STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
JANA MAZÁKA
přednesené dne 1. března 2012(1)
Věc C‑112/11
ebookers.com Deutschland GmbH
proti
Bundesverband der Verbraucherzentralen und Verbraucherverbände – Verbraucherzentrale Bundesverband eV
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Köln (Německo)]
„Článek 23 odst. 1 nařízení (ES) č. 1008/2008 – Společná pravidla pro provozování leteckých služeb ve Společenství – Pojem ‚volitelné příplatky‘ – Cena pojištění storna cesty poskytovaného nezávislou pojišťovací společností, která tvoří součást celkové ceny a je účtována cestujícímu současně s cenou letu“
I – Úvod
1. Usnesením ze dne 2. března 2011, došlým kanceláři Soudního dvora dne 4. března 2011, položil Oberlandesgericht Köln (odvolací soud v Kolíně) (Německo) Soudnímu dvoru předběžnou otázku na základě článku 267 SFEU, která se týká výkladu čl. 23 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (přepracované znění)(2).
2. Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Bundesverband der Verbraucherzentralen und Verbraucherverbände – Verbraucherzentrale Bundesverband eV (dále jen „BVV“) (sdružení úřadů na ochranu spotřebitele) a společností ebookers.com Deutschland (dále jen „ebookers.com“), která prodává lety prostřednictvím internetového cestovního portálu, který provozuje. Řízení se týkalo postupu společnosti ebookers.com spočívajícího v přednastavení na jejích internetových stránkách uzavření pojištění storna cesty.
3. Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda cena pojištění storna cesty, které poskytuje třetí strana (v tomto případě pojišťovací společnost), avšak které bylo uzavřeno v souvislosti s letem a rezervováno společně s tímto letem na internetových stránkách, představuje „volitelný příplatek“ ve smyslu čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008, k jehož přijetím cestujícím musí dojít na základě projevu vůle (opt‑in).
II – Právní rámec
4. Šestnáctý bod odůvodnění nařízení č. 1008/2008 je následujícího znění:
„Zákazníci by měli mít možnost účinně srovnávat ceny leteckých služeb různých leteckých společností. Proto by vždy měla být udávána konečná cena, kterou má zákazník za letecké služby ze Společenství zaplatit, včetně všech daní a poplatků. Letečtí dopravci Společenství se rovněž vyzývají, aby uváděli konečnou cenu svých leteckých služeb ze třetích zemí do Společenství.“
5. Článek 2 odst. 18 nařízení č. 1008/2008 definuje „letecké tarify“ pro účely tohoto nařízení takto:
„[…] ceny vyjádřené v eurech nebo v národní měně, které se platí leteckým dopravcům, jejich zástupcům nebo jiným prodejcům letenek za přepravu cestujících a jakékoliv podmínky pro použití těchto cen, včetně odměn a podmínek nabízených zástupcům a jiným pomocným službám.“
6. Článek 2 odst. 19 tohoto nařízení definuje „letecké sazby“ takto:
„[…] ceny vyjádřené v eurech nebo v národní měně placené za přepravu nákladu a podmínky pro použití těchto cen, včetně odměn a podmínek nabízených zástupcům a jiným pomocným službám.“
7. Článek 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008, nadepsaný „Informace a zákaz diskriminace“, stanoví následující:
„1. Letecké tarify a letecké sazby za letecké služby z letiště nacházejícího se na území členského státu, na nějž se vztahuje Smlouva, které jsou dostupné veřejnosti, musí obsahovat při nabídce nebo zveřejnění v jakékoliv podobě, včetně prostřednictvím internetu, použitelné podmínky. Konečná cena, jež má být zaplacena, musí být vždy uvedena a zahrnuje použitelný letecký tarif nebo leteckou sazbu, jakož i všechny uplatnitelné daně, poplatky, přirážky a platby, jež jsou nevyhnutelné a předpokládané v okamžiku zveřejnění. Kromě konečné ceny se uvedou alespoň tyto údaje:
a) letecký tarif nebo letecká sazba;
b) daně;
c) letištní poplatky a
d) další poplatky, přirážky nebo platby, jež souvisí například s bezpečností nebo palivem,
pokud položky uvedené v písmenech b), c) a d) byly připočteny k leteckému tarifu nebo letecké sazbě. Volitelné příplatky se sdělují jasným, průhledným a jednoznačným způsobem na počátku každé rezervace a cestující je přijímají na základě projevu vůle.“
III – Skutkový stav, řízení a předběžná otázka
8. Společnost ebookers.com prodává lety prostřednictvím internetového cestovního portálu, který provozuje.
9. Předkládací rozhodnutí uvádí, že když si zákazník během rezervace zvolí určitý let, objeví se vpravo nahoře na internetové stránce pod nadpisem „Vaše aktuální cestovní náklady“ rozpis nákladů. Tento rozpis obsahuje vedle ceny letu i částku týkající se „daní a poplatků“ a další položku „pojištění storna cesty“. Následně je uvedena „celková cena letu“.
10. Na konci internetové stránky je zákazník upozorněn na to, jak má postupovat v případě, že si nepřeje uzavřít pojištění – a to prostřednictvím postupu opt‑out.
11. Při konečné rezervaci je zákazník povinen zaplatit celkovou cenu společnosti ebookers.com, která následně postoupí příslušné náklady na let dotyčnému leteckému dopravci a náklady na pojištění pojišťovací společnosti a postoupí dále daně a poplatky. Pojišťovací společnost je právně i hospodářsky nezávislá na letecké společnosti.
12. Sdružení BVV má za to, že způsob rezervace na internetových stránkách společnosti ebookers.com tak, jak je popsán výše, porušuje čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008 tím, že se přijetí nabídky uzavřít pojištění storna cesty zákazníkem uskutečňuje postupem „opt‑out“. Tento názor byl potvrzen v rámci žaloby, kterou podalo sdružení BVV k Landgericht Bonn (zemský soud v Bonnu).
13. Oberlandesgericht Köln, který má rozhodnout o odvolání, jež společnost ebookers.com podala proti tomuto rozhodnutí, má za to, že ani ze znění ani z přípravných prací na nařízení č. 1008/2008 není jasné, zda se čl. 23 odst. 1 tohoto nařízení vztahuje na takové uzavření pojištění storna cesty, o které se jedná v původním řízení.
14. V tomto ohledu zdůrazňuje, že se nařízení č. 1008/2008 týká „provozování leteckých služeb“, a podle jeho znění se nevztahuje na nabídky pojištění. Navíc dotčená nabídka ve skutečnosti nepochází od letecké společnosti, nýbrž od právně a hospodářsky nezávislé pojišťovací společnosti.
15. Kromě toho je podle názoru předkládajícího soudu též možné vykládat čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008 v tom smyslu, že se vztahuje na veškeré příplatky, tedy i „volitelné příplatky“ za služby, které nabízejí leteckému cestujícímu při jeho rezervaci letu a v souvislosti s touto rezervací třetí osoby, jako například pojišťovací společnosti nabízející cestovní pojištění.
16. Za těchto podmínek se Oberlandesgericht Köln rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Použije se čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008, podle kterého se volitelné příplatky sdělují jasným, průhledným a jednoznačným způsobem na počátku každé rezervace a zákazníci je přijímají na základě projevu vůle, i na takové náklady související s lety, které vznikají v rámci služeb poskytovaných třetími osobami (v tomto případě: poskytovatelem pojištění storna cesty) a které od cestujícího vybírá zprostředkovatel letu společně s leteckým tarifem jako součást celkové ceny?“
IV – Právní posouzení
17. Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda náklady vzniklé v souvislosti s letem na služby, které poskytují třetí osoby, jako je dotčené pojištění storna cesty, a které jsou zákazníkovi účtovány společností prodávající let společně s leteckým tarifem jako součást celkové ceny, představují „volitelné příplatky“ ve smyslu čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008, takže cestující musí přijmout tuto cenu, nebo přesněji dotčenou nabídku služby, na základě projevu vůle (opt‑in).
A – Hlavní argumenty účastníků řízení
18. Písemná vyjádření předložily v projednávané věci společnost ebookers.com, sdružení BVV, španělská, italská, rakouská a finská vláda, jakož i Komise. Společnost ebookers.com, sdružení BVV a Komise byly zastoupeny na jednání konaném dne 11. ledna 2012.
19. Podle společnosti ebookers.com by měla být předběžná otázka zodpovězena záporně, jelikož se čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008 nevztahuje na náklady na služby, které nejsou součástí smlouvy o poskytování leteckých služeb a které nejsou poskytovány leteckými dopravci.
20. Tento výklad vyplývá podle společnosti ebookers.com jak z přípravných prací, tak ze znění nařízení č. 1008/2008 – zejména čl. 23 odst. 1 tohoto nařízení – a je rovněž v souladu s cílem tohoto nařízení, kterým není úprava též nabídek mimo smluvní vztahy mezi leteckými dopravci a zákazníky.
21. Sdružení BVV, španělská, italská, rakouská, finská vláda a Komise zastávají opačný názor a jednomyslně navrhují, aby tato předběžná otázka byla zodpovězena kladně.
22. Na podporu svého názoru tito účastníci svými nepatrně se lišícími argumenty odkazují zejména na základní cíl, na němž je založeno nařízení č. 1008/2008, který lze vyvodit patnáctého a šestnáctého bodu odůvodnění tohoto nařízení, a sice zvýšení ochrany spotřebitelů a umožnění zákazníkům účinně srovnávat ceny leteckých služeb různých leteckých společností. Podle jejich názoru je zejména z čl. 2 odst. 18 a čl. 23 odst. 1 tohoto nařízení zřejmé, že se nařízení použije nejen na letecké dopravce a jejich vlastní služby, nýbrž i na zástupce, zprostředkovatele nebo obecně třetí osoby a služby, které tito nabízejí v souvislosti s leteckými službami nebo prodejem letenek.
23. Tito účastníci řízení se tedy shodují na tom, že náklady na pojištění storna cesty dotčené v projednávané věci je třeba považovat za volitelné příplatky ve smyslu čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008, zejména s tím důsledkem, že zákazník je musí při rezervaci letu na internetových stránkách společnosti ebookers.com přijmout na základě projevu vůle.
B – Posouzení
24. Pro určení, zda je třeba pojem „volitelné příplatky“ ve smyslu čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008 chápat tak, že se vztahuje též na takové náklady, které vznikají v souvislosti se službami, jako je pojištění storna cesty dotčené v původním řízení, které poskytuje jiná osoba než letecký dopravce, je nezbytné podrobněji přezkoumat obsah a účel tohoto článku, a zejména jednotlivé ceny a složky ceny, na které odkazuje.
25. V tomto ohledu zastávám především obecně názor, že cílem čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008, jak zjevně vyplývá z jeho nadpisu a jeho obsahu, je zajistit informovanost o cenách za letecké služby a jejich transparentnost, a že tedy napomáhá, jak správně poznamenalo několik účastníků tohoto řízení, dosažení obecného cíle ochrany zákazníka nebo spotřebitele leteckých služeb.
26. Konkrétně je dále zjevné, že čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008 je založen na rozlišení mezi dvěma hlavními kategoriemi cen a jejich složek. Rozdílné požadavky se vážou ke každé z těchto kategorií a sledují konkrétní cíle, pokud jde o informace týkající se nákladů na letecké služby a ochrany zákazníka nebo spotřebitele v tomto ohledu.
27. Zaprvé, ústředním pojmem první a druhé věty čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008 je „konečná cena“, která se skládá z použitelného leteckého tarifu nebo letecké sazby – tak jak jsou obecně definovány v čl. 2 odst. 18 a v čl. 2 odst. 19 tohoto nařízení – jakož i ze všech použitelných daní, poplatků, přirážek a plateb.
28. Konečná cena, kterou má zákazník za letecké služby zaplatit, musí být vždy podle tohoto ustanovení udávána spolu se všemi svými složkami, jež jsou dále upřesněny v tomto ustanovení.
29. Jak vyplývá z šestnáctého bodu odůvodnění nařízení č. 1008/2008, cílem tohoto pravidla je umožnit zákazníkům účinně srovnávat ceny leteckých služeb různých leteckých společností.
30. Aby se jednalo o účinné cenové srovnání, musí být za tímto účelem zajištěno, že konečné ceny, které mají být uvedeny, se vztahují na podobné (letecké) služby a obsahují v co největší možné míře podobné složky cen. Právě z tohoto důvodu druhá věta čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008 definuje složky nákladů, jako jsou poplatky a platby, které musí být zahrnuty v konečné ceně, jež musí být vždy uvedena, jako náklady, které jsou „nevyhnutelné a předpokládané v okamžiku zveřejnění“.
31. Tímto způsobem bude zákazník informován o skutečných nákladech na let s určitou leteckou společností za obvyklých podmínek z bodu A do bodu B a bude moci tuto cenu srovnat se skutečnou cenou stejného letu provozovaného jinou leteckou společností nebo nabízenou jinými zprostředkovateli či prodejci letenek.
32. Zadruhé, „příplatky“, na které odkazuje poslední věta čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008, naopak nelze považovat, jak Komise správně poznamenala, za součást „konečné ceny“ pro účely tohoto ustanovení(3) nebo samotného leteckého tarifu jako jedna z jejich složek.
33. Tyto příplatky jsou popsány jako „volitelné“: již pojmově se tedy jedná o ceny nebo náklady, které – na rozdíl od leteckých tarifů nebo jiných složek cen uvedených v druhé větě čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008 – nejsou v případě konkrétního letu, který se má uskutečnit, nevyhnutelné, a týkají se tedy „doplňků“ ve vztahu k samotné letecké službě, které zákazník může, ale nemusí přijmout. Právě proto, že zákazník má možnost této volby – jak tomu není v případě samotného leteckého tarifu a dotčených daní a poplatků – může se na takovéto příplatky v zásadě uplatnit postup „opt‑in“ nebo „opt‑out“.
34. Pokud by naopak takovéto volitelné příplatky musely být považovány za součást konečné ceny, která musí být vždy uvedena ve smyslu první a druhé věty čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008, konečné ceny sdělované veřejnosti by mohly odkazovat na velmi odlišné služby nebo balíčky služeb a srovnatelnost cen za letecké služby různých leteckých společností by byla ohrožena.
35. Rovněž z tohoto důvodu, na rozdíl od tvrzení Komise, třetí věta čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008 týkající se takových volitelných příplatků, o které jde v původním řízení, nenapomáhá dosažení cíle uvedeného v šestnáctém bodě odůvodnění tohoto nařízení, kterým je zaručit účinné srovnání cen za letecké služby.
36. Toto ustanovení spíše stanoví odlišný a zvláštní požadavek stran volitelných příplatků, jako např. to, že tyto ceny musí být sděleny jasným, průhledným a jednoznačným způsobem na počátku každé rezervace a jejich přijetí – nebo přesněji přijetí nabídky, za kterou má být příplatek zaplacen – cestujícím se uskutečňuje na základě projevu vůle (opt‑in).
37. Toto pravidlo má zjevně napomáhat dosažení zvláštního a – ve vztahu ke srovnatelnosti cen – dodatečného cíle ochrany spotřebitele, pokud jde o ceny za letecké služby, a sice zabránit tomu, aby si spotřebitelé při rezervaci letu – jelikož volitelný příplatek a základní nabídka jsou automaticky předem nastavené v rezervačním procesu – koupili a zaplatili za dodatečné služby, které nejsou nevyhnutelné nebo nezbytné pro účely zamýšleného letu, pokud se aktivně a výslovně nerozhodnou přijmout takové dodatečné nabídky a ceny, které za ně mají zaplatit.
38. Vzhledem k tomu, že se jedná o rozhodující cíl ustanovení o „volitelných příplatcích“ v čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008, je podle mého názoru třeba dospět k závěru, že tento pojem má zahrnout rovněž cenu za službu, jako je pojištění storna cesty dotčené v původním řízení, pokud je nabízena a rezervována v souvislosti s letem způsobem popsaným předkládajícím soudem.
39. Jak správně poznamenalo několik účastníků řízení, bylo by v rozporu s cílem tohoto ustanovení, kterým je ochrana spotřebitele nebo zákazníka, pokud by tato ochrana závisela na tom, zda volitelná služba nebo cena nabízená během rezervace letu pochází od letecké společnosti nebo od právně odlišné společnosti, nebo na tom, zda je tato služba striktně součástí smlouvy o poskytování leteckých služeb, či nikoli.
40. Bylo by možné dokonce tvrdit – jak to v podstatě činí Komise – že v kontextu rezervace letu, zejména tam, kde jsou nabízeny služby a ceny, které striktně a obvykle nesouvisí s rezervací samotného letu a mohou být rezervovány cestujícím, by mělo být z hlediska ochrany zákazníka přijetí takových služeb a cen předmětem výslovného souhlasu na základě projevu vůle (opt‑in).
41. Rozhodující ve vztahu k čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008 tedy podle mého názoru není skutečnost, že dotčený příplatek pochází od letecké společnosti nebo od zprostředkovatele s ní spojeného, nebo že je třeba jej zaplatit, přísně vzato jako protiplnění za letecké služby, nýbrž spíše skutečnost, že volitelná služba a její cena jsou nabízeny v souvislosti s leteckou službou/letem a mohou být rezervovány v rámci stejného procesu jako tato služba/let.
42. Navíc tento výklad, na rozdíl od názoru společnosti ebookers.com, není v rozporu s oblastí působnosti nařízení č. 1008/2008.
43. V tomto ohledu je třeba zaprvé podotknout, že podle čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení, jeho předmět tak, jak je definován s odkazem na letecké dopravce (podle tohoto ustanovení upravuje nařízení vydávání licencí leteckým dopravcům Společenství a jejich právo provozovat letecké služby uvnitř Společenství), rovněž zahrnuje obecně „stanovování cen leteckých služeb uvnitř Společenství“.
44. Jak správně poznamenala finská vláda, ačkoli se čl. 2 odst. 18 nařízení č. 1008/2008 týká definice „leteckých tarifů“ a složek cen, které jsou součástí jejich struktury nákladů, a není tedy přímo relevantní pro výklad – jak bylo uvedeno výše – odlišného pojmu „volitelné příplatky“, je dále třeba poznamenat, že odstavec 18 rovněž odkazuje na ceny a náklady, které ve skutečnosti pocházejí od jiných osob, než jsou samotní letečtí dopravci, jako jsou zástupci nebo jiné pomocné služby, a které jsou též v jejich prospěch připsány.
45. Stejně tak konečná cena, k níž se podle čl. 23 odst. 1 tohoto nařízení vztahuje informační povinnost, je výslovně stanovena tak, že obsahuje složky ceny, které nejsou nezbytně zaplaceny jako protiplnění za služby poskytované samotnými leteckými dopravci a které ve skutečnosti pocházejí od třetích osob, které jsou právně odlišné od letecké společnosti a musí jim být rovněž uhrazeny: tyto složky zahrnují daně nebo též poplatky, jako jsou letištní poplatky nebo poplatky související s bezpečností.
46. Na základě výše uvedených ustanovení nařízení č. 1008/2008 dospívám tedy k názoru, že na rozdíl od názoru společnosti ebookers.com není cena nebo složka nákladů vyloučena z působnosti tohoto nařízení jen proto, že vzniká v souvislosti se službou, kterou poskytuje třetí osoba, která je právně odlišná od leteckého dopravce, nebo má být zaplacena jako protihodnota za tuto službu, nebo proto, že přímo nesouvisí s poskytováním samotných leteckých služeb, jak jsou definovány v čl. 2 odst. 4 tohoto nařízení, nýbrž vzniká pouze v souvislosti s takovými službami.
47. Konečně skutečnost, že přijetí prostřednictvím postupu opt‑out není podle právních předpisů na ochranu spotřebitele obecně zakázáno, nezpochybňuje podle mého názoru výklad, že v kontextu leteckých služeb a jejich cen ve smyslu nařízení č. 1008/2008 se zákaz přijetí na základě postupu opt‑out použije na takové náklady, jako jsou náklady na uzavření pojištění storna cesty. Jsem rovněž názoru, že nelze důvodně tvrdit, že by takovýto výklad vedl k diskriminaci leteckých společností oproti společnostem v odvětví dopravy (jako např. provozovatelům železniční dopravy) pouze proto, že přinejmenším v současnosti ještě neexistuje srovnatelná ochrana, pokud jde o rezervace lístků a volitelné příplatky.
48. Vzhledem k výše uvedenému navrhuji, aby předběžná otázka byla zodpovězena tak, že je třeba pojem „volitelné příplatky“ ve smyslu čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008 vykládat v tom smyslu, že zahrnuje náklady na služby poskytované třetími osobami – např. náklady na uzavření takového pojištění storna cesty, o které jde v původním řízení – kdy služba a cena, kterou je třeba za ni zaplatit, jsou nabízeny společně s letem a mohou být rezervovány v rámci stejného postupu jako let a kdy je tato cena účtována zákazníkovi společností, která prodává let, společně s leteckým tarifem jakožto součást celkové ceny.
V – Závěry
49. Z výše uvedených důvodů navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázku položenou Oberlandesgericht Köln (Německo) takto:
„Pojem ‚volitelné příplatky‘ ve smyslu čl. 23 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (přepracované znění) je třeba vykládat v tom smyslu, že zahrnuje náklady na služby poskytované třetími osobami – např. náklady na uzavření takového pojištění storna cesty, o které jde v původním řízení – kdy služba a cena, kterou je třeba za ni zaplatit, jsou nabízeny společně s letem a mohou být rezervovány v rámci stejného postupu jako let a kdy je tato cena účtována zákazníkovi společností, která prodává let, společně s leteckým tarifem jakožto součást celkové ceny.“