ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
9. července 2020(*)
„Řízení o předběžné otázce – Autorské právo a práva s ním související – Internetová platforma pro sdílení videí – Nahrání filmu bez souhlasu majitele – Řízení o porušení práva duševního vlastnictví – Směrnice 2004/48/ES – Článek 8 – Právo navrhovatele na informace – Článek 8 odst. 2 písm. a) – Pojem ‚adresy‘ – E-mailová adresa, IP adresa a telefonní číslo – Vyloučení“
Ve věci C‑264/19,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) ze dne 21. února 2019, došlým Soudnímu dvoru dne 29. března 2019, v řízení
Constantin Film Verleih GmbH
proti
YouTube LLC,
Google Inc.,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení E. Regan, předseda senátu, I. Jarukaitis, E. Juhász, M. Ilešič (zpravodaj) a C. Lycourgos, soudci,
generální advokát: H. Saugmandsgaard Øe,
vedoucí soudní kanceláře: M. Krausenböck, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. února 2020,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Constantin Film Verleih GmbH B. Frommerem, R. Bislem a M. Hügelem, Rechtsanwälte,
– za YouTube LLC a Google Inc. J. Wimmersem a M. Barudim, Rechtsanwälte,
– za Evropskou komisi G. Braunem, T. Scharfem, S. L. Kalėdou a H. Kranenborgem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 2. dubna 2020,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 8 odst. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. 2004, L 157, s. 45; Zvl. vyd. 17/02, s. 32).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Constantin Film Verleih GmbH, společností distribuující filmy se sídlem v Německu, na straně jedné a společnostmi YouTube LLC a Google Inc. se sídlem ve Spojených státech na straně druhé týkajícího se informací požadovaných společností Constantin Film Verleih od obou těchto společností, vztahujících se na e-mailové adresy, IP adresy a čísla mobilních telefonů uživatelů, kteří porušili její práva duševního vlastnictví.
Právní rámec
Unijní právo
Směrnice 2004/48
3 Body 2, 10, 15 a 32 odůvodnění směrnice 2004/48 uvádějí:
„(2) […] [Ochrana duševního vlastnictví] by neměla bránit svobodě projevu ani volnému pohybu informací nebo ochraně osobních údajů, včetně údajů na internetu.
[…]
(10) Cílem této směrnice je sblížení právních systémů tak, aby byla zajištěna vysoká, rovnocenná a stejnorodá úroveň ochrany [duševního vlastnictví na] vnitřní[m] trhu.
[…]
(15) Touto směrnicí by neměl[a] být dotčen[a] […] směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů [(Úř. věst. 1995, L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355)] […].
[…]
(32) Tato směrnice je založena na úctě k základním [lidským] právům, a zejména na zásadách uznávaných Listinou základních práv Evropské unie. Jejím cílem je především zajistit plné dodržování práv duševního vlastnictví v souladu s čl. 17 odst. 2 uvedené listiny.“
4 Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“, stanoví, že se tato směrnice „týká opatření, řízení a nápravných opatření nezbytných k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví“.
5 Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odst. 1 a 3 písm. a) stanoví:
„1. Aniž jsou dotčeny prostředky stanovené právními předpisy Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy, které jsou nebo mohou být pro nositele práv výhodnější, použijí se opatření, řízení a nápravná opatření stanovená touto směrnicí v souladu s článkem 3 na jakékoli porušení práv duševního vlastnictví stanovené právem Společenství nebo vnitrostátním právem dotyčného členského státu.
[…]
3. Touto směrnicí nejsou dotčeny:
a) předpisy Společenství upravující hmotné právo duševního vlastnictví [a] směrnice 95/46[…]“
6 Článek 8 téže směrnice, nadepsaný „Právo na informace“, stanoví:
„1. Členské státy zajistí, aby v souvislosti s řízením o porušení práva duševního vlastnictví a na základě odůvodněné a přiměřené žádosti navrhovatele mohly příslušné soudní orgány nařídit, že informace o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je porušováno právo duševního vlastnictví, musí poskytnout porušovatel nebo každá jiná osoba,
a) která prokazatelně v obchodním měřítku držela zboží porušující právo,
b) která prokazatelně v obchodním měřítku užívala služby porušující právo,
c) která prokazatelně v obchodním měřítku poskytovala služby používané při činnostech porušujících právo,
nebo
d) byla označena osobou uvedenou v písmenech a), b) nebo c) jako účastník na výrobě, zpracování, nebo distribuci zboží či poskytování služeb.
2. Informace uvedené v odstavci 1 případně obsahují:
a) jména a adresy výrobců, zpracovatelů, distributorů, dodavatelů a jiných předchozích držitelů zboží nebo služeb, stejně jako velkoobchodníků a maloobchodníků;
b) informace o vyrobeném, zpracovaném, dodaném, přijatém nebo objednaném množství a o ceně za dané zboží či služby.
3. Odstavce 1 a 2 se použijí, aniž jsou dotčeny jiné právní předpisy, které:
a) přiznávají nositeli práv práva na získání úplnějších informací;
b) upravují použití informací poskytnutých na základě tohoto článku v občanskoprávním či trestním řízení;
c) upravují odpovědnost za zneužití práva na informace;
d) poskytují možnost odepřít poskytnutí informací, které by nutily osobu uvedenou v odstavci 1 přiznat svou účast nebo účast svého blízkého příbuzného na porušení práva duševního vlastnictví,
nebo
e) upravují ochranu důvěrnosti informačních zdrojů nebo zpracování osobních údajů.“
Německé právo
7 Na základě ustanovení § 101 odst. 1 první věty Gesetz über Urheberrecht und verwandte Schutzrechte – Urheberrechtsgesetz (zákon o autorském právu a právech s ním souvisejících) ze dne 9. září 1965 (BGBl. 1965 I, s. 1273), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „UrhG“), se může poškozený na tom, kdo v obchodním měřítku porušuje autorské právo nebo jiné právo chráněné tímto zákonem, domáhat toho, aby neprodleně poskytl informace o původu a distribučním kanálu rozmnoženin porušujících právo nebo jiných výrobků.
8 V případě zjevného porušení, aniž je dotčen § 101 odst. 1 UrhG, lze toto právo na informace uplatnit na základě čl. 101 odst. 2 první věty bodu 3 UrhG i proti osobě, která v obchodním měřítku poskytovala služby používané k provádění činností porušujících právo.
9 Ten, kdo je povinen poskytnout informace, musí na základě § 101 odst. 3 bodu 1 UrhG uvést jména a adresy výrobců, dodavatelů a jiných předchozích držitelů rozmnoženin nebo jiných výrobků, uživatelů služeb, jakož i velkoobchodníků a maloobchodníků.
10 V souladu s ustanovením § 111 odst. 1 první větou body 2 a 3 Telekommunikationsgesetz (zákon o telekomunikacích) ze dne 22. června 2004 (BGBl. 2004 I, s. 1190), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „TKG“), se při přidělení telefonního čísla shromažďují a uchovávají jméno a adresa majitele telefonní linky, jakož i, jde-li o fyzickou osobu, datum jejího narození.
11 Podle § 111 odst. 1 třetí věty TKG musí být uvedené informace navíc ověřeny, jde-li o předplacené služby.
12 Podle ustanovení § 111 odst. 2 TKG takové ověření a uchovávání není povinné při přidělení e-mailové adresy.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
13 Společnost Constantin Film Verleih má v Německu výlučná užívací práva zejména ke kinematografickým dílům „Parker“ a „Scary Movie 5“.
14 V průběhu let 2013 a 2014 byla tato díla nahrána na internetovou stránku www.youtube.com, platformu provozovanou společností YouTube, která uživatelům umožňuje zveřejňovat, shlédnout a sdílet videa (dále jen „platforma YouTube“). Uvedená díla měla na této platformě několik desítek tisíc shlédnutí.
15 Společnost Constantin Film Verleih požaduje od společností YouTube a Google, která je mateřskou společností společnosti YouTube, aby jí poskytly soubor informací týkajících se každého z uživatelů, kteří tato díla nahráli na internetovou platformu (dále jen „dotčení uživatelé“).
16 Předkládající soud v tomto ohledu uvádí, že k nahrání videí na platformu YouTube se musí uživatelé nejprve zaregistrovat u společnosti Google prostřednictvím uživatelského účtu, přičemž otevření tohoto účtu vyžaduje od těchto uživatelů pouze uvedení jména, e-mailové adresy a data narození. Tyto údaje zpravidla nejsou ověřovány a poštovní adresa uživatele není požadována. K tomu, aby bylo možné na platformě YouTube zveřejnit videa delší než 15 minut, však uživatel musí uvést číslo mobilního telefonu, které mu umožní získat aktivační kód, který je k provedení takového zveřejnění nezbytný. Kromě toho podle všeobecných podmínek pro užívání a ochranu osobních údajů společných pro společnosti YouTube a Google udělují uživatelé platformy YouTube svůj souhlas se shromažďováním serverových protokolů včetně IP adresy, data a času použití a jednotlivých dotazů, jakož i s použitím těchto údajů na úrovni skupiny.
17 Poté, co strany sporu v původním řízení jednomyslně prohlásily, že spor v prvním stupni týkající se jmen a poštovních adres dotčených uživatelů byl formálně vyřešen, společnost Constantin Film Verleih, která získala pouze fiktivní jména uživatelů, požádala, aby bylo společnostem YouTube a Google nařízeno, aby jí poskytly dodatečné informace.
18 Tyto dodatečné informace se týkají jednak e-mailových adres a čísel mobilních telefonů, jakož i IP adres, které dotčení uživatelé použili pro nahrání souborů, včetně přesného okamžiku tohoto nahrání s uvedením data a hodiny, včetně minut, vteřin a časové zóny, tedy okamžiku nahrání, a jednak IP adresy, kterou tito uživatelé naposledy použili pro přístup ke svému účtu na Google za účelem přístupu k platformě YouTube, rovněž včetně přesného okamžiku přístupu s uvedením data a hodiny, včetně minut, vteřin a časové zóny, tedy okamžiku přístupu.
19 Rozsudkem ze dne 3. května 2016 Landgericht Frankfurt am Main (zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem, Německo) návrh společnosti Constantin Film Verleih zamítl. Naproti tomu na základě odvolání posledně uvedené společnosti Oberlandesgericht Frankfurt am Main (vrchní zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem, Německo) rozsudkem ze dne 22. srpna 2018 návrhu společnosti Constantin Film Verleih částečně vyhověl a uložil společnostem YouTube a Google, aby jí poskytly e-mailové adresy dotčených uživatelů, přičemž ve zbývající části toto odvolání zamítl.
20 V opravném prostředku „Revision“ podaném k předkládajícímu soudu Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) společnost Constantin Film Verleih trvá na svých návrzích směřujících k tomu, aby společnostem YouTube a Google bylo uloženo, aby jí poskytly čísla mobilních telefonů, jakož i IP adresy dotčených uživatelů. Kromě toho společnosti YouTube a Google ve vlastním opravném prostředku „Revision“ navrhují, aby byl návrh společnosti Constantin Film Verleih v plném rozsahu zamítnut, i pokud jde o předání e-mailových adres dotčených uživatelů.
21 Předkládající soud má za to, že výsledek obou těchto opravných prostředků „Revision“ závisí na výkladu čl. 8 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/48, a zvláště na odpovědi na otázku, zda dodatečné informace požadované společností Constantin Film Verleih spadají pod pojem „adresy“ ve smyslu tohoto ustanovení.
22 Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Zahrnují adresy výrobců, zpracovatelů, distributorů, dodavatelů a jiných předchozích držitelů zboží nebo služeb, stejně jako velkoobchodníků a maloobchodníků uvedených v čl. 8 odst. 2 písm. a) směrnice [2004/48], na něž se případně vztahují informace podle čl. 8 odst. 1 směrnice [2004/48], také
a) e-mailové adresy uživatelů služeb nebo
b) telefonní čísla uživatelů služeb nebo
c) IP adresy použité uživateli služeb k nahrání souborů porušujících právo na internetu, s přesným okamžikem tohoto nahrání?
2) V případě kladné odpovědi na první otázku písm. c):
Zahrnuje informace, která musí být poskytována podle čl. 8 odst. 2 písm. a) směrnice [2004/48], také IP adresu, kterou uživatel, který předtím nahrál soubory porušující právo na internetu, naposledy použil pro přístup ke svému uživatelskému účtu na Google/YouTube, s přesným okamžikem tohoto přístupu, nezávisle na skutečnosti, zda při tomto posledním přístupu došlo či nedošlo k porušení práv [duševního vlastnictví]?“
K předběžným otázkám
23 Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 8 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/48 musí být vykládán v tom smyslu, že se pojem „adresy“ vztahuje, pokud jde o uživatele, který nahrál soubory porušující právo duševního vlastnictví, na jeho e-mailovou adresu, telefonní číslo, jakož i IP adresu použitou pro nahrání těchto souborů nebo IP adresu použitou při jeho posledním přístupu k uživatelskému účtu.
24 V projednávané věci je nesporné, že společnosti YouTube a Google poskytují v obchodním měřítku služby, které dotčení uživatelé použili za účelem činností porušujících právo, spočívajících v tom, že na platformu YouTube nahráli soubory obsahující chráněná díla k újmě společnosti Constantin Film Verleih. Spor v původním řízení se týká toho, že tyto společnosti odmítly poskytnout určité informace požadované společností Constantin Film Verleih týkající se těchto uživatelů, zvláště jejich e-mailové adresy a telefonní čísla, jakož i jimi používané IP adresy jak v okamžiku nahrání dotčených souborů, tak v okamžiku posledního přístupu k jejich účtu na Google/YouTube. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá a v rámci projednávané věci ostatně není zpochybňováno, že výsledek sporu v původním řízení závisí na tom, zda takové informace spadají pod pojem „adresy“ ve smyslu čl. 8 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/48.
25 V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že podle čl. 8 odst. 1 písm. c) směrnice 2004/48 členské státy zajistí, aby v souvislosti s řízením o porušení práva duševního vlastnictví a na základě odůvodněné a přiměřené žádosti navrhovatele mohly příslušné soudní orgány nařídit, že informace o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je porušováno právo duševního vlastnictví, musí poskytnout porušovatel nebo každá jiná osoba, která prokazatelně v obchodním měřítku poskytovala služby používané při činnostech porušujících právo.
26 Článek 8 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/48 blíže stanoví, že informace uvedené v odstavci 1 tohoto článku případně obsahují jména a adresy výrobců, zpracovatelů, distributorů, dodavatelů a jiných předchozích držitelů zboží nebo služeb, stejně jako velkoobchodníků a maloobchodníků.
27 Z toho vyplývá, že podle článku 8 směrnice 2004/48 musí členské státy zajistit, aby příslušné soudní orgány mohly v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, nařídit provozovateli internetové platformy, aby poskytl jména a adresy všech osob uvedených v odst. 2 písm. a) tohoto článku, které na tuto platformu nahrály film bez souhlasu nositele autorského práva.
28 Pokud jde o otázku, zda pojem „adresy“ ve smyslu čl. 8 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/48 zahrnuje rovněž e-mailové adresy, telefonní čísla a IP adresy těchto osob, je třeba konstatovat, že vzhledem k tomu, že toto ustanovení výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení smyslu a rozsahu tohoto ustanovení, pojem „adresy“ představuje pojem unijního práva, který musí být zpravidla vykládán autonomním a jednotným způsobem v celé Unii (obdobně viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Spiegel Online, C‑516/17, EU:C:2019:625, bod 62 a citovaná judikatura).
29 Mimoto vzhledem k tomu, že směrnice 2004/48 tento pojem nedefinuje, určení významu a rozsahu tohoto pojmu je třeba provést v souladu s jeho obvyklým smyslem v běžném jazyce, s přihlédnutím ke kontextu, ve kterém je použit, a cílům, které sleduje právní úprava, jejíž je součástí, jakož i případně k historii jeho vzniku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. července 2019, Spiegel Online, C‑516/17, EU:C:2019:625, bod 65, a ze dne 19. prosince 2019, Nederlands Uitgeversverbond a Groep Algemene Uitgevers, C‑263/18, EU:C:2019:1111, bod 38, jakož i citovaná judikatura).
30 Pokud jde zaprvé o obvyklý smysl výrazu „adresa“, je třeba konstatovat, jak uvedl generální advokát v bodech 30 a 33 svého stanoviska, že v běžném jazyce se tento výraz vztahuje pouze k poštovní adrese, a sice místu bydliště či pobytu určité osoby. Z toho vyplývá, že jestliže je tento výraz použit bez dalšího upřesnění, jako je tomu v čl. 8 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/48, nevztahuje se na e-mailovou adresu, telefonní číslo nebo IP adresu.
31 Zadruhé přípravné práce, které vedly k přijetí směrnice 2004/48, a zvláště návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o opatřeních a postupech směřujících k zajištění ochrany práv duševního vlastnictví ze dne 30. ledna 2003 [COM (2003) 46 final], stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 29. října 2003 (Úř. věst. 2004, C 32, s. 15) a zpráva Evropského parlamentu ze dne 5. prosince 2003 (A 5-0468/2003) k tomuto návrhu tomuto konstatování odpovídají. Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 37 svého stanoviska a jak tvrdila Evropská komise před Soudním dvorem, neobsahují nic, co by mohlo nasvědčovat tomu, že by výraz „adresy“ použitý v čl. 8 odst. 2 písm. a) této směrnice měl být chápán tak, že se týká nejen poštovní adresy, ale rovněž e‑mailové adresy, telefonního čísla nebo IP adresy dotčených osob.
32 Zatřetí takový výklad podporuje kontext, v němž je dotčený pojem užíván.
33 Jak uvedl generální advokát v bodě 35 svého stanoviska, z přezkumu jiných aktů unijního práva týkajících se e-mailové adresy nebo IP adresy totiž vyplývá, že žádný z těchto aktů nepoužívá výraz „adresa“ bez dalšího upřesnění k označení telefonního čísla, IP adresy nebo e-mailové adresy.
34 Začtvrté výklad uvedený v bodech 31 až 33 tohoto rozsudku je rovněž v souladu s cílem sledovaným článkem 8 směrnice 2004/48 s ohledem na obecný cíl uvedené směrnice.
35 V tomto ohledu je pravda, že právo na informace stanovené v uvedeném článku 8 směřuje k uplatnění a konkretizaci základního práva na účinný procesní prostředek zaručeného v článku 47 Listiny základních práv, a tím k zajištění účinného výkonu základního práva na vlastnictví, jehož součástí je právo duševního vlastnictví chráněné v jejím čl. 17 odst. 2 (rozsudek ze dne 16. července 2015, Coty Germany, C‑580/13, EU:C:2015:485, bod 29), když nositeli práva duševního vlastnictví umožňuje identifikovat osobu, která právo tohoto nositele porušuje, a učinit další potřebné kroky k ochraně tohoto práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. ledna 2017, NEW WAVE CZ, C‑427/15, EU:C:2017:18, bod 25).
36 Při přijetí směrnice 2004/48 však unijní normotvůrce zvolil minimální harmonizaci týkající se dodržování práv duševního vlastnictví v obecné rovině (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2016, Hansson, C‑481/14, EU:C:2016:419, bod 36). Tato harmonizace je tak v čl. 8 odst. 2 této směrnice omezena na přesně vymezené informace.
37 Kromě toho je třeba uvést, že cílem směrnice 2004/48 je zajistit spravedlivou rovnováhu mezi zájmem nositelů na ochraně jejich práv duševního vlastnictví, která je zaručena v čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv, na straně jedné a ochranou zájmů a základních práv uživatelů předmětů ochrany, jakož i veřejného zájmu na straně druhé (obdobně viz rozsudky ze dne 29. července 2019, Funke Medien NRW, C‑469/17, EU:C:2019:623, bod 57; ze dne 29. července 2019, Pelham a další, C‑476/17, EU:C:2019:624, bod 32, jakož i ze dne 29. července 2019, Spiegel Online, C‑516/17, EU:C:2019:625, bod 42).
38 Pokud jde konkrétněji o článek 8 směrnice 2004/48, Soudní dvůr již měl příležitost rozhodnout, že cílem tohoto ustanovení je nalézt rovnováhu mezi dodržováním různých práv, zejména právem na informace majitelů a právem na ochranu osobních údajů uživatelů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2015, Coty Germany, C‑580/13, EU:C:2015:485, bod 28).
39 Konečně je třeba upřesnit, že třebaže z předcházejících úvah vyplývá, že členské státy nemají povinnost na základě čl. 8 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/48 stanovit možnost, aby příslušné soudní orgány nařídily poskytnutí e-mailové adresy, telefonního čísla nebo IP adresy osob, jichž se toto ustanovení týká, v souvislosti s řízením o porušení práva duševního vlastnictví, nic to nemění na tom, že členské státy takovou možnost mají. Jak totiž vyplývá ze samotného znění čl. 8 odst. 3 písm. a) této směrnice, unijní normotvůrce výslovně stanovil možnost, aby členské státy přiznaly nositelům práv duševního vlastnictví práva na získání úplnějších informací, avšak s výhradou, že je zajištěna spravedlivá rovnováha mezi různými dotčenými základními právy a dodržování ostatních obecných zásad unijního práva, jako je zásada proporcionality (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 19. února 2009, LSG-Gesellschaft zur Wahrnehmung von Leistungsschutzrechten, C‑557/07, EU:C:2009:107, bod 29, a rozsudek ze dne 19. dubna 2012, Bonnier Audio a další, C‑461/10, EU:C:2012:219, bod 55).
40 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 8 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/48 musí být vykládán v tom smyslu, že se v něm uvedený pojem „adresy“ nevztahuje, pokud jde o uživatele, který nahrál soubory porušující právo duševního vlastnictví, na jeho e-mailovou adresu, telefonní číslo, jakož i IP adresu použitou pro nahrání těchto souborů nebo IP adresu použitou při jeho posledním přístupu k uživatelskému účtu.
K nákladům řízení
41 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
Článek 8 odst. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví musí být vykládán v tom smyslu, že se v něm uvedený pojem „adresy“ nevztahuje, pokud jde o uživatele, který nahrál soubory porušující právo duševního vlastnictví, na jeho e-mailovou adresu, telefonní číslo, jakož i IP adresu použitou pro nahrání těchto souborů nebo IP adresu použitou při jeho posledním přístupu k uživatelskému účtu.
Podpisy.