ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

18. května 2009

Věc F-66/08

Emile De Smedt a další

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředníci – Odměňování – Příplatky v rámci práce na směny – Příplatek náležející úředníkům za pravidelnou pracovní pohotovost – Články 56a a 56b služebního řádu “

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se E. De Smedt a 20 dalších úředníků Evropského parlamentu domáhá zrušení individuálních rozhodnutí Parlamentu, kterými Parlament zamítl zaprvé přiznání příplatku náležejícího úředníkům pracujícím na směny, upraveného v článku 56a služebního řádu, na který mají nárok v souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 1873/2006 ze dne 11. prosince 2006, kterým se mění nařízení (EHS, ESUO, Euratom) č. 300/76 o stanovení kategorií příjemců, podmínek poskytování a výše těchto příspěvků, a zadruhé přiznání příplatku náležejícího úředníkům za pravidelnou pracovní pohotovost, upraveného v článku 56b služebního řádu, na který mají nárok v souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 1945/2006 ze dne 11. prosince 2006, kterým se mění nařízení (ESH, Euratom, ESUO) č. 495/77 o stanovení kategorií příjemců, podmínek poskytování a výše těchto příspěvků.

Rozhodnutí: Potvrzuje se, že žalobci vzali zpět svá návrhová žádání týkající se zrušení individuálních rozhodnutí Parlamentu, kterými bylo žalobcům zamítnuto přiznání příplatku náležejícího úředníkům za pravidelnou pracovní pohotovost. Individuální rozhodnutí Parlamentu, jimiž bylo v případě žalobců zamítnuto poskytnutí příplatku náležejícího úředníkům pracujícím na směny upraveného v článku 56a služebního řádu, se zrušují. Parlament ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

Úředníci – Pracovní podmínky – Příplatky za práci na směny

(Služební řád úředníků, čl. 56a)

Musí být zrušena ta individuální rozhodnutí orgánu, kterými bylo zamítnuto přiznání příplatku náležejícího úředníkům pracujícím v rámci „práce na směny“, upraveného v článku 56a služebního řádu, úředníkům vykonávajícím takovou službu podle „potřeb“ telefonní ústředny, ke které jsou přiděleni, ačkoli je služba „pravidelná a trvalá“, uvedený orgán navíc tím, že přiznal uvedený příplatek na základě individuálních rozhodnutí přijatých po datu následujícím po vydání výše uvedených rozhodnutí, sám – implicitně, avšak jasně – uznal, že žalobci splňují podmínky, kterým článek 56a podřizuje jeho přiznání, a konečně ačkoli nelze zpochybnit, že jejich hmotné pracovní podmínky byly totožné před datem nabytí účinnosti individuálních rozhodnutí, jimiž jim byl přiznán uvedený příplatek, a po takovém datu.

V tomto ohledu by bylo nepřístojné tvrdit, že článek 56a služebního řádu je nepoužitelný z důvodu, že práce úředníků na směny nevyplývá z formálních rozhodnutí tohoto orgánu.

Stejně tak skutečnost, že uvedení úředníci nepracují přesčas a mají kratší týdenní pracovní dobu, než je normální pracovní doba tohoto orgánu, nepostačuje k tomu, aby byl zpochybněn nárok na příplatek stanovený v článku 56a služebního řádu. Takové ustanovení totiž nevyžaduje, aby byly odpracovány přesčasové hodiny ani to, aby existovala týdenní pracovní doba odpovídající normální pracovní době uvedeného orgánu. V každém případě – a s ohledem na obtíže na osobní a rodinné úrovni, které přináší týdenní pracovní doba organizovaná na směny – rozdíl 7,5 hodiny, o které se liší obvyklá týdenní pracovní doba a pracovní doba v telefonní ústředně, není nepřiměřený.

(viz body 21 až 23)