Věc T‑493/10

(zveřejnění formou výňatků)

Persia International Bank plc

v.

Rada Evropské unie

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránu s cílem zabránit šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Nesprávné posouzení“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 6. září 2013

1.      Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Povinnost sdělit skutečnosti uplatněné v neprospěch – Rozsah

(Listina základních práv Evropské unie, článek 47; rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP a 2010/644/SZBP; nařízení Rady č. 668/2010 a č. 961/2010)

2.      Evropská unie – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Povinnost rozšířit toto opatření na subjekty vlastněné nebo ovládané takovým subjektem – Postavení vlastněného nebo ovládaného subjektu – Pouhé držení podílů – Vyloučení

[Nařízení Rady 2010/413/SZBP, čl. 20 odst. 1 písm. b); nařízení Rady č. 423/2007, čl. 7 odst. 2 písm. d); nařízení Rady č. 961/2010, čl. 16 odst. 2, a nařízení Rady č. 267/2012, čl. 23 odst. 2 písm. a)]

1.      Zásada dodržování práva na obhajobu vyžaduje, aby byly dotyčnému subjektu sděleny skutečnosti, na jejichž základě má být vůči němu vydán akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení. A dále mu musí být umožněno účelně vyjádřit stanovisko k těmto skutečnostem.

Z toho plyne, že má-li Rada v úmyslu přijmout s cílem zabránit šíření jaderných zbraní vůči určitému subjektu omezující opatření na základě skutečností poskytnutých členským státem, je povinna před přijetím uvedených opatření zajistit, že dané skutečnosti mohou být dotyčnému subjektu oznámeny včas tak, aby mohl účelně vyjádřit své stanovisko. Opožděné sdělení dokumentu, z něhož Rada vycházela při přijímání omezujících opatření vztahujících se na určitý subjekt nebo při ponechání těchto opatření v platnosti, však představuje porušení práva na obhajobu odůvodňující zrušení dříve přijatých aktů jen v případě, že se prokáže, že by dotčená omezující opatření nemohla být legitimně přijata nebo ponechána v platnosti, pokud by dokument sdělený opožděně musel být vyloučen z důkazů zohledněných v neprospěch onoho subjektu.

K poskytování důkazů je třeba poznamenat, že podle zásady dodržování práva na obhajobu není Rada povinna sdělovat jiné skutečnosti, než které jsou součástí jejího spisu.

(viz body 50–56, 84–87)

2.      Jsou-li zmrazeny finanční prostředky subjektu označeného jako subjekt podílející se na šíření jaderných zbraní, existuje nezanedbatelné riziko, že tento subjekt bude vyvolávat tlak na subjekty, které vlastní nebo ovládá nebo které mu patří, za účelem obcházení účinku opatření, která se ho týkají. Zmrazení finančních prostředků těchto subjektů, které je Rada povinna provést na základě čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2010/413 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140, čl. 16 odst. 2 nařízení č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 423/2007 a na základě čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010, je proto nezbytné a vhodné k zajištění účinnosti přijatých opatření a toho, aby tato opatření nebyla obcházena. Obdobně platí, že pokud 100 % kapitálu subjektu vlastní subjekt, který je podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 267/2012 považován za subjekt zapojený do šíření jaderných zbraní, je podmínka vlastnictví uvedená v čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2010/413 a v čl. 16 odst. 2 písm. a) nařízení č. 961/2010 splněna.

Ovšem v důsledku pouhé skutečnosti, že subjekt, který je považován za subjekt zapojený do šíření jaderných zbraní, vlastní 60 % kapitálu jiného subjektu, nelze mít podmínku „vlastnictví“ či „vlastnění“ stanovenou v čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007, v čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2010/413, v čl. 16 odst. 2 nařízení č. 961/2010 a v čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 267/2012 za splněnou. Okolnost, že subjekt, který je považován za subjekt zapojený do šíření jaderných zbraní, vlastní 60 % kapitálu jiného subjektu, tudíž neodůvodňuje sama o sobě přijetí omezujících opatření vůči tomuto jinému subjektu a jejich ponechání v platnosti.

(viz body 103, 104, 118, 119)