ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(první senát)
5. června 2012
Věc F‑14/11
AW
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Vážná nemoc – Náhrada výdajů za zubní protézy – Horní mez náhrady výdajů – Námitka protiprávnosti – Legitimní očekávání“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se AW domáhá toho, aby Soud zrušil rozhodnutí Komise, v nichž stanovila horní mez náhrady výdajů za zubní náhrady, které uhradila ve prospěch své dcery, a Komisi nařídil, aby jí zaplatila náhradu škody
Rozhodnutí: Žaloba AW se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese své náklady.
Shrnutí
Úředníci – Sociální zabezpečení – Zdravotní pojištění – Léčebné výdaje – Vážná nemoc – Horní meze náhrady výdajů – Přípustnost – Podmínky
(Služební řád, čl. 72 odst. 1)
Sazbou ve výši 100 % uvedenou v čl. 72 odst. 1 služebního řádu je určena pouze maximální výše náhrady zejména v případě vážné nemoci a neznamená povinnost poskytnout účastníkům pojištění a pojištěným osobám náhradu výdajů ve výši 100 % ve všech případech. Jelikož jsou navíc zdroje společného systému zdravotního pojištění unijních orgánů omezeny na příspěvky účastníků pojištění a orgánů, přičemž jeho finanční rovnováha vyžaduje nezbytnou korelaci výdajů a příspěvků, jsou orgány v případě, že služební řád nestanoví horní meze náhrady, oprávněny tyto horní meze upravit v prováděcích pravidlech k uvedenému čl. 72 odst. 1, avšak nesmí překročit meze stanovené jejich pravomoci zásadou sociální ochrany, kterou je vedeno toto ustanovení služebního řádu. Tato zásada nezahrnuje právo pojištěné osoby požadovat náhradu léčebných výdajů v předem stanovené procentní výši těchto výdajů, a to bez ohledu na cenu požadovanou dotčeným poskytovatelem zdravotní péče.
(viz body 49 a 51)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 12. července 1991, Pincherle v. Komise, T‑110/89, bod 25; 25. února 1992, Barassi v. Komise, T‑41/90, bod 33; 26. října 1993, Reinarz v. Komise, T‑6/92 a T‑52/92, bod 74