ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
15. května 2012
Věc T‑184/11 P
Bart Nijs
v.
Účetní dvůr Evropské unie
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Odvolání z pracovního místa se zachováním nároků na starobní důchod – Články 22a a 22b služebního řádu – Požadavek na přesnost kasačního opravného prostředku – Nový důvod – Účinná soudní ochrana – Článek 47 Listiny základních práv – Neexistence povinnosti uplatnit bez návrhu důvod vycházející z porušení přiměřené lhůty“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 13. ledna 2011, Nijs v. Účetní dvůr (F‑77/09), domáhající se zrušení tohoto rozsudku
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Bart Nijs ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Účetním dvorem Evropské unie v tomto stupni řízení.
Shrnutí
1. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod směřující proti takové části odůvodnění rozsudku, která není nezbytnou oporou jeho výroku – Irelevantní důvod
2. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum Tribunálu týkající se posouzení skutkového stavu – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení
(Článek 257 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1)
3. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Neurčení dovolávaného nesprávného právního posouzení – Nepřípustnost
[Jednací řád Tribunálu, čl. 138 odst. 1 první pododstavec písm. c)]
4. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod předložený poprvé až v řízení o kasačním opravném prostředku – Nepřípustnost
(Jednací řád Tribunálu, čl. 48 odst. 2, čl. 139 odst. 2 a článek 144)
5. Unijní právo – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Zakotvení v Evropské úmluvě o lidských právech – Zohlednění Listiny základních práv Evropské unie
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47 a čl. 52 odst. 3)
6. Unijní právo – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Soudní přezkum disciplinární sankce prováděný v plné jurisdikci
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47)
7. Úředníci – Žaloba – Důvod vycházející z údajně nepřiměřené délky disciplinárního řízení – Povinnost uplatnit takový důvod i bez návrhu – Neexistence
1. Postačuje-li některý z důvodů použitých Soudem pro veřejnou službu k odůvodnění výroku jeho rozsudku, případné vady jiného důvodu nemají každopádně na uvedený výrok žádný vliv, takže důvod kasačního opravného prostředku, který na ně poukazuje, je irelevantní a musí být zamítnut.
(viz bod 24)
Odkazy:
Soudní dvůr: 29. dubna 2004, Komise v. CAS Succhi di Frutta, C‑496/99 P, Recueil, s. I‑3801, bod 68 a citovaná judikatura
2. Podle článku 257 SFEU a čl. 11 odst. 1 přílohy I statutu Soudního dvora jsou kasační opravné prostředky k Tribunálu omezeny na právní otázky. Jedině soud prvního stupně je příslušný na jedné straně zjišťovat skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost těchto zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a na druhé straně tento skutkový stav posuzovat. Posuzování skutkových okolností soudem prvního stupně není tedy s výjimkou případu zkreslení důkazních prostředků předložených tomuto soudu právní otázkou, která by jako taková podléhala přezkumu Tribunálu. Takové zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů.
(viz bod 29)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 8. září 2008, Kerstens v. Komise, T‑222/07 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑37 a II‑B‑1‑267, body 60 až 62 a citovaná judikatura
3. Článek 21 statutu Soudního dvora stanoví, že návrh na zahájení řízení musí obsahovat stručný popis žalobních důvodů. Článek 138 odst. 1 první pododstavec písm. c) jednacího řádu Tribunálu dále stanoví, že kasační opravný prostředek musí obsahovat dovolávané právní důvody a argumenty. Z těchto ustanovení vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesně uvádět napadené části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, o které se tento návrh konkrétně opírá.
(viz bod 36)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 12. března 2008, Rossi Ferreras v. Komise, T‑107/07 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑5 a II‑B‑1‑31, bod 27 a citovaná judikatura
4. Článek 139 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že kasační opravný prostředek nesmí měnit předmět sporu před Soudem pro veřejnou službu.
Umožnit účastníku řízení, aby vznesl žalobní důvod, který nevznesl u soudu prvního stupně, poprvé až před kasačním soudem, by totiž znamenalo umožnit mu, aby předložil kasačnímu soudu, jehož pravomoc v řízení o kasačním opravném prostředku je omezena, spor v širším rozsahu než spor, který projednával soud prvního stupně. V rámci kasačního opravného prostředku je přitom pravomoc Tribunálu omezena na posouzení právního řešení důvodů projednaných u Soudu pro veřejnou službu.
(viz body 58 a 66)
Odkazy:
Soudní dvůr: 1. února 2007, Sison v. Rada, C‑266/05 P, Sb. rozh. s. I‑1233, bod 95 a citovaná judikatura
5. Zásada účinné soudní ochrany představuje obecnou zásadu unijního práva, která je v současnosti vyjádřena v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie. Ochrana poskytovaná článkem 6 odst. l Evropské úmluvy o lidských právech je tak v unijním právu zajištěna článkem 47 Listiny základních práv. Tím však není dotčena skutečnost, že podle čl. 52 odst. 3 Listiny základních práv platí, že pokud právo na účinnou soudní ochranu zakotvené v článku 47 Listiny základních práv odpovídá některému právu zaručenému Evropskou úmluvou o lidských právech, jsou smysl a rozsah tohoto práva stejné jako ty, které jim přikládá uvedená úmluva, tak jak ji vykládá Evropský soud pro lidská práva.
(viz bod 84)
Odkazy:
Soudní dvůr: 22. prosince 2010, DEB, C‑279/09, Sb. rozh. s. I‑13849, body 29 až 31; 1. března 2011, Chartry, C‑457/09, Sb. rozh. s. I‑819, bod 25; 28. července 2011, Samba Diouf, C‑69/10, Sb. rozh. s. I‑7151, bod 49
6. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že dodržování článku 47 Listiny základních práv nevylučuje, aby v řízení správní povahy uložil „trest“ nejprve správní orgán. To však předpokládá, že rozhodnutí správního orgánu, který nesplňuje podmínky tohoto článku, podléhá následné kontrole „soudního orgánu v plné jurisdikci“. Aby mohl být soudní orgán kvalifikován jako soudní orgán v plné jurisdikci, musí mít zejména pravomoc zabývat se všemi relevantními právními a skutkovými otázkami sporu, který je mu předložen, což v případě disciplinární sankce znamená, že musí mít zejména pravomoc posoudit úměrnost sankce s ohledem na porušení služebních povinností.
(viz bod 85)
Odkazy:
Evropský soud pro lidská práva: Albert a Le Compte v. Belgie, 10. února 1983, série A č. 58, bod 29; Schmautzer, Umlauft, Gradinger, Pramstaller, Palaoro a Pfarrmeier v. Rakousko, 23. října 1995, série A č. 328 A‑C a 329 A‑C, body 34, 37, 42, 39, 41 a 38 v pořadí uvedených rozsudků; Mérigaud v. Francie, č. 32976/04, 24. září 2009, bod 68
7. Unijní soud nemůže uplatnit bez návrhu důvod vycházející z údajně nepřiměřené délky disciplinárního řízení, není-li před ním tvrzeno či prokázáno, že takové porušení mělo vliv na samotný obsah konečného rozhodnutí přijatého tímto orgánem.
(viz bod 100)
Odkazy:
Soudní dvůr: 13. prosince 2000, SGA v. Komise, C‑39/00 P, Sb. rozh. s. I‑11201, body 41 až 45; 20. září 2001, Asia Motor France a další v. Komise, C‑1/01 P, Sb. rozh. s. I‑6349, body 33 až 36