnosti, že součet pojištěných vkladů použitý jako referenční hodnota na konci počátečního období bude z povahy věci znám až ke dni 31. prosince 2023 a před tímto datem jej lze pouze předvídat. V tomto ohledu je napadené rozhodnutí dostatečně odůvodněno i bez výslovného uvedení přesné výše konečné cílové úrovně. Z tohoto rozhodnutí totiž vyplývá, že se od dubna roku 2021 měly pojištěné vklady až do konce počátečního období nadále zvyšovat. Žalobkyni tedy musí být jasné, že stanovení roční cílové úrovně ve výši jedné osminy z 1 % průměrné hodnoty vkladů pojištěných v roce 2020 by neumožnilo dodržet požadavek stanovený v čl. 69 odst. 1 nařízení č. 806/2014, jímž je dosáhnout na konci počátečního období konečné cílové úrovně ve výši nejméně 1 % pojištěných vkladů.
166 Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 69 odst. 1 nařízení č. 806/2014 musí dostupné finanční prostředky v Jednotném fondu pro řešení krizí dosáhnout do konce počátečního období konečné cílové úrovně, která odpovídá nejméně 1 % hodnoty pojištěných vkladů všech úvěrových institucí povolených na území všech zúčastněných členských států.
167 Podle čl. 69 odst. 2 nařízení č. 806/2014 se příspěvky předem musí během počátečního období rozdělit co nejrovnoměrněji v čase, dokud není dosaženo konečné cílové úrovně uvedené v bodě 166 výše, přitom se však náležitě zohlední fáze hospodářského cyklu a dopad, který mohou mít procyklické příspěvky na finanční situaci institucí.
168 Článek 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014 upřesňuje, že příspěvky, které mají každoročně uhradit všechny instituce povolené na území všech zúčastněných členských států, nepřekročí 12,5 % konečné cílové úrovně.
169 Pokud jde o způsob výpočtu příspěvků předem, čl. 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 stanoví, že Jednotný výbor stanoví jejich výši na základě roční cílové úrovně, přičemž zohlední konečnou cílovou úroveň, a na základě čtvrtletně počítané průměrné hodnoty vkladů pojištěných v předchozím roce všemi institucemi povolenými na území všech zúčastněných členských států.
170 Stejně tak podle článku 4 prováděcího nařízení 2015/81 Jednotný výbor vypočítá příspěvek předem pro každou instituci na základě roční cílové úrovně, která musí být stanovena podle konečné cílové úrovně a v souladu s metodikou stanovenou v nařízení v přenesené pravomoci 2015/63.
171 V projednávané věci, jak vyplývá z bodu 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí, stanovil Jednotný výbor pro příspěvkové období 2021 roční cílovou úroveň ve výši 11 287 677 212,56 eura.
172 V bodech 36 a 37 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor v podstatě vysvětlil, že roční cílová úroveň musí být určena na základě analýzy vývoje pojištěných vkladů v předchozích letech, veškerého relevantního vývoje hospodářské situace a na základě analýzy ukazatelů týkajících se fáze hospodářského cyklu a dopadů procyklických příspěvků na finanční situaci institucí. Následně Jednotný výbor považoval za vhodné stanovit koeficient, který vycházel z této analýzy a z finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí (dále jen „koeficient“). Tento koeficient pak použil na jednu osminu průměrné hodnoty vkladů pojištěných v roce 2020, aby získal roční cílovou úroveň.
173 Jednotný výbor popsal postup pro stanovení koeficientu v bodech 38 až 47 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
174 V bodě 38 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor konstatoval nepřetržitý vzestupný trend pojištěných vkladů u všech institucí zúčastněných členských států. Konkrétně činila čtvrtletně vypočtená průměrná výše těchto vkladů pro rok 2020 6,689 bilionů eur.
175 V bodech 40 a 41 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor předložil prognózu vývoje pojištěných vkladů pro zbývající tři roky počátečního období, tedy od roku 2021 do roku 2023. Odhadoval, že se roční míry nárůstu pojištěných vkladů do konce počátečního období budou pohybovat mezi 4 % a 7 %.
176 V bodech 42 až 45 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor předložil vyhodnocení fáze hospodářského cyklu a potenciálního procyklického účinku, který by příspěvky předem mohly mít na finanční situaci institucí. Za tímto účelem uvedl, že zohlednil několik ukazatelů, jako je prognóza Komise týkající se růstu hrubého domácího produktu a prognózy Evropské centrální banky (ECB) v tomto ohledu nebo úvěrový tok soukromého sektoru vyjádřený jako procentní podíl hrubého domácího produktu.
177 V bodě 46 odůvodnění tohoto rozhodnutí dospěl Jednotný výbor k závěru, že i když lze důvodně očekávat další růst pojištěných vkladů v bankovní unii, tempo tohoto růstu bude nižší než v roce 2020. V této souvislosti Jednotný výbor v bodě 47 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že ohledně míry růstu pojištěných vkladů v nadcházejících letech až do roku 2023 zaujal „konzervativní přístup“.
178 S ohledem na tyto úvahy stanovil Jednotný výbor v bodě 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí hodnotu koeficientu na 1,35 %. Poté vypočítal výši roční cílové úrovně vynásobením průměrné výše vkladů pojištěných v roce 2020 tímto koeficientem a výsledek tohoto výpočtu vydělil osmi podle následujícího matematického vzorce stanoveného v bodě 48 odůvodnění uvedeného rozhodnutí:
„Úroveň0 [výše roční cílové úrovně] = Celková výše pojištěných vkladů2020 * 0,0135 * ⅛ = 11 287 677 212,56 EUR“.
179 Na jednání však Jednotný výbor uvedl, že roční cílovou úroveň pro příspěvkové období 2021 stanovil následovně.
180 Zaprvé Jednotný výbor stanovil na základě výhledové analýzy výši pojištěných vkladů všech institucí povolených na území všech zúčastněných členských států, předpokládanou ke konci počátečního období, na přibližně 7,5 bilionů eur. K této částce dospěl na základě zohlednění průměrné hodnoty pojištěných vkladů v roce 2020, a sice 6,689 bilionů eur, roční míry růstu pojištěných vkladů ve výši 4 %, jakož i počtu příspěvkových období zbývajících do konce počátečního období, v daném případě tří příspěvkových období.
181 Zadruhé v souladu s čl. 69 odst. 1 nařízení č. 806/2014 vypočetl Jednotný výbor 1 % z těchto 7,5 bilionů eur, aby získal odhadovanou výši konečné cílové úrovně, které má být dosaženo k 31. prosinci 2023, tedy přibližně 75 miliard eur.
182 Zatřetí Jednotný výbor od této částky odečetl finanční zdroje, které měl Jednotný fond pro řešení krizí již k dispozici v roce 2021, tj. přibližně 42 miliard eur, a získal tak částku, kterou zbývalo vybrat během zbývajících příspěvkových období do konce počátečního období, tedy od roku 2021 do roku 2023. Tato částka činila přibližně 33 miliard eur.
183 Začtvrté tuto posledně uvedenou částku vydělil třemi, aby ji rovnoměrně rozdělil mezi uvedená tři zbývající příspěvková období. Roční cílová úroveň pro příspěvkové období 2021 byla tedy stanovena ve výši uvedené v bodě 171 výše, tj. přibližně 11,287 miliard eur.
184 Jednotný výbor na jednání rovněž uvedl, že zveřejnil informace, z nichž vycházela metoda popsaná v bodech 180 až 183 výše a které žalobkyni umožnily pochopit metodu, na základě které byla stanovena roční cílová úroveň. Konkrétně upřesnil, že v květnu roku 2021, tedy po přijetí napadeného rozhodnutí, ale před podáním projednávané žaloby, zveřejnil na svých internetových stránkách informativní přehled nazvaný „Fact Sheet 2021“ (dále jen „informativní přehled“), který uváděl odhadovanou výši konečné cílové úrovně. Jednotný výbor rovněž uvedl, že výši finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí bylo možné zjistit i z jeho internetových stránek, jakož i z dalších veřejných zdrojů, a to dlouho před přijetím napadeného rozhodnutí.
185 Za účelem posouzení, zda Jednotný výbor splnil svou povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o určení roční cílové úrovně, je třeba nejprve připomenout, že neexistence či nedostatek odůvodnění představuje nepominutelný důvod, který unijní soud může nebo dokonce musí zkoumat i bez návrhu (viz rozsudek ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další C‑89/08 P, EU:C:2009:742, bod 34 a citovaná judikatura). Tribunál tedy může, ba dokonce musí zohlednit i jiné nedostatky odůvodnění než ty, na které poukazuje žalobkyně, a to zejména tehdy, když se projeví v průběhu řízení.
186 Za tímto účelem byli účastníci řízení během ústní části řízení vyslechnuti ohledně všech případných nedostatků odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o stanovení roční cílové úrovně. Na základě celé řady výslovných dotazů Jednotný výbor především popsal v jednotlivých fázích metodu, kterou skutečně použil pro určení roční cílové úrovně na příspěvkové období 2021, jež byla popsána v bodech 180 až 183 výše
187 Pokud jde dále o obsah povinnosti uvést odůvodnění, z judikatury vyplývá, že odůvodnění rozhodnutí přijatého unijním orgánem nebo unijní institucí musí být zejména bez vnitřních rozporů, aby se zúčastněné strany mohly seznámit se skutečnými důvody tohoto rozhodnutí za účelem obrany svých práv před příslušným soudem a aby tento soud mohl provést přezkum (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 P, EU:C:2008:392, bod 169 a citovaná judikatura; ze dne 22. září 2005, Suproco v. Komise, T‑101/03, EU:T:2005:336, body 20 a 45 až 47, a ze dne 16. prosince 2015, Řecko v. Komise, T‑241/13, EU:T:2015:982, bod 56).
188 Stejně tak, pokud autor napadeného rozhodnutí poskytne v průběhu řízení před unijním soudem určitá vysvětlení ohledně důvodů tohoto rozhodnutí, musí být tato vysvětlení soudržná s úvahami uvedenými v tomto rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. září 2005, Suproco v. Komise, T‑101/03, EU:T:2005:336, body 45 až 47, a ze dne 13. prosince 2016, Printeos a další v. Komise, T‑95/15, EU:T:2016:722, body 54 a 55).
189 Pokud totiž úvahy uvedené v napadeném rozhodnutí nejsou soudržné s vysvětleními podanými během soudního řízení, neplní odůvodnění dotčeného rozhodnutí funkce připomenuté v bodech 148 a 149 výše. Taková nesoudržnost konkrétně brání zaprvé zúčastněným stranám seznámit se před podáním žaloby se skutečnými důvody napadeného rozhodnutí a připravit si ve vztahu k těmto důvodům svou obhajobu a zadruhé unijnímu soudu zjistit důvody, které sloužily jako skutečný právní podklad pro toto rozhodnutí, a přezkoumat jejich soulad s použitelnými pravidly.
190 Konečně je třeba připomenout, že pokud Jednotný výbor přijme rozhodnutí, kterým se stanoví příspěvky předem, musí dotyčným institucím sdělit metodu výpočtu těchto příspěvků (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 122).
191 Totéž musí platit pro metodu určení roční cílové úrovně, jelikož tato výše má v systematice takového rozhodnutí zásadní význam. Jak totiž vyplývá z článku 4 prováděcího nařízení 2015/81, způsob výpočtu příspěvků předem spočívá v rozdělení uvedené částky mezi všechny dotyčné instituce, takže její zvýšení nebo snížení vede k odpovídajícímu zvýšení nebo snížení příspěvku předem každé z těchto institucí.
192 Z výše uvedeného vyplývá, že ačkoli je Jednotný výbor povinen vysvětlit institucím prostřednictvím napadeného rozhodnutí metodu určení roční cílové úrovně, musí být tato vysvětlení soudržná s vysvětleními poskytnutými Jednotným výborem v průběhu soudního řízení a týkat se skutečně použité metody.
193 V projednávané věci tomu tak ovšem není.
194 Nejprve je totiž třeba poukázat na to, že napadené rozhodnutí v bodě 48 odůvodnění uvedlo matematický vzorec, který údajně sloužil jako základ pro určení roční cílové úrovně. Je však zřejmé, že tento vzorec nezahrnuje prvky metody, kterou Jednotný výbor skutečně použil a která byla popsána na jednání. Jak totiž vyplývá z bodů 180 až 183 výše, Jednotný výbor dospěl v rámci této metody k výši roční cílové úrovně tím, že od konečné cílové úrovně odečetl finanční prostředky dostupné v Jednotném fondu pro řešení krizí, aby vypočetl částku, kterou zbývalo vybrat do konce počátečního období, a tuto částku vydělil třemi. Tyto dvě fáze výpočtu nejsou přitom v uvedeném matematickém vzorci vyjádřeny.
195 Tento závěr nemůže být navíc zpochybněn tvrzením Jednotného výboru, že v květnu 2021 zveřejnil informativní přehled, který obsahoval rozpětí uvádějící případné výše konečné cílové úrovně, a na svých internetových stránkách výši finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí. Nezávisle na otázce, zda žalobkyně tyto částky skutečně znala, nebyly totiž tyto částky takové povahy, aby jí umožnily rozpoznat, že Jednotný výbor obě operace uvedené v bodě 194 výše skutečně použil, zvláště když se o nich nezmiňuje ani matematický vzorec stanovený v bodě 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
196 Podobnými nesoudržnostmi je stižen i způsob, jakým byl stanoven koeficient ve výši 1,35 %, přestože mu v matematickém vzorci uvedeném v bodě 178 výše náleží prvořadá úloha. Tento koeficient by totiž mohl být chápán v tom smyslu, že je kromě jiných parametrů založen na předpokládaném růstu pojištěných vkladů během zbývajících let počátečního období. Jak přitom uznal Jednotný výbor na jednání, tento koeficient byl stanoven tak, aby mohl odůvodnit výsledek výpočtu výše roční cílové úrovně, tedy poté, co Jednotný výbor tuto částku vypočítal ve čtyřech etapách uvedených v bodech 180 až 183 výše, zejména vydělením částky vyplývající z odečtení finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí od konečné cílové úrovně třemi. Tento postup však z napadeného rozhodnutí nijak nevyplývá.
197 Navíc je třeba připomenout, že podle informativního přehledu se výše odhadované konečné cílové úrovně pohybovala v rozpětí mezi 70 a 75 miliardami eur. Toto rozpětí přitom zjevně nesouhlasí s rozpětím míry růstu pojištěných vkladů mezi 4 % a 7 %, uvedeným v bodě 41 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jednotný výbor totiž na jednání uvedl, že pro účely určení roční cílové úrovně zohlednil míru růstu pojištěných vkladů ve výši 4 % – což byla nejnižší sazba posledně uvedeného rozpětí – a že tak dospěl k odhadované konečné cílové úrovni 75 miliard eur, která představuje nejvyšší hodnotu prvně uvedeného rozpětí. Ukazuje se tak, že mezi těmito dvěma rozpětími existuje nesoulad. Zaprvé totiž rozpětí týkající se míry vývoje pojištěných vkladů zahrnuje i hodnoty vyšší než 4 %, jejichž použití by však vedlo k vyšší odhadované konečné cílové úrovni, než jsou hodnoty zahrnuté v rozpětí týkajícím se této cílové úrovně. Zadruhé je pro žalobkyni nemožné pochopit, proč Jednotný výbor zahrnul do rozpětí týkajícího se uvedené cílové úrovně částky, které jsou nižší než 75 miliard eur. K jejímu dosažení by totiž bylo nezbytné použít sazbu, která je nižší než 4 %, avšak není zahrnuta v rozpětí týkajícím se míry růstu pojištěných vkladů. Za těchto podmínek nebyla žalobkyně schopna určit způsob, jakým Jednotný výbor použil rozpětí týkající se míry vývoje těchto vkladů, aby vypočetl odhadovanou konečnou cílovou úroveň.
198 Z toho vyplývá, že pokud jde o určení roční cílové úrovně, metoda skutečně použitá Jednotným výborem, kterou popsal na jednání, neodpovídá metodě popsané v napadeném rozhodnutí, takže ani instituce, ani Tribunál nemohly na základě napadeného rozhodnutí identifikovat skutečné důvody pro stanovení této cílové úrovně.
199 S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí je stiženo vadami odůvodnění, pokud jde o určení roční cílové úrovně.
200 První části druhého žalobního důvodu je tedy třeba vyhovět. S ohledem na právní a hospodářský význam projednávané věci je však v zájmu řádného výkonu spravedlnosti pokračovat v posouzení ostatních žalobních důvodů.
[omissis]
c) Ke třetí části, týkající se odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o nepoužití některých ukazatelů rizika
212 Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí neobsahuje dostatečné odůvodnění ohledně nepoužití některých ukazatelů rizika pro účely výpočtu příspěvků předem na příspěvkové období 2021.
213 Jednotný výbor totiž podle žalobkyně v tomto rozhodnutí nepoužil čtyři ukazatele rizika a dílčí ukazatele rizika, které však nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 stanoví pro účely stanovení příspěvků předem, a sice „ukazatel čistého stabilního financování“ (dále jen „ukazatel NSFR“), ukazatel „kapitál a způsobilé závazky, které instituce drží nad rámec minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky“ (dále jen „ukazatel MREL“), a dílčí ukazatele „složitost“ a „způsobilost k řešení krize“.
214 Podle názoru žalobkyně není možné vzhledem k nedostatku informací zjistit, v jakém rozsahu mělo nepoužití uvedených ukazatelů a dílčích ukazatelů rizika pozitivní nebo negativní dopad na příspěvek předem, který má hradit žalobkyně. V každém případě není jasný důvod, proč by taková instituce, jako je žalobkyně, měla být sankcionována za to, že jiná instituce neposkytla určité údaje požadovaným způsobem, což vedlo k tomu, že nebyly použity příslušné ukazatele a dílčí ukazatele rizika.
215 Jednotný výbor s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
216 Nejprve je třeba uvést, že čl. 20 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 stanoví, že „[p]okud informace vyžadované v souvislosti s některým ukazatelem podle přílohy II [tohoto nařízení v přenesené pravomoci] nejsou pro daný referenční rok zahrnuty do použitelných požadavků na oznamování orgánům dohledu uvedených v článku 14 [uvedeného nařízení v přenesené pravomoci], daný ukazatel rizika se nepoužije, dokud nezačne být daný požadavek na oznamování orgánům dohledu použitelný“.
217 V projednávané věci Jednotný výbor v bodech 21 až 29 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že nepoužil ukazatele NSFR a MREL ani dílčí ukazatele „složitost“ a „způsobilost k řešení krize“ z důvodu, že v okamžiku přijetí tohoto rozhodnutí nebyly informace požadované ohledně těchto ukazatelů rizika a dílčích ukazatelů rizika k dispozici v harmonizované podobě pro všechny instituce.
218 Pokud jde konkrétně o ukazatel NSFR, Jednotný výbor uvedl, že „v [Unii] není používána žádná harmonizovaná závazná norma týkající se NSFR, takže není schopen určit ukazatele na vnitrostátní úrovni“. Pokud jde o ukazatel MREL, Jednotný výbor upřesnil, že „vzhledem k tomu, že požadavky týkající se MREL jsou jako celek zaváděny postupně, nemá k dispozici údaje, které by mu umožnily použít tento ukazatel u každé instituce přispívající do [Jednotného fondu pro řešení krizí]“. Stran dílčích ukazatelů rizika „složitost“ a „způsobilost k řešení krize“ Jednotný výbor uvedl, že „údaje požadované pro [tyto dílčí ukazatele] nejsou k dispozici v harmonizované podobě za referenční rok 2019 pro všechny instituce zúčastněných členských států“.
219 Takové odůvodnění umožňuje žalobkyni pochopit důvody, proč Jednotný výbor nepoužil dotyčné ukazatele rizika a dílčí ukazatele rizika, takže splňuje požadavky stanovené judikaturou citovanou v bodech 148 a 149 výše.
220 Kromě toho i ze samotného znění čl. 20 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 vyplývá, že toto ustanovení neumožňuje Jednotnému výboru zohlednit dopady nepoužití ukazatele rizika na výši příspěvku předem každé instituce. Žalobkyně proto nemůže Jednotnému výboru vytýkat, že takové úvahy v napadeném rozhodnutí neuvedl.
221 Třetí část druhého žalobního důvodu je proto třeba zamítnout.
d) Ke čtvrté části, týkající se odůvodnění napadeného rozhodnutí ohledně některých diskrečních rozhodnutí Jednotného výboru, která učinil při stanovení parametrů výpočtu příspěvků předem
222 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné, jelikož neupřesňuje způsob, jakým Jednotný výbor využil prostoru pro uvážení, který mu byl svěřen nařízením v přenesené pravomoci 2015/63 a týká se několika hledisek výpočtu příspěvků předem.
223 Jednotný výbor má podle žalobkyně zejména široký prostor pro uvážení při stanovení výše neodvolatelných platebních příslibů a důvody, proč omezil podíl neodvolatelných platebních příslibů na 15 % výše individuálních příspěvků předem dotyčných institucí, nejsou jasné.
224 Podle žalobkyně navíc z čl. 6 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 a z bodů 94 až 101, 106, 108 a 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Jednotný výbor má prostor pro uvážení při stanovení dodatečných ukazatelů rizika a při přepočtu jednotlivých ukazatelů rizika v případě nepoužití některých z těchto ukazatelů. V tomto ohledu není podle jejího názoru právní rámec dostatečně jasný ohledně metody výpočtu příspěvků předem a kritérií, která jsou relevantní pro tuto metodu.
225 Jednotný výbor s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
226 V tomto ohledu je třeba uvést, že Jednotný výbor v bodech 145 až 153 odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně popsal důvody, proč omezil použití neodvolatelných platebních příslibů na 15 % výše individuálních příspěvků předem dotyčných institucí. Žalobkyně přitom neupřesnila, v čem jsou tato vysvětlení nedostatečná k pochopení důvodů, které Jednotný výbor vedly k takovému omezení. Argumenty žalobkyně tedy neobsahují žádnou skutečnost, která by mohla prokázat, že napadené rozhodnutí je v tomto ohledu nedostatečně odůvodněno.
227 Totéž platí pro dodatečné ukazatele rizika, přepočty jednotlivých ukazatelů rizika, jakož i další hlediska výpočtu zmíněná žalobkyní. Jednotný výbor totiž v bodech 98 až 101 odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesnil způsob, jakým definoval ukazatele rizika a dílčí ukazatele rizika použité v rámci souboru ukazatelů rizik IV. Rovněž uvedl v bodech 20 až 29 a 94 až 96 odůvodnění napadeného rozhodnutí důvody, proč považoval za nezbytné nepoužít některé ukazatele rizika (viz body 217 a 218 výše) a provést přepočet jednotlivých ukazatelů rizika, které z toho vyplývalo. A konečně Jednotný výbor v bodech 108 a 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí popsal způsob, jakým přepočítal hrubé ukazatele rizika v souladu s oddílem „Krok 3“ přílohy I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, a způsob, jakým u každého ukazatele rizika použil záporné či kladné znaménko v souladu oddílem „Krok 4“ přílohy I tohoto nařízení v přenesené pravomoci. Žalobkyně přitom nevysvětlila, proč důvody obsažené ve výše uvedených bodech odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou dostatečné.
228 A konečně žalobkyně tvrdí, že nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 není dostatečně jasné, pokud jde o metodu výpočtu příspěvků předem a kritéria, která jsou relevantní pro tuto metodu. I kdyby tato výtka mohla být chápána v tom smyslu, že jejím prostřednictvím žalobkyně namítá protiprávnost článků 4 až 7 a 9, jakož i přílohy I tohoto nařízení v přenesené pravomoci, nevysvětluje, v čem spočívá protiprávnost těchto ustanovení. V tomto ohledu nepostačuje nijak nepodložené tvrzení žalobkyně, že uvedené nařízení v přenesené pravomoci přiznává Jednotnému výboru značný prostor pro uvážení, samo o sobě ke zpochybnění legality uvedených ustanovení.
229 Za těchto podmínek je třeba čtvrtou část druhého žalobního důvodu zamítnout.
e) K páté části, týkající se odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o další hlediska výpočtu příspěvku předem hrazeného žalobkyní
230 Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s povinností uvést odůvodnění, neboť způsob, jakým Jednotný výbor vypočetl její příspěvek předem, není transparentní a srozumitelný.
231 Jednotný výbor s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
1) K údajné nesrozumitelnosti a neověřitelnosti výpočtu příspěvků předem
232 Zaprvé žalobkyně tvrdí, že se napadené rozhodnutí omezuje na obecné úvahy o metodě shromažďování údajů a výpočtu příspěvků předem. Znění tohoto rozhodnutí neobsahuje tedy žádný prvek související s konkrétním výpočtem příspěvku předem hrazeného žalobkyní. Žalobkyně konkrétně poukazuje na to, že přílohy uvedeného rozhodnutí obsahují pouze konečné výsledky, což činí výpočet tohoto příspěvku nesrozumitelným a neověřitelným. Údaje obsažené v těchto přílohách jsou ostatně irelevantní, neboť nejsou průkazné a nemají žádnou vypovídací a důkazní hodnotu z důvodu nevysvětlitelných výkyvů některých hodnot mezi jednotlivými roky. Tribunál a vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize nejsou proto schopny přezkoumat výpočet provedený Jednotným výborem. Orgán pro dohled nad finančními službami tak ve výměru neodůvodnil výpočet příspěvku předem, ale pouze odkázal na napadené rozhodnutí. Podle tvrzení žalobkyně taktéž potvrdil, že sám tomuto rozhodnutí nerozumí.
233 Jak bylo v této souvislosti uvedeno v bodě 15 výše, příloha I napadeného rozhodnutí obsahuje individuální výkaz žalobkyně, který obsahuje nejen společné údaje stanovené Jednotným výborem sečtením nebo kombinací údajů všech institucí, ale také všechny individuální údaje žalobkyně použité při výpočtu jejího příspěvku předem, jako je výše jejího základního ročního příspěvku, hodnoty jejích ukazatelů rizika, jakož i její zařazení do příslušných intervalů v závislosti na těchto hodnotách. Kromě toho z přílohy II tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně byla informována o počtu intervalů příslušejících ke každému ukazateli rizika, jakož i o mezních hodnotách těchto intervalů. V souladu s judikaturou citovanou v bodě 159 výše byla tedy žalobkyně zejména s ohledem na údaje obsažené v příloze I uvedeného rozhodnutí ve spojení s údaji uvedenými v příloze II téhož rozhodnutí s to ověřit, zda byla zařazena do správných intervalů ve vztahu ke všem ostatním institucím.
234 To platí tím spíše, že Jednotný výbor poskytl žalobkyni před přijetím napadeného rozhodnutí nástroj pro výpočet příspěvků předem, aby mohla dopředu vypočítat svůj příspěvek předem. Tento nástroj obsahoval zaprvé algoritmy použité Jednotným výborem k provedení předběžných výpočtů a zadruhé společné údaje stanovené Jednotným výborem sečtením nebo kombinací individuálních údajů všech dotyčných institucí. Žalobkyně tak mohla zadáním svých individuálních údajů do příslušných políček uvedeného nástroje vypočítat v jednotlivých fázích svůj individuální příspěvek předem v souladu s předběžnými výpočty příspěvků předem na příspěvkové období 2021 provedenými Jednotným výborem.
235 Je pravda, že pokud jde o údaje ostatních institucí použité Jednotným výborem v rámci kroků k výpočtu příspěvků předem, které jsou popsány v příloze I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 a týkají se „diskretizace ukazatelů“ (krok 2), „uvedení přiřazeného znaménka“ (krok 4) a „výpoč[tu] ročních příspěvků“ (krok 6), obsahují přílohy I a II napadeného rozhodnutí pouze společné údaje stanovené Jednotným výborem sečtením nebo kombinací individuálních údajů všech dotyčných institucí. Z judikatury citované v bodě 157 výše však vyplývá, že Jednotný výbor není povinen poskytnout institucím úplný výpočet použitý k získání těchto společných údajů, jelikož by to předpokládalo zpřístupnění údajů, na které se vztahuje obchodní tajemství a které se týkají ekonomické situace jednotlivých ostatních dotyčných institucí.
236 A konečně nemůže obstát tvrzení žalobkyně, podle kterého údaje obsažené v přílohách napadeného rozhodnutí postrádají jakoukoliv „vypovídací a důkazní hodnotu“ z důvodu údajně nesrozumitelných výkyvů u některých hodnot mezi jednotlivými roky. Pouhá skutečnost, že některé hodnoty, které jsou získány sečtením nebo kombinací údajů velkého počtu institucí, se mohou v jednotlivých letech lišit, nemůže totiž zpochybnit věrohodnost všech údajů uvedených v přílohách I a II napadeného rozhodnutí u dotyčných institucí.
237 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že výpočet jejího základního ročního příspěvku a jejího multiplikátoru pro úpravu příspěvku je nesrozumitelný. Hodnota tohoto multiplikátoru je podle jejího názoru příliš vysoká navzdory jejímu vynikajícímu mezinárodnímu ratingu, jejímu rizikovému profilu, který je lepší než průměr dotyčných institucí, a navzdory relativně méně složitému modelu podnikání. Žalobkyně konkrétně uvádí, že není schopna pochopit důvody, proč je výše jejího multiplikátoru pro úpravu příspěvku vypočítaná na vnitrostátním základě vysoká [důvěrné](2).
238 V tomto ohledu je třeba uvést, že hodnota multiplikátoru pro úpravu příspěvku vyplývá z výpočtu, který je založen na metodě popsané v příloze I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 a je podrobně popsán v bodech 93 až 121 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i v individuálním výkazu žalobkyně, který je součástí přílohy I tohoto rozhodnutí. Žalobkyně přitom nepředložila Tribunálu žádný konkrétní důkaz k prokázání nesrozumitelnosti nebo nekonzistentnosti této metody a údajů obsažených v uvedených bodech odůvodnění napadeného rozhodnutí nebo v individuálním výkazu.
239 Každopádně vzhledem k tomu, že ukazatele rizika, které jsou podrobně popsány v bodech 93 až 100 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jsou váženy v rámci každého ze čtyř souborů rizik a že i tyto čtyři soubory rizik jsou váženy, mají některé ukazatele rizika nižší váhu pro výsledek výpočtu multiplikátoru pro úpravu příspěvku než ostatní. [důvěrné] Za těchto podmínek žalobkyně neprávem tvrdí, že hodnota jejího multiplikátoru pro úpravu příspěvku je nevysvětlitelně vysoká.
240 Zatřetí má žalobkyně za to, že napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, neboť neumožňuje pochopit, proč se její příspěvek předem na příspěvkové období 2021 zvýšil o [důvěrné] oproti příspěvkovému období 2020, když se výše pojištěných vkladů v Rakousku zvýšila pouze o 5,08 %, částka pojištěných vkladů žalobkyně vzrostla pouze o [důvěrné], indexy úpravy rizika žalobkyně se zvýšily pouze o [důvěrné], konečná výše příspěvků předem pro celou bankovní unii vzrostla pouze o 13 % a když obchodní činnost žalobkyně zůstala stejná.
241 V tomto ohledu z judikatury citované v bodě 149 výše vyplývá, že odůvodnění unijního aktu nemusí uvádět všechny relevantní skutkové a právní okolnosti. Konkrétně povinnost Jednotného výboru uvést odůvodnění nejde tak daleko, aby mu ukládala povinnost odůvodňovat, proč se příspěvek předem zvýšil oproti předchozímu roku.
242 Ze systematiky metody výpočtu příspěvků předem navíc vyplývá, že jejich výše závisí mimo jiné na výši pojištěných vkladů všech institucí povolených na území všech zúčastněných členských států, jakož i na rizikovém profilu všech těchto institucí. Na rozdíl od toho, co podle všeho tvrdí žalobkyně, není tedy zvýšení jejího příspěvku předem z jednoho roku na druhý nutně úměrné zvýšení pojištěných vkladů v Rakousku, jejích pojištěných vkladů nebo jejího multiplikátoru pro úpravu příspěvku.
243 Za těchto podmínek nelze přesné důvody, jež vedly ke zvýšení příspěvku předem, který má hradit žalobkyně, navzdory okolnostem, na něž poukázala, považovat za informace, bez nichž by nebylo možné pochopit, jakým způsobem byla zohledněna její individuální situace pro účely výpočtu jejího příspěvku předem ve smyslu judikatury citované v bodech 150 až 159 výše.
244 Začtvrté žalobkyně tvrdí, že přiřazení institucí do intervalů je nesrozumitelné a vede ke značným zkreslením, jakož i chybným výsledkům. Zejména není uveden důvod, proč nebyl do každého intervalu v rámci ukazatele rizika „pákový poměr“ přiřazen stejný počet institucí. Rozdělení institucí do intervalů je rovněž nesrozumitelné u ukazatele rizika „aktiva vážená v závislosti na tržním riziku, vydělená kmenovým kapitálem tier 1“, který je součástí souboru ukazatelů rizik IV, neboť instituce nejsou ani rozděleny do tohoto intervalu rovnoměrným a odůvodnitelným způsobem. Totéž platí pro další ukazatele rizika, jako je ukazatel „aktiva vážená v závislosti na tržním riziku vydělená celkovými aktivy“. Podle žalobkyně není tedy možné s konečnou platností posoudit, zda Jednotný výbor správně vymezil intervaly a rozdělil instituce do těchto intervalů, a zda zařazení žalobkyně odpovídá skutečnosti.
245 Konkrétně měl Jednotný výbor podle tvrzení žalobkyně zpřístupnit, a to případně v anonymizované podobě, údaje každé instituce použité pro výpočet hrubých ukazatelů, aby žalobkyně mohla ověřit, zda instituce, které poskytly srovnatelné údaje, byly zařazeny do podobných intervalů.
246 Pokud jde v tomto ohledu nejprve o odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se skutečnosti, že do každého intervalu u ukazatele rizika „pákový poměr“ nebyl přiřazen stejný počet institucí, je třeba uvést, že Jednotný výbor v bodě 106 odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně vysvětlil důvody takového rozdělení, když uvedl, že cílem tohoto rozdělení bylo zabránit tomu, aby instituce, které vykazují stejnou hodnotu u hrubého ukazatele rizika, byly přiřazeny do rozdílných intervalů, takže instituce se stejnou hodnotou u tohoto ukazatele byly přiřazeny do téhož intervalu, což mohlo vést k tomu, že byl do každého intervalu přiřazen rozdílný počet institucí.
247 Dále s ohledem na judikaturu citovanou v bodech 150 až 159 výše žalobkyně neprávem tvrdí, že jí měl Jednotný výbor umožnit, aby v plném rozsahu ověřila určení počtu intervalů a přiřazení institucí do těchto intervalů, neboť takový přístup by znamenal, že by žalobkyni byly sděleny údaje ostatních institucí, na které se vztahuje obchodní tajemství.
248 V tomto ohledu je třeba dodat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, není Jednotný výbor povinen zpřístupnit u každé dotyčné instituce všechny údaje, které mu byly poskytnuty, ani její přiřazení do jednotlivých intervalů v rámci každého ukazatele rizika, a to tím, že pouze nahradí název každé instituce pseudonymem. Jak totiž Jednotný výbor vysvětlil, aniž mu bylo v tomto bodě vážně oponováno, takový postup nemůže zaručit, že instituce nebudou moci být na základě takto sdělených údajů identifikovány. Nelze fakticky vyloučit, že některé instituce, a to i v pseudonymizované podobě, mohou být přesto identifikovány na základě individuálních údajů, které již byly zveřejněny, zejména v případě velkých institucí a členských států, v nichž působí pouze několik institucí.
249 Kromě toho výtky žalobkyně ohledně dalších údajných zkreslení při rozdělování do intervalů v rámci jednotlivých souborů rizik, i za předpokladu, že jsou přípustné s ohledem na judikaturu citovanou v bodech 27 až 30 výše, se týkají věcné otázky a nikoli odůvodnění napadeného rozhodnutí.
2) K neposkytnutí individuálních údajů ostatních institucí
250 Žalobkyně tvrdí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné, jelikož neobsahuje individuální údaje ostatních institucí, bez kterých nemůže přezkoumat výpočet svého příspěvku předem. Údaje vykázané institucemi v souladu s přílohou II nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 nejsou ve skutečnosti důvěrnými údaji, neboť jsou veřejně přístupné nebo vyplývají ze zveřejněných informací, jako jsou zprávy o činnosti těchto institucí.
251 Jednotný výbor podle názoru žalobkyně nepřistoupil k pečlivému nastolení rovnováhy mezi povinností uvést odůvodnění a požadavkem ochrany obchodního tajemství například stanovením vhodného postupu pro nahlížení do spisů, který by umožnil úplné zpřístupnění údajů použitých při výpočtu příspěvků předem. Žalobkyně proto vyzvala Tribunál, aby požádal Jednotný výbor o předložení všech dokumentů relevantních pro tento výpočet.
252 V replice žalobkyně uvádí, že Jednotný výbor nedodržel požadavky na povinnost uvést odůvodnění vymezené Soudním dvorem v rozsudku ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB (C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601), neboť jí neposkytl všechny prvky výpočtu jejího příspěvku předem, které mohl poskytnout bez porušení obchodního tajemství. V tomto ohledu má žalobkyně za to, že prvky, které musí Jednotný výbor zpřístupnit, nevymezil Soudní dvůr taxativně.
253 Podle tvrzení žalobkyně musí Jednotný výbor nejprve doložit důvěrnou povahu každého údaje, který nezpřístupnil a je nezbytný k ověření výpočtu příspěvků předem.
254 Pokud jde dále o ochranu obchodního tajemství, u některých údajů, které Jednotný výbor nesdělil, neexistuje podle žalobkyně žádné riziko poškození zájmů dotyčných institucí vyplývající z jejich předání. Tak je tomu podle ní například v případě multiplikátorů pro úpravu příspěvku každé instituce.
255 Kromě toho údaje, z nichž vychází výpočet příspěvků předem na příspěvkové období 2021, pocházejí z roku 2019, tedy téměř tři roky před přijetím napadeného rozhodnutí, takže pozbyly jakoukoli důvěrnou povahu. Údaje vykázané institucemi totiž rok od roku značně kolísají, a z tohoto důvodu nemají praktický význam pro posouzení ekonomické situace institucí.
256 A konečně měly být podle názoru žalobkyně každopádně zpřístupněny údaje, které neumožňují identifikovat instituce, včetně všech souhrnných údajů použitých v jednotlivých fázích výpočtu příspěvků předem. Jednotný výbor mohl zejména sdělit celkové závazky každé instituce, jakož i její multiplikátor pro úpravu příspěvku, a to výmazem názvu dotyčné instituce, aniž by zveřejnil důvěrné údaje. Instituce mohly tímto způsobem provést porovnání s jinými institucemi podobné velikosti, aby posoudily, zda úprava příspěvku podle rizikového profilu odpovídá jejich skutečné ekonomické situaci, a ověřily přiřazení institucí do intervalů.
257 V bodě 88 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor uvedl, že „obchodní tajemství institucí – tj. veškeré informace týkající se obchodní činnosti institucí, které by v případě zpřístupnění konkurentovi nebo širší veřejnosti mohly vážně poškodit zájmy institucí – je považováno za důvěrné informace“. Dodal, že „[v] rámci výpočtu příspěvků předem […] jsou individuální informace poskytnuté institucemi prostřednictvím formulářů pro vykazování údajů […], z nichž [výbor] vychází při výpočtu jejich příspěvku předem, považovány za obchodní tajemství“.
258 Jednotný výbor navíc v bodech 90 až 92 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že má zakázáno „zveřejnit datové body každé instituce, které tvoří základ pro výpočty v [uvedeném rozhodnutí]“, avšak je oprávněn „zveřejnit agregované a společné datové body, jelikož jsou tyto údaje uvedeny v souhrnné podobě“. Instituce tak měly podle uvedeného rozhodnutí k dispozici „zcela transparentní výpočet jejich [základního ročního příspěvku] a multiplikátoru pro úpravu příspěvků“ v jednotlivých etapách výpočtu tohoto příspěvku, které se týkají „výpočtu hrubých ukazatelů“ (krok 1), „přepočtu ukazatelů“ (krok 3) a „výpočtu souhrnného ukazatele“ (krok 5). Instituce mohly získat také „společné datové body použité Jednotným výborem bez rozdílu u všech institucí, u nichž došlo k úpravě podle jejich rizikového profilu“, v etapách výpočtu týkajících se „diskretizace ukazatelů“ (krok 2), „uvedení přiřazeného znaménka“ (krok 4) a „výpočtu ročních příspěvků“ (krok 6).
259 V tomto ohledu je třeba v první řadě připomenout, že samotná zásada metody výpočtu příspěvků předem, která vyplývá ze směrnice 2014/59 a z nařízení č. 806/2014, předpokládá, že Jednotný výbor použije údaje, na které se vztahuje obchodní tajemství a které nemohou být převzaty do odůvodnění rozhodnutí o stanovení příspěvků předem (rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 114).
260 Ve druhé řadě na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, povinnost uvést odůvodnění nevyžaduje, aby Jednotný výbor v napadeném rozhodnutí uvedl podrobné úvahy dokládající důvěrnou povahu každé kategorie údajů poskytnutých institucemi.
261 Jak totiž vyplývá z judikatury citované v bodě 149 výše, není požadováno, aby odůvodnění určitého aktu upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast, a zejména na zájem, jejž mohou mít osoby, kterým je akt určen, na poskytnutí vysvětlení.
262 Zaprvé z úvah uvedených v bodě 88 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Jednotný výbor měl za to, že se na veškeré údaje vykázané každou institucí vztahuje v plném rozsahu obchodní tajemství, neboť zpřístupnění těchto údajů konkurentovi nebo širší veřejnosti by mohlo vážně poškodit zájmy dotyčné instituce.
263 Zadruhé vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla vlastní údaje pro účely výpočtu příspěvků předem v souladu s článkem 14 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, byla plně obeznámena s povahou a obecnými charakteristikami každé kategorie těchto údajů. Byla tak zejména schopna posoudit, v jakém rozsahu může každá z těchto kategorií údajů zahrnovat důvěrné informace.
264 Za těchto podmínek měla žalobkyně dostatek informací k tomu, aby pochopila a případně zpochybnila důvody, proč měl Jednotný výbor za to, že se na individuální údaje ostatních institucí vztahuje obchodní tajemství. S ohledem na povahu a obecné charakteristiky každé kategorie těchto údajů mohla zejména zpochybnit závěry Jednotného výboru obsažené v bodě 88 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle nichž jsou uvedené údaje tajné a jejich zveřejnění by mohlo vážně poškodit zájmy dotyčné instituce. Měla tedy k dispozici všechny informace nezbytné k tomu, aby mohla zpochybnit dodržení požadavků Jednotným výborem, stanovených Soudním dvorem ohledně nastolení rovnováhy mezi povinností uvést odůvodnění a zásadou ochrany obchodního tajemství, které jsou připomenuty v bodech 155, 158 a 159 výše.
265 Zatřetí důkazy, které žalobkyně předložila Tribunálu, nepostačují k prokázání, že individuální údaje institucí nejsou ve skutečnosti důvěrnými údaji, neboť jsou veřejně dostupné.
266 V tomto ohledu žalobkyně na podporu svého tvrzení uvedla, že velký počet údajů sdělených institucemi je zpřístupněn během zátěžových testů zveřejněných Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA), a to například „údaje o kapitálu (kapitál, vlastní kapitál, poměr kmenového kapitálu atd.), míra zadlužení, jakož i různé částky rizikové pozice (úvěrové riziko, sekuritizace, tržní riziko, provozní riziko atd.)“. Kromě toho provádí EBA podle tvrzení žalobkyně na unijní úrovni roční studie transparentnosti, v jejichž rámci tento orgán zveřejňuje mimo jiné „podrobné údaje o každé instituci týkající se jejího postavení na trhu, výši rizikových pozic [nebo] poměry kmenových kapitálů“.
267 Je však třeba poznamenat, že zátěžový test, který EBA provedl v roce 2018 na úrovni Unie, a roční studie transparentnosti, na něž poukazuje žalobkyně, se týkají pouze omezeného počtu institucí, jakož i malého počtu údajů, které jsou mnohem méně početné, než byly údaje sdělené v rámci výpočtu příspěvků předem, což žalobkyně ostatně na jednání uznala. Žalobkyně tedy neprokázala, že se údaje zveřejněné v rámci činností EBA týkají všech institucí, které mají povinnost platit příspěvky předem.
268 Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že roční studie transparentnosti uvedené v bodě 267 výše měly doplnit zveřejnění údajů samotnými institucemi zejména na základě článků 431 až 455 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2013, L 176, s. 1), jakož i článku 106 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. 2013, L 176, s. 338). V tomto ohledu přitom žalobkyně pouze odkázala na tato ustanovení, aniž vysvětlila, jaké konkrétní individuální údaje institucí použité při výpočtu příspěvků předem musely být na základě těchto ustanovení v době přijetí napadeného rozhodnutí veřejně dostupné.
269 Žalobkyně navíc netvrdila, natož aby prokázala, že všechny údaje použité pro určení alespoň jednoho ukazatele rizika, jehož výpočet vyžaduje kombinaci několika kategorií údajů, byly v době přijetí napadeného rozhodnutí veřejně dostupné.
270 Začtvrté skutečnost, že se údaje použité pro výpočet příspěvků předem na příspěvkové období 2021 vztahují k roku 2019, neznamená, že se již na ně v době přijetí napadeného rozhodnutí nevztahovalo obchodní tajemství. Stejně tak není prokázáno, že zpřístupnění, prostřednictvím napadeného rozhodnutí, veškerých údajů vykázaných každou institucí nemohlo pouze v důsledku uplynutí času porušit obchodní tajemství. V tomto ohledu neumožňuje pouhá okolnost, že tyto údaje podléhají meziročním výkyvům, prokázat, že uvedené údaje pozbyly před přijetím napadeného rozhodnutí důvěrnou povahu.
271 Kromě toho je pravda, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že informace, které mohly být v určité době obchodním tajemstvím a jejich stáří je pět a více let, jsou v důsledku uplynutí času v zásadě považovány za historické a z tohoto důvodu pozbyly své tajné povahy, ledaže výjimečně účastník, který tuto povahu uplatňuje, prokáže, že navzdory svému stáří tyto informace stále představují zásadní znaky jeho obchodního postavení nebo postavení třetích osob (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 19. června 2018, Baumeister, C‑15/16, EU:C:2018:464, bod 54 a citovaná judikatura). Údaje použité pro výpočet příspěvků předem na příspěvkové období 2021 však byly v době přijetí napadeného rozhodnutí staré méně než tři roky.
272 Zapáté stran tvrzení žalobkyně, že Jednotný výbor měl v anonymizované formě zpřístupnit hodnoty multiplikátoru pro úpravu příspěvku a celkových závazků každé instituce, z judikatury citované v bodech 150 až 159 výše vyplývá, že Jednotný výbor je povinen poskytnout dotyčné instituci ohledně údajů ostatních institucí dostatečné informace, které jí umožní pochopit, jakým způsobem byla pro účely výpočtu jejího příspěvku předem zohledněna její individuální situace ve vztahu k situaci všech ostatních institucí. Konkrétně musí Jednotný výbor zveřejnit nebo sdělit uvedené instituci v kolektivní a anonymizované formě informace týkající se institucí, které byly použity pro výpočet tohoto příspěvku, lze-li tyto informace sdělit bez porušení obchodního tajemství.
273 Bez ohledu na otázku, zda v době přijetí napadeného rozhodnutí byly hodnoty celkových závazků a multiplikátoru pro úpravu příspěvku každé instituce předmětem obchodního tajemství, je třeba poznamenat, že celkové závazky každé instituce představují údaj nezbytný pro první fázi výpočtu příspěvků předem, a sice pro určení základního ročního příspěvku v souladu s čl. 70 odst. 2 druhým pododstavcem písm. a) nařízení č. 806/2014, přičemž tento příspěvek musí být následně upraven podle rizikového profilu každé instituce na základě dalších individuálních údajů institucí. Dále je nutno uvést, že multiplikátor pro úpravu příspěvku je mezitímní hodnotou, která je výsledkem několika etap výpočtu příspěvků předem a zahrnuje všechny ukazatele rizika, které Jednotný výbor při tomto výpočtu používá. Tento multiplikátor tedy představuje celkový rizikový profil každé instituce, který je založen na všech ukazatelích rizika a nemá navíc žádnou přímou souvislost s výší celkových závazků instituce.
274 Za těchto podmínek by zveřejnění hodnot celkových závazků a multiplikátoru pro úpravu příspěvku každé instituce neumožnilo bez zpřístupnění všech ostatních individuálních údajů institucí dosáhnout cíle sledovaného žalobkyní, kterým je provedení porovnání mezi její situací a situací ostatních institucí podobné velikosti za účelem ověření výpočtu jejího základního ročního příspěvku upraveného v závislosti na jejím rizikovém profilu. Stejně tak by na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, neumožnilo zveřejnění pouze těchto hodnot ověřit přiřazení institucí do intervalů.
275 Proto nelze hodnotu multiplikátoru pro úpravu příspěvku a celkové závazky každé instituce považovat za skutečnosti, bez nichž instituce v zásadě nemohou pochopit, jakým způsobem byla zohledněna jejich individuální situace ve vztahu k situaci všech ostatních dotyčných institucí.
276 S ohledem na výše uvedené je třeba odmítnout argument žalobkyně, že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno, neboť neuvádí individuální údaje ostatních institucí, které umožňují ověřit výpočet jejího příspěvku předem.
3) K rozdílům mezi zúčastněnými členskými státy, pokud jde o poměr mezi složkou celkové výše příspěvků předem institucí členského státu vypočtenou na vnitrostátním základě a složkou této částky vypočtenou na unijním základě
277 Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí neodůvodňuje, pokud jde o celkovou výši příspěvků předem všech institucí povolených na území každého zúčastněného členského státu, rozdíly mezi těmito členskými státy ohledně poměru mezi složkou této částky vypočtenou na vnitrostátním základě a složkou uvedené částky vypočtenou na unijním základě. U některých z těchto členských států je totiž složka v rámci vnitrostátního základu v různé míře vyšší než složka v rámci unijního základu, a u jiných států je tomu naopak. Analýza souhrnných hodnot umožňuje navíc podle názoru žalobkyně předpokládat, že některé členské státy financují převážnou část příspěvků vypočtených na unijním základě.
278 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Jednotný výbor v bodě 60 odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil, že „[p]ři výpočtu části ročních příspěvků spadající do vnitrostátního základu […] byla cílová úroveň použitá pro tento výpočet stanovena na vnitrostátním základě pouze s přihlédnutím k pojištěným vkladům úvěrových institucí povolených na území dotyčného zúčastněného členského státu“, zatímco údaje institucí povolených na území ostatních zúčastněných členských států zohledněny nebyly.
279 Naproti tomu podle bodu 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí „[s]e pro výpočet části ročních příspěvků [spadající do unijního základu] […] roční cílová úroveň stanoví na základě pojištěných vkladů všech úvěrových institucí se sídlem v zúčastněných členských státech“.
280 Z toho vyplývá, že rozdíly a výkyvy, na které poukazuje žalobkyně, lze vysvětlit okolností, že výpočet příspěvků předem na vnitrostátním základě a výpočet těchto příspěvků na unijním základě jsou založeny na odlišných údajích. Za těchto podmínek nejde povinnost Jednotného výboru uvést odůvodnění tak daleko, že by vyžadovala, aby více vysvětlil rozdíly mezi výpočtem příspěvků na vnitrostátním základě a výpočtem příspěvků na unijním základě.
4) K odůvodnění týkajícímu se oprav údajů ostatních institucí
281 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že napadené rozhodnutí neumožňuje institucím ověřit dopad oprav údajů ostatních institucí na výpočet příspěvků předem na příspěvkové období 2021, neboť Jednotný výbor nezveřejňuje mimo jiné počet institucí, které sdělily údaje, jež byly následně opraveny, ani dopady, které tyto opravy měly na výši příspěvků předem. V tomto ohledu jsou výpočty Jednotného výboru náchylné k chybám. Některé instituce totiž podle žalobkyně dokonce uvedly, že „patrně“ sdělily nesprávné údaje, což by znamenalo, že výpočet Jednotného výboru je založen na chybných údajích. I když případné opravy mohou být zohledněny a posteriori v následujícím příspěvkovém období, instituce nejsou podle tvrzení žalobkyně o takových opravách a jejich důvodech informovány, což zvyšuje neprůhlednost a neověřitelnost výpočtů příspěvků předem. Rozdíl mezi výší těchto příspěvků vypočtenou na příspěvkové období 2021 a upravenou pro instituce, nad nimiž je nově vykonáván dohled, na jedné straně, a konečnou výší těchto příspěvků po odečtení příspěvků stanovených na příspěvkové období 2015 a úprav vyplývajících z přepracování a revizí údajů, na straně druhé, není tedy podle žalobkyně transparentní.
282 V tomto ohledu z judikatury citované v bodech 150 až 159 výše vyplývá, že napadené rozhodnutí nemusí nutně obsahovat všechny prvky, které jeho adresátovi umožní ověřit správnost výpočtu jeho příspěvku předem. Sdělení oprav provedených a posteriori, které se týkají jiných institucí, nebo důvodů těchto oprav by přitom znamenalo, že žalobkyni budou sděleny údaje ostatních institucí, na které se vztahuje obchodní tajemství.
283 Pokud jde dále o skutečnost, že v napadeném rozhodnutí chybí informace o počtu institucí dotčených uvedenými opravami, žalobkyně nevysvětlila, v čem by pro ni byla taková informace nezbytná k tomu, aby pochopila, jakým způsobem Jednotný výbor zohlednil její individuální situaci pro účely výpočtu jejího příspěvku předem na příspěvkové období 2021.
284 Argumenty ohledně údajné náchylnosti k chybám při výpočtu příspěvků předem, jakož i použití nesprávných údajů Jednotným výborem se týkají věcné otázky, a nikoli odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobkyně navíc Tribunálu nepředložila žádnou konkrétní skutečnost, která by mu umožnila zkoumat tyto argumenty z věcného hlediska.
285 Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba pátou část druhého žalobního důvodu zamítnout.
f) Závěry ke druhému žalobnímu důvodu
286 S ohledem na výše uvedené musí být první části druhého žalobního důvodu vyhověno a druhá až pátá část tohoto žalobního důvodu musí být zamítnuty.
2. Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 41 odst. 1 a odst. 2 písm. a) Listiny z důvodu nedodržení práva být vyslechnut
287 Žalobkyně tvrdí, že při konzultačním postupu provedeném Jednotným výborem před přijetím napadeného rozhodnutí nebylo dodrženo její právo být vyslechnuta zakotvené v čl. 41 odst. 1 a odst. 2 písm. a) Listiny, neboť jí nebylo umožněno účinně se vyjádřit k výpočtu jejího příspěvku předem.
288 Doba dvou týdnů, během které probíhal uvedený postup, totiž podle jejího tvrzení nepostačuje k vyjádření se k návrhu napadeného rozhodnutí a souhrnným statistikám, jakož i k jejich ověření a analýze, a to zvláště proto, že sdělené údaje nejsou dostatečné k ověření postupu výpočtu a výše příspěvku předem, který má hradit žalobkyně. V tomto ohledu nebyly podle žalobkyně zpřístupněny údaje jednotlivých institucí sloužící jako základ pro výpočet společných údajů, které jsou rozhodující pro přiřazení každé instituce do intervalů, a tedy pro roztřídění institucí podle každého ukazatele rizika. Jednotný výbor tedy žalobkyni neumožnil vyjádřit se k věcným a právním otázkám, které jsou relevantní pro její příspěvek předem, ani ověřit správnost tohoto příspěvku. Kromě toho žalobkyně uvádí, že jí Jednotný výbor sice poskytl před přijetím napadeného rozhodnutí interaktivní nástroj pro výpočet příspěvků předem, avšak ani tento nástroj neumožňuje institucím posoudit, zda je úprava u nich provedená v závislosti na rizikovém profilu věrohodná ve srovnání se všemi ostatními institucemi, a zda byla jejich ekonomická situace vyhodnocena správně.
289 Konzultační postup byl navíc podle názoru žalobkyně veden čistě formálním způsobem, což dokládá zejména skutečnost, že Jednotný výbor nezohlednil žádnou z připomínek předložených institucemi. Pochybnosti vyjádřené některými institucemi Jednotný výbor opakovaně odmítl s poukazem na právní rámec a odůvodnění napadeného rozhodnutí.
290 Výše uvedené vady jsou podle žalobkyně o to závažnější, že Jednotný výbor má při stanovování příspěvků předem značný prostor pro uvážení, takže dodržení práva být vyslechnut je obzvláště důležité.
291 Jednotný výbor s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
292 Právo být vyslechnut zakotvené v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny zaručuje každému možnost účelným a účinným způsobem vyjádřit své stanovisko v průběhu správního řízení před přijetím každého rozhodnutí, které by se mohlo nepříznivě dotknout jeho zájmů (viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2012, M., C‑277/11, EU:C:2012:744, bod 87 a citovaná judikatura).
293 V projednávané věci provedl Jednotný výbor před přijetím napadeného rozhodnutí ve dnech 5. až 19. března 2021 konzultační postup, v jehož rámci předal dotyčným institucím návrh napadeného rozhodnutí a vyzval je, aby se prostřednictvím internetového formuláře vyjádřily k jeho obsahu.
294 Jednotný výbor předal dotyčným institucím také následující dokumenty:
– interaktivní nástroj pro výpočet, který jim umožňoval vypočítat své příspěvky předem na příspěvkové období 2021 na základě výsledků jeho průběžných výpočtů;
– své stanovisko SRB/ES/2021/13 ze dne 3. března 2021 o předběžném výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí na příspěvkové období 2021 a o zahájení konzultací s institucemi;
– dokument nazvaný „Souhrnné statistiky“, který obsahuje v souhrnné a kolektivní formě statistiky výpočtů týkající se všech institucí;
– pokyny ke způsobu výpočtu příspěvků předem na příspěvkové období 2021 za pomoci nástroje pro výpočet.
295 V této souvislosti zaprvé z judikatury citované v bodech 150 až 159 výše vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, nebyl Jednotný výbor povinen poskytnout jí veškeré dokumenty a údaje týkající se každé instituce, aby jí umožnil plně ověřit správnost výpočtu jejího příspěvku předem. Jednotný výbor nebyl konkrétně povinen poskytnout jí dokumenty, které obsahovaly individuální údaje ostatních institucí a na které se vztahovalo obchodní tajemství.
296 Zadruhé žalobkyně zejména nezpochybnila, že byla informována o metodice výpočtu příspěvku předem na příspěvkové období 2021, jakož i o předběžném výsledku jejího příspěvku předem, který měla uhradit, takže byla s to vyplnit formulář poskytnutý Jednotným výborem a účelně se vyjádřit k jednotlivým fázím tohoto výpočtu.
297 Za těchto podmínek nic nenasvědčuje tomu, že by žalobkyně neměla přístup k prvkům, které tvořily základ pro výpočet jejího příspěvku předem a které jí byl Jednotný výbor povinen sdělit.
298 Žalobkyně měla také možnost se k těmto prvkům vyjádřit prostřednictvím internetového formuláře uvedeného v bodě 293 výše. Mohla se tedy vyjádřit k diskrečním rozhodnutím, která Jednotný výbor učinil v rámci výpočtu jejího příspěvku předem, jako je určení roční cílové úrovně nebo stanovení některých ukazatelů rizika v rámci souboru ukazatelů rizik IV, a byla schopna předběžně vypočítat svůj příspěvek předem za použití nástroje pro výpočet poskytnutého Jednotným výborem.
299 V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že formulář určený k tomu, aby dotčené osoby mohly sdělit své stanovisko příslušnému orgánu, jim v zásadě umožňuje zevrubně se vyjádřit ke skutečnostem, které příslušný orgán musí zohlednit, a považují-li to za užitečné, uvést další informace nebo vyjádřit jiné stanovisko než to, které již uplatnily u příslušného orgánu (obdobně viz rozsudek ze dne 9. února 2017, M, C‑560/14, EU:C:2017:101, body 39 a 40).
300 Tak tomu je v projednávané věci.
301 V rámci konzultačního postupu vyzval totiž Jednotný výbor instituce, aby zaprvé předložily připomínky ke třinácti předem stanoveným tématům, což jim umožnilo vyjádřit se k několika hlediskům výpočtu příspěvků předem, včetně metody a výsledků tohoto výpočtu. Zadruhé v rámci tématu č. 14 mohly instituce vznést jakékoli další otázky, které považovaly za relevantní pro výpočet příspěvku předem na příspěvkové období 2021 a které již nebyly zahrnuty do předem stanovených témat. Žalobkyně měla tedy možnost předložit připomínky ke každému prvku uvedeného výpočtu nebo postupu jeho provedení.
302 Pokud jde dále o lhůtu stanovenou pro předložení připomínek v rámci konzultačního postupu, která v projednávané věci činila dva týdny, je třeba zaprvé uvést, že žalobkyně nevysvětlila, nakolik bylo touto lhůtou porušeno její právo být vyslechnuta. V tomto ohledu se omezila na tvrzení, že je „utopické“ předpokládat, že návrh rozhodnutí a souhrnné statistiky mohou být ověřeny a analyzovány v tak krátkém čase, aniž odkázala na konkrétní aspekty těchto dokumentů nebo na praktické obtíže, které by jí bránily předložit ve stanovené lhůtě připomínky k takovým prvkům tvořícím základ výpočtu jejího příspěvku předem, jako jsou prvky uvedené v bodech 296 a 298 výše. Jedinou konkrétní skutečností, kterou žalobkyně v této souvislosti zmínila, je ta, že údaje poskytnuté Jednotným výborem nebyly dostatečné k ověření postupu výpočtu a výše jejího příspěvku předem. Jak přitom bylo konstatováno v bodech 295 až 297 výše, nebylo prokázáno, že Jednotný výbor byl povinen předat žalobkyni jiné dokumenty než ty, které jsou uvedeny v bodě 294 výše, takže tato skutečnost neumožňuje prokázat, že dvoutýdenní lhůta byla z hlediska práva být vyslechnut nedostatečná.
303 Zadruhé je třeba uvést, že žalobkyně je povinna platit příspěvky předem od roku 2016, takže příspěvkové období 2021 je šestým obdobím, jehož se účastní. Z toho vyplývá, že během konzultačního postupu, který vedl Jednotný výbor, již dobře znala postup výpočtu těchto příspěvků. Vzhledem k neexistenci zvláštních okolností uplatňovaných žalobkyní nenasvědčuje za těchto podmínek nic tomu, že by lhůta stanovená pro předložení připomínek byla nedostatečná.
304 Pokud jde konečně o odpovědi Jednotného výboru na připomínky předložené institucemi, žalobkyně neuvedla žádné konkrétní připomínky, na které by Jednotný výbor neodpověděl.
305 Kromě toho pouhá skutečnost, že se Jednotný výbor nakonec rozhodl nezměnit napadené rozhodnutí oproti návrhu rozhodnutí, který sdělil institucím, aby vyhověl jejich připomínkám, neumožňuje prokázat, že při konzultačním postupu bylo porušeno právo žalobkyně být vyslechnuta. V souladu s tím, co již Tribunál rozhodl (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. března 2015, Slovenská pošta v. Komise, T‑556/08, nezveřejněný, EU:T:2015:189, bod 89), totiž taková okolnost svědčí o nesouhlasu s opodstatněností posouzení Jednotného výboru, avšak nemůže představovat porušení práva těchto institucí být vyslechnuty.
306 Argumenty žalobkyně tedy neumožňují prokázat, že neměla možnost účelně a účinně vyjádřit své stanovisko ke všem skutkovým nebo právním okolnostem, které tvoří základ napadeného rozhodnutí.
307 S ohledem na výše uvedené je třeba třetí žalobní důvod zamítnout.
[omissis]
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) SRB/ES/2021/22 ze dne 14. dubna 2021 o výpočtu příspěvků předem na rok 2021 do Jednotného fondu pro řešení krizí se zrušuje v rozsahu, v němž se týká Hypo Vorarlberg Bank AG.
2) Účinky rozhodnutí SRB/ES/2021/22 zůstávají v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká Hypo Vorarlberg Bank, zachovány do doby, než v přiměřené lhůtě, která nepřesáhne šest měsíců ode dne vyhlášení tohoto rozsudku, vstoupí v platnost nové rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí, kterým se stanoví příspěvek této instituce předem do Jednotného fondu pro řešení krizí na rok 2021.
3) Jednotný výbor pro řešení krizí ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Hypo Vorarlberg Bank.
4) Evropský parlament a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 24. ledna 2024.
Podpisy