Language of document : ECLI:EU:F:2015:164

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (samosoudce)

18. prosince 2015

Věc F‑104/13

Carlo De Nicola

v.

Evropská investiční banka (EIB)

„Veřejná služba – Zaměstnanci EIB – Psychické obtěžování – Vyšetřovací řízení – Zpráva vyšetřovací komise – Nesprávná definice psychického obtěžování – Rozhodnutí prezidenta EIB nevyhovět stížnosti – Zrušení – Žaloba na náhradu škody“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou C. de Nicola v podstatě navrhuje zaprvé zrušení rozhodnutí ze dne 29. dubna 2013, kterým prezident Evropské investiční banky (EIB nebo dále jen „Banka“) zamítl jeho stížnost týkající se psychického obtěžování, a zadruhé, aby bylo EIB uloženo nahradit mu újmu, kterou podle svého názoru utrpěl z důvodu uvedeného obtěžování.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí ze dne 29. dubna 2013, kterým prezident Evropské investiční banky zamítl stížnost na psychické obtěžování C. De Nicoly, se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská investiční banka ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené C. De Nicolou.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Přípravný akt – Stanovisko vyšetřovací komise v oblasti obtěžování

(Kodex chování zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 3.6; Politika v oblasti důstojnosti na pracovišti Evropské investiční banky, bod 5.5)

2.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Vnitřní vyšetřování týkající se údajného psychického obtěžování – Stanovisko vyšetřovací komise stižené vadami – Nedodržení definice obtěžování stanovené ve vnitřních předpisech Banky – Požadavek zlého úmyslu obtěžovatele – Nepřípustnost

(Kodex chování zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 3.6.1; Politika v oblasti důstojnosti na pracovišti Evropské investiční banky, bod 2.1)

1.      Do právního postavení nepříznivě zasahují pouze opatření, která mají závazné právní účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení. Pokud se jedná o akty nebo rozhodnutí, jejichž vypracování se uskutečňuje v několika krocích, zejména na závěr vnitřního řízení, jsou v zásadě napadnutelnými akty pouze ta opatření, jimiž je na konci tohoto řízení zaujato s konečnou platností stanovisko správy, a nikoliv mezitímní opatření, jejichž účelem je příprava konečného rozhodnutí. Přípravné akty pro rozhodnutí nezasahují do právního postavení, a žalobce může namítat vady aktů, které konečnému rozhodnutí předcházely a jsou s ním úzce spjaty, pouze v rámci žaloby, kterou je napadáno rozhodnutí, které je výsledkem řízení.

Jelikož stanovisko vyšetřovací komise Evropské investiční banky není v důsledku toho jako takové napadnutelným aktem, musejí být návrhová žádání znějící na jeho zrušení odmítnuta jako nepřípustná.

Protiprávnosti stanoviska uvedené vyšetřovací komise se naopak lze dovolávat na podporu návrhových žádání znějících na zrušení konečného rozhodnutí přijatého prezidentem Evropské investiční banky. Z interní právní úpravy s názvem „Politika v oblasti dodržování osobní důstojnosti v práci“ přijaté Evropskou investiční bankou a uvedené v článku 3.6 Kodexu chování zaměstnanců Banky totiž vyplývá, že stanovisko vyšetřovací komise je podstatnou formální náležitostí, jejíž hmotněprávní nebo procesní vady, ke kterým případně dojde při jeho vypracování, představují vadu legality konečného rozhodnutí prezidenta Banky přijatého posledně uvedeným právě na základě uvedeného stanoviska.

(viz body 44 až 46)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 11. listopadu 2014, De Nicola v. EIB, F‑52/11, EU:F:2014:243, body 144 a 145

2.      Podle článku 3.6.1 Kodexu chování Evropské investiční banky je psychické obtěžování definováno jako opakování nepřátelských nebo nemístných výroků, postojů nebo jednání, vyjádřených nebo projevených jedním nebo více zaměstnanci vůči jinému zaměstnanci během dostatečně dlouhého období. Politika Banky v oblasti důstojnosti v práci stanoví, že skutečnost, zda je dané chování úmyslné nebo ne, není důležitá. Rozhodující zásadou je, že obtěžování a zastrašování jsou nežádoucími a nepřijatelnými chováními, která zasahují do sebeúcty a sebedůvěry toho, kdo jim je vystaven.

Z toho vyplývá, že vzhledem k interní právní úpravě Banky jde o psychické obtěžování, které má za následek povinnost Banky poskytnout pomoc, když výroky, postoje nebo jednání obtěžovatele objektivně, a tedy svým obsahem, způsobily zásah do sebeúcty a sebedůvěry osoby, která jim byla vystavena v rámci Banky, aniž je nezbytné prokázat existenci úmyslu obtěžovatele.

S touto závaznou interní právní úpravou není v souladu stanovisko vyšetřovací komise v oblasti psychického obtěžování, které k tomu, aby šlo o psychické obtěžování, vyžaduje úmyslné chování.

(viz body 50, 51 a 53)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 11. listopadu 2014, De Nicola v. EIB, F‑52/11, EU:F:2014:243, bod 154