Věc T‑338/08
Stichting Natuur en Milieu a
Pesticide Action Network Europe
v.
Evropská komise
„Životní prostředí – Nařízení (ES) č. 1367/2006 – Maximální limity reziduí pesticidů – Žádost o vnitřní přezkum – Odmítnutí – Individuálně určené opatření – Platnost – Aarhuská úmluva“
Shrnutí rozsudku
1. Žaloba na neplatnost – Pravomoc unijního soudu – Návrhová žádání směřující k uložení příkazu orgánu – Nepřípustnost
(Články 263 SFEU a 266 SFEU)
2. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Předložení doplňujícího spisu k žalobě – Přípustnost – Podmínky
3. Akty orgánů – Nařízení Komise, které stanoví maximální limity reziduí pesticidů – Obecně závazný akt – Neexistence správního aktu, který může být předmětem žádosti o vnitřní přezkum podle nařízení č. 1367/2006
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 396/2005 a č. 1367/2006, čl. 2 odst. 1 písm. g) a čl. 10 odst. 1; nařízení Komise č. 149/2008]
4. Mezinárodní dohody – Unijní dohody – Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) – Účinky – Přednost před akty unijního sekundárního práva – Posouzení platnosti ustanovení nařízení č. 1367/2006 s ohledem na tuto úmluvu – Podmínky
(Článek 300 odst. 7 ES; Aarhuská úmluva; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006)
5. Mezinárodní dohody – Unijní dohody – Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) – Pojem „instituce nebo orgány činné v oblasti zákonodárné“
(Aarhuská úmluva, čl. 2 odst. 2)
6. Mezinárodní dohody – Unijní dohody – Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) – Omezení možnosti přezkumu ustanovením nařízení č. 1367/2006 pouze na individuálně určené akty – Neplatnost s ohledem na úmluvu
[Aarhuská úmluva, čl. 9 odst. 3; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006, čl. 2 odst. 1 písm. g) a čl. 10 odst. 1]
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 14)
2. Jelikož je Společenství společenstvím práva, ve kterém jeho orgány podléhají přezkumu souladu svých aktů se Smlouvou, musí být procesní podmínky pro žaloby podané k soudu Společenství vykládány v co největším možném rozsahu tak, aby mohly být použity způsobem přispívajícím k naplňování cíle, jímž je zajištění účinné soudní ochrany práv, která pro právní subjekty vyplývají z práva Společenství.
Samotnou okolnost, že statut Soudního dvora ani jednací řád výslovně nestanoví možnost předložit doplňující spis k žalobě po podání této žaloby, nelze tedy vykládat v tom smyslu, že vylučuje takovou možnost v případě, že je tento doplňující spis k žalobě předložen před uplynutím lhůty pro podání žaloby.
(viz body 20–21)
3. Unijní soud se nemůže k určení povahy aktu spokojit s jeho oficiálním označením, ale musí především zohlednit jeho předmět a obsah.
Opatření je považováno za obecně závazné opatření, pokud se uplatní v objektivně vymezených situacích a má právní účinky vůči kategoriím osob, které jsou vymezeny obecně a abstraktně.
S ohledem na svůj předmět a svůj obsah se nařízení č. 149/2008, kterým se mění nařízení č. 396/2005 vytvořením příloh II, III a IV, které stanoví maximální limity reziduí u produktů uvedených v příloze I uvedeného nařízení, uplatní v objektivně vymezených situacích a má právní účinky vůči kategoriím osob, které jsou vymezeny obecně a abstraktně, a sice vůči hospodářským subjektům, které jsou výrobci, pěstiteli, dovozci a producenty produktů zahrnutých v přílohách nařízení č. 396/2005, jakož i držitelům povolení k uvedení přípravků na ochranu rostlin na trh, které obsahují látky uvedené v jeho přílohách.
Nařízení č. 149/2008 je proto obecně závazným opatřením, a nelze jej tedy považovat za správní akt ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. g) nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství, který může být předmětem vnitřního přezkumu podle čl. 10 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.
(viz body 29–30, 38–39, 48)
4. Unijní orgány jsou vázány Aarhuskou úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, která má přednost před akty sekundárního práva Společenství. Z toho plyne, že platnost nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy na orgány a subjekty Společenství může být dotčena z důvodu jeho neslučitelnosti s touto úmluvou.
V případě, kdy Společenství zamýšlelo splnit zvláštní povinnost, k jejímuž splnění se zavázalo v rámci mezinárodní dohody, nebo v případě, že akt výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení této dohody, přísluší unijnímu soudu přezkoumat legalitu dotčeného aktu s ohledem na pravidla této dohody.
Unijní soud tak musí mít možnost přezkoumat legalitu nařízení s ohledem na mezinárodní smlouvu bez předchozího ověřování toho, zda tomu nebrání povaha a systematika mezinárodní smlouvy a zda se ustanovení této smlouvy jeví z hlediska svého obsahu jako bezpodmínečná a dostatečně přesná, pokud je cílem tohoto nařízení splnění povinnosti, kterou unijním orgánům ukládá tato mezinárodní smlouva.
(viz body 52–54)
5. Akty unijních orgánů přijaté v rámci výkonu jejich legislativních pravomocí jsou vyloučeny z působnosti čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí a článku 10 nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy na orgány a subjekty Společenství. Avšak v projednávané věci nebyla Komise při přijetí nařízení č. 149/2008, kterým se mění nařízení č. 396/2005 vytvořením příloh II, III a IV, které stanoví maximální limity reziduí u produktů uvedených v příloze I uvedeného nařízení, činná v oblasti zákonodárné. S ohledem na ustanovení, na jejichž základě bylo toto nařízení přijato, byla činná v oblasti moci výkonné.
(viz body 62, 65)
6. Článek 10 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství, v rozsahu, v němž pojem „akty, které mohou být napadeny“, uvedený v čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy, omezuje pouze na správní akty, které jsou v čl. 2 odst. 1 písm. g) téhož nařízení definovány jako individuálně určená opatření, není slučitelný s čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy.
(viz bod 83)