ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (pléna)
24. června 2008 (*)
„Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Odměna – Konzultace výboru zaměstnanců ECB – Metoda výpočtu roční úpravy odměn – Splnění povinností vyplývajících z rozsudku soudu Společenství – Zpětná účinnost“
Ve věci F‑15/05,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 36.2 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, připojeného ke Smlouvě o ES,
Carlos Andres, zaměstnanec Evropské centrální banky, s bydlištěm ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo), a 8 dalších žalobců, jejichž jména jsou uvedena v příloze, zastoupení G. Vandersandenem a L. Levim, advokáty,
žalobci,
proti
Evropské centrální bance (ECB), zastoupené C. Zilioli a K. Sugarem, jako zmocněnci, ve spolupráci s B. Wägenbaurem, advokátem,
žalované,
SOUD (plénum),
ve složení P. Mahoney, předseda, H. Kreppel (zpravodaj) a S. Van Raepenbusch, předsedové senátů, I. Boruta, H. Kanninen, H. Tagaras a S. Gervasoni, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: W. Hakenberg,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 22. května 2007,
vydává tento
Rozsudek
1 Návrhem došlým kanceláři Soudu prvního stupně Evropských společenství dne 21. března 2005 faxem (originál byl podán dne 23. března téhož roku) podali žalobci projednávanou žalobu, kterou se domáhají zejména, aby byly zrušeny jednak jejich výplatní pásky z měsíce července 2004 v rozsahu, v němž obsahují zvýšení platu na základě použití údajně protiprávní metody roční úpravy odměn a v němž k tomuto zvýšení nedošlo se zpětnou účinností za roky 2001, 2002 a 2003, a jednak, aby jim byla přiznána náhrada škody.
Právní rámec
2 Článek 36 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (ECB), připojeného ke Smlouvě o ES (dále jen „statut ESCB“), obsahuje tato ustanovení:
„Zaměstnanci
„36.1. Na návrh [v]ýkonné rady přijme [r]ada guvernérů pracovní řád pro zaměstnance ECB.
36.2. Soudní dvůr [Evropských společenství] má pravomoc rozhodovat jakékoli spory mezi ECB a jejími zaměstnanci v mezích a za podmínek stanovených v pracovním řádu.“
3 Na základě článku 36.1 statutu ESCB přijala rada guvernérů ECB dne 9. června 1998 pracovní řád pro zaměstnance ECB (rozhodnutí ECB ze dne 9. června 1998 o přijetí pracovního řádu pro zaměstnance ECB, změněné dne 31. března 1999, Úř. věst. L 125, s. 32, a dne 5. července 2001, Úř. věst. L 201, s. 25, Zvl. vyd. 01/03, s. 343; dále jen „pracovní řád“).
4 Článek 42 pracovního řádu provádí článek 36.2 statutu ESCB:
„Po vyčerpání všech možných interních opravných prostředků má Soudní dvůr [...] pravomoc rozhodovat jakékoli spory mezi ECB a jejími současnými či bývalými zaměstnanci, na které se použije tento pracovní řád.
Tato pravomoc je omezena na přezkum legality opatření nebo rozhodnutí, s výjimkou sporu finanční povahy, v tomto případě má Soudní dvůr plnou soudní pravomoc.“
5 Pokud jde o pracovní vztahy, článek 9 pracovního řádu stanoví zejména:
„a) Pracovní vztahy mezi ECB a jejími zaměstnanci se řídí pracovními smlouvami uzavřenými v souladu s tímto pracovním řádem. Pracovní pravidla pro zaměstnance [ECB] přijatá výkonnou radou provádí podmínky tohoto pracovního řádu.
[...]
c) Pracovní řád se neřídí žádným zvláštním vnitrostátním právem. ECB uplatňuje i) obecné zásady společné právním řádům členských států, ii) obecné zásady práva Společenství (ES) a iii) pravidla obsažená v nařízeních a směrnicích (ES) týkající se sociální politiky určené členským státům. Pokaždé, kdy to bude nezbytné, budou tyto právní akty uplatněny ECB. V tomto ohledu budou řádně vzata v úvahu doporučení (ES) v oblasti sociální politiky. Při výkladu práv a povinností upravených tímto pracovním řádem ECB náležitě přihlédne k zásadám zakotveným nařízeními, pravidly a judikaturou uplatňujícími se na zaměstnance orgánů Společenství.“
6 Pokud jde o úpravy platů, článek 13 pracovního řádu stanoví:
„Na návrh výkonné rady přijme rada guvernérů obecné úpravy platu s účinností k 1. červenci každého roku.“
7 Pokud jde o zastupování zaměstnanců podle článků 45 a 46 pracovního řádu v deváté části, nazvané „Zastupování zaměstnanců“:
„45. Výbor zaměstnanců, jehož členové jsou voleni tajným hlasováním, zastupuje obecné zájmy všech zaměstnanců v oblasti pracovních smluv, právních předpisů použitelných na zaměstnance a odměňování, pracovního řádu, zdraví, bezpečnosti v ECB, sociálního pojištění a důchodových režimů.
46. Výbor zaměstnanců musí být konzultován před jakoukoli změnou, pokud jde o stávající pracovní řád, pravidla pro zaměstnance nebo jakékoli jiné otázky s nimi spojené, tak jak jsou vymezeny v článku 45 výše.“
8 Ustanovení článku 46 pracovního řádu jsou provedena v pravidlech pro zaměstnance ECB („European Central Bank Staff Rules“), která stanoví zejména pravidla konzultačního postupu mezi ECB a výborem zaměstnanců (článek 9.2).
9 Dne 17. června 2003 bylo podepsáno memorandum o porozumění o vztazích mezi vedením ECB a výborem zaměstnanců („Memorandum of Understanding on Relations between Executive Board and the Staff Committee of the ECB“, dále jen „memorandum o porozumění“), kterým byla konkrétněji definována celková souvislost a postupy, které je třeba dodržet.
10 Jeho preambule stanoví, že „je třeba vynaložit veškeré úsilí, aby byly co nejdříve sděleny veškeré relevantní informace a zaveden dialog, ledaže existují jiné důvody, které by vyžadovaly jednat jinak“ („efforts shall be made to provide all relevant information and to initiate a dialogue at the earliest possible time in so far as there are no overriding reasons for not doing so“).
11 Článek 6 memoranda o porozumění stanoví podmínky pro žádost o konzultaci:
„Zahájí-li prezident nebo jeho zástupce konzultační postup, předloží výboru zaměstnanců písemnou žádost o konzultaci s úplnými informacemi, a sice informacemi, které výboru zaměstnanců umožní seznámit se s otázkou, která je předmětem konzultace, a přezkoumat ji, ledaže existují jiné důvody, které by vyžadovaly jednat jinak. […]“
12 Článek 15 memoranda o porozumění stanoví zjednodušený konzultační postup:
„Strany dialogu se mohou dohodnout z důvodů, které musí být odůvodněny jednou ze stran, na postupu, jehož cílem je omezit počet jednání o určité otázce. V tomto případě strany vymezí harmonogram ad hoc na základě společné dohody.“
13 Na základě článku 13 pracovního řádu vypracovala výkonná rada ECB metodu pro provádění obecných úprav platu („General Salary Adjustment – GSA“, dále jen „metoda výpočtu“). Tato metoda je v zásadě založena na zvláštním posouzení úprav platů v organizacích, které jsou hlavními zdroji pro přijímání zaměstnanců ECB jako jsou národní centrální banky (dále jen „referenční organizace“) tak, aby platy zaměstnanců ECB byly srovnány s jejich platovou úrovní. Pokud jde o roky 1999 až 2001, metoda výpočtu byla přijata radou guvernérů ECB dne 20. června 1999 (dále jen „GSA 1999/2001“). Následně byla tato verze změněna radou guvernérů pro roky 2002 až 2004 (dále jen „GSA 2002/2004“).
14 Podle GSA 1999/2001 je úprava platu zaměstnanců každé referenční organizace (procentuálně) stanovena v poměru k počtu jejích zaměstnanců podle následujících zásad:
„– [o]becná roční úprava platů [je] založena na průměrném vývoji nominálních platů v patnácti [národních centrálních bankách a v Bance pro mezinárodní platby (BRI)] jakožto ‚centrální bance‘ centrálních bank;
– [z]ohlední se roční úpravy v referenčních organizacích pro probíhající kalendářní rok;
– [v]ývoj nominálního platu bude poměrně vážen[; p]oměrné vážení se odvíjí od počtu zaměstnanců zaměstnaných v každé referenční instituci;
– […]“
15 GSA 1999/2001 tak nestanovila žádný rozdíl mezi jednotlivými referenčními organizacemi a nebyla stanovena žádná možnost opravy.
16 Naopak GSA 2002/2004 sice sledují stejné zásady, ale zohledňují dvě skupiny referenčních organizací, přičemž každá skupina má váhu 50 % při výpočtu roční úpravy:
„– [o]becná roční úprava je založena na průměrném vývoji nominálních platů v následujících institucích:
– 1. [p]atnácti [národních centrálních bankách] a BRI;
– 2. [o]rgánech a institucích Evropských společenství (a sice Komisi [Evropských společenství] a jejích agenturách, Radě Evropské unie, [Evropském] parlamentu, Soudním dvoře, Účetním dvoře [Evropských společenství], [Evropském] hospodářském a sociálním výboru, Výboru regionů [Evropské unie]);
‚koordinovaných organizacích‘ (a sice [Organizaci Severoatlantické smlouvy (NATO)], [Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD], Evropské vesmírné agentuře, Evropském centru pro střednědobé předpovědi počasí, Radě Evropy, Západoevropské unii);
Evropské investiční bance;
– [v]ývoj nominálního platu bude poměrně vážen [; p]oměrné vážení se odvíjí od počtu zaměstnanců zaměstnaných v každé referenční instituci;
– každá referenční skupina (body 1 a 2 výše) má váhu 50 %.“
17 GSA 2002/2004 mimoto stanovila systém opravy úprav s ohledem na údaje, které se následně staly dostupnými:
„Zohlední se roční úpravy (jsou-li dostupné) v referenčních organizacích pro probíhající kalendářní rok. Nejsou-li úpravy dostupné pro probíhající rok, použijí se údaje za rok předchozí a s výhradou dostupnosti údajů se v následujícím období opraví rozdíl mezi dostupnými údaji a skutečnými údaji.“
18 Rozhodnutí ECB/2004/3 ze dne 4. března 2004 o přístupu veřejnosti k dokumentům ECB (Úř. věst. L 80, s. 42; Zvl. vyd. 01/05, s. 51), jehož čl. 2 odst. 1 stanoví, že všichni občané Unie „mají právo na přístup k dokumentům ECB, s výhradou podmínek a omezení vymezených v tomto rozhodnutí“, ve svém čl. 4 odst. 1 stanoví, že ECB odepře přístup k dokumentu, pokud by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany veřejného zájmu, soukromí a osobnosti jednotlivce a důvěrnosti informací, která je předmětem ochrany podle práva Společenství. Pokud jde o použití takové výjimky, čl. 4 odst. 4 uvedeného rozhodnutí stanoví:
„Pokud jde o dokumenty třetích osob, ECB konzultuje dotyčnou třetí osobu s cílem posoudit, zda má uplatnit výjimku uvedenou v tomto článku, není-li zřejmé, zda dokument má nebo nemá být zpřístupněn.“
Skutkový základ sporu
19 Žalobci uzavřeli pracovní smlouvy s ECB, které zejména stanoví, že pracovní řád a jeho změny jsou jejich nedílnou součástí.
20 Rozsudkem Soudu prvního stupně ze dne 20. listopadu 2003, Cerafogli a Poloni v. ECB, T‑63/02, Recueil, s. II‑4929, byla rozhodnutí obsažená ve výplatních paskách zaslaných dne 13. července 2001 dvěma žalobcům, zaměstnancům ECB, z měsíce července 2001 zrušena z toho důvodu, že ECB nekonzultovala výbor zaměstnanců před úpravou platů za rok 2001.
21 Dne 16. prosince 2003 zaslala ECB všem zaměstnancům memorandum, kterým oznámila, že v návaznosti na rozsudek Soudu prvního stupně zahájí konzultaci výboru zaměstnanců, pokud jde o provedení metody výpočtu za roky 2001, 2002 a 2003. V tomto memorandu bylo zejména uvedeno:
„Správa nyní zahájí konzultaci výboru zaměstnanců, pokud jde o provedení metodologie za roky 2001, 2002 a 2003. V tomto ohledu je nicméně třeba uvést, že nic v rozsudku Soudu [prvního stupně] neodůvodňuje v rámci konzultace předpokládat, že bude třeba změnit výpočty pro některý z těchto roků.“
22 Sdělením ze dne 9. ledna 2004 zahájila ECB konzultační postup tím, že výboru zaměstnanců předala seznamy údajů poskytnutých referenčními organizacemi pro roky 2001, 2002 a 2003.
23 Výbor zaměstnanců odpověděl dne 25. března 2004, když vznesl různé otázky týkající se údajů předaných ECB a požádal o zpětné použití výsledku konečného výpočtu úpravy platů zaměstnanců ECB za roky 2001, 2002 a 2003 zejména z důvodu rozporů zjištěných výborem zaměstnanců mezi údaji poskytnutými dne 9. ledna 2004 ECB a údaji téže povahy získanými výborem zaměstnanců od výborů zaměstnanců referenčních organizací. Výbor zaměstnanců požadoval s ohledem na všechny tyto rozpory zvýšení platů.
24 Následně proběhla mezi výborem zaměstnanců a zástupci ECB řada „technických“ schůzek a schůzek ad hoc. Zejména se dne 30. března 2004 konala technická schůzka, při které zástupci výboru zaměstnanců (včetně žalobkyně pí Cerafogli) předali kopie veškerých dokumentů, které výbor obdržel od výborů zaměstnanců referenčních organizací pro předchozí roky. Úprava platů za roky 2001 až 2003 byla rovněž předmětem technické schůzky konané dne 11. května 2004. Zástupce ECB p. Kelly uvedl čísla týkající se několika národních centrálních bank a vysvětlil, že je nezbytné projednat jejich rozdělení mezi jednotlivé roky 2001, 2002 a 2003 s tím, že pokud čísla prokážou rozdíl, bude pravděpodobná úprava. Na otázku zástupců výboru zaměstnanců (včetně žalobce p. Seigneura) týkající se zpětné úpravy, zástupce ECB vyjádřil přesvědčení, že by úprava měla nabýt účinnosti v roce 2004. Dne 1. června 2004 proběhly za přítomnosti zástupce ECB p. Kellyho a mluvčího výboru zaměstnanců p. van de Veldeho, jakož i jednoho ze zástupců uvedeného mluvčího p. van der Arka další schůzky ad hoc o úpravě platů, a dne 9. června 2004 za přítomnosti dvou zástupců ECB, p. van Baaka a p. Kellyho, a obou členů výboru zaměstnanců přítomných na schůzce konané dne 1. června 2004. Povaha, účast a obsah schůzek konaných dne 1. a 9. června 2004, jakož i ostatních schůzek zůstávají v několika ohledech sporné.
25 Sdělením ze dne 3. června 2004 vyjádřil výbor zaměstnanců přání, aby pravděpodobný výsledek úpravy platů v návaznosti na konzultační postup pro roky 2001 až 2003 nabyl účinnosti současně s úpravou, která měla být provedena za rok 2004 (a sice od 1. července 2004, jak stanoví článek 13 pracovního řádu).
26 Pokud jde o schůzku konanou dne 14. června 2004, její příprava a průběh jsou rovněž účastníky řízení popisovány různě. Žalobci tvrdí, že výbor zaměstnanců obdržel některé důležité statistické údaje až při schůzce, třebaže v žádném okamžiku konzultačního postupu, který byl zahájen sdělením ze dne 9. ledna 2004, neměli členové výboru zaměstnanců přístup k veškerým dokumentům, kterými referenční organizace sdělily procentuální zvýšení platů a počty zaměstnaných osob (dále jen „zdrojové údaje“). Naopak ECB tvrdí, že dané statistické údaje předala v pátek 11. června 2004 a že zdrojové údaje ukázala mluvčímu výboru zaměstnanců, p. van de Veldemu, a jednomu z jeho zástupců, p. van der Arkovi, v den, který není schopna upřesnit. Tvrzení, že výbor zaměstnanců požádal ECB, aby jeho mluvčí, jakož i jeden z jeho zástupců měli takový přístup ke zdrojovým údajům, je potvrzeno e-mailem ze dne 1. června 2004 zástupce mluvčího p. van der Arka. Mimoto je existence takového přístupu potvrzena písemným prohlášením ze dne 13. června 2005, podepsaným mimo jiné oběma dotčenými zástupci výboru zaměstnanců.
27 Výbor zaměstnanců zastoupený svým mluvčím a jedním z jeho zástupců zaslal generálnímu řediteli generálního ředitelství (GŘ) pro administrativu dopis ze dne 14. června 2004, ve kterém napsal:
„V nedávné době obdržel výbor zaměstnanců od ředitelství lidských zdrojů opravená čísla týkající se období obecné úpravy platů 2001[/]2003.
Doufali jsme, že konzultace ohledně období obecné úpravy platů 2001[/]2003 bude ukončena včas pro výpočet obecné úpravy platů za období 2004. Třebaže jsme oznámili naše výsledky dne 25. března, teprve v nedávné době jsme obdrželi tabulku s opravenými čísly ze strany ředitelství lidských zdrojů. Setkali jsme se s dotčenými zaměstnanci ředitelství lidských zdrojů, abychom pochopili a vyjasnili tato čísla. Neshody přetrvávají ohledně malého počtu rozporů, které zatím nelze vysvětlit, ohledně Belgie (2001), [Deutsche] Bundesbank (2001 a 2002) a Komise […] (2002). Od dopisu ze dne 25. března 2004 se staly dostupnými nové údaje pro Irsko a EIB. Doplňující informace poskytnuté našimi kolegy z Banca d’Italia obsahují skutečnosti bez vztahu k obecné úpravě platů.
Tyto rozpory není možné vyřešit tím, že bude předem přijat harmonogram navržený ke schválení ředitelstvím týkající se úpravy za rok 2004. Ředitelství lidských zdrojů však již potvrdilo, že z opravených údajů, které mu byly sděleny, vyplývá souhrnný výsledek ve výši 0,9 % za období 2001[/]2003, který již byl zaúčtován ve výši 0,6 % při výpočtu za období 2004.
Vzhledem k tomu, že potvrdí-li se přetrvávající rozpor, povede k lehkému zvýšení konečného výsledku, navrhujeme, aby rozdíl ve výši 0,3 % (0,9 %–0,6 %), který již byl oběma stranami odsouhlasen, byl připočten k výsledku období obecné úpravy platů za rok 2004, a aby jakýkoli přetrvávající rozpor byl vyrovnán v roce 2005, budou-li konečná čísla potvrzena společnou dohodou.“
28 Dne 15. června 2004, tedy následujícího dne, schválila výkonná rada ECB návrh svého prezidenta, jehož cílem bylo zvýšení o 3,5 % skládající se z 3,2 % za rok 2004 a z dodatečné a jednorázové úpravy o 0,3 % za období let 2001 až 2003, a rozhodla předložit tento návrh radě guvernérů ke schválení. Sazba 3,2 % obsahuje 0,6 % z titulu chybějících údajů v roce 2003, které se ale v roce 2004 staly dostupnými.
29 Tentýž den 15. června 2004 zvolili zaměstnanci ECB nový výbor zaměstnanců.
30 V dopise ze dne 25. června 2004 zaslaném viceprezidentovi ECB se nový výbor zaměstnanců domníval, že konzultační postup týkající se let 2001 až 2003 nebyl ukončen dopisem ze dne 14. června 2004. V důsledku toho požádal o odpověď na dopis bývalého výboru zaměstnanců ze dne 25. března 2004, aby bylo pokračováno v konzultačním postupu v souladu s memorandem o porozumění zahrnujícím druhou fázi konzultace.
31 Při schůzce rady guvernérů konané dne 1. července 2004 přijala rada guvernérů návrh výkonné rady ze dne 15. června 2004.
32 Sdělením ze dne 1. července 2004 informoval ředitel ředitelství lidských zdrojů GŘ pro administrativu všechny zaměstnance, že rada guvernérů přijala rozhodnutí o zvýšení platů o 3,5 % s účinností od 1. července 2004.
33 Svým dopisem ze dne 7. července 2004 odpověděl ředitel ředitelství lidských zdrojů GŘ pro administrativu novému výboru zaměstnanců ohledně úpravy platů za roky 2001 až 2003 takto:
– odkázal na dopisy ze dne 9. ledna 2004 (o zahájení konzultačního postupu) a dopisy výboru zaměstnanců ze dne 14. a 25. června 2004;
– zdůraznil, že „[p]oskytnuté […] informace […] b[yly] ověřeny a potvrz[ují] existenci nedoplatku ve výši 0,3 % během daného období z důvodu nesprávných údajů sdělených některými referenčními organizacemi[; v] důsledku toho rada guvernérů souhlasila s použitím výjimečného příplatku 0,3 % k procentu obecné úpravy platů za rok 2004, což vedlo k celkovému zvýšení o 3,5 % s účinností od 1. července 2004“;
– potvrdil, že konzultační postup pokračuje („toto jednání není uzavřeno“), ale s účinností pro další kolo úpravy („[a]čkoliv bylo dohodnuto, že jakýkoliv přetrvávající rozpor bude vyrovnán při dalším období úpravy platů, veden snahou o zajištění řádné péče navrhuji, abyste sdělili Vaše připomínky ve lhůtě 20 pracovních dnů od obdržení tohoto dopisu“).
34 Výplatní pásky, které obsahovaly zvýšení o 0,3 % za roky 2001 až 2003, jakož i zvýšení o 3,2 % za rok 2004, byly žalobcům doručeny v polovině července 2004.
35 Dne 4. srpna 2004 odpověděl výbor zaměstnanců na dopis ECB ze dne 7. července 2004. Zčásti na základě jiných údajů, než byly údaje sdělené bývalým výborem zaměstnanců, nový výbor zaměstnanců sdělil, že nemůže pochopit, jak bylo získáno číslo 0,3 %. Rozpory takto zjištěné novým výborem zaměstnanců jsou dle tohoto výboru pravděpodobně přičitatelné „chybnému výkladu údajů [bývalým výborem zaměstnanců] a správou“.
36 V odpovědi na sdělení výboru zaměstnanců ze dne 4. srpna 2004 ředitel ředitelství lidských zdrojů GŘ pro administrativu poskytl sdělením ze dne 23. září 2004 informace a podrobnosti ohledně tří skutečností, které podle dopisu výboru zaměstnanců ze dne 14. června 2004 bylo třeba objasnit, pokud jde o úpravy platů za roky 2001 až 2003 ohledně údajů Banque nationale de Belgique, Deutsche Bundesbank a Komise. Považoval konzultační postup za ukončený.
37 Sdělením ze dne 6. října 2004 zaslaným řediteli ředitelství lidských zdrojů GŘ pro administrativu jej výbor zaměstnanců zejména požádal o stažení jeho sdělení ze dne 23. září 2004 zpět a o zaslání nového dopisu, který by odpovídal na jeho dopisy ze dne 25. března, 25. června a 4. srpna 2004, na které nebylo dostatečným způsobem odpovězeno. V opačném případě bude výbor zaměstnanců považovat konzultaci o období obecné úpravy platů 2001 až 2003 za neprovedenou.
38 ECB odpověděla dne 23. února 2005 na sdělení výboru zaměstnanců ze dne 6. října 2004. Sdělením ze dne 28. února 2005 reagoval výbor zaměstnanců na dopis ECB ze dne 23. února 2005. Především těmito dvěma dopisy a vzájemnými návrhy, které obsahovaly, se ECB a výbor zaměstnanců snažily o smírné vyřešení jejich sporu. Základní principem navrženého smírného vyřešení bylo vyrovnat nezohlednění rozporů uvedených výborem zaměstnanců při výpočtu úpravy platů let 2001 až 2003 poskytnutím dodatečné dovolené. Poté, co ECB nedosáhla s výborem zaměstnanců dohody, zopakovala ve svém sdělení ze dne 7. března 2005 stanovisko, podle kterého byla konzultace ukončena.
39 Zaměstnanci ECB, včetně žalobců, podali ve dnech 10. září až 14. září 2004 žádosti o přezkum („administrative reviews“) svých výplatních pásek z měsíce července 2004. V těchto dopisech vycházejících ze společného vzoru žalobci zejména požadovali:
– opravu svých výplatních pásek z měsíce července 2004 tak, aby posledně uvedené obsahovaly zpětně v částce zaplacené v červenci 2004 výsledek opravy úpravy platů za roky 2001 až 2003;
– opravu svých výplatních pásek z měsíce července 2004 tak, aby posledně uvedené obsahovaly celkovou výši zůstatku, tak jak byl vypočten výborem zaměstnanců, vyplývající z opravy provedení období úpravy platů za roky 2001, 2002 a 2003 (tedy 2,67 %), přičemž platby mají být provedeny zpětně;
– v případě, že by ECB zamítla žádost v tomto ohledu podanou výborem zaměstnanců, sdělení zdrojových údajů sdělených ECB referenčními organizacemi tak, aby bylo prokázáno, že výpočty učiněné ECB jsou konsistentní s poskytnutými zdrojovými údaji.
40 Dne 9. prosince 2004 odpověděla ECB na žádosti o přezkum. Rovněž její odpovědi vycházely ze společného vzoru, s výjimkou odpovědi p. Polonimu, která se lišila vzhledem k údajnému opožděnému podání žádosti o přezkum z jeho strany.
41 Žalobci podali interní stížnosti („grievance procedures“) dopisy ze dne 9., 10. a 13. prosince 2004.
42 Interní stížnosti byly zamítnuty dopisy ze dne 6. ledna 2005 doručenými žalobcům dne 10. ledna téhož roku.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
43 Projednávaná žaloba byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudu prvního stupně pod číslem T‑131/05.
44 Usnesením ze dne 15. prosince 2005 postoupil Soud prvního stupně projednávanou věc na základě čl. 3 odst. 3 rozhodnutí Rady 2004/752/ES, Euratom ze dne 2. listopadu 2004 o zřízení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (Úř. věst. L 333, s. 7), Soudu. Žaloba byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudu pod číslem F‑15/05.
45 Po konzultaci účastníků řízení Soud rozhodl o postoupení věci plénu.
46 Žalobci navrhují, aby Soud:
– prohlásil projednávanou žalobu za přípustnou a opodstatněnou, a v důsledku toho;
– zrušil jejich výplatní pásky z měsíce července 2004;
– v případě potřeby zrušil rozhodnutí zamítající žádosti o přezkum a interní stížnosti podané žalobci dne 9. prosince 2004 a 6. ledna 2005;
– uložil ECB předložit její „správní spis“;
– uložil ECB povinnost k náhradě jim způsobené škody, která spočívá jednak v zaplacení částky 5 000 eur každému žalobci z důvodu ztráty kupní síly po 1. červenci 2001 a jednak v doplatcích mzdy odpovídajících zvýšení jejich platů o 1,86 % za období od 1. července 2001 do 30. června 2002, 0,92 % za období od 1. července 2002 do 30. června 2003 a 2,09 % za období od 1. července 2003 do 30. června 2004, zvýšených o úrokovou sazbu od dne jejich splatnosti do dne skutečného zaplacení, vypočtenou na základě úrokové sazby stanovené ECB pro hlavní refinanční operace, použitelnou během dotčeného období a zvýšenou o dva body;
– uložil ECB náhradu nákladů řízení.
47 ECB navrhuje, aby Soud:
– prohlásil žalobu za nepřípustnou, pokud jde o p. Poloniho;
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– rozhodl o náhradě nákladů řízení podle práva.
48 V rámci organizačních procesních opatření v souladu s článkem 64 jednacího řádu Soudu prvního stupně, použitelného obdobně na Soud na základě čl. 3 odst. 4 rozhodnutí 2004/752 do vstupu v platnost jednacího řádu posledně uvedeného, položil Soud písemně otázky oběma účastníkům řízení a požádal o předložení dokumentů, včetně spisu zdrojových údajů. Účastníci řízení těmto opatřením ve stanovených lhůtách vyhověli.
49 Pokud jde o žádost žalobců, aby ECB předložila „správní spis“, je třeba konstatovat, že žalobci měli přístup ke spisu zdrojových údajů. Není proto již namístě rozhodnout o jejich žádosti, protože neuvedli, jaké jiné písemnosti by bylo vhodné konzultovat.
50 Pokus o smírné vyřešení sporu z podnětu Soudu nebyl úspěšný.
Právní otázky
1. K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení
51 I když návrhová žádání směřující ke zrušení rovněž formálně míří proti rozhodnutím zamítajícím žádosti o přezkum a proti rozhodnutím přijatým dne 6. ledna 2005, kterými byly zamítnuty interní stížnosti žalobců podané dne 9., 10. a 13. prosince 2004, musí být na základě ustálené judikatury použitelné obdobně na ECB považována za návrhová žádání směřující proti rozhodnutím, kterými ECB stanovila odměnu žalobců, a sice rozhodnutím obsaženým ve výplatních páskách z měsíce července 2004 (viz zejména rozsudek Soudního dvora ze dne 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, Recueil, s. 23, bod 8).
52 Na podporu své žaloby žalobci uplatňují tři žalobní důvody vycházející v podstatě z porušení povinnosti konzultovat výbor zaměstnanců ohledně změn pravidel pro zaměstnance v rozsahu, v němž se týkají úpravy platů za roky 2001 až 2003, porušení metody výpočtu a zpětného neuplatnění oprav, které měly být použity na obecnou úpravu platů.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti konzultovat výbor zaměstnanců
Argumenty účastníků řízení
53 Svým prvním žalobním důvodem žalobci ECB v podstatě vytýkají, že porušila konzultační postup výboru zaměstnanců v rámci úpravy platů za roky 2001 až 2003. Tento žalobní důvod má čtyři části spočívající v údajném porušení článků 45 a 46 pracovního řádu, článku 9 memoranda o porozumění, zásady řádné správy a povinnosti dobré víry.
54 V tomto ohledu žalobci tvrdí, že zdrojové údaje, které musely být ECB sděleny referenčními organizacemi a na základě kterých ECB provedla své výpočty v rámci provádění metod výpočtu za roky 2001, 2002 a 2003, nebyly výboru zaměstnanců nikdy sděleny. Navíc mají za to, že ECB nedodržela svou povinnost konzultovat výbor zaměstnanců, tak jak vyplývá z článků 45 a 46 pracovního řádu a memoranda o porozumění tím, že uvedený výbor neinformovala včas, nekonala řádně technické schůzky a neoprávněně konala schůzky ad hoc, pouze nedostatečně odpověděla na otázky výboru zaměstnanců a že konzultační postup nebyl ukončen při předání výplatních pásek z měsíce července 2004.
55 S odkazem mimo jiné na rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 10. dubna 2003, Robert v. Parlament (T‑186/01, Recueil FP, s. I‑A‑131 a II‑631, bod 64), ECB zpochybňuje přípustnost prvního žalobního důvodu. Žalobci totiž neuplatnili tento žalobní důvod v rámci postupu před zahájením soudního řízení.
56 V meritu věci ECB kromě poukazu na „nejstriktnější důvěrnost“ zdrojových údajů, které jí byly sděleny, uvádí, že ředitelství lidských zdrojů GŘ pro administrativu nicméně členům výboru zaměstnanců umožnilo „prostřednictvím mluvčího [...] a jeho zástupce“ ujistit se o relevanci tabulek poskytnutých ECB, když jim bylo umožněno seznámit se s těmito dokumenty v jejích prostorách, čímž tak byla zajištěna transparentnost požadovaná v rámci konzultace, aniž by tyto dokumenty byly zpřístupněny písemně. Tato skutečnost je potvrzena prohlášením pěti členů bývalého výboru zaměstnanců.
Závěry Soudu
57 Čtyři části prvního žalobního důvodu je třeba přezkoumat společně, jelikož spolu souvisí a žalobci na jejich podporu předložili jedinou argumentaci.
58 Na základě článku 46 pracovního řádu musí být výbor zaměstnanců konzultován před „jakoukoli změnou, pokud jde o [stávající] pracovní řád, pravidla pro zaměstnance nebo jakékoli jiné otázky s nimi spojené, tak jak jsou vymezeny v článku 45 [tohoto pracovního řádu]“. Mezi uvedené otázky patří otázky spojené s odměňováním.
59 Zejména na základě těchto ustanovení memorandum o porozumění konkretizuje právo výboru zaměstnanců být konzultován a konkrétně stanoví postup, který je třeba provést a který začíná povinností ECB poskytnout úplné informace (viz body 10 a 11 tohoto rozsudku).
60 Je namístě připomenout, že právo na informace a konzultaci pracovníků představuje „obecnou zásadu pracovního práva“ (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 6. března 2001, Dunnett a další v. EIB, T‑192/99, Recueil, s. II‑813, bod 105), s přihlédnutím ke kterému je třeba vykládat relevantní ustanovení memoranda o porozumění.
61 V tomto ohledu žalobci uplatňují několik částí žalobního důvodu, aby prokázali, že konzultační postup vyžadovaný relevantními ustanoveními pracovního řádu a memoranda o porozumění nebyl ECB správně proveden.
– K části žalobního důvodu vycházející z neúplnosti informací sdělených ECB
62 Žalobci ECB vytýkají, že neposkytla „úplné informace“ tím, že přístup ke zdrojovým údajům nebyl zajištěn všem členům výboru zaměstnanců z důvodu údajné důvěrnosti těchto údajů.
63 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle článku 6 memoranda o porozumění musí být žádost o konzultaci „předložena s úplnými informacemi“, které výboru zaměstnanců umožní „seznámit se s otázkou, která je předmětem konzultace, a přezkoumat ji, ledaže existují jiné důvody, které by vyžadovaly jednat jinak“.
64 Rozsah této informační povinnosti musí být v projednávaném případě posouzen v závislosti na povaze zdrojových informací, které, byť jsou dostupné u ECB, od ECB nepocházejí. Ze spisu přitom vyplývá, že v rozhodné době z hlediska skutečností sdělovaly referenční organizace zdrojové údaje obecně jen s ujištěním, že nebudou široce zpřístupněny, ale použity výlučně pro potřeby roční úpravy platů zaměstnanců ECB.
65 Za těchto podmínek nelze ECB vytýkat, že respektovala pravidlo autora stanovené v čl. 4 odst. 4 rozhodnutí ECB/2004/3, když nesdělila všem členům výboru zaměstnanců zdrojové údaje.
66 Argument, že od roku 2006 ECB zpřístupňovala zdrojové údaje všem členům výboru zaměstnanců současně s výpočtem čísel úpravy platů, nemůže tento závěr vyvrátit. Referenční organizace souhlasily s širším zpřístupněním svých údajů pouze pro roky následující po skutečnostech ve sporu v návaznosti na podnět ECB v tomto smyslu.
67 Ze spisu naopak vyplývá, že jednak mluvčí výboru zaměstnanců, jednak jeden z jeho zástupců skutečně měli přístup ke zdrojovým údajům. Samotný výbor zaměstnanců navrhl, aby oba tito mluvčí měli takový přístup. Tato skutečnost je potvrzena elektronickou zprávou ze dne 1. června 2004 zástupce mluvčího p. van der Arka.
68 Mimoto mluvčí byli zvoleni a řádně zmocněni samotným výborem zaměstnanců, a nikoliv „vybráni“ správou ECB jakožto privilegovaní zástupci. Výsledky volby mluvčího p. van de Veldea, jakož i jeho dvou zástupců, p. Van Dammea a van der Arka, ve výboru zaměstnanců, byly sděleny správě sdělením ze dne 17. února 2003. Mluvčí tak musí být považováni za zástupce řádně zmocněné samotným výborem zaměstnanců pro účely konzultace o úpravě platů za roky 2001, 2002 a 2003.
69 Je tedy namístě se domnívat, že prostřednictvím svých zástupců byl výbor zaměstnanců ECB jakožto orgán seznámen se zdrojovými údaji (viz v tomto smyslu usnesení Soudu prvního stupně ze dne 24. října 2000, Výbor zaměstnanců ECB a další v. ECB, T‑27/00, Recueil FP, s. I‑A‑217 a II‑987, bod 25).
70 Krom toho informace sdělené výboru zaměstnanců byly v podstatě dostačující, neboť výbor měl možnost zkontrolovat u každé referenční organizace veškeré relevantní údaje a srovnat je s údaji, které měl k dispozici, které byly shromážděny a předány zástupci zaměstnanců referenčních organizací.
71 Výbor zaměstnanců ostatně během konzultačního postupu neuplatnil žádnou připomínku ani výhradu, pokud jde o sdělení zdrojových údajů. Zvláště sdělení ze dne 14. června 2004 nepoukazuje na neexistenci přístupu ke zdrojovým údajům.
72 Z toho vyplývá, že část žalobního důvodu vycházející z neúplnosti informací sdělených ECB musí být zamítnuta.
– K části žalobního důvodu vycházející z nedostatku včasných informací
73 Žalobci ECB vytýkají, že neposkytla nezbytné informace včas. Zvláště informace sdělené v pátek 11. června a v pondělí 14. června 2004 byly sděleny opožděně.
74 V tomto ohledu je třeba uvést, že preambule memoranda o porozumění vyžaduje, aby veškeré relevantní informace byly sděleny co nejdříve. Konsolidované tabulky předložené v pátek 11. června a v pondělí 14. června 2004 zástupcem ECB výboru zaměstnanců sice nebyly sděleny za podmínek umožňujících důkladnou analýzu veškerých dotčených statistických údajů. Aby totiž rozhodnutí výboru zaměstnanců bylo přijato dne 14. června 2004, což byl poslední pracovní den (před schůzkou výkonné rady ECB dne 15. června 2004) umožňující, aby došlo k případné „zvláštní“ úpravě platů za roky 2001 až 2003 od 1. července 2004 současně s běžnou úpravou za rok 2004, nezbývalo dost času k provedení nezbytné kontroly některých údajů, o kterých přetrvávaly rozpory, a k následnému dialogu s ECB.
75 Je však třeba konstatovat jednak to, že samotný výbor zaměstnanců vyjádřil dne 3. června 2004 písemně přání, aby případná „zvláštní“ úprava platů týkající se let 2001 až 2003 nabyla účinnosti během běžného období úpravy roku 2004, a souhlasil tak se znalostí věci s touto časovou tísní, přičemž ECB byla na základě článku 13 pracovního řádu povinna provést úpravu platů za rok 2004 s účinností k 1. červenci, a jednak to, že velká část relevantních údajů byla projednána mezi ECB a výborem zaměstnanců od ledna do června 2004 v rozsahu, v němž byly dostupné, při řádných technických schůzkách a schůzkách ad hoc. Rekapitulující tabulka předložená dne 11. června 2004 ECB nebyla prvním předložením, ale výsledkem trvalé práce vykonané společně zástupci ECB, konkrétně p. Kellym, a oprávněnými zástupci výboru zaměstnanců. Poté, co výbor zaměstnanců obdržel tuto rekapitulující tabulku, se podle svého sdělení ze dne 14. června 2004 setkal se zástupci ředitelství lidských zdrojů, aby pochopili a vyjasnili si opravená čísla a dospěli k závěru, že neshody přetrvávají jen ohledně malého počtu rozporů (tří), které mohou mít malý vliv na konečný výsledek. Z tohoto důvodu výbor zaměstnanců „navrhl“ ECB v uvedeném sdělení, aby „rozdíl 0,3 % [...], který již byl oběma stranami odsouhlasen, byl připočten k výsledku období obecné úpravy platů za rok 2004, a aby jakýkoli přetrvávající rozpor byl vyrovnán v roce 2005, budou-li konečná čísla potvrzena společnou dohodou“.
76 Z toho vyplývá, že část žalobního důvodu vycházející z nedostatku včasných informací musí být zamítnuta.
– K části žalobního důvodu vycházející z neoprávněného konání schůzek
77 Žalobci kritizují skutečnost, že mimo rámec oficiálního postupu stanoveného memorandem o porozumění byly zorganizovány „poloúřední“ konzultační schůzky s mluvčími výboru zaměstnanců, a nikoliv s výborem zaměstnanců v plném složení, a to bez vědomí tohoto výboru.
78 Mluvčí byli však zástupci řádně zmocněnými samotným výborem zaměstnanců pro účely konzultace (viz bod 68 tohoto rozsudku).
79 Technické schůzky, jakož i zjednodušený konzultační postup jsou krom toho upraveny memorandem o porozumění. Pokud jde o schůzky ad hoc, memorandum o porozumění nijak nevylučuje konání takových schůzek, když článek 15 tohoto memoranda stanoví výslovně zjednodušený konzultační postup. Tento článek totiž stranám umožňuje omezit počet jednání, a odchýlit se tak od lhůt stanovených uvedeným memorandem a dohodnout vhodným způsobem kratší lhůty; sepsání zápisu je stanoveno pravidly pro zaměstnance ECB jen pro schůzky s prezidenty.
80 Mimoto ze spisu vyplývá, že vztahy mezi výborem zaměstnanců, jehož mandát pokrýval roky 2002 až 2004, a ECB byly založeny na vysokém stupni vzájemné důvěry a na otevřené komunikaci, což mohlo odůvodňovat relativně neformální povahu některých schůzek.
81 Je konečně třeba dodat, že „zvláštní“ konzultační postup provedený k úpravě platů za roky 2001 až 2003 byl dohodnut mezi ECB a výborem zaměstnanců zejména v návaznosti na přání tohoto výboru vyjádřené v jeho sdělení ze dne 3. června 2004. Tento výbor byl informován o výsledcích schůzek jeho mluvčích se zástupci ECB, jak dosvědčují interní sdělení a elektronické zprávy výboru zaměstnanců připojené k písemným vyjádřením účastníků řízení. Mimoto je třeba poukázat na sdělení výboru zaměstnanců ze dne 14. června 2004, které, když odkazuje na prvky postupu, aniž by vznášelo jakoukoliv připomínku v tomto ohledu a dospívá v zásadě k závěru o ukončení konzultačního postupu (s výjimkou tří bodů k vyřešení, viz bod 27 tohoto rozsudku), musí být zanalyzováno tak, že obsahuje schválení řádnosti konzultačního postupu provedeného v projednávaném případě.
82 V důsledku toho musí být část žalobního důvodu vycházející z neoprávněného konání schůzek zamítnuta.
– K části žalobního důvodu vycházející z nedostatečnosti odpovědí na otázky výboru zaměstnanců
83 Žalobci ECB vytýkají, že formálně písemně neodpověděla na dopis výboru zaměstnanců ze dne 25. března 2004.
84 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že body vznesené výborem zaměstnanců v jeho dopise ze dne 25. března 2004 byly přezkoumány na konzultačních schůzkách konaných od dubna do června 2004. Dovolávaná část žalobního důvodu je tak skutkově nepodložená.
– K části žalobního důvodu vycházející z protiprávního použití naléhavosti
85 Při jednání žalobci ECB vytkli, že výboru zaměstnanců vnutila situaci naléhavosti, a postavila jej tak před hotovou věc.
86 Bez ohledu na otázku její přípustnosti není tato výtka, která je ve značné míře shodná s částí žalobního důvodu vycházející z nedostatku včasných informací (viz body 73 až 76 tohoto rozsudku), odůvodněná, neboť samotný výbor zaměstnanců dne 3. června 2004, méně než dva týdny před schůzkou výkonné rady ECB, která měla rozhodnout o povinné roční úpravě za rok 2004, ECB požádal o začlenění výsledků „zvláštní“ konzultace týkající se let 2001 až 2003 do této úpravy. Ve svém sdělení ze dne 14. června 2004 přitom výbor zaměstnanců uvádí, že skutečně znal harmonogram stanovený pro schválení úprav platů za rok 2004 výkonnou radou ECB.
87 Ve zbývající části je vůči těmto částem žalobního důvodu namítnout důvody uvedené v bodech 74 až 76 tohoto rozsudku.
88 V důsledku toho musí být část žalobního důvodu vycházející z protiprávního použití naléhavosti zamítnuta.
– K části žalobního důvodu vycházející z toho, že konzultační postup nebyl ukončen při předání výplatních pásek z měsíce července 2004
89 Žalobci ECB vytýkají, že neukončila konzultační postup týkající se let 2001 až 2003 před přijetím rozhodnutí o úpravě platů vztahujícího se k tomuto období.
90 V tomto ohledu je namístě uvést, že sdělením ze dne 14. června 2004 samotný výbor zaměstnanců konkludentně ředitelství ECB navrhl ukončit konzultační postup s výhradou přezkumu tří specifických, dosud nevyřešených, bodů týkajících se údajů od Banque nationale de Belgique, Deutsche Bundesbank a Komise s tím, že uvedený přezkum měl být odložen za účelem začlenění jeho výsledku do konzultačního procesu následujícího roku (2005).
91 V témže sdělení totiž výbor zaměstnanců „navrhl“ připočtení „rozdílu 0,3 % [...], který již byl oběma stranami odsouhlasen“, k výsledkům běžnému období úpravy platů za rok 2004, v rámci „zvláštní“ konzultace týkající se let 2001 až 2003, a současně odložení přezkumu tří bodů – zvláště zmíněných – do období úpravy platů za rok 2005. I když tyto body nebyly dosud při ukončení konzultace vyřešeny, Soud konstatuje, že byly vyloučeny z konzultace týkající se let 2001 až 2003 a že v každém případě podle samotného výboru zaměstnanců, mohly mít pouze malý vliv na konečný výsledek úpravy platů za roky 2001 až 2003.
92 Navíc závěr, že sdělení výboru zaměstnanců ze dne 14. června 2004 zmiňuje dohodu mezi uvedeným výborem a ECB ohledně schopnosti dokončit výsledky „zvláštní“ konzultace („rozdíl 0,3 % [...], který již byl oběma stranami odsouhlasen“), kromě tří nevyřešených otázek, které však mohou mít malý vliv na tento výsledek, je výslovně potvrzen některými členy bývalého výboru zaměstnanců, jak vyplývá z prohlášení pěti z nich ze dne 13. června 2005. Mimoto tato dohoda je potvrzena interními dokumenty výboru zaměstnanců, předloženými samotnými žalobci.
93 V souladu s článkem 15 memoranda o porozumění byl výbor zaměstnanců oprávněn projevit souhlas s použitím zjednodušené konzultace, včetně okamžiku jejího ukončení (viz bod 81 tohoto rozsudku).
94 Pokud jde o úlohu mluvčího výboru zaměstnanců, p. van de Veldea, a zástupce mluvčího uvedeného výboru, p. van der Arka, kteří oba podepsali sdělení ze dne 14. června 2004, je namístě zdůraznit, že výbor zaměstnanců byl řádně zastoupen svými mluvčími, aby jeho jménem předali uvedené sdělení ECB (viz bod 68 tohoto rozsudku). Mimoto, zápis ze schůzky výboru zaměstnanců ze dne 14. června 2004 předložený samotnými žalobci potvrzuje, že toto sdělení odráží stanovisko zaujaté většinou členů výboru.
95 Dne 15. června 2004 schválila výkonná rada ECB návrh svého prezidenta, jehož předmětem bylo zvýšení o 0,3 % z titulu zvláštní úpravy platů za roky 2001 až 2003 jako výsledek konzultačního postupu.
96 Z toho vyplývá, že výbor zaměstnanců projevil souhlas s ukončením konzultačního postupu a se zvýšením platu o 0,3 % za roky 2001 až 2003, jež má být vypláceno počínaje měsícem červencem 2004.
97 Toto zjištění není vyvráceno argumentem žalobců vycházejícím z dopisu nového výboru zaměstnanců ze dne 25. června 2004. Tento dopis je totiž třeba chápat jako jednostranný pokus ze strany uvedeného výboru o znovuotevření konzultace, která byla ukončena. ECB však nepřijala žádost nového výboru zaměstnanců o přehodnocení stanoviska vyjádřeného bývalým výborem zaměstnanců, pokud jde o ukončení konzultace. Dne 1. července 2004 tak přijala rada guvernérů návrh prezidenta ECB, schválený výkonnou radou dne 15. června 2004 a založený na výsledku konzultace, tak jak vyplývá ze sdělení výboru zaměstnanců ze dne 14. června 2004.
98 V tomto ohledu není písemná odpověď ECB výboru zaměstnanců ze dne 7. července 2004, která uváděla, že „správa se nadále domnívá, že tato komunikace není ukončena“ a že „jakýkoliv přetrvávající rozpor bude vyrovnán při příštím období úpravy platů“ potvrzením toho, že pro ECB konzultace za účelem úpravy platů za roky 2001 až 2003 stále probíhala, i přes schválení zvýšení platů o 0,3 % radou guvernérů, se kterým obě strany souhlasily. V rámci korespondence mezi výborem zaměstnanců a ECB ohledně „zvláštní“ úpravy za roky 2001 až 2003 musí být tato odpověď chápána jako odkaz na tři méně významné body specificky vyhrazené bývalým výborem zaměstnanců v jeho dopise ze dne 14. června 2004 za účelem jejich přezkumu v rámci následujícího období roční úpravy, tedy roku 2005.
99 S přihlédnutím ke všemu předcházejícímu je namístě se domnívat, že skutečnosti uvedené žalobci na podporu jejich částí žalobního důvodu neumožňují, ani jako celek, dospět k závěru o porušení požadavků vlastních postupu konzultace výboru zaměstnanců před přijetím rozhodnutí, kterým se upravují platy za roky 2001 až 2003. Aniž by bylo namístě rozhodnout o přípustnosti jednotlivých částí prvního žalobního důvodu, musí být tudíž první žalobní důvod zamítnut.
K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení metod výpočtu, zjevně nesprávného posouzení a porušení povinnosti uvést odůvodnění
Argumenty účastníků řízení
100 Tímto žalobním důvodem žalobci v podstatě kritizují skutečnost, že ECB vycházela ze zjevně nesprávných údajů a porušila tak metody výpočtu a povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o úpravu platů týkající se období let 2001 až 2003.
101 Podle žalobců jsou totiž tabulky předložené ECB na začátku konzultačního postupu, a sice dne 9. ledna 2004, stiženy zjevnými pochybeními a vyplývá z nich nesprávné použití metody výpočtu. Obzvláště nezohlednění výhody představované zkrácením pracovní doby přiznané zaměstnancům Banque de France až od roku 2002 představuje zjevné pochybení, neboť zaměstnanci Banque de France využívali od února 2001 pozitivních dopadů zákona č. 2000‑37 ze dne 19. ledna 2000 o zkrácení pracovní doby (dále jen „zákon o zkrácení pracovní doby“). Skutečnost, že ECB nevzala v úvahu údaje týkající se zvláštního zvýšení přiznaného Deutsche Bundesbank zaměstnancům pracujícím v bývalém Východním Německu, představuje rovněž zjevné pochybení.
102 ECB zdůrazňuje, že zcela závisí na referenčních organizacích, pokud jde o relevanci a přesnost zdrojových údajů, které musí vzít v úvahu, a rychlost, s jakou jsou shromážděny a předány. Je třeba vzít v úvahu, že zdrojové údaje se neomezují na jediný parametr, ale pokrývají mnoho činitelů, jako je počet zaměstnanců, týdenní pracovní doba, počet svátků, postavení zaměstnanců (veřejná služba nebo soukromý sektor) atd. Za těchto okolností může pouze důvěřovat přesnosti a relevanci údajů, které jí jsou předány. Pouze v případě zjevného pochybení má povinnost obrátit se na referenční organizaci, od níž chybné údaje pocházejí, aby ověřila jejich přesnost. V projednávaném případě přitom neexistuje zjevné pochybení, pokud jde o zdrojové údaje sdělené referenčními organizacemi.
103 ECB připouští, že otázka zohlednění zkrácení pracovní doby přiznané zaměstnancům Banque de France byla vznesena v dopise výboru zaměstnanců ze dne 25. března 2004, ale tvrdí, že tato otázka byla vyřešena při konzultaci ke spokojenosti výboru zaměstnanců, jelikož „dohoda ze dne 14. června 2004“ ji již nezmiňuje. Pokud jde o Deutsche Bundesbank, ECB si klade otázku ohledně přípustnosti části žalobního důvodu týkající se tohoto údajného zjevného pochybení z hlediska pravidel stanovených čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu prvního stupně, jakož i ohledně opodstatněnosti této části žalobního důvodu, když odkazuje na „dohodu ze dne 14. června 2004“ předpokládající následnou diskusi ohledně těchto údajů. Konečně nevidí dopad této skutečnosti na úpravu platů za roky 2001 až 2003.
Závěry Soudu
104 I když se žalobci na podporu svého druhého žalobního důvodu dovolávají „porušení povinnosti uvést odůvodnění“, jejich argumentace se vztahuje výlučně k vnitřní, a nikoliv k formální legalitě sporných rozhodnutí.
105 Ve svém žalobě si totiž žalobci stěžují pouze na existenci „zjevného pochybení“, které vedlo k porušení metody výpočtu, a to z dvojího důvodu:
– jednak ECB správně nezohlednila platové dopady zkrácení pracovní doby zaměstnanců Banque de France na metody výpočtu,
– jednak ECB opomněla promítnout do platů svých zaměstnanců následky zvláštního zvýšení přiznaného zaměstnancům Deutsche Bundesbank pracujícím v bývalém Východním Německu.
106 Za účelem zodpovězení na tyto dvě jediné části žalobního důvodu uplatněné žalobci je třeba přezkoumat, zda se ECB dopustila zjevně nesprávných posouzení skutkového stavu, když pro účely sestavení tabulek vyžadovaných pro určení průměrného vývoje nominálních platů, tak jak je stanoven metodou výpočtu, vycházela z výše uvedených zdrojových údajů od Banque de France a Deutsche Bundesbank.
107 Pokud jde o Banque de France, žalobci neposkytují důkazy, které by mohly prokázat, že ECB měla vyvodit důsledky z uplatnění zákona o zkrácení pracovní doby na veškeré zaměstnance této banky od roku 2001. Naopak předkládají tři dokumenty, nazvané „sdělení o použití“, vydané uvedenou bankou a týkající se „podnikové kolektivní smlouvy o době, organizaci a úpravě pracovní doby zaměstnanců“ ze dne 13. února, 6. dubna a 6. června 2001, které se týkají pouze této kategorie zaměstnanců. Informace obsažené v těchto sděleních se shodují s informacemi sdělenými Banque de France v rozsahu, v němž tato banka ECB informovala, že tato kategorie zaměstnanců představuje pouze 1000 až 1100 osob, zatímco sjednaná dohoda použitelná na veškeré zaměstnance (přibližně 15 000 osob) vstoupila v platnost až 1. ledna 2002. Podle simulací provedených ECB za přítomnosti zástupců výboru zaměstnanců, které nebyly vážně žalobci zpochybněny, přitom zvýšení platů zaměstnanců Banque de France vyplývající z použití zákona o zkrácení pracovní doby, neměla významný pozitivní vliv na konečný výsledek úpravy platů zaměstnanců ECB za rok 2001.
108 Pokud jde o situaci Deutsche Bundesbank, je třeba odlišit dvě skutečnosti. Zaprvé, pokud jde o zvláštní zvýšení přiznané jejím zaměstnancům pracujícím v bývalém Východním Německu, uvedená banka ECB informovala, že stanovisko původně vyjádřené výborem zaměstnanců o účincích tohoto zvláštního zvýšení bylo chybné. Výbor zaměstnanců přitom následně souhlasil s tímto vysvětlením, a nezahrnul v důsledku toho do svého dopisu ze dne 14. června 2004 otázku platů zaměstnanců Deutsche Bundesbank pracujících v bývalém Východním Německu mezi body, které zbývá vyřešit. Tento problém byl proto vyřešen během konzultačního postupu před jeho ukončením dne 14. června 2004. Zadruhé výhrada týkající se Deutsche Bundesbank uvedená ve sdělení výboru zaměstnanců ze dne 14. června 2004 jako jeden ze tří bodů, které zbývá vyřešit, se týkala jiné otázky, a sice otázky procentuálního obecného zvýšení platů za roky 2001 a 2002. Tato výhrada byla zanalyzována v září 2004, a tudíž odstraněna v rámci období úpravy platů za rok 2005, jak bylo dohodnuto mezi výborem zaměstnanců a ECB.
109 Navíc, jestliže dne 14. června 2004 obě strany vyjednávání po ověření údajů od Banque de France a Deutsche Bundesbank souhlasily s tím, že navržená úprava platů správně zohledňuje tyto otázky, je obtížné konstatovat zjevné pochybení, kterého se ECB měla dopustit v tomto ohledu z hlediska nepřesnosti částí žalobního důvodu dovolávaných v tomto ohledu žalobci a nedostatečnosti důkazů předložených na jejich podporu.
110 Z toho vyplývá, že žalobci neprokázali porušení metody výpočtu ani existenci zjevného pochybení ECB při přezkumu zdrojových údajů od Banque de France a Deutsche Bundesbank.
111 S přihlédnutím ke všemu předcházejícímu musí být druhý žalobní důvod rovněž zamítnut.
K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zpětného neuplatnění oprav, které měly být použity na obecnou úpravu platů
Argumenty účastníků řízení
112 Třetí žalobní důvod má tři části vycházející z porušení zásady legality, porušení principů metod výpočtu a z porušení zásady ochrany legitimního očekávání. Těmito třemi částmi žalobního důvodu žalobci v podstatě kritizují skutečnost, že ECB nepoužila metodu výpočtu zpětně, třebaže měla být zpětná účinnost použita.
113 Pokud jde o vysvětlení, na jakém základě se zpětná účinnost zvýšení platů zakládala, žalobci odkazují především na zásadu legality vyžadující podle nich od správního úřadu vymezit jeho jednání a jeho rozhodnutí v souladu s právem, které se na něj použije, a bylo-li právo porušeno, uvést situaci do souladu s právem. Pokud jde o chybné údaje, je věcí úřadu uvést situaci do souladu s právem ab initio, tedy se zpětným účinkem.
114 V tomto ohledu žalobci uvádí, že referenční organizace provádí zpětné opravy, jsou-li namístě. Citují tak příklad zákonodárce Společenství, který přijal nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2148/2003 ze dne 5. prosince 2003, kterým se od 1. července 2002 opravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropských společenství, jakož i příklad zaměstnanců Banca d’Italia, kterým byly dodatečně za období 2002–2003 zvýšeny platy v návaznosti na rozhodnutí přijaté v říjnu 2004. ECB by měla použít stejnou zásadu a přiznat zpětný účinek svým opravným rozhodnutím.
115 Žalobci krom toho ECB vytýkají, že nedodržela závazek, který přijala ve svém memorandu ze dne 16. prosince 2003 určeném všem jejím zaměstnancům. Tento závazek musí být posuzován z hlediska jiných prohlášení ECB a zejména těch obsažených ve sdělení „ze dne 7. července 1999“ (žalobci ve skutečnosti odkazují na sdělení ze dne 7. května 1999), která uvádí, že cílem metody výpočtu je umožnit ECB, aby zůstala na úrovni odměňování svých hlavních zdrojů pro přijímání, a sice referenčních organizací.
116 ECB zdůrazňuje, že sporná zvýšení platu vyplývají z pouhého „dobrovolného závazku“ z její strany, kvalifikace, se kterou souhlasí samotní žalobci. Realizace takového závazku tedy nemůže vyústit v povinnost stanovenou právními předpisy. Odkazuje na judikaturu Soudního dvora, který ve svém usnesení ze dne 3. března 1999, Echauz Brigaldi a další v. Komise (C‑315/97 P, Recueil, s. I‑1287, bod 11), potvrdil rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 9. července 1997, Echauz Brigaldi a další v. Komise (T‑156/95, Recueil FP, s. I‑A‑171 a II‑509), kterým posledně uvedený rozhodl, že výhoda přiznaná orgánem jeho úředníkům, a to dobrovolně, a nikoliv na základě právní povinnosti vyplývající ze statutu, jinému orgánu neukládá přiznat totožné zacházení svým vlastním úředníkům. Soud prvního stupně v důsledku toho konstatoval, že zásada rovného zacházení nebyla porušena.
117 Navíc ECB popírá jakékoli „legitimní očekávání“ žalobců, jelikož konzultace výboru zaměstnanců neznamená, že jeho stanovisko má závaznou povahu. Mimoto zdůrazňuje, že zvýšení platů, o kterém bylo rozhodnuto v červenci 2004, bylo dobrovolným úkonem, který tedy nemůže zakládat povinnost přiznat zpětný účinek úpravě platů vyplývající z konzultace.
Závěry Soudu
118 Tímto žalobním důvodem se žalobci domáhají určení, že ECB neprávem zpětně nezvýšila jejich platy za roky 2001 až 2003, kterých se týkala konzultace zahájená v návaznosti na memorandum ze dne 16. prosince 2003.
119 V tomto ohledu je třeba společně přezkoumat tři části třetího žalobního důvodu, jelikož spolu souvisí a žalobci na jejich podporu předložili jedinou argumentaci.
120 V důsledku toho je třeba určit, zda konzultace výboru zaměstnanců zahájená v návaznosti na memorandum ze dne 16. prosince 2003 s následným použitím metody výpočtu na základě výsledků této konzultace platné během let 2001 až 2003 musí mít za následek, jak tvrdí žalobci, zpětnou platbu, za dotčené roky, platu navýšeného podle výsledků konzultace.
121 Je třeba rovnou zdůraznit, že ke splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Cerafogli a Poloni v. ECB, který prohlásil za protiprávní postup úpravy platů zaměstnanců ECB za rok 2001, byla ECB povinna k nápravě vady zjištěné Soudem prvního stupně, konzultovat výbor zaměstnanců řádně a náležitě, pokud jde o úpravu platů za tentýž rok. Ze své povahy má takové opatření, které nelze chápat jako opatření vztahující se pouze na situaci pí Cerafogli a p. Poloniho, nutně obecnou povahu.
122 Je třeba dodat, že ECB rozšířila konzultaci na roky 2002 a 2003 v návaznosti na závazek, který přijala vůči veškerým zaměstnancům svým memorandem ze dne 16. prosince 2003, nazvaném „Rozsudek Soudu prvního stupně týkající se úpravy platů za rok 2001“. Jak ECB připustila při jednání a v rozporu s tím, co tvrdila ve svých písemných vyjádřeních, tento závazek znamenal povinnost použít platnou metodu výpočtu na výsledek takto rozšířené konzultace.
123 Účastníci řízení se však různí ohledně finančních následků této konzultace a povinnosti použít metodu výpočtu na výsledek této konzultace. Zatímco totiž žalobci uplatňují, že aby ECB dosáhla souladu s výše uvedeným rozsudkem Cerafogli a Poloni v. ECB, měla rozšířit případné zvýšení platů vyplývající z konzultace na veškeré zaměstnance, posledně uvedená uvedenému rozsudku takový účinek upírá.
124 V projednávaném případě není nutné rozhodnout o tom, zda na základě článku 233 ES byla ECB povinna rozšířit zvýšení platů vyplývající z konzultace, včetně období předcházejícího vyhlášení rozsudku, na veškeré zaměstnance ECB zejména vzhledem k povaze zjištěné protiprávnosti. Stačí konstatovat, že samotná ECB měla za to, že je povinna učinit závaznými ve vztahu k veškerým zaměstnancům, a nikoliv jen k pí Cerafogli a p. Polonimu a za tři dotčené roky, jak konzultaci, přípravnou fázi postupu úpravy platů, tak i následující fáze tohoto postupu, včetně finální fáze spočívající v úpravě platu každého zaměstnance.
125 Za těchto podmínek je třeba ověřit způsob, jakým byla metoda výpočtu pro úpravu platů použita pro celé období let 2001 až 2003.
126 Je namístě nejprve připomenout hlavní prvky metody výpočtu, jakož i rozpory mezi jednak GSA 1999/2001, a jednak GSA 2002/2004 (viz body 13 až 17 tohoto rozsudku).
127 Metoda výpočtu v podstatě spočívala v použití zdrojových údajů sdělených referenčními organizacemi na základě důvěry, aniž by je ECB byla schopna důkladným způsobem kontrolovat.
128 Mimoto GSA 1999/2001 nestanovily žádnou možnost opravy výsledků metody výpočtu, a když GSA 2002/2004 stanovily možnost takových oprav, tato možnost byla omezena dvěma způsoby. Jednak tyto GSA umožňovaly opravy jen z důvodu údajů chybějících k běžnému datu úpravy platů, tedy opravy provedené na základě údajů, které referenční organizace sdělily opožděně, a nikoliv opravy z důvodu následného objevení chyb ve sdělených zdrojových údajích zohledněných při úpravě. Krom toho takto provedené změny neměly zpětný účinek. V důsledku toho pouze úpravy způsobené původně chybějícími údaji, které se staly dostupnými mezi poslední úpravou a úpravou následujícího roku, byly účinné k tomuto poslednímu termínu; k prvnímu použití této možnosti opravy tak mohlo dojít až k 1. červenci 2003, a to pokud jde o údaje vztahující se k roku 2002, které byly sděleny opožděně a nemohly být zohledněny při výpočtu úpravy, o které bylo rozhodnuto dne 1. července 2002.
129 Mimoto je třeba připustit, že by bylo nepřirozené provést novou konzultaci výboru zaměstnanců na základě údajů dostupných v okamžiku původní konzultace, s vyloučením údajů, které se staly následně dostupné, a sice opravenými údaji.
130 Pokud jde rovněž o rok 2002, je třeba zohlednit obtíž použít na základě údajů týkajících se tohoto roku obdržených v roce 2004 snížení platu o 0,4 % vyplývající z výpočtu provedeného na základě opravených údajů obsažených v tabulkách sestavených ECB při konzultačním postupu.
131 Navíc, i kdyby tyto operace byly možné, systém vydávání výplatních pásek ECB nebyl dle ECB schopen zpětně provést nový výpočet platů od roku 2001, což bylo uznáno rovněž výborem zaměstnanců v jeho sdělení ze dne 4. srpna 2004.
132 Z judikatury vyplývá, že přináší-li splnění povinností vyplývajících ze zrušujícího rozsudku zvláštní obtíže, dotčený orgán je oprávněn přijmout jakékoli rozhodnutí, které spravedlivě vyrovná znevýhodnění vyplývající pro dotčené osoby ze zrušeného rozhodnutí. V tomto kontextu může správa s dotčenými osobami navázat dialog za účelem dosažení dohody, která jim poskytne spravedlivou náhradu za protiprávnost, jejíž byly obětí (rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 26. června 1996, De Nil a Impens v. Rada, T‑91/95, Recueil FP, s. I‑A‑327 a II‑959, bod 34; ze dne 10. července 1997, Apostolidis a další v. Komise, T‑81/96, Recueil FP, s. I‑A‑207 a II‑607, bod 42, a ze dne 10. května 2000, Simon v. Komise, T‑177/97, Recueil FP, s. I‑A‑75 a II‑319, bod 23).
133 V projednávaném případě vzhledem ke všem skutečnostem uvedeným v bodech 126 až 131 tohoto rozsudku ECB zvolila zjednodušený přístup, platbu souhrnného výsledku úpravy platů za roky 2001 až 2003, zjištěného po konzultačním postupu, k nabytí účinnosti úpravy platů za rok 2004, a sice 1. červenci 2004. Toto řešení bylo konkludentně odsouhlaseno výborem zaměstnanců ve sdělení ze dne 14. června 2004, ve kterém nezopakoval svou žádost o zpětnou platbu, formulovanou v jeho sdělení ze dne 25. března 2004 a zopakovanou při několika technických schůzkách.
134 Souhrnný výsledek, ke kterému ECB takto došla, je výsledkem kompromisního řešení dosaženého mezi ECB a výborem zaměstnanců, které umožnilo upravit a zjednodušeně zkombinovat metodu výpočtu. Toto kompromisní řešení spočívalo v několika bodech:
– zaprvé, pokud jde o rok 2001, v možnosti zohlednit opravené údaje, jakmile se staly dostupnými, což nebylo stanoveno GSA 1999/2001, ale pouze GSA 2002/2004;
– zadruhé v zohlednění veškerých relevantních údajů za rok, za který měly být platy upraveny, a nikoliv za rok, v průběhu kterého se tyto údaje staly dostupnými, jak stanoví GSA 2002/2004;
– zatřetí v možnosti neomezit zohlednění „opravených“ údajů, a sice údajů, které nebyly dostupné nebo byly neúplné za rok, za který měly být platy upraveny, při platbě v následujícím roce;
– začtvrté v platbě počínaje dnem 1. července 2004, zvýšené o 0,3 %, představující souhrnný výsledek změn vypočítaných za roky 2001 až 2003 na základě přesných údajů, na nichž se shodli výbor zaměstnanců a ECB (+0,3 % za rok 2001, –0,4 % za rok 2002, +0,4 % za rok 2003, tedy 0,3 %).
135 Z toho vyplývá, že ECB sice nepřiznala zvýšení platů vyplývajícímu z konzultace zpětný účinek požadovaný žalobci, ale naproti tomu jednak použila opravené údaje (směrem nahoru) za rok 2001, což nebylo možné v rozhodné době na základě tehdy platných pravidel, a jednak rozšířila konzultaci na roky 2002 a 2003 a výsledky této konzultace na veškeré zaměstnance na rozdíl od stanoviska, podle kterého měli mít z konzultace prospěch pouze žalobci ve výše uvedeném rozsudku Cerafogli a Poloni v. ECB. ECB si tak zvolila řešení, které bylo nejen vyvážené, ale mělo také strukturální účinek na platové a důchodové tarify.
136 S ohledem na zvláštní obtíže uvedené výše při splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Cerafogli a Poloni v. ECB, je namístě konstatovat, že rozhodnutí přijaté s přihlédnutím k výsledkům konzultačního postupu týkajícího se úpravy platů za roky 2001 až 2003 je třeba považovat za přiměřené a spravedlivé řešení ve smyslu judikatury citované v bodě 132.
137 Toto zjištění není vyvráceno argumenty předloženými žalobci.
138 Zaprvé, pokud jde o argument vycházející ze zpětných oprav provedených některými referenčními organizacemi, je namístě konstatovat, že taková praxe zcela odpovídá mechanismu stanovenému GSA 2002/2004, a sice opravě platů s přihlédnutím ke skutečným zdrojovým údajům v roce následujícím po roce s rozhodnými skutečnostmi pro stanovení platu. V každém případě zpětné opravy některých referenčních organizací nezakládají žádnou povinnost ECB přiznat zpětně úpravy platů, protože třebaže je toto jednání založeno na vnitrostátních právních předpisech či právních předpisech Společenství, zavazují pouze tyto organizace, a nikoliv ECB.
139 Zadruhé, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobci, když ECB přijala v projednávaném případě řešení spravedlivé pro své veškeré zaměstnance, splnila závazek převzatý v jejím memorandu ze dne 16. prosince 2003 vyvodit důsledky z rozsudku vyhlášeného Soudem prvního stupně.
140 V důsledku toho musí být třetí žalobní důvod zamítnut. Návrhová žádání směřující ke zrušení tak musí být zamítnuta jako neopodstatněná.
2. K návrhovým žádáním směřujícím k náhradě škody
Argumenty účastníků řízení
141 Žalobci zdůrazňují, že jim údajná pochybení způsobila škodu, jelikož nemohli počínaje 1. červencem 2001, 2002 a 2003 disponovat s platem, který jim přísluší, a sice platem stanoveným v souladu s metodou výpočtu po řádně provedené konzultaci. Aniž by byli schopni přesně vypočítat výši jejich škody, navrhují ji stanovit ex aequo et bono prozatímně na 5 000 eur u každého žalobce.
142 ECB tvrdí, že dostatečně prokázala, že se nedopustila protiprávnosti. Žádost o náhradu škody tak postrádá právní základ. Z finančního hlediska získali žalobci zvýšení 0,3 % odsouhlasené ECB, nikoliv na základě povinnosti stanovené právními předpisy, ale na základě rozhodnutí v rámci zaměstnanecké politiky.
Závěry Soudu
143 Podle ustálené judikatury musí být návrhová žádání směřující k náhradě majetkové či nemajetkové újmy zamítnuta, mají-li úzkou souvislost s návrhovými žádáními směřujícími ke zrušení, která byla zamítnuta jako neopodstatněná (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 25. června 2003, Pyres v. Komise, T‑72/01, Recueil FP, s. I‑A‑169 a II‑861, bod 85 a citovaná judikatura).
144 Jelikož v projednávaném případě žalobní důvody předložené na podporu návrhových žádání směřujících ke zrušení výplatních pásek z měsíce července 2004 neprokázala žádnou protiprávnost ECB, a tedy žádné pochybení, které by mohlo zakládat její odpovědnost, návrhová žádání směřující k náhradě škody údajně vzniklé žalobci z údajných protiprávností musí být rovněž zamítnuta jako neopodstatněná.
3. Obecné závěry
145 Ze všeho předcházejícího vyplývá, že návrhová žádání směřující ke zrušení a k náhradě škody nejsou opodstatněná a že již není namístě rozhodnout ve věci samé o návrhových žádáních směřujících k předložení správního spisu. V důsledku toho musí být žaloba zamítnuta, aniž by bylo potřeba rozhodnout o její přípustnosti, když ECB vznesla několik námitek nepřípustnosti týkajících se konkrétně opožděnosti žádostí o přezkum a opožděnosti stížnosti p. Poloniho doručené ECB dne 14. prosince 2004 po dvouměsíční lhůtě, která podle ECB uplynula dne 13. prosince 2004.
K nákladům řízení
146 Podle článku 122 jednacího řádu se ustanovení hlavy II kapitoly 8 týkající se nákladů řízení a soudních výdajů použijí pouze na věci zahájené před Soudem, a to po vstupu tohoto řádu v platnost, tedy 1. listopadu 2007. Příslušná ustanovení jednacího řádu Soudu prvního stupně se i nadále použijí obdobně na věci projednávané před Soudem
147 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle článku 88 téhož řádu však ve sporech mezi Společenstvími a jejich zaměstnanci nesou orgány vlastní náklady. Vzhledem k tomu, že žalobci neměli ve věci úspěch, je namístě rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (plénum)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Mahoney | Kreppel | Van Raepenbusch |
Boruta | Kanninen Tagaras | Gervasoni |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 24. června 2008.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
Text tohoto rozhodnutí, jakož i text rozhodnutí soudů Společenství v něm uvedených a dosud nezveřejněných ve Sbírce rozhodnutí, jsou k dispozici na internetové stránce Soudního dvora www.curia.europa.eu
Příloha
Maria Concetta Cerafogli, zaměstnankyně Evropské centrální banky s bydlištěm ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo),
Marion Kotowski, zaměstnankyně Evropské centrální banky s bydlištěm ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo),
Emmanuel Larue, zaměstnanec Evropské centrální banky s bydlištěm ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo),
Paolo Poloni, zaměstnanec Evropské centrální banky s bydlištěm ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo),
Olivier Seigneur, zaměstnanec Evropské centrální banky s bydlištěm ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo),
Ali Shikhane, zaměstnanec Evropské centrální banky s bydlištěm v Hünfelden-Nauheim (Německo),
Luca Tagliaretti, zaměstnanec Evropské centrální banky s bydlištěm ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo),
Louisa Vegh, zaměstnankyně Evropské centrální banky s bydlištěm ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo).
Obsah
Právní rámec
Skutkový základ sporu
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
Právní otázky
1. K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti konzultovat výbor zaměstnanců
Argumenty účastníků řízení
Závěry Soudu
– K části žalobního důvodu vycházející z neúplnosti informací sdělených ECB
– K části žalobního důvodu vycházející z nedostatku včasných informací
– K části žalobního důvodu vycházející z neoprávněného konání schůzek
– K části žalobního důvodu vycházející z nedostatečnosti odpovědí na otázky výboru zaměstnanců
– K části žalobního důvodu vycházející z protiprávního použití naléhavosti
– K části žalobního důvodu vycházející z toho, že konzultační postup nebyl ukončen při předání výplatních pásek z měsíce července 2004
K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení metod výpočtu, zjevně nesprávného posouzení a porušení povinnosti uvést odůvodnění
Argumenty účastníků řízení
Závěry Soudu
K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zpětného neuplatnění oprav, které měly být použity na obecnou úpravu platů
Argumenty účastníků řízení
Závěry Soudu
2. K návrhovým žádáním směřujícím k náhradě škody
Argumenty účastníků řízení
Závěry Soudu
3. Obecné závěry
K nákladům řízení