Věc C-326/07
Komise Evropských společenství
v.
Italská republika
„Nesplnění povinnosti státem – Články 43 ES a 56 ES – Stanovy zprivatizovaných podniků – Kritéria pro výkon určitých zvláštních pravomocí státu“
Shrnutí rozsudku
1. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Volný pohyb kapitálu – Ustanovení Smlouvy – Působnost
(Články 43 ES a 56 ES)
2. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Volný pohyb kapitálu – Omezení – Právo společností
(Články 43 ES a 56 ES)
3. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Omezení – Právo společností
(Článek 43 ES)
1. Na vnitrostátní právní předpisy, které se nepoužijí pouze na podíly umožňující vykonávat nepochybný vliv na rozhodování společnosti a určovat její činnost, ale použijí se nezávisle na velikosti podílu, který akcionář ve společnosti vlastní, se může vztahovat jak článek 43 ES, tak článek 56 ES.
Pokud jde o pravomoci státu bránit nabývání podílů a uzavření smluv mezi akcionáři, jejichž podíly představují určité procento na hlasovacích právech v dotčené vnitrostátní společnosti, podíl na hlasovacích právech ve výši alespoň 5 % nebo popřípadě nižší stanovený procentní podíl tak musí umožnit dotyčným osobám účastnit se účinným způsobem na řízení uvedené společnosti, což spadá do působnosti ustanovení článku 56 ES. Nicméně není vyloučeno, aby vlastníci podílů odpovídajících těmto procentním podílům, jedná-li se o společnosti, ve kterých je vlastnická struktura obecně silně rozptýlená, měli schopnost vykonávat nepochybný vliv na řízení této společnosti a určovat její činnost, což spadá do působnosti ustanovení článku 43 ES. Navíc vzhledem ke skutečnosti, že dotčené vnitrostátní právní předpisy stanoví minimální procentní podíl, použijí se tyto právní předpisy rovněž na podíly, které tento procentní podíl převyšují a poskytují zřejmou kontrolní pravomoc.
Pokud jde o právo veta vůči některým rozhodnutím dotčené vnitrostátní společnosti, toto právo se týká rozhodnutí, která spadají do řízení společnosti, a tudíž se týká pouze akcionářů, kteří mohou vykonávat nepochybný vliv na dotčené společnosti, takže kritéria týkající se výkonu tohoto práva musí být zkoumána z pohledu článku 43 ES. Ostatně i za předpokladu, že tato kritéria mají omezující účinky na volný pohyb kapitálu, jsou tyto účinky nevyhnutelným důsledkem případné překážky svobody usazování, a neodůvodňují proto samostatný přezkum z hlediska článku 56 ES.
(viz body 36–39)
2. Členský stát, který přijme vnitrostátní právní předpisy, které stanoví kritéria výkonu zvláštních státních pravomocí bránit nabývání podílů a uzavření smluv mezi akcionáři, jejichž podíly představují určité procento na hlasovacích právech v dotčených vnitrostátních společnostech, nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 43 ES a 56 ES, pokud použití těchto kritérií není způsobilé k dosažení cílů sledovaných v projednávaném případě z důvodu nedostatku souvislosti mezi uvedenými kritérii a těmito pravomocemi.
Pravomoci zásahu členského státu, jako jsou pravomoci bránit nabývání podílů a uzavření smluv mezi akcionáři, u nichž sporná kritéria vymezují podmínky jejich výkonu, které nepodléhají žádné podmínce, s výjimkou obecného odkazu na ochranu vnitrostátních zájmů, a aniž by byly upřesněny zvláštní a objektivní okolnosti, za kterých jsou tyto pravomoci vykonávány, totiž představují překážku volného pohybu kapitálu. I když se sporná kritéria v tomto ohledu vztahují na různé druhy obecných zájmů, zejména na minimální zásobování energetickými zdroji a základními společenskými statky, kontinuitu veřejné služby, bezpečnost zařízení používaných v rámci základních veřejných služeb, národní obranu, ochranu veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti, jakož i naléhavé situace v oblasti veřejného zdraví, jsou tato kritéria formulována nejasně a nepřesně. Navíc nedostatek souvislosti mezi těmito kritérii a zvláštními pravomocemi, na které se vztahují, zvyšuje nejistotu, pokud jde o okolnosti, za kterých mohou být tyto pravomoci vykonávány, a s ohledem na prostor pro uvážení, kterým disponují vnitrostátní orgány při jejich výkonu, přiznávají uvedeným pravomocem diskreční povahu. Takový prostor pro uvážení je ve vztahu ke sledovaným cílům nepřiměřený.
To, že je ve vnitrostátní právních předpisech pouze uvedeno, že zvláštní pravomoci musí být vykonávány pouze v souladu s právem Společenství, krom toho nemůže učinit použití těchto kritérií slučitelným s právem Společenství. Obecná a abstraktní povaha kritérií nemůže totiž zaručit, že výkon zvláštních pravomocí bude prováděn v souladu s požadavky práva Společenství.
Konečně, okolnost, že výkon zvláštních pravomocí podléhá vnitrostátnímu soudnímu přezkumu, je sice nezbytná pro ochranu osob v souvislosti s použitím pravidel o volném pohybu kapitálu, nemůže však sama o sobě postačovat k nápravě neslučitelnosti kritérií použití zvláštních pravomocí s těmito pravidly.
V rozsahu, v němž se výkon pravomocí bránit nabývání podílů a uzavření smluv mezi akcionáři vztahuje také na podíly, jež poskytují jejich vlastníkům schopnost vykonávat určitý vliv na dotčené společnosti, jakož i určovat jejich činnosti, a může tedy omezovat svobodu usazování, je třeba se ze stejných důvodů domnívat, že dotčená kritéria přiznávají vnitrostátním orgánům v rámci výkonu pravomocí bránit nabývání podílů a uzavření smluv mezi akcionáři nepřiměřený prostor pro uvážení.
(viz body 40, 45, 47, 51–57 a výrok)
3. Členský stát, který přijme vnitrostátní právní předpisy, které stanoví kritéria výkonu zvláštního práva veta státu vůči rozhodnutím dotčených vnitrostátních společností o jejich zrušení, převodu podniku, sloučení, rozdělení, přesunu sídla společnosti do zahraničí, změně předmětu činnosti, jakož i změně stanov, která ruší nebo mění zvláštní pravomoci, nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 43 ES, pokud jsou okolnosti, za kterých může být toto právo vykonáno, neurčité a pokud jsou dané právní předpisy ve vztahu ke sledovanému cíli nepřiměřené.
I když toto právo může být v tomto ohledu vykonáno pouze v případech závažného a skutečného nebezpečí nebo naléhavých situací v oblasti veřejného zdraví a za dodržení podmínek uvedených ve vnitrostátních právních předpisech, a sice zejména z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného zdraví a obrany, nejsou investoři z důvodu neupřesnění konkrétních okolností umožňujících výkon dotčeného práva obeznámeni s tím, kdy lze toto právo veta využít. Je tudíž třeba se domnívat, že situace umožňující vykonat právo veta jsou potenciálně početné, neurčené a neurčitelné a že ponechávají vnitrostátním orgánům široký prostor pro uvážení. Dotčené vnitrostátní právní předpisy tak neupřesňují konkrétní okolnosti, za kterých může být právo veta vykonáno, a kritéria, která uvádí, tedy nespočívají na objektivních a přezkoumatelných podmínkách.
Uvedení podmínky, podle které musí být právo veta vykonáváno pouze v souladu s právem Společenství, a okolnost, že jeho výkon může být přezkoumán vnitrostátním soudem, nemohou učinit dotčené právní předpisy slučitelné s právem Společenství.
(viz body 45, 60–63, 66, 72–74 a výrok)