ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
28. listopadu 2013 (*)
„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 91/271/EHS – Čištění městských odpadních vod – Rozsudek Soudního dvora konstatující nesplnění povinnosti – Nevyhovění rozsudku – Článek 260 SFEU – Peněžité sankce – Uložení penále a paušální částky“
Ve věci C‑576/11,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 260 SFEU, podaná dne 18. listopadu 2011,
Evropská komise, zastoupená O. Beynet, B. Simonem a E. Manhaevem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
proti
Lucemburskému velkovévodství, zastoupenému P. Frantzen a C. Schiltzem, jako zmocněnci,
žalovanému,
podporovanému
Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, zastoupeným S. Behzadi-Spencer, C. Murrell a S. Ford, jako zmocněnkyněmi,
vedlejším účastníkem řízení,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení A. Tizzano, předseda senátu, A. Borg Barthet (zpravodaj) a E. Levits, soudci,
generální advokát: Y. Bot,
vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 24. dubna 2013,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Evropská komise se svou žalobou domáhá, aby Soudní dvůr:
– určil, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo veškerá nezbytná opatření, která vyplývají z rozsudku ze dne 23. listopadu 2006, Komise v. Lucembursko (C‑452/05), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 260 odst. 1 SFEU;
– uložil Lucemburskému velkovévodství povinnost zaplatit Komisi penále ve výši 11 340 eur za každý den prodlení s plněním povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko, počínaje dnem vydání rozsudku v projednávané věci až do dne splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko;
– uložil Lucemburskému velkovévodství povinnost platit Komisi denní paušální částku ve výši 1 248 eur, počínaje dnem vyhlášení výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko až do dne vyhlášení rozsudku v projednávané věci nebo do dne splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko, dojde-li k němu dříve, a
– uložil Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.
Právní rámec
2 Článek 1 směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (Úř. věst. L 135, s. 40) uvádí následující cíle:
„Tato směrnice se týká odvádění, čištění a vypouštění městských odpadních vod a čištění a vypouštění odpadních vod z určitých průmyslových odvětví.
Cílem této směrnice je ochrana životního prostředí před nepříznivými účinky vypouštění výše uvedených odpadních vod.“
3 Podle čl. 2 bodu 6 směrnice 91/271 se „1 PE (populačním ekvivalentem)“ rozumí „zatížení vyjádřené jako produkce organického biologicky odbouratelného znečištění, která odpovídá pětidenní biochemické spotřebě kyslíku (BSK5) 60 g O2/den“.
4 Článek 5 této směrnice uvádí:
„1. Pro účely odstavce 2 vymezí členské státy do 31. prosince 1993 citlivé oblasti podle kritérií uvedených v příloze II.
2. Členské státy zajistí, aby městské odpadní vody odváděné stokovými soustavami byly před vypuštěním do citlivých oblastí čištěny podle přísnějších požadavků, než jaké jsou popsány v článku 4, a to nejpozději do 31. prosince 1998 u všech vypouštění z aglomerací s populačním ekvivalentem vyšším než 10 000 PE.
[...]
4. Požadavky na jednotlivé čistírny uvedené v odstavcích 2 a 3 nemusejí být uplatněny v citlivých oblastech, kde lze prokázat, že minimální snížení veškerého zatížení vstupujícího do všech čistíren městských odpadních vod v příslušné oblasti dosahuje nejméně 75 % u celkového fosforu a nejméně 75 % u celkového dusíku.
5. Vypouštění z čistíren městských odpadních vod, které se nacházejí v příslušných povodích nad citlivými oblastmi a přispívající ke znečištění těchto oblastí, podléhá ustanovením odstavců 2, 3 a 4.
V případech, kde výše uvedená povodí leží zcela nebo částečně na území jiného členského státu, se použije článek 9.
[...]
8. Členský stát nemusí pro účely této směrnice vymezit citlivé oblasti, pokud provádí požadavky na čištění stanovené v odstavcích 2, 3 a 4 na celém území svého státu.“
Rozsudek Komise v. Lucembursko
5 Lucemburské velkovévodství ve vyjádření předloženém Soudnímu dvoru ve výše uvedené věci Komise v. Lucembursko tvrdilo, že za účelem dodržení vnitrostátních ustanovení provádějících směrnici 91/271 byl zaveden národní akční plán na modernizaci obecních čistíren odpadních vod. Tento členský stát tak byl toho názoru, že snížení veškerého zatížení dusíku má dosáhnout 75 % nejpozději v roce 2008 po dokončení modernizace příslušných čistíren.
6 Komise měla za to, že osm z jedenácti aglomerací s populačním ekvivalentem vyšším než 10 000 PE není v souladu se směrnicí 91/271.
7 Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Lucembursko konstatoval, že Lucemburské velkovévodství tím, že nebylo schopno prokázat, že minimální procentní snížení veškerého zatížení vstupujícího do dotčených čistíren odpadních vod dosahuje v případě celkového množství dusíku nejméně 75 %, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 5 odst. 4 směrnice 91/271.
Postup před zahájením soudního řízení
8 V rámci kontroly plnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko požádala Komise dne 6. prosince 2006 Lucemburské velkovévodství, aby popsalo opatření přijatá ke splnění povinností vyplývajících z daného rozsudku.
9 Ve výzvě dopisem ze dne 27. března 2007 informovala Komise Lucemburské velkovévodství, že jí dosud nebyla oznámena žádná opatření přijatá tímto členským státem za účelem splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko. Lucemburské velkovévodství na tuto výzvu dopisem odpovědělo dne 7. srpna 2007.
10 Komise po obdržení této odpovědi, kterou považovala za nedostatečnou, zaslala dne 23. října 2007 Lucemburskému velkovévodství odůvodněné stanovisko. Lucemburské velkovévodství na toto odůvodněné stanovisko odpovědělo dopisy z 21. ledna 2008 a 23. prosince 2009.
11 Dne 28. června 2010 byla uvedenému členskému státu zaslána doplňující výzva dopisem, na kterou tento stát odpověděl dopisy ze 17. září 2010, 12. května 2011 a 28. června 2011.
12 S ohledem na odpovědi Lucemburského velkovévodství měla Komise za to, že Lucemburské velkovévodství stále v plném rozsahu nevyhovělo výše uvedenému rozsudku Komise v. Lucembursko, jelikož šest čistíren odpadních vod v aglomeracích s populačním ekvivalentem vyšším než 10 000 PE stále nebylo na konci roku 2010 v souladu s požadavky uvedenými v čl. 5 odst. 4 směrnice 91/271.
13 Jelikož byla Komise toho názoru, že Lucemburské velkovévodství nepřijalo ve stanovené lhůtě opatření, která obnáší splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko, rozhodla se podat projednávanou žalobu.
Vývoj v průběhu tohoto řízení
14 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 16. dubna 2012 bylo povoleno vedlejší účastenství Spojeného království Velké Británie a Severního Irska na podporu návrhových žádání Lucemburského velkovévodství.
15 Z jednání ze dne 24. dubna 2013 vyplývá, že Komise a Lucemburské velkovévodství použily za účelem měření, do jaké míry jsou dotyčné čistírny v souladu se směrnicí 91/271, rozdílné metody výpočtu.
16 Komise je toho názoru, že Lucemburské velkovévodství posuzuje čistírny v městě Lucemburk na základě kritéria 15 mg celkového dusíku na litr, zatímco podle tabulky 2 obsažené v příloze I směrnice 91/271 je třeba v případě aglomerace s populačním ekvivalentem vyšším než 100 000 PE splnit kritéria 10 mg celkového dusíku na litr. Pokud by se tedy použila kritéria Komise, požadavkům směrnice 91/271 by neodpovídaly čtyři čistírny, zatímco Lucemburské velkovévodství má za to, že nevyhovujícími jsou již jen dvě čistírny z šesti.
17 Lucemburské velkovévodství totiž na jednání tvrdilo, že ustanovením směrnice 91/271 odporují pouze dvě čistírny odpadních vod, a sice čistírny v Bonnevoie a v Bleesbrucku. Pokud jde o čistírnu v Bonnevoie, práce mají být ukončeny nejpozději v roce 2014. Pokud jde o čistírnu v Bleesbrucku, zmocněnec tohoto členského státu nebyl schopen poskytnout konkrétní datum ukončení prací, ale uvedl, že tyto práce mají každopádně trvat déle než práce na čistírně v Bonnevoie.
K nesplnění povinnosti
Argumentace účastníků řízení
18 Pokud jde o tvrzené nesplnění povinnosti, Komise připomíná, že podle čl. 260 odst. 1 SFEU platí, že shledá-li Soudní dvůr, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá ze Smlouvy o FEU, je tento stát povinen přijmout opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora. Ohledně lhůty, v níž musí být takovému rozsudku vyhověno, Komise upřesňuje, že z ustálené judikatury vyplývá, že zájem na okamžitém a jednotném uplatňování unijního práva vyžaduje, aby toto plnění povinností vyplývajících z rozsudku bylo započato okamžitě a bylo završeno v co nejkratší možné lhůtě (rozsudek ze dne 9. prosince 2008, Komise v. Francie, C‑121/07, Sb. rozh. s. I‑9159, bod 21 a citovaná judikatura).
19 Lucemburské velkovévodství poukazuje na vývoj situace v případě šesti z dotčených čistíren odpadních vod. Lucemburské velkovévodství poskytlo upřesnění ohledně šesti čistíren odpadních vod a vysvětlení k vytýkanému nesplnění povinnosti.
20 Pokud jde o čistírnu odpadních vod v Übersyrenu, Lucemburské velkovévodství vysvětluje, že tato čistírna přijímá odpadní vody z lucemburského letiště. V důsledku výjimečně hustého sněžení v prosinci 2010 došlo k mimořádnému překročení hodnot za tento měsíc, a to z důvodu množství prostředků použitých k úklidu sněhu ze vzletových a přistávacích drah, pojezdových drah a odbavovacích ploch a dále k odmrazování letadel před jejich vzletem. Během tohoto období bylo na křídla letadel použito velké množství glykolu jakožto odmrazovacího prostředku, a proto parametr „biochemická spotřeba kyslíku“ nesplňoval požadavky směrnice 91/271. Překročení mezní hodnoty tohoto parametru nemá podle Lucemburského velkovévodství vliv na odstraňování dusíkatých látek, takže na rozdíl od toho, co zřejmě tvrdí Komise, nejsou závěry, které mohly vnitrostátní orgány vyvodit z výsledků analýzy, nekoherentní.
21 Špatná výkonnost, k níž došlo pouze v prosinci 2010, měla podle Lucemburského velkovévodství za následek, že čistírna odpadních vod v Übersyrenu nesplňovala za rok 2010 požadavky směrnice 91/271, třebaže přinejmenším od roku 2003 byla výkonnost této čistírny odpadních vod v souladu s hodnotami požadovanými touto směrnicí. Hodnoty, které byly doposud naměřené za rok 2011, potvrzují, že se jednalo o výjimečnou událost.
22 Pokud jde o čistírnu odpadních vod v Beggenu, Lucemburské velkovévodství uvádí, že tato čistírna byla uvedena do provozu v prvním pololetí roku 2011 a že je zdaleka největší čistírnou odpadních vod tohoto státu. Tato čistírna odpadních vod má čistící kapacitu 300 000 PE, což je třikrát více než v případě druhé největší čistírny v zemi, a zajišťuje tak čištění poloviny zatížení produkovaného aglomerací Lucemburk. Výkonnost se i nadále zlepšuje a umožňuje nadále hájit závěr, že zařízení se blíží tomu, aby dosáhlo požadované úrovně výkonnosti.
23 Z výsledků shromážděných v případě čistírny v Hesperange rovněž vyplývá, že výkonnost odpovídá úrovni požadované směrnicí 91/271.
24 Z důvodu mimořádných povětrnostních podmínek v zimě v roce 2010 měla stavba čistírny odpadních vod v Merschi mírné zpoždění, takže první fáze schopná zajistit čištění dostatečného množství k pokrytí stávajících potřeb měla být uskutečněna až v prvním čtvrtletí roku 2012 namísto třetího čtvrtletí roku 2011.
25 Hloubící práce kolektoru, který má zajistit odvádění odpadních vod, jež jsou v současné době čištěny v čistírně v Bonnevoie, do čistírny v Beggenu, byly na základě nových jednání se zadavatelem prací objednány v říjnu 2011. Tato stavba byla zahájena a lhůta pro dokončení prací je 900 dnů.
26 Lucemburské velkovévodství konečně uvádí, že projekt rozšíření a modernizace čistírny odpadních vod v Bleesbrucku se připravuje a musí každopádně zohlednit výsledek studie vlivů na životní prostředí, která je právě prováděna.
27 Lucemburské velkovévodství na závěr dodává, že i když platí, že sankce by měla být přiměřená a odrazující, práce na tom, aby tento členský stát vyhověl výše uvedenému rozsudku Komise v. Lucembursko, probíhají a nelze je urychlit. Nejedná se totiž o pouhé přijetí aktu Poslaneckou sněmovnou, ale o práce na výstavbě či přestavbě a uvedení do souladu s uvedeným rozsudkem.
Závěry Soudního dvora
28 Podle čl. 260 odst. 2 SFEU platí, že má-li Komise za to, že dotyčný členský stát nepřijal nezbytná opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora, může předložit věc Soudnímu dvoru poté, co poskytla tomuto státu příležitost se vyjádřit, přičemž uvede výši paušální částky nebo penále, jež je dotyčný členský stát povinen zaplatit, ve výši, kterou považuje za přiměřenou okolnostem.
29 Datem rozhodným pro posouzení existence nesplnění povinnosti podle čl. 260 odst. 1 SFEU je v tomto ohledu datum uplynutí lhůty stanovené ve výzvě dopisem vydané na základě tohoto ustanovení (rozsudky ze dne 11. prosince 2012, Komise v. Španělsko, C‑610/10, bod 67, a ze dne 25. června 2013, Komise v. Česká republika, C‑241/11, bod 23).
30 Jak uznalo Lucemburské velkovévodství na jednání, v projednávaném případě tento členský stát nesplnil požadavky stanovené ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Lucembursko přinejmenším v případě dvou čistíren odpadních vod. V důsledku toho je nesporné, že po uplynutí dvou měsíců poté, co tento členský stát obdržel doplňující výzvu dopisem uvedenou v bodě 11 tohoto rozsudku, tedy dne 28. srpna 2010, nepřijal tento členský stát každopádně všechna nezbytná opatření, aby v plném rozsahu splnil povinnosti vyplývající z uvedeného rozsudku.
31 Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo všechna nezbytná opatření, která vyplývají z výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 260 odst. 1 SFEU.
K peněžitým sankcím
Argumentace účastníků řízení
32 Komise se domáhá toho, aby Soudní dvůr uložil Lucemburskému velkovévodství zaplacení paušální částky ve výši 1 248 eur, vynásobené počtem dnů, které uplynou od vydání výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko do dne vydání rozsudku Soudního dvora v tomto řízení nebo do okamžiku úplného vyhovění výše uvedenému rozsudku Komise v. Lucembursko, a dále denního penále ve výši 11 340 eur, a to ode dne vydání rozsudku Soudního dvora v tomto řízení do úplného vyhovění výše uvedenému rozsudku Komise v. Lucembursko tímto členským státem.
33 Komise má s odkazem na pokyny obsažené v jejím sdělení z 13. prosince 2005, nazvaném „Použití článku 228 Smlouvy o ES“ [SEC(2005) 1658], ve znění sdělení ze dne 20. července 2010 nazvaného „Provádění článku 260 Smlouvy o fungování Evropské unie. Aktualizace údajů pro výpočet paušálních částek a penále, které Komise navrhuje Soudnímu dvoru v rámci řízení o nesplnění povinnosti“ [SEC(2010) 923/3], za to, že stanovení finančních sankcí musí vycházet ze závažnosti nesplnění povinnosti, z doby jeho trvání a z nezbytnosti zajistit odrazující účinek sankce za účelem zabránění dalšímu neplnění povinnosti.
34 Pokud jde nejprve o závažnost nesplnění povinnosti, Komise navrhuje uložit sankce vypočítané na základě koeficientu závažnosti 6 z 20, a to jak vzhledem k významu unijních pravidel, která byla předmětem nesplnění povinnosti, a sice pravidel směrnice, jejímž cílem je ochrana lidského zdraví a životního prostředí, tak k důsledkům nesplnění povinností vyplývajících z dotčeného rozsudku pro obecné a individuální zájmy a k rozsahu rizika znečištění, které z toho plyne.
35 Co se dále týče kritéria doby trvání neplnění povinnosti, Komise tvrdí, že výši paušální částky je třeba vypočítat s ohledem na období od vyhlášení výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko, v souvislosti s nímž se Komise domáhá, aby byly splněny povinnosti z něj vyplývající, do dne, kdy se Komise rozhodla podat k Soudnímu dvoru projednávanou žalobu, tedy přibližně 59 měsíců, což podle jejího sdělení z 13. prosince 2005 odpovídá koeficientu doby trvání ve výši 3.
36 Pokud jde konečně o nezbytnost odrazující sankce, jíž má být zabráněno dalšímu neplnění povinností, stanovila Komise na základě sdělení z 20. července 2010 faktor „n“, který je založený na platební schopnosti Lucemburského velkovévodství, na 1.
37 Ve svém písemném i ústním vyjádření Lucemburské velkovévodství tvrdí, že při posuzování závažnosti, či dokonce doby trvání neplnění povinnosti musí být zohledněny úsilí a zlepšení, jakož i práce nezbytné k vyhovění výše uvedenému rozsudku Komise v. Lucembursko. Vzhledem k tomu, že rozsudku nelze vyhovět pouze přijetím legislativního aktu, ale že je nutné plánování, splnění celé řady formalit, které způsobují určitá zpoždění, a prací, vyplývá z toho, že doba pro vyhovění rozsudku je nutně delší než v případě pouhého legislativního aktu.
38 Lucemburské velkovévodství dodává, že stupeň závažnosti nesplnění povinnosti musí být posuzován s ohledem na výše uvedené aspekty. Skutečnost, že v konkrétním případě je doba pro vyhovění rozsudku delší, podle tohoto členského státu nutně neodůvodňuje přísnější posouzení závažnosti nesplnění povinnosti, a tedy uložení vyšší paušální částky.
39 Podle názoru Spojeného království by Komise měla v rámci rozsáhlých infrastrukturních projektů, jako jsou projekty, o které se jedná v této věci, stanovit přiměřenou lhůtu pro jejich provedení při zohlednění celkových parametrů, jako je návrh projektu, jeho technická realizace nebo povaha regulačních požadavků, jejichž splnění je třeba zajistit. Komise by také měla případně zohlednit události, které nelze přičítat dotyčnému členskému státu, jako jsou přírodní katastrofy. Mezi skutečnosti, jež umožní posoudit přiměřenost nebo nepřiměřenost lhůty, patří soudní a správní postupy stanovené unijním nebo vnitrostátním právem. Spojené království konečně tvrdí, že Komisi přísluší prokázat, že doba potřebná k vyhovění rozsudku konstatujícího nesplnění povinnosti je nepřiměřená.
40 Spojené království má za to, že Komise musí být připravena poskytnout dotyčnému členskému státu přiměřenou lhůtu nejen k provedení potřebných minimálních prací, ale i k uskutečnění náročnějšího projektu prospěšného pro životní prostředí, který členský stát může mít v úmyslu provést za účelem vyhovění rozsudku vydanému podle článku 258 SFEU.
Závěry Soudního dvora
41 Jelikož Soudní dvůr zjistil, že Lucemburské velkovévodství nevyhovělo výše uvedenému rozsudku Komise v. Lucembursko, v souvislosti s nímž se Komise domáhá, aby byly splněny povinnosti z něj vyplývající, může tomuto členskému státu podle čl. 260 odst. 2 druhého pododstavce SFEU uložit zaplacení paušální částky nebo penále.
42 Datem rozhodným pro posouzení existence nesplnění povinnosti podle čl. 260 odst. 1 SFEU je v tomto ohledu datum uplynutí lhůty stanovené ve výzvě dopisem vydané na základě tohoto ustanovení (výše uvedené rozsudky Komise v. Španělsko, bod 67, a Komise v. Česká republika, bod 23). Pokud však řízení o nesplnění povinnosti bylo stejně jako v projednávané věci zahájeno na základě čl. 228 odst. 2 ES, je datem rozhodným pro posouzení existence nesplnění povinnosti datum uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku vydaném před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, tedy před 1. prosincem 2009 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2011, Komise v. Itálie, C‑496/09, Sb. rozh. s. I‑11483, bod 27).
K penále
– K zásadě uložení penále
43 Podle ustálené judikatury je uložení penále v zásadě odůvodněno pouze tehdy, když neplnění povinnosti spočívající v tom, že nebylo vyhověno předchozímu rozsudku, trvá až do posouzení skutkového stavu Soudním dvorem (rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Komise v. Irsko, C‑374/11, bod 33 a citovaná judikatura).
44 V projednávané věci je třeba konstatovat, že v okamžiku tohoto přezkumu a ke dni konání jednání nebyla dosud přijata všechna opatření nezbytná k vyhovění výše uvedenému rozsudku Komise v. Lucembursko.
45 Za těchto podmínek má Soudní dvůr za to, že uložení povinnosti Lucemburskému velkovévodství zaplatit penále je vhodným finančním prostředkem k zajištění úplného vyhovění výše uvedenému rozsudku Komise v. Lucembursko.
– K výši penále
46 Je třeba připomenout, že Soudní dvůr musí při výkonu posuzovací pravomoci v dané oblasti stanovit penále takovým způsobem, aby bylo přizpůsobené okolnostem a přiměřené zjištěnému nesplnění povinnosti, jakož i platební schopnosti dotyčného členského státu (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Irsko, bod 36 a citovaná judikatura).
47 V rámci posouzení prováděného Soudním dvorem jsou tedy základními kritérii, která musí být zohledněna v zájmu zajištění donucující povahy penále za účelem jednotného a účinného používání unijního práva, v zásadě doba trvání neplnění povinnosti, stupeň jeho závažnosti a platební schopnost dotyčného členského státu. Při používání těchto kritérií musí Soudní dvůr přihlédnout zvláště k důsledkům nevyhovění rozsudku pro dotčené soukromé a veřejné zájmy, jakož i k naléhavosti, s níž je třeba, aby dotyčný členský stát dostál svým povinnostem (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Španělsko, bod 119 a citovaná judikatura).
48 V projednávané věci je třeba uvést, že Komise navrhuje, aby se při výpočtu výše denního penále vzalo v úvahu postupné snižování počtu PE, které neodpovídají požadavkům směrnice 91/271, to znamená neodváděných nebo nečištěných PE nebo PE čištěných nedostatečně. To podle Komise umožní zohlednit pokrok dosažený Lucemburským velkovévodstvím v plnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko a zásadu proporcionality.
49 Komise ve své žalobě navrhuje, aby byl systém výpočtu penále přizpůsoben cíli nesankcionovat Lucemburské velkovévodství tím, že by muselo zaplatit za nesplnění povinnosti zjištěné Soudním dvorem, které bylo ukončeno během období nutného k prokázání příslušného uvedení do souladu, tedy ukáže-li se po uplynutí tohoto období, že používané čištění bylo během uvedeného období v souladu se směrnicí 91/271.
50 V tomto smyslu Komise navrhuje, aby do výpočtu výše penále nebyl po dobu šesti měsíců započítán celkový počet PE dotčených terciárním čištěním. Budou-li po uplynutí tohoto šestiměsíčního období zaprvé výsledky v souladu se směrnicí 91/271, pokud jde o četnost odebraných vzorků a správné hodnoty, bude se mít za to, že čistírna odpadních vod používá vyhovující čištění, a odpovídající PE budou s konečnou platností odečteny při výpočtu penále. Pokud zadruhé z výsledků za šest měsíců vyplyne, že fungování čistírny odpadních vod je nevyhovující, odpovídající PE tak budou znovu zahrnuty do výpočtu penále. Konečně zatřetí, v případě podprůměrných výsledků, které však mohou být vyhovující v období dvanácti měsíců, jak uvádí směrnice 91/271, bude moci být rozhodnuto o novém šestiměsíčním odkladném období. V případě neexistence potvrzeného souladu tak budou odpovídající PE znovu zahrnuty do výpočtu penále, a budou tedy povinné za celé dvanáctiměsíční odkladné období.
51 I když je pravda, že podle Lucemburského velkovévodství bylo v roce 2011 v Lucemburku vypuštěno méně PE, které neodpovídaly požadavkům směrnice 91/271, v důsledku čehož míra nesouladu (v PE) poklesla z 64 % na 21 %, je nicméně třeba zohlednit přitěžující okolnosti zjištěné Komisí.
52 Zaprvé, jak konstatovala Komise, od vyhlášení výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko uplynulo více než pět let. Lucemburské velkovévodství mělo až do dnešního dne více než dost času na to, aby v plném rozsahu splnilo povinnosti vyplývající z daného rozsudku, neboť směrnice 91/271 původně stanovila ke splnění těchto povinností pět let.
53 Zadruhé lucemburské orgány označením celého vnitrostátního území za „citlivou oblast“ rozhodly, že povrchové vody již jsou nebo v krátké době mohou být ovlivněny jevem eutrofizace. Toto označení, potvrzené dopisem, který tytéž orgány zaslaly Komisi v roce 1999, vede k závěru, že Lucemburské velkovévodství muselo přinejmenším od roku 1999 vědět o nezbytnosti provést práce umožňující uvést tyto čistírny odpadních vod do souladu s unijním právem.
54 Penále nesmí být v projednávaném případě odloženo nebo sníženo dříve, než Lucemburské velkovévodství přijme všechna nezbytná opatření, která vyplývají z výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko, a v důsledku toho ze splnění povinností stanovených ve směrnici 91/271.
55 Je nicméně třeba konstatovat, že uložení takové částky, jakou navrhla Komise, náležitě nezohledňuje skutečnost, že Lucemburské velkovévodství již splnilo značnou část svých povinností, takže není přiměřené.
56 S ohledem na všechny okolnosti projednávané věci má Soudní dvůr za to, že uložení penále ve výši 2 800 eur za den, a to ode dne vyhlášení tohoto rozsudku až do dne, kdy Lucemburské velkovévodství vyhoví výše uvedenému rozsudku Komise v. Lucembursko, je přiměřené k zajištění splnění povinností vyplývajících z uvedeného rozsudku.
K paušální částce
57 Úvodem je třeba připomenout, že uložení povinnosti zaplatit paušální částku spočívá v zásadě na posouzení dopadů nesplnění povinností dotyčného členského státu na soukromé a veřejné zájmy, zejména pokud neplnění povinností trvalo po dlouhou dobu od rozsudku, jímž bylo původně určeno (výše uvedený rozsudek Komise v. Česká republika, bod 40 a citovaná judikatura).
58 Případné uložení takové paušální částky a stanovení její výše se kromě toho musí v každém jednotlivém případě odvíjet od všech relevantních skutečností souvisejících jak s charakteristikami určeného nesplnění povinnosti, tak s přístupem členského státu, jehož se řízení zahájené na základě článku 260 ES týká (výše uvedený rozsudek Komise v. Česká republika, bod 41).
59 V této souvislosti je Soudní dvůr na základě tohoto ustanovení nadán širokou posuzovací pravomocí při rozhodování o uložení či neuložení takové sankce a případně stanovení její výše. Uložení paušální částky členskému státu především nemůže mít automatický charakter (výše uvedený rozsudek Komise v. Česká republika, bod 42).
60 Soudní dvůr není v tomto ohledu vázán návrhy Komise, které jsou pouze referenčním základem (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Komise v. Česká republika, bod 43).
61 Pokud jde o vyjádření Lucemburského velkovévodství a Spojeného království, podle kterých by měla Komise v rámci rozsáhlých infrastrukturních projektů, jako jsou projekty, o které se jedná v tomto případě, stanovit přiměřenou lhůtu v závislosti na rozsahu a náročnosti těchto projektů, přičemž délka neplnění povinnosti by se měla začít počítat až po uplynutí této lhůty, je třeba konstatovat, že povaha, složitost, náklady a doba realizace uvedených projektů členským státem, v jehož neprospěch bylo rozhodnuto, musí být zohledněny při posuzování nutnosti uložit paušální částku i při stanovení její výše.
62 Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru však vyplývá, že Lucemburské velkovévodství v současnosti vyvíjí značné úsilí a provádí významné investice, aby vyhovělo výše uvedenému rozsudku Komise v. Lucembursko. Komise kromě toho uvedla, že po vyhlášení uvedeného rozsudku se počet aglomerací, které nesplňovaly požadavky čl. 5 odst. 4 směrnice 91/271, snížil na šest z dvanácti existujících aglomerací.
63 I když je třeba zdůraznit toto nesporné investiční úsilí, je třeba rovněž uvést, že Lucemburské velkovévodství označením celého svého území za „citlivou oblast“ v souladu s čl. 5 odst. 1 a přílohou II uvedené směrnice uznalo potřebu zvýšené ochrany životního prostředí na svém území. Nečištění městských odpadních vod přitom poškozuje životní prostředí obzvláště závažně.
64 Kromě toho je nutno poznamenat, že neplnění povinnosti určené výše uvedeným rozsudkem Komise v. Lucembursko trvalo téměř sedm let, což je nepřiměřené, i když je třeba uznat, že práce, které bylo třeba provést, vyžadovaly dlouhé období několika let a že stupeň vyhovění danému rozsudku je třeba považovat za pokročilý.
65 S ohledem na nepřiměřenou dobu trvání neplnění povinnosti je proto Soudní dvůr toho názoru, že v projednávané věci je odůvodněné uložit Lucemburskému velkovévodství zaplacení paušální částky.
66 Vzhledem k předcházejícím skutečnostem dochází Soudní dvůr k závěru, že okolnosti projednávaného případu jsou správně zohledněny stanovením výše paušální částky, kterou bude Lucemburské velkovévodství povinno uhradit, na 2 000 000 eur.
67 Lucemburskému velkovévodství je tedy třeba uložit, aby Komisi zaplatilo na účet „Vlastní zdroje Evropské unie“ paušální částku ve výši 2 000 000 eur.
K nákladům řízení
68 Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala po Lucemburském velkovévodství náhradu nákladů řízení a bylo zjištěno nesplnění povinnosti, je důvodné Lucemburskému velkovévodství uložit náhradu nákladů řízení. Podle čl. 140 odst. 1 téhož jednacího řádu, který stanoví, že členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení, je třeba rozhodnout, že Spojené království ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
1) Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo všechna nezbytná opatření, která vyplývají z rozsudku ze dne 23. listopadu 2006, Komise v. Lucembursko (C‑452/05), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 260 odst. 1 SFEU.
2) Lucemburskému velkovévodství se ukládá povinnost, aby Evropské komisi zaplatilo na účet „Vlastní zdroje Evropské unie“ paušální částku ve výši 2 000 000 eur.
3) V případě, že bude nesplnění povinnosti konstatované v bodě 1 ke dni vyhlášení tohoto rozsudku přetrvávat, bude Lucemburskému velkovévodství uložena povinnost, aby Evropské komisi zaplatilo na účet „Vlastní zdroje Evropské unie“ penále ve výši 2 800 eur za každý den prodlení s plněním povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Lucembursko, a to počínaje dnem vyhlášení rozsudku v projednávané věci do dne úplného vyhovění výše uvedenému rozsudku Komise v. Lucembursko.
4) Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.
5) Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponese vlastní náklady řízení.
Podpisy.