Věc C‑439/19
B
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Latvijas Republikas Satversmes tiesa)
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 22. června 2021
„Řízení o předběžné otázce – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Nařízení (EU) 2016/679 – Články 5, 6 a 10 – Vnitrostátní právní úprava, která počítá s přístupem veřejnosti k osobním údajům týkajícím se trestných bodů uložených za dopravní přestupky – Zákonnost – Pojem ‚osobní údaje týkající se odsouzení v trestních věcech a trestných činů‘ – Zpřístupnění za účelem zvýšení bezpečnosti silničního provozu – Právo veřejnosti na přístup k úředním dokumentům – Svoboda informací – Zajištění souladu se základními právy na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů – Opakované použití údajů – Článek 267 SFEU – Časové účinky rozhodnutí o předběžné otázce – Možnost ústavního soudu členského státu zachovat právní účinky vnitrostátní právní úpravy, která není slučitelná s unijním právem – Zásada přednosti unijního práva a zásada právní jistoty“
1. Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Nařízení 2016/679 – Působnost – Výjimky – Zpracování údajů při výkonu činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie – Činnost, která má chránit národní bezpečnost nebo která spadá do této kategorie – Pojem – Činnost, která má zvýšit bezpečnost silničního provozu – Vyloučení
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679, bod 16 odůvodnění a čl. 2 odst. 2 písm. a)]
(viz body 61–68)
2. Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Nařízení 2016/679 – Působnost – Výjimky – Zpracování údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů – Pojem „příslušný orgán“ – Nezbytná souvislost s ochranou osobních údajů v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce – Vnitrostátní orgán veřejné moci, který veřejnosti zpřístupňuje osobní údaje týkající se trestných bodů uložených za dopravní přestupky – Vyloučení
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679, bod 19 odůvodnění a čl. 2 odst. 2 písm. d); směrnice Evropského parlamentu a Rady 2016/680, body 10 a 11 odůvodnění a čl. 3 odst. 7]
(viz body 69–72)
3. Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Nařízení 2016/679 – Zpracování osobních údajů týkajících se odsouzení v trestních věcech a trestných činů – Pojem „údaje týkající se trestných činů“ – Údaje týkající se trestných bodů – Zahrnutí – Pojem „trestné činy“ – Trestní povaha – Kritéria pro posouzení – Dopravní přestupky, které vedou k uložení trestných bodů – Zahrnutí
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679, článek 10; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2016/680, bod 13 odůvodnění)
(viz body 77–93, výrok 1)
4. Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Nařízení 2016/679 – Podmínky zákonnosti zpracování osobních údajů – Zpracování nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci – Vnitrostátní právní úprava, podle níž musí mít veřejnost přístup k osobním údajům týkajícím se trestných bodů a která umožňuje zpřístupňování těchto údajů hospodářským subjektům pro účely opakovaného použití – Cíl obecného zájmu spočívající ve zvyšování bezpečnosti silničního provozu – Zbytnost tohoto zpracování osobních údajů – Nepřípustnost – Právo veřejnosti na přístup k úředním dokumentům a na svobodu informací – Neexistence vlivu – Přednost základních práv na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679, body 39 a 154 odůvodnění a čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1 písm. e) a články 10, 85, 86]
(viz body 99, 106, 108–113, 120–122, 126, 129, výroky 2 a 3)
5. Předběžné otázky – Výklad – Časové účinky výkladových rozsudků – Zpětný účinek – Omezení Soudním dvorem – Zásada přednosti unijního práva a zásada právní jistoty – Možnost ústavního soudu členského státu zachovat právní účinky vnitrostátní právní úpravy, která byla prohlášena za neslučitelnou s unijním právem, až do dne vyhlášení konečného rozsudku tohoto soudu – Neexistence
(Článek 267 SFEU)
(viz body 132–137, výrok 4)
Shrnutí
Unijní právo týkající se ochrany údajů brání lotyšské právní úpravě, která orgánu pro bezpečnost silničního provozu ukládá povinnost zpřístupnit veřejnosti údaje týkající se trestných bodů uložených řidičům za dopravní přestupky
Není prokázáno, že tento systém je nezbytný pro dosažení sledovaného cíle spočívajícího ve zvýšení bezpečnosti silničního provozu
Fyzické osobě B byly uloženy za jeden či několik dopravních přestupků trestné body. Ceļu satiksmes drošības direkcija (ředitelství pro bezpečnost silničního provozu, Lotyšsko) (dále jen „CSDD“) zaznamenalo tyto trestné body do národního registru vozidel a jejich řidičů.
Podle lotyšské právní úpravy v oblasti silničního provozu(1) jsou informace o trestných bodech uložených řidičům vozidel, které se zaznamenávají do tohoto registru, veřejně přístupné a CSDD je zpřístupní každé osobě, která o to požádá, přičemž tato osoba nemusí prokázat, že má na získání těchto informací zvláštní zájem; těmito osobami mohou být i hospodářské subjekty, které o zmíněné informace žádají za účelem opakovaného použití. B měl o legalitě této právní úpravy pochybnosti, a proto podal u Latvijas Republikas Satversmes tiesa (Ústavní soud, Lotyšsko) ústavní stížnost, ve které navrhoval, aby zmíněný soud přezkoumal, zda je tato právní úprava v souladu s právem na respektování soukromého života.
Ústavní soud konstatoval, že při posuzování tohoto ústavního práva musí vzít do úvahy obecné nařízení o ochraně osobních údajů (dále jen „GDPR“)(2). Požádal tedy Soudní dvůr, aby objasnil dosah několika ustanovení GDPR s cílem určit, zda je lotyšská právní úprava v oblasti silničního provozu slučitelná s tímto nařízením.
Velký senát Soudního dvora v rozsudku rozhodl, že GDPR lotyšské právní úpravě brání. Konstatoval, že není prokázáno, že zpřístupňování osobních údajů týkajících se trestných bodů uložených za dopravní přestupky je nezbytné zejména s ohledem na cíl spočívající ve zvýšení bezpečnosti silničního provozu, jehož se dovolává lotyšská vláda. Podle názoru Soudního dvora kromě toho takovou právní úpravu neodůvodňuje právo veřejnosti na přístup k úředním dokumentům, ani právo na svobodu informací.
Závěry Soudního dvora
Soudní dvůr zaprvé rozhodl, že zpracování osobních údajů týkajících se trestných bodů představuje „zpracování osobních údajů týkajících se odsouzení v trestních věcech a trestných činů“(3), ve vztahu k němuž GDPR upravuje zvýšenou ochranu z důvodu zvláštní citlivosti dotčených údajů.
V tomto rámci úvodem poznamenal, že informace týkající se trestných bodů jsou osobní údaje a jejich zpřístupnění třetím osobám ze strany CSDD představuje zpracování, které spadá do věcné působnosti GDPR. Tato působnost je totiž velmi široká a toto zpracování nespadá pod výjimky z použitelnosti tohoto nařízení.
Na toto zpracování se v této souvislosti nevztahuje výjimka týkající se nepoužití GDPR na zpracování prováděné při výkonu činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie(4). Je třeba mít za to, že jediným cílem této výjimky je vyloučit z působnosti tohoto nařízení zpracování osobních údajů prováděné státními orgány v rámci činnosti, která má chránit národní bezpečnost, nebo činnosti, kterou lze zařadit do téže kategorie. Mezi tyto činnosti spadají zejména činnosti, jejichž cílem je chránit základní funkce státu a hlavní zájmy společnosti. Činnosti související s bezpečností silničního provozu však tento cíl nesledují, a do kategorie činností, jejichž cílem je ochrana národní bezpečnosti, je tudíž nelze zařadit.
Zpřístupnění osobních údajů týkajících se trestných bodů není ani zpracováním, na které by se vztahovala výjimka, podle níž se GDPR nepoužije na zpracování osobních údajů prováděné příslušnými orgány v trestních věcech(5). Soudní dvůr totiž konstatoval, že CSDD nelze při zmíněném zpřístupňování považovat za takový „příslušný orgán“(6).
Za účelem určení, zda přístup k takovým osobním údajům týkajícím se dopravních přestupků, jako jsou trestné body, představuje zpracování osobních údajů týkajících se „trestných činů“(7), které požívají zvýšené ochrany, Soudní dvůr zejména na základě historie vzniku GDPR konstatoval, že tento pojem odkazuje výlučně na protiprávní činy označené za trestné. Skutečnost, že dopravní přestupky jsou v rámci lotyšského právního systému kvalifikovány jako správní delikty, není při posuzování toho, zda tyto přestupky spadají pod pojem „trestný čin“, rozhodující, jelikož jde o autonomní pojem unijního práva, který musí být v celé Unii vykládán autonomním a jednotným způsobem. Poté, co Soudní dvůr připomněl tři kritéria, jež jsou relevantní při posuzování trestní povahy protiprávního jednání, a sice právní kvalifikace protiprávního jednání ve vnitrostátním právu, povaha protiprávního jednání a stupeň přísnosti hrozící sankce, rozhodl, že dotčené dopravní přestupky spadají pod pojem „trestný čin“ ve smyslu GDPR. Pokud jde o první dvě kritéria, Soudní dvůr konstatoval, že i když protiprávní jednání ve vnitrostátním právu nejsou kvalifikována jako „trestná“, může taková povaha vyplývat z povahy protiprávního jednání, a zejména z represivního účelu sankce, kterou lze za protiprávní jednání uložit. V projednávané věci přitom připsání trestných bodů za dopravní přestupky, stejně jako další sankce, které mohou být za jejich spáchání uloženy, sledují mimo jiné i takový represivní účel. Pokud jde o třetí kritérium, Soudní dvůr poznamenal, že k připsání trestných bodů vedou pouze dopravní přestupky určité závažnosti, a že tedy tyto přestupky mohou vést k uložení sankcí o určité přísnosti. Připsání takových bodů nadto zpravidla doplňuje uloženou sankci a kumulace těchto bodů má právní důsledky, které mohou spočívat dokonce v zákazu řízení.
Soudní dvůr zadruhé rozhodl, že GDPR brání lotyšské právní úpravě, která CSDD ukládá povinnost zpřístupnit veřejnosti údaje týkající se trestných bodů uložených řidičům vozidel za dopravní přestupky, přičemž osoba žádající o přístup nemusí prokázat, že má na získání uvedených údajů zvláštní zájem.
Soudní dvůr v tomto kontextu zdůraznil, že cíl spočívající ve zvýšení bezpečnosti silničního provozu, který sleduje lotyšská právní úprava, je cílem obecného zájmu uznávaným Unií, a členské státy tudíž mohou kvalifikovat bezpečnost silničního provozu jako „úkol prováděný ve veřejném zájmu“(8). Není ovšem prokázáno, že lotyšský systém zpřístupňování osobních údajů týkajících se trestných bodů je pro dosažení sledovaného cíle nezbytný. Lotyšský zákonodárce má totiž k dispozici celou řadu prostředků, které mu umožňují dosáhnout tohoto cíle jinými způsoby, které méně zasahují do základních práv subjektů údajů. Dále je třeba zohlednit citlivost údajů týkajících se trestných bodů a skutečnost, že jejich zpřístupňování veřejnosti může představovat závažný zásah do práv na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů, jelikož může vyvolat nesouhlas společnosti a vést ke stigmatizaci subjektu údajů.
Soudní dvůr měl kromě toho za to, že s ohledem na citlivost těchto údajů a závažnost tohoto zásahu do obou těchto základních práv mají tato práva přednost před zájmem veřejnosti na přístupu k takovým úředním dokumentům, jako je národní registr vozidel a jejich řidičů, i před právem na svobodu informací.
Ze stejných důvodů Soudní dvůr zatřetí rozhodl, že GDPR brání lotyšské právní úpravě i v tom rozsahu, v němž tato úprava umožňuje CSDD zpřístupnit údaje týkající se trestných bodů uložených řidičům vozidel za dopravní přestupky hospodářským subjektům, aby je tyto subjekty mohly opakovaně použít a zpřístupnit veřejnosti.
A konečně začtvrté Soudní dvůr upřesnil, že zásada přednosti unijního práva brání tomu, aby předkládající soud, u něhož je podána stížnost proti lotyšské právní úpravě, kterou Soudní dvůr kvalifikoval jako neslučitelnou s unijním právem, rozhodl, že právní účinky této právní úpravy zůstanou zachovány až do dne vyhlášení konečného rozsudku předkládajícího soudu.