Žaloba podaná dne 13. července 2007 - Komise Evropských společenství v. Italská republika
(Věc C-326/07)
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: L. Pignataro-Nolin a H. Støvlbæk, zmocněnci)
Žalovaná: Italská republika
Návrhová žádání žalobkyně
určit, že Italská republika tím, že zavedla ustanovení obsažená v článku 1.2 nařízení předsedy Rady ministrů ze dne 10. června 2004 o vymezení kritérií pro výkon zvláštních pravomocí uvedených v článku 2 vládního nařízení s mocí zákona č. 332 ze dne 31. května 1994, změněného se změnami na zákon č. 474 ze dne 30. července 1994, pozměněný čl. 4 odst. 227 písm. a), b) a c) finančního zákona č. 350/2004, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 43 ES a 56 ES;
uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Komise tvrdí, že kritéria uvedená v článku 1.2 nařízení ze dne 10. června 2004 pro výkon zvláštních pravomocí stanovených čl. 4 odst. 227 písm. a), b) a c) zákona č. 350/2004 nejsou dostatečně konkrétní a přesná, aby investorovi z jiného členského státu umožňovala zjistit, kdy budou zvláštní pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 227 písm. a), b) a c) zákona č. 350/2004 použity.
Zvláštní pravomoci uvedené v písmenech a), b) a c) brání investorům v nabytí relevantních podílů, které představují alespoň 5 % hlasovacích práv nebo nižší procento stanovené ministerstvem hospodářství a financí, brání uzavření smluv a dohod mezi akcionáři, kteří představují 5 % hlasovacích práv nebo nižší procento stanovené ministerstvem hospodářství a financí a právu veta co se týče přijetí usnesení o zrušení společnosti, převodu podniku, fúzi, štěpení akcií, převodu sídla do zahraničí nebo o změně předmětu obchodní činnosti, kritéria použitelná na všechna odvětví uvedená v čl. 4 odst. 227 prvním pododstavci zákona (obrana, doprava, telekomunikace, zdroje energie a jiné veřejné služby).
Komise se tudíž ve světle judikatury Soudního dvora (viz Komise v. Španělsko, C-463/00; Komise v. Francie, C-483/99; Komise v. Belgie, C-503/99 a Komise v. Nizozemsko, C-282/04 a C-293/04) domnívá, že dotčený právní předpis jde za hranici toho, co je nezbytné pro dosažení veřejných zájmů stanovených v čl. 1.2 nařízení ze dne 10. června 2004 a že je v rozporu s články 56 ES a 43 ES. Komise se domnívá, že pro takto regulovaná odvětví, jako jsou odvětví energie, plynu a telekomunikací, může být cíl ochrany základních zájmů státu dosažen prostřednictvím přijetí méně restriktivních opatření upravujících tyto činnosti, jako je směrnice 2003/54/ES
1 a směrnice 2003/55/ES
2 nebo směrnice 2002/21/ES
3 a směrnice 2002/19/ES
4, 2002/20/ES
5, 2002/22/ES
6 a 2002/58/ES
7. Komise se domnívá, že uvedená právní úprava mimoto zaručuje ochranu vnitrostátních minimálních potřeb a že neexistuje žádná příčinná souvislost mezi potřebou zaručit dodávky energie, dodávky veřejných služeb a kontrolou majetkového uspořádání nebo správou podniku.