Věc T-411/07
Aer Lingus Group plc
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž — Spojování — Rozhodnutí, kterým se spojení prohlašuje za neslučitelné se společným trhem — Pojem ‚spojení‘ — Odprodej všech nabytých akcií, aby byl obnoven stav existující před uskutečněním spojení — Odmítnutí nařídit vhodná opatření — Neexistence pravomoci Komise“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Spojování – Rozhodnutí Komise, kterým odmítla zahájit řízení podle čl. 8 odst. 4 nařízení č. 139/2004 – Spojení prohlášené za neslučitelné se společným trhem – Nabytí podílu, jenž neposkytuje kontrolu – Spojení, jež nebylo uskutečněno – Nepoužitelnost čl. 8 odst. 4 nařízení č. 139/2004
(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 8 odst. 4 a 5)
2. Hospodářská soutěž – Spojování – Přezkum Komisí – Povinnost odkladu uskutečňování spojení – Výjimka v případě veřejné nabídky převzetí – Podmínky – Účinky
(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 7 odst. 2)
3. Hospodářská soutěž – Spojování – Pravomoc Komise – Pravomoc přijmout závazná opatření podle čl. 21 odst. 3 nařízení č. 139/2004 – Neexistence
(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 21 odst. 3)
1. Nebylo-li spojení oznámené a prohlášené za neslučitelné se společným trhem „uskutečněno“ a jeden ze dvou podniků účastnících se spojení nabyl podíl v jiném podniku, aniž mu tím byla poskytnuta kontrola, Komise může zamítnout návrh na zahájení řízení podle čl. 8 odst. 4 nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků a odmítnout přijetí předběžných opatření podle čl. 8 odst. 6 uvedeného nařízení, i když v průběhu posuzování slučitelnosti spojení kvalifikovala spojení a nabytí podílu jako „jediné spojení“.
Za účelem posouzení legality takového rozhodnutí s ohledem na pravomoc přiznanou Komisi nařídit podniku, aby zrušil spojení, je totiž nutné vrátit se do rozhodného okamžiku vymezeného čl. 8 odst. 4 nařízení o spojování, který se týká „spojení“, které „již bylo uskutečněno“ a které „bylo prohlášeno za neslučitelné se společným trhem“.
Jakákoli transakce nebo souhrn transakcí, které vedou ke „změně kontroly na trvalém základě“ s tím, že poskytují „možnost rozhodujícího vlivu v uvedeném podniku“, jsou přitom spojením považovaným za vzniklé ve smyslu nařízení o spojování. Společný znak těchto spojení je následující: v případě, v němž před transakcí pro určitou hospodářskou činnost existovaly dva odlišné podniky, po této transakci existuje pouze jeden podnik. S výjimkou případu fúze, která znamená zánik jednoho ze dvou dotčených podniků, Komise tedy musí vymezit, zda v důsledku uskutečnění spojení získává jeden z dotčených podniků pravomoc kontrolovat druhý podnik, tedy pravomoc, kterou dříve neměl. Tato kontrolní pravomoc spočívá v možnosti vykonávat rozhodující vliv nad činností podniku, zejména pokud podnik s touto pravomocí může vůči uvedenému podniku prosazovat volbu týkající se strategických rozhodnutí. Získání podílu, který jako takový neposkytuje kontrolu ve smyslu vymezeném článkem 3 nařízení o spojování, nepředstavuje tedy spojení považované za „vzniklé“.
Pojem „spojení“ nemůže být mimoto rozšířen na případy, kdy nabytý podíl v situaci, kdy není získána kontrola, jako takový neposkytuje možnost vykonávat rozhodující vliv nad činností podniku, ale v širší míře spadá do rámce oznámeného spojení, které Komise přezkoumala a na základě tohoto přezkumu prohlásila za neslučitelné se společným trhem, aniž došlo ke změně kontroly ve výše uvedeném smyslu. Na základě nařízení o spojování není totiž Komisi taková pravomoc přiznána. Podle samotného znění čl. 8 odst. 4 uvedeného nařízení existuje pravomoc nařídit odprodej všech akcií získaných v jiném podniku, pouze za účelem „obnovy stavu před uskutečněním spojení“. Bez získání kontroly není Komise ke zrušení uvedeného spojení příslušná.
Takový závěr nemění skutečnost, že Komise má během přezkumného řízení za to, že nabytí podílu je součástí oznámeného spojení a představuje s tímto spojením „jediné spojení“. Ve fázi přezkumného řízení se totiž Komise nestará o „obnovu stavu před uskutečněním spojení“ v situaci, kdy přijala rozhodnutí o neslučitelnosti, zatímco oznámené spojení bylo uskutečněno. Tyto starosti vyvstávají teprve v okamžiku, kdy bylo přijato konečné rozhodnutí a kdy je třeba z tohoto rozhodnutí dovodit důsledky, pokud se ukáže, že daná situace není v souladu s tímto rozhodnutím.
(viz body 58–59, 63–66, 79, 88)
2. Povinnost odkladu uskutečňování spojení do jeho povolení Komisí je předmětem automatické výjimky v případě veřejné nabídky převzetí nebo získání kontroly od rozdílných prodávajících v důsledku sledu operací s cennými papíry. K tomu, aby bylo možné požívat této výjimky, musejí zúčastnění neprodleně oznámit spojení Komisi a nevykonávat hlasovací práva spojená s těmito cennými papíry. Účinkem této výjimky je přenesení rizika zákazu spojení na nabyvatele. Má-li Komise na konci přezkumného řízení za to, že oznámené spojení musí být zakázáno, cenné papíry získané k uskutečnění spojení musejí být odprodány.
(viz bod 82)
3. Článek 21 odst. 3 nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků, podle kterého „žádný členský stát nepoužije své vnitrostátní právní předpisy pro hospodářskou soutěž na jakékoliv spojení, které má význam pro celé Společenství“, Komisi nepřiznává pravomoc přijmout opatření, které má závazné právní účinky, které mohou ovlivnit zájmy podniku účastnícího se spojení.
(viz bod 90)