STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
YVESE BOTA
přednesené dne 29. listopadu 2011(1)
Věc C‑307/10
Chartered Institute of Patent Attorneys
proti
Registrar of Trade Marks
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná The Person Appointed by the Lord Chancellor under Section 76 of the Trade Marks Act 1994, on Appeal from the Registrar of Trade Marks, předložená High Court of Justice (England & Wales) (Spojené království)]
„Ochranné známky – Směrnice 2008/95/ES – Nařízení (ES) č. 207/2009 – Rozsah ochrany ochranné známky – Identifikace výrobků nebo služeb, pro které je ochrana ochranné známky požadována – Požadavky na vyžadovanou jasnost a přesnost – Použití názvů tříd Niceského třídění – Sdělení prezidenta OHIM č. 4/03“
1. Dvěma základními složkami zápisu ochranné známky jsou jednak označení a jednak výrobky a služby, které má toto označení označovat. Každá z těchto složek umožňuje vymezit přesný předmět ochrany, kterou zapsaná ochranná známka přiznává svému majiteli.
2. V rozsudku Sieckmann(2) Soudní dvůr stanovil podmínky, které musí označení splnit k tomu, aby mohlo tvořit ochrannou známku. Projednávaná věc Soudnímu dvoru nyní nabízí příležitost vymezit pravidla, kterými se řídí identifikace výrobků nebo služeb, pro které je ochrana ochranné známky požadována, a nepřímo posoudit dosah pravidel, která do současné doby používá Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM). Tato otázka má zvláštní význam, jelikož vnitrostátní známkové úřady a OHIM rozvíjí odlišné praktiky, které vedou k různým podmínkám zápisu, které jsou v rozporu s cíli sledovanými unijním zákonodárcem.
I – Právní rámec
A – Niceská dohoda
3. Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků(3), byla přijata v souladu s článkem 19 úmluvy na ochranu duševního vlastnictví(4), která upravuje známkové právo z mezinárodního hlediska. V souladu s jejím článkem 1 je předmětem Niceské dohody usnadnit zápis ochranných známek díky Niceskému třídění.
4. Článek 2 Niceské dohody definuje právní dosah a použití Niceského třídění. Tento článek zní následovně:
„1. S výhradou závazků uložených touto dohodou je dosah třídění takový, jaký mu přiznává každý stát Zvláštní unie. Zejména pak mezinárodní třídění nezavazuje státy Zvláštní unie, ani pokud jde o posouzení rozsahu ochrany známky, ani pokud jde o uznání známek služeb.
2. Každý ze států Zvláštní unie si vyhrazuje možnost použít třídění buď jako systému hlavního, nebo systému pomocného.
3. Příslušné úřady států Zvláštní unie uvádějí v úředních listinách a úředních publikacích o zápisech známek čísla tříd třídění, do nichž patří výrobky nebo služby, pro něž se známka zapisuje.
[…]“
5. Niceské třídění spravuje mezinárodní úřad WIPO. Obsahuje seznam tříd, k němuž jsou v případě potřeby připojeny vysvětlivky, jakož i abecední seznam výrobků a služeb s označením třídy, do které se zařazuje každý výrobek nebo služba. V současné době toto třídění obsahuje seznam 34 pojmenovaných tříd výrobků a 11 tříd služeb. Označení výrobků nebo služeb uvedených v názvu tříd představují obecná označení týkající se oblastí, do nichž v zásadě dotčené výrobky a služby spadají(5). Devátá verze Niceského třídění, která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2007, obsahuje abecední seznam 11 600 položek.
6. Toto třídění je pro přihlášky a zápis ochranných známek Společenství povinné.
B – Směrnice 2008/95/ES
7. Směrnice 2008/95/ES(6) byla přijata za účelem odstranění rozdílů mezi právními předpisy členských států, které mohou bránit volnému pohybu výrobků a služeb a mohou narušovat podmínky soutěže v rámci společného trhu. Směrnice se omezuje na sblížení vnitrostátních předpisů, které se bezprostředně dotýkají fungování vnitřního trhu. K těmto předpisům patří předpisy, které vymezují podmínky, kterým podléhá zápis ochranné známky a předpisy, které určují ochranu, které požívají řádně zapsané ochranné známky. S ohledem na uzavřené mezinárodní závazky musejí být uvedené předpisy v plném souladu s ustanoveními Pařížské úmluvy a nesmějí jimi být dotčeny závazky členských států, které vyplývají z této úmluvy.
8. Článek 2 směrnice označení, jež mohou tvořit ochrannou známku, definuje následovně:
„Ochrannou známkou může být jakékoli označení schopné grafického ztvárnění, zejména slova, včetně osobních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho balení, pokud jsou tato označení způsobilá odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků či služeb jiných podniků.“
9. Článek 3 směrnice vyjmenovává důvody pro zamítnutí či neplatnost, které mohou být namítány vůči zápisu ochranné známky. Do rejstříku například nesmějí být zapsány, a jsou-li zapsány, mohou být prohlášeny neplatnými, ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost nebo ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními, jež mohou sloužit v oblasti obchodu k označení účelu výrobku.
10. Článek 4 směrnice vyjmenovává další důvody zamítnutí či neplatnosti týkající se střetu s dříve podanou ochrannou známkou.
11. Konečně podle čl. 5 odst. 1 směrnice „ze zapsané ochranné známky vyplývají pro jejího majitele výlučná práva“ a ochranná známka umožňuje například, aby její majitel zakázal třetí osobě, aby v obchodním styku užívala označení totožné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je ochranná známka zapsána.
C – Nařízení (ES) č. 207/2009 a (ES) č. 2868/95
12. Nařízení (ES) č. 207/2009(7) za účelem vytvoření vnitřního trhu usiluje o zavedení ochranné známky Společenství existující vedle ochranných známek národních, která by byla nabývána na základě jednotného řízení, v Unii by požívala jednotné ochrany a měla by účinky na území všech členských států. Ochranná známka Společenství nenahrazuje národní systémy ochrany, které přetrvávají. Zápis a správa této ochranné známky spadají do pravomoci OHIM.
13. Nařízení ve svých článcích 4 a 7 až 9 obsahuje ustanovení, která jsou obdobná ustanovením článků 2 až 5 směrnice.
14. Článek 26 odst. 1 písm. c) nařízení naproti tomu stanoví, že přihláška ochranné známky Společenství musí obsahovat seznam výrobků nebo služeb, pro něž se zápis požaduje. V souladu s pravidlem 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 2868/95(8) se „[tento] [s]eznam […] uvede tak, aby jasně označoval povahu [výrobků nebo služeb] a aby každá položka mohla být zařazena jen do jedné třídy Niceské klasifikace.“
15. Kromě toho v souladu s článkem 28 nařízení, vykládaným ve vzájemném spojení s pravidlem 2 odst. 1 prováděcího nařízení, se výrobky a služby, pro které je podána přihláška ochranné známky Společenství, klasifikují podle Niceského třídění. Pravidlo 2 odst. 4 prováděcího nařízení konečně stanoví následující:
„Klasifikace výrobků a služeb slouží výlučně ke správním účelům. Výrobky a služby proto nelze považovat za podobné na základě toho, že patří do stejné třídy podle Niceské klasifikace, a výrobky a služby nelze považovat za odlišné proto, že patří do odlišných tříd podle Niceské klasifikace.“
D – Sdělení prezidenta OHIM č. 4/03
16. Cílem sdělení prezidenta OHIM č. 4/03(9) je v souladu s jeho bodem I vysvětlit a vyjasnit praxi OHIM „týkající se užívání názvů tříd a důsledků tohoto užívání, jestliže jsou přihlášky nebo zápisy ochranné známky Společenství předmětem omezení nebo částečného zpětvzetí nebo jestliže jsou uplatňovány v námitkovém řízení nebo v řízení o prohlášení neplatnosti“.
17. Z bodu III druhého pododstavce sdělení č. 4/03 vyplývá, že užívání obecných označení nebo celých názvů tříd stanovených v Niceském třídění představuje správnou specifikaci, zařazení a rozdělení výrobků a služeb v přihlášce ochranné známky Společenství.
18. V uvedeném bodě je konkrétně uvedeno, že „[OHIM] nebrání užívání obecných označení a názvů tříd z důvodu, že by byly příliš vágní či neurčité, na rozdíl od praxe některých národních úřadů Evropské unie a třetích zemí s ohledem na určité názvy tříd a určitá obecná označení“.
19. Kromě toho bod IV tohoto sdělení stanoví:
„34 tříd výrobků a 11 tříd služeb obsahují veškeré výrobky a služby, v důsledku čehož použití veškerých obecných označení uvedených v názvu třídy konkrétní třídy představuje požadavek s ohledem na všechny výrobky nebo služby spadající do této konkrétní třídy.
Stejně tak se použití určitého obecného označení nacházejícího se v názvu třídy bude týkat veškerých výrobků nebo služeb, které spadají pod toto obecné označení a jsou správně zařazeny do téže třídy. […]“
20. Konečně bod V uvedeného sdělení uvádí:
„Pokud jde o námitkové řízení a řízení o prohlášení neplatnosti, důsledkem pravidla, podle něhož použití celého názvu třídy pro určitou třídu znamená, že jsou zahrnuty všechny výrobky obsažené v této třídě, je, že jestliže pozdější přihláška nebo zápis obsahuje výrobky nebo služby správně zařazené do téže třídy, výrobky nebo služby jsou totožné s výrobky nebo službami, na které se vztahuje starší ochranná známka. Jestliže specifikace nezahrnuje všechna obecná označení uvedená v konkrétním názvu třídy, ale pouze jedno obecné označení nebo některá z nich, bude se jednat o totožnost pouze v případě, že konkrétní prvek spadá pod obecné označení. […]“
E – Vnitrostátní právo
21. Zákon o ochranných známkách z roku 1994 (Trade Marks Act 1994, dále jen „zákon z roku 1994“), který směrnici provedl do vnitrostátního práva Spojeného království, ve svém čl. 32 odst. 2 písm. c) stanoví, že přihláška ochranné známky musí obsahovat označení výrobků nebo služeb, pro které je zápis požadován.
22. V souladu s čl. 34 odst. 1 zákona z roku 1994 jsou výrobky nebo služby zařazeny podle stanoveného třídění.
23. Tento zákon byl doplněn nařízením o ochranných známkách z roku 2008 (Trade Marks Rules 2008), které upravuje praxi a řízení před UK Intellectual Property Office. V souladu s pravidlem 8 odst. 2 písm. b) tohoto nařízení musí přihlašovatel specifikovat výrobky a služby, pro které je národní ochranná známka požadována, tak, aby byla jasně označena jejich povaha.
II – Spor v původním řízení a předběžné otázky
24. Chartered Institute of Patent Attorneys (dále jen „CIPA“) dne 16. října 2009 požádal Registrar of Trade Marks (dále jen „Registrar“) o zápis označení „IP TRANSLATOR“ pro výrobky spadající do třídy 41 Niceského třídění, nazvané „Vzdělávání; výcvik a školení; zábava; sportovní a kulturní činnosti“.
25. Registrar tuto přihlášku prozkoumal, když vycházel ze sdělení č. 4/03, a zamítl ji. Jelikož totiž uvedená přihláška odkazuje na název třídy 41 Niceského třídění, Registrar přezkoumal existenci absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu s ohledem na všechny služby spadající do této třídy, k nimž patří překladatelské služby. Registrar měl přitom za to, že ochranná známka IP TRANSLATOR je s ohledem na tyto služby popisná, a zápis této ochranné známky proto zamítl.
26. CIPA proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, když tvrdil, že jeho přihláška k zápisu neoznačuje ani nezamýšlí pokrývat překladatelské služby třídy 41 Niceského třídění. Podle The Person Appointed by the Lord Chancellor under Section 76 of the Trade Marks Act 1994, on Appeal from the Registrar of Trade Marks (osoba určená Lord Chancellor na základě článku 76 zákona o ochranných známkách z roku 1994, aby v odvolacím stupni rozhodovala o rozhodnutích rejstříku ochranných známek, Spojené království) tyto služby nejsou obvykle považovány za podkategorii služeb „vzdělávání“, „výcviku a školení“, „zábavy“, „sportovních činností“ či „kulturních činností“.
27. Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že kromě abecedního seznamu obsahujícího 167 hesel podrobně popisujících služby spadající do třídy 41 Niceského třídění databáze spravovaná Registrar pro účely zákona z roku 1994 obsahuje více než 2 000 hesel podrobně popisujících služby spadající do uvedené třídy 41 a databáze Euroace, spravovaná OHIM pro účely nařízení, jich obsahuje více než 3 000.
28. Předkládající soud uvádí, že jestliže by byl přístup uplatněný Registrar správný, všechna tato hesla, včetně překladatelských služeb, by byla pokryta přihláškou CIPA k zápisu. V takovém případě by se přihláška vztahovala na služby, které v ní nejsou uvedeny a nejsou uvedeny ani v žádném zápisu z toho vyplývajícím. Podle jeho názoru je takový výklad neslučitelný s požadavky na jasnost a přesnost, se kterými musejí být identifikovány různé výrobky nebo služby, na něž se vztahuje přihláška ochranné známky.
29. Předkládající soud poukazuje rovněž na šetření, které v roce 2008 vedlo sdružení Association of European Trade Mark Owners (Marques), ze kterého vyplývá, že se praxe podle jednotlivých členských států mění, jelikož některé příslušné orgány používají přístup spočívající ve výkladu stanoveném ve sdělení č. 4/03, zatímco jiné orgány jej odmítají.
30. Za účelem odstranění těchto pochybností se The Person Appointed by the Lord Chancellor under Section 76 of the Trade Marks Act 1994, on Appeal from the Registrar of Trade Marks, rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„V rámci směrnice […]:
1) Je nezbytné, aby různé výrobky nebo služby, na něž se vztahuje přihláška ochranné známky, byly identifikovány jasně a přesně, a v kladném případě konkrétně s jakou jasností a přesností?
2) Je přípustné používat obecné termíny z názvů tříd [Niceského třídění] za účelem identifikace různých výrobků nebo služeb, na něž se vztahuje přihláška ochranné známky?
3) Je nezbytné nebo přípustné, aby takové použití obecných termínů z názvů tříd [Niceského třídění] bylo vykládáno v souladu se sdělením č. 4/03 […]?“
31. Vyjádření podali účastníci sporu ve věci v původním řízení, jakož i vláda Spojeného království, česká, dánská, německá, irská, francouzská, rakouská, polská, portugalská, slovenská a finská vláda, OHIM a Evropská komise.
III – Má analýza
32. Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu, položených Soudnímu dvoru, je určit požadavky související s identifikací výrobků nebo služeb, pro které přihlašovatel národní ochranné známky požaduje ochranu(10). V tomto ohledu si klade otázku ohledně relevance obecných označení obsažených v názvech tříd Niceského třídění, jakož i ohledně dosahu výkladu uplatněného prezidentem OHIM v rámci sdělení č. 4/03.
A – Úvodní poznámky
33. Zaprvé konstatuji hned na úvod, že směrnice neobsahuje žádné ustanovení týkající se identifikace výrobků nebo služeb, pro které je zápis ochranné známky požadován. Dosažení cílů sledovaných směrnicí v jejích bodech odůvodnění však vyžaduje provést harmonizaci vnitrostátních právních předpisů v tomto ohledu.
34. Čtvrtý bod odůvodnění směrnice totiž uvádí, že sblížení právních předpisů členských států se týká „t[ěch] vnitrostátní[ch] předpis[ů], které se bezprostředně dotýkají fungování vnitřního trhu“. Podle Soudního dvora se tedy směrnice týká harmonizace ústředních základních pravidel v dané oblasti(11), mezi něž podle mého názoru patří pravidla umožňující určit dosah ochrany ochranné známky.
35. Kromě toho je v osmém bodě odůvodnění směrnice připomenuto, že „[d]osažení cílů, jež sblížení [vnitrostátních právních předpisů] sleduje, předpokládá, že podmínky pro nabytí a udržení práva k zapsané ochranné známce jsou v zásadě ve všech členských státech stejné“. Soudní dvůr přitom rozhodl, že požadavky týkající se určení výrobků a služeb představují skutečně materiální podmínku nabytí práva vyplývajícího z ochranné známky(12).
36. Konečně desátý bod odůvodnění uvádí, že „[p]ro usnadnění volného pohybu výrobků a služeb je prvořadé zajistit, aby zapsané ochranné známky požívaly podle právních předpisů všech členských států stejné ochrany“. Ochrana ochranné známky je přitom zajištěna hlavně prostřednictvím jejího zápisu(13). V důsledku toho jednotná ochrana ochranné známky na celém území Unie vylučuje různé podmínky zápisu a vyžaduje harmonizaci vnitrostátních právních předpisů týkajících se identifikace výrobků nebo služeb.
37. Zadruhé je nezbytné vymezit společný přístup týkající se identifikace výrobků nebo služeb podle toho, zda se přihláška týká zápisu národní ochranné známky, nebo zápisu ochranné známky Společenství.
38. Je pravda – jak ještě v nedávné době připomněl Soudní dvůr – že režim ochranné známky Společenství je autonomním systémem, který se skládá ze souboru pravidel a sleduje specifické cíle(14). Nic to však nemění na tom, že režimy národní ochranné známky a ochranné známky Společenství jsou založeny na společných základních zásadách, jak vyplývá z totožnosti cílů a základních pravidel. Pravidla týkající se definice a nabývání ochranné známky, jakož i pravidla určující její účinky jsou totiž v podstatě totožná, ať se týkají národní ochranné známky či ochranné známky Společenství, jak vyplývá ze srovnání znění článků 2, 3 a 5 až 7 směrnice a článků 4, 7, 9, 12 a 13 nařízení. Kromě toho Soudní dvůr neváhal použít výklad určitých ustanovení směrnice, a zvláště výklad jejího článku 5, na článek 9 nařízení(15).
39. Ačkoli jsou režimy národní ochranné známky a ochranné známky Společenství vzájemně nezávislé, nic to dále nemění na to, že v praktickém životě ochranných známek na sebe oba tyto režimy navzájem působí. Tuto skutečnost umožňuje dokreslit série příkladů.
40. V souladu s čl. 16 odst. 1 písm. a) nařízení se tak například ochranná známka Společenství považuje za národní ochrannou známku zapsanou v členském státě, ve kterém má majitel své sídlo. Jestliže příslušný orgán tohoto členského státu přijme restriktivnější přístup než přístup OHIM stran věcné působnosti ochranné známky, je tedy zřejmé, že majitel ochranné známky má větší zájem požádat o zápis ochranné známky Společenství než o zápis národní ochranné známky.
41. Kromě toho na základě článku 34 nařízení může majitel starší národní ochranné známky uplatnit senioritu této ochranné známky, jestliže podá stejnou přihlášku ochranné známky Společenství pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s výrobky nebo službami, pro které byla starší ochranná známka zapsána. Konečně podle článků 41 a 42 nařízení může majitel starší národní ochranné známky podat námitky proti zápisu ochranné známky Společenství, pokud je tato ochranná známka totožná a výrobky nebo služby, pro které byla podána přihláška ochranné známky, jsou totožné s výrobky nebo službami, pro které je starší ochranná známka chráněna. V obou posledně uvedených případech přezkum opodstatněnosti těchto tvrzení závisí na totožnosti dotčených výrobků nebo služeb, což od příslušného vnitrostátního orgánu a OHIM předpokládá jednotný výklad pravidel upravujících identifikaci výrobků nebo služeb.
42. Tyto příklady prokazují, že je tedy nezbytné vymezit jednotný přístup týkající se identifikace výrobků nebo služeb, pro které je ochrana ochranné známky požadována, použitelný jak vnitrostátními úřady, tak OHIM. V opačném případě by systém zápisu ochranných známek v Unii mohl být stižen nesoudržností, velkou právní nejistotou a mohl by rovněž být zdrojem pro forum shopping. Zejména za účelem odpovědi na tyto obavy Komise na jednání uvedla, že bude v blízké době zahájeno řízení týkající se legislativní reformy směrnice i nařízení.
43. S ohledem na všechny tyto skutečnosti tedy navrhuji, aby Soudní dvůr přijal jednotný výklad požadavků týkajících se identifikace výrobků nebo služeb, ať se přihláška týká zápisu národní ochranné známky či zápisu ochranné známky Společenství, a za tímto účelem vycházel z pravidel stanovených v rámci nařízení.
B – K identifikaci výrobků nebo služeb v rámci přihlášky k zápisu
44. Podstatou první otázky předkládajícího soudu položené Soudnímu dvoru je to, zda je ve smyslu směrnice přihlašovatel povinen identifikovat jasně a přesně výrobky nebo služby, pro které požaduje ochranu, a pokud tomu tak je, táže se předkládající soud Soudního dvora na požadovanou úroveň jasnosti a přesnosti.
45. Z důvodů, které jsem právě uvedl, svou analýzu založím na prvních poznatcích, kterými disponuji v rámci nařízení.
46. Identifikace výrobků nebo služeb, pro které je zápis ochranné známky Společenství požadován, nesmí být zaměněna s tříděním těchto výrobků nebo služeb. Identifikace výrobků nebo služeb je upravena pouze čl. 26 odst. 1 písm. c) nařízení a pravidlem 2 odst. 2 prováděcího nařízení. V souladu s těmito ustanoveními musí přihlašovatel stanovit seznam výrobků a služeb, který musí umožnit jasné označení povahy těchto výrobků a služeb.
47. V důsledku toho žádná skutečnost nenasvědčuje tomu, že by přihlašovatel musel užívat termíny z názvů tříd Niceského třídění. Toto upřesnění je významné, neboť prezident OHIM prostřednictvím sdělení č. 4/03 usiluje o to, aby byla Niceskému třídění přiznána právní hodnota, kterou k tomuto účelu nemá.
48. V souladu s čl. 2 odst. 1 Niceské dohody totiž Niceské třídění nemá žádný právní dosah, pokud jde o posouzení rozsahu ochrany vyplývající z ochranné známky, s výjimkou právního dosahu, který mu přiznává každý stát Zvláštní unie(16).
49. V rámci režimu ochranné známky Společenství přitom klasifikace výrobků a služeb v souladu s Niceským tříděním slouží výlučně ke správním účelům. To výslovně vyplývá z výkladu článku 28 nařízení ve vzájemném spojení s výkladem pravidla 2 odst. 1 a 4 prováděcího nařízení(17).
50. Niceské třídění má tedy hlavně praktickou hodnotu(18). Usnadňuje zápis ochranných známek, jak uznal Soudní dvůr v rozsudku Koninklijke KPN Nederland(19), jakož i vyhledávání starších ochranných známek. Jelikož jsou výrobky a služby zařazovány stejným způsobem ve všech státech, které jsou smluvními stranami Niceské dohody, Niceské třídění usnadňuje přípravu přihlášek k zápisu. Kromě toho toto třídění tím, že stanoví systém jednotné klasifikace, pomáhá příslušným orgánům, jakož i hospodářským subjektům při jejich vyhledávání starších ochranných známek, které by mohly případně bránit zápisu nové ochranné známky. Konečně se v souladu s pravidlem 4 prováděcího nařízení poplatek za zápis vypočítává s ohledem na počet tříd, do kterých dotčené výrobky a služby spadají.
51. V důsledku toho klasifikace výrobků a služeb v souladu s Niceským tříděním představuje pouze formální podmínku, jejíž splnění se vyžaduje ze zjevných administrativních důvodů a důvodů pohodlnosti.
52. Naproti tomu, pokud jde o posouzení věcné působnosti ochranné známky, toto třídění postrádá závaznou právní sílu. Dosah ochrany vyplývající z ochranné známky totiž musí být zkoumán pouze s ohledem na skutečnosti, které unijní zákonodárce uvádí výslovně v čl. 26 odst. 1 nařízení a v pravidle 1 odst. 1 prováděcího nařízení a které se týkají podmínek, které musí přihláška splnit. K těmto skutečnostem patří zejména vyobrazení ochranné známky, jakož i seznam výrobků a služeb, pro které je zápis požadován, tedy dvě základní složky zápisu ochranné známky. Stejně jako vyobrazení označení i výčet výrobků a služeb tedy vymezuje předmět ochrany vyplývající z ochranné známky. Podle zásady speciality je tak zapsaná ochranná známka chráněna pouze pro výrobky a služby, které jsou uvedeny v přihlášce k zápisu.
53. Po tomto upřesnění je však třeba konkrétně vymezit požadavky týkající se identifikace výrobků nebo služeb.
54. Za tímto účelem je nezbytné vycházet ze zásad stanovených v čl. 26 odst. 1 písm. c) nařízení a z pravidla 2 odst. 2 prováděcího nařízení, které byly uvedeny výše, a zohlednit pravidla upravující přiznání ochranné známky.
55. Zaprvé zápis ochranné známky musí zaručit její základní funkci, kterou je umožnit konečnému spotřebiteli nebo uživateli odlišit bez možnosti záměny výrobky a služby jednoho podniku od výrobků a služeb nabízených jiným podnikem(20). V důsledku toho musejí být výrobky nebo služby identifikovatelné.
56. Zadruhé musí být ochranná známka zapsána v souladu se zásadou speciality. Účelem této zásady je to, aby výlučná práva vyplývající z ochranné známky pro jejího majitele byla uvedena do souladu se zásadami volného pohybu zboží a volného pohybu služeb. Tato zásada předpokládá, že práva vyplývající z ochranné známky mohou být určena s přesností tak, aby byla výlučná práva omezena na samotnou funkci ochranné známky.
57. Zatřetí je popis výrobků a služeb, na které se vztahuje ochranná známka, nezbytný k tomu, aby bylo příslušným orgánům umožněno posoudit existenci důvodů pro zamítnutí uvedených v článku 3 směrnice a v článku 7 nařízení(21).
58. V souladu s čl. 3 odst. 1 písm. e) bodem i) směrnice a čl. 7 odst. 1 písm. e) bodem i) nařízení se označení, která jsou tvořena výlučně tvarem, který vyplývá z povahy samotného výrobku, nezapíšou do rejstříku nebo mohou být prohlášena za neplatná, jsou-li zapsána. To tedy znamená, že výrobek musí být popsán.
59. Stejně tak výrobky a služby, pro které je zápis ochranné známky požadován, musí být nezbytně zohledněny pro účely posouzení, zda má být tento zápis zamítnut na základě článku 4 směrnice a článku 8 nařízení z důvodu, že je uvedená ochranná známka totožná nebo že hrozí záměna se starší ochrannou známkou. Podle čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice a čl. 8 odst. 1 písm. a) nařízení tak nebude ochranná známka do rejstříku zapsána, nebo, pokud je zapsána, může být prohlášena za neplatnou, pokud je totožná se starší ochrannou známkou a výrobky nebo služby, pro které byla podána přihláška ochranné známky nebo byla ochranná známka zapsána, jsou totožné s výrobky nebo službami, pro které je starší ochranná známka chráněna. Podle čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice a čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení má existence nebezpečí záměny svůj původ ve vzájemné závislosti mezi podobností ochranných známek navzájem a podobností výrobků a služeb označovaných těmito ochrannými známkami.
60. Konečně rovněž díky označení výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, mohou být uplatněny důvody pro zrušení nebo neplatnost ochranné známky a vnitrostátní úřady podle článku 13 směrnice a OHIM podle článků 51 až 53 nařízení mohou omezit dosah zrušení nebo neplatnosti ochranné známky pouze u těch výrobků a služeb, u kterých se tyto důvody mají uplatnit.
61. Začtvrté zápis musí přispívat – pokud jde jak o unijní právo, tak o vnitrostátní práva – k právní jistotě a řádné správě(22).
62. Ve výše uvedeném rozsudku Sieckmann, týkajícím se možnosti zápisu čichové ochranné známky, tak Soudní soud vyžadoval, aby grafické vyobrazení označení požadované v článku 2 směrnice 89/104 a v článku 4 nařízení bylo jasné, přesné, samo o sobě úplné, snadno přístupné, srozumitelné, trvalé, jednoznačné a objektivní tak, aby mohlo být s přesností identifikováno(23).
63. Tyto požadavky odpovídají dvěma přesně stanoveným cílům. Prvním cílem je umožnit příslušným orgánům, aby se jasně a přesně seznámily s povahou označení tvořících ochrannou známku, aby mohly provést předběžný průzkum přihlášek k zápisu, jakož i zveřejnění a udržování patřičného a přesného rejstříku ochranných známek.
64. Soudní dvůr totiž vyžaduje, aby vnitrostátní úřady a OHIM prováděly striktní, důkladnou a úplnou kontrolu důvodů, které mohou založit zamítnutí zápisu, aby bylo zaručeno, že ochranné známky nejsou zapisovány neoprávněně(24). Pro účely posouzení existence nebo absence rozlišovací způsobilosti tak Soudní dvůr vyžaduje přezkum in concreto ve vztahu ke každému z výrobků nebo služeb, pro které je zápis požadován(25), a jestliže příslušný orgán zápis ochranné známky zamítne, rozhodnutí musí být v zásadě odůvodněno pro každý z výrobků nebo služeb(26). Tyto požadavky jsou odůvodněny s ohledem na povahu kontroly, která je především kontrolou a priori, jakož i s ohledem na počet a podrobný charakter překážek zápisu uvedených v článcích 2 a 3 směrnice, jakož i v článcích 4 a 7 nařízení. Uvedené požadavky jsou kromě toho odůvodněny s ohledem na širokou škálu opravných prostředků, které mohou přihlašovatelé využít, jestliže příslušné orgány zamítnou zapsat ochrannou známku. Jak Soudní dvůr připomněl v nedávné době, tato povinnost uvést odůvodnění musí umožnit zajistit účinnou soudní ochranu práv přiznaných přihlašovatelům(27).
65. Druhým cílem je umožnit hospodářským subjektům, aby si mohly jasně a přesně ověřit provedené zápisy či přihlášky k zápisu podané jejich skutečnými nebo potenciálními konkurenty a získat tak relevantní informace týkající se práv třetích osob.
66. Tyto požadavky následně Soudní dvůr použil na zápisy barvy, kombinace barev(28) a zvuků(29).
67. Je zřejmé, že by těchto cílů nemohlo být dosaženo a tyto požadavky by byly zbaveny užitečného účinku, jestliže by výrobky a služby, pro které přihlašovatel požaduje ochranu, nemohly být jasně identifikovány. Jak totiž zdůraznil generální advokát Léger v bodě 63 svého stanoviska ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte, dvěma neoddělitelnými složkami zápisu umožňujícími vymezit přesný předmět ochrany vyplývající z ochranné známky jsou jednak označení a jednak výrobky a služby, k jejichž označení má toto označení sloužit.
68. Požadavky stanovené ohledně grafického vyobrazení čichového či zvukového označení však nelze použít stricto sensu na identifikaci výrobků nebo služeb. Je zřejmé, že grafické vyobrazení označení, které není samo o sobě možné vnímat vzhledově, vyvolává problémy, které se velmi liší od problémů, se kterými se lze setkat v rámci slovního popisu výrobků a služeb.
69. Je zřejmé, že tento popis musí být jasný a přesný, aby příslušné orgány a hospodářské subjekty mohly přesně identifikovat výrobky nebo služby. Tato jasnost a přesnost samozřejmě předpokládá, že použité výrazy jsou srozumitelné a nejsou nejednoznačné.
70. Nemůžeme však riskovat, že podstatně omezíme ochranu, kterou ochranná známka poskytuje svému majiteli, tím, že budeme vyžadovat, aby majitel podrobně popsal každý dotčený výrobek a každou dotčenou službu.
71. Ke splnění těchto požadavků podle mého názoru existují dvě možnosti.
72. První spočívá v konkrétním výčtu každého výrobku a každé služby, pro které přihlašovatel požaduje ochranu. V souladu s judikaturou je tuto identifikaci samozřejmě třeba chápat tak, že zahrnuje výrobky nebo služby, které jsou součástí složení či struktury konkrétně označených výrobků a služeb, jako jsou součástky, nebo vztahující se přímo k těmto výrobkům nebo službám(30).
73. Je třeba nicméně připustit, že konkrétní výčet se může jevit jako obtížný s ohledem na mimořádnou různorodost způsobů, jakými mohou být udány určité výrobky nebo služby, a může dokonce hrozit, že podstatně omezí ochranu, kterou ochranná známka poskytuje svému majiteli. Není totiž možné od majitele zapsané ochranné známky vyžadovat, aby formuloval novou přihlášku k zápisu pokaždé, kdy vytváří odvozenou verzi výrobku, k němuž vlastní ochrannou známku, když například v minimální míře změní jeho složení nebo jej určí jiné kategorii osob. Musí tak být možné, aby majitel ochranné známky zapsané pro toaletní mléko vytvořil odvozenou verzi tohoto výrobku podle toho, zda je určen pro malé děti nebo pro dospělé, aniž by podával nové přihlášky k zápisu.
74. Druhá možnost proto spočívá v identifikaci základních výrobků nebo služeb, aby příslušné orgány a hospodářské subjekty mohly jasně identifikovat základní objektivní charakteristické rysy a vlastnosti(31) dotčených výrobků a služeb, aniž je nutné provádět individuální výčet všech dotčených výrobků a služeb.
75. Toto kritérium by mělo umožnit objektivně identifikovat povahu výrobků v souladu s pravidlem 2 odst. 2 prováděcího nařízení. Kromě toho by mělo umožnit příslušným orgánům a hospodářským subjektům určit podobné výrobky, které mohou být chráněny ochrannou známkou. Jeví se mi, že tento systém, který již používáme v oblasti celní klasifikace zboží, odpovídá cílům jasnosti a přesnosti bez omezení ochrany, kterou je třeba poskytnout majiteli zapsané ochranné známky.
76. Přihláška k zápisu by například měla splnit tyto požadavky, jestliže přihlašovatel žádá o ochranu pro „osvětlovací svíčky“. Musí být možné, aby tento výraz pokrýval svíce, svíčky či podobné zboží, které vykazuje tytéž základní charakteristické rysy jako základní výrobek, to znamená výrobky sestávající z knotu a vosku. V tomto případě je naproti tomu nezbytné specifikovat funkci, ke které tento výrobek slouží, tak, aby příslušné orgány a hospodářské subjekty mohly odlišit „osvětlovací svíčky“ od „zapalovacích svíček“ používaných v automobilovém odvětví.
77. Tento výklad je v souladu s rozsudkem, který Soudní dvůr vydal ve výše uvedené věci Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte, týkající se zápisu ochranné známky v oblasti maloobchodních služeb. V této věci totiž Soudní dvůr vyžadoval, aby přihlašovatel upřesnil výrobky nebo typy výrobků dotčených službami a uvedl specificky „maloobchod se zbožím pro stavbu, kutilství a zahrádkářství [(32)] a s ostatním spotřebním zbožím v odvětví ,do-it-yourself‘ [(33)]“. Pro Soudní dvůr by tato úroveň upřesnění umožnila usnadnit posouzení totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, pro které byla ochranná známka požadována nebo již byla zapsána, aniž by tyto údaje citelně omezily ochranu udělenou ochranné známce(34).
78. Každopádně požadovaná jasnost a přesnost musejí být posuzovány v každém jednotlivém případě, v závislosti na výrobcích nebo službách, pro které přihlašovatel požaduje ochranu, ať jde o národní ochrannou známku či ochrannou známku Společenství.
79. S ohledem na všechny tyto skutečnosti se v důsledku toho domnívám, že směrnice a nařízení musejí být vykládány v tom smyslu, že identifikace výrobků nebo služeb, pro které přihlašovatel požaduje ochranu, musí odpovídat požadavkům na dostatečnou jasnost a přesnost, aby bylo příslušným orgánům a hospodářským subjektům umožněno určit přesně dosah ochrany vyplývající z ochranné známky.
80. Tyto požadavky mohou být splněny konkrétním výčtem každého výrobku a každé služby, pro které přihlašovatel požaduje ochranu. Mohou být rovněž splněny identifikací základních výrobků nebo služeb, která příslušným orgánům a hospodářským subjektům umožní určit základní objektivní charakteristické rysy a vlastnosti dotčených výrobků a služeb.
C – K užívání názvů tříd Niceského třídění
81. Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu položené Soudnímu dvoru je, zda směrnice brání tomu, aby přihlašovatel národní ochranné známky odkazoval na obecná označení z názvů tříd Niceského třídění za účelem identifikace výrobků nebo služeb, pro které požaduje ochranu.
82. Jak jsem uvedl, Niceské třídění je praktickým nástrojem a názvy třídy nemají samy o sobě žádnou podstatnou hodnotu. Žádná skutečnost nicméně nebrání tomu, aby přihlašovatel tyto výrobky nebo služby identifikoval tak, že použije obecná označení z těchto názvů tříd. Je však nezbytné, aby tato identifikace splnila požadavky na vyžadovanou jasnost a přesnost. Jde přitom o posouzení v každém jednotlivém případě.
83. Je totiž třeba uznat, že některá z těchto obecných označení jsou sama o sobě dostatečně jasná a přesná, aby umožnila příslušným orgánům a hospodářským subjektům určit dosah ochrany vyplývající z ochranné známky. Tak je tomu například v případě označení „mýdla“ vyňatého z názvu třídy 3 Niceského třídění nebo označení „vidličky a lžíce“ vyňatého z názvu třídy 8 téhož třídění.
84. Jiná obecná označení naproti tomu tyto požadavky nesplňují a informují pouze o oblasti, do níž v zásadě výrobky nebo služby spadají(35). Obecná označení uvedená například ve třídě 37 („Stavebnictví; opravy; instalační služby“) a ve třídě 45 („Osobní a společenské služby poskytované třetími osobami k uspokojení potřeb jednotlivců“) Niceského třídění jsou příliš obecná a pokrývají příliš rozmanité výrobky a služby k tomu, aby byla slučitelná s funkcí ochranné známky jako označení původu. Bez dalších upřesnění tato obecná označení neumožní příslušným orgánům splnit své povinnosti týkající se předběžného průzkumu přihlášek k zápisu a hospodářským subjektům si s jistotou ověřit provedené zápisy či přihlášky k zápisu podané jejich skutečnými nebo potenciálními konkurenty. Proto Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte vyžadoval, aby přihlašovatel upřesnil výrobky nebo typy výrobků dotčených službami prostřednictvím označení, která nejsou uvedena v názvech tříd.
85. S ohledem na tyto skutečnosti se mi tedy jeví, že směrnice a nařízení musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby přihlašovatel výrobky nebo služby, pro které požaduje ochranu, identifikoval tak, že použije obecná označení z názvů tříd Niceského třídění, avšak za podmínky, že tato identifikace splňuje požadavky na vyžadovanou jasnost a přesnost.
D – K výkladu uplatněnému prezidentem OHIM v rámci sdělení č. 4/03
86. V bodě III druhém pododstavci sdělení č. 4/03 je uvedeno, že „[OHIM] nebrání užívání obecných označení a názvů tříd z důvodu, že by byly příliš vágní či neurčité“. Kromě toho bod IV tohoto sdělení uvádí, že použití veškerých obecných označení uvedených v názvu třídy konkrétní třídy představuje pro OHIM požadavek s ohledem na všechny výrobky nebo služby spadající do této konkrétní třídy(36). Stejně tak se použití určitého obecného označení nacházejícího se v názvu třídy bude týkat veškerých výrobků nebo služeb, které spadají pod toto obecné označení(37) a jsou správně zařazeny do téže třídy.
87. Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda směrnice brání takovému výkladu, jako je výklad uplatněný prezidentem OHIM v rámci sdělení č. 4/03.
88. Toto sdělení OHIM přijal v rámci úkolů, které mu příslušejí z titulu právní úpravy týkající se ochranné známky Společenství. Není předpisem legislativního charakteru a nemá žádnou závaznou právní hodnotu. Jde o interní organizační akt, jehož cílem je v souladu s bodem I uvedeného sdělení vysvětlit a vyjasnit administrativní praxi OHIM. Účelem sdělení č. 4/03 je tak zajistit právní jistotu dotyčných osob stanovením jasného a předvídatelného rámce pro způsob, jakým vykládá formulace použité v rámci přihlášky k zápisu. Toto sdělení má tedy pedagogickou a vysvětlující funkci. Mezi vysvětlující funkcí a vytvořením skutečných právních pravidel však někdy neexistuje velký rozdíl. Soudní dvůr v důsledku toho musí ověřit, že tento předpis skutečně zaručuje dodržování pravidel stanovených nařízením – tak jak byla rovněž vykládána Soudním dvorem – a práv přiznaných dotyčným osobám.
89. V projednávaném případě se domnívám, že tomu tak není.
90. Zaprvé výklad uplatněný ve sdělení č. 4/03 je v rozporu se zásadami stanovenými v rámci nařízení.
91. Pravidlo 2 odst. 2 prováděcího nařízení totiž vyžaduje, že „[s]eznam výrobků a služeb se uvede tak, aby jasně označoval povahu výrobků a služeb a aby každá položka mohla být zařazena jen do jedné třídy Niceské klasifikace“. Uvedu přitom dvě poznámky. Jednak je obtížné vyhovět tomuto požadavku, jestliže OHIM v souladu se zněním bodu III druhého pododstavce sdělení č. 4/03 nebrání užívání obecných označení a názvů tříd z důvodu, že by byly příliš vágní či neurčité(38). Dále pak je třeba odkázat na vysvětlivky týkající se Niceského třídění, které uvádějí, že určité výrobky a služby mohou spadat pod několik tříd v případě, že chybí jakékoli vysvětlení.
92. Zadruhé výklad uplatněný OHIM, který právní nauka kvalifikuje jako „ ,class-heading-covers-all‘ approach“(39), nezaručuje dodržování zásady speciality, jelikož neumožňuje určit přesně věcnou působnost ochranné známky.
93. Tento výklad totiž znamená, že jsou přihlašovateli přiznána téměř neomezená výlučná práva k výrobkům a službám určité třídy. Jestliže například přihlašovatel odkáže pouze na obecná označení v názvu třídy 45 Niceského třídění, a v důsledku toho požádá o zápis ochranné známky pro „osobní a společenské služby poskytované třetími osobami k uspokojení potřeb jednotlivců“, zápis této ochranné známky mu může přiznat výlučné užívání označení pro mimořádně rozmanité služby, které pokrývají nejen „seznamovací služby“ a „sestavování horoskopů“, ale rovněž „detektivní kanceláře“ a „kremace“(40). Jinak řečeno pro řadu služeb, které nevykazují a priori žádný společný charakteristický rys. V takovém případě je dosah ochrany vyplývající z ochranné známky neurčitelný, téměř neviditelný, a to na úkor zásad volného pohybu zboží a volného pohybu služeb. V souladu se zásadou speciality přitom ochranná známka nesmí být chráněna absolutně.
94. Zatřetí takový výklad nezaručuje skutečné užívání ochranné známky ve smyslu článku 10 směrnice a článku 15 nařízení. Není totiž zřejmé, že majitel ochranné známky označení používá ve vztahu ke všem výrobkům a službám, pro které požadoval ochranu. Jak přitom zdůraznil generální advokát Léger v bodě 80 svého stanoviska ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte, podání žaloby na zrušení práv majitele není vhodné v případě, že je již od začátku dáno, že ochranná známka bude užívána pouze pro určité výrobky nebo služby. Kromě toho se jeví, že je tento systém v rozporu s cíli vyjádřenými v devátém bodě odůvodnění směrnice a v desátém bodě odůvodnění nařízení, podle nichž unijní zákonodárce vyžaduje, aby byly zapsané ochranné známky skutečně užívány, neboť jinak budou zrušeny. Jak správně připomněl generální advokát Ruiz-Jarabo Colomer v bodě 42 svého stanoviska ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Ansul, rejstříky ochranných známek nejsou pouhými úložištěmi označení, ale musejí být naopak věrným odrazem reality a označení, která podniky používají na trhu.
95. V důsledku toho vede výklad uplatněný OHIM – ačkoli se zdá, že na první pohled usnadňuje zápis ochranných známek do veřejných rejstříků – v konečném výsledku ke zvýšení celkového počtu ochranných známek zapsaných a chráněných v Unii, a tudíž počtu kolizí, které mezi nimi vyvstanou. Zdaleka nezajišťuje řádnou správu ani neumožňuje zaručit existenci nenarušené soutěže na trhu.
96. Začtvrté tento výklad nezaručuje právní jistotu. Jak uvedly zejména vláda Spojeného království a německá, irská a francouzská vláda ve svých vyjádřeních, je Niceské třídění totiž vyvíjejícím se nástrojem. Desátá verze tohoto třídění, která vstoupí v platnost dne 1. ledna 2012, pod nezměněné názvy tříd zanáší nové výrobky a služby(41) . Věcnou působnost ochranné známky přitom nelze omezit na předpis, který se může měnit podle vývoje trhu.
97. V důsledku toho a s ohledem na všechny tyto skutečnosti mám za to, že sdělení č. 4/03, kterým prezident OHIM uvádí, že OHIM nebrání užívání příliš vágních či neurčitých obecných označení a názvů tříd a že použití uvedených označení představuje požadavek s ohledem na všechny výrobky nebo služby spadající do uvedené třídy, nezaručuje požadovanou jasnost a přesnost pro účely zápisu ochranné známky, ať se jedná o národní ochrannou známku či ochrannou známku Společenství.
IV – Závěry
98. Ve světle předcházejících úvah navrhuji, aby Soudní dvůr na předběžné otázky položené The Person Appointed by the Lord Chancellor under Section 76 of the Trade Marks Act 1994, on Appeal from the Registrar of Trade Marks, předložené High Court of Justice (England & Wales), odpověděl následovně:
„1) a) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, a nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství musejí být vykládány v tom smyslu, že identifikace výrobků nebo služeb, pro které přihlašovatel požaduje ochranu, musí odpovídat požadavkům na dostatečnou jasnost a přesnost, aby bylo příslušným orgánům a hospodářským subjektům umožněno určit přesně dosah ochrany vyplývající z ochranné známky.
b) Tyto požadavky mohou být splněny konkrétním výčtem každého výrobku a každé služby, pro které přihlašovatel požaduje ochranu. Mohou být rovněž splněny identifikací základních výrobků nebo služeb, která příslušným orgánům a hospodářským subjektům umožní určit základní objektivní charakteristické rysy a vlastnosti dotčených výrobků a služeb.
2) Směrnice 2008/95 a nařízení č. 207/2009 musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby přihlašovatel výrobky nebo služby, pro které požaduje ochranu, identifikoval tak, že použije obecná označení z názvů tříd společného třídění výrobků a služeb, pro které je ochranná známka zapsána, avšak za podmínky, že tato identifikace splňuje požadavky na vyžadovanou jasnost a přesnost.
3) Sdělení prezidenta Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) č. 4/03 ze dne 16. června 2003 o užívání názvů tříd na seznamech výrobků a služeb pro přihlášky a zápisy ochranné známky Společenství, kterým prezident OHIM uvádí, že uvedený úřad nebrání užívání příliš vágních či neurčitých obecných označení a názvů tříd a že použití uvedených označení představuje požadavek s ohledem na všechny výrobky nebo služby spadající do uvedené třídy, nezaručuje požadovanou jasnost a přesnost pro účely zápisu ochranné známky, ať se jedná o národní ochrannou známku či ochrannou známku Společenství.“