Věc C‑212/15

ENEFI Energiahatékonysági Nyrt

v.

Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice Brașov (DGRFP)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Mureș)

„Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanských věcech – Úpadkové řízení – Nařízení (ES) č. 1346/2000 – Článek 4 – Účinky, které stanoví právo členského státu pro pohledávky, které nebyly předmětem úpadkového řízení – Zánik – Daňová povaha pohledávky – Neexistence vlivu – Článek 15 – Pojem ‚probíhající soudní řízení‘ – Vykonávací řízení – Vyloučení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 9. listopadu 2016

1.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Úpadkové řízení – Nařízení č. 1346/2000 – Rozhodné právo – Pojem – Právo členského státu, na jehož území bylo zahájeno úpadkové řízení, které stanoví účinky pro pohledávky, které nebyly předmětem úpadkového řízení – Zahrnutí – Daňová povaha pohledávky – Neexistence vlivu

(Nařízení Rady č. 1346/2000, článek 4)

2.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Úpadkové řízení – Nařízení č. 1346/2000 – Procesní podmínky – Lhůta pro uplatnění pohledávek – Použití vnitrostátního práva – Podmínky – Respektování zásady rovnocennosti a zásady efektivity

(Nařízení Rady č. 1346/2000)

3.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Úpadkové řízení – Nařízení č. 1346/2000 – Účinky úpadkového řízení na probíhající soudní řízení – Pojem ‚probíhající soudní řízení‘ – Vykonávací řízení – Vyloučení

[Nařízení Rady č. 1346/2000, čl. 4 odst. 2 písm. f) a článek 15]

1.      Článek 4 nařízení č. 1346/2000 o úpadkovém řízení musí být vykládán v tom smyslu, že do oblasti jeho působnosti spadají ustanovení vnitrostátního práva členského státu, na jehož území bylo zahájeno úpadkové řízení, která stanovují, že věřiteli, který se neúčastnil tohoto řízení, zaniká právo na uplatnění pohledávky nebo že dochází k přerušení výkonu rozhodnutí, jehož prostřednictvím je taková pohledávka vymáhána v jiném členském státě.

Z článku 4 odst. 1 nařízení č. 1346/2000 totiž vyplývá, že pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro úpadkové řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno (lex fori concursus). V této souvislosti platí, že byť v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1346/2000, který obsahuje výčet skutečností relevantních z hlediska lex fori concursus, nejsou konkrétně uvedeni věřitelé, kteří se úpadkového řízení neúčastní, a tudíž ani účinky tohoto řízení či jeho skončení na práva těchto věřitelů, nelze pochybovat o tom, že tyto účinky se musí rovněž posuzovat podle uvedeného lex fori concursus. Takový výklad, podle kterého by se lex fori concursus řídily účinky skončení úpadkového řízení, zejména v podobě dohody o vyrovnání, a práva věřitelů po jeho skončení, avšak nikoli účinky na práva věřitelů, kteří se tohoto řízení neúčastnili, by totiž mohl vážně narušovat efektivitu uvedeného řízení.

Vzhledem k tomu, že nařízení č. 1346/2000 v zásadě připouští zánik nepřihlášených pohledávek, musí uvedené nařízení a fortiori rovněž připouštět existenci pravidla lex fori concursus, které jen přerušuje vykonávací řízení v souvislosti s těmito pohledávkami. V této souvislosti není relevantní skutečnost, že pohledávka, která je vymáhána prostřednictvím výkonu rozhodnutí v jiném členském státě, než je stát, na jehož území bylo zahájeno úpadkové řízení, má daňovou povahu. Ustanovení nařízení č. 1346/2000 totiž nepřiznávají pohledávkám daňových orgánů jiných členských států, než je stát zahájení úpadkového řízení, přednostní postavení v tom smyslu, že by takové pohledávky mohly být vymáhány prostřednictvím výkonu rozhodnutí i po zahájení úpadkového řízení.

(viz body 17, 20, 22, 29, 36, 40, 41, výrok 1 a 2)

2.      Vzhledem k tomu, že nařízení č. 1346/2000 o úpadkovém řízení nezavádí harmonizaci lhůt stanovených pro přihlašování pohledávek v úpadkových řízeních, na která se vztahuje oblast působnosti uvedeného nařízení, je na vnitrostátním právním řádu každého členského státu, aby na základě zásady procesní autonomie taková pravidla stanovil, avšak za podmínky, že nejsou méně příznivá než pravidla upravující podobné situace podléhající vnitrostátnímu právu (zásada rovnocennosti) a že v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných unijním právem (zásada efektivity).

(viz bod 30)

3.      Oblast působnosti článku 15 nařízení č. 1346/2000 o úpadkovém řízení se nevztahuje na vykonávací řízení. Toto ustanovení je totiž třeba chápat ve spojení s čl. 4 odst. 2 písm. f) uvedeného nařízení, v němž se odlišují „probíhající řízení“ od ostatních „řízení zahájených jednotlivými věřiteli“. Účinky úpadkového řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli, s výjimkou probíhajících soudních řízení, se přitom každopádně řídí pouze lex fori concursus. Vykonávací řízení ve věci vymáhání pohledávek přitom spadají pod tuto posledně uvedenou kategorii.

(viz body 32 a 35)