ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
13. listopadu 2014
Věc F‑78/13
Stéphane De Loecker
v.
Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ)
„Veřejná služba – Zaměstnanci ESVČ – Dočasný zaměstnanec – Vedoucí zastoupení ve třetí zemi – Předčasné ukončení funkce vedoucího zastoupení – Přeložení do sídla ESVČ – Právo na obhajobu – Zájem služby – Odůvodnění“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se S. De Loecker domáhá zejména zrušení rozhodnutí ze dne 15. července 2013, jímž orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv (dále jen „OOUPS“) Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) přistoupil k jeho přeložení v zájmu služby z pracovního místa v Bujumbura (Burundi) na jeho pracovní místo v Bruselu (Belgie).
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Stéphane de Loecker ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou službou pro vnější činnost.
Shrnutí
1. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Zásady – Právo na obhajobu – Rozsah – Důkazní břemeno
[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a)]
2. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Rozhodnutí, kterým je dotčeno služební postavení dočasného zaměstnance – Zpráva ze správního vyšetřování – Povinnost administrativy založit zprávu do osobního spisu dotčené osoby – Neexistence – Povinnost předat dotčené osobě celou zprávu ze správního vyšetřování – Neexistence
(Služební řád, článek 26 a příloha IX; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 11 a 50a)
3. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Organizační struktura – Přidělení zaměstnanců – Přeložení ve služebním zájmu – Posuzovací pravomoc administrativy – Meze – Zájem služby – Dodržování rovnocennosti pracovních míst – Soudní přezkum – Meze
[Služební řád, čl. 7 odst. 1; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. e) a čl. 10 odst. 1]
4. Úředníci – Organizační struktura – Přidělení na pracovní místo vedoucího delegace Unie – Přeložení do sídla v zájmu služby – Oznámení konečného odchodu vedoucího delegace Unie – Podmínky
(Článek 221 SFEU; rozhodnutí Rady 2010/427, článek 5)
1. Dodržování práva na obhajobu představuje základní zásadu unijního práva. Podmínku dodržování tohoto práva, kterou je umožnit dotčené osobě, aby uvedla své stanovisko před přijetím rozhodnutí, lze považovat za splněnou pouze tehdy, pokud byl úředník výslovně informován o návrhu rozhodnutí a vyzván, aby uvedl své připomínky. V tomto ohledu se právo přiznané dotčené osobě neomezuje na pouhou možnost projevit svůj nesouhlas se samotným zamýšleným rozhodnutím, ale předpokládá možnost uplatnit připomínky, které mohou ovlivnit obsah zamýšleného rozhodnutí.
Představuje-li tedy rozhodnutí o přeložení do sídla opatření, které nepříznivě ovlivňuje dočasného zaměstnance Evropské služby pro vnější vztahy (ESVČ), je povinností této služby podle čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie před přijetím tohoto rozhodnutí řádně vyslechnout dotčenou osobu. V tomto ohledu je věcí uvedené služby, aby předložila důkaz, že dotčená osoba mohla skutečně uvést své stanovisko k případnému rozhodnutí o okamžitém přeložení do sídla, jakož i k důvodům, které byly podkladem pro toto rozhodnutí.
(viz body 33, 34 a 37)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek Marcuccio v. Komise, C‑59/06 P, EU:C:2007:756, body 57, 58 a 70
Tribunál Evropské unie: rozsudek Marcuccio v. Komise, T‑236/02, EU:T:2011:465, bod 116
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Delcroix v. ESVČ, F‑11/13, EU:F:2014:91, bod 35 a citovaná judikatura
2. Z článku 26 služebního řádu, který je použitelný na dočasné zaměstnance na základě článku 11 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, nevyplývá, že je administrativa povinna založit do osobního spisu úředníka zprávu ze správního vyšetřování, které proti němu bylo vedeno, poté, co byl s touto zprávou seznámen. Ustanovení upravující správní vyšetřování, jež jsou obsažena v příloze IX služebního řádu nadepsané „Disciplinární řízení“, která je použitelná na dočasné zaměstnance na základě článku 50a uvedeného pracovního řádu, také nestanoví povinnost seznámit dotčenou osobu s celou vyšetřovací zprávou. Na jedné straně totiž v souladu s čl. 1 odst. 3 a čl. 2 odst. 1 přílohy IX služebního řádu může být rozhodnutí o uzavření správního vyšetřování bez dalších opatření vloženo do osobního spisu úředníka na jeho výslovnou žádost. Na druhé straně čl. 2 odst. 2 přílohy IX služebního řádu stanoví, že administrativa uvědomí dotčenou osobu o skončení vyšetřování a seznámí ji pouze se závěry vyšetřovací zprávy. Toto ustanovení rovněž předpokládá, že administrativa dotčenou osobu seznámí, na základě žádosti a s výhradou ochrany oprávněných zájmů třetích stran, se všemi dokumenty, které přímo souvisejí s obviněními, která proti ní byla vznesena.
(viz body 50 a 51)
3. Unijní orgány mají širokou posuzovací pravomoc při organizaci své vnitřní struktury v závislosti na úkolech, které jsou jim svěřeny, a v rámci přidělování zaměstnanců, které mají k dispozici, s ohledem na tyto úkoly, avšak za podmínky, že se toto přidělování uskutečňuje v zájmu služby a dále při dodržování rovnocennosti pracovních míst. S přihlédnutím k posuzovací pravomoci, již orgány mají při posuzování zájmu služby, se musí přezkum Soudu pro veřejnou službu týkající se dodržení podmínky zájmu služby omezovat pouze na to, zda se orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv držel v přiměřených mezích a neužil své posuzovací pravomoci zjevně nesprávným způsobem. V tomto ohledu mohou vnitřní problémy ve vztazích, pokud jsou příčinou napětí, které poškozuje řádné fungování útvaru, odůvodňovat převedení úředníka na jiné pracovní místo v zájmu služby, aby tak byla ukončena neudržitelná situace v administrativě. Kromě toho se při takovémto novém přidělení, o kterém bylo rozhodnuto v zájmu služby, souhlas dotyčného úředníka nepožaduje.
Navíc je úkolem diplomatických služeb předcházet jakémukoliv napětí a odstranit to, které by přesto mohlo vzniknout. Kromě toho nutně vyžadují důvěru mezi partnery. Pokud je tato z jakéhokoliv důvodu otřesena, dotčený úředník tyto funkce již není schopen zajišťovat, takže odpovídá řádnému výkonu správy, když jej orgán co nejdříve odvolá. Tato opatření se použijí i v případě, zjistí-li se porušení při řízení služby ze strany vedoucího diplomatických misí, jako je například vedoucí delegace. Nelze totiž popřít, že tato porušení povinností, pokud se prokáží, poškozují řádné fungování delegace.
Kromě toho, jestliže pracovní smlouva zaměstnance upřesňuje úkoly, které jsou mu svěřeny, a místo výkonu práce, nemá toto upřesnění dopad na to, že přijetí uvedeného zaměstnance se řídí ustanoveními pracovního řádu ostatních zaměstnanců. Jelikož se tedy na zaměstnance vnitrostátních diplomatických služeb, kteří byli přijati jako dočasní zaměstnanci podle čl. 2 písm. e) uvedeného pracovního řádu, tento pracovní řád vztahuje, možnost, že budou přeloženi, je implicitně obsažena v pracovní smlouvě, kterou podepsali s orgánem, a jsou-li splněny obě výše uvedené podmínky (přeložení v zájmu služby a dodržování rovnocennosti pracovních míst), nemůže toto přeložení představovat porušení uvedené smlouvy.
(viz body 59, 61 až 64, 96 a 97)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudky Hecq v. Komise, C‑116/88 a C‑149/88, EU:C:1990:98, bod 22, a Ojha v. Komise, C‑294/95 P, EU:C:1996:434, body 41 a 42
Soud prvního stupně: rozsudek Dejaiffe v. OHIM, EU:T:2000:292, T‑223/99, bod 53
Soud pro veřejnou službu: rozsudky de Albuquerque v. Komise, F‑55/06, EU:F:2007:15, bod 55 a citovaná judikatura, a Plasa v. Komise, F‑52/08, EU:F:2009:54, bod 77
4. Z článku 221 SFEU a článku 5 rozhodnutí Rady 2010/427 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) plyne, že delegace zajišťují diplomatické zastoupení Unie v souladu s Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích ze dne 18. dubna 1961.
Článek 10 odst. 2 uvedené úmluvy stanoví, že předchozí oznámení o konečném odchodu bude členům diplomatické mise dáno pouze podle možností. V každém případě čl. 10 odst. 1 a čl. 19 odst. 1 této úmluvy upravují pouze to, že každá změna diplomatického personálu se oznamuje ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo jinému dohodnutému ministerstvu, ale nepředpokládají osobní oznámení hlavě státu přijímající země ani slyšení u této hlavy státu.
(viz body 103 a 104)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Delcroix v. ESVČ, EU:F:2014:91, bod 25