Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Duisburg (Německo) dne 13. června 2023 – HT v. Mercedes-Benz Group AG

(Věc C-371/23, Mercedes-Benz Group)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Duisburg

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: HT

Žalovaná: Mercedes-Benz Group AG

Předběžné otázky

Může konstrukční prvek vozidla, který snímá teplotu, rychlost vozidla, otáčky motoru, zařazený rychlostní stupeň, podtlak v sacím potrubí nebo jakýkoli jiný parametr, aby se v závislosti na tomto snímání změnily parametry procesu spalování v motoru, snížit účinnost systému regulace emisí ve smyslu čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007¹ ze dne 20. června 2007 a tedy představovat odpojovací zařízení ve smyslu čl. 3 bodu 10 nařízení č. 715/2007 i tehdy, pokud změna parametrů procesu spalování, k níž došlo na základě výsledku snímání konstrukčním prvkem vozidla, sice na jedné straně zvyšuje emise určité znečišťující látky, například oxidů dusíku, ale současně na druhé straně snižuje emise jedné nebo několika jiných znečišťujících látek, například částic, uhlovodíků, oxidu uhelnatého nebo oxidu uhličitého?

V případě kladné odpovědi na první otázku: Za jakých podmínek je v takovém případě tento konstrukční prvek odpojovacím zařízením?

Může být řídící jednotka ve vozidle, která změnou parametrů procesu spalování sice na jedné straně zvyšuje emise určité znečišťující látky, například oxidů dusíku, ale současně na druhé straně snižuje emise jedné nebo několika jiných znečišťujících látek, například částic, uhlovodíků, oxidu uhelnatého nebo oxidu uhličitého, podle evropského práva nepřípustná z jiného hlediska, než je existence odpojovacího zařízení ve smyslu čl. 3 bodu 10 nařízení č. 715/2007?

V případě kladné odpovědi na třetí otázku: Za jakých podmínek tomu tak je?

V případě kladné odpovědi na první otázku: Je podle čl. 5 odst. 2 druhé věty písm. a) nařízení č. 715/2007 odpojovací zařízení ve smyslu čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení přípustné i tehdy, pokud sice není nezbytné na ochranu motoru před poškozením nebo poruchou, je však nezbytné pro zajištění bezpečného provozu vozidla?

V případě kladné odpovědi na první otázku: Jsou ustanovení vnitrostátního práva, která v právním sporu s výrobcem o náhradu škody kupujícímu vozidla, který tento nárok uplatnil, v plném rozsahu ukládají, aby prokázal existenci odpojovacího zařízení ve smyslu čl. 3 odst. 10 nařízení č. 715/2007 a navíc i neexistenci skutkového stavu, na jehož základě je odpojovací zařízení ve výše uvedeném smyslu výjimečně podle čl. 5 odst. 2 druhé věty písm. a) nařízení 715/2007 přípustné, aniž výrobce vozidla k tomu musí při dokazování poskytnout informace, v rozporu s čl. 18 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a článkem 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES¹ uvedenými v rozsudku Soudního dvora ze dne 21. března 2023 (C 100/21), pokud z posledně uvedených ustanovení vyplývá, že kupující vozidla musí mít v případě, že je toto vozidlo vybaveno nepřípustným odpojovacím zařízením, nárok na náhradu škody vůči výrobci tohoto vozidla (viz body 91 a 93 uvedeného rozsudku)?

V případě kladné odpovědi na šestou otázku: Jak je podle evropského práva rozděleno důkazní břemeno ve sporu mezi kupujícím vozidla a jeho výrobcem o nárok prvně uvedeného na náhradu škody vůči posledně uvedenému, pokud jde o existenci odpojovacího zařízení ve smyslu čl. 3 bodu 10 nařízení č. 715/2007 a existenci skutkového stavu, na jehož základě je odpojovací zařízení výjimečně přípustné podle čl. 5 odst. 2 druhé věty písm. a) nařízení č. 715/2007? Svědčí účastníkům řízení úlevy v dokazování nebo musí případně splnit nějaké povinnosti, a pokud ano, jaké? Pokud platí povinnosti: Jaké důsledky má jejich nedodržení?

V případě kladné odpovědi na třetí otázku: Jsou ustanovení vnitrostátního práva, která v právním sporu s výrobcem o náhradu škody kupujícímu vozidla, který tento nárok uplatnil, v plném rozsahu ukládají, aby prokázal existenci řídicí jednotky, která je nepřípustná z jiného důvodu než je důvod existence odpojovacího zařízení ve smyslu čl. 3 bodu 10 nařízení č. 715/2007, aniž výrobce vozidla k tomu musí při dokazování poskytnout informace, v rozporu s čl. 18 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a článkem 46 směrnice 2007/46/ES, které jsou uvedeny v rozsudku Soudního dvora ze dne 21. března 2023 (C 100/21), pokud z posledně uvedených ustanovení vyplývá, že kupující vozidla musí mít v případě, že je v tomto vozidle instalována nepřípustná řídicí jednotka, nárok na náhradu škody vůči výrobci tohoto vozidla (viz body 91 a 93 uvedeného rozsudku)?

V případě kladné odpovědi na osmou otázku: Jak je rozděleno důkazní břemeno ve sporu mezi kupujícím vozidla a jeho výrobcem o nárok prvně uvedeného na náhradu škody vůči posledně uvedenému, pokud jde o existenci nepřípustné řídicí jednotky typu uvedeného v osmé otázce podle evropského práva? Svědčí účastníkům řízení úlevy v dokazování nebo musí případně splnit nějaké povinnosti, a pokud ano, jaké? Pokud platí povinnosti: Jaké důsledky má jejich nedodržení?

____________

¹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. 2007, L 171, s. 1).

¹ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007 , kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Úř. věst. 2007, L 263, s. 1).