ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu)
13. září 2010(*)
„Ochranná známka Společenství – Přihláška ochranné známky Společenství tvořené odstínem oranžové barvy – Absolutní důvod pro zamítnutí – Nedostatek rozlišovací způsobilosti – Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009]“
Ve věci T‑97/08,
KUKA Roboter GmbH, se sídlem v Augšpurku (Německo), zastoupená A. Kohnem a B. Hannemannem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému R. Pethkem, jako zmocněncem,
žalovanému,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 14. prosince 2007 (věc R 1572/2007-4), týkajícímu se přihlášky odstínu oranžové barvy jako ochranné známky Společenství,
TRIBUNÁL (šestý senát),
ve složení A. W. H. Meij (zpravodaj), předseda, S. Papasavvas a L. Truchot, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Heeren, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 20. února 2008,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 4. června 2008,
po jednání konaném dne 17. června 2010,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 29. srpna 2005 žalobkyně, společnost KUKA Roboter GmbH, podala u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (dále jen „Úřad“) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Označení, jehož zápis byl požadován, je následující odstín oranžové barvy:
3 Výrobky, pro které byl zápis ochranné známky požadován, spadají po omezení, ke kterému došlo v průběhu řízení před Úřadem, do třídy 7 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Roboty s kloubovými rameny pro manipulaci, úpravu a sváření, s výjimkou robotů pro čisté prostory, lékařských robotů a lakovacích robotů; součástky výše uvedených výrobků“.
4 Rozhodnutím ze dne 7. srpna 2007 zamítl průzkumový referent přihlášku k zápisu na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009] z důvodu, že přihlašovaná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost.
5 Dne 2. října 2007 podala žalobkyně na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94 (nyní články 58 až 64 nařízení č. 207/2009) proti rozhodnutí průzkumového referenta odvolání.
6 Rozhodnutím ze dne 14. prosince 2007 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl čtvrtý odvolací senát Úřadu odvolání z důvodu, že přihlašovaná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94. Měl v podstatě za to, že relevantní veřejnost nevnímá barvu uvedenou v přihlášce ochranné známky Společenství tak, že by byla sama o sobě označením obchodního původu dotčených výrobků.
Návrhová žádání účastníků řízení
7 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil Úřadu náhradu nákladů řízení.
8 Úřad navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K přípustnosti důkazů předložených Tribunálu
9 Na podporu svého tvrzení, podle kterého má přihlašovaná ochranná známka inherentní rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, předložila žalobkyně dopisem ze dne 25. března 2009 výsledky dvou anket ze dne 27. června 2008, přičemž první z nich spočívala v telefonické anketě uskutečněné v Německu, Číně, Spojených státech a Itálii a druhá v dotazníku předloženém veřejnosti v průběhu odborného veletrhu Automatica 2008, konaného v červnu 2008 v Mnichově (Německo). Žalobkyně předložila rovněž CD-ROM obsahující reklamní brožury různých výrobců, jakož i fotografie stánků různých podniků z oboru, které vystavovaly na odborných veletrzích.
10 Dopisem ze dne 12. května 2009 zpochybnil Úřad přípustnost uvedených dokumentů z důvodu, že představují nové skutečnosti.
11 Mimo skutečnost, že tyto dokumenty byly předloženy opožděně v průběhu řízení před Tribunálem, a to v rozporu s čl. 48 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, aniž bylo toto opožděné předložení odůvodněno, je třeba uvést, že podle ustálené judikatury se žaloba před Tribunálem týká kontroly legality rozhodnutí odvolacích senátů Úřadu ve smyslu článku 63 nařízení č. 40/94 (nyní článku 65 nařízení č. 207/2009), takže funkcí Tribunálu není znovu zkoumat skutkové okolnosti ve světle dokumentů, které byly poprvé předloženy až před Tribunálem [viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 24. listopadu 2005, Sadas v. OHIM – LTJ Diffusion (ARTHUR ET FELICIE), T‑346/04, Sb. rozh. s. II‑4891, bod 19 a citovaná judikatura]. Legalita rozhodnutí odvolacího senátu tudíž může být zpochybněna uplatněním nových skutečností před Tribunálem, pouze pokud bylo prokázáno, že odvolací senát musel z moci úřední zohlednit tyto skutečnosti během správního řízení před přijetím jakéhokoli rozhodnutí v projednávaném případě [rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2002, eCopy v. OHIM (ECOPY), T‑247/01, Recueil, s. II‑5301, bod 46].
12 Jelikož v projednávaném případě nemají dokumenty předložené žalobkyní zjevně žádnou spojitost se skutečnostmi, které by odvolací senát musel zohlednit z moci úřední na základě čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009), je třeba výše uvedené dokumenty odmítnout, aniž je nutné zkoumat jejich důkazní sílu.
K věci samé
13 Na podporu své žaloby uplatňuje žalobkyně tři žalobní důvody, vycházející z porušení článku 28 ES, z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b), jakož i článku 73 (nyní článek 75 nařízení č. 207/2009) a článku 74 nařízení č. 40/94 a, konečně, ze zneužití pravomoci.
14 Nejprve je třeba přezkoumat druhý žalobní důvod, následně pak třetí žalobní důvod a nakonec první žalobní důvod.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b), jakož i článků 73 a 74 nařízení č. 40/94
– Argumenty účastníků řízení
15 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát měl nesprávně za to, že přihlašovaná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost pro uvedené výrobky.
16 Žalobkyně především tvrdí, že odvolací senát nesprávně vyložil dosah rozsudku Soudního dvora ze dne 6. května 2003, Libertel (C‑104/01, Recueil, s. I‑3793), z něhož vyplývá, že zápis barvy jako ochranné známky Společenství je vyloučen pouze tehdy, postrádá-li barva rozlišovací způsobilost. Jakákoliv rozlišovací způsobilost ochranné známky, třebaže omezená, tak musí umožňovat její zápis.
17 Žalobkyně tvrdí, že kritéria uvedená Soudním dvorem ve výše uvedeném rozsudku Libertel jsou v projednávaném případě splněna. Přihlašovaná ochranná známka se totiž týká pouze jednoho specifického druhu výrobků, a sice robotů s kloubovými rameny pro manipulaci, úpravu a sváření, s výjimkou robotů pro čisté prostory, lékařských robotů a lakovacích robotů. Krom toho je dotčený trh velmi specifický, jelikož zaprvé roboty, jichž se týká přihlašovaná ochranná známka, jsou dlouhodobým investičním majetkem, jehož jednotková cena vyjádřená v eurech je přinejmenším pětimístná, zadruhé jsou roboty využívány k vysoce specializovaným účelům a zatřetí zakoupení robota žalobkyně s sebou pro kupujícího nese rozsáhlé úpravy.
18 Dále žalobkyně zpochybňuje analýzu odvolacího senátu týkající se relevantní veřejnosti, uvedenou v bodech 19 a 20 napadeného rozhodnutí, a tvrdí, že tato veřejnost se v projednávaném případě skládá z kupujících robotů s kloubovými rameny pro manipulaci, úpravu a sváření a obchodníků s nimi, kteří jsou dobře seznámeni s tímto trhem výrobků v Evropě. Staví se tak proti posouzení odvolacího senátu, podle kterého pod dotčenou veřejnost spadají nejen kupující výrobků, jichž se týká přihlašovaná ochranná známka, ale rovněž techničtí pracovníci pracující v provozovnách, ve kterých se tyto roboty nacházejí.
19 Žalobkyně zpochybňuje, že by ve vztahu k barvám existovala nezbytnost dostupnosti z důvodu omezeného počtu barev, které lze rozlišit. Tvrdí, že slovní ochranné známky obsahující pouze několik znaků mohou být zapsány, i kdyby tyto znaky pocházely ze zásoby, která není neomezená. Krom toho zdůrazňuje, že se monopolizace přihlašované ochranné známky týká pouze omezeného souboru zboží. Navíc zápis přihlašované ochranné známky podle žalobkyně nebrání tomu, aby konkurenční podniky uváděly na trh roboty oranžové barvy, jelikož takové uvádění na trh nepředstavuje užívání přihlašované ochranné známky ve smyslu článku 9 nařízení č. 40/94 (nyní článek 9 nařízení č. 207/2009). V tomto ohledu zdůrazňuje okolnost, že si zákazníci v zásadě vybírají barvu výrobku při objednávce, takže je vyloučeno, aby bylo konkurentovi žalobkyně bráněno v prodeji robota oranžové barvy. Přihlašovaná ochranná známka brání pouze tomu, aby byla tato barva užívána k reklamním a propagačním účelům, například na veletrzích nebo v brožurách.
20 Zápisu přihlašované ochranné známky krom toho nebrání žádný jiný obecný zájem. Tato ochranná známka nebude předmětem popisného užívání a nebude sledovat technický cíl.
21 Žalobkyně zpochybňuje rovněž úvahu odvolacího senátu, podle které se přihlašovaná ochranná známka velmi blíží barvě suříku, antikoroznímu přípravku. Zaprvé se dotčené barvy jasně odlišují. Zadruhé je používání suříku zakázáno směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES ze dne 27. ledna 2003 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (Úř. věst L 37, s. 19; Zvl. vyd. 13/31, s. 127). A konečně, roboty žalobkyně se skládají hlavně z litého hliníku, a sice materiálu, který nepotřebuje protikorozní úpravu.
22 Žalobkyně dále tvrdí, že nelze mít za to, že počet přihlášek ochranných známek, jejichž předmětem je červená nebo oranžová barva bez okraje, naznačuje, že přihlašovaná ochranná známka není neobvyklá, a že v důsledku toho postrádá rozlišovací způsobilost. Podle ní je samotný počet podaných přihlášek ochranných známek týkajících se barev bez okraje irelevantní, jelikož odvolací senát je povinen provést hodnocení přihlašované ochranné známky v každém jednotlivém případě, a to s ohledem na výrobky a služby, jichž se týká přihlašovaná ochranná známka.
23 Žalobkyně tvrdí, že tím, že v bodě 20 napadeného rozhodnutí uvedl, že se dotčená veřejnost rozhoduje o koupi dotčených výrobků pouze na základě jejich technických nebo hospodářských aspektů, a nikoliv v závislosti na jejich barvě, odvolací senát nezohlednil relevantnost skutečnosti, že barva umožňuje dotčené veřejnosti spojovat výrobek s určitým výrobcem a vytvořit představu o jeho kvalitě. V tomto ohledu žalobkyně odkazuje na reklamní brožury předložené odvolacímu senátu, z nichž vyplývá, že barva robotů s kloubovými rameny pro manipulaci, úpravu a sváření představuje v dotyčných kruzích označení obchodního původu.
24 Krom toho žalobkyně tvrdí, že dokument nazvaný „Icon Added Value“, týkající se ankety uskutečněné v roce 2005, jehož reprezentativnost v rámci celé Evropské unie prokazuje dokument nazvaný „World Robotics 2006“, předložený odvolacímu senátu, prokazuje, že si dotčená veřejnost vytvoří spojitost mezi barvou a původem výrobků. Podle žalobkyně funguje trh s roboty podle jiných zákonů než trhy se spotřebním zbožím. Krom toho zpochybňuje, že by anketa prováděná u dotčené veřejnosti byla založena na špatně položené otázce. Uvedení výrobce totiž nemůže výsledky zkreslit.
25 A konečně má žalobkyně za to, že odvolací senát porušil články 73 a 74 nařízení č. 40/94, jelikož neprovedl přezkum skutečností a okolností projednávaného případu. Z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí také nedostatečně odůvodněno.
26 Úřad opodstatněnost argumentů žalobkyně zpochybňuje.
– Závěry Tribunálu
27 Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 se do rejstříku nezapíšou „ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost“. Mimoto čl. 7 odst. 2 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 7 odst. 2 nařízení č. 207/2009) uvádí, že „odstavec 1 se použije, i když důvody k zamítnutí existují jen v části Společenství“.
28 Rozlišovací způsobilost ochranné známky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 znamená, že tato ochranná známka umožňuje identifikovat výrobek, pro který je zápis požadován, jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit tento výrobek od výrobků jiných podniků (rozsudek Soudního dvora ze dne 29. dubna 2004, Henkel v. OHIM, C‑456/01 P a C‑457/01 P, Recueil, s. I‑5089, bod 34).
29 Tato rozlišovací způsobilost musí být posuzována jednak vzhledem k výrobkům nebo službám, pro které je zápis požadován, a jednak vzhledem k jejich vnímání relevantní veřejností (výše uvedený rozsudek Henkel v. OHIM, bod 35).
30 Pro účely určení, zda je barva samotná způsobilá odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků ve smyslu článku 4 nařízení č. 40/94 (nyní článek 4 nařízení č. 207/2009), je třeba posoudit, zda barvy samotné jsou způsobilé přenášet přesné informace, zejména co se týče původu výrobku nebo služby (viz, obdobně, výše uvedený rozsudek Soudního dvora Libertel, bod 39, a rozsudek Soudního dvora ze dne 24. června 2004, Heidelberger Bauchemie, C‑49/02, Sb. rozh. s. I‑6129, bod 37).
31 V tomto ohledu je třeba připomenout, že ačkoli jsou barvy způsobilé šířit určité asociace myšlenek a vyvolávat pocity, jsou naproti tomu v důsledku své podstaty málo způsobilé sdělovat přesné informace. Jsou toho schopny tím méně, čím jsou obvykle a ve značné míře užívány v oblasti reklamy a uvádění zboží a služeb na trh pro jejich přitažlivost, bez jakéhokoli přesného vzkazu (výše uvedené rozsudky Libertel, bod 40, a Heidelberger Bauchemie, bod 38).
32 Vnímání veřejnosti není nutně stejné v případě označení tvořeného barvou jako v případě slovní nebo obrazové ochranné známky, kterou tvoří označení, jež je nezávislé na vzhledu zboží, které označuje. Ačkoli je veřejnost zvyklá slovní nebo obrazové ochranné známky bezprostředně vnímat jako označení identifikující obchodní původ výrobku, není tomu tak nutně stejně, jestliže označení splývá se vzhledem zboží, pro které se zápis označení jako ochranné známky požaduje (výše uvedený rozsudek Soudního dvora Libertel, bod 65, a rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2004, KWS Saat v. OHIM, C‑447/02 P, Sb. rozh. s. I‑10107, bod 78).
33 V případě barvy lze existenci rozlišovací způsobilosti před jakýmkoliv užitím připustit jen za výjimečných okolností, zejména pokud je množství zboží nebo služeb, pro které je ochranná známka požadována, velmi omezeno a relevantní trh je velmi specifický (výše uvedené rozsudky Libertel, bod 66, a KWS Saat v. OHIM, bod 79).
34 Je třeba rovněž zdůraznit, že jelikož tvoří právo ochranných známek základní prvek systému nenarušené hospodářské soutěže zavedené Smlouvou, práva a možnosti, které ochranná známka poskytuje svému majiteli, musejí být zkoumány v závislosti na tomto cíli. S ohledem na okolnost, že zapsaná ochranná známka přiznává svému majiteli pro určité zboží a služby výlučné právo, které mu umožňuje monopolizovat označení zapsané jako ochranná známka bez časového omezení, přitom možnost zapsat ochrannou známku může být omezena z důvodů založených na veřejném zájmu (viz, obdobně, výše uvedený rozsudek Libertel, body 48 až 50).
35 V tomto ohledu je výsledkem omezeného počtu skutečně dostupných barev to, že by malý počet zápisů jako ochranných známek pro dané služby nebo zboží mohl vyčerpat celý rejstřík dostupných barev. Takto rozsáhlý monopol není slučitelný se systémem nenarušené hospodářské soutěže, zejména v rozsahu, v němž by mohl vytvořit neoprávněnou soutěžní výhodu pro jediný hospodářský subjekt. V oblasti práva ochranných známek je tedy třeba uznat obecný zájem na tom, aby nedocházelo k nepatřičnému omezení dostupnosti barev pro ostatní subjekty nabízející zboží nebo služby takového typu jako zboží nebo služby, pro které je požadován zápis (výše uvedený rozsudek Libertel, body 54 a 55).
36 Projednávaný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, je třeba přezkoumat s přihlédnutím k těmto úvahám.
37 Co se týče relevantní veřejnosti, odvolací senát zohlednil v bodě 19 napadeného rozhodnutí jednak to, jak techničtí pracovníci pracující ve strojovně, tj. odborníci pověření řízením nebo ovládáním robotů s kloubovými rameny pro manipulaci, úpravu a sváření, vnímají tyto roboty, a jednak v bodě 20 napadeného rozhodnutí vnímání podniků, které takové roboty nakupují.
38 Žalobkyně zpochybňuje, že by relevantní veřejnost zahrnovala rovněž technické pracovníky pracující v provozovnách, kde se tyto roboty nacházejí. K tomu stačí uvést, jak správně podotkl Úřad, že přestože se techničtí pracovníci pravděpodobně přímo neúčastní rozhodování o nákupu robotů, nelze vyloučit, že v některých podnicích toto rozhodování ovlivňují, jelikož mají přímo na starost jejich uvedení do provozu a jejich každodenní užívání. Odvolací senát tedy nepochybil, když při posuzování rozlišovací způsobilosti přihlašované ochranné známky zohlednil jednak vnímání technických pracovníků a jednak vnímání řídících pracovníků podniku odpovědných za výběr a nákup výrobků, kterých se týká tato ochranná známka.
39 Z napadeného rozhodnutí každopádně jednoznačně vyplývá, že odvolací senát zohlednil odbornou veřejnost, která při svém rozhodování o koupi věnuje zvláštní pozornost technickým funkcím uvedených strojů, včetně zejména jejich účelu, modelu či aspektů spojených s bezpečností práce.
40 Co se týče posouzení rozlišovací způsobilosti přihlašovaného označení, je třeba poukázat na to, jak uvedl odvolací senát v bodech 11 a 12 napadeného rozhodnutí, že přihlašovanou ochrannou známku tvoří jediná barva, a to prostorově neohraničený odstín oranžové barvy, která může zcela či částečně pokrývat výrobky, jichž se týká přihlašovaná ochranná známka, nebo jejich obal, či případně být užívána v reklamě na uvedené výrobky.
41 V bodech 12 a 16 až 20 napadeného rozhodnutí dospěl odvolací senát k závěru, že přihlašovaná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost z důvodu, že není vnímána jako označení původu uvedených výrobků. V podstatě totiž uvedl, že přihlašovaná barva není v odvětví průmyslových robotů a robotů pro výrobu zařízení neobvyklá a není sama o sobě natolik výjimečná, aby byla v posuzovaném odvětví vnímána jako nápadná.
42 Žalobkyně přitom neprokázala, že by odvolací senát v tomto bodě pochybil. Je totiž třeba zdůraznit, že spotřebitelé obvykle nevyvozují původ zboží z jeho barvy nebo z barvy jeho obalu v případě neexistence jakéhokoliv grafického nebo textového prvku, protože barva sama o sobě není podle současných obchodních zvyklostí v zásadě užívána jako prostředek identifikace. Barva obvykle nemá inherentní vlastnost spočívající v odlišení zboží určitého podniku (výše uvedený rozsudek Libertel, bod 65).
43 V tomto ohledu je třeba uvést, že odvolací senát v bodě 26 napadeného rozhodnutí konstatoval, aniž to žalobkyně zpochybňovala, že v dotčeném odvětví jsou průmyslové roboty obvykle uváděny na trh v nejrůznějších barvách. Žalobkyně přitom neuvedla žádnou skutečnost, která by prokazovala, že by v dotčeném odvětví byly barvy pokrývající průmyslové roboty obecně vnímány jako označení obchodního původu těchto výrobků.
44 Každopádně je třeba zdůraznit, že nezbytnost dostupnosti barev, která ovlivňuje výklad čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, s výhradou výjimečných okolností směřuje k vytvoření překážky pro zápis ochranné známky tvořené barvou.
45 V tomto ohledu, co se týče zpochybnění nezbytnosti dostupnosti barev v odvětví robotů s kloubovými rameny žalobkyní, je třeba zdůraznit, že by zápis odstínu oranžové barvy jako ochranné známky Společenství nevedl k monopolizaci pouze tohoto odstínu, ale směřoval by k tomu, že by konkurenčním podnikům bylo zakázáno užívat veškeré odstíny oranžové barvy, či dokonce i jiné, jelikož by nebylo možné vyloučit, že by mezi odstínem oranžové barvy, který je předmětem přihlášky ochranné známky v projednávaném případě, a jinými odstíny oranžové barvy, případně jí blízkých barev, mohlo být prokázáno nebezpečí záměny. S ohledem na zvláště omezenou povahu počtu dostupných barev by přitom monopolizace určité barvy, a tudíž případně celé škály jí blízkých barev a odstínů, mohla vést k rychlému vyčerpání celého rejstříku dostupných barev a k tomu, že by určitým hospodářským subjektům byla poskytnuta soutěžní výhoda neslučitelná se systémem nenarušené hospodářské soutěže a s obecným zájmem na tom, aby nedošlo k nepatřičnému omezení dostupnosti barev pro ostatní hospodářské subjekty (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Libertel, body 54 a 56).
46 V projednávaném případě je třeba mít za to, že žalobkyně před odvolacím senátem neuvedla žádnou skutečnost, na základě níž by bylo možno dospět k závěru, že v projednávané věci existují výjimečné okolnosti, a zejména že množství výrobků, pro které je ochranná známka požadována, je natolik omezeno a že relevantní trh je natolik specifický, že je jednak barva samotná způsobilá označovat obchodní původ výrobků, na které je nanesena, a jednak by její monopolizace nevytvořila neoprávněnou soutěžní výhodu pro majitele ochranné známky, která by byla v rozporu s veřejným zájmem.
47 Žalobkyně totiž v tomto ohledu uplatňuje zvláštnosti dotčeného odvětví, související zejména se skutečností, že roboty, jichž se týká přihlašovaná ochranná známka, představují velmi specifické výrobky, že jsou nákladným dlouhodobým investičním majetkem využívaným k vysoce specializovaným účelům a že zakoupení robota s sebou pro kupujícího nese rozsáhlé úpravy. Tyto skutečnosti nicméně nemění okolnost uvedenou odvolacím senátem v bodě 26 napadeného rozhodnutí, podle které je v dotčeném odvětví výrobků obvyklé, že jsou tyto výrobky dostupné v nejrůznějších barvách. Sama žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že si zákazníci vybírají barvy výrobků při objednávce. Je tak nutno mít za to, že v dotyčném odvětví se relevantní veřejnost obvykle setkává s dotčenými výrobky v různých barvách, aniž jsou vnímány jako označení obchodního původu uvedených výrobků.
48 Mimoto žalobkyně nevysvětluje, jakým způsobem by měly jí uplatňované skutečnosti umožňovat mít za to, že v dotyčném odvětví by zápis přihlašované ochranné známky nepoškozoval obecný zájem na tom, aby nedošlo k nepatřičnému omezení dostupnosti barev.
49 Žalobkyně nicméně tvrdí, že hodlá užívat přihlašovanou ochrannou známku pouze k reklamním a propagačním účelům a že zápis této ochranné známky nebude bránit tomu, aby si konkurenční společnosti volně vybíraly barvy, které mohou být naneseny na jejich robotech. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle článku 9 nařízení č. 40/94 výlučné právo z ochranné známky Společenství přiznává jejímu majiteli právní prostředky k tomu, aby zakázal všem třetím stranám užívat v obchodním styku podobné nebo totožné označení. Článek 9 odst. 2 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 9 odst. 2 nařízení č. 207/2009) umožňuje zakázat zejména umísťovat označení na výrobky nebo jejich obaly, nabízet výrobky pod tímto označením, uvádět je na trh nebo je skladovat za tímto účelem anebo nabízet či poskytovat pod tímto označením služby, dovážet nebo vyvážet pod tímto označením výrobky a užívat toto označení v obchodních listinách a v reklamě.
50 Žalobkyně tudíž nemůže tvrdit, že použití oranžové barvy konkurenčními společnostmi na jejich robotech nepředstavuje užívání přihlašované ochranné známky ve smyslu článku 9 nařízení č. 40/94.
51 Krom toho je třeba uvést, že koncept uvádění na trh závisí pouze na volbě dotyčného podniku, a tudíž může být po zápisu označení jako ochranné známky Společenství změněn. Nemůže mít tedy jakýkoliv dopad na posouzení její způsobilosti k zápisu [rozsudek Tribunálu ze dne 20. března 2002, DaimlerChrysler v. OHIM (TELE AID), T‑355/00, Recueil, s. II‑1939, bod 42]. Přestože žalobkyně tvrdí, že bude přihlašovanou ochrannou známku užívat pouze k reklamním účelům, nelze vyloučit, že své výlučné právo bude vykonávat tak, že svým konkurentům zakáže nanášet odstín oranžové barvy dotčený v projednávaném případě na samotné roboty. Argument žalobkyně vycházející z toho, že užívání přihlašované ochranné známky bude omezeno na reklamní účely, tudíž nemůže mít užitečný vliv na posouzení požadavku dostupnosti přihlašovaného označení.
52 Žalobkyně je nicméně oprávněna tvrdit, že okolnost uvedená odvolacím senátem v bodě 20 napadeného rozhodnutí, podle níž se dotčená veřejnost rozhoduje o nákupu dotčených výrobků pouze na základě jejich technických nebo hospodářských aspektů, není relevantní, pokud jde o to, zda je barva samotná způsobilá označovat obchodní původ výrobků. Tato úvaha nicméně vzhledem k ostatním skutečnostem zohledněným v napadeném rozhodnutí neumožňuje dospět k závěru, že odvolací senát pochybil, když uvedl, že přihlašovaná ochranná známka nevyhovuje ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
53 Stejně tak ani argumenty žalobkyně zpochybňující relevantnost úvah odvolacího senátu, podle kterých je jednak barva, která je předmětem přihlašované ochranné známky, blízká barvě suříku, protikoroznímu přípravku, a jednak se velký počet rozhodnutí Úřadu týká přihlášek k zápisu odstínů pohybujících se mezi červenou a oranžovou barvou, neumožňují vzhledem k úvahám uvedeným v bodech 42 až 48 výše zpochybnit opodstatněnost závěru odvolacího senátu.
54 Žalobkyně dále tvrdí, že dokument nazvaný „Icon Added Value“ prokazuje, že v dotyčném odvětví si relevantní veřejnost vytvoří spojitost mezi barvou a původem výrobků.
55 V tomto ohledu je třeba nicméně konstatovat, že dotazník ankety, o které je v tomto dokumentu podána zpráva, obsahuje otázky, jejichž formulace a pořadí mohly silně ovlivnit výsledky průzkumu. Dotčený dotazník se totiž skládá ze tří částí. První část, a sice otázky K1 až K10, se zcela zaměřuje na obraz, který si dotazovaná osoba vytváří o žalobkyni, a jak uvádí odvolací senát, vyzývá ji, aby si o ní obraz vytvořila. Druhá část, a sice otázky HW1 až HW3, se týká určitých konkurentů žalobkyně a posledně uvedenou nezmiňují. Třetí část, skládající se z pěti otázek, zahrnuje dvě otázky směřující ke srovnání žalobkyně s jedním z jejích konkurentů. V rámci této třetí části se na předposledním místě nachází otázka vyzývající dotazované osoby, aby žalobkyni a třem jejím konkurentům přiřadily barvy.
56 Jak obsah otázek, tak pořadí, v jakém byly pokládány, tak dotazované osoby informovaly o skutečnosti, že se tento dotazník soustřeďuje na žalobkyni. Za těchto podmínek otázka kladená dotazovaným osobám, jakou barvu si spojují s žalobkyní, neumožňuje určit, zda má v dotčeném odvětví odstín oranžové barvy, který je předmětem přihlášky ochranné známky, inherentní rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, ani zda relevantní veřejnost vnímá barvy jako označení obchodního původu výrobků. Jak správně uvedl odvolací senát v bodě 25 napadeného rozhodnutí, použitá metoda může být relevantní pro účely prokázání rozlišovací způsobilosti získané užíváním přihlašovaného označení ve smyslu čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009). Přihláška ochranné známky nicméně nebyla v projednávaném případě podána na tomto základě.
57 S ohledem na výše uvedené není namístě mít za to, že odvolací senát pochybil, když dospěl k závěru, že s ohledem na formulaci a pořadí otázek dotčeného dotazníku výsledky dokumentu nazvaného „Icon Added Value“ neumožňují podat zprávu o zvyklostech týkajících se ochranných známek v dotyčném odvětví ani prokázat inherentní rozlišovací způsobilost přihlašovaného označení ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
58 V důsledku toho argument žalobkyně, podle kterého je reprezentativnost dokumentu nazvaného „Icon Added Value“ pro celou Unii prokázána dokumentem nazvaným „World Robotics 2006“, relevantní není.
59 Co se týče argumentu žalobkyně, podle kterého odvolací senát dostatečně neodůvodnil napadené rozhodnutí, je třeba uvést, že podle článku 73 nařízení č. 40/94 musí povinnost odůvodnění rozhodnutí Úřadu případně umožnit seznámit se s důvody zamítnutí přihlášky k zápisu a efektivně zpochybnit sporné rozhodnutí [viz rozsudek Tribunálu ze dne 9. října 2002, KWS Saat v. OHIM (Odstín oranžové barvy), T‑173/00, Recueil, s. II‑3843, bod 55 a citovaná judikatura].
60 V projednávaném případě z napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát uvedl jednotlivé skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu při určování, zda má barva rozlišovací způsobilost, a to zejména vnímání přihlašované ochranné známky relevantní veřejností, obvyklost této barvy, jakož i zvyklosti týkající se ochranných známek v dotyčném odvětví. Odvolací senát provedl dále analýzu nejen obecného vnímání odstínu oranžové barvy, ale rovněž specifického kontextu odvětví průmyslových robotů, a to na základě důkazů předložených žalobkyní. Žalobkyně tudíž měla k dispozici skutečnosti nezbytné k tomu, aby mohla porozumět napadenému rozhodnutí a zpochybnit jeho legalitu před soudem Unie. V důsledku toho není namístě mít za to, že odvolací senát porušil článek 73 nařízení č. 40/94.
61 A konečně, co se týče argumentu žalobkyně, podle kterého odvolací senát neprovedl individuální a konkrétní přezkoumání skutečností a okolností projednávaného případu podle čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94, je třeba konstatovat, že odvolací senát provedl, jak vyplývá zejména z bodů 22 až 25 napadeného rozhodnutí, přezkum rozhodných skutečností předložených samotnou žalobkyní pro účely zhodnocení rozlišovací způsobilosti přihlašované ochranné známky, co se týče výrobků uvedených v přihlášce k zápisu. Je tedy třeba dojít k závěru, že odvolací senát čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94 neporušil.
62 S ohledem na výše uvedené je třeba druhý žalobní důvod zamítnout.
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zneužití pravomoci
– Argumenty účastníků řízení
63 Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo zneužitím pravomoci, jelikož je založeno na úvahách, ohledně nichž bylo podle ní prokázáno, že jsou irelevantní.
64 Úřad opodstatněnost argumentů žalobkyně zpochybňuje.
– Závěry Tribunálu
65 Je třeba připomenout, že pojem „zneužití pravomoci“ má v právu Unie přesný dosah a že označuje situaci, kdy správní orgán užívá své pravomoci s jiným cílem, než pro který mu byly svěřeny. Podle ustálené judikatury je v tomto ohledu rozhodnutí postiženo zneužitím pravomoci pouze tehdy, pokud se jeví na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů, že bylo přijato za účelem dosažení jiných než udávaných cílů [rozsudky Tribunálu ze dne 24. dubna 1996, Industrias Pesqueras Campos a další v. Komise, T‑551/93 a T‑231/94 až T‑234/94, Recueil, s. II‑247, bod 168, a ze dne 12. ledna 2000, DKV v. OHIM (COMPANYLINE), T‑19/99, Recueil, s. II‑1, bod 33].
66 V projednávaném případě přitom žalobkyně neprokázala existenci takových nepřímých důkazů, a dokonce ji ani netvrdila. Konkrétněji, i za předpokladu, že by odvolací senát, jak tvrdí žalobkyně, založil napadené rozhodnutí na úvahách, ohledně nichž bylo podle žalobkyně prokázáno, že jsou irelevantní, nepředstavuje tato okolnost nepřímý důkaz, z něhož by vyplývalo, že rozhodnutí bylo přijato za výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiných než udávaných cílů. Krom toho je třeba připomenout, že odvolací senát nepochybil při posouzení rozlišovací způsobilosti přihlašované ochranné známky (viz body 41 až 58 výše). Třetí žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 28 ES
– Argumenty účastníků řízení
67 Žalobkyně tvrdí, že zamítnutí zápisu přihlašované ochranné známky představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení dovozu ve smyslu článku 28 ES. Toto zamítnutí totiž umožňuje přístup padělků na trh, jehož důsledkem je snížení obratu žalobkyně. Podle žalobkyně není v projednávaném případě použitelná žádná z výjimek uvedených v článku 30 ES.
68 Úřad opodstatněnost argumentů žalobkyně zpochybňuje.
– Závěry Tribunálu
69 Co se týče prvního žalobního důvodu žalobkyně, vycházejícího z porušení článku 28 ES, je třeba uvést, že práva k ochranné známce Společenství, jakož i jí poskytovanou ochranu, lze nabýt pouze zápisem přihlašovaného označení. Ochrana proti uvádění padělků na trh uváděná žalobkyní v jejím prvním žalobním důvodu se přitom může uplatnit pouze v rozsahu, v němž je žalobkyně majitelkou ochranné známky Společenství (viz v tomto smyslu a obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 17. října 1990, HAG GF, C‑10/89, Recueil, s. I‑3711, bod 14). Jelikož odvolací senát nepochybil, když dospěl k závěru, že přihlašovaná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 (viz body 41 až 58 výše), je třeba zamítnout rovněž projednávaný žalobní důvod.
K nákladům řízení
70 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
71 Vzhledem k tomu, že Úřad požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (šestý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti KUKA Roboter GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. září 2010.
Podpisy.