Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sofijski rajonen sad (Bulharsko) dne 18. prosince 2020 – „Banka DSK“ EAD v. RP
(Věc C-689/20)
Jednací jazyk: bulharština
Předkládající soud
Sofijski rajonen sad
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: „Banka DSK“ EAD
Žalovaný: RP
Předběžné otázky
Musí být čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13/EHS1 ve spojení s bodem 1 písm. e) a f) přílohy k této směrnici, jakož i čl. 15 odst. 2 a 3 Listiny základních práv vykládány v tom smyslu, že ujednání zakládají - v rozporu s požadavkem poctivosti - povinnosti v neprospěch spotřebitele, jestliže podstatně zvyšují jeho náklady vyplývající z úvěrové smlouvy, pokud tento spotřebitel svou odměnu za práci nepoukazuje každý měsíc [na účet] vedený u úvěrující banky, přihlédneme-li k tomu, že mu smluvní podmínky ukládají povinnost zatížit svou pohledávku za odměnou za práci zástavním právem, bez ohledu na to, v jakém státě svou odměnu za práci dostává?
V případě záporné odpovědi na první otázku, musí být čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13/EHS ve spojení s bodem 1 písm. e) a f) přílohy k této směrnici vykládán v tom smyslu, že ujednání zakládají - v rozporu s požadavkem poctivosti - povinnosti v neprospěch spotřebitele, jestliže mu ukládají, aby [na účet] úvěrujícího podnikatele poukazoval nejen svou odměnu za práci, nýbrž aby skutečně využíval také jiné služby úvěrujícího podnikatele?
V případě kladné odpovědi na druhou otázku, jakými kritérii se musí v zásadně řídit vnitrostátní soud při posuzování zneužívající povahy? Je nutno přihlédnout zejména k intenzitě vazby předmětu úvěrové smlouvy na vedlejší služby, které musí spotřebitel využívat, k počtu těchto vedlejších služeb a k vnitrostátním ustanovením omezujícím vázané obchody?
Platí zásada výkladu vnitrostátního práva v souladu s unijním právem, tak, jak byla uvedena v bodě 26 rozsudku 14/83, von Colson, také při výkladu vnitrostátních právních předpisů upravujících jiné právní oblasti (konkrétně předpisy o nekalé hospodářské soutěži), které ale souvisí s právní oblastí, které se týká právní akt Evropské unie, který vnitrostátní soud uplatňuje v řízení, jenž u něj probíhá (v projednávané věci směrnice 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách)?
Musí být čl. 7 odst. 2 ve spojení s čl. 6 odst. 1 písm. d) směrnice 2005/29/ES2 a čl. 10 odst. 2 písm. f) směrnice 2008/48/ES3 vykládány v tom smyslu, že zakazují uvedení nižší výpůjční úrokové sazby v hlavní smlouvě o spotřebitelském úvěru, pokud je poskytnutí úvěru za tuto úrokovou sazbu podmíněno podmínkami, které jsou uvedeny v příloze k této smlouvě? Je nutno při tomto přezkumu posuzovat druh těchto podmínek a způsob, jakým jsou tyto podmínky pro snížení výpůjční úrokové sazby formulovány, odpadnutí takovéhoto snížení, jakož i prostředky, které vedou k opětovnému snížení?
Musí být čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2005/29/ES vykládán v tom smyslu, že při posuzování možnosti podstatného narušení ekonomického chování spotřebitele je nutno přihlédnout k tržnímu podílu banky, která poskytuje spotřebitelské úvěry, s ohledem na potřeby spotřebitelů, kteří takovéto produkty využívají?
Musí být čl. 3 písm. g) směrnice 2008/48/ES vykládán v tom smyslu, že náklady vyplývající ze smluv souvisejících se smlouvou o spotřebitelském úvěru, při jejichž plnění je podle smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuta sleva na úroku, představují část roční procentní sazby nákladů na úvěr a musí být zahrnuty do jejího výpočtu?
Musí být čl. 3 písm. g) směrnice 2008/48/ES ve spojení s článkem 5 směrnice 93/13/EHS vykládán v tom smyslu, že při neplnění povinností stanovených ve smlouvách souvisejících se smlouvou o úvěru, s nímž je spojeno zvýšení výpůjční úrokové sazby úvěru, musí být roční procentní sazba nákladů na úvěr vypočtena také s přihlédnutím k vyšší výpůjční úrokové sazbě při neplnění?
Musí být čl. 10 odst. 2 písm. g) směrnice 2008/48/ES vykládán v tom smyslu, že situaci, kdy v úvěrové smlouvě uzavřené mezi podnikatelem a spotřebitelem jako dlužníkem není řádně uvedena roční procentní sazba nákladů, je nutno považovat za neuvedení roční procentní sazby nákladů v úvěrové smlouvě a vnitrostátní soud musí uplatnit právní důsledky, které vnitrostátní právo stanoví pro případ, že roční procentní sazba nákladů není ve smlouvě o spotřebitelském úvěru uvedena?
Musí být čl. 22 odst. 4 směrnice 2008/48/ES vykládán v tom smyslu, že sankce v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou stanoví vnitrostátní zákonodárce a která vede k tomu, že musí být vrácena pouze poskytnutá jistina, je přiměřená, pokud ve smlouvě o spotřebitelském úvěru není přesně uvedena roční procentní sazba nákladů?
____________
1 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29).
2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22).
3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. 2008, L 133, s. 66).