Kasační opravný prostředek podaný dne 12. dubna 2011 Výborem zástupců zaměstnanců EIB a dalšími proti usnesení vydanému dne 17. března 2011 předsedou druhého senátu Soudu pro veřejnou službu ve věci F-95/10, Bömcke v. EIB

[Věc T-213/11 P(I)]

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Výbor zástupců zaměstnanců Evropské investiční banky (Lucemburk, Lucembursko), Marie-Christel Heger (Lucemburk), Jean-Pierre Bodson (Lucemburk), Evangelos Kourgias (Senningerberg, Lucembursko), Manuel Sutil (Nondkeil, Francie) a Patrick Vanhoudt (Gonderange, Lucembursko) (zástupci: G. J. Wilson, A. Senes a B. Entringer, advokáti)

Další účastníci řízení: Eberhard Bömcke (Athus, Belgie) a Evropská investiční banka

Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek

Navrhovatelé navrhují, aby Tribunál:

změnil usnesení předsedy druhého senátu Soudu pro veřejnou službu ze dne     17. března 2011;

prohlásil návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení podaný dne 12. ledna 2011 předsedovi a členům Soudu pro veřejnou službu za přípustný a opodstatněný a prohlásil navrhovatele za účastníky řízení ve sporu mezi E. Bömckem a Evropskou investiční bankou, vzhledem k jejich přímému právnímu zájmu na účasti v tomto řízení v souladu s článkem 109 a následujícími jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu Evropské unie.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Usnesením ze dne 17. března 2011 předseda druhého senátu Soudu pro veřejnou službu odmítl návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení podaný ve věci F-95/10, Bömcke v. EIB, a to výborem zástupců zaměstnanců Evropské investiční banky a dále M.-C. Heger a J.-P. Bodsonem, E. Kourgiasem, M. Sutilem a P. Vanhoudtem, jako nepřípustný pro opožděnost.

Na podporu kasačního opravného prostředku předkládají navrhovatelé tři důvody.

První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z chyby při počítání lhůty k podání návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení, neboť lhůtu čtyř týdnů stanovenou v článku 109 jednacího řádu SVS a jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti stanovenou v čl. 100 odst. 3 uvedeného jednacího řádu je třeba považovat za odlišné a na sobě nezávislé lhůty, takže odklad konce lhůty podle čl. 100 odst. 2 uvedeného jednacího řádu na nejblíže následující pracovní den v případě, kdy konec lhůty připadne na sobotu, neděli nebo úřední svátek, by se měl použít na lhůtu čtyř týdnů před připočtením lhůty z důvodu vzdálenosti, a nikoli na celou lhůtu počítanou dohromady včetně lhůty z důvodu vzdálenosti.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávného použití usnesení Soudu ze dne ze dne 20. listopadu 1997, Horeca-Wallonie v. Komise (T-85/97, Recueil, s. II-2113, body 25 a 26), neboť toto usnesení se týká jiného případu, než jaký je předmětem projednávaného sporu.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení základních práv navrhovatelů žádajících o vstup do řízení jako vedlejší účastníci, neboť výklad provedený předsedou druhého senátu SVS je velmi nepříznivý pro právo na podání opravného prostředku.

____________