Žaloba podaná dne 27. května 2013 – Fialtor v Komise a ECB
(Věc T-294/13)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Fialtor Ltd (Belize, Belize) (zástupci: C. Paschalides, Solicitor, and A. Paschalides, lawyer)
Žalované: Evropská centrální banka, Evropská komise
Návrhová žádání
Návrhy
Žalobce navrhuje, aby Tribunál
uložil povinnost nahradit škodu ve výši 278 925,79 euro z důvodu, že podmínky vyžadované podle memoranda o porozumění ze dne 26. dubna 2013 mezi Kyprem a žalovanými v bodech 1.23 až 1.27 obsahují požadavky, které jsou ve zjevném rozporu s normami vyšší právní síly na ochranu jednotlivců, konkrétně s článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech,
prohlásil, že relevantní podmínky jsou neplatné, a nařídil okamžité přehodnocení nástrojů finanční pomoci podle článků 14 až 18 Smlouvy, kterou se zřizuje Evropský mechanismus pro stabilitu (dále jen „Smlouva EMS“), na základě jejího článku 19, aby došlo ke změnám ve smyslu rozsudku tohoto soudu,
v rozsahu, v němž náhrada podle první části návrhu neodpovídá skutečnosti, že relevantní podmínky budou zrušené, uložil povinnost nahradit škodu za porušení článku 263 SFEU.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce pět žalobních důvodů.
První žalobní důvod vychází z toho, že relevantní podmínky v memorandu o porozumění obsahují požadavky, které jsou ve zjevném rozporu s normami vyšší právní síly na ochranu jednotlivců“1 , když:
uvedené normy mají vyšší právní sílu, jelikož jsou obsažené v Listině a EÚLP,
žalované jsou podle čl. 51 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 2 SEU povinny respektovat a dodržovat základní práva zaručená Listinou a EÚLP a
bankovní vklady jsou majetkem ve smyslu uvedeného článku 17 Listiny a článku 1 Protokolu č. 1 k EÚLP.
Druhý žalobní důvod vychází z toho, že popsaná porušení práva byla natolik intenzivní, že představují zjevné porušení norem vyšší právní síly, když:
v době, kdy byl žalobce zbaven svých bankovních vkladů, neexistovaly v právní úpravě, která se zabývá zbavení bankovních vkladů, žádné „podmínky, které stanoví zákon“, a to v rozporu s Listinou a Protokolem,
žalobce byl zbaven svých vkladů bez „spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě“ v rozporu s článkem 17 Listiny a článkem 1 Protokolu,
zbavení vkladů je prima facie protiprávní, ledaže „při dodržení zásady proporcionality … jsou … nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého“2 ,
konkurující veřejný zájem na zabránění panice a útoku na bankovní systém z krátkodobého a střednědobého hlediska nebyl zvážen při hodnocení veřejného zájmu podle článku 17 Listiny a článku 1 Protokolu,
cílem nebylo poškodit nebo potrestat Kypr, ale pomoci mu a eurozóně poskytnutím podpory stability, a tedy poskytnout úlevu a nedestabilizovat jeho finanční instituce a hospodářskou životaschopnost, a
neexistuje vztah proporcionality mezi zásahem a legitimním cílem, protože podle článku 3 Smlouvy EMS z roku 2012 je skutečným cílem „mobilizovat financování a na základě přísné podmínečnosti… ve prospěch členů EMS, kteří mají závažné finanční problémy nebo jim takové problémy hrozí, pokud je to nevyhnutelné na ochranu finanční stability eurozóny a jednotlivých členských států“ bez toho, aby bylo jejich hospodářství paralyzováno.
Třetí žalobní důvod vychází z toho, že zbavení žalobce vkladů nebylo nezbytné nebo přiměřené.
Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že žalované v konečném důsledku způsobily, že žalobce byl zbaven svých bankovních vkladů, protože pokud by nedošlo ke zjevnému porušení, bankovní vklady žalobce by byly chráněny na základě jeho práv podle Listiny a Protokolu, takže ztráta žalobce by byla dostatečně přímá a předvídatelná.
Pátý žalobní důvod vychází z toho, že pokud jsou výše uvedená tvrzení opodstatněná, relevantní podmínky musí být prohlášeny za neplatné bez ohledu na to, že byly určeny Kypru, protože žalobce je jimi přímo a bezprostředně dotčen a způsob jejich provedení porušuje Smlouvu nebo právní normy, které jí provádí a nebo byly zneužitím pravomoci, pokud se rozhodne, že zbavení žalobce jeho bankovních vkladů rozvrací právní stát v rozporu s čl. 6 odst. 1 SEU.
d:\documents\tra-doc\t-2013-0294\tra-doc-cs-req_comm-t-0294-2013-201306015-02_00.doc
____________1 Viz rozsudek ze dne 2. prosince 1971, Zuckerfabrik Schoeppenstedt v. Rada, 5/71, Recueil s. 975.
2 Článek 52 odst. 1 Listiny.