ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)
8. října 2014(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství znázorňující hvězdu v kruhu – Starší obrazová ochranná známka Společenství a starší národní obrazová ochranná známka znázorňující hvězdu v kruhu – Relativní důvod pro zamítnutí – Nebezpečí záměny – Rozlišovací způsobilost starší ochranné známky – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 – Zrušení starší ochranné známky Společenství – Zachování právního zájmu na pokračování v řízení – Neexistence důvodu k nevydání rozhodnutí v části věci“
Ve věci T‑342/12,
Max Fuchs, s bydlištěm ve Freyungu (Německo), zastoupený C. Onkenem, advokátem,
žalobce,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému J. Crespem Carrillem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM byla
Les Complices SA, se sídlem v Montreuil-sous-Bois (Francie),
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu OHIM ze dne 8. května 2012 (věc R 2040/2011‑5), týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Les Complices SA a Maxem Fuchsem,
TRIBUNÁL (druhý senát),
ve složení M. E. Martins Ribeiro, předsedkyně, S. Gervasoni (zpravodaj) a L. Madise, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 1. srpna 2012,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 15. listopadu 2012,
s přihlédnutím k replice došlé kanceláři Tribunálu dne 13. března 2013,
po jednání konaném dne 4. června 2014,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 28. prosince 2006 podal žalobce Max Fuchs u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 18, 24, 25 a 26 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu:
– třída 18: „Sportovní zboží a zboží pro volný čas, a sice tašky, tašky přes rameno, batohy“;
– třída 24: „Látky a textilie, a sice etikety vyráběné z výše uvedených výrobků“;
– třída 25: „Oděvy, zvláště venkovní oděvy, kalhoty, vesty a saka, košile, trička, tílka a košilky, větrovky, pulovry, teplákové bundy a mikiny, pláště, ponožky, spodní prádlo, šerpy, ochranné obojky a rukavice, pokrývky hlavy, obuv, vysoké holínky, opasky“;
– třída 26: „Knoflíky, zdrhovadla a zipy, odznaky, stuhy, spony na opasky“.
4 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 36/2007 ze dne 23. července 2007.
5 Dne 22. října 2007 podala společnost Les Complices SA proti zápisu přihlášené ochranné známky na základě článku 42 nařízení č. 40/94 (nyní článek 41 nařízení č. 207/2009) námitky pro všechny výrobky uvedené v bodě 3 výše.
6 Námitky byly založeny zaprvé na starší obrazové ochranné známce Společenství vyobrazené níže, vztahující se zejména na výrobky spadající do tříd 18 a 24, odpovídající následujícímu popisu:
– třída 18: „Kůže a imitace kůže, kabelky, večerní tašky, sportovní tašky, cestovní tašky, kufříky, peněženky, tobolky, pouzdra na karty, obaly na šekové knížky, náprsní tašky, aktovky, kufry a cestovní tašky; deštníky, slunečníky, kožené šňůry“;
– třída 24: „Látky a textilie; záclony a textilní závěsy na stěnu; textilie pro koupelny, ručníky, mycí rukavice a textilní ubrousky na odličování; ložní prádlo, povlečení, prostěradla, povlaky na polštáře, prošívané přikrývky, přehozy, prachové peří; stolní prádlo, přehozy a ubrusy na stůl, s výjimkou papírových, textilní ubrousky pod talíře, látkové stolní ubrousky“.
7 Námitky byly založeny zadruhé na starší obrazové francouzské ochranné známce vyobrazené níže, vztahující se zejména na výrobky spadající do třídy 25, odpovídající následujícímu popisu: „Oděvy, obuv a pokrývky hlavy“.
8 Důvody uplatněnými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009] a v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009).
9 Dne 17. února 2011 žalobce svou přihlášku k zápisu omezil na následující výrobky:
– třída 18: „Zboží pro volný čas, a sice tašky, tašky přes rameno, batohy, s výjimkou sportovních tašek“;
– třída 24: „Látky a textilie, a sice etikety vyráběné z výše uvedených výrobků“;
– třída 25: „Vojenské oděvy a venkovní oděvy, vyráběné z technických tkanin a jiných technických komponentů, včetně kalhot, vest a sak, košil, triček, tílek a košilek, větrovek, pulovrů, teplákových bund a mikin, plášťů, ponožek, spodního prádla, šerp, ochranných obojků a rukavic; pokrývky hlavy, opasky“.
10 Dne 30. června 2011 námitkové oddělení námitky zamítlo pro výrobky spadající do třídy 24 a námitkám vyhovělo pro všechny ostatní výrobky.
11 Dne 9. srpna 2011 podal žalobce u OHIM na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94 (nyní články 58 až 64 nařízení č. 207/2009) proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání v rozsahu, v němž pro něj bylo nepříznivé.
12 Rozhodnutím ze dne 8. května 2012 (dále jen „napadené rozhodnutí“) pátý odvolací senát OHIM odvolání zamítl. Odvolací senát měl konkrétně poté, co usoudil, že relevantní veřejnost tvoří průměrný spotřebitel ze všech členských států Unie pro výrobky obsažené ve třídě 18 a průměrný francouzský spotřebitel pro výrobky obsažené ve třídě 25, za to, že mezi kolidujícími označeními existuje nebezpečí záměny, pokud jde o výrobky spadající do tříd 18 a 25, z důvodu, že výrobky jsou totožné či podobné, a označení jsou podobná ze vzhledového hlediska, totožná z pojmového hlediska, a že třebaže z fonetického hlediska žádné srovnání v zásadě není možné, spotřebitelé mohou na kolidující označení odkazovat tak, že je označí výrazem „hvězda“. Pokud jde o rozlišovací způsobilost starších ochranných známek, měl odvolací senát za to, že je pravda, že pěticípá hvězda představuje označení nejběžněji používané pro vyobrazení hvězdy. Měl však za to, že jen drobné vzhledové rozdíly mezi označeními, jakož i jejich pojmová totožnost i nadále zakládají nebezpečí záměny pro veřejnost, jejíž úroveň pozornosti je průměrná.
Návrhová žádání účastníků řízení
13 Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– zamítl námitky v plném rozsahu;
– uložil OHIM a další účastnici řízení před odvolacím senátem náhradu nákladů řízení.
14 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
15 Žalobce informoval dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 18. listopadu 2013 o rozhodnutí ze dne 24. října 2013, kterým zrušovací oddělení OHIM zrušilo starší ochrannou známku Společenství od 24. června 2013 a dále uvedl, že námitky musí být považovány za bezpředmětné v rozsahu, v němž jsou založeny na starší ochranné známce Společenství. Tribunál požádal OHIM, aby se k tomuto návrhu na nevydání rozhodnutí ve věci vyjádřil.
16 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 26. listopadu 2013 OHIM uvedl, že proti rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 24. října 2013 lze ještě podat odvolání u odvolacího senátu, a není tedy pravomocné. OHIM zdůraznil, že přísluší v každém případě Tribunálu, aby o napadeném rozhodnutí rozhodl v rozsahu, v němž jsou námitky založeny na starší francouzské ochranné známce.
17 V odpovědi na otázku Tribunálu OHIM kromě toho v podání došlém soudní kanceláři dne 13. ledna 2014 uvedl, že se rozhodnutí zrušovacího oddělení OHIM ze dne 24. října 2013 stalo končeným, jelikož další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM proti uvedenému rozhodnutí nepodala žádné odvolání ve lhůtě stanovené v ustanoveních článku 60 nařízení č. 207/2009. OHIM neupřesnil, jaké procesní důsledky má Tribunál vyvodit z pravomocné povahy uvedeného rozhodnutí.
18 Tribunál na základě usnesení ze dne 9. ledna 2014 tuto námitku spojil s věcí samou.
Právní otázky
K předmětu sporu
19 Zrušovací oddělení OHIM zrušilo na základě rozhodnutí ze dne 24. října 2013 starší ochrannou známku Společenství na základě ustanovení čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 od 24. června 2013. Toto rozhodnutí se stalo pravomocným, jelikož společnost Les Complices, další účastnice řízení před odvolacím senátem, proti uvedenému rozhodnutí nepodala žádné odvolání ve lhůtě stanovené v ustanoveních článku 60 nařízení č. 207/2009. Kromě toho je nutno připomenout, že tato starší ochranná známka Společenství představovala jediný základ pro námitky podané další účastnicí řízení před odvolacím senátem pro výrobky spadající do třídy 18.
20 V dopise došlém kanceláři Tribunálu dne 18. listopadu 2013 žalobce uvedl, že námitky musí být považovány za bezpředmětné v rozsahu, v němž jsou založeny na starší ochranné známce Společenství. Na jednání žalobce upřesnil, že nicméně trvá na všech svých návrhových žádáních týkajících se zrušení napadeného rozhodnutí, i v rozsahu, v němž je toto rozhodnutí založeno na starší ochranné známce Společenství.
21 Na jednání OHIM rovněž uvedl, že ke zrušení starší ochranné známky Společenství došlo po přijetí napadeného rozhodnutí, a že tedy Tribunál musí o žalobě v každém případě rozhodnout v plném rozsahu.
22 Tribunál se však musí i bez návrhu zabývat otázkou, zda trvá právní zájem žalobce na pokračování v řízení v rozsahu, v němž se napadené rozhodnutí vyjadřuje k námitkám založeným na starší ochranné známce Společenství pro výrobky obsažené ve třídě 18. Vzhledem k tomu, že podmínky přípustnosti žaloby, zejména neexistence právního zájmu na pokračování v řízení, spadají pod důvody nepřípustnosti v důsledku nedostatku nepominutelných podmínek řízení (usnesení ze dne 7. října 1987, d. M. v. Rada a HSV, 108/86, Recueil, EU:C:1987:426, bod 10 a ze dne 10. března 2005, Gruppo ormeggiatori del porto di Venezia a další v. Komise, T‑228/00, T‑229/00, T‑242/00, T‑243/00, T‑245/00 až T‑248/00, T‑250/00, T‑252/00, T‑256/00 až T‑259/00, T‑265/00, T‑267/00, T‑268/00, T‑271/00, T‑274/00 až T‑276/00, T‑281/00, T‑287/00 a T‑296/00, Sb. rozh., EU:T:2005:90, bod 22), totiž přísluší Tribunálu, aby i bez návrhu ověřil, zda má žalobce i nadále právní zájem na dosažení zrušení napadeného rozhodnutí.
23 Je tedy třeba určit, zda v návaznosti na zrušení starší ochranné známky Společenství může zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž je založeno na této ochranné známce, žalobci stále ještě přinést prospěch. Podle ustálené judikatury totiž právní zájem žalobce na podání žaloby musí existovat s ohledem na předmět žaloby ve fázi jejího podání, neboť jinak by byla nepřípustná. Tento předmět sporu, stejně jako právní zájem na pokračování v řízení musejí existovat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by byl založen důvod k nevydání rozhodnutí ve věci samé, což předpokládá, že žaloba může ve výsledku přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal (usnesení ze dne 9. února 2007, Wilfer v. OHIM, C‑301/05 P, EU:C:2007:91, bod 19 a rozsudek ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C‑362/05 P, Sbírka rozhodnutí, EU:C:2007:322, bod 42). Pokud však žalobce v průběhu řízení ztratí právní zájem na pokračování v řízení, rozhodnutí Tribunálu ve věci samé nemůže žalobci přinést žádný prospěch (výše uvedený rozsudek Wunenburger v. Komise, EU:C:2007:322, bod 43). Neplatnost napadeného rozhodnutí, k níž došlo po podání žaloby, nicméně nevede sama o sobě k tomu, že Tribunálu vznikne povinnost nevydat rozhodnutí ve věci samé z důvodu neexistence předmětu nebo právního zájmu na pokračování v řízení ke dni vydání rozsudku (výše uvedený rozsudek Wunenburger v. Komise, EU:C:2007:322, bod 47).
24 Zaprvé je nutno připomenout, že zrušení ochranné známky, na níž jsou námitky založeny, nepředstavuje zpětvzetí ani zrušení posledně uvedeného rozhodnutí, dojde-li k němu až po rozhodnutí odvolacího senátu vyhovujícím námitkám založeným na uvedené ochranné známce. Jak ostatně připomněl OHIM na jednání, v případě zrušení se totiž v souladu s ustanoveními čl. 55 odst. 1 nařízení č. 207/2009 ochranná známka Společenství považuje za známku, která nemá účinky stanovené v tomto nařízení ode dne podání návrhu na zrušení. Naproti tomu až do tohoto dne měla ochranná známka Společenství všechny účinky související s touto ochranou, stanovené v oddíle 2 tohoto nařízení. Proto ke dni, k němuž bylo napadené rozhodnutí přijato, měla starší ochranná známka skutečně všechny účinky stanovené těmito ustanoveními. Mít za to, že předmět sporu zanikne, je-li v průběhu řízení přijato rozhodnutí o zrušení, by tedy pro Tribunál znamenalo, že by zohlednil důvody, které vyvstaly následně po přijetí napadeného rozhodnutí, jež nemají dopad na opodstatněnost tohoto rozhodnutí, ani účinky na námitkové řízení, jehož završením je toto řízení.
25 Tribunál již rozhodl, že mu v rámci žaloby proti rozhodnutí odvolacího senátu týkajícímu se námitkového řízení nepřísluší zohlednit pozdější rozhodnutí o zrušení týkající se ochranné známky, na níž jsou námitky založeny, jelikož rozhodnutí o zrušení nemohlo mít účinek na dřívější období [rozsudek ze dne 4. listopadu 2008, Group Lottuss v. OHIM – Ugly (COYOTE UGLY), T‑161/07, EU:T:2008:473, body 47 až 50]. V jiném rozsudku, kdy platnost zápisu starší ochranné známky uplynula po rozhodnutí odvolacího senátu [rozsudek ze dne 15. března 2012, Cadila Healthcare v. OHIM – Novartis (ZYDUS), T‑288/08, EU:T:2012:124, body 21 až 23], který potvrdil Soudní dvůr (usnesení ze dne 8. května 2013, Cadila Healthcare v. OHIM, C‑268/12 P, EU:C:2013:296, bod 33), měl Tribunál rovněž za to, že návrh na nevydání rozhodnutí ve věci musí být zamítnut.
26 Zadruhé by v případě zrušení napadeného rozhodnutí Tribunálem mohl jeho zánik ex tunc přinést žalobci prospěch, který by mu nepřineslo nevydání rozhodnutí ve věci samé. Pokud by Tribunál nevydal rozhodnutí v části věci, pokud jde o výrobky spadající do třídy 18, žalobce by totiž mohl u OHIM podat pouze novou přihlášku své ochranné známky, aniž by námitky týkající se této přihlášky mohly být napříště podány na základě starší ochranné známky Společenství, jež byla zrušena. Naproti tomu jestliže by se Tribunál vyjádřil k věci samé a žalobě by vyhověl v rozsahu, v němž se týká těchto výrobků, když by měl za to, že mezi kolidujícími ochrannými známkami neexistuje nebezpečí záměny, zápisu přihlášené ochranné známky by pak nic nebránilo.
27 Zatřetí je nutno rozlišovat případ zpětvzetí námitek, ke kterému dojde z podnětu osoby, jež podala námitky, a které umožní odstranit všechny překážky týkající se zápisu přihlášené ochranné známky, od případu zrušení ochranné známky, které navrhla třetí osoba a jehož účinky jsou omezeny čl. 55 odst. 1 nařízení č. 207/2009. Řešení použité Tribunálem v případě zpětvzetí námitek v průběhu před ním probíhajícího řízení, spočívající v prohlášení návrhu na zrušení rozhodnutí odvolacího senátu, které o námitkách rozhodlo, za bezpředmětný [usnesení ze dne 3. července 2003, Lichtwer Pharma v. OHIM – Biofarma (Sedonium), T‑10/01, Recueil, EU:T:2003:182, body 14 až 17], tak nelze na projednávaný spor použít.
28 V poslední řadě pouhá okolnost, že odvolání podané proti rozhodnutí námitkového oddělení mají odkladný účinek na základě ustanovení čl. 58 odst. 1 druhé věty nařízení č. 207/2009 a že žaloby podané proti rozhodnutím odvolacích senátů mají odkladný účinek na základě ustanovení čl. 64 odst. 3 nařízení č. 207/2009, nemůže stačit ke zpochybnění právního zájmu žalobce na pokračování v řízení v projednávané věci. Je nutno připomenout, že podle článku 45 nařízení č. 207/2009 se ochranná známka zapíše do rejstříku jako ochranná známka Společenství až poté, co byly námitky pravomocným rozhodnutím zamítnuty. Jestliže tedy námitkové oddělení nebo odvolací senát námitkám vyhoví, takové rozhodnutí vede k tomu, že přihlášená ochranná známka se nezapíše, dokud není rozhodnuto o opravném prostředku podaném proti tomuto rozhodnutí.
29 I přes to, že bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o zrušení starší ochranné známky Společenství, na níž jsou námitky založeny, má žalobce proto i nadále právní zájem na zpochybnění napadeného rozhodnutí, i v rozsahu, v němž se vyjadřuje k námitkám založeným na této ochranné známce pro výrobky spadající do třídy 18.
K věci samé
30 Na podporu žaloby žalobce vznáší jediný důvod vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009].
31 Žalobce se domnívá, že i přes totožnost dotčených výrobků kolidující označení nevyvolávají nebezpečí záměny. Nejprve uvádí, že vzhledem k tomu, že rozlišovací způsobilost starších ochranných známek je mimořádně nízká, i minimální rozdíl mezi staršími ochrannými známkami a přihlášenou ochrannou známkou stačí k tomu, aby bylo vyloučeno jakékoli nebezpečí záměny. Ze vzhledového hlediska uvádí, že kolidující označení obsahují rozdíly, které jsou tím významnější, že se netýkají prvku starších ochranných známek postrádajícího rozlišovací způsobilost. Má za to, že žádné fonetické srovnání označení není možné, neboť jde o čistě obrazové ochranné známky. Konečně z pojmového hlediska podle něj kolidující označení nejsou totožná, jelikož jejich jediné společné prvky nemají rozlišovací způsobilost.
32 OHIM argumenty žalobce zpochybňuje.
33 Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009] stanoví, že na základě námitek majitele starší ochranné známky se přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.
34 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených. Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [viz rozsudek ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, EU:T:2003:199, body 30 až 33 a citovaná judikatura].
35 Posouzení nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními provedené odvolacím senátem je třeba přezkoumat s ohledem na tyto zásady.
K relevantní veřejnosti
36 Podle judikatury je při globálním posouzení nebezpečí záměny třeba vzít v úvahu průměrného spotřebitele dotčené kategorie výrobků, který je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný. Je rovněž třeba zohlednit skutečnost, že úroveň pozornosti průměrného spotřebitele se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb [viz rozsudek ze dne 13. února 2007, Mundipharma v. OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T‑256/04, Sbírka rozhodnutí, EU:T:2007:46, bod 42 a citovaná judikatura].
37 V projednávané věci odvolací senát v bodě 14 napadeného rozhodnutí správně konstatoval, aniž mu v tom žalobce odporoval, že vzhledem k tomu, že výrobky, na které se vztahují kolidující označení, jsou výrobky běžného způsobu spotřeby, cílovou veřejnost tvoří průměrný spotřebitel, o němž se má za to, že je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný. Kromě toho jak správně uvedl odvolací senát ve zmíněném bodě, pokud jde o výrobky spadající do třídy 18, jelikož je starší ochranná známka ochrannou známkou Společenství, musí být nebezpečí záměny posuzováno ve vztahu k veřejnosti ze všech členských států. Pokud jde o výrobky obsažené ve třídě 25, odvolací senát rovněž právem konstatoval, že jelikož je starší ochranná známka národní francouzskou ochrannou známkou, musí být nebezpečí záměny posuzováno ve vztahu k veřejnosti na francouzském území.
Ke srovnání výrobků
38 Odvolací senát v bodě 15 napadeného rozhodnutí rovněž správně uvedl, aniž mu v tom žalobce odporoval, že zpochybněné výrobky obsažené ve třídách 18 a 25 jsou totožné nebo podobné.
Ke srovnání označení
39 Nejprve je třeba připomenout, že globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišujícím a dominantním prvkům. Vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu v globálním posouzení uvedeného nebezpečí. V tomto ohledu průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily (viz rozsudek ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker, C‑334/05 P, Sbírka rozhodnutí, EU:C:2007:333, bod 35 a citovaná judikatura).
40 Odvolací senát měl v bodech 17 až 19 napadeného rozhodnutí za to, že dotčená označení jsou podobná ze vzhledového hlediska, totožná z pojmového hlediska a že třebaže z fonetického hlediska žádné srovnání v zásadě není možné, spotřebitelé mohou na kolidující označení odkazovat tak, že je označí výrazem „hvězda“.
– Ke vzhledové podobnosti
41 Odvolací senát v bodě 17 napadeného rozhodnutí uvedl, že kolidující označení sestávají z obrazového ztvárnění hvězdy s pěti cípy totožného tvaru, které jsou umístěny v kruhu, přičemž proporce mezi velikostí hvězdy a kruhu jsou totožné. Jediné rozdíly mezi uvedenými označeními spočívají v barvě hvězdy, která je bílá v případě starších ochranných známek a černá v případě přihlášené ochranné známky, v tom, že pozadí kruhu je v případě starších ochranných známek začernělé a že je kruh přihlášeného označení tvořen černou přerušovanou čarou, a nikoli nepřerušovanou čarou jako v případě starších ochranných známek. Tyto podobnosti vyvažují rozdíly mezi označeními, která jsou jako celek podobná.
42 Žalobce uvádí, že kolidující označení vzhledově podobná nejsou. Dovolává se zejména rozhodnutí námitkového oddělení OHIM ze dne 18. prosince 2002 týkajícího se řízení mezi další účastnicí řízení před odvolacím senátem a třetí osobou, v němž mělo námitkové oddělení za to, že ve věci, v níž bylo vydáno toto rozhodnutí, mezi kolidujícími označeními neexistují vzhledové podobnosti.
43 Není třeba uvádět rozdíly mezi kolidujícími označeními a označeními ve věci, v níž bylo vydáno rozhodnutí námitkového oddělení uplatněné žalobcem, nicméně je třeba připomenout, že rozhodnutí, která odvolací senáty OHIM přijímají na základě nařízení č. 207/2009, týkající se zápisu označení jakožto ochranné známky Společenství, jsou přijímána v rámci přesně stanovené pravomoci, a nikoli v rámci diskreční pravomoci. Legalita uvedených rozhodnutí musí být tudíž posuzována výlučně na základě tohoto nařízení, a nikoli na základě dřívější rozhodovací praxe odvolacích senátů [rozsudky ze dne 26. dubna 2007, Alcon v. OHIM, C‑412/05 P, Sbírka rozhodnutí, EU:C:2007:252, bod 65 a ze dne 24. listopadu 2005, Sadas v. OHIM – LTJ Diffusion (ARTHUR ET FELICIE), T‑346/04, Sbírka rozhodnutí, EU:T:2005:420, bod 71].
44 Pokud jde o vzhledové srovnání kolidujících označení, je pravda, že uvedená označení jsou jako celek vzhledově podobná, jelikož představují pěticípou hvězdu umístěnou v kruhu a proporce každého z obou prvků je v nich podobná. Okolnost, že je kruh přihlášené ochranné známky tvořen přerušovanou čarou, nemůže stačit k tomu, aby se mělo za to, že nejde o kruh. Kromě toho skutečnost, že přihlášená ochranná známka představuje černou hvězdu na bílém pozadí, zatímco starší ochranné známky tvoří bílá hvězda na černém pozadí, představuje pouze drobný rozdíl, na základě něhož nelze mít za to, že oba obrazové prvky podobné nejsou.
45 Z předcházejícího vyplývá, že odvolací senát správně dospěl k závěru, že kolidující označení jsou jako celek vzhledově podobná.
– K fonetické podobnosti
46 Žalobce odvolacímu senátu vytýká, že provedl fonetické srovnání kolidujících označení, které je však nemožné, neboť jde o obrazové ochranné známky.
47 Podle judikatury fonetické srovnání není v zásadě relevantní v rámci přezkumu podobnosti obrazových ochranných známek postrádajících slovní prvky [rozsudky ze dne 25. března 2010, Nestlé v. OHIM – Master Beverage Industries (Golden Eagle a Golden Eagle Deluxe), T‑5/08 až T‑7/08, Sbírka rozhodnutí, EU:T:2010:123, bod 67 a ze dne 7. února 2012, Dosenbach-Ochsner v. OHIM – Sisma (Znázornění slonů v obdélníku), T‑424/10, Sbírka rozhodnutí, EU:T:2012:58, body 45 a 46].
48 V projednávané věci z bodu 18 napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát měl právem za to, že žádné fonetické srovnání není možné, neboť jde o obrazové ochranné známky. Ačkoli odvolací senát v tomtéž bodě rovněž uvedl, že vzhledem k tomu, že kolidující označení představují hvězdu, je možné, že na ně spotřebitelé budou jako na takové slovně odkazovat, za touto úvahou nenásledoval žádný závěr umožňující mít za to, že odvolací senát konstatoval fonetickou podobnost uvedených označení. Kromě toho odvolací senát při globálním posouzení existence nebezpečí záměny neodkázal na žádné fonetické srovnání těchto označení.
49 Argument žalobce je tedy skutkově nepodložený.
– K pojmovému srovnání
50 Žalobce tvrdí, že kolidující označení nejsou totožná z pojmového hlediska, jelikož jejich jediné společné prvky postrádají rozlišovací způsobilost. V tomto ohledu uplatňuje rozhodnutí odvolacího senátu ze dne 15. dubna 2011, v němž měl odvolací senát za to, že je nemožné existenci společného obchodního původu vyvodit z geometrických tvarů.
51 Pokud jde o rozhodnutí odvolacího senátu, které žalobce uplatňuje, je třeba připomenout, aniž je nezbytné přezkoumávat, zda je toto rozhodnutí v projednávané věci relevantní, že legalita rozhodnutí odvolacích senátů musí být posuzována výlučně na základě nařízení č. 207/2009, a nikoli na základě dřívější rozhodovací praxe odvolacích senátů (viz bod 43 výše).
52 Kromě toho i za předpokladu, že by byl argument žalobce, podle něhož pěticípá hvězda nemá rozlišovací způsobilost, prokázán, v žádném případě nestačí k tomu, aby se mělo za to, že kolidující označení, z nichž každé představuje hvězdu v kruhu, s drobnými grafickými rozdíly, šíří rozdílné pojmy. Odvolací senát měl tedy v bodě 19 napadeného rozhodnutí právem za to, že mezi uvedenými označeními existuje pojmová totožnost.
53 S ohledem na předcházející úvahy je třeba schválit závěr odvolacího senátu, podle něhož jsou kolidující označení podobná ze vzhledového hlediska, uvedená označení jsou totožná z pojmového hlediska a fonetické srovnání těchto označení není relevantní.
Ke globálnímu posouzení nebezpečí záměny
54 Globální posouzení nebezpečí záměny předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje. Nízký stupeň podobnosti mezi výrobky nebo službami, na které se ochranná známka vztahuje, tak může být vyvážen vysokým stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami a naopak [rozsudky ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, EU:C:1998:442, bod 17 a ze dne 14. prosince 2006, Mast-Jägermeister v. OHIM – Licorera Zacapaneca (VENADO s rámečkem a další), T‑81/03, T‑82/03 a T‑103/03, Sb. rozh., EU:T:2006:397, bod 74].
55 Pokud jde o globální posouzení nebezpečí záměny, měl odvolací senát v bodě 22 napadeného rozhodnutí za to, že je sice pravda, že pěticípá hvězda představuje označení nejběžněji používané pro vyobrazení hvězdy, ale že jen drobné vzhledové rozdíly mezi kolidujícími označeními, jakož i jejich pojmová totožnost i nadále zakládají nebezpečí záměny pro veřejnost, jejíž úroveň pozornosti je průměrná.
56 Žalobce má za to, že starší ochranné známky postrádají jakoukoli rozlišovací způsobilost, ale připouští, že vzhledem k tomu, že tyto ochranné známky již byly zapsány, je třeba mít v rámci námitkového řízení za to, že mají minimální rozlišovací způsobilost. Za účelem zpochybnění argumentů uvedených v bodech 16 a 17 vyjádření k žalobě žalobce uvádí, že OHIM již rozhodl, že takové ochranné známky postrádají rozlišovací způsobilost.
57 V tomto ohledu je nutno nejprve připomenout, že Tribunálu přísluší, aby posoudil legalitu napadeného rozhodnutí, a nikoli, aby rozhodoval o opodstatněnosti vyjádření k žalobě.
58 Dále, jak připouští sám žalobce, je třeba uvést, že se žalobce nemůže v rámci námitkového řízení dovolávat absolutního důvodu pro zamítnutí bránícího platnému zápisu označení národním úřadem nebo OHIM. Je totiž třeba připomenout, že absolutní důvody pro zamítnutí uvedené v článku 7 nařízení č. 207/2009 nemohou být zkoumány v rámci námitkového řízení a že se tento článek nenachází mezi ustanoveními, s ohledem na které musí být posouzena legalita napadeného rozhodnutí [rozsudky ze dne 9. dubna 2003, Durferrit v. OHIM – Kolene (NU-TRIDE), T‑224/01, Recueil, EU:T:2003:107, body 72 a 75 a ze dne 30. června 2004, BMI Bertollo v. OHIM – Diesel (DIESELIT), T‑186/02, Sb. rozh., EU:T:2004:197, bod 71]. Pokud měl žalobce za to, že starší ochranná známka Společenství byla zapsána v rozporu s ustanoveními uvedeného článku, příslušelo mu podat návrh na prohlášení neplatnosti na základě článku 51 tohoto nařízení. Kromě toho, pokud jde o starší francouzskou ochrannou známku, je nutno připomenout, že platnost zápisu označení jakožto národní ochranné známky nelze zpochybnit v rámci řízení týkajícího se zápisu ochranné známky Společenství (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. května 2012, Formula One Licensing v. OHIM, C‑196/11 P, Sb. rozh., EU:C:2012:314, body 40 až 47), ale lze ji zpochybnit pouze v rámci řízení o prohlášení neplatnosti zahájeného v dotčeném členském státě (výše uvedený rozsudek DIESELIT, EU:T:2004:197, bod 71).
59 Žalobce má také za to, že jelikož je rozlišovací způsobilost starších ochranných známek mimořádně nízká, jak OHIM sám uznal v jiných věcech, i minimální rozdíl mezi staršími ochrannými známkami a přihlášenou ochrannou známku stačí k vyloučení jakéhokoli nebezpečí záměny.
60 V tomto ohledu je třeba připomenout, že skutečnost, že je starší ochranné známce přiznána nízká rozlišovací způsobilost, nebrání sama o sobě konstatování existence nebezpečí záměny (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 27. dubna 2006, L’Oréal v. OHIM, C‑235/05 P, EU:C:2006:271, body 42 až 45). Ačkoliv při posouzení nebezpečí záměny musí být zohledněna rozlišovací způsobilost starší ochranné známky, je tato rozlišovací způsobilost totiž pouze jednou ze skutečností přicházejících v úvahu v rámci tohoto posouzení. Nebezpečí záměny tak může existovat i v případě starší ochranné známky s nízkou rozlišovací způsobilostí, zejména z důvodu podobnosti označení a výrobků nebo služeb, na které se ochranné známky vztahují [viz rozsudky ze dne 16. března 2005, L’Oréal v. OHIM – Revlon (FLEXI AIR), T‑112/03, Sbírka rozhodnutí, EU:T:2005:102, bod 61 a citovaná judikatura a ze dne 13. prosince 2007, Xentral v. OHIM – Pages jaunes (PAGESJAUNES.COM), T‑134/06, bod 70 a citovaná judikatura].
61 Konečně je třeba odmítnout argument žalobce, podle něhož odvolací senát nepřiznal dostatečnou hodnotu skutečnosti, že starší ochranné známky mají pouze velmi nízkou rozlišovací způsobilost. Účinkem teze zastávané žalobcem by totiž bylo neutralizovat faktor vycházející z podobnosti ochranných známek ve prospěch faktoru založeného na rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek Společenství, kterému by byl přiznán přemrštěný význam. Z toho by vyplývalo, že jestliže by starší ochranné známky Společenství měly jen nízkou rozlišovací způsobilost, nebezpečí záměny by existovalo pouze v případě, že by tyto starší ochranné známky byly v plném rozsahu reprodukovány v ochranné známce, jejíž zápis je požadován, a to bez ohledu na stupeň podobnosti mezi dotčenými označeními (usnesení L’Oréal v. OHIM, bod 60 výše, EU:C:2006:271, bod 45). Takový výsledek by však nebyl v souladu se samotnou povahou globálního posouzení, které musí příslušné orgány provést na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 (rozsudek ze dne 15. března 2007, T. I. M. E. ART v. OHIM, C‑171/06 P, EU:C:2007:171, bod 41).
62 Je tedy třeba uvést, že v projednávaném případě nebezpečí záměny existuje vzhledem k totožnosti nebo podobnosti dotčených výrobků a podobnosti mezi kolidujícími označeními. Jak odvolací senát správně konstatoval v bodě 22 napadeného rozhodnutí, relevantní veřejnost, jejíž úroveň pozornosti je průměrná, jež nemá příležitost zkoumat ochranné známky vedle sebe a jejíž představa o ochranných známkách je proto nedokonalá, si totiž pravděpodobně nevybaví drobné rozdíly existující mezi uvedenými označeními.
63 S ohledem na všechny tyto skutečnosti odvolací senát čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009] nevyložil nesprávně, když měl za to, že mezi kolidujícími označeními existuje nebezpečí záměny.
64 Ze všech těchto důvodů je třeba žalobu v plném rozsahu zamítnout, aniž je nezbytné vyjadřovat se k přípustnosti druhého bodu návrhových žádání žalobce směřujícího k tomu, aby Tribunál námitky zamítl v plném rozsahu [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. května 2008, NewSoft Technology v. OHIM – Soft (Presto! Bizcard Reader), T‑205/06, EU:T:2008:163, bod 70 a ze dne 22. ledna 2009, Commercy v. OHIM – easyGroup IP Licensing (easyHotel), T‑316/07, Sbírka rozhodnutí, EU:T:2009:14, body 35 a 67].
K nákladům řízení
65 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Maxu Fuchsovi se ukládá náhrada nákladů řízení.
Martins Ribeiro | Gervasoni | Madise |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 8. října 2014.
Podpisy.