ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu)
13. března 2018(*)
„Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie – Obrazová ochranná známka K – Starší obrazová ochranná známka Beneluxu K – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8. odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“
Ve věci T‑824/16,
Kiosked Oy Ab, se sídlem v Espoo (Finsko), zastoupená L. Laaksonenem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému M. Fischerem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je
De Vlaamse Radio- en Televisieomroeporganisatie (VRT), se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupená P.-Y. Thoumsinem a E. Van Melkebekem, advokáty,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. září 2016 (věc R 279/2016-4), týkajícímu se námitkového řízení mezi VRT a společností Kiosked,
TRIBUNÁL (pátý senát),
ve složení D. Gratsias, předseda, A. Dittrich (zpravodaj) a P. G. Xuereb, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 21. listopadu 2016,
s přihlédnutím k vyjádření EUIPO k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 16. února 2017,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 10. února 2017,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co za těchto okolností na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 27. února 2012 získala žalobkyně, společnost Kiosked Oy Ab, u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 1112969.
2 Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 1112969 byl získán pro následující obrazové označení:
3 Výrobky a služby, pro které byl zápis získán, náležejí do tříd 9, 35 a 42 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 9: „Vědecké, navigační, zeměměřičské, fotografické, kinematografické a optické přístroje a nástroje, přístroje a nástroje na vážení a na měření, signalizační přístroje a nástroje, regulátory (kontrolní přístroje a nástroje), bezpečnostní přístroje a nástroje (záchranné přístroje a nástroje) a vyučovací přístroje a nástroje; přístroje a nástroje pro vedení, distribuci, transformaci, akumulaci, regulaci nebo řízení elektrického proudu; přístroje pro nahrávání, přenos nebo reprodukci zvuku nebo obrazu; magnetické záznamové nosiče, akustické disky; kompaktní disky, DVD a další digitální záznamové nosiče; prodejní automaty a mechanismy pro mincová zařízení; registrační pokladny, kalkulačky, zařízení ke zpracování dat, počítače; počítačový software; hasicí přístroje“;
– třída 35: „Reklama; podnikání; obchodní správa; kancelářské práce“;
– třída 42: „Vědecké a technologické služby, jakož i související služby výzkumu a koncepce; průmyslový výzkum a analýzy; koncepce a rozvoj počítačového hardwaru a softwaru“.
4 Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 1112969 byl dne 3. května 2012 oznámen Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), v platném znění [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)]. Tento zápis byl zveřejněn ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 2012/085 ze dne 7. května 2012. Dne 7. února 2013 vedlejší účastnice, De Vlaamse Radio- Televisieomroeporganisatie (VRT), podala na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 46 nařízení 2017/1001) námitky proti zápisu přihlášené ochranné známky pro všechny výrobky a služby, kterých se tato ochranná známka týká.
5 Námitky byly založeny na čtyřech starších ochranných známkách, mezi něž patří obrazová ochranná známka zapsaná dne 10. srpna 2010 u Úřadu Beneluxu pro duševní vlastnictví (ÚBDV) pod číslem 882400, vyobrazená níže:
6 Starší ochranná známka Beneluxu č. 882400 byla zapsána pro výrobky a služby náležející do tříd 9, 14, 16, 18, 24, 25, 28, 35, 38 a 41 až 43, zejména pro následující výrobky a služby:
– třída 9: „Fotografické, kinematografické a optické přístroje a nástroje, signalizační přístroje a nástroje; přístroje pro nahrávání, přenos nebo reprodukci zvuku nebo obrazu; magnetické záznamové nosiče, nosiče ve formě disků pro audio nebo video nahrávání; video pásky, CD, CD-I, CD-ROM a DVD; magnetické nebo kódované klubové nebo členské karty; video, audio a počítačová zařízení; přístroje pro hry koncipované k použití pouze s televizními přijímači“;
– třída 35: „Reklama; podnikání; obchodní správa; kancelářské práce“;
– třída 41: „Vzdělávání; výukové služby, školení a kurzy“;
– třída 42: „Počítačové programování; služby koncepce a rozvoje webových stránek, které všechny neobsahují pohyblivé obrazy; koncepce a rozvoj počítačových programů pro multimediální aplikace“.
7 Další tři starší ochranné známky, na kterých byly námitky založeny, jsou následující:
– obrazová ochranná známka zapsaná dne 10. srpna 2010 u ÚBDV pod číslem 882402 pro výrobky a služby náležející do tříd 9, 14, 16, 18, 24, 25, 28, 35, 38 a 41 až 43 a vyobrazená níže:
– obrazová ochranná známka zapsaná dne 7. června 2006 u ÚBDV pod číslem 796522 pro výrobky a služby náležející do tříd 9, 14, 16, 18, 24, 25, 28, 35, 38 a 41 až 43 a vyobrazená níže:
– obrazová ochranná známka zapsaná dne 7. června 2006 u ÚBDV pod číslem 796523 pro výrobky a služby náležející do tříd 9, 14, 16, 18, 24, 25, 28, 35, 38 a 41 až 43 a vyobrazená níže:
8 Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001]. Námitky se týkaly všech výrobků a služeb, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, a byly založeny na všech výrobcích a službách, na které se vztahují starší ochranné známky.
9 Námitkové oddělení rozhodnutím ze dne 10. prosince 2015 na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 námitkám částečně vyhovělo, a to zejména pro následující služby:
– třída 35: „Reklama; podnikání; obchodní správa; kancelářské práce“;
– třída 42: „Koncepce a rozvoj počítačového softwaru“.
10 Dne 9. února 2016 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení u EUIPO odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009 (nyní články 66 až 71 nařízení 2017/1001).
11 Rozhodnutím ze dne 19. září 2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolací senát EUIPO odvolání zamítl, pokud jde o služby uvedené v bodě 9 výše.
12 S ohledem na stupeň vzhledové podobnosti, který je nižší než průměrný stupeň, na nemožnost srovnat ochranné známky z fonetického hlediska a na „neutrální“ charakter pojmového srovnání na straně jedné a s ohledem na okolnost, že je inherentní rozlišovací způsobilost starší ochranné známky Beneluxu č. 882400 „normální“, případně „nanejvýš průměrná“ na straně druhé, odvolací senát v podstatě konstatoval, že mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou Beneluxu č. 882400 existuje nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, pokud jde o služby náležející do tříd 35 a 42, které shledal jako totožné.
13 Dále měl odvolací senát za to, že existuje rovněž nebezpečí záměny, pokud jde o výrobky náležející do třídy 9, na něž se vztahuje přihlášená ochranná známka a starší ochranná známka Beneluxu č. 882400, které mohou být pokládány za totožné.
Návrhová žádání účastníků řízení
14 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací senát zamítl její odvolání, pokud jde o služby „reklama; podnikání; obchodní správa; kancelářské práce“ náležející do třídy 35 a služby „koncepce a rozvoj počítačového softwaru“ náležející do třídy 42;
– povolil zápis ochranné známky přihlášené pro tyto služby;
– uložil vedlejší účastnici náhradu všech nákladů řízení, které jí vznikly v rámci námitkového řízení, včetně nákladů na právní zastupování v souladu s podrobným rozpisem nákladů, který musí předložit ve lhůtě stanovené v článku 85 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 109 nařízení 2017/1001), a v případě nepředložení takového popisu v souladu s použitelnými právními předpisy;
– uložil vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení, které vynaložila v rámci tohoto řízení v souladu s článkem 85 nařízení č. 207/2009.
15 EUIPO navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
16 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobkyni náhradu všech nákladů řízení, jež vynaložila v rámci námitkového řízení, jakož i v průběhu tohoto řízení, včetně nákladů na právní zastupování v souladu s podrobným rozpisem nákladů, který předloží ve lhůtě stanovené v článku 85 nařízení č. 207/2009, a v případě nepředložení podrobného rozpisu těchto nákladů v souladu s relevantními právními předpisy.
17 V bodě 37 druhém pododstavci vyjádření vedlejší účastnice k žalobě je uvedeno:
„Z těchto důvodů by měla být žaloba zamítnuta a námitkám podaným vedlejší účastnicí řízení je třeba vyhovět v plném rozsahu. Kromě toho je třeba uložit žalobkyni náhradu nákladů řízení vynaložených vedlejší účastnicí v průběhu tohoto řízení v souladu s článkem 85 nařízení č. 207/2009.“
Právní otázky
K návrhovým žádáním vedlejší účastnice
18 Vedlejší účastnice navrhla žalobu zamítnout a uložit žalobkyni náhradu některých nákladů řízení.
19 Naproti tomu není bez dalšího zřejmé, zda je třeba část věty „námitkám podaným vedlejší účastnicí řízení je třeba vyhovět v plném rozsahu“, jak je uvedena v bodě 17 výše, považovat za bod návrhových žádání. Za předpokladu, že je třeba uvedenou část věty považovat za bod návrhových žádání, je tento bod v každém případě nepřípustný.
20 Uvedená část věty by totiž představovala bod návrhových žádání, ve kterém vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál vyhověl jejím námitkám, tak jak byly původně uplatněny před námitkovým oddělením, nebo přinejmenším potvrdil rozhodnutí námitkového oddělení. Jak přitom vyplývá z judikatury, takový bod návrhových žádání musí být v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení napadeného rozhodnutí v bodě, který nebyl uplatněn v žalobě, analyzován jako vedlejší žaloba [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2017, NRJ Group v. EUIPO – Sky International (SKY ENERGY), T‑184/16, nezveřejněný, EU:T:2017:703, bod 31].
21 V tomto ohledu je třeba připomenout, že z čl. 182 odst. 1 a 2 jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že vedlejší žaloba musí být předložena v téže lhůtě, jaká je stanovena pro předložení vyjádření k žalobě, a musí být předložena samostatným podáním odděleně od vyjádření k žalobě. Za předpokladu, že uvedená část věty představuje bod návrhových žádání, nebyl přitom tento bod uplatněn samostatným podáním, a nesplňuje tedy požadavky stanovené v čl. 182. odst. 1 a 2 jednacího řádu. Takový bod návrhových žádání musí být tedy odmítnut jako nepřípustný (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2017, SKY ENERGY, T‑184/16, nezveřejněný, EU:T:2017:703, bod 32).
K předmětu sporu
22 Z důvodu různých výroků rozhodnutí námitkového oddělení a odvolacího senátu a vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice ve svém vyjádření k žalobě odkazuje na všechny výrobky a služby, na nichž jsou námitky založeny, třebaže žalobkyně ve svých návrhových žádáních uvádí pouze část služeb, kterých se týká přihlášená ochranná známka, je třeba úvodem upřesnit, které výrobky a služby jsou předmětem projednávaného sporu.
23 Jak vyplývá z prvního bodu návrhových žádání žalobkyně a upřesnění, která provedla v žalobě, domáhá se zrušení napadeného rozhodnutí pouze s ohledem na následující služby:
– třída 35: „Reklama; podnikání; obchodní správa; kancelářské práce“;
– třída 42: „Koncepce a rozvoj počítačového softwaru“.
24 S ohledem na omezení provedené v návrhových žádáních žalobkyně je třeba jediný žalobní důvod žalobkyně přezkoumat pouze s ohledem na služby uvedené v bodě 23 výše.
25 Naproti tomu vzhledem k nepřípustnosti případné vedlejší žaloby vedlejší účastnice (viz body 18 až 21 výše) není třeba přezkoumávat argumenty vedlejší účastnice týkající se jiných výrobků a služeb, než jsou výrobky a služby uvedené v bodě 23 výše, které nejsou předmětem žaloby v projednávané věci.
K jedinému žalobnímu důvodu uplatněnému žalobkyní, vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009
26 Žalobkyně v podstatě uvádí, že odvolací senát porušil čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 v rozsahu, v němž neprávem dospěl k závěru o existenci nebezpečí záměny mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známku Beneluxu č. 882400, pokud jde o dotčené služby. Žalobkyně konkrétně zpochybňuje posouzení odvolacího senátu týkající se složení a úrovně pozornosti relevantní veřejnosti, stupně vzhledové podobnosti ochranných známek a inherentní rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky Beneluxu č. 882400. Podle názoru žalobkyně tedy v podstatě neexistuje nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami, pokud jde o dotčené služby.
27 Vedlejší účastnice v podstatě tvrdí, že odvolací senát měl dospět k závěru, že mezi kolidujícími označeními ve vztahu ke všem službám, kterých se týká přihlášená ochranná známka, existuje nebezpečí záměny. Dotčené služby jsou totiž určeny široké veřejnosti, která vykazuje průměrnou úroveň pozornosti, kolidující ochranné známky jsou totožné nebo vykazují přinejmenším vysoký stupeň podobnosti. Navíc je rozlišovací způsobilost starší ochranné známky Beneluxu č. 882400 průměrná.
28 EUIPO má v podstatě za to, že odvolací senát dospěl právem k závěru o existenci nebezpečí záměny.
29 Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 151 odst. 1 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 189 odst. 1 nařízení 2017/1001) mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie má, počínaje datem zápisu podle čl. 3 odst. 4 Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek, přijatého v Madridu dne 27. června 1989 (Úř. věst. 2003, L 296, s. 22), stejný účinek jako přihláška ochranné známky Evropské unie. Článek 156 odst. 1 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 196 odst. 1 nařízení č. 2017/1001) stanoví, že mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie podléhá řízení o námitkách stejně jako zveřejněné přihlášky ochranné známky Evropské unie.
30 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se přihlášená ochranná známka na základě námitek majitele starší ochranné známky nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.
31 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených. Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [viz rozsudek ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM ‐ Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, EU:T:2003:199, body 30 až 33 a citovaná judikatura].
32 Za účelem použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 předpokládá nebezpečí záměny zároveň totožnost nebo podobnost kolidujících ochranných známek a totožnost nebo podobnost výrobků nebo služeb, na které se kolidující ochranné známky vztahují. Jedná se o podmínky kumulativní [viz rozsudek ze dne 22. ledna 2009, Commercy v. OHIM – easyGroup IP Licensing (easyHotel), T‑316/07, EU:T:2009:14, bod 42 a citovaná judikatura].
K relevantní veřejnosti a úrovni její pozornosti
33 Podle judikatury platí, že v rámci globálního posouzení nebezpečí záměny je třeba vzít v úvahu průměrného spotřebitele dotčené kategorie výrobků, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného. Je rovněž namístě zohlednit skutečnost, že úroveň pozornosti průměrného spotřebitele se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb [viz rozsudek ze dne 13. února 2007, Mundipharma v. OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T‑256/04, EU:T:2007:46, bod 42 a citovaná judikatura].
34 Z bodu 15 napadeného rozhodnutí lze v podstatě vyvodit, že podle odvolacího senátu s ohledem na skutečnost, že starší ochrannou známkou Beneluxu č. 882400 je ochranná známka, kterou ÚBDV zapsal v Beneluxu, je relevantním územím pro posouzení nebezpečí záměny v projednávané věci území Belgie, Lucemburska a Nizozemska. Vzhledem k tomu, že toto posouzení není stiženo pochybením, je třeba jej potvrdit.
35 Pokud jde o relevantní veřejnost, odvolací senát měl v bodě 44 napadeného rozhodnutí za to, že „[j]edna část kolidujících výrobků a služeb [j]e určena široké veřejnosti a jiná část odborné veřejnosti“.
36 Žalobkyně tvrdí, že dotčené služby jsou určeny odborníkům. Tak je tomu zvláště v případě reklamních služeb, neboť tyto služby jsou koncipovány pro provádění reklamy výrobku nebo jiné služby. Žádný spotřebitel podle žalobkyně nepotřebuje využívat reklamní služby.
37 Jak již bylo uvedeno v bodě 27 výše, vedlejší účastnice má za to, že dotčené služby jsou určeny široké veřejnosti.
38 Podle judikatury platí, že relevantní veřejnost tvoří osoby, které mohou používat jak služby, kterých se týká starší ochranná známka, tak služby, kterých se týká přihlášená ochranná známka [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. července 2008, Apple Computer v. OHIM – TKS-Teknosoft (QUARTZ), T‑328/05, nezveřejněný, EU:T:2008:238, bod 23, a rozsudek ze dne 30. září 2010, PVS v. OHIM – MeDiTA Medizinische Kurierdienst (medidata), T‑270/09, nezveřejněný, EU:T:2010:419, bod 28].
39 V tomto ohledu je třeba uvést, že dotčené služby jsou užívány značným počtem odborníků, a nikoli širokou veřejností, což EUIPO mimoto sám připouští ve svém vyjádření k žalobě. Tak je tomu zvláště v případě „reklamních“ služeb náležejících do třídy 35, které zmínila žalobkyně (viz bod 36 výše).
40 V bodě 44 napadeného rozhodnutí odvolací senát rovněž uvedl, že se úroveň pozornosti relevantní veřejnosti pohybuje od střední do vysoké.
41 Podle žalobkyně v projednávané věci relevantní veřejnost složená z odborníků vykazuje vysokou úroveň pozornosti.
42 Podle názoru vedlejší účastnice je třeba uplatnit průměrnou úroveň pozornosti.
43 V projednávaném případě je třeba vzhledem k tomu, že relevantní veřejnost je, pokud jde o dotčené služby, složena z odborníků, vzít v úvahu v tomto ohledu vysokou úroveň pozornosti, jak bylo uvedeno v bodě 39 výše.
Ke srovnání služeb
44 Odvolací senát se v bodě 39 napadeného rozhodnutí ztotožnil s konstatováním námitkového oddělení, podle něhož jsou služby uvedené v bodě 23 výše totožné s některými službami, na něž se vztahují starší ochranné známky.
45 Podle žalobkyně se přihlášená ochranná známka a starší ochranná známka Beneluxu č. 882400 v podstatě vztahují na výrobky nebo služby do určité míry podobné, ale posledně uvedená ochranná známka se nevztahuje na všechny výrobky nebo služby, kterých se týká přihlášená ochranná známka. „Dotčené služby“ tak musí být „považovány za podobné“.
46 Vedlejší účastnice má za to, že většina služeb, na něž se vztahují starší ochranné známky, je totožná nebo přinejmenším velmi podobná službám, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka.
47 V tomto ohledu je nutno konstatovat, že služby náležející do třídy 35, které žalobkyně uplatňuje na podporu vzneseného žalobního důvodu, se nacházejí jak na seznamu služeb, kterých se týká přihlášená ochranná známka, tak na seznamu služeb, kterých se týká starší ochranná známka Beneluxu č. 882400. Jejich popisy přitom byly vypracovány v totožném znění.
48 Pokud jde o služby náležející do třídy 42, je třeba upřesnit, že služby týkající se „koncepce a rozvoje počítačového softwaru“, jichž se týká přihlášená ochranná známka, jsou zahrnuty do širší kategorie služeb týkajících se „počítačového programování“, na které se vztahuje starší ochranná známka Beneluxu č. 882400. Je tedy třeba dospět k závěru, že tyto služby náležející do třídy 42 jsou totožné.
49 Za těchto podmínek je třeba potvrdit posouzení odvolacího senátu, který dospěl k závěru, že služby, kterých se týká přihlášená ochranná známka a služby, kterých se týká starší ochranná známka Beneluxu č. 882400, jsou totožné (viz bod 44 výše).
Ke srovnání označení
50 Globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišujícím a dominantním prvkům. Vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu v globálním posouzení tohoto nebezpečí. V tomto ohledu průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily (viz rozsudek ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker, C‑334/05 P, EU:C:2007:333, bod 35 a citovaná judikatura).
– Ke vzhledové podobnosti
51 Odvolací senát přihlášenou ochrannou známku srovnal se starší ochrannou známkou Beneluxu č. 882400 ze vzhledového hlediska.
52 V tomto ohledu měl odvolací senát v bodě 20 napadeného rozhodnutí za to, že obě kolidující označení, která jsou „čistě obrazovými“ ochrannými známkami (viz body 18, 19 a 21 napadeného rozhodnutí), vykazují stupeň podobnosti, který je nižší než průměrný stupeň. Tato označení mají konkrétně společný bílý obrazový prvek na černém pozadí a obě dvě se skládají ze svislé části odlišného tvaru, která na pravé straně obsahuje prvek odlišného tvaru, přičemž tento prvek je připojen ke svislému prvku v přihlášené ochranné známce a je nezávislý ve starší ochranné známce Beneluxu č. 882400.
53 Podpůrně měl odvolací senát v bodě 23 napadeného rozhodnutí za to, že relevantní veřejnost může po důkladném přezkumu a s trochou představivosti rozeznat v obou ochranných známkách tvar, který se může podobat velkému písmenu „K“.
54 Žalobkyně tvrdí, že mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou Beneluxu č. 882400 neexistuje žádná vzhledová podobnost, avšak připouští, že grafické ztvárnění těchto označení odkazuje na velké písmeno „K“.
55 Vedlejší účastnice, která vychází z předpokladu, podle něhož se dotčená označení skládají z velkého písmene „K“ v černobílém provedení, tvrdí, že je třeba mít za to, že přihlášená ochranná známka a starší ochranná známka Beneluxu č. 882400 jsou ze vzhledového hlediska totožné. V každém případě podle jejího názoru platí, že i když rozdíly existující mezi těmito ochrannými známkami nelze považovat za pouhé „bezvýznamné“ rozdíly, je třeba dospět přinejmenším k závěru, že jsou velmi podobné.
56 Za účelem odpovědi na tyto argumenty je třeba připomenout, že podle judikatury platí, že dvě ochranné známky jsou podobné tehdy, když mezi nimi z pohledu relevantní veřejnosti existuje alespoň částečná totožnost, pokud jde o jeden nebo více relevantních aspektů [rozsudek ze dne 11. května 2010, Wessang v. OHIM – Greinwald (star foods), T‑492/08, nezveřejněný, EU:T:2010:186, bod 41].
57 V protikladu s pojmem „podobnost“ pojem „totožnost“ v zásadě předpokládá, že oba srovnávané prvky jsou ve všech ohledech stejné. Vzhledem k tomu, že jednak vnímání totožnosti musí být posuzováno z hlediska průměrného spotřebitele, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného, a jednak vnímání totožnosti není výsledkem přímého srovnání všech charakteristických znaků srovnávaných prvků, však existence bezvýznamných rozdílů, které průměrný spotřebitel nemusí postřehnout, nevylučuje existenci totožnosti mezi srovnávanými označeními. Podle judikatury platí, že označení je totožné s ochrannou známkou tehdy, když beze změn či doplňků přebírá všechny prvky tvořící tuto ochrannou známku nebo v porovnání s ochrannou známkou jako celek vykazuje rozdíly natolik bezvýznamné, že je průměrný spotřebitel nemusí postřehnout (obdobně a v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. března 2003, LTJ Diffusion, C‑291/00, EU:C:2003:169, body 50 až 54).
58 V projednávaném případě se přihlášená ochranná známka skládá z prvku, který lze vnímat jako velké písmeno „K“ bílé barvy, které je napsáno tučným písmem, jehož konce jsou zčásti zakulaceny. Toto písmeno je umístěno ve středu širšího černého obdélníkového obrazového prvku, jehož oba horní rohy a dolní pravý roh jsou rovněž zakulaceny. Starší ochranná známka Beneluxu č. 882400 může být vnímána jako velké písmeno „K“ bílé barvy, přičemž všechny jeho čáry, ze kterých se skládá, a sice svislá čára a konvergentní úhlopříčné čáry umístěné vpravo od svislé čáry, jsou zakulaceny. Toto písmeno je umístěno na černém pozadí, které odpovídá jeho obrysům, avšak netvoří geometrický tvar, který by mohl být přesně popsán.
59 Je zajisté pravda, že v rozsahu, v němž mohou být vnímána jako velké písmeno „K“, obě kolidující označení obsahují totožný prvek. Navíc mají tato označení stejnou barvu, a sice bílou a černou. Naproti tomu grafické ztvárnění velkého písmene „K“ v obou ochranných známkách stejné není. V přihlášené ochranné známce totiž svislá čára a dvě úhlopříčné čáry, které jsou rozevřeny směrem doprava, charakterizující velké písmeno „K“, na sebe úzce navazují. Ve starší ochranné známce Beneluxu č. 882400 je mezi svislou čarou tvořící levou část velkého písmena „K“ a úhlopříčnými čarami nacházejícími se na pravé části tohoto písmena drobná mezera. Zakulacené tvary čar tvořících velké písmeno „K“ jsou odlišné. Konce velkého písmena „K“, jak je vyobrazeno v přihlášené ochranné známce, jsou zakulaceny částečně, zatímco konce velkého písmena „K“ ve starší ochranné známce Beneluxu č. 882400 jsou zakulaceny zcela. Jak vyplývá již z úvah uvedených v bodě 58 výše, rovněž tvar černého pozadí v obou ochranných známkách je odlišný. Pozadí přihlášené ochranné známky se totiž trochu podobá bublině, v jejímž středu se nachází velké písmeno „K“, zatímco pozadí starší ochranné známky Beneluxu č. 882400 nemá přesný geometrický tvar.
60 Tyto rozdíly nejsou bezvýznamné do té míry, že by je odborníci, kteří vykazují vysokou úroveň pozornosti, nemuseli postřehnout.
61 Za těchto okolností není s ohledem na celkový dojem vyvolaný přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou Beneluxu č. 882400 možné dospět k závěru, že jsou obě tyto ochranné známky totožné.
62 S ohledem na předcházející ani není na rozdíl od toho, co odvolací senát uvedl v bodech 20 a 23 napadeného rozhodnutí, namístě se domnívat, že stupeň vzhledové podobnosti je nižší než průměrný stupeň. Ve skutečnosti je třeba mít za to, že stupeň vzhledové podobnosti je přinejmenším průměrný.
– K fonetické podobnosti
63 V bodě 21 napadeného rozhodnutí odvolací senát uvedl, že není možné provést fonetické srovnání mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou Beneluxu č. 882400. V tomto ohledu odvolací senát vycházel z předpokladu, že tyto ochranné známky jsou čistě obrazové. V tomto ohledu žalobkyně uvádí, že obě tyto ochranné známky mohou být vysloveny jako písmeno „k“. Podle vedlejší účastnice jsou tyto ochranné známky z fonetického hlediska totožné.
64 V projednávané věci je třeba uvést, že v rozsahu, v němž relevantní veřejnost může jak v přihlášené ochranné známce, tak ve starší ochranné známce Beneluxu č. 882400 rozeznat písmeno „k“, obě tyto ochranné známky mohou být vysloveny stejným způsobem. Je tudíž třeba dospět k závěru, že na rozdíl od toho, co odvolací senát uvedl v tomto ohledu, jsou kolidující ochranné známky z fonetického hlediska totožné.
– K pojmové podobnosti
65 Odvolací senát dospěl v bodě 22 napadeného rozhodnutí k závěru, že přihlášená ochranná známka, ani starší ochranná známka Beneluxu č. 882400 nenesou žádný koncept. Pojmové srovnání mezi oběma těmito ochrannými známky je tudíž „neutrální“. Podle žalobkyně tyto ochranné známky nemají pojmový význam. Vedlejší účastnice tvrdí, že odkaz na písmeno „k“ způsobuje, že jsou tato označení z pojmového hlediska totožná.
66 Pokud jde o pojmové srovnání dvou ochranných známek tvořených jedním a týmž písmenem, je třeba konstatovat, že grafické ztvárnění určitého písmene může u relevantní veřejnosti připomenout odlišný útvar, a sice zvláštní foném. V tomto smyslu písmeno odkazuje na určitý koncept.
67 Z toho vyplývá, že mezi označeními může existovat pojmová totožnost, jestliže tato označení odkazují na totéž písmeno abecedy [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. května 2011, Emram v. OHIM – Guccio Gucci (G), T‑187/10, nezveřejněný, EU:T:2011:202, body 60 a 61; rozsudek ze dne 10. listopadu 2011, Esprit International v. OHIM – Marc O’Polo International (Ztvárnění písmene na kapse), T‑22/10, nezveřejněný, EU:T:2011:651, bod 99, a rozsudek ze dne 8. května 2012, Mizuno v. OHIM – Golfino (G), T‑101/11, nezveřejněný, EU:T:2012:223, bod 56].
68 V projednávané věci vzhledem k tomu, že se písmeno „k“ vyskytuje jak v přihlášené ochranné známce, tak ve starší ochranné známce Beneluxu č. 882400, je třeba dospět k závěru, že tato označení jsou pojmově totožná.
Ke globálnímu posouzení nebezpečí záměny
69 Je třeba připomenout, že globální posouzení nebezpečí záměny předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje. Nízký stupeň podobnosti mezi výrobky nebo službami, na které se ochranná známka vztahuje, tedy může být vyvážen vysokým stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami, a naopak [rozsudek ze dne 28. září 2016, The Art Company B & S v. EUIPO – G-Star Raw (THE ART OF RAW), T‑593/15, nezveřejněný, EU:T:2016:572, bod 37].
70 Z úvah uvedených výše vyplývá, že celkový dojem vyvolaný přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou Beneluxu č. 882400 je celkovým dojmem ze dvou ochranných známek, které jsou průměrně podobné ze vzhledového hlediska (viz bod 62 výše), avšak totožné z fonetického hlediska i z pojmového hlediska (viz body 64 a 68 výše).
71 S ohledem na tyto skutečnosti a vzhledem k tomu, že dotčené služby jsou totožné (viz body 47 a 48 výše), je třeba dospět k závěru, že mezi oběma kolidujícími ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny u relevantní veřejnosti, a sice odborníků, a to i přes vysokou úroveň pozornosti, kterou tito odborníci vykazují.
72 V tomto ohledu je třeba uvést, že je zajisté pravda, že úroveň pozornosti dotčené veřejnosti představuje skutečnost, kterou je třeba zohlednit při posouzení nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Nelze však připustit existenci případů, kdy z důvodu úrovně pozornosti, kterou vykazuje dotčená veřejnost, může být a priori vyloučeno jakékoli nebezpečí záměny, a tudíž jakákoli možnost uplatnění tohoto ustanovení [rozsudek ze dne 21. listopadu 2013, Equinix (Germany) v. OHIM – Acotel (ancotel.), T‑443/12, nezveřejněný, EU:T:2013:605, body 52 a 53].
73 Je třeba rovněž upřesnit, že jde o úroveň pozornosti, kterou bude relevantní veřejnost vykazovat při posuzování obchodního původu dotčených výrobků nebo služeb. Skutečnost, že dotčená veřejnost bude věnovat větší pozornost totožnosti výrobce nebo dodavatele výrobky nebo služby, které si chce opatřit, naproti tomu neznamená, že bude ochrannou známku, se kterou se setká, přezkoumávat do sebemenších podrobností, nebo že ji bude podrobně srovnávat s jinou ochrannou známkou. I pokud jde o veřejnost, která vykazuje vysokou úroveň pozornosti, to totiž nic nemění na tom, že členové relevantní veřejnosti mají jen vzácně možnost provést přímé srovnání různých ochranných známek, ale musejí se spolehnout na nedokonalou představu, kterou si o nich uchovají v paměti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. listopadu 2013, Acotel (ancotel.), T‑443/12, nezveřejněný, EU:T:2013:605, bod 54 a citovaná judikatura).
74 V projednávané věci přihlášená ochranná známka a starší ochranná známka Benelux č. 882400 nejsou totožné pouze ze vzhledového hlediska. Mezi obrazovými prvky těchto ochranných známek totiž existují rozdíly. V tomto ohledu však nelze vyloučit, že si značný počet členů relevantní veřejnosti uchová v paměti pouze nedokonalou představu o starší ochranné známce. Za těchto podmínek je možné s přihlédnutím k fonetické a pojmové totožnosti označení, že relevantní veřejnost, která se setká s vyobrazením přihlášené ochranné známky, bude posledně uvedenou ochrannou známku vnímat jako aktualizovanou a modernizovanou verzi uvedené starší ochranné známky, a nikoliv jako odlišnou ochrannou známku, která má jiný obchodní původ. Z toho vyplývá, že rozdíly existující ze vzhledového hlediska mezi obrazovými prvky obou kolidujících ochranných známek nestačí k vyloučení nebezpečí záměny.
75 Ostatní argumenty žalobkyně závěr učiněný v bodě 71 výše nezpochybňují.
76 Žalobkyně uvádí, že starší ochranná známka Beneluxu č. 882400 má pouze nízkou inherentní rozlišovací způsobilost, a musí tedy požívat ochrany, která není příliš rozsáhlá. Je tomu tak proto, že tato ochranná známka sestává z obvyklého a velmi běžného označení, a sice velkého písmene „K“ nebo tvaru, který by mohl být považován za velké písmeno „K“ obklopené pouze černými obrysy. Zpravidla je přitom izolované písmeno abecedy prvkem, který má nízkou inherentní rozlišovací způsobilost označení, jelikož neupoutá pozornost spotřebitelů ani jej nelze považovat za tvůrčí. Žalobkyně uvádí, že podle judikatury je třeba mít za to, že ochranné známky složené z jediného písmene mají nízkou rozlišovací způsobilost, která nemůže být posílena v důsledku toho, že toto písmeno nemá zpravidla význam v určitém odvětví. Podle žalobkyně nízká tvůrčí koncepce starší ochranné známky nemůže zvýšit její rozlišovací způsobilost. Kromě toho je používání černých obrysů pro písmena u obrazových ochranných známek poměrně běžné.
77 Odvolací senát měl v bodě 45 napadeného rozhodnutí za to, že vzhledem k chybějícímu významu starší ochranné známky Beneluxu č. 882400, pokud jde o služby náležející do tříd 35 a 42, které jsou předmětem projednávaného sporu, je inherentní rozlišovací způsobilost této ochranné známky „normální“. Z bodu 47 napadeného rozhodnutí v podstatě vyplývá, že z hlediska odvolacího senátu je slovo „normální“ v tomto kontextu rovnocenné výrazům „nanejvýš průměrná“.
78 Podle vedlejší účastnice je třeba dospět k závěru, že inherentní rozlišovací způsobilost starší ochranné známky Beneluxu č. 882400 je průměrná.
79 Mezi relevantní faktory, které lze zohlednit v rámci globálního posouzení nebezpečí záměny, patří rovněž rozlišovací způsobilost starší ochranné známky (rozsudek ze dne 28. září 2016, THE ART OF RAW, T‑593/15, nezveřejněný, EU:T:2016:572, bod 39). I za předpokladu, že starší ochranná známka má stupeň inherentní rozlišovací způsobilosti, který je nižší než průměrný, však tato případně nízká rozlišovací způsobilost nebrání jako taková konstatování existence nebezpečí záměny (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 27. dubna 2006, L’Oréal v. OHIM, C‑235/05 P, nezveřejněné, EU:C:2006:271, body 42 až 45).
80 Navíc je třeba připomenout, že podle judikatury platí, že pro účely posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky nebo prvku, který tvoří ochrannou známku, je třeba posoudit více či méně velkou způsobilost této ochranné známky nebo tohoto prvku přispět k identifikaci výrobků nebo služeb, pro které byla ochranná známka zapsána, jako pocházejících od určitého podniku, a tedy tyto výrobky nebo služby odlišit od výrobků či služeb jiných podniků. Při tomto posuzování je třeba zohlednit zejména vnitřní vlastnosti dotčené ochranné známky nebo dotčeného prvku s ohledem na otázku, zda tento prvek postrádá, či nepostrádá popisnou povahu pro výrobky nebo služby, pro které byla ochranná známka zapsána [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. září 2016, Sun Cali v. EUIPO – Abercrombie & Fitch Europe (SUN CALI), T‑512/15, EU:T:2016:527, bod 59 a citovaná judikatura].
81 V tomto ohledu, aniž je třeba vyjádřit se k otázce, zda a za jakých podmínek je třeba mít za to, že písmeno abecedy má inherentní rozlišovací způsobilost obecně, stačí v projednávaném případě uvést následující.
82 Zakulacené konce bílých čar velkého písmene „K“ jsou prvky, které nelze považovat za běžné nebo obvyklé. K tomu se připojuje skutečnost, že bílá svislá čára a prvek podobající se ševronu jsou oddělené. Zpravidla tomu tak přitom není v případě obvyklého grafického ztvárnění velkého písmena „K“. Navíc, i když připustíme, že používání černých obrysů u písmen je poměrně běžné v případě obrazových ochranných známek, je třeba připomenout tvar černého pozadí použitého ve starší ochranné známce Beneluxu č. 882400. V tomto ohledu se totiž nejedná o běžný geometrický prvek, ale jedná se o neobvyklé grafické ztvárnění. Konečně, jak uvedla vedlejší účastnice, pokud jde o vzhledovou podobnost označení, dojem ze starší ochranné známky Beneluxu č. 882400 je dynamický a hravý. Tyto skutečnosti svědčí ve prospěch existence průměrné inherentní rozlišovací způsobilost této ochranné známky.
83 Za těchto podmínek se jeví, že posouzení provedené odvolacím senátem v bodech 45 a 47 napadeného rozhodnutí, pokud jde o rozlišovací způsobilost starší ochranné známky Beneluxu č. 882400 (viz bod 77 výše), je opodstatněné, takže je třeba všechny argumenty žalobkyně uvedené v bodě 76 výše odmítnout.
84 V každém případě nebezpečí záměny může existovat i v případě starší ochranné známky s nízkou rozlišovací způsobilostí, zejména z důvodu podobnosti označení a výrobků nebo služeb, na které se ochranné známky vztahují [rozsudky ze dne 16. března 2005, L’Oréal v. OHIM – Revlon (FLEXI AIR), T‑112/03, EU:T:2005:102, bod 61, a ze dne 13. prosince 2007, Xentral v. OHIM – Pages jaunes (PAGESJAUNES.COM), T‑134/06, EU:T:2007:387, bod 70].
85 Ze všech předcházejících úvah závěrem vyplývá, že jediný žalobní důvod uplatněný žalobkyní na podporu její žaloby musí být zamítnut jako neopodstatněný, a její žaloba tudíž musí být zamítnuta v plném rozsahu, aniž je třeba rozhodovat o přípustnosti druhého bodu návrhových žádání směřujícího k tomu, aby Tribunál povolil zápis ochranné známky přihlášené pro služby uvedené v bodě 23 výše.
K nákladům řízení
86 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
87 V projednávané věci EUIPO a vedlejší účastnice požadovaly, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů tohoto řízení.
88 Vzhledem k tomu, že EUIPO a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada nákladů vynaložených EUIPO a vedlejší účastnicí v tomto řízení.
89 Vedlejší účastnice mimoto požadovala, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů, které jí vznikly v rámci námitkového řízení před EUIPO.
90 V tomto ohledu stačí uvést, že jelikož tento rozsudek zamítá žalobu směřující proti napadenému rozhodnutí, bod 3 výroku uvedeného rozhodnutí i nadále upravuje náklady řízení vynaložené v námitkovém řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (pátý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnost Kiosked Oy Ab ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a De Vlaamse Radio- en Televisieomroeporganisatie (VRT).
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. března 2018.
Podpisy.