ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (první senát)
20. září 2011
Věc F‑103/06 REV
Antoine Saintraint
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Řízení – Návrh na obnovu řízení – Článek 119 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu – Rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu – Návrh na obnovu řízení týkající se usnesení o vyškrtnutí věci po zpětvzetí žaloby – Překážka věci rozsouzené – Neexistence – Nepřípustnost vznesená z úřední povinnosti“
Předmět: Návrh na obnovu řízení týkající se usnesení předsedy prvního senátu Soudu pro veřejnou službu o vyškrtnutí věci ze dne 16. září 2010, Blank a další v. Komise (F‑103/06).
Rozhodnutí: Návrh na obnovu řízení se odmítá jako nepřípustný. Navrhovatel obnovy řízení nahradí náklady řízení Komise. Rada, vedlejší účastnice v rámci obnovy řízení, ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Řízení – Obnova řízení – Návrh týkající se usnesení o vyškrtnutí věci po zpětvzetí žaloby žalobcem – Nepřípustnost
(Statut Soudního dvora, článek 44 a příloha I, článek 7; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 74, čl. 89 odst. 5 a článek 119)
2. Řízení – Zastoupení účastníků řízení – Procesní plná moc – Nepožadované předložení
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 35 odst. 5, čl. 39 odst. 1 třetí pododstavec a článek 74)
3. Unijní právo – Zásady – Právo na účinnou právní ochranu – Dosah
(Článek 6 odst. 1 SEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47 a čl. 52 odst. 7)
1. Vzhledem k tomu, že odůvodněné usnesení o nevydání rozhodnutí ve věci samé nebo o ukončení řízení z důvodu nedostatku pravomoci unijního soudu nebo protože byla žaloba nepřípustná nebo zjevně neopodstatněná, vyvolává účinky obdobné účinkům rozsudku, lze proti takovému usnesení podat návrh na obnovu řízení na základě článku 44 statutu Soudního dvora, který je použitelný na Soud pro veřejnou službu na základě článku 7 přílohy I uvedeného statutu, a to i přesto, že to znění uvedeného článku 44 výslovně nestanoví. V tomtéž smyslu znění článku 119 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu neomezuje návrh na obnovu řízení na rozsudky Soudu, nýbrž stanoví, že lze podat návrh na obnovu řízení týkající se rozhodnutí Soudu.
I když se znění uvedeného článku 119 týká bez rozdílu mezi rozsudky a usneseními všech rozhodnutí Soudu v tom smyslu, že mohou být předmětem návrhu na obnovu řízení, nic to nemění na tom, že v unijním soudním sytému představuje obnova řízení nikoli odvolání, nýbrž mimořádný opravný prostředek, který umožňuje zpochybnit překážku věci pravomocně rozsouzené, která se pojí s pravomocným rozsudkem nebo pravomocným usnesením.
Jelikož se v tomto ohledu usnesení o vyškrtnutí věci z rejstříku vydané na základě článku 74 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu netýká přípustnosti ani merita věci, nezakládá překážku věci pravomocně rozsouzené, a nelze ho tudíž pokládat za odůvodněné usnesení, které vyvolává účinky obdobné účinkům rozsudku. Pokud totiž předseda Soudu rozhodne na základě uvedeného článku 74 usnesením o vyškrtnutí věci z rejstříku Soudu, bere pouze na vědomí vůli žalobce vzít žalobu zpět. Jedinými ustanoveními, která se v takovém usnesení dotýkají účastníků řízení, jsou ta, kterými předseda Soudu rozhoduje o nákladech řízení v souladu s ustanoveními čl. 89 odst. 5 jednacího řádu.
(viz body 31 až 33, 35, 36, 38, 39 a 41)
Odkazy:
Soudní dvůr: 7. března 1995, ISAE v. VP a Interdata v. Komise, C‑130/91 REV, bod 6; ze dne 29. listopadu 2007, Meister v. OHIM, C‑12/05 P‑REV, bod 16; 5. března 1998, Inpesca v. Komise, C‑199/94 P a C‑200/94 P‑REV, bod 16; 2. dubna 2009, Yedaş Tarim ve Otomotiv Sanayi ve Ticaret v. Rada a Komise, C‑255/06 P‑REV, body 15 až 17
2. Podle čl. 35 odst. 5 a čl. 39 odst. 1 třetího pododstavce jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu platí, že advokát, který je účastníku řízení nápomocen nebo ho zastupuje, není povinen u Soudu vykonat žádný jiný formální úkon, než doložit své postavení advokáta a není povinen předložit řádnou plnou moc, avšak je-li toto oprávnění zpochybňováno, je povinen ho doložit. Vzhledem tedy k tomu, že advokát v zásadě nemá povinnost doložit řádnou plnou moc od svého klienta pro účely podání žaloby ani pro účely oznámení Soudu, že jeho klient hodlá vzít žalobu zpět, a rozhodnutí klienta může být podle článku 74 uvedeného řádu oznámeno Soudu i ústně na jednání, jsou existence a rozsah či případně odvolání procesní plné moci mezi advokátem a jeho klientem, s výjimkou zpochybnění, otázkami, které nepodléhají přezkumu uvedeného Soudu.
(viz body 45 a 46)
Odkazy:
Soudní dvůr: 16. února 1965, Barge v. Vysoký úřad, 14/64
Soud prvního stupně: 26. září 1990, Virgili-Schettini v. Parlament, T‑139/89
3. Pokud jde o právo na účinnou právní ochranu, z vysvětlení souvisejících s článkem 47 Listiny základních práv, k nimž musí být podle čl. 6 odst. 1 třetího pododstavce SEU a čl. 52 odst. 7 uvedené listiny přihlédnuto při jejím výkladu, vyplývá, že druhý pododstavec tohoto článku odpovídá čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, i když v unijním právu není právo na soudní projednání omezeno pouze na spory týkající se občanských práv a závazků. První pododstavec článku 47 Listiny základních práv je založen na článku 13 Evropské úmluvy o lidských právech, avšak v unijním právu je ochrana širší, jelikož zaručuje právo na účinné prostředky nápravy před soudem, a nikoliv jen právo na účinné prostředky nápravy před vnitrostátním orgánem. Právo na účinnou právní ochranu ve smyslu čl. 47 prvního pododstavce Listiny základních práv není omezeno na ochranu základních práv, nýbrž zahrnuje i ochranu všech práv a svobod zaručených unijním právem.
(viz bod 53)