USNESENÍ PŘEDSEDY TRIBUNÁLU

15. července 2011

Věc T-213/11 P(T)

Výbor zástupců zaměstnanců Evropské investiční banky a další

v.

Eberhard Bömcke

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení před Soudem pro veřejnou službu – Počítání lhůty – Opožděnost“

Předmět:      Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení předsedy druhého senátu Soudu pro veřejnou službu ze dne 17. března 2011, Bömcke v. EIB (F‑95/10 INT, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí), směřující ke zrušení tohoto usnesení.

Rozhodnutí:      Kasační opravný prostředek se zamítá. Výbor zástupců zaměstnanců Evropské investiční banky, Jean-Pierre Bodson, Evangelos Kourgias, Manuel Sutil, Patrick Vanhoudt a Marie-Christel Heger ponesou vlastní náklady řízení.

Shrnutí

Úředníci – Žaloba – Lhůty – Návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení před Soudem pro veřejnou službu – Způsob stanovení lhůty

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 100 odst. 2 a 3 a čl. 109 odst. 1)

Článek 109 odst. 1 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu stanoví, že každý návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení musí být podán ve lhůtě čtyř týdnů ode dne zveřejnění oznámení uvedeného v čl. 37 odst. 2. tohoto jednacího řádu v Úředním věstníku Evropské Unie. Článek 100 odst. 2 a 3 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu dále uvádí, že připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo úřední svátek, končí lhůta uplynutím nejblíže následujícího pracovního dne a že procesní lhůty se prodlužují o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti.

V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora a Tribunálu nelze lhůtu z důvodu vzdálenosti považovat za lhůtu odlišnou od procesní lhůty, ale za pouhé prodloužení této lhůty. Připadne-li tedy konec celkové lhůty, včetně paušální lhůty, na sobotu, neděli nebo úřední svátek, končí lhůta uplynutím nejblíže následujícího pracovního dne. Žádný rozdíl ve zněních příslušných ustanovení jednacího řádu Soudního dvora a Tribunálu pro veřejnou službu neumožňuje dospět k závěru, že čl. 100 odst. 2 a 3 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu se má vykládat jiným způsobem.

Kromě toho není tento výklad v rozporu se základními právy tím, že by omezoval právo na opravný prostředek a zejména právo vstoupit do sporu jako vedlejší účastník. Lhůta pro podání opravného prostředku má totiž kogentní povahu, jelikož tato lhůta byla zavedena s cílem zajistit jasnost a jistotu právních postavení a vyloučit jakoukoliv diskriminaci nebo svévolné zacházení při poskytování právní ochrany. Krom toho čl. 100 odst. 2 a 3 a článek 109 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu nemohou porušovat právo na opravný prostředek, jelikož tato ustanovení neomezují právo na individuální opravný prostředek, a zejména právo vstoupit do sporu jako vedlejší účastník do té míry, aby byla zasažena samotná podstata tohoto práva. Lhůta stanovená jednacím řádem Soudu pro veřejnou službu pro podání návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení, umožňuje zaručit spravedlivou rovnováhu mezi základním právem vstoupit do sporu jako vedlejší účastník a řádným výkonem spravedlnosti.

(viz body 9, 10, 17, 20 a 22)

Odkazy: Soudní dvůr 15. května 1991, Emsland-Stärke v. Komise, C‑122/90, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 9; Soudní dvůr 23. ledna 1997, Coen, C‑246/95, Sb. rozh. s. I-403, bod 21; Tribunál 18. září 1997, Mutual Aid Administration Services v. Komise, T‑121/96 a T‑151/96, Recueil, s. II-1355, body 38 a 39; Tribunál 20. listopadu 1997, Horeca-Wallonie v. Komise, T‑85/97, Recueil FP, s. II-2113, body 25 a 26; Tribunál 13. ledna 2009, SGAE v. Komise, T‑456/08, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 12