ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
27. ledna 2022(*)
„Řízení o předběžné otázce – Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) – Nařízení (EU) č. 1305/2013 – Podpora pro rozvoj venkova – Článek 30 odst. 6 písm. a) – Platby v rámci sítě Natura 2000 – Kompenzace za ušlé příjmy v zemědělských a lesních oblastech – Rašeliniště – Zákaz zakládat brusnicové plantáže – Neexistence kompenzace – Listina základních práv Evropské unie – Článek 17 – Právo na vlastnictví“
Ve věci C‑234/20,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Augstākā tiesa (Senāts) (Nejvyšší soud, Lotyšsko) ze dne 3. června 2020, došlým Soudnímu dvoru dne 4. června 2020, v řízení
„Sātiņi-S“ SIA,
za přítomnosti:
Lauku atbalsta dienests,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení A. Prechal, předsedkyně druhého senátu vykonávající funkci předsedkyně třetího senátu, J. Passer (zpravodaj), F. Biltgen, L. S. Rossi a N. Wahl, soudci,
generální advokát: A. Rantos,
vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 3. června 2021,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za „Sātiņi-S“ SIA A. Grigorjevsem,
– za lotyšskou vládu původně K. Pommere, V. Soņeca a V. Kalniņa, jakož i E. Bārdiņšem, poté K. Pommere a E. Bārdiņšem, jako zmocněnci,
– za Irsko M. Browne, J. Quaney a M. Lane, jakož i A. Joycem, jako zmocněnci, ve spolupráci se S. Kingston, SC, a G. Gilmore, BL,
– za Evropskou komisi původně C. Hermesem, M. Kaduczakem a I. Naglisem, poté C. Hermesem a M. Kaduczakem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 9. září 2021,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 30 odst. 1 a odst. 6 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 487 a oprava Úř. věst. 2016, L 130, s. 1), jakož i článku 17 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností „Sātiņi‑S“ SIA a Lauku atbalsta dienests (Služba pro podporu venkova, Lotyšsko) ve věci odmítnutí posledně uvedené poskytnout společnosti Sātiņi-S kompenzační platby v rámci sítě Natura 2000 z důvodu zákazu zakládat brusnicové plantáže na rašeliništích spadajících do sítě Natura 2000.
Právní rámec
Unijní právo
Směrnice o přírodních stanovištích
3 Článek 3 odst. 1 první pododstavec směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102, dále jen „směrnice o přírodních stanovištích“) stanoví:
„Pod názvem NATURA 2000 bude vytvořena spojitá evropská ekologická síť zvláštních oblastí ochrany. Tato síť složená z lokalit s přírodními stanovišti uvedenými v příloze I a stanovišti druhů uvedenými v příloze II umožní zachovat příslušné typy přírodních stanovišť a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.“
4 Článek 6 odst. 2 této směrnice stanoví:
„Členské státy přijmou vhodná opatření, aby v oblastech zvláštní ochrany vyloučily poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů ani k [druhů a] vyrušování druhů, pro něž jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice.“
Nařízení č. 1305/2013
5 Body 9 a 24 odůvodnění nařízení č. 1305/2013 uvádí:
„(9) Programy rozvoje venkova by měly určovat potřeby oblasti, jíž se týkají, a popisovat jednotnou strategii k jejich uspokojení na základě priorit [Evropské unie] v oblasti rozvoje venkova. Tato strategie by měla být založena na stanovení cílů. Je nutno zajistit provázanost mezi zjištěnými potřebami, stanovenými cíli a opatřeními, která byla k dosažení těchto cílů vybrána. Programy rozvoje venkova by měly obsahovat rovněž veškeré informace, které jsou nezbytné pro posouzení jejich souladu s požadavky tohoto nařízení.
[…]
(24) Zemědělcům a držitelům lesů by měla být i nadále poskytována podpora s cílem pomoci jim při řešení zvláštních nevýhod v dotyčných oblastech, které vyplývají z provádění [směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. 2010, L 20, s. 7) a [směrnice o přírodních stanovištích] s cílem přispívat k účinné správě lokalit sítě Natura 2000. Zemědělcům by měla být poskytována podpora s cílem pomoci jim při řešení nevýhod v oblastech povodí, které vyplývají z provádění [směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. 2000, L 327, s. 1)]. Podpora by měla být spojena se zvláštními požadavky popsanými v programu rozvoje venkova, které jdou nad rámec příslušných závazných norem a požadavků. Členské státy by rovněž měly zajistit, aby v souvislosti s platbami zemědělcům nedocházelo k dvojímu financování podle tohoto nařízení a nařízení [Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 608)]. Kromě toho by členské státy při obecném navrhování svých programů rozvoje venkova měly zohlednit zvláštní potřeby oblastí sítě Natura 2000.“
6 Článek 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice“, v odst. 1 a 2 stanoví:
„1. […]
Dále se rozumí:
[…]
c) ‚opatřením‘ soubor operací přispívajících k jedné či více prioritám Unie v oblasti rozvoje venkova;
[…]
f) ‚zemědělskou plochou‘ jakákoli plocha orné půdy, trvalých travních porostů a stálých pastvin nebo trvalých kultur, jak jsou definovány v článku 4 [nařízení č. 1307/2013];
[…]
r) ‚lesem‘ pozemek o rozloze větší než půl hektaru se stromy vyššími než pět metrů a zápojem koruny tvořícím více než 10 % nebo se stromy schopnými dosáhnout těchto limitů in situ, přičemž nezahrnuje pozemky, u nichž převažuje zemědělské nebo městské využití, s výhradou odstavce 2;
2. Členský stát nebo region si může na základě stávajícího vnitrostátního práva nebo inventárního systému zvolit uplatňování jiné definice pojmu les, než je definice podle odst. 1 písm. r). Členské státy nebo regiony uvedou toto vymezení v programu rozvoje venkova.“
7 Článek 6 uvedeného nařízení, nadepsaný „Programy pro rozvoj venkova“, v odstavci 1 stanoví:
„V členských státech působí EZFRV prostřednictvím programů rozvoje venkova. Tyto programy provádějí strategii ke splnění priorit Unie v oblasti rozvoje venkova prostřednictvím souboru opatření vymezených v hlavě III. Podpora z EZFRV se žádá pro dosažení cílů rozvoje venkova, kterých je dosahováno prostřednictvím priorit Unie.“
8 Článek 10 téhož nařízení, nadepsaný „Schvalování programů rozvoje venkova“, zní:
„1. Členské státy předloží Komisi u každého programu rozvoje venkova návrh, jenž obsahuje informace uvedené v článku 8.
2. Programy rozvoje venkova schvaluje Komise prostřednictvím prováděcího aktu.“
9 Článek 30 téhož nařízení, nadepsaný „Platby v rámci sítě Natura 2000 a podle [směrnice 2000/60]“, stanoví:
„1. Podpora v rámci tohoto opatření se poskytuje ročně na hektar zemědělské plochy nebo na hektar lesa s cílem poskytnout příjemcům kompenzaci za dodatečné náklady a ušlé příjmy v důsledku znevýhodnění v dotyčných oblastech v souvislosti s prováděním [směrnice o přírodních stanovištích], [směrnice 2009/147] a [směrnice 2000/60].
Při výpočtu podpory podle tohoto opatření odečtou členské státy částku nezbytnou k tomu, aby se vyloučilo dvojí financování postupů podle článku 43 [nařízení č. 1307/2013].
[…]
6. Pro platby jsou způsobilé tyto oblasti:
a) zemědělské a lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000 vymezené podle směrnic [o přírodních stanovištích] a [2009/147];
[…]“
Nařízení č. 1307/2013
10 Článek 4 nařízení č. 1307/2013, nadepsaný „Definice a související ustanovení“, v odstavci 1 stanoví:
„1. Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
[…]
h) ‚trvalými travními porosty a stálými pastvinami‘ (společně uvedené jako ‚trvalé travní porosty‘) půda využívaná k pěstování trav nebo jiných bylinných pícnin na přírodních (přirozený osev) nebo uměle vytvořených (umělý osev) plochách, která nebyla zahrnuta do střídání plodin v zemědělském podniku po dobu pěti a více let. Lze sem zařadit i jiné druhy jako křoviny a stromy, které mohou být spásány, pokud trávy a jiné bylinné pícniny i nadále převažují, jakož i, pokud tak členské státy rozhodnou, půdu, kterou lze spásat a která tvoří součást zavedených místních postupů v případech, kdy na plochách využívaných jako pastviny obvykle nepřevažují trávy a jiné bylinné pícniny;
[…]“
11 Článek 45 tohoto nařízení, nadepsaný „Trvalé travní porosty“, v odst. 1 prvním pododstavci stanoví:
„Členské státy určí trvalé travní porosty, které jsou environmentálně citlivé v oblastech, na které se vztahují směrnice [o přírodních stanovištích] nebo [2009/147], včetně rašelinišť a mokřadů v těchto oblastech, které vyžadují přísnou ochranu pro splnění cílů uvedených směrnic.“
Prováděcí nařízení (EU) č. 808/2014
12 Článek 10 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 808/2014 ze dne 17. července 2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1305/2013 (Úř. věst. 2014, L 227, s. 18), nadepsaný „Standardní předpoklady vícenákladů a ušlých příjmů “, zní takto:
„1. Členské státy mohou stanovit výši plateb pro opatření nebo druhy operací podle článků 28 až 31 a článků 33 a 34 [nařízení č. 1305/2013] na základě standardních předpokladů vícenákladů a ušlých příjmů.
2. Členské státy zajistí u výpočtů a odpovídajících plateb podle odstavce 1, aby:
a) obsahovaly pouze ověřitelné prvky;
b) byly založeny na hodnotách stanovených na základě náležitého odborného posouzení;
c) jasně uváděly zdroj použitých hodnot;
d) byly případně odlišeny tak, aby zohledňovaly regionální nebo místní podmínky a skutečné využití půdy;
e) neobsahovaly údaje související s investičními náklady.“
13 Část 1 přílohy I tohoto prováděcího nařízení je nadepsána „Předkládání obsahu programů rozvoje venkova“. Bod 8 této části 1 je nadepsán „Popis vybraných opatření“ a zní následovně:
„[…]
(2) Popis opatření včetně těchto prvků:
[…]
e) konkrétního popisu každého opatření a/nebo druhu operace, a to následovně:
[…]
11. Platby v rámci sítě Natura 2000 a podle [směrnice 2000/60] (článek 30 nařízení č. 1305/2013)
[…]
– určení omezení/nevýhod, na jejichž základě lze poskytnout platby, a informace o povinných postupech;
– popis metodiky a agronomických odhadů (včetně popisu základních požadavků uvedených v čl. 30 odst. 3 [nařízení č. 1305/2013] pro směrnice [o přírodních stanovištích] a [2009/147] a v čl. 30 odst. 4 zmíněného nařízení pro směrnici [2000/60], které se používají jako výchozí bod pro výpočty odůvodňující vícenáklady a ušlé příjmy v důsledku nevýhod v dotyčných oblastech souvisejících s prováděním [směrnice o přírodních stanovištích], [směrnice 2009/147] a [směrnice 2000/60]; tato metodika bere v příslušných případech v úvahu platbu na zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí, která byla poskytnuta podle [nařízení č. 1307/2013], aby se vyloučilo dvojí financování.
[…]“
14 Část 5 přílohy I uvedeného prováděcího nařízení se týká kódů opatření a podopatření. Tato část stanoví podle článku 30 nařízení č. 1305/2013 pod kódem 12 opatření nazvané „Platby v rámci sítě Natura 2000 a podle [směrnice o vodě]. Toto opatření zahrnuje tři podopatření pod kódy 12.1, 12.2 a 12.3 nazvaná „Kompenzace za zemědělské oblasti v rámci sítě Natura 2000“, „Kompenzace za lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000“ a „Kompenzace za zemědělské oblasti zahrnuté v plánech povodí“.
Lotyšské právo
15 Ministru kabineta noteikumi Nr. 562 „Noteikumi par zemes lietošanas veidu klasifikācijas kārtību un to noteikšanas kritērijiem“ (nařízení Rady ministrů č. 562 o pravidlech klasifikace způsobů využití půdy a kritériích pro jejich určení) ze dne 21. srpna 2007 (Latvijas Vēstnesis, 2007, č. 137) stanoví ve své příloze klasifikaci způsobů využití půdy.
16 Ministru kabineta noteikumi Nr. 264 „Īpaši aizsargājamo dabas teritoriju vispārējie aizsardzības un izmantošanas noteikumi“ (nařízení Rady ministrů č. 264 o obecných ustanoveních o ochraně a využívání zvláštních oblastí ochrany) ze dne 16. března 2010 (Latvijas Vēstnesis, 2010, č. 58) stanoví obecná pravidla ochrany a využívání zvláštních oblastí ochrany.
17 Bod 16 tohoto nařízení, obsažený v jeho kapitole 5, nadepsané „Chráněné přírodní oblasti“, stanoví:
„V chráněných přírodních oblastech je zakázáno:
[…]
16:12 zakládat brusnicové plantáže na rašeliništích;
[…]“
18 Body 56 až 58 Ministru kabineta noteikumi Nr. 171 „Noteikumi par valsts un Eiropas Savienības atbalsta piešķiršanu, administrēšanu un uzraudzību vides, klimata un lauku ainavas uzlabošanai 2014.‑2020. gada plānošanas periodā“ (nařízení Rady ministrů č. 171 o poskytování, správě a kontrole státních podpor a podpor Evropské unie určených ke zlepšení životního prostředí, klimatu a venkova během programového období 2014–2020) ze dne 7. dubna 2015 (Latvijas Vēstnesis, 2015, č. 76) zní:
„Bod 56. Plochami způsobilými pro podporu z titulu tohoto opatření jsou lesní pozemky (s výjimkou rašelinišť):
56.1 uvedené na seznamu [oblastí sítě Natura 2000] podle čl. 30 odst. 6 písm. a) nařízení č. 1305/2013 […]
[…]
Bod 58. Podporu lze poskytnout, pokud deklarovaná plocha, na kterou lze poskytnout podporu, činí nejméně 1 hektar, sestává z polí o rozloze nejméně 0,1 hektaru a minimální plocha, na kterou se vztahuje určité omezení v jednom poli, je nejméně 0,1 hektaru, a pokud lze dotčená pole identifikovat kartograficky, jsou zahrnuta v systému elektronického podávání žádostí Úřadu pro podporu venkova a od 1. března příslušného roku se na ně na základě právních předpisů o ochraně a využívání zvláštních oblastí ochrany nebo ochraně druhů a biotopů vztahuje některé z následujících omezení hospodářské činnosti:
58.1 zákaz činností lesního hospodářství;
58.2 zákaz provádět mýtní těžbu a probírku;
58.3 zákaz provádět mýtní těžbu;
58.4 zákaz provádět holoseč.“
19 Latvijas lauku attīstības programma 2014.-2020.gadam (lotyšký program rozvoje venkova na období 2014–2020), schválený Komisí podle čl. 10 odst. 2 nařízení č. 1305/2013 (dále jen „program rozvoje venkova 2014–2020“), uvádí, že podporu lze obdržet, pokud jsou v oblastech sítě Natura 2000 nebo v mikrorezervacích nacházejících se na lesních pozemcích, s výjimkou rašelinišť, stanovena omezení činností lesního hospodářství.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
20 V průběhu roku 2002 zakoupila společnost Sātiņi-S 7,7 hektaru rašelinišť, která se nacházejí v chráněné přírodní oblasti a v oblasti ochrany významné pro Společenství sítě Natura 2000 v Lotyšsku.
21 Dne 2. února 2017 podala společnost Sātiņi-S u Úřadu pro podporu venkova žádost o kompenzace za roky 2015 a 2016 s ohledem na zákaz zakládat brusnicové plantáže na zmíněných rašeliništích. Rozhodnutím ze dne 28. února 2017 tento úřad uvedenou žádost zamítl s tím, že použitelná vnitrostátní právní úprava takovou kompenzaci nestanoví.
22 Společnost Sātiņi-S podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k Administratīvā apgabaltiesa (Krajský správní soud, Lotyšsko), který tuto žalobu rozsudkem ze dne 26. března 2018 zamítl.
23 Společnost Sātiņi-S podala proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek k předkládajícímu soudu, Augstākā tiesa (Senāts) (Nejvyšší soud, Lotyšsko), který má za to, že k tomu, aby mohl o tomto kasačním opravném prostředku rozhodnout, je nezbytný výklad článku 30 nařízení č. 1305/2013.
24 Za těchto podmínek se Augstākā tiesa (Senāts) (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 30 odst. 6 písm. a) [nařízení č. 1305/2013] vykládán v tom smyslu, že rašelinné půdy jsou zcela vyloučeny z nároku na platby v rámci sítě Natura 2000?
2) V případě záporné odpovědi na první otázku, patří rašelinné půdy mezi zemědělské nebo lesní oblasti?
3) V případě záporné odpovědi na první otázku, musí být článek 30 nařízení č. 1305/2013 vykládán v tom smyslu, že členský stát může úplně vyloučit rašelinné půdy z plateb v rámci sítě Natura 2000 a že takové vnitrostátní předpisy jsou slučitelné s kompenzačním cílem těchto plateb stanoveným nařízením č. 1305/2013?
4) Musí být článek 30 nařízení č. 1305/2013 vykládán v tom smyslu, že členský stát může omezit vyplácení podpory na oblasti sítě Natura 2000 tím, že stanoví podporu pouze při omezení konkrétního druhu hospodářské činnosti, například v lesních oblastech pouze při omezení činností lesního hospodářství?
5) Musí být čl. 30 odst. 1 nařízení č. 1305/2013 ve spojení s článkem 17 [Listiny] vykládán v tom smyslu, že osoba má s odvoláním na své plány na novou hospodářskou činnost nárok na platbu v rámci sítě Natura 2000, pokud v okamžiku nabytí majetku věděla o omezeních, kterým tento majetek podléhá?“
K předběžným otázkám
K první a druhé otázce
25 Podstatou prvních dvou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být čl. 30 odst. 6 písm. a) nařízení č. 1305/2013 vykládán v tom smyslu, že rašeliniště jsou zcela vyloučena z nároku na platby v rámci sítě Natura 2000, a pokud tomu tak není, zda rašeliniště spadají pod „zemědělské oblasti“ nebo „lesní oblasti“ ve smyslu tohoto ustanovení.
26 K podání odpovědi na tyto otázky je třeba upřesnit, že článek 30 nařízení č. 1305/2013 upravuje platby zejména v rámci sítě Natura 2000. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení se podpora poskytuje ročně na hektar zemědělské plochy nebo na hektar lesa s cílem poskytnout příjemcům kompenzaci za dodatečné náklady a ušlé příjmy v důsledku znevýhodnění v dotyčných oblastech v souvislosti s prováděním směrnice o přírodních stanovištích, směrnice 2009/147 (dále jen „směrnice o ochraně ptáků“) a směrnice 2000/60 (dále jen „rámcová směrnice o vodě“). Uvedené ustanovení v odst. 6 písm. a) upřesňuje, že pro platby týkající se dotčené podpory jsou způsobilé zemědělské a lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000 vymezené podle směrnic o přírodních stanovištích a o ochraně ptáků.
27 Pro platby v rámci sítě Natura 2000 uvedené v čl. 30 odst. 1 nařízení č. 1305/2013 jsou tedy způsobilé zemědělské a lesní plochy, které se nacházejí v oblastech sítě Natura 2000 vymezených podle směrnic o přírodních stanovištích a o ochraně ptáků a současně spadají pod pojem „zemědělská plocha“ nebo „les“ ve smyslu nařízení č. 1305/2013.
28 Po tomto upřesnění je však třeba podotknout, že nařízení č. 1305/2013 nezmiňuje ani a fortiori nedefinuje pojmy „rašeliniště“ nebo „rašelinné půdy“. Předkládající soud neupřesňuje ani to, co se rozumí „rašeliništi“ nebo „rašelinnými půdami“ ve smyslu vnitrostátních právních předpisů dotčených v původním řízení. Za těchto podmínek je tedy třeba dovodit, podobně jako to učinil generální advokát v bodě 33 stanoviska, že rašeliniště označuje podle obecného smyslu tohoto slova v podstatě mokřad, pro který je charakteristická přítomnost „rašeliny“, tedy půdy vyznačující se velmi vysokým obsahem organické hmoty rostlinného původu a úložišti organického uhlíku.
29 Pokud jde o pojem „les“, ten je definován v čl. 2 odst. 1 písm. r) nařízení č. 1305/2013 jako pozemek o rozloze větší než půl hektaru se stromy vyššími než pět metrů a zápojem koruny tvořícím více než 10 % nebo se stromy schopnými dosáhnout těchto limitů in situ, přičemž nezahrnuje pozemky, u nichž převažuje zemědělské nebo městské využití. Odstavec 2 tohoto článku však stanoví, že členský stát nebo region si může na základě stávajícího vnitrostátního práva nebo inventárního systému zvolit uplatňování jiné definice, s výhradou, že v takovém případě uvede toto vymezení v programu rozvoje venkova. Je na předkládajícím soudu, aby případně ověřil, zda Lotyšská republika v projednávané věci takovou definici přijala.
30 Jak uvedl generální advokát v bodě 35 stanoviska, nelze vyloučit, že podle vegetace vyskytující se na dotyčném místě může být rašeliniště tvořeno „lesy“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. r) nařízení č. 1305/2013 nebo definice „lesa“, kterou dotyčný členský stát případně stanovil v souladu s čl. 2 odst. 2 tohoto nařízení, jako je tomu v projednávané věci.
31 Pokud jde o zemědělské oblasti, definuje nařízení č. 1305/2013 pojem „zemědělská plocha“ v čl. 2 odst. 1 písm. f) tohoto nařízení tak, že se jím rozumí „jakákoli plocha orné půdy, trvalých travních porostů a stálých pastvin nebo trvalých kultur, jak jsou definovány v článku 4 [nařízení č. 1307/2013]“.
32 Jak uvedl generální advokát v bodě 34 stanoviska, z definice „trvalých travních porostů a stálých pastvin“ uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení č. 1307/2013, jakož i z upřesnění obsažených v čl. 45 odst. 1 prvním pododstavci téhož nařízení přitom vyplývá, že rašeliniště nebo rašelinné půdy mohou spadat pod tuto definici, a tudíž pod definici zemědělské oblasti.
33 Je tedy třeba dovodit, že pokud rašeliniště nebo rašelinné půdy nacházející se v oblastech sítě Natura 2000 vymezených podle směrnic o přírodních stanovištích a o ochraně ptáků spadají pod pojmy „les“ nebo „zemědělská plocha“ ve smyslu nařízení č. 1305/2013 nebo případně ve smyslu vnitrostátní právní úpravy přijaté v souladu s tímto nařízením, mohou být tato rašeliniště a tyto rašelinné půdy považovány za „zemědělské a lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000“ ve smyslu čl. 30 odst. 6 písm. a) uvedeného nařízení, a tedy v zásadě způsobilé pro platby v rámci sítě Natura 2000 uvedené v čl. 30 odst. 1 téhož nařízení.
34 Otázka, zda taková rašeliniště nacházející se v oblasti sítě Natura 2000, jako jsou ta, o která jde ve věci v původním řízení, případně spadají v závislosti na jejich konkrétním uspořádání pod uvedené pojmy „les“ nebo „zemědělská plocha“, a tedy pod pojem „zemědělské a lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000“ ve smyslu čl. 30 odst. 6 písm. a) nařízení č. 1305/2013, představuje posouzení skutkového stavu, které spadá do pravomoci vnitrostátních soudů.
35 S ohledem na vše výše uvedené je třeba na první dvě otázky odpovědět tak, že čl. 30 odst. 6 písm. a) nařízení č. 1305/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že v zásadě nevylučuje rašeliniště z plateb v rámci sítě Natura 2000, pokud se tato rašeliniště nacházejí v oblastech v rámci sítě Natura 2000 vymezených podle směrnice o přírodních stanovištích a směrnice o ochraně ptáků a spadají pod pojmy „zemědělská plocha“ nebo „les“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f) a r) nebo čl. 2 odst. 2 tohoto nařízení, a jsou tudíž způsobilá pro platby uvedené v čl. 30 odst. 1 tohoto nařízení jakožto „zemědělské a lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000“ ve smyslu uvedeného čl. 30 odst. 6 písm. a).
K třetí a čtvrté otázce
36 Podstatou třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda článek 30 nařízení č. 1305/2013 umožňuje členskému státu vyloučit rašeliniště z nároku na platby v rámci sítě Natura 2000 nebo omezit poskytnutí podpory pro takové oblasti na situace, kdy jejich vymezení jako „oblasti v rámci sítě Natura 2000“ má za následek překážku výkonu určitého druhu hospodářské činnosti v těchto oblastech, zejména lesnické činnosti.
37 V první řadě je třeba podotknout, že z odpovědi na první dvě otázky vyplývá, že „rašeliniště“ nebo „rašelinné půdy“ nacházející se v oblastech sítě Natura 2000, které nespadají pod definici „zemědělská plocha“ nebo „les“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f) a r) nebo čl. 2 odst. 2 nařízení č. 1305/2013, nejsou způsobilé pro platby podle článku 30 tohoto nařízení.
38 V tomto ohledu je však nutno upřesnit, že podle uvedeného čl. 2 odst. 2 je členský stát oprávněn zavést definici pojmu „les“, která má za následek vyloučení rašelinišť nebo rašelinných půd z nároku na platby, i kdyby se jednalo o oblasti odpovídající definici uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. r) nařízení č. 1305/2013.
39 Z písemných vyjádření lotyšské vlády vyplývá, že zvláštní kategorie půdních parcel a jejich určující znaky jsou vymezeny v nařízení Rady ministrů č. 562 o pravidlech klasifikace způsobů využití půdy a kritériích pro jejich určení. Podle přílohy tohoto nařízení představují „zemědělské půdy“, „lesy“ a „rašeliniště“ tři kategorie odlišných půd podle jejich způsobu využití. Předkládajícímu soudu však přísluší ověřit, zda v projednávané věci přijala Lotyšská republika definici pojmu „les“ podle čl. 2 odst. 2 nařízení č. 1305/2013.
40 V druhé řadě je třeba připomenout, že článek 30 nařízení č. 1305/2013 přiznává členským státům možnost poskytnout kompenzace v rámci sítě Natura 2000, ale neukládá jim v tomto směru žádnou povinnost. Platby v rámci sítě Natura 2000 a rámcové směrnice o vodě jsou jedním z opatření pro rozvoj venkova ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu c) tohoto nařízení. Tento článek 30 a podmínky, které jsou v něm uvedeny, se tedy vztahují pouze na platby uskutečněné při provádění programu rozvoje venkova dotyčného členského státu, který byl v souladu s článkem 10 uvedeného nařízení schválen Komisí. Členské státy nemusí zavést všechna opatření, ale pouze ta, která odpovídají jejich strategii a strategii Unie, přičemž musí rovněž zohlednit míru financování z EZFRV. Tento výklad je v souladu s bodem 9 odůvodnění nařízení č. 1305/2013, který zmiňuje zejména výběr opatření přijatých k dosažení cílů rozvoje venkova. Platba podle článku 30 nařízení č. 1305/2013 je proto pouze jednou z možností, kterou si členský stát může zvolit pro získání financování.
41 Kromě toho je předně třeba podotknout, že příloha I část 5 opatření 12 prováděcího nařízení č. 808/2014 ponechává členským státům možnost volby mezi třemi podopatřeními podle článku 30 nařízení č. 1305/2013, a sice kompenzacemi za zemědělské oblasti v rámci sítě Natura 2000, kompenzacemi za lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000 a kompenzacemi za zemědělské oblasti zahrnuté v plánech povodí. Příloha I část 1 oddíl 8 odst. 2 písm. e) bod 11 tohoto prováděcího nařízení pak zejména ukládá členským státům, aby určily omezení nebo nevýhody, na jejichž základě lze poskytnout platby stanovené v plánech pro rozvoj venkova. Konečně čl. 10 odst. 1 tohoto prováděcího nařízení uvádí, že členské státy mohou stanovit výši plateb na základě standardních předpokladů vícenákladů a ušlých příjmů.
42 Unijní právní úprava tedy členským státům v zásadě přiznává prostor pro uvážení, co se týče jednak volby, která z opatření stanovených unijní právní úpravou zamýšlí provést, a jednak vymezení omezení nebo nevýhod, na jejichž základě se platby poskytují.
43 Je sice pravda, že omezení přijatá členskými státy při vypracování jejich programu rozvoje venkova nesmí systém plateb v rámci sítě Natura 2000 zbavit kompenzačního účelu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. března 2017, Lingurár, C‑315/16, EU:C:2017:244, bod 28), nic to však nemění na tom, že tyto státy mohou rozhodnout o způsobu, jakým mají být konkrétně provedena opatření směřující k dosažení cílů stanovených nařízením č. 1305/2013. Kromě toho při učinění této volby musí uvedené státy dodržovat obecné zásady unijního práva, jako je zákaz diskriminace a přiměřenost (k zásadě proporcionality v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. března 2017, Lingurár, C‑315/16, EU:C:2017:244, bod 29 a citovaná judikatura).
44 V projednávané věci ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že v programu rozvoje venkova 2014–2020, který byl schválen Komisí dne 13. února 2015, omezila Lotyšská republika poskytování plateb v rámci sítě Natura 2000 na lesní oblasti, přičemž vyloučila rašeliniště, která se v nich nacházejí. Ustanovení tohoto programu jsou převzata v nařízení Rady ministrů č. 171 o poskytování, správě a kontrole státních podpor a podpor Evropské unie určených ke zlepšení životního prostředí, klimatu a venkova během programového období 2014–2020, jehož bod 56 upřesňuje, že podporu lze přidělit „pro lesní pozemky, s výjimkou rašelinišť“.
45 Z toho na jedné straně vyplývá, že pokud jde o tři podopatření uvedená v bodě 41 tohoto rozsudku, Lotyšská republika se rozhodla pouze pro druhé z nich, nazvané „Kompenzace za lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000“, a ze zavedeného režimu podpor tím vyloučila „zemědělské oblasti v rámci sítě Natura 2000“ ve smyslu čl. 30 odst. 6 písm. a) posledně zmíněného nařízení, a v důsledku toho rašeliniště, která by případně spadala pod definici uvedených oblastí. Lotyšská republika tímto tedy učinila volbu mezi třemi druhy podopatření, které jí tak byla nabídnuta na základě nařízení č. 1305/2013 a prováděcího nařízení č. 808/2014.
46 Pokud jde na druhé straně o omezení nebo nevýhody, na jejichž základě mohou být takové platby poskytnuty pro „lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000“ ve smyslu čl. 30 odst. 6 písm. a) nařízení č. 1305/2013, tento členský stát je popsal a určil výši těchto kompenzací na hektar dotyčné půdy, s výjimkou rašelinišť.
47 V důsledku toho se skutečnost, že členský stát omezuje platby pro takové oblasti na situace, kdy jejich vymezení jako „oblasti v rámci sítě Natura 2000“ má za následek omezení výkonu konkrétního druhu hospodářské činnosti v těchto oblastech, zejména lesnické činnosti, jeví být v souladu s podmínkami nařízení č. 1305/2013.
48 Z výše uvedených úvah vyplývá, že na třetí a čtvrtou otázku je třeba odpovědět tak, že čl. 30 odst. 6 písm. a) nařízení č. 1305/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje členskému státu vyloučit z plateb v rámci sítě Natura 2000 jednak „zemědělské oblasti v rámci sítě Natura 2000“ ve smyslu tohoto ustanovení, jež v tomto případě zahrnují rašeliniště, která by spadala pod takovéto oblasti, a jednak v souladu s čl. 2 odst. 2 nařízení č. 1305/2013 rašeliniště nacházející se v oblastech v rámci sítě Natura 2000, jež by v zásadě spadala pod pojem „les“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu r) tohoto nařízení, a tedy pod pojem „lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000“ ve smyslu čl. 30 odst. 6 písm. a) uvedeného nařízení. Posledně zmíněné ustanovení musí být rovněž vykládáno v tom smyslu, že umožňuje členskému státu omezit poskytování takových plateb pro lesní oblasti v rámci sítě Natura, které případně zahrnují rašeliniště, na situace, kdy vymezení těchto oblastí jako „oblasti v rámci sítě Natura 2000“ má za následek narušení výkonu určitého druhu hospodářské činnosti, zejména lesnické činnosti.
K páté otázce
49 Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 30 odst. 1 nařízení č. 1305/2013 ve spojení s článkem 17 Listiny vykládán v tom smyslu, že platba v rámci sítě Natura 2000 musí být poskytnuta vlastníkovi rašeliniště, které spadá do této sítě, z důvodu, že došlo k omezení hospodářské činnosti, kterou lze na takovémto rašeliništi vykonávat, jako je zavedení brusnicové plantáže, ačkoli v okamžiku, kdy majitel nabyl dotčenou nemovitost, o takovém omezení věděl.
K pravomoci Soudního dvora
50 Komise vznáší námitku nedostatku pravomoci Soudního dvora k rozhodnutí o páté otázce. Tvrdí, že článek 30 nařízení č. 1305/2013 nezakládá žádnou povinnost ani příslib zaplatit kompenzace fyzickým osobám za všechna omezení, kterými je zatíženo užívání majetku spadajícího do sítě Natura 2000, a obecně, že unijní právo neuznává existenci obecné zásady, která ukládá povinnost poskytnout kompenzaci za všech okolností, tedy pro všechna tato omezení uložená v rámci sítě Natura 2000. Komise má za to, že v projednávané věci by mělo být uplatněno řešení obdobné tomu, které Soudní dvůr přijal v rozsudku ze dne 22. května 2014, Érsekcsanádi Mezőgazdasági (C‑56/13, EU:C:2014:352), jelikož Soudní dvůr v tomto rozsudku v podstatě rozhodl, že vzhledem k tomu, že povinnost nahradit škodu dotčená ve věci, ve které byl vydán tento rozsudek, nebyla založena na unijním právu, ale na vnitrostátních právních předpisech, neměl pravomoc posoudit takové vnitrostátní právní předpisy z hlediska práva na účinnou právní ochranu a práva na vlastnictví ani z hlediska svobody podnikání, jež jsou zaručeny Listinou.
51 V tomto ohledu je třeba připomenout, že působnost Listiny je definována v jejím čl. 51 odst. 1, podle kterého, pokud jde o jednání členských států, jsou jim ustanovení Listiny určena výhradně, pokud uplatňují právo Unie (rozsudek ze dne 13. června 2017, Florescu a další, C‑258/14, EU:C:2017:448, bod 44 a citovaná judikatura).
52 Členské státy přitom uplatňují právo Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, pokud v souladu s požadavky směrnice o přírodních stanovištích přijmou vhodná opatření k zajištění zachování nebo obnovy příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť, druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, aby v oblastech zvláštní ochrany vyloučily poškozování přírodních stanovišť.
53 Článek 6 odst. 2 směrnice o přírodních stanovištích totiž stanoví, že členské státy přijmou vhodná opatření, aby v oblastech zvláštní ochrany vyloučily poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů a vyrušování druhů, pro něž jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice.
54 Kromě toho provedení a uplatňování opatření uvedených ve směrnici o ochraně ptáků a směrnici o přírodních stanovištích členskými státy má nevyhnutelně dopad na vlastnické právo osob, kterým patří nemovitosti nacházející se v dotčených oblastech, jelikož přinejmenším podléhají omezením užívání těchto nemovitostí.
55 Je tudíž třeba dovodit, že členské státy uplatňují právo Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, pokud zavádějí režimy poskytující platby v rámci sítě Natura 2000 a podle rámcové směrnice o vodě na základě čl. 30 odst. 1 nařízení č. 1305/2013. Ostatně i proto, že v projednávané věci je uplatňováno právo Unie, se použijí obecné zásady tohoto práva, jak již bylo připomenuto v bodě 43 tohoto rozsudku.
56 Kromě toho z čl. 6 odst. 1 a článku 10 nařízení č. 1305/2013 vyplývá, že EZFRV působí v členských státech prostřednictvím programů rozvoje venkova členských států, které jsou schváleny Komisí.
57 Je pravda, že čl. 30 odst. 1 nařízení č. 1305/2013 ponechává členským státům prostor pro uvážení při rozhodování o opatřeních, která mají být přijata, jak vyplývá z bodu 40 tohoto rozsudku. Pokud však členský stát přijme opatření v rámci posuzovací pravomoci, která je mu svěřena aktem unijního práva, je třeba mít za to, že toto právo uplatňuje ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. června 2017, Florescu a další, C‑258/14, EU:C:2017:448, bod 48 a citovaná judikatura).
58 Pouhá skutečnost, že článek 30 nařízení č. 1305/2013 neukládá členským státům povinnost stanovit režim kompenzací, nemůže být vykládána v tom smyslu, že se článek 17 Listiny nepoužije (obdobně viz rozsudek ze dne 9. června 2016, Pesce a další, C‑78/16 a C‑79/16, EU:C:2016:428, bod 86).
59 Z toho vyplývá, že článek 17 Listiny je použitelný na spor v původním řízení, a Soudní dvůr má tudíž pravomoc rozhodnout o páté otázce.
K věci samé
60 Úvodem je třeba poznamenat, že ze znění článku 17 Listiny vyplývá, že tento článek výslovně zakládá nárok na odškodnění pouze v případě zbavení vlastnického práva, jako je vyvlastnění, což zjevně není případ projednávané věci.
61 V tomto ohledu je třeba zejména odlišit věc v původním řízení od věcí, ve kterých byl vydán rozsudek ze dne 9. června 2016, Pesce a další (C‑78/16 a C‑79/16, EU:C:2016:428), jelikož se tyto věci týkaly systémových kácení stromů, a sice olivovníků, a tudíž zbavení vlastnického práva k těmto stromům jako takového. V projednávané věci zákaz zakládat brusnicové plantáže na majetku spadajícím do sítě Natura 2000 nepředstavuje zbavení vlastnického práva k tomuto majetku, ale omezení jeho užívání, které může být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu v souladu s tím, co stanoví čl. 17 odst. 1 třetí věta Listiny.
62 Pokud jde o takováto omezení výkonu práva na vlastnictví, je mimoto třeba připomenout, že právo na vlastnictví zaručené článkem 17 Listiny není absolutní výsadou a jeho výkon může být předmětem omezení odůvodněných cíli obecného zájmu, které sleduje Unie (rozsudek ze dne 20. září 2016, Ledra Advertising a další v. Komise a ECB, C‑8/15 P až C‑10/15 P, EU:C:2016:701, bod 69 a citovaná judikatura).
63 Z článku 52 odst. 1 Listiny tedy vyplývá, že výkon práva na vlastnictví lze omezit za podmínky, že tato omezení skutečně odpovídají sledovaným cílům obecného zájmu a nepředstavují vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž by byla dotčena samotná podstata takto zaručeného práva (rozsudek ze dne 20. září 2016, Ledra Advertising a další v. Komise a ECB, C‑8/15 P až C‑10/15 P, EU:C:2016:701, bod 70 a citovaná judikatura).
64 Z ustálené judikatury Soudního dvora přitom vyplývá, že ochrana životního prostředí patří mezi tyto cíle obecného zájmu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2010, ERG a další, C‑379/08 a C‑380/08, EU:C:2010:127, bod 81 a citovaná judikatura). Ochrana životního prostředí tedy může odůvodnit omezení výkonu práva na vlastnictví (rozsudek ze dne 15. ledna 2013, Križan a další, C‑416/10, EU:C:2013:8, bod 114 a citovaná judikatura).
65 Kromě toho se nezdá, že by taková opatření, jako jsou opatření dotčená ve věci v původním řízení, přijatá za účelem ochrany přírody a životního prostředí na základě směrnice o ochraně ptáků a směrnice o přírodních stanovištích, která se omezují na zákaz brusnicových plantáží na rašeliništích s cílem zabránit poškození takto chráněných zájmů životního prostředí, představovala v případě neexistence kompenzace dotčeným vlastníkům nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž by byla dotčena samotná podstata práva na vlastnictví (v tomto ohledu viz rozsudek ze dne 10. července 2003, Booker Aquaculture a Hydro Seafood, C‑20/00 a C‑64/00, EU:C:2003:397, bod 70). V projednávané věci platí takový závěr tím spíše, že jak vyplývá z formulace předkládacího rozhodnutí, uvedený zákaz, a tudíž i omezení užívání vlastnického práva, platily již v okamžiku, kdy společnost Sātiņi‑S nabyla rašeliniště dotčená ve věci v původním řízení, takže tato společnost nemohla o existenci tohoto omezení nevědět.
66 I když je pravda, že členské státy mohou mít případně za to – jednají-li při tom v souladu s unijním právem – že je třeba částečně nebo úplně odškodnit vlastníky pozemků, kterých se týkají ochranná opatření přijatá na základě směrnice o ochraně ptáků a směrnice o přírodních stanovištích, nelze z tohoto zjištění vyvodit, že v unijním právu existuje povinnost takovou kompenzaci poskytnout (v tomto ohledu viz rozsudek ze dne 10. července 2003, Booker Aquaculture a Hydro Seafood, C‑20/00 a C‑64/00, EU:C:2003:397, bod 85).
67 S ohledem na výše uvedené je třeba na pátou otázku odpovědět tak, že článek 30 nařízení č. 1305/2013 ve spojení s článkem 17 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že platba v rámci sítě Natura 2000 nemusí být poskytnuta vlastníkovi rašeliniště spadajícího do této sítě z důvodu, že došlo k omezení hospodářské činnosti, kterou lze vykonávat na takovémto rašeliništi, zejména zákazu zakládat brusnicové plantáže na tomto rašeliništi, když v okamžiku, kdy vlastník nabyl dotčenou nemovitost, o takovémto omezení věděl.
K nákladům řízení
68 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
1) Článek 30 odst. 6 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 musí být vykládán v tom smyslu, že v zásadě nevylučuje rašeliniště z plateb v rámci sítě Natura 2000, pokud se tato rašeliniště nacházejí v oblastech v rámci sítě Natura 2000 vymezených podle směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků a spadají pod pojmy „zemědělská plocha“ nebo „les“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f) a r) nebo čl. 2 odst. 2 nařízení č. 1305/2013, a jsou tudíž způsobilá pro platby uvedené v čl. 30 odst. 1 tohoto nařízení jakožto „zemědělské a lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000“ ve smyslu uvedeného čl. 30 odst. 6 písm. a).
2) Článek 30 odst. 6 písm. a) nařízení č. 1305/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje členskému státu vyloučit z plateb v rámci sítě Natura 2000 jednak „zemědělské oblasti v rámci sítě Natura 2000“ ve smyslu tohoto ustanovení, jež v tomto případě zahrnují rašeliniště, která by spadala pod takovéto oblasti, a jednak v souladu s čl. 2 odst. 2 nařízení č. 1305/2013 rašeliniště nacházející se v oblastech v rámci sítě Natura 2000, jež by v zásadě spadala pod pojem „les“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu r) tohoto nařízení, a tedy pod pojem „lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000“ ve smyslu čl. 30 odst. 6 písm. a) uvedeného nařízení. Posledně zmíněné ustanovení musí být rovněž vykládáno v tom smyslu, že umožňuje členskému státu omezit poskytování takových plateb pro lesní oblasti v rámci sítě Natura 2000, které případně zahrnují rašeliniště, na situace, kdy vymezení těchto oblastí jako „oblasti v rámci sítě Natura 2000“ má za následek narušení výkonu určitého druhu hospodářské činnosti, zejména lesnické činnosti.
3) Článek 30 nařízení č. 1305/2013 ve spojení s článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že platba v rámci sítě Natura 2000 nemusí být poskytnuta vlastníkovi rašeliniště spadajícího do této sítě z důvodu, že došlo k omezení hospodářské činnosti, kterou lze vykonávat na takovémto rašeliništi, zejména zákazu zakládat brusnicové plantáže na tomto rašeliništi, když v okamžiku, kdy vlastník nabyl dotčenou nemovitost, o takovémto omezení věděl.
Podpisy