ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
6. září 2013(*)
„Dumping – Dovoz některých mastných alkoholů a jejich směsí pocházejících z Indie, Indonésie a Malajsie – Požadavek na úpravu měnového přepočtu – Důkazní břemeno – Újma – Konečné antidumpingové clo“
Ve věci T‑6/12,
Godrej Industries Ltd, se sídlem v Bombaji (Indie),
VVF Ltd, se sídlem v Bombaji,
zastoupené B. Servaisem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené J.-P. Hixem, jako zmocněncem, ve spolupráci s G. Berrischem a A. Polcynem, advokáty,
žalované,
podporované
Sasol Olefins & Surfactants GmbH, se sídlem v Hamburku (Německo),
Sasol Germany GmbH, se sídlem v Hamburku,
zastoupenými V. Akritidisem, advokátem, a J. Beckem, solicitor,
a
Evropskou komisí, zastoupenou M. Françou a A. Stobiecka-Kuik, jako zmocněnci,
vedlejšími účastnicemi řízení,
jejímž předmětem je žaloba na zrušení prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1138/2011 ze dne 8. listopadu 2011 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla z dovozu některých mastných alkoholů a jejich směsí pocházejících z Indie, Indonésie a Malajsie (Úř. věst. L 293, s. 1),
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení I. Pelikánová, předsedkyně, K. Jürimäe a M. van der Woude (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: S. Spryropoulos, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 24. dubna 2013,
vydává tento
Rozsudek(1)
[omissis]
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
10 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 5. ledna 2012 podaly žalobkyně projednávanou žalobu.
11 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 24. února 2012 podala Komise návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Rady.
12 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 28. března 2012 podaly Sasol Olefins & Surfactants GmbH a Sasol Germany GmbH (dále jen společně „Sasol“) návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Rady.
13 Usnesením předsedkyně čtvrtého senátu Tribunálu ze dne 19. dubna 2012 bylo povoleno vedlejší účastenství Komise.
14 Usnesením předsedkyně čtvrtého senátu Tribunálu ze dne 4. června 2012 bylo povoleno vedlejší účastenství Sasol.
15 Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:
– zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž se jich týká;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
16 Rada, podporovaná Komisí a Sasol, navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.
[omissis]
K druhému žalobnímu důvodu, který se týká zahrnutí prodejů žalobkyň Cognis do výpočtu rozpětí újmy
59 Na podporu druhého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě uvádějí tři výtky. Žalobkyně zaprvé tvrdí, že došlo k porušení čl. 3 odst. 6 a 7 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51, oprava nařízení Úř. věst. 2010 L 7, s. 22, dále jen „základní nařízení“). Uvádějí, že jejich prodeje Cognis měly být vyloučeny z analýzy újmy a že skutečnost, že si výrobní odvětví samo přivodilo údajnou újmu, v každém případě brání zjištění příčinné souvislosti mezi dumpingovými dovozy a újmou ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení. Kdyby byla údajná újma prokázána, muselo by na ni být nahlíženo jako na újmu způsobenou „jinými činiteli“ ve smyslu čl. 3 odst. 7 základního nařízení, jak tomu bylo v některých dřívějších rozhodnutích Komise a Rady. Uvedené prodeje měly být rovněž vyloučeny z výpočtu rozpětí újmy. Žalobkyně zadruhé tvrdí, že došlo k porušení čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Žalobkyně se s ohledem na skutečnost, že prodeje Cognis nebyly vyloučeny z příčinné souvislosti, domnívají, že Komise a Rada neprovedly objektivní přezkum ani nepodložily své stanovení újmy skutečnými důkazy. Zatřetí žalobkyně tvrdí, že došlo i k porušení čl. 9 odst. 4 základního nařízení, jelikož Rada nevyloučila prodeje dotyčného výrobku Cognis a uložila antidumpingové clo, aniž správně posoudila rozpětí újmy.
60 Rada zpochybňuje všechny argumenty žalobkyň.
K porušení čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení
61 V tomto ohledu je nejprve třeba připomenout, že z čl. 1 odst. 1 základního nařízení vyplývá, že „[a]ntidumpingové clo může být uloženo na každý dumpingový výrobek, jehož propuštění do volného oběhu v [Unii] působí újmu“. Podle čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení se zjištění újmy musí zakládat na skutečných důkazech a zahrnovat objektivní posouzení, především posouzení objemu dumpingového dovozu.
62 Z článku 3 odst. 6 základního nařízení vyplývá, že unijní orgány musí prokázat, že dumpingový dovoz působí podstatnou újmu výrobnímu odvětví Společenství s ohledem na jeho objem a cenu. Jedná se zde o tzv. analýzu přičtení újmy. Z článku 3 odst. 7 základního nařízení rovněž vyplývá, že uvedené orgány musí jednak zkoumat všechny jiné známé činitele, které působí újmu výrobnímu odvětví Společenství ve stejnou dobu jako dumpingové dovozy, a jednak zajistit, aby újma způsobená těmito činiteli nebyla přičítána uvedeným dovozům. Jedná se zde o tzv. analýzu nepřičtení újmy.
63 Cílem čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení je tedy zajistit, aby unijní orgány oddělovaly a rozlišovaly mezi škodlivými účinky dumpingových dovozů a škodlivými účinky způsobenými jinými činiteli. Pokud by orgány neoddělovaly a neodlišovaly účinky jednotlivých činitelů újmy, nemohly by platně dospět k závěru, že dumpingové dovozy způsobily výrobnímu odvětví Společenství újmu.
64 Z judikatury dále vyplývá, že Rada a Komise mají při zjišťování újmy povinnost přezkoumat zejména to, zda je jimi předpokládaná újma důsledkem vlastního jednání výrobců z Unie (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. června 1992, Extramet Industries v. Rada, C‑358/89, Recueil, s. I‑3813, bod 16).
65 Nakonec je třeba připomenout, že čl. 4 odst. 1 písm. a) základního nařízení obsahuje následující definici výrobního odvětví Společenství: „ ,výrobním odvětvím Společenství‘ se rozumějí výrobci obdobných výrobků ve Společenství jako celek nebo ti z nich, jejichž společný výstup představuje podstatnou část celkové výroby těchto výrobků [v Unii] ve smyslu čl. 5 odst. 4, s těmito výjimkami:
a) pokud jsou někteří výrobci ve spojení s vývozci nebo dovozci nebo sami dovážejí výrobky označené za dumpingové, lze pojem ,výrobní odvětví Společenství‘ vykládat tak, že se vztahuje pouze na zbývající výrobce […].“
66 Druhý žalobní důvod je třeba zkoumat ve světle těchto úvah.
67 V tomto ohledu je třeba upřesnit, že zahrnutí výrobce, který sám dováží výrobky označené za dumpingové, do definice pojmu „výrobní odvětví Společenství“, automaticky neznamená, že jeho dovozy již nemohou být považovány za „jiné činitele“ ve smyslu čl. 3 odst. 7 základního nařízení. Z judikatury uvedené v bodě 64 výše vyplývá, že Komise a Rada mají s ohledem na výše uvedené ustanovení povinnost zohlednit veškeré jiné činitele než dumpingové dovozy, které mohou bránit zjištění příčinné souvislosti mezi dumpingovými dovozy a újmou utrpěnou výrobním odvětvím Společenství. Skutečnost, že si výrobní odvětví újmu samo přivodilo a že tato újma může být případně důsledkem nákupu uskutečněného výrobcem dumpingových výrobků v Unii ze zemí dotčených antidumpingovým šetřením, přitom je „jiným činitelem“, který musí Komise a Rada zohlednit v rámci analýzy újmy. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, však ani ze základního nařízení, ani z judikatury nevyplývá, že dovozy uskutečněné výrobcem dumpingových výrobků v Unii ze zemí dotčených šetřením nikdy nemohou být zohledněny v rámci analýzy újmy.
68 V projednávané věci z napadeného nařízení vyplývá, že Rada v bodě 61 odůvodnění napadeného nařízení skutečně zkoumala otázku, zda má být Cognis nadále zahrnuta v definici pojmu „výrobní odvětví Společenství“ navzdory jejím dovozům ze zemí dotčených šetřením, a dále v bodě 69 odůvodnění napadeného nařízení otázku, zda mají být sporné prodeje vyloučeny z analýzy újmy a výpočtu rozpětí újmy, protože veškerá údajná újma týkající se těchto nákupů by byla újmou, kterou si výrobní odvětví Unie přivodilo samo.
69 V tomto ohledu je třeba potvrdit, že se Rada nedopustila žádného nesprávného posouzení, když usoudila, že neexistovaly žádné přesvědčivé důvody pro vyloučení sporných prodejů z analýzy.
70 Zaprvé je totiž nesporné, že tyto prodeje byly dumpingové. Mohly tedy přispět ke vzniku újmy výrobnímu odvětví Společenství. I kdyby bylo konstatováno, že tuto újmu si, pokud jde o Cognis, výrobní odvětví přivodilo samo, neplatilo by to pro celé výrobní odvětví Společenství, tedy pro ostatní dovozce. Skutečnost, že Cognis vzala zpět svou stížnost, každopádně nemůže zpochybnit toto zjištění.
71 Z bodu 69 odůvodnění napadeného nařízení zadruhé vyplývá, že v době šetření byly dovozy uskutečněné Cognis způsobeny hlavně dočasným uzavřením jednoho z výrobních míst. Tyto dumpingové nákupy tedy v zásadě odpovídaly hospodářské nutnosti. Jak zdůrazňuje Rada, takové dovozy ostatně mohou nepochybně směřovat i k omezení škodlivých účinků dumpingových dovozů.
72 Z bodu 17 odůvodnění napadeného nařízení sice vyplývá, jak uvádějí žalobkyně, že Cognis dovážel výrobky od žalobkyň několik let. Sporné prodeje, které byly v době šetření malého rozsahu, však byly v předchozích letech ještě nižší. Z číselných údajů předložených Radou, které nebyly žalobkyněmi zpochybněny, totiž vyplývá, že v průběhu šetření představovaly dovozy pouze 9 až 11 % výroby Cognis, z čehož pouze 4 až 5 % dovozů pocházelo z Indie. Například v letech 2007 a 2008 představovaly dovozy pocházející z Indie méně než 1 % celkové výroby Cognis a dovozy pocházející z jiných třetích zemí představovaly přibližně 1 %. V roce 2009 představovaly prodeje žalobkyň Cognis kromě toho pouze 4,3 % celkových dovozů z Indie, resp. 5,3 % celkových dovozů ze dvou ostatních zemí, kterých se týkala šetření. Prodeje žalobkyň Cognis tedy byly v průběhu šetření z velké části dočasného charakteru.
73 Pokud jde zatřetí o dřívější rozhodnutí a nařízení Komise a Rady, která byla zmíněna žalobkyněmi na podporu jejich argumentace, postačí konstatovat, že jak v těchto věcech, tak v projednávané věci (viz bod 68 výše), Rada a Komise řádně přezkoumaly otázku, zda dovozy výrobců v Unii byly jakožto „jiné činitele“ ve smyslu čl. 3 odst. 7 základního nařízení překážkou zjištění příčinné souvislosti.
74 Za těchto okolností je třeba zamítnout všechny argumenty žalobkyň směřující k vyloučení sporných prodejů Cognis z analýzy újmy a příčinné souvislosti. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nepředložily další argumenty týkající se vyloučení uvedených prodejů z výpočtu rozpětí újmy, je třeba zamítnout argumenty žalobkyň vycházející z porušení čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení v plném rozsahu jako neopodstatněné.
[omissis]
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Godrej Industries Ltd a VVF Ltd nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie a společnostmi Sasol Olefins & Surfactants GmbH a Sasol Germany GmbH a ponesou vlastní náklady řízení.
3) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.
Pelikánová | Jürimäe | van der Woude |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. září 2013.
Podpisy.