USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

5. prosince 2012

Věc F‑109/12

Sabine Scheidemann

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředníci – Převedení úředníka z jednoho orgánu do jiného v průběhu povyšování, během kterého byl způsobilý k povýšení v orgánu, v němž původně pracoval – Žádost o povýšení se zpětným účinkem – Výslovné rozhodnutí přijaté po rozhodnutí učiněném mlčky – Lhůta k podání stížnosti – Opožděnost – Zjevná nepřípustnost“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se S. Scheidemann, úřednice Evropské komise, v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 20. prosince 2011, kterým byla zamítnuta její žádost o povýšení se zpětným účinkem ke dni 1. ledna 2010.

Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.       Žaloby úředníků – Předcházející administrativní stížnost – Lhůty – Kogentní charakter – Přezkum soudem i bez návrhu

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Žaloby úředníků – Předcházející administrativní stížnost – Rozhodnutí o zamítnutí žádosti učiněné mlčky nenapadené ve lhůtách – Následné výslovné rozhodnutí – Potvrzující akt

(Služební řád, články 90 a 91)

1.      Lhůta tří měsíců pro podání stížnosti proti aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení, stanovená článkem 90 služebního řádu, je kogentní lhůtou a není ponechána v diskreci účastníků řízení ani soudce, jelikož byla zavedena za účelem zajištění jasnosti a jistoty právních situací, jakož i právní jistoty. Je tedy věcí unijního soudu, aby i bez návrhu ověřil, zda uvedená lhůta byla dodržena.

Skutečnost, že orgán ve fázi odpovědi na administrativní stížnost neupozornil na skutečnost, že tato stížnost byla podána opožděně, a že tedy byla nepřípustná, nebo že dokonce výslovně uvedl, že žalobce může ještě podat žalobu k soudu, nemá vliv na přípustnost žaloby ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Následkem takových okolností totiž nemůže být odchýlení se od systému závazných lhůt stanovených články 90 a 91 služebního řádu a už vůbec nemůže zbavit Soud povinnosti, která mu přísluší, ověřit dodržení lhůt stanovených služebním řádem.

(viz body 17 a 20)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 7. září 2005, Krahl v. Komise, T‑358/03, bod 35 a citovaná judikatura; 15. ledna 2009, Braun-Neumann v. Parlament, T‑306/08 P, bod 37 a citovaná judikatura

2.      Výslovné zamítnutí žádosti poté, co bylo mlčky rozhodnuto o zamítnutí téže žádosti, má povahu čistě potvrzujícího aktu, který nemůže dotyčnému úředníkovi umožnit, aby pokračoval v postupu před zahájením soudního řízení tím, že mu vznikne nová lhůta pro podání stížnosti. Kromě toho, i když čl. 91 odst. 3 druhá odrážka služebního řádu stanoví, že lhůta pro podání žaloby začíná běžet znovu, jestliže je stížnost zamítnuta výslovným rozhodnutím, když už byla zamítnuta mlčky učiněným rozhodnutím, avšak před uplynutím lhůty pro podání žaloby, týká se toto pravidlo pouze lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost, a nevztahuje se na lhůtu pro podání stížnosti proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Článek 91 odst. 3 druhá odrážka služebního řádu je totiž zvláštní ustanovení, které se týká způsobu výpočtu lhůt pro podání žaloby, jež musí být vykládáno doslovně a striktně.

(viz body 18 a 19)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 5. července 2011, Coedo Suárez v. Rada, F‑73/10, body 37 a 38 a citovaná judikatura