Language of document : ECLI:EU:T:2021:609

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého senátu)

22. září 2021(*)

„Ochranná známka Evropské unie – Řízení o zrušení rozhodnutí nebo výmazu zápisů – Výmaz zápisu do rejstříku obsahujícího zjevnou chybu přičitatelnou EUIPO – Ochranná známka zahrnutá do insolvenčního řízení – Zápis převodu ochranné známky – Účinky úpadkového řízení nebo obdobných řízení vůči třetím osobám – Pravomoc EUIPO – Povinnost řádné péče – Články 20, 24, 27 a 103 nařízení (EU) 2017/1001 – Články 3, 7 a 19 nařízení (EU) 2015/848“

Ve věci T‑169/20,

Marina Yachting Brand Management Co. Ltd, se sídlem v Dublinu (Irsko), zastoupená A. von Mühlendahlem, C. Eckharttem a P. Böhnerem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému M. Capostagno, jako zmocněnkyní,

žalovanému,

přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je

Industries Sportswear Co. Srl, se sídlem v Benátkách (Itálie), zastoupená P. Cervatem, advokátem,

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 10. února 2020 (spojené věci R 252/2019-2 a R 253/2019-2), týkajícímu se řízení o výmazu zápisů mezi společnostmi Industries Sportswear a Marina Yachting Brand Management,

TRIBUNÁL (devátý senát),

ve složení M. J. Costeira, předsedkyně, D. Gratsias a M. Kančeva (zpravodajka), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: A. Juhasz-Toth, radová,

s přihlédnutím k žalobě došlé soudní kanceláři Tribunálu dne 23. března 2020,

s přihlédnutím k vyjádření EUIPO k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 13. srpna 2020,

s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 5. srpna 2020,

po jednání konaném dne 5. května 2021,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 10. srpna 2012 podala společnost Moncler Srl u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

2        Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, bylo slovní označení MARINA YACHTING.

3        Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, spadaly do tříd 18, 25 a 35 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků.

4        Po několika převodech přihlášky k zápisu byla přihlášená ochranná známka zapsána dne 28. září 2014 pod číslem 11111317 na jméno vedlejší účastnice, společnosti Industries Sportswear Co. Srl.

5        Dne 13. října 2017 byl rozsudkem Tribunale di Venezia (soud v Benátkách, Itálie) č. 142/2017, který byl vydán v rámci insolvenčního řízení č. 138/2017, prohlášen úpadek vedlejší účastnice.

6        Dne 18. října 2017 byl převod dotčené ochranné známky z vedlejší účastnice na společnost Spring Holdings Sarl zapsán do rejstříku EUIPO na žádost společného zástupce těchto dvou stran (dále jen „společný zástupce“).

7        Dne 25. října 2017 informoval jmenovaný likvidátor vedlejší účastnice (dále jen „likvidátor“) EUIPO o tom, že byl prohlášen úpadek vedlejší účastnice, přičemž předložil kopii rozsudku Tribunale di Venezia (soud v Benátkách) ze dne 13. října 2017, a že insolvence byla účinná od uvedeného data z důvodu zápisu tohoto rozsudku do italského obchodního rejstříku (registro delle imprese). Likvidátor rovněž požádal o zápis insolvenčního řízení týkajícího se vedlejší účastnice do rejstříku EUIPO v souladu s článkem 24 nařízení 2017/1001, jakož i o výmaz zápisu převodu dotčené ochranné známky na společnost Spring Holdings v souladu s článkem 103 téhož nařízení.

8        Dne 9. dubna 2018 informoval EUIPO likvidátora a společného zástupce o svém rozhodnutí vymazat zápis uvedeného převodu, neboť tento zápis byl chybný, a zveřejnit opravu téhož dne.

9        Dne 16. dubna 2018 podala žalobkyně, společnost Marina Yachting Brand Management Co. Ltd, žádost o zápis převodu dotčené ochranné známky na ni. Tvrdila, že uvedená ochranná známka, kterou vedlejší účastnice původně převedla na společnost Spring Holdings, byla následně touto společností převedena na ni. Pokud jde o první převod, předložila žalobkyně ověřenou kopii smlouvy o převodu ze dne 21. března 2018, a pokud jde o druhý převod, ověřenou kopii ze dne 1. března 2018 smlouvy o převodu ze dne 15. prosince 2017.

10      Téhož dne, a sice dne 16. dubna 2018, byly do rejstříku EUIPO zapsány převody vlastnictví k dotčené ochranné známce na společnost Spring Holdings (zápis T 014185659) a poté na žalobkyni (zápis T 014188703).

11      Dne 23. června 2018 podal likvidátor znovu žádost o zápis insolvenčního řízení týkajícího se vedlejší účastnice do rejstříku a v souladu s článkem 103 nařízení 2017/1001 požádal o výmaz zápisů T 014185659 a T 014188703 na základě článku 42 Regio decreto n. 267 (královské nařízení č. 267/1942) ze dne 16. března 1942 (GU č. 81 ze dne 6. dubna 1942) (dále jen „italský zákon o úpadku“), který zbavuje společnost v úpadku práva spravovat u užívat svůj majetek od data prohlášení její insolvence, kterým je v případě vedlejší účastnice 13. říjen 2017. Likvidátor rovněž upřesnil, že takovou žádost o výmaz již podal ve dnech 5. a 14. června 2018, ale že neobdržel žádné potvrzení o přijetí ze strany EUIPO.

12      Pokud jde o žádost o zápis insolvenčního řízení týkajícího se vedlejší účastnice podanou dne 25. října 2017, EUIPO dne 11. července 2018, informoval likvidátora o přijetí této žádosti, přičemž zdůraznil, že uvedená žádost „nebyla nikdy zapsána do [jeho] databáze z důvodu technických problémů, které nastaly v onen den“.

13      Dne 12. července 2018 EUIPO informoval žalobkyni o žádostech o výmaz T 014552205 (výmaz zápisu v rejstříku T 014185659) a T 014480019 (výmaz zápisu v rejstříku T 014188703) a vyzval ji k předložení vyjádření. Dne 8. srpna 2018 předložila žalobkyně vyjádření.

14      Dne 21. srpna 2018 předal EUIPO kopii tohoto vyjádření likvidátorovi, požádal ho, aby předložil „úřední důkaz o vlastnických právech [vedlejší účastnice] k [dotčené] ochranné známce v okamžiku insolvenčního řízení“ a vyzval jej k předložení vyjádření. Ve dnech 20. a 21. září 2018 vyhověl likvidátor této výzvě a předložil dokumenty, jejichž cílem bylo odpovědět na žádost EUIPO o předložení důkazu.

15      Dne 25. září 2018 EUIPO informoval žalobkyni, že s ohledem na dokumenty předložené likvidátorem má za to, že vedlejší účastnice byla vlastníkem dotčené ochranné známky v okamžiku insolvenčního řízení, a že zápisy T 014185659 a T 014188703 tedy musí být vymazány. Žalobkyně byla vyzvána k předložení vyjádření.

16      Dne 20. listopadu 2018 předložila žalobkyně vyjádření, v němž odkázala zejména na „smlouvu o převodu“ uzavřenou dne 26. června 2014 mezi vedlejší účastnicí a společností Spring Holdings, jakož i na „licenční smlouvu k právům duševního vlastnictví“ (Intellectual Property Licence Agreement) uzavřenou dne 30. prosince 2014 mezi Spring Holdings, jakožto novým vlastníkem dotčené ochranné známky od 26. června 2014, a vedlejší účastnicí jakožto držitelkou licence (dále jen „licenční smlouva“). Dne 17. ledna 2019 předložil likvidátor odpověď na vyjádření.

17      Oddělení pověřené vedením rejstříku, ustanovené v čl. 159 písm. c) nařízení 2017/1001, přijalo dne 30. ledna 2019 v souladu s článkem 162 tohoto nařízení dvě rozhodnutí, kterými byly se zpětným účinkem vymazány zápisy v rejstříku T 014185659 a T 014188703 provedené dne 16. dubna 2018, jelikož k nim došlo po 13. říjnu 2017. Uvedené oddělení mělo za to, že se EUIPO dopustil zjevné chyby tím, že nezohlednil „podstatný procesní krok“ ohlášený dne 25. října 2017, a sice žádost o zápis insolvenčního řízení týkajícího se vedlejší účastnice, založenou na konečném rozhodnutí Tribunale di Venezia (soud v Benátkách) s účinností od 13. října 2017. Kromě toho nařídilo, aby žádost o zápis tohoto insolvenčního řízení na základě uvedeného rozhodnutí Tribunal de Venise byla v souladu s čl. 24 odst. 3 nařízení 2017/1001 zapsána se zpětným účinkem k 13. říjnu 2017 (spis T 014459807).

18      Dne 31. ledna 2019 podala žalobkyně na základě článků 66 až 71 nařízení 2017/1001 dvě odvolání proti rozhodnutím oddělení pověřeného vedením rejstříku EUIPO o výmazu zápisů T 014185659 a T 014188703.

19      Dne 9. dubna 2019 podal likvidátor žádost o zápis rozsudku, který dne 13. března 2019 vydal Tribunale di Venezia (soud v Benátkách), pověřený insolvenčním řízením týkajícím se vedlejší účastnice, a kterým bylo povoleno zajištění dotčené ochranné známky jakožto zajišťovací opatření na základě italského občanského soudního řádu. Likvidátor uvedl, že dne 22. února 2019 podal k tomuto soudu návrh, v němž jej informoval, že se v průběhu řízení u EUIPO seznámil se „smlouvou o převodu“ a licenční smlouvou z roku 2014 uplatněnými žalobkyní (viz bod 16 výše) a požadoval zajištění dotčené ochranné známky z důvodu neplatnosti a podvodné povahy těchto aktů. Dne 5. července 2019 poté, co Tribunale di Venezia (soud v Benátkách) vyslechl všechny dotčené strany, uvedený rozsudek ze dne 13. března 2019 potvrdil.

20      Rozhodnutím ze dne 10. února 2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolací senát zamítl po jejich spojení odvolání uvedená výše v bodě 18.

21      Zaprvé odvolací senát v bodech 43 až 49 napadeného rozhodnutí nejprve konstatoval, že v projednávané věci byla vedlejší účastnice, jejíž sídlo se nachází v Itálii, dne 13. října 2017 prohlášena za insolventní rozsudkem Tribunale di Venezia (soud v Benátkách). Odvolací senát z toho vyvodil, že se insolvenční řízení týkající se vedlejší účastnice řídí italským právem, a sice italským zákonem o úpadku, jak tvrdil likvidátor. Podle tohoto zákona měl rozsudek prohlašující úpadek účinky vůči dlužníkovi (insolventní společnost, v projednávané věci vedlejší účastnice) od okamžiku, kdy byl zapsán v soudní kanceláři italského soudu, a vůči třetím osobám (tedy nabyvatelům dotčené ochranné známky, a sice společnosti Spring Holdings a žalobkyni) od jeho zápisu do italského obchodního rejstříku podle článku 16 italského zákona o úpadku, který odkazuje na článek 133 italského občanského soudního řádu.

22      Dále odvolací senát konstatoval, že v projednávané věci byl rozsudek prohlašující úpadek vedlejší účastnice vydán, podán k zápisu a zapsán do italského obchodního rejstříku ve stejný den, tedy dne 13. října 2017, jak vyplývá z tohoto rozsudku a z výpisu z uvedeného rejstříku. Odvolací senát z toho vyvodil, že od tohoto dne byla vedlejší účastnice zbavena práva spravovat a užívat svůj majetek v souladu s článkem 42 italského zákona o úpadku a že všechny úkony, které provedla po vydání uvedeného rozsudku, nemají účinky vůči jejím věřitelům podle článku 44 téhož zákona. Odvolací senát rovněž uvedl, že k témuž datu byla vedlejší účastnice zapsána jako vlastník dotčené ochranné známky v rejstříku EUIPO a navíc byla tato ochranná známka uvedena v soupisu majetkové podstaty, který přebírá údaje z rejstříku EUIPO.

23      Odvolací senát mimoto konstatoval, že dne 25. října 2017 požádal likvidátor o zápis insolvenčního řízení týkajícího se vedlejší účastnice do rejstříku EUIPO, že EUIPO k této žádosti nepřihlédl, že tato žádost nebyla ještě vyřízena dne 16. dubna 2018, kdy byla podána žádost o zápis převodu dotčené ochranné známky na žalobkyni, a že EUIPO přesto zapsal změnu vlastníka této ochranné známky, když téhož dne provedl dva následné zápisy převodů uvedené ochranné známky (na společnost Spring Holdings a poté na žalobkyni). Odvolací senát rovněž poznamenal, že několik dní předtím, a sice dne 9. dubna 2018, se EUIPO rozhodl vymazat předchozí zápis prvního z těchto převodů na společnost Spring Holdings poté, co byl likvidátorem informován jednak o úpadku vedlejší účastnice a jednak o skutečnosti, že společný zástupce nemohl tuto společnost zastupovat jako převádějící společnost.

24      Zadruhé odvolací senát v bodech 50 až 58 napadeného rozhodnutí nejprve odpověděl na argument žalobkyně, podle něhož EUIPO neměl tyto zápisy vymazat, jelikož bez ohledu na insolvenci vedlejší účastnice byla dotčená ochranná známka již převedena na společnost Spring Holdings v průběhu června 2014. Odvolací senát v tomto ohledu konstatoval, že podle článku 45 italského zákona o úpadku jsou formální požadavky k tomu, aby mohl mít úkon nebo akt účinky vůči třetím osobám, neúčinné, pokud jde o úpadkové řízení, pokud byly splněny po prohlášení insolvence. V souladu s čl. 27 odst. 1 nařízení 2017/1001 přitom údajné převody dotčené ochranné známky nebyly zapsány do rejstříku před prohlášením insolvence vedlejší účastnice, a neměly tedy účinky vůči třetím osobám, tedy v projednávané věci vůči likvidátorovi. Nebylo by tedy relevantní určit, zda datum 26. června 2014 uvedené v první smlouvě o převodu dotčené ochranné známky bylo jisté ve smyslu italských právních předpisů, o čemž účastníci řízení podrobně diskutovali, jelikož převod nebyl zapsán do rejstříku EUIPO. Jak připustila sama žalobkyně, měl odvolací senát každopádně za to, že nemá pravomoc rozhodnout o této otázce, která spadá do pravomoci vnitrostátních soudů. Podle odvolacího senátu je sice pravda, že zápis převodu do rejstříku EUIPO není podmínkou platnosti tohoto převodu mezi účastníky řízení, jak tvrdila žalobkyně, avšak jednalo se o podmínku k tomu, aby měl převod ochranné známky účinky vůči třetím osobám, a sice v projednávané věci vůči likvidátorovi.

25      Dále odvolací senát konstatoval, že údajný akt „prodloužení“ licenční smlouvy (který podle žalobkyně potvrdil vlastnické právo společnosti Spring Holdings k dotčené ochranné známce) nebyl likvidátorem podepsán, takže žalobkyně nemohla platně tvrdit, že likvidátor uznal práva společnosti Spring Holdings k uvedené ochranné známce. Navíc uvedl, že likvidátor napadl smlouvu o převodu mezi vedlejší účastnicí a společností Spring Holdings ze dne 26. června 2014 u Tribunale di Venezia (soud v Benátkách).

26      Kromě toho odvolací senát konstatoval, že vzhledem k tomu, že dotčená ochranná známka byla uvedena na soupisu majetkové podstaty připojeném k rozsudku prohlašujícímu úpadek vedlejší účastnice, který EUIPO nebyl oprávněn zpochybnit, jelikož nemůže nahradit vnitrostátní soudy, byl EUIPO povinen tuto skutečnost zohlednit a zapsat insolvenční řízení týkající se této ochranné známky do rejstříku v souladu se žádostí likvidátora. Podle odvolacího senátu byla žádost o zápis následných převodů dotčené ochranné známky podaná žalobkyní v návaznosti na úpadek vedlejší účastnice opožděná a neobsahovala důkaz, že rozsudek prohlašující úpadek byl chybný. Žalobkyni příslušelo, aby EUIPO předložila důkaz o tom, že uvedený rozsudek neměl na uvedenou ochrannou známku vliv na základě rozhodnutí vnitrostátního soudu, což neučinila.

27      Konečně měl odvolací senát za to, že se EUIPO dopustil zjevné chyby, když zapsal následné převody dotčené ochranné známky do rejstříku dne 16. dubna 2018, jelikož vedlejší účastnice, která byla převodcem v rámci prvního z těchto převodů, byla podnikem prohlášeným v úpadku od 13. října 2017, o čemž byl EUIPO informován. Odvolací senát upřesnil, že ke zjevné chybě tedy došlo při zápisech, které byly provedeny dne 16. dubna 2018, a nikoli pouze v roce 2017, jak tvrdila žalobkyně. Dodal, že o výmazu zápisů v rejstříku bylo rozhodnuto ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy byly tyto zápisy provedeny, a sice dne 30. ledna 2019, takže podmínky nezbytné pro použití článku 103 nařízení 2017/1001 byly splněny. V důsledku toho dospěl k závěru, že rozhodnutí o výmazu zápisů do rejstříku T 014185659 a T 014188703 byla správná.

 Návrhová žádání účastníků řízení

28      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí,

–        uložil EUIPO a vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení.

29      EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

30      Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl,

–        potvrdil napadené rozhodnutí s tím důsledkem, že EUIPO musí jednak vymazat zápisy převodů dotčené ochranné známky v rejstříku provedené dne 16. dubna 2018 a opětovně zapsat vedlejší účastnici jako výlučného vlastníka této ochranné známky a jednak zapsat insolvenční řízení týkající se vedlejší účastnice do rejstříku ode dne 13. října 2017,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 K přípustnosti druhého bodu návrhových žádání vedlejší účastnice

31      Druhým bodem návrhových žádání vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál potvrdil napadené rozhodnutí s tím důsledkem, že EUIPO musí jednak vymazat zápisy převodů dotčené ochranné známky v rejstříku provedené dne 16. dubna 2018 a opětovně zapsat vedlejší účastnici do rejstříku jako výlučného vlastníka této ochranné známky a jednak zapsat insolvenční řízení týkající se vedlejší účastnice do rejstříku ode dne 13. října 2017.

32      Pokud jde o návrh, aby Tribunál potvrdil napadené rozhodnutí, je třeba jej chápat tak, že směřuje v podstatě k zamítnutí žaloby [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. února 2016, Kicktipp v. OHIM – Italiana Calzature (kicktipp), T‑135/14, EU:T:2016:69, bod 19 (nezveřejněný) a citovaná judikatura]. Ve skutečnosti tedy splývá s prvním bodem návrhových žádání vedlejší účastnice, který směřuje k zamítnutí žaloby.

33      Pokud jde o důsledky, které vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál vyvodil ze zamítnutí žaloby, které v podstatě představují návrhy směřující k tomu, aby Tribunál nařídil EUIPO provést různé úkony v jeho rejstříku, stačí připomenout, že Tribunálu nepřísluší ukládat příkazy EUIPO, kterému přísluší vyvodit důsledky z výroku a odůvodnění rozsudků soudu Evropské unie [viz rozsudek ze dne 11. července 2007, El Corte Inglés v. OHIM – Bolaños Sabri (PiraÑAM diseño original Juan Bolaños), T‑443/05, EU:T:2007:219, bod 20 a citovaná judikatura].

34      Druhý bod návrhových žádání vedlejší účastnice musí být tedy v rozsahu, v němž směřuje k tomu, aby Tribunál uložil EUIPO příkazy, zamítnut z důvodu nedostatku pravomoci.

 K věci samé

35      Na podporu své žaloby uplatňuje žalobkyně v podstatě jediný důvod vycházející z porušení článku 103 nařízení 2017/1001, ve spojení s články 20, 24 a 27 téhož nařízení. V podstatě tvrdí, že odvolací senát pochybil, když měl za to, že podmínky pro zrušení rozhodnutí nebo výmaz zápisu obsahujících „zjevnou chybu“ ve smyslu článku 103 uvedeného nařízení, byly splněny, třebaže zápisy převodů dotčené ochranné známky provedené dne 16. dubna 2018 splňovaly všechny zákonné podmínky.

36      Tento jediný žalobní důvod se formálně dělí na čtyři úzce spjaté části, v nichž žalobkyně zaprvé tvrdí, že uvedené zápisy byly provedeny v souladu s použitelným právem a neobsahují „zjevnou chybu“ ve smyslu článku 103 nařízení 2017/1001, zadruhé, že toto ustanovení není v projednávané věci použitelné, jelikož nedošlo ke „zjevné chybě“, zatřetí, že článek 27 téhož nařízení se nepoužije, a začtvrté, že i kdyby toto posledně uvedené ustanovení použitelné bylo, vedlejší účastnice a likvidátor věděli o převodu dotčené ochranné známky.

37      V tomto ohledu má Tribunál za to, že výtky týkající se neexistence zjevné chyby ze strany EUIPO ve smyslu článku 103 nařízení 2017/1001, uvedené v prvních dvou částech jediného žalobního důvodu, představují ve skutečnosti pátou samostatnou část, která musí být logicky zkoumána až po čtyřech ostatních částech týkajících se článků 20, 24 a 27 téhož nařízení.

38      Tribunál má rovněž za to, že pět částí jediného žalobního důvodu je třeba podle jejich obsahu překvalifikovat tak, že v podstatě vycházejí zaprvé z toho, že EUIPO porušil své pravomoci podle článků 20 a 24 nařízení 2017/1001, zadruhé z toho, že EUIPO a odvolací senát nesprávně zohlednily rozsudek prohlašující úpadek ze dne 13. října 2017, zatřetí z nepoužitelnosti čl. 27 odst. 1 nařízení 2017/1001 v projednávané věci, začtvrté z toho, že se v projednávané věci uplatní výjimka o povědomí stanovená v článku 27 nařízení 2017/1001, a z toho, že vedlejší účastnice a likvidátor údajně věděli o smlouvě o převodu z roku 2014, a zapáté z nesprávného uplatnění článku 103 nařízení 2017/1001 odvolacím senátem na rozhodnutí EUIPO o výmazu zápisů ze dne 16. dubna 2018.

39      EUIPO a vedlejší účastnice navrhují, aby byl jediný žalobní důvod zamítnut, a s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

 Úvodní poznámky

40      Úvodem je třeba podotknout, podobně jako uvádí vedlejší účastnice, že rodina A zahrnující zejména B a jeho syna C, která řídí žalobkyni, dříve řídila vedlejší účastnici, zatímco likvidátor zastupuje společné zájmy věřitelů v rámci úpadku vedlejší účastnice.

41      V projednávané věci přísluší Tribunálu, aby rozhodl, zda měl odvolací senát právem za to, že rozhodnutí oddělení pověřeného vedením rejstříku EUIPO o výmazu zápisů ze dne 16. dubna 2018 týkajících se následných převodů dotčené ochranné známky jsou s ohledem na článek 103 nařízení 2017/1001 v souladu s právem. V tomto ohledu je třeba zohlednit relevantní ustanovení tohoto nařízení, zejména články 103, 20, 24 a 27, jakož i články 3, 7 a 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení (Úř. věst. 2015, L 141, s. 19, oprava Úř. věst. 2016, L 349, s. 10).

42      Článek 103 nařízení 2017/1001, nadepsaný „Výmaz nebo zrušení rozhodnutí“, který se však týká též výmazu zápisů, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.      V případě, že [EUIPO] provedl zápis v rejstříku nebo vydal rozhodnutí obsahující zjevnou chybu, která je mu přičitatelná, zajistí, aby byl zápis vymazán nebo rozhodnutí zrušeno. V případě, že v řízení vystupuje pouze jeden účastník a zápis nebo akt se dotýká jeho práv, provede se výmaz nebo zrušení, i pokud nebyla daná chyba tomuto účastníku zjevná.

2.      Výmaz nebo zrušení podle odstavce 1 provede z moci úřední nebo na žádost některého z účastníků řízení oddělení, které provedlo daný zápis nebo vydalo dané rozhodnutí. Výmaz zápisu do rejstříku nebo zrušení rozhodnutí se provede do jednoho roku ode dne zápisu do rejstříku nebo dne vydání rozhodnutí, po konzultaci s účastníky řízení a případnými vlastníky práv k dané ochranné známce EU zapsanými v rejstříku. O takovém výmazu či zrušení uchovává [EUIPO] záznamy.“

43      Článek 20 nařízení 2017/1001, nadepsaný „Převod“, v odstavcích 1, 3 až 5 a 11 stanoví:

„1.      Ochranná známka EU může být převedena nezávisle na převodu podniku pro všechny výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo pro některé z nich.

[…]

3.      […] musí být postoupení ochranné známky EU, pokud nevyplývá ze soudního rozhodnutí, učiněno v písemné formě a vyžaduje podpisy smluvních stran; jinak je postoupení neplatné.

4.      Převod se zapíše na žádost jedné ze stran do rejstříku a zveřejní.

5.       Žádost o zápis převodu obsahuje [upřesněné] informace.

[…]

11.      Dokud není převod zapsán v rejstříku, nemůže právní nástupce uplatňovat práva vyplývající ze zápisu ochranné známky EU.“

44      Článek 13 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/626 ze dne 5. března 2018, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení 2017/1001 a zrušuje prováděcí nařízení (EU) 2017/1431 (Úř. věst. 2018, L 104, s. 37), upřesňuje informace, které musí obsahovat žádost o zápis převodu ochranné známky podle čl. 20 odst. 5 nařízení 2017/1001.

45      Článek 24 nařízení 2017/1001, nadepsaný „Insolvenční řízení“, v odst. 1 prvním pododstavci a v odstavci 3 stanoví:

„1.      Jediné insolvenční řízení, do kterého může být zahrnuta ochranná známka EU, je řízení zahájené v členském státě, na jehož území má dlužník soustředěny své hlavní zájmy.

[…]

3.       Pokud je ochranná známka EU zahrnuta do insolvenčního řízení, je v tomto smyslu na žádost příslušného vnitrostátního orgánu proveden zápis do rejstříku a zveřejněn ve věstníku ochranných známek Evropské unie uvedeném v článku 116.“

46      Článek 27 nařízení 2017/1001, nadepsaný „Účinky vůči třetím osobám“, v odstavcích 1 a 4 uvádí:

„1.      Právní úkony učiněné podle článků 20, 22 a 25 ve věci ochranné známky EU mají účinky vůči třetím osobám ve všech členských státech až po jejich zápisu do rejstříku. Před tímto zápisem však má takový úkon účinky vůči třetím osobám, které nabyly práva k ochranné známce po dni tohoto úkonu, ale věděly o něm v době, kdy svá práva nabyly.

[…]

4.       Dokud mezi členskými státy nevstoupí v platnost společná ustanovení o konkurzu, řídí se účinky konkurzního řízení nebo obdobných řízení vůči třetím osobám právními předpisy členského státu, ve kterém bylo toto řízení podle vnitrostátních právních předpisů nebo použitelných smluv zahájeno jako první.“

47      Článek 3 nařízení 2015/848, nadepsaný „Mezinárodní příslušnost“, v odst. 1 prvním a druhém pododstavci stanoví:

„Soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení insolvenčního řízení […] Místem, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, je místo, ze kterého dlužník své zájmy pravidelně spravuje a které je zjistitelné třetími osobami.

V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny její hlavní zájmy, považuje její sídlo, pokud není prokázán opak. […]“

48      Článek 7 nařízení 2015/848, nadepsaný „Rozhodné právo“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.      Pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro insolvenční řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo insolvenční řízení zahájeno (dále jen ‚stát, který řízení zahájil‘).

2.       Právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména:

[…]

b)      majetek, který tvoří součást majetkové podstaty, a způsob nakládání s majetkem, který dlužník nabyl po zahájení insolvenčního řízení;

[…]

m)      pravidla týkající se neplatnosti, odporovatelnosti nebo neúčinnosti právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů.“

49      Článek 19 nařízení 2015/848, nadepsaný „Zásady“, v odst. 1 prvním pododstavci stanoví:

„Rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení učiněné soudem členského státu, který je příslušný podle článku 3, je uznáváno ve všech ostatních členských státech od okamžiku, kdy nabude účinnosti ve státě, který řízení zahájil.“

50      V tomto ohledu je třeba podotknout, že podle nařízení 2017/1001 se na určité aspekty projednávané věci použije italský zákon o úpadku.

51      Především je třeba uvést, že italský zákon o úpadku, jakožto právo členského státu, na jehož území byly soustředěny hlavní zájmy vedlejší účastnice v okamžiku prohlášení úpadku, upravuje insolvenční řízení, do něhož je dotčená ochranná známka zahrnuta, na základě čl. 24 odst. 1 nařízení 2017/1001, ostatně stejně jako na základě článku 7 nařízení 2015/848. Kromě toho podle čl. 27 odst. 4 nařízení 2017/1001 upravuje rovněž otázky týkající se účinků uvedeného insolvenčního řízení vůči třetím osobám.

52      Kromě toho v souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení č. 2015/848 určuje italský zákon o úpadku zejména v písmeni b) „majetek, který tvoří součást majetkové podstaty v insolvenčním řízení, a způsob nakládání s majetkem, který dlužník nabyl nebo který mu připadl po zahájení insolvenčního řízení“, a pod písm. m) „pravidla týkající se neplatnosti, odporovatelnosti nebo neúčinnosti právních jednání poškozujících společné zájmy věřitelů“. Stejně tak podle článku 19 téhož nařízení má rozsudek prohlašující úpadek vydaný Tribunale di Venezia (soud v Benátkách), ex lege účinky vůči všem třetím osobám v celé Unii, a tedy v projednávané věci vůči žalobkyni a EUIPO.

53      Italský zákon o úpadku v článcích 16 a 17 v podstatě stanoví, že rozsudek prohlašující úpadek má účinky vůči dlužníkovi (fyzická nebo právnická osoba, jejíž úpadek byl prohlášen) od okamžiku, kdy je zapsán v soudní kanceláři soudu, a vůči třetím osobám od okamžiku jeho zápisu do italského obchodního rejstříku (v projednávané věci dne 13. října 2017); v jeho článku 42, který se týká zbavení dlužníka práva nakládat s majetkem, stanoví, že správa majetku dlužníka je svěřena osobě pověřené likvidací v rámci úpadku; v jeho článku 44 stanoví, že všechny úkony dlužníka učiněné po prohlášení úpadku nebo jejichž datum není jisté před prohlášením úpadku, jsou z právního hlediska neúčinné a nemají účinky vůči třetím osobám, včetně věřitelů jako celku, a v jeho článku 45 stanoví, že formální požadavky k tomu, aby měl akt účinky vůči třetím osobám, včetně věřitelů jako celku, jsou neúčinné, pokud byly splněny po prohlášení úpadku.

54      Pět částí jediného žalobního důvodu je třeba přezkoumat s přihlédnutím k výše uvedeným ustanovením.

 K první části jediného žalobního důvodu, vycházející z toho, že EUIPO porušil své pravomoci podle článků 20 a 24 nařízení 2017/1001

55      V první části jediného žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že EUIPO musí pouze ověřit formální náležitosti žádosti o zápis převodu ochranné známky zejména na základě článku 20 nařízení 2017/1001 a že mu nepřísluší posuzovat meritorní otázky, které nespadají do jeho pravomocí.

56      V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že EUIPO překročil své pravomoci a jednal ultra vires jednak tím, že zkoumal otázky týkající se práva na vlastnictví podle italského práva, a jednak tím, že se neomezil na formální přezkum dokumentů předložených na podporu žádostí o zápis převodů dotčené ochranné známky, a sice písemných dohod opatřených podpisem dotčených stran. EUIPO tedy měl pouze přezkoumat, zda byl předložen dostatečný důkaz o uvedených převodech a zda předložené dokumenty obsahovaly údaje uvedené v žádostech o zápis těchto převodů. Z judikatury Tribunálu rovněž vyplývá, že EUIPO není oprávněn posuzovat platnost a právní účinky převodu ochranné známky z hlediska platného vnitrostátního práva. Odvolací senát přitom překročil své pravomoci a jednal ultra vires, když meritorně posoudil, zda soupis majetkové podstaty přiložený k rozsudku prohlašujícímu úpadek vedlejší účastnice prokázal vlastnictví dotčené ochranné známky.

57      Podle žalobkyně je nesporné, že žádost o zápis převodů uvedené ochranné známky podaná dne 16. dubna 2018 splňovala všechny věcné a formální náležitosti, jelikož smlouvy o převodu byly uzavřeny písemně a podepsány oběma stranami dotčenými každým z těchto převodů. I když žalobkyně připouští, že k tomuto datu, k němuž došlo k zápisům uvedených převodů, byla zapsaným vlastníkem této ochranné známky vedlejší účastnice, tvrdí, že rejstřík neodrážel právní stav, neboť vedlejší účastnice převedla dotčenou ochrannou známku v roce 2014 na společnost Spring Holdings, která ji dále převedla v prosinci 2017 na žalobkyni. Vyvozuje z toho, že uvedené převody byly zapsány dne 16. dubna 2018 v souladu s platnými právními podmínkami a EUIPO nemohl zkoumat, zda dohody uzavřené v roce 2014 (převod na společnost Spring Holdings) nebo v roce 2017 (převod na žalobkyni) byly platné z hlediska italského nebo irského práva.

58      Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury použitelné na EUIPO jsou příslušný orgán nebo příslušná agentura povinny pečlivě a nestranně přezkoumat veškeré skutkové a právní okolnosti relevantní v dané věci [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, EU:C:1991:438, bod 14; ze dne 15. července 2011, Zino Davidoff v. OHIM – Kleinakis kai SIA (GOOD LIFE), T‑108/08, EU:T:2011:391, bod 19, a ze dne 25. září 2018, Grendene v. EUIPO – Hipanema (HIPANEMA), T‑435/17, nezveřejněný, EU:T:2018:596, bod 79 a citovaná judikatura]. Konkrétně musí EUIPO, který vede veřejný rejstřík, z tohoto důvodu s řádnou péčí zohlednit skutečnosti, které by mohly mít právní důsledky pro údaje, které zanáší do uvedeného rejstříku.

59      Kromě toho je třeba podotknout, že podle judikatury citované žalobkyní, článek 19 nařízení 2017/1001 v zásadě nevyžaduje, aby EUIPO zkoumal a uplatňoval právní předpisy členských států týkající se ochranné známky Evropské unie jakožto předmětu vlastnictví. Z tohoto ustanovení zejména nevyplývá, že by EUIPO nebo unijní soudy musely zkoumat nebo rozhodovat o smluvních a právních otázkách vyplývajících z vnitrostátního práva [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2011, Chalk v. OHIM – Reformed Spirits Company Holdings (CRAIC), T‑83/09, nezveřejněný, EU:T:2011:450, bod 27].

60      Z téže judikatury vyplývá, že případný střet mezi dvěma převody ochranné známky vyvolává otázky ohledně smluvního práva na vlastnictví, které překračují rámec článku 20 nařízení 2017/1001 a prováděcího nařízení 2018/626 a jejichž vyřešení nespadá do pravomocí EUIPO. Z toho vyplývá, že EUIPO nepřísluší zkoumat platnost a právní účinky převodu ochranné známky Evropské unie podle použitelného vnitrostátního práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2011, CRAIC, T‑83/09, nezveřejněný, EU:T:2011:450, body 30 a 31).

61      Jak EUIPO ostatně uvedl ve vyjádření k žalobě, z této judikatury vyplývá, že při vyřizování žádosti o zápis převodu ochranné známky Evropské unie se pravomoc EUIPO v zásadě omezuje na přezkum formálních náležitostí uvedených v článku 20 nařízení 2017/1001 a v článku 13 prováděcího nařízení 2018/626 a nezahrnuje posouzení meritorních otázek, které mohou vyvstat v rámci použitelného vnitrostátního práva.

62      Podle ustálené judikatury je však při výkladu ustanovení unijního práva třeba zohlednit nejen jeho znění, nýbrž i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz rozsudek ze dne 4. února 2016, Hassan, C‑163/15, EU:C:2016:71, bod 19 a citovaná judikatura).

63      Konkrétně článek 20 nařízení 2017/1001 musí být vykládán ve světle ustanovení obsažených v témže oddílu nařízení 2017/1001, nadepsaném „Ochranná známka EU jako předmět vlastnictví“ (kapitola II, oddíl 4, články 19 až 29), jejichž předmětem je zajistit, aby taková ochranná známka „mohla být převedena, poskytnuta jako zástava třetí osobě nebo učiněna předmětem licencí“ (viz bod 26 odůvodnění uvedeného nařízení).

64      V rámci použití článku 20 nařízení 2017/1001 tak EUIPO musí zohlednit zejména čl. 27 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mají převody ochranné známky Evropské unie účinky vůči třetím osobám v zásadě až po jejich zápisu do rejstříku ochranných známek Evropské unie, z čehož ostatně vyplývá, že takový zápis nemá zpětný účinek.

65      Kromě toho v případě, že bylo jako v projednávané věci zahájeno insolvenční řízení proti vlastníkovi ochranné známky, musí EUIPO zohlednit čl. 27 odst. 4 nařízení 2017/1001, z něhož vyplývá, že účinky takových řízení vůči třetím osobám se řídí vnitrostátním právem.

66      V projednávané věci se přitom insolvenční řízení týkající se vedlejší účastnice řídí italským právem, což žalobkyně nezpochybňuje. Konkrétně z informací, které likvidátor poskytl EUIPO, vyplývá, že nejprve články 16 a 17 italského zákona o úpadku v podstatě stanoví, že rozsudek prohlašující úpadek má účinky jednak vůči věřiteli, tedy fyzické nebo právnické osobě, od okamžiku, kdy byl tento rozsudek zapsán v soudní kanceláři soudu, a jednak vůči třetím osobám od okamžiku jeho zápisu do italského obchodního rejstříku. Dále z článku 42 tohoto zákona vyplývá, že správa společnosti v úpadku je svěřena likvidátorovi. Konečně z jeho článků 44 a 45 vyplývá, že jednak všechny úkony dlužníka učiněné po prohlášení úpadku nebo jejichž datum není jisté před prohlášením úpadku, jsou z právního hlediska neúčinné a nemají účinky vůči třetím osobám, včetně věřitelů jako celku, a jednak formální požadavky k tomu, aby měl úkon účinky vůči těmto třetím osobám, jsou neúčinné, pokud byly splněny po prohlášení úpadku.

67      V projednávané věci tak musely být v souladu s čl. 27 odst. 4 nařízení 2017/1001 důsledky úpadkového řízení vyvozeny z italského práva, zejména s náležitým přihlédnutím k jeho důsledkům pro úkony dlužníka učiněné po tomto prohlášení úpadku nebo které před uvedeným prohlášením neměly jisté datum.

68      Ve světle výše uvedeného je tedy třeba dovodit, že i když se EUIPO zajisté musí omezit na přezkum formálních podmínek platnosti žádosti o zápis převodu ochranné známky na základě čl. 20 odst. 5 nařízení 2017/1001 a článku 13 prováděcího nařízení 2018/626, tento přezkum přesto vyžaduje náležité zohlednění skutečností, které mohou mít právní důsledky pro žádost o zápis takového převodu, včetně existence úpadkového řízení.

69      Povinnost řádné péče, která je EUIPO uložena na základě zásady připomenuté v bodě 58 výše, je o to naléhavější, pokud jako v projednávané věci byl EUIPO před tím, než obdržel žádost o zápis převodu ochranné známky Evropské unie, informován prostřednictvím dřívější žádosti o zápis podané v souladu s čl. 24 odst. 3 nařízení 2017/1001 o tom, že tato ochranná známka byla zahrnuta do insolvenčního řízení, to znamená řízení směřujícího ke zpeněžení majetku vlastníka této ochranné známky ve prospěch jeho věřitelů. V takovém případě přísluší EUIPO, aby se uvedenou žádostí o převod zabýval se zvláštní péčí, aby vzal v úvahu cíl „záruk[y] účinnosti“ insolvenčního řízení uvedený v bodě 36 odůvodnění nařízení 2015/848, zejména pokud likvidátor zpochybňuje existenci, platnost nebo jisté datum uvedeného převodu.

70      Žalobkyně však v podstatě tvrdí, že žádost o zápis převodu ochranné známky Evropské unie je zcela nezávislá na každé předchozí žádosti týkající se zápisu insolvenčního řízení, jež se dotýká téže ochranné známky. Tvrdí, že EUIPO má pouze pravomoc ověřit formální podmínky převodu a měl by se zdržet jakéhokoli posouzení případných dopadů první žádosti na následné žádosti.

71      S ohledem na úvahy uvedené v bodech 58 až 69 výše musí však být takováto argumentace odmítnuta. Jakmile byl EUIPO informován o zahájení insolvenčního řízení zahrnujícího ochrannou známku Evropské unie vnitrostátním soudem, nemůže tuto skutečnost přehlédnout, pokud je později podána žádost o zápis převodu týkající se téže ochranné známky, a to tím spíše že osoba pověřená likvidací majetku, který tvoří součást majetkové podstaty v insolvenčním řízení, navíc výslovně zpochybňuje existenci nebo platnost dokumentu předloženého na podporu uvedené žádosti, a pokud byla v tomto směru zahájeno soudní řízení.

72      Kromě toho, jak bylo připomenuto v bodě 66 výše, v projednávané věci se podle použitelného italského práva staly v důsledku dotčeného insolvenčního řízení formální požadavky k zajištění toho, aby úkon dlužníka měl účinky vůči třetím osobám, neúčinnými, neboť byly splněny po prohlášení úpadku. Proto vzhledem k tomu, že toto prohlášení vyvolalo účinky před podáním žádosti o zápis dotčených převodů a EUIPO o něm byl informován před podáním uvedené žádosti, byl EUIPO povinen pozastavit zápis těchto převodů do doby, kdy vnitrostátní soud posoudil meritum věci.

73      Naproti tomu by přijetí argumentace žalobkyně nejen v praxi vedlo k obcházení vnitrostátních ustanovení v oblasti insolvence a jejich cíle, a sice ochrany věřitelů, ale rovněž by z velké části zbavilo čl. 24 odst. 3 nařízení 2017/1001 užitečného účinku.

74      Odvolací senát tedy právem v bodě 56 napadeného rozhodnutí zejména konstatoval, že jelikož dotčená ochranná známka byla uvedena na soupisu majetkové podstaty připojeném k rozsudku prohlašujícímu úpadek vedlejší účastnice, byl EUIPO povinen tuto skutečnost zohlednit a zapsat insolvenční řízení týkající se této ochranné známky do rejstříku v souladu s žádostí likvidátora. Odvolací senát tímto pouze připomněl povinnost řádné péče, která přísluší EUIPO, jak je vysvětlena v bodech 58 až 69 výše. Kromě toho odvolací senát rovněž právem v tomtéž bodě svého rozhodnutí připomněl, že EUIPO nebyl oprávněn zpochybnit uvedený soupis majetkové podstaty, jelikož nemohl nahradit vnitrostátní soudy.

75      První část jediného žalobního důvodu musí tedy být zamítnuta.

 Ke druhé části jediného žalobního důvodu, vycházející z toho, že EUIPO a odvolací senát nesprávně zohlednily rozsudek prohlašující úpadek ze dne 13. října 2017

76      V rámci druhé části jediného žalobního důvodu má žalobkyně v podstatě za to, že odvolací senát pochybil, když shledal, že chybí podstatný procesní krok, neboť EUIPO při zápisu převodů dotčené ochranné známky dne 16. dubna 2018 nezohlednil skutečnost, že sám přehlédl dřívější žádost o zápis insolvenčního řízení týkajícího se vedlejší účastnice do rejstříku, kterou podal likvidátor dne 25. října 2017 na základě článku 24 nařízení 2017/1001. Žalobkyně má za to, že ke dni podání žádosti o zápis uvedených převodů již vedlejší účastnice nemohla být považována za vlastníka této ochranné známky, jelikož tato ochranná známka byla předtím převedena vedlejší účastnicí na společnost Spring Holdings na základě smlouvy o převodu ze dne 26. června 2014 a posledně zmíněná společnost následně tuto ochrannou známku převedla na žalobkyni. Podle žalobkyně nemohl mít tudíž zápis insolvenčního řízení podle článku 24 nařízení 2017/1001 žádný vliv, neboť v říjnu 2017 a v dubnu 2018 vedlejší účastnice již nemohla být považována za vlastníka uvedené ochranné známky.

77      Žalobkyně má za to, že i kdyby EUIPO zapsal insolvenční řízení do rejstříku, měly být převody dotčené ochranné známky, nejprve na společnost Spring Holdings a poté na žalobkyni, přesto zapsány, jelikož byly splněny všechny podmínky zápisu převodu uvedené v článku 20 nařízení 2017/1001 (písemný souhlas, podpisy, žádost o zápis) a požadovaný důkaz byl předložen, a dále že k datu takového zápisu do rejstříku vedlejší účastnice již nebyla vlastníkem této ochranné známky, kterou předvedla na společnost Spring Holdings. Uvádí, že zápis insolvenčního řízení do rejstříku nemohl vést k tomu, že by do majetku vedlejší účastnice, společnosti v úpadku, byly opětovně zahrnuty takové prvky, jako je uvedená ochranná známka, které ke dni zahájení insolvenčního řízení již nebyly součástí jejího majetku. Dodává, že insolvence jako taková a zápis insolvenčního řízení do rejstříku mají účinky do budoucna, jak vyplývá z čl. 27 odst. 4 nařízení 2017/1001.

78      Úvodem je třeba podotknout, že mezi účastníky řízení není sporu o tom, že vedlejší účastnice byla prohlášena za insolventní rozsudkem prohlašujícím úpadek, který dne 13. října 2017 vydal Tribunale di Venezia (soud v Benátkách) na základě italského zákona o úpadku a který nabyl účinky vůči třetím osobám téhož dne v souladu s uvedeným zákonem, který podle čl. 27 odst. 4 nařízení 2017/1001 upravuje účinky tohoto řízení vůči třetím osobám. Od tohoto data již tedy vedlejší účastnice nebyla oprávněna převést dotčenou ochrannou známku v souladu s článkem 20 téhož nařízení a EUIPO nemohl provést zápis převodu požadovaný po tomto datu.

79      Odvolací senát v bodech 46 a 47 napadeného rozhodnutí pouze připomněl důsledky takového rozsudku prohlašujícího úpadek pro stranu zapsanou do rejstříku jako vlastník ochranné známky Evropské unie ke dni vydání tohoto rozsudku, to znamená zákaz spravovat její majetek (majetek a vlastnické tituly zapsané v rejstříku) a neplatnost nebo neúčinnost jakéhokoli následného úkonu vůči věřitelům (včetně formálních požadavků k zajištění účinků úkonu vůči třetím osobám, které jsou neúčinné, pokud jsou splněny po prohlášení insolvence). Odvolací senát poznamenal, že v projednávané věci byla ke dni vyhlášení uvedeného rozsudku, dne 13. října 2017, vedlejší účastnice zapsána jako vlastník dotčené ochranné známky v rejstříku EUIPO a tato ochranná známka byla uvedena na soupisu majetkové podstaty v rámci úpadku.

80      V tomto ohledu je nutno konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, odvolací senát meritorně neposoudil, zda soupis majetkové podstaty prokazoval vlastnictví dotčené ochranné známky. Odvolací senát totiž pouze zohlednil úřední dokument schválený Tribunale di Venezia (soud v Benátkách), pověřeným insolvenčním řízením, a v bodě 56 napadeného rozhodnutí konstatoval, že nebyl předložen žádný důkaz toho, že tento dokument byl před soudem zpochybněn. Kromě toho odvolací senát v bodech 48 a 49 tohoto rozhodnutí uvedl, že EUIPO nevyřídil žádost likvidátora, kterou obdržel dne 25. října 2017, týkající se zápisu insolvenčního řízení týkajícího se vedlejší účastnice do rejstříku a tato žádost stále nebyla vyřízena dne 16. dubna 2018, kdy byla podána žádost o zápis převodů uvedené ochranné známky vedlejší účastnicí na společnost Spring Holdings a touto společností na žalobkyni.

81      Odvolací senát měl tedy v bodech 50 až 54 napadeného rozhodnutí správně za to, že argument žalobkyně, podle kterého k převodu dotčené ochranné známky vedlejší účastnicí na společnost Spring Holdings došlo dne 26. června 2014 (tedy před prohlášením úpadku vedlejší účastnice), neumožňuje dovodit, že zápisy převodu provedené dne 16. dubna 2018 byly v souladu s právem, a že tento argument je v podstatě irelevantní.

82      V tomto ohledu odvolací senát právem vycházel z čl. 27 odst. 1 nařízení 2017/1001, který se týká účinků takových právních úkonů, jako jsou převody ochranné známky, vůči třetím osobám, které jsou vyvolány až po zápisu těchto úkonů do rejstříku. Odvolací senát měl za to, že tvrzený převod dotčené ochranné známky vedlejší účastnicí bez ohledu na jeho platnost a určitost jeho data nebyl v žádném případě zapsán do rejstříku EUIPO před vydáním rozsudku prohlašujícího úpadek ze dne 13. října 2017, a z tohoto důvodu nemohl mít účinky vůči likvidátorovi, který musel být kvalifikován jako „třetí osoba“, neboť nebyl stranou tohoto údajného převodu. Kromě toho s ohledem na čl. 27 odst. 4 téhož nařízení vycházel odvolací senát právem z článku 45 italského zákona o úpadku, který stanoví, že všechny formální požadavky k zajištění účinků úkonu vůči třetím osobám jsou neúčinné, pokud jsou splněny po prohlášení insolvence, jak tomu bylo v projednávané věci.

83      Z napadeného rozhodnutí tedy vyplývá, že odvolací senát nerozhodl o takových meritorních právních otázkách spadajících do pravomoci vnitrostátních soudů a působnosti vnitrostátního práva, jako je vlastnictví dotčené ochranné známky z hlediska italského práva nebo platnost převodů této ochranné známky zapsaných dne 16. dubna 2018 z meritorního hlediska. Právě naopak v bodech 53 a 56 napadeného rozhodnutí výslovně prohlásil, že nemá v tomto ohledu žádnou pravomoc, a řádně uznal pravomoc vnitrostátních soudů v této oblasti.

84      Konečně v rozsahu, v němž se žalobkyně dovolává bodu 30 rozsudku ze dne 9. září 2011, CRAIC (T‑83/09, nezveřejněný, EU:T:2011:450), je třeba připomenout, že v tomto bodě uvedeného rozsudku Tribunál rozhodl, že první žádost o zápis převodu ochranné známky dotčené ve věci, v níž byl vydán tento rozsudek, splňovala požadavky stanovené v pravidle 31 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189) (nyní článek 13 prováděcího nařízení 2018/626), neboť k ní byl připojen doklad o převodu ochranné známky odpovídající požadavkům stanoveným v tomto pravidle, takže uvedená žádost i zápis nabyvatele jako nového vlastníka dotčené ochranné známky byly platné. Naproti tomu Tribunál rozhodl, že druhá žádost o zápis převodu téže ochranné známky nesplňovala tyto požadavky, neboť převodce neodpovídal zapsanému vlastníkovi, který již byl v té době nabyvatelem v rámci předchozího převodu uvedené ochranné známky. V tomto ohledu Tribunál uvedl, že případný střet mezi oběma převody, jejichž předmětem byla tato ochranná známka, vyvolává otázky týkající se smluvního práva a práva na vlastnictví, které přesahují rámec uvedeného pravidla a jejichž přezkum nespadá do pravomocí EUIPO.

85      Z těchto úvah však nevyplývá, že by odvolací senát v projednávané věci posoudil platnost převodů dotčené ochranné známky z meritorního hlediska, jak zřejmě naznačuje žalobkyně. V tomto ohledu stačí uvést, že ve sporu, o němž Tribunál rozhodl v rozsudku ze dne 9. září 2011, CRAIC (T‑83/09, nezveřejněný, EU:T:2011:450), se žalobce na podporu své žádosti o zápis převodu ochranné známky nedovolával rozhodnutí vnitrostátního soudu týkajícího se insolvenčního řízení, jež by bylo obdobné rozsudku, který v projednávané věci vydal Tribunale di Venezia (soud v Benátkách). EUIPO tedy nebyl povinen použít vnitrostátní právo, a odkaz na citovaný rozsudek tedy není relevantní. Každopádně se odvolací senát v napadeném rozhodnutí omezil na to, že vzal na vědomí uvedený italský rozsudek, a jak již bylo uvedeno v bodě 83 výše, sám nerozhodl o vlastnictví dotčené ochranné známky z hlediska italského práva, ani neposoudil platnost převodů této ochranné známky z meritorního hlediska.

86      Druhá část jediného žalobního důvodu musí tedy být zamítnuta.

 Ke třetí části jediného žalobního důvodu, vycházející z nepoužitelnosti čl. 27 odst. 1 nařízení 2017/1001 v projednávané věci

87      Ve třetí části jediného žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že čl. 27 odst. 1 nařízení 2017/1001 nelze použít na projednávanou věc, jelikož se týká pouze situací, kdy se práva k ochranné známce Evropské unie dovolává více než jeden účastník, to znamená, že uplatňuje právní úkony, jejichž předmětem nebo účinkem je vznik nebo převod práv k takové ochranné známce. Naproti tomu se nepoužije na takovou situaci, o jakou jde v projednávané věci, kdy subjekt již není vlastníkem dotčené ochranné známky ke dni zahájení insolvenčního řízení, které se jej týká, neboť tuto ochrannou známku v předchozích letech převedl na jiný subjekt.

88      V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 27 odst. 1 první věta nařízení 2017/1001 stanoví, že právní úkony učiněné podle článků 20, 22 a 25 ve věci ochranné známky EU mají účinky vůči třetím osobám ve všech členských státech až po jejich zápisu do rejstříku.

89      Je nutno konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, měl odvolací senát právem za to, že toto ustanovení je v projednávané věci použitelné.

90      V bodech 47 až 54 napadeného rozhodnutí totiž odvolací senát uvedl, že vlastnické právo k dotčené ochranné známce ke dni 13. října 2017, tj. dni, kdy byl prohlášen úpadek zapsaného vlastníka této ochranné známky, a sice vedlejší účastnice, bylo předmětem sporu mezi žalobkyní a likvidátorem zastupujícím společné zájmy věřitelů vedlejší účastnice a údajný převod tohoto vlastnictví, ke kterému podle žalobkyně došlo v roce 2014, neměl v žádném případě účinky vůči třetím osobám včetně likvidátora, neboť tento převod nebyl zapsán do rejstříku EUIPO před 13. říjnem 2017.

91      Z toho vyplývá, že čl. 27 odst. 1 nařízení 2017/1001 se v projednávané věci použije zejména na údajnou smlouvu o převodu dotčené ochranné známky z roku 2014, která nebyla učiněna namítatelnou vůči třetím osobám v souladu s tímto ustanovením před 13. říjnem 2017, datem nabytí účinnosti a namítatelnosti vůči třetím osobám rozsudku o prohlášení úpadku vedlejší účastnice v souladu s italským zákonem o úpadku, použitelným na základě čl. 27 odst. 4 téhož nařízení a čl. 19 odst. 1 nařízení 2015/848.

92      Třetí část jediného žalobního důvodu musí tedy být zamítnuta.

 Ke čtvrté části jediného žalobního důvodu, vycházející z použitelnosti výjimky o povědomí stanovené v čl. 27 odst. 1 nařízení 2017/1001 v projednávané věci a ze skutečnosti, že vedlejší účastnice a likvidátor údajně věděli o smlouvě o převodu z roku 2014

93      V rámci čtvrté části jediného žalobního důvodu má žalobkyně v podstatě za to, že odvolací senát pochybil, když nezohlednil skutečnost, že vedlejší účastnice i likvidátor věděli o převodu dotčené ochranné známky, k němuž došlo v roce 2014, což je prokázáno existencí licenční smlouvy týkající se této ochranné známky, uzavřené dne 30. prosince 2014 mezi vedlejší účastnicí a společností Spring Holdings a prodloužením této licenční smlouvy likvidátorem elektronickou zprávou ze dne 7. prosince 2017. To vyplývá rovněž ze „schvalovacího dopisu“ ze dne 24. listopadu 2017, kterým společnost Spring Holdings navrhla prodloužení doby platnosti licenční smlouvy do 30. listopadu 2022.

94      Podle žalobkyně likvidátor každopádně nemohl být považován za třetí osobu (i když jednal v zájmu věřitelů vedlejší účastnice), neboť vstoupil do smluvního vztahu se žalobkyní, jakožto strana licenční smlouvy. Žalobkyně z toho vyvozuje, že i kdyby byl čl. 27 odst. 1 nařízení 2017/1001 v projednávané věci použitelný, vedlejší účastnice a samotný likvidátor by se tohoto ustanovení nemohli dovolávat, neboť skutečně věděli o předchozím převodu dotčené ochranné známky na společnost Spring Holdings, ke kterému došlo v roce 2014.

95      Je třeba uvést, že se tyto argumenty zakládají na výjimce o povědomí stanovené v čl. 27 odst. 1 druhé větě nařízení 2017/1001, podle níž i před zápisem do rejstříku EUIPO má právní úkon týkající se ochranné známky Evropské unie účinky vůči třetím osobám, které nabyly práva k ochranné známce po dni tohoto úkonu, ale věděly o něm v době, kdy svá práva nabyly.

96      Je však nutno konstatovat, že EUIPO nemohl tuto námitku o povědomí v projednávané věci uplatnit.

97      Jak již bylo uvedeno v bodě 74 výše, odvolací senát měl v bodě 56 napadeného rozhodnutí právem za to, že jelikož dotčená ochranná známka byla uvedena na soupisu majetkové podstaty připojeném k rozsudku prohlašujícímu úpadek ze dne 13. října 2017, EUIPO nepříslušelo tento soupis zpochybnit, jelikož nemohl nahradit vnitrostátní soudy a byl povinen zapsat insolvenční řízení týkající se uvedené ochranné známky do rejstříku. Odvolací senát měl v tomtéž bodě uvedeného rozhodnutí rovněž právem za to, že žádost o zápis převodů této ochranné známky podaná žalobkyní v návaznosti na prohlášení úpadku vedlejší účastnice byla opožděná a žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že rozsudek prohlašující úpadek byl na základě rozhodnutí vnitrostátního soudu chybný.

98      EUIPO tudíž nepříslušelo ověřit, zda k datu vydání rozsudku prohlašujícího úpadek vedlejší účastnice mohla být námitka o povědomí uplatněna vůči vedlejší účastnici a likvidátorovi. Z toho vyplývá, že tato část je irelevantní.

99      V každém případě, pokud jde o to, že vedlejší účastnice a likvidátor údajně věděli dne 13. října 2017 o převodu dotčené ochranné známky vedlejší účastnicí na společnost Spring Holdings, k němuž údajně došlo v roce 2014, je třeba poznamenat následující.

100    Na jedné straně, pokud jde o vedlejší účastnici, je třeba připomenout, že Soudní dvůr ohledně účelu pravidla stanoveného v čl. 27 odst. 1 první větě nařízení 2017/1001 prohlásil, že nemožnost dovolávat se vůči třetím osobám účinků právních úkonů uvedených v článcích 20, 22 a 25 tohoto nařízení, které nebyly zapsány do rejstříku, má chránit toho, kdo má nebo může mít práva k ochranné známce Evropské unie jako předmětu vlastnictví (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. února 2016, Hassan, C‑163/15, EU:C:2016:71, bod 25).

101    Je tedy třeba dovodit, že čl. 27 odst. 1 nařízení 2017/1001 má v projednávané věci chránit každou osobu, která má nebo může mít práva k dotčené ochranné známce jako předmětu vlastnictví, to znamená věřitele vedlejší účastnice, která je společností, jejíž úpadek byl prohlášen. Povědomí samotné vedlejší účastnice o převodu této ochranné známky tedy není relevantní a nemůže mít dopad na práva jejích věřitelů k jejímu majetku v likvidaci.

102    Na druhé straně, pokud jde o likvidátora, je třeba přezkoumat, zda tento skutečně potvrdil, že věděl o převodu z roku 2014 před 13. říjnem 2017, jak tvrdí žalobkyně.

103    V tomto ohledu je nutno zdůraznit, že v souladu s čl. 27 odst. 1 nařízení 2017/1001 se výjimka o povědomí použije na ty osoby, které později nabyly práva k předmětné ochranné známce a věděly o úkonu „při nabytí těchto práv“, tedy v projednávané věci dne 13. října 2017, jak uznává sama žalobkyně v bodě 74 žaloby.

104    V první řadě je přitom nesporné, že likvidátor nebyl zapojen ani do smlouvy o převodu, ani do licenční smlouvy dovolávaných žalobkyní, údajně uzavřených v roce 2014.

105    Ze spisu dále vyplývá, že likvidátor napadl platnost uvedené smlouvy o převodu a licenční smlouvy před Tribunale di Venezia (soud v Benátkách). V samotném dokumentu, o který se opírá žalobkyně, a sice návrhu na zahájení řízení podaném likvidátorem k tomuto soudu dne 13. června 2019, je výslovně uvedeno, že se likvidátor dověděl o smlouvě o převodu „poprvé (a jedině)“ v červnu 2018 (tedy po vydání rozsudku prohlašujícího úpadek ze dne 13. října 2017), právě z důvodu řízení před EUIPO.

106    Na podporu svých tvrzení žalobkyně pouze odkazuje na „souhlasný dopis“, a sice korespondenci týkající se prodloužení licenční smlouvy z listopadu a prosince 2017. V tomto ohledu je nutno zdůraznit, že korespondence dovolávaná žalobkyní je z doby po vydání rozsudku prohlašujícího úpadek ze dne 13. října 2017. V každém případě ze spisu vyplývá, že likvidátor odmítl tvrzení žalobkyně, že návrh na prodloužení licenční smlouvy podaný společností Spring Holdings dne 24. listopadu 2017 byl „čistě dočasný a prozatímní a zcela zjevně vylučoval jakékoli procesní kroky proti údajnému převodu ochranných známek“, včetně dotčené ochranné známky. Jak je výslovně uvedeno v žádosti likvidátora o udělení povolení přijmout toto prodloužení, povolení „nemělo vliv na žádné procesní kroky podniknuté za účelem určení, zda převod ochranných známek byl legální a odpovídal přiměřené ceně, a k prokázání jakékoli jiné okolnosti s ohledem na předmět“. Navíc likvidátor zpochybnil před odvolacím senátem pravdivost elektronické zprávy, kterou údajně zaslal v odpověď na uvedený návrh a které se dovolávala žalobkyně, a žalobkyně neprokázala, že by likvidátor někdy tento návrh podepsal. Takové skutečnosti tak nemohou prokázat, že likvidátor dne 13. října 2017 věděl o údajné smlouvě o převodu ze dne 26. června 2014.

107    Odvolací senát měl tedy v podstatě správně za to, že se v projednávané věci neuplatní výjimka o povědomí stanovená v čl. 27 odst. 1 nařízení 2017/1001 a že údajná smlouva o převodu a licenční smlouva z roku 2014, bez ohledu na jejich platnost a jistotu data z hlediska italského práva, neměly v žádném případě účinky vůči vedlejší účastnici a likvidátorovi ke dni 13. října 2017.

108    Čtvrtá část jediného žalobního důvodu musí tedy být zamítnuta.

 K páté části jediného žalobního důvodu, vycházející z toho, že odvolací senát nesprávně použil článek 103 nařízení 2017/1001 na rozhodnutí EUIPO o výmazu zápisů ze dne 16. dubna 2018

109    V páté části jediného žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že článek 103 nařízení 2017/1001 není v projednávané věci použitelný, jelikož se EUIPO při zápisu převodu dotčené ochranné známky na ni dne 16. dubna 2018 při dodržení podmínek stanovených právními předpisy nedopustil „zjevn[é] chyb[y]“. Znovu tvrdí, že vedlejší účastnice před prohlášením úpadku tuto ochrannou známku převedla na společnost Spring Holdings, která ji dále převedla na žalobkyni. Navíc k chybě namítané vedlejší účastnicí, a sice opomenutí určitého procesního kroku, nedošlo ke dni zápisu uvedeného převodu, ale došlo k ní v říjnu 2017.

110    V tomto ohledu je třeba připomenout, že znění článku 103 nařízení 2017/1001, které vstoupilo v platnost dne 1. října 2017, se liší od znění článku 80 nařízení č. 207/2009 tím, že se vztahuje na jakoukoli „zjevnou chybu“ přičitatelnou EUIPO, a nikoli pouze na jakoukoliv „zjevnou procesní chybu“ přičitatelnou EUIPO, kterou Soudní dvůr vymezil jako zřejmé pochybení procesní povahy, kterého se dopustil EUIPO (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 31. října 2019, Repower v. EUIPO, C‑281/18 P, EU:C:2019:916, bod 29). Procesní povaha zjevné chyby tedy není podmínkou pro použití článku 103 nařízení 2017/1001.

111    Pokud jde o „zjevnou“ nebo zřejmou povahu chyby odůvodňující přijetí rozhodnutí o zrušení dřívějšího rozhodnutí nebo výmaz zápisu, jedná se o takové chyby, které jsou natolik zjevné, že neumožňují zachování výroku tohoto dřívějšího rozhodnutí nebo tohoto zápisu bez nové analýzy, kterou později provede orgán, který vydal dřívější rozhodnutí nebo provedl uvedený zápis [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. května 2020, Aurea Biolabs v. EUIPO – Avizel (AUREA BIOLABS), T‑724/18 a T‑184/19, EU:T:2020:227, body 29 a 30 a citovaná judikatura].

112    Obecně lze podle judikatury chybu kvalifikovat jako zjevnou pouze, pokud ji lze zjevně zjistit na základě kritérií, jejichž splněním zamýšlel normotvůrce podmínit výkon posuzovací pravomoci správním orgánem, a jestliže předložené důkazy jsou dostatečné k tomu, aby vyvrátily věrohodnost posouzení provedeného tímto správním orgánem, aniž by toto posouzení mohlo být považováno za odůvodněné a soudržné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 2019, Fleig v. SEAE, T‑492/17, EU:T:2019:211, bod 55 a citovaná judikatura).

113    Pokud jde o nezapsání insolvenčního řízení, je třeba v projednávané věci podotknout, že insolvence musí být považována za účinnou a namítatelnou od data stanoveného použitelným vnitrostátním právem, v projednávané věci od 13. října 2017, na základě článků 44 a 45 italského zákona o úpadku (viz zejména body 53 a 66 výše). Kromě toho EUIPO věděl o insolvenci vedlejší účastnice a rozhodnutím ze dne 9. dubna 2018 (viz bod 8 výše), již výslovně vyjádřil záměr přiznat jí účinky. Vzhledem k tomu, že první zápis převodu dotčené ochranné známky vedlejší účastnicí na společnost Spring Holdings, o který bylo požádáno dne 18. října 2017 jejich společným zástupcem, EUIPO vymazal dne 9. dubna 2018 se zpětným účinkem, je třeba mít za to, že uvedená ochranná známka patřila vedlejší účastnici dne 13. října 2017, a tím spíše dne 16. dubna 2018.

114    Je tedy nutno konstatovat, že ke „zjevné chybě“ přičitatelné EUIPO ve smyslu článku 103 nařízení 2017/1001 došlo, když EUIPO dne 16. dubna 2018 zapsal do rejstříku převody dotčené ochranné známky na žádost žalobkyně, aniž zohlednil existenci a účinky rozsudku prohlašujícího úpadek vedlejší účastnice ze dne 13. října 2017, který opomněl zapsat na žádost podanou v tomto směru likvidátorem dne 25. října 2017.

115    Zápisy následných převodů dotčené ochranné známky do rejstříku provedené dne 16. dubna 2018 tedy představovaly „zjevné chyby“ přičitatelné EUIPO ve smyslu článku 103 nařízení 2017/1001, jelikož byl úpadek vedlejší účastnice prohlášen předtím, a sice dne 13. října 2017, a EUIPO ke dni těchto zápisů věděl o zahájení insolvenčního řízení týkajícího se vlastníka této ochranné známky zapsaného do rejstříku, a sice vedlejší účastnice.

116    Za běžných a bezchybných podmínek by v případě, že by rozsudek, kterým se zapsaný vlastník dotčené ochranné známky prohlašuje za insolventní, byl řádně zapsán do rejstříku ke dni podání žádosti likvidátorem v tomto směru, tj. dne 25. října 2017, byla automaticky pozastavena jakákoli následná žádost o zápis převodu týkající se téže ochranné známky a mohla by být provedena až s výslovným souhlasem likvidátora nebo vnitrostátního soudu pověřeného insolvenčním řízením.

117    EUIPO se tím, že sporné převody na žádost žalobkyně zapsal dne 16. dubna 2018 poté, co opomněl provést zápis insolvenčního řízení týkajícího se vlastníka dotčené ochranné známky do rejstříku v souladu s žádostí likvidátora ze dne 25. října 2017, dopustil zjevné chyby, takže byl povinen co nejdříve vymazat uvedené zápisy ze dne 16. dubna 2018, které obsahovaly tuto zjevnou chybu.

118    V tomto ohledu Soudní dvůr v podstatě prohlásil, že cílem povinnosti zrušit rozhodnutí nebo vymazat zápis obsahující zjevnou chybu přičitatelnou EUIPO, kterou mu v současné době ukládá článek 103 nařízení 2017/1001, je zajistit řádnou správu, jakož i hospodárnost řízení (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 31. října 2019, Repower v. EUIPO, C‑281/18 P, EU:C:2019:916, bod 32).

119    Kromě toho lhůta jednoho roku ode dne zápisu do rejstříku, jak je stanovena v čl. 103 odst. 2 nařízení 2017/1001, byla řádně dodržena, když oddělení pověřené vedením rejstříku EUIPO přijalo dne 30. ledna 2019 dvě rozhodnutí o výmazu zápisů T 014185659 a T 014188703 provedených dne 16. dubna 2018 z rejstříku.

120    Z toho vyplývá, že podmínky vyžadované pro použití článku 103 nařízení 2017/1001 ze strany EUIPO, zejména oddělení pověřeného vedením rejstříku, byly splněny.

121    Odvolací senát tedy správně potvrdil rozhodnutí uvedeného oddělení ze dne 30. ledna 2019 o výmazu zápisů týkajících se následných převodů dotčené ochranné známky provedených dne 16. dubna 2018.

122    Pátá část jediného žalobního důvodu musí tedy být zamítnuta.

123    Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je třeba jediný žalobní důvod, a tudíž žalobu v plném rozsahu zamítnout.

 K nákladům řízení

124    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

125    Vzhledem k tomu, že EUIPO a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (devátý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnost Marina Yachting Brand Management Co. Ltd ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a společností Industries Sportswear Co. Srl.

Costeira

Gratsias

Kančeva

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 22. září 2021.

Podpisy.



Obsah



*      Jednací jazyk: angličtina.